Nošení v šátku? Pche, takový "vúdú"!

Veronis  Vydáno: 08.10.11

Aneb jak jsem začala nosit v šátku. Pro svůj první deníček jsem se rozhodla vybrat téma, o kterém bych si ještě před 3 měsíci nemyslela, že o něm budu psát. Zadělat na dcerku se nám zadařilo hned na první pokus, celé těhotenství probíhalo bez sebemenších komplikací a s mojí mamkou jsme říkaly, že Adélka bude jistě hodné miminko a ne jako mojí ségry holčička, která byla jako malé mimi dost uřvaná.

Přišel porod a už v porodnici se Adélka čile hlásila, ležela jsem na pokoji s maminkou, jejíž holčička byla téměř celý pobyt potichu. Takže jsem malou začala chovat už od úplného novorozeněte, ač nám sestry na šestinedělí říkaly, ať jen nakojíme a položíme do vozíku, taková blbost. Její pláč jsem přičítala prdíkům, které ji také začaly trápit prakticky po narození.

Nevadí, jde se domů a v ten den pro mě nastává naprostý šok. Dítě nespí. Ba co víc, řve jako když ho na nože bere. Hrůza! Takže co děláme? Skáčeme na míči, chodíme, chováme, protože nic jiného nepomáhá. První pro mě zbořená představa, že dítko bude spát v postýlce, hahaha, to ses matinko přepočítala. Spala tam tak 2× přes den a 2× v noci a to ještě ne celou noc. No a kam se asi přestěhovala, ano, k nám do postele. Mně ani mému muži to nevadí, vím, že se najdou lidi, kteří by si dítě do postele prostě nevzali, ale když jsem ji tam už jednou měla, zjistila jsem, že mi její přítomnost dělá strašně dobře a že tak je to správně.

Dny plynou stále stejně - dítě odložíme = řev - houpání, nošení, už jsme z toho úplně urvaný, ale plakat ji prostě nenecháme. Přichází spásný nápad a to houpačka Hacka. Vyštvu muže ještě ten den, co ji objevím, ať jí jede okamžitě koupit. Spásu přinesla, ale jenom když zúčastněně houpeme a to stále. Ano, Adélka prostě spát nebude, jakmile netaháme za provázek. I tak je to obrovská úleva pro naše záda i mysl. Říkám si, co my budeme pořád jako magoří houpat, pojedeme ven v kočárku. A zde opět přicházím o iluze, i když ne hned.

První kočárkování bylo bez problému. Adélka vydržela téměř 3 hodiny spinkat, ale nesmělo se zastavit. No dobrý, tak budeme trávit holt více času venku, ono nám to neuškodí. Ale jak se říká, čert nesere na malou hromadu, další všechny vycházky byly hystericky prořvané. Začínalo mi pomalu a jistě docházet, že kočárek nebude to pravé. Zvláštní je, že celou dobu jsem z něj měla blbý pocit, špatně se mi s ním jezdilo (kočár byl dobrý, ale nemáme výtah, takže jsem ho musela tahat), nemohli jsme s ním kamkoliv, dítě bylo tak strašně daleko.

Svoje trápení jsem psala kolegovi z práce, co má 2 děti, odepsal mi, že u nich se to řeší šátkem. Když jsem si to přečetla, tak jsem mu odepsala, že já nejsem na žádný vúdú praktiky zvědavá a že se trošku po… v kině. Přišla strohá odpověď, že mi nic nenutí, jen říká, co se praktikuje jinde.

Mno, začla jsem o tom přemýšlet (v té době se mi do ruky dostala i kniha Koncept kontinua a bylo vymalováno), měli jsme doma nosítko Beco, ale v tom mi malá strašně plavala, přeci jenom pocitově mi to přijde pro větší děti. Takže co dál? Už asi tušíte správně, šátek byl prostě jediné řešení. Pozvala jsem si domů lektorku a popravdě nedalo mi to přesně to, co jsem chtěla, asi proto že mě naučila jenom kolíbku. Dívný pocit a neštelovat do toho děcko, no můj bože. Takže jsem do toho dítě uvázala 2× (kdy teda při vázání příšerně řvalo, já byla zpocená až na zadku a pocit na prd) a sekla s tím. Po 14 dnech jsme dostali kontakt na paní Danu Šmolíkovou z Didymos (reklama, ale právem zasloužená) a jeli se k ní učit vertikál. Bylo to kouzelné setkání, kdy součásti kurzu není jenom vázání, ale i vysvětlení, proč se dítě chce nosit a jak to vlastně je. Při odchodu mě povzbuzovala, ať to při prvních pár pokusech nevzdávám.

…a měla pravdu, dítě po pár navázáních, a musím se pochválit, že se mi vcelku hned dařilo, přestalo při dávání do šátku řvát a dnes mě již pozoruje skoro se zbožnou úctou, když šátek vážu, neboť ví, že se bude nosit. Osobně si myslím, že mi celou tu dobu něco chybělo a předsudky mi nedovolily se k této variantě dopracovat hned. Ano, nošení mého dítěte mě naplňuje a je to pro mě úžasná záležitost.

Jenom pro dokreslení situace, minulý týden jsem chtěla vyzkoušet, jestli už bere kočárek na milost. Já husa hloupá! Už když jsem kočárek táhla z bytu mi bylo… hmm, prostě divně. Dobrá, dáme dítko dovnitř, jelikož chuděra bulila už předtím, usla na 20 minut, pak se probudila, chvíli koukala, došlo jí, že je v tom verglu a už to začlo. Rychle jsem tahala šátek, dítě navázala a do pár minut uslo a spalo další hodinu a půl, kdy já tlačila kočárek, nadávala si, jak málo člověk spoléhá na své vnitřní pocity a pak to takhle dopadá.

Co tím vším chci říct? Za pár dní nám budou 3 měsíce… Když mi někdo říkal, že se všechno zlepší, tak jsem byla akorát naštvaná, protože mi brečelo dítě teď a za 3 měsíce budu leda tak někde houkat v Bohnicích. Zlepšilo se to, doma již vydrží dost dlouho vzhůru bez pláče a je to víceméně pohodové miminko. Nicméně ta potřeba nosit je stále velmi silná, jak ve mně, tak v mém dítěti a dnes už vím, že moje představa nošení v šátku jako vúdú praktiky, byla zcela mylná.

Na závěr bych chtěla napsat, že nikomu nošení dětí nevnucuji a pokud je spokojený s kočárkem, není důvod to měnit.

My se do kočárku jen tak nevrátíme :)

PS: Pro lidičky, co vymýšlejí různé způsoby uspání dítka - ani autosedačka a jízda autem (je jedno, kolik se jede, 30 nebo 150 žádný rozdíl) nefunguje. Tam se Adélka zapotí naprosto hysterickým pláčem, který trvá po celou dobu jízdy :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.9 bodů
 Váš příspěvek
 
barbara21
Echt Kelišová 7711 příspěvků 08.10.11 07:19

Bezva deníček!

 
Jazune
Kecalka 367 příspěvků 08.10.11 07:31

Krásně napsané :lol:, úplně jako u nás doma :lol:. Naše malá je taky od narození nošená…nejdřív na rukou, po měsíci jsme padali na nos a pořídili šátek. To byla úleva! :-) Teď už si i hodně vyhraje na dece a neřve. Ale nosí se stále ráda a často, kočár ani omylem :wink:.

 
VeruskaK
Zasloužilá kecalka 551 příspěvků 08.10.11 07:33

Dobrý článek. Se v tom trošku vidím, druhorozená taky praktikovala taktiku u mámy klid, položená = řev. Takže byla taky nošená. A ten divný pocit když se vyveze kočárek, to znám moc dobře, když ho člověk vytáhne po roce, je to opravdu hodně nezvyklé. A to už se pak člověk dostane do fáze, že dítě sice neprotestuje, je to sranda se na něčem povozit, ale já už nechci - schody, obrubníky, prostě verk navíc… :)

 
Haninac
Kelišová 5051 příspěvků 08.10.11 07:45

krasnej denicek :palec: :-D malej je taky nosenej, v kovcare od mala sice nerval, zato rve ted - ze nic nevidi :lol: z myho bricha je lepsi vyhled :lol:

neco o „vúdú“ si mysli mistni duchodci - naposled na me zirali uz z dalky, nechapali a kdyz jsem prisla bliz, tak jedna babka se nestydela nahlas siroko daleko sokovane pronest - ona TO ma privazany na brise!! chudak decko :roll: :lol: :lol:

 
questXY
Závislačka 4295 příspěvků 08.10.11 08:13

:mrgreen: :palec: :palec: dobrý vúdú :mrgreen: to je vývoj uplně jak u nás-představy o tom, jak moje miminko leží v postýlce, hraje si s plyšáčkem a já vařím večeři se rozplynuly hodně rychle :mrgreen: Postýlka nám slouží jako dekorace, ale co… přesně jak píšeš, je to uspojivý pocit mít miminko u sebe a vidět, že je to tak správně.
Užívejte si to :wink: :mavam:

 
lys
Kelišová 6155 příspěvků 08.10.11 08:38

hezký :-D
v našich krajích je to asi obráceně. Když jdu po ulici s dítětem v šátku, babičky důchodového věku na mě mile koukají a smějí se a zjevně se jim to líbí. Ba naopak mladé matky po mně už kolikrát hodily takový pohled plný opovržení, že by se snad jeden i styděl, že před sebou ten kočár alespoň netlačí prázdný :zed:

 
pomeranca
Extra třída :D 10615 příspěvků 08.10.11 09:21

vúdú :lol: Pěkně napsané :potlesk:

 
donaga
Neúnavná pisatelka 15443 příspěvků 08.10.11 09:22

Jako bys psala o nás :mrgreen: , až na to, že my neměli lektorky, ale většina byla věc samouky (ještě že je emimino, kde se to dá prokonsultovat :-D ). U nás se to naštětstí zlomilo tak v půl roce, kdy začala brát kočárek občas na milost a v roce už to bylo úplně v pohodě. Ale i tak se u nás nosí občas dosud.

 
luciblank1
Ukecaná baba ;) 1005 příspěvků 08.10.11 09:24

Perfektní deníček moc pěkně napsáno u nás zafungovalo lehátko že má rozhled na svět ale šátek bych nikdy neodsuzovala dítko si připadá jako by bylo u maminky v bříšku je to podle mě skvělá věc

 
sunnye
Závislačka 2632 příspěvků 08.10.11 10:55

to jsem se pobavila :lol: Naše Verunka sice nebyla až takhle uplakaná, v kořárku byla ráda, ale taky se nesmělo zastavit. Jinak si sama nikdy nehrála, nosit taky chtěla a postýlku máme taky na prd :lol:
Mě se hrozně líbí myšlenka tvého deníčku, a to je to, že se má maminka řídit svými pocity a vyprdnout se na to, co říkají ostatní. Já to tak vždycky dělala a i když je to v lecčem komplikovanější (třeba někdy bych se opravdu ráda vyspala, aniž by mě někdo utiskoval :lol: ), tak nelituju. Však to jsou naše děti a jak dlouho je budeme moct takhle ňuchňat, že? :wink:

 
Veronis
Povídálka 43 příspěvků 08.10.11 12:14

Všem moc děkuji za komentáře :kytka: . Ještě jsem si vzpomněla na jednu věc, kdy jsem potkala 2 starší paní právě s kočárkem bez Adélky, kterou jsem měla navázanou v šátku, tak mě už z dálky pozorovaly a když jsem je míjela, tak se ozvalo: „a nemá ho tam!!!“ (samozřejmě myslely mimi v kočárku :wink: ). Nevím proč, ale pobavilo mě to, obzvlášť, když se za mnou vydaly a nakukovaly mi přes rameno, jestli je dítko skutečně v šátku, aby pak zkonstatovaly, že hezky spinká. Jinak jsem moc ráda, že v tom spousta z vás vidí svůj příběh, je to pro mě opravdu příjemné zjištění, že v tom „jedeme“ společně :-)

Příspěvek upraven 08.10.11 v 12:18

 
zmimi
Stálice 51 příspěvků 08.10.11 12:25

my jsme to měli podobně. :lol: Děti s námi spí v posteli.To starší naštěstí už jen vyjimečně.Používám šátek a kočár stojí v koutě a práší se na něj.

 
Katy2
Hvězda diskuse 49674 příspěvků 08.10.11 13:18

Super deníček. :pankac: :pankac:
hele ale tlačit prázdný kočár není občas marné, hodí se např. na odtlačení nákupu z obchodů domů. :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 08.10.11 13:22

jéé, krásně napsáno :srdce: rozhodně na šátku nevidím nic zlého!!! každého věc, jak si dítě nosí … :palec:

 
Pájinka25
Závislačka 2857 příspěvků 08.10.11 17:24

„čert nesere na malou hromadu“

tak takhle už jsem se dlouho nenasmála :potlesk: :lol: a jinak super deníček :palec:

 
Lama Lama
Hvězda diskuse 37087 příspěvků 08.10.11 18:57

Krásný deníček. Syn byl z počátku v kočárku rád, vždy krásně usnul. Ale jakmile se probudil, tak by konec. S úbytkem délky spánku tedy přibývalo situací, kdy jsem¨nesla dítě v šátku tlačila prázdný kočárek. Tak jsem do něj alespoň nakoupila, aby to nebylo úplně prázdné. V 8mi měsících jsem definitivně zaparkovala kočár na balkon na spaní přes den a ven vycházela jen se šátkem. V roce a půl přiše syn kočárku opět na chuť, ale to už jsem zas já nechtěla ten vehikl tlačit. :twisted: S dcerou to vypadá, že se historie bude opakovat. Do teď byla v kočárku vcelku spokojená, ale čm dál víc přichází na chuť šátku.

 
petka86
Závislačka 3792 příspěvků 08.10.11 19:42

Tak malá je naštěstí v kočárku zvyklá hned co jsme přišly z porodnice,vydrží v něm x hodin a sem tam vytáhnu,aby se koukla okolo. Asi bude po mě a chce mít prostor,mě ty děti v šátku příjdou takové zkroucené,umáč­klé,kor v létě vidět takovou maminku mi bylo toho miminka líto,že na něj pařilo slunce,ještě utažené v šátku,jako každého věc,ale já jsem pro moderní věci,a tip šátek vidím jen u přírodnějších maminek,nic proti nikomu jen píšu svůj názor a postřeh :pankac: Hlavně že vy víte že jim nic nechybí a jsou spokojené :-)

 
Mirii
Generální žvanilka 23190 příspěvků 08.10.11 20:52

Pekny denicek :palec: kocar jeste vyuzijete :wink: mala se cca od roku vozi rada a starsi kocar najedou miluje :mrgreen: mladsi dokonce nekdy uz da
Rednost i kocaru pred satkem :mrgreen:

 
Evelín
Kelišová 7374 příspěvků 08.10.11 21:01

Peknej denicek, zasmala jsem se :-) Obe deti byly a jsou spis nosive, takze satek a manduca je zachranily pred babyboxem :twisted: :mrgreen:

 
kate02
Nadpozemská drbna 26078 příspěvků 09.10.11 06:31

petka86 - tohle není o „zvyknutí si“, to je o tom, že některý mimča prostě uřvaný jsou a jiný ne… Já to vidím na svejch klucích. Každej je úplně jinej (pokud je srovnávám v tom samým období) - starší byl jako malý mimčo kliďas, jen jedl, spal… Řvaní k neutišení si pamatuju jen 3 krát za celou dobu. Za to když už se rozeřval, byl schopnej zfialovět, zmodrat, prostě fakt hysterák :-D V pohodě jezdil v kočárku, prostě takový „standardní“ mimino :-) Za to ale usínal většinou u kojení (a to mu zůstalo do roku a půl :-D )

Mladší, je úplně něco jinýho, přitom si nemyslím, že bych se k němu chovala jinak. Už v porodnici většinu času prořval, spal jen malinko, narozdíl od staršího musel být pevně zavinutej a doma to pokračovalo, kolikrát řval tak, že nebylo možný ho jakkoli utišit, nespočítám a to mu jsou teprve dva měsíce :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Až poslední týden a půl je v pohodě… Asi že se místo řevu může smát :mrgreen: Nás taky zachránil od blázince šátek, dudlík (ten starší nesnášel :-D ) a houpací lehátko. Věci, co u staršího nebyly potřeba :-D Ale zase na druhou stranu jako bonus mladší u kojení skoro nikdy neusne a umí usnout sám, bez jakékoliv asistence (zatím teda :-D, ono se to beztak ještě stokrát změní :-D )…

Mít druhý dítě stejný jako první, tak taky budu tvrdit, že je to „jen o tom, aby si hned zvyklo“, ale když vidím, jak jsou kluci rozdílní, tak chápu, že něktetrý dítě si prostě nechce zvyknout být úplně samo „odstrčený“ v postýlce a chce být ještě nějakou dobu prostě u mámy… Tak proč mu to nedopřát… :nevim:

Deníček mě pobavil :mrgreen: Super napsanej :palec:

Příspěvek upraven 09.10.11 v 06:32

 
Bibi82
Extra třída :D 10697 příspěvků 10.10.11 10:12

Krásný deníček :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Phoebe
Závislačka 4724 příspěvků 14.10.11 21:20

super deníček, krásně napsané… já byla a do dnes jsem za exota že své dítě stále tahám… k nosítku jsem se dopracovala až nedávno ale jsem za něj neskonale vděčná.. šátek je mi nesympatický, zkoušela jsem a i by to šlo ale prostě se s ním necítím. Koupila jsem ergo z druhé ruky a nemůžu si ho vynachválit, kamarádka říkala, když jsem o něm básnila, že bych ty nosítka mohla prodávat :lol: :lol:
Kuba ze začátku taky spal se mnou v posteli, ač tatínek neustále buzeroval že ho zalehnu :lol: přesun do postýlky přišel tak nějak prostě sám… nenuceně, bez řevu :dance: o řvaní a nošení jsem neustále slyšela od tchýně že si na sebe šiju bič a že mimina řvou protože prostě nic jiného neuměj :roll: nedala jsem se a stejně jsem nosila.. protože bez nosítka, šátku, vaku, tak jsem si kolem šestého měsíce blokla na pár dní záda :twisted:
někdy od osmého měsíce máme konečně moje vysněné nosítko :dance: (bohužel nebyli finance na „zbytečnosti“ tak jsem od porodu sháněla nějaké za přijatelnou cenu.. nakonec právě kolem toho osmého měsíce jsem sehnala za 1500 a před taťkou jsem cenu tajila dokud nepoznal sám jak je to super věc :lol: )

 
veritas
Kecalka 219 příspěvků 15.10.11 11:04

Petka86 - to by Ti taky mohlo být líto každého miminka v bříšku těhotné maminky :wink:
Jinak mám také zkušenost (jako kdosi tady) - starší ženy se usmívají, obdivují…
S negativním komentářem jsem se setkala pouze u mladé maminky - situace byla komická, okomentovala moje spokojené, usměvavé miminko v šátku stylem: „Chudák dítě, ta máma nemá rozum…“ a sama tlačila kočárek s vřískajícím miminkem - mě to pobavilo :lol:
Jinak deníček super - krásně napsaný :palec:

 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1754 příspěvků 17.10.11 11:02

Bezva :-) Taky jsem po prvním vázání měla chuť šátek rozstříhat na hadry (my jsme ho teda pořídili už před porodem, kamarádka s manželem nosili a hodně si to pochvalovali no a nám se nošení taky velice zamlouvalo), ale když člověk vydrží…
Mně teda nikdo neinstruoval, musela jsem si poradit s návodem, kde bylo škaredé mimino a paní, která vypadala jako pán s prsama :mrgreen:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele