Norreen - Dny plynou IV

norreen  Vydáno: 01.02.04

Zdravím všechny - nesnažilky, předsnažilky, těhulky, maminky i miminka a všechny co jenom nakukujete.
Dnešní deníček bych chtěla věnovat zvířecím mazlíčkům.

Jak už jsem psala v minulém deníčku pořídili jsme si domu kočičku Jasminku. Máme ji doma měsíc a přiznávám že zážitků máme opravdu spoustu.

Chvíli je to zlatíčko a chvíli bych ji bacila, ale nedám na ní dopustit. Jakmile mi vleze do náruče a zapne ten svůj motorek tak je hned všechno veselejší.
Když jsme ji přivezli, tak s ní nebyl nejmenší problém ohledně naučení se na záchod, byla už zvyklá z domova, přece jenom byla to kočka bytová a tady vlastně zůstává taky neustále doma. Přece jen venku bylo ještě pořád hodně zima.
Momentálně její největší zálibou je zkoumání klece s křečkem. Má to jako televizi, občas pro změnu má místo televize pohled z okna a jindy spolu chatujeme. Hned když k nám přišla tak se rozhodla že nejlepší pozorovatelna je na počitači. Někdy přemýšlím jak se asi na pobyt u nás tváři ona, ale možná by to mohlo být takhle nějak:

Z deníčku jedné kočky:
„Jmenuju se Jasminka a narodila jsem se 20.9.2003 jako nejmladší kočička z vrhu. Oč jsem byla slabší o to jsem se rozhodla být roztomilejší a dokázala jsem si všechny omotat kolem prstů - vlastně paciček.
Jenže ouha, pak najednou dorazili nějací noví dvounožci. Vypadali celkem dobře tak jsem si je šla prohlídnout a co se nestalo - šoupli mě do přepravky a někam nesli. Cesta se mi nelíbila a celou dobu jsem to dávala najevo. No komu by se líbilo být zavřená ve tmě a malém prostoru. Ovšem když mě pustili, tak jsem se rozhodla že všechno musím prozkoumat. Celkem to tam dobře vypadalo. Naštěstí mi vzali mojí oblíbenou bílou myšičku se kterou se tak ráda peru a moc ráda ji lovím.
Jenže ještě mě čekalo další trápení, vychovat a omotat si kolem paciček i tyhle dvounožce. Dalo mi to práci, ale dělají pokroky.
V podstatě si nemůžu stěžovat. Zjistila jsem že kromě mé bílé myšičky a černé prací myši, kterou jsem od nich dostala je tu ještě jedna nějaká "myš“. Ale k té mě nechtějí pustit. A nechtějí mi ji dát na hraní. Dokonce jsem kvůli snaze dostat se k ní blíž dostala na zadek.
Taky mi tu z přepravky udělali pěknej pelíšek, ale přece jim nedám najevo že se mi v něm líbí. V noci v zá:,–(ě si dělám postýlku z paničky, vždycky když si lehne, tak se jí položím na záda chrupkám. No přes den pro změnu pospávám na žehlícím prkně, mám z něj krásný rozhled. A když u mě nikdo není, tak si lehnu na svojí pozorovatelnu. Mám z ní totiž skvělej přehled na schody, takže vím, kdy přichází a taky na své misky s jídlem.
Někdy mi taky říkají Míno, to když zlobím a poslední dobou mi někdy říkají „Vrňouk“, to podle zvuku který vydávám když hledám bílou myšičku.
Ale v podstatě dělají mí dvounožci pokroky a tak si je asi nechám"

Jo myslím že takhle nějak se na svou situaci naše číča dívá. Teď když jsem byla marod, tak docela často spala uložená na mě a zahřívala mě. No určitě si s ní užijeme ještě spousty radostí a starostí. A můžu říct že jako nejmenší a nejslabší kočička z vrhu se rozhodně netváří, ale ochočila si nás skvěle :D

Jinak zatím žádné novinky k tomu co se děje u nás doma nemám. Ale jakmile budou určitě se podělím.

Věřím že vy všichni co máte nebo měli jste doma zvířecí mazlíčky, tak se určitě o své zážitky podělíte. Budu moc ráda.

No a na závěr deníčku jeden jednoduchý recept. Je to rychlé jednoduché a dobré. Tak pokud někoho inspiruje k vyzkoušení, přeju dobrou chuť.
Marti (Norreen)

Kotlety se sýrem
4vepřové koltety
sůl
pepř
2lžíce sojové omáčky
olej na pečení
4lžíce nastrouhaného sýra (klidně i víc, jestli ho máte rádi)

Maso naklepeme, osolíme, opepříme a potřeme sojovou omáčkou (osobně doporučuji takové ty hustší). Na rozehřátém oleji opékáme asi tak 5-7 minut. Obrátíme, posypeme sýrem a dále opékáme, až se sýr roztaví.

Skvěle chutná s br. kaší

PS - samozřejmě z kuřecích řízků je to taky výborné.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  02.02.04 15:00

taky dodám jeden recept,
koktlety naklepeme, opepříme, dáme na plech, navrstvíme na to spostu cibule na kolečka a zasypeme hodně strouhaným eidamem, poté zalijeme smetanou na šlehání (šlehačka v kelímku) a dáme péct do trouby!!!! Podáváme s bramborem. Je to dobré a chlap i jsou po tom v sedmém nebi - haha
Přeji dobrou chut

 
ro
Ukecaná baba ;) 2159 příspěvků 04.02.04 03:13

jé a znáte tu klasiku se šlehačkou?
Kotlety bez kosti nebo plátky z krkovice se naklepou a ochutí dle zvyku (já často používám chutney omáčku - míváme ze zahrady dost zelených rajských a maso s ní krásně zkřehne a trošku nasládne). Očištěné brambory se nakrají na kolečka cca 3-5 mm. Brambory se vrství do vyolejovaného pekáče (já ráda remosku) a občas prosolí (příp. prokmínují drceným kminem), navrch se položí kotletky, lze je přikrýt ještě jednou vrstvou brambor a celé se to zalije smetanou na šlehání - tedy šlehačkou. A to se potom peče. Posledně jsem mezi brambory ještě vmíchala kolečka pórku. Na závěr lze posypat sýrem do roztavení - ale není nutno.
Původně jde o kuřecí recept, ale s řízky z krkovice to chutná mnohem lépe. :-)

Marti, moc děkuju za deníček, trošku jsem si u něj poplakala. Než se narodila Johanka, bydlel s námi ještě kocourek Ferda a morčák Maruška (pozdě jsme zjistili, že to není holčička a jméno už zůstalo). Jak popisuješ výchovu Jasmínky, tedy pardon, vaši výchovu - tak přesně o tom naše soužití bylo taky. Včetně zabrání postele a usurpování si místa na scaneru či monitoru. Bohužel už při chystání výbavičky bylo zřejmé, že soužití kocourka a miminka nepůjde dohromady, první, co si zabral, byla voňavá miminčí postýlka. Když jsem prala a chystala pleny, strhával je ze šňůr, zá:,–(ně spal na čerstvě vypraném prádle. To bych všechno přežila, byl dost čistotný a nikdy nebyl venku. Ale také byl dost hravý a manžel ho kdysi učil lovit vše, co se hýbe (prsty, nohy, ubrus v průvanu apod.), takže jsme byli všichni permanentně ošperkovaní nějakým tím škrábancem. A tady jsem se kousla a donutila rodinu najít Ferdovi náhradní páníčky - zprvu se nezadařilo, ten pán po pár měsících bohužel zemřel, ale teď je Ferda v rodině, kde ho mají rádi, a navíc se díky předchozí zkušenosti trochu osamostatnil a už zvládne i schodiště. U nás se hrozně bál.
Morčákovi bylo 8 let (Johance 2 měsíce), když v průběhu večeře škytnul a umřel. Bylo to neskonale vděčné zvíře, hrozně rozumné a disciplínované. Navíc nás vždycky při příchodu vítal radostným pískáním - a nikoli z hladu, jak by některé jazyky mohly nařknout. Dodnes kdykoli čistím nějakou mňam zeleninu a vyhazuju odřezky, tak s lítostí vzpomínám, jak vždycky když zaslechl šustění pytlíku, pískal a kvíkal, že taky něco chce a jak dokázal mrňoukat při drbání.
Pejska naše rodinka taky zažila, hlídali jsme kamarádovi krásného trošku přerostlého zlatého kokra Bada, bohužel při našem pracovním zatížení a bydlení v centru Prahy jsme si ho nemohli vzít nastálo. Ale díky tomu vím, jak je super, když se ti objeví psí hlava se zlatýma očima na klíně a vyžaduje drbání za ušima uprostřed napínavého krimi v TV - žádný TV hrdina na ty psí oči nemá.
A navrch byl tak krásný, že vycházky s ním byly o pocitu pýchy. Při každé vycházce se našel někdo, kdo ho pochválil a vynášel jeho vzhled. Jinak to bylo správňácké kokří telátko, ani ve třech letech se nechoval jako dospělý, věčně by si hrál a dělal hovadinky. Teď žije prý kdesi na vsi. Když jsem vysvětlovala kamarádovi, že u nás nemůže být šťastný, protože nemá kde se volně pohybovat, tak aniž by nám dal vědět, dal ho do útulku, naštěstí si ho hned do měsíce vzala rodina s malým klukem - když jsme ho tam šli vyzvednout, už měl nový a lepší domov i se zahradou a kámošem.
Proto se trošku děsím, jestli si Johanka bude přát zvířátko. Už bych nerada stála před někdy neřešitelným problémem „Kam s ním“. No uvidíme, je fakt, že soužití se zvířátkama nám mnohé dalo (rozcupované závěsy a peřiny se nepočítaj) a na ty krásné chvilky doteď ráda vzpomínám. Ale jako první zvířátko dítěti stále preferuju křečka nebo morčátko, když se naučí starat o něj, zvládne posléze i náročnějšího tvora.
A pro všechny snažilky je pes či míca skvělá věc, umožňuje neupínat se na ten jediný cíl a myslet i na jiné věci - takže vlastně napomáhá snažení, však uvidíš, až se do toho pustíš :-)
Akorát si koukej Jasmínku vychovat tak, aby nefungovala jako nejlepší kámoška od Kazimíra, však víš, kterou myslím :-)
Ahoj
 Romana

 
Rachel
Kecalka 332 příspěvků 06.02.04 10:08

Ahoj Marti,

připomněla jsi mi tím našeho pejsánka. Nebo spíš fenku Becky. Je to čivava a je to nádherný mazlíček. Vždycky jsem říkala, že mít zvířátka je perfektní příprava na miminko. Taky ho musíš chovat, krmit, občas s ním k lékaři, sleduješ ho pořád, povídáš si s ním… Jako by ta němá tvář dokázala říct víc, než člověk slovy. Častokrát přemýšlím, jaké sny se asi Beckynce zdají, na co zrovna myslí, když se jen tak kouká z okna.......
Becky je takový malý pejsek s obrovským srdcem.
P.S. A ten recept je supeeeeerrrrrrrrr!!
Pa
 Rachel

Vložit nový komentář