Novinky z vrabčího hnízda - konec ledna

Jirina  Vydáno: 31.01.04

Hanka:
Tak jsem se změnila v pořádnou zvědavku! Už vůbec celý den nespinkám, ale pořád se rozhlížím a vyžaduju společnost. Nejradši bych, aby mě někdo nosil a všechno mi ukazoval, ale to se nesetkává s pochopením mých drahých rodičů, takže hulákám a zkouším si to vyřvat. Mamka má pevné nervy (pozn. mamky - no jak se to vezme, spíš chatrná záda :o), takže u ní většinou neuspěju, ale když je u nás babička nebo teta, tak mě nenechají křičet a nosí mě, no a s tatínkem je to úplně nejlepší!

Někdy mi stačí i ležet na gauči a koukat se na hračky a tak radostně klokotám a povídám. Mamka mě slyšela říkat „oku“, což Jírovo první slovo prý bylo „okun“, takže i v tomhle jsme si velmi podobní :o) Taky už se umím líbezně usmát, to mamku moji úplně odzbrojí :o) Jinak totiž dost často hulákám, to když jsem nemilosrdně odložena do postýlky, takže mamka o mě mluví jako o potvůrce, vopici nebo o „tý naší holce uřvaný“ :o)

Ale u paní doktorky na kontrole kyčliček jsem byla vzorná, v ordinaci jsem vůbec neřvala, jen jsem zčůrala ten zelený papír pod zadečkem. Až na chodbě při oblíkání čepičky a kombinézy jsem si to vynahradila, oblíkání těchto nesmyslných kusů oděvu pořád nemám v lásce.
Cesta k paní doktorce byla mojí první jízdou v autě od návratu z porodnice (no, prostě jsme zatím s mamkou nikam jet nepotřebovaly, všechno potřebné zařizuje taťka). Takže když už jsme vyrazili, tak jsme toho sjezdili víc. Mamka se potřebovala zastavit v bance pro novou kartu a že prý já počkám v autě s tátou. Hohó, ale to by ohluchnul, jízda autem se mi moc líbila a tak hned jak přestal drnčet motor jsem začala hulákat, hehe. Tak mě taťka naložil do klokanky a dal si mě pod bundu a šli jsme dovnitř za mamkou a pak jsme ještě byli nakupovat a já jsem se celou dobu hezky nosila, heč. Pak jsme teprve šli na zmiňovanou kontrolu nožiček - tedy tatínek tam se mnou čekal, než se začne ordinovat, a mamka si ještě stihla zaskočit ke své doktorce na kontrolu.

Taky u mojí hodné paní doktorky jsem byla docela hodná. Tedy nejdřív jsem předvedla, jak umím zpívat („ta má hlas jak zvon, to musíte mít doma veselo“), ale pak jsem jí předvedla svůj líbezný úsměv a vesele zabublala a byla jsem náležitě pochválena :o) Vážím už 4,7 kg, čili zatím co měsíc, to kilo navrch. A příště jdeme zase za měsíc.

Jinak papám pořád jak nezavřená a taky tak blinkám. Přes den po třech, někdy i po dvou hodinách, v noci sice vydržím trošku déle (rekordně 6 a půl hodiny) ale zase ne vždy, takže někdy vstáváme třikrát za noc, výjimečně jen jednou (ale to se mamka stejně nevyspí, protože se dvě hodiny probouzím). Už jsem taky měla rýmu - teda nic moc zážitek, odsávačka je to nejhnusnější, co mě zatím potkalo, útěchou mi budiž, že při tom řve Jíra úplně stejně jako já, a to už je velký kluk! A taky jsem dost často měla bříškobolení, změnilo se mi totiž kakání z „míchaných vajíček“ na hustou kaši a zatím se s tím moc neumím vypořádat. Takže už nekakám po každém krmení, ale intervaly se postupně prodlužovaly, až jsem 3 dny nekakala vůbec. Jelikož jsem hrozně řvala a kroutila se, tak mi mamka pomohla trubičkou do zadečku, jenže za 3 dny se to opakovalo a tak mi pomohla zase. Paní doktorka ale říkala, že to nemá dělat moc často, tak mě nechala a čekalo se … Zde bere zasvé moje předsevzetí, že o kakání psát nebudu, ale s touhle epizodkou se pochlubit musím, hehe. No prostě skoro po týdnu se mi to konečně povedlo a byla to taková hromada, že mamka volala taťku ať se jde podívat, že to ještě neviděl (čímž se zdá, že jsem trumfla i Jírovy výkony), prostě mi to z plínky lezlo zezadu, zepředu i oběma nohavičkama, musela jsem znovu pod sprchu a komplet převlíknout včetně ponožek, chichi :o))) Jenom škoda, že to nevydrželo ještě o den déle, to bych určitě u paní doktorky vážila o půl kila víc :o)

Ahoj Hanka, 10 týdnů (nebo 2 měsíce a týden, jak chcete)

Jíra:
Tak se mi i podruhé podařilo odsunout očkování díky ségrou zmiňované rýmě. Nebýt odsávačky, tak mi ta rýma vůbec nevadila! Jen se mi blbě pilo z lahve, ale to jsem vyřešil tak, že jsem prostě pít odmítal.
No ale nakonec už se nedalo nic dělat a na očkování jsme šli. Šla s námi „na výpomoc“ teta, takže zatímco mamka oblíkala Haninku, teta si mě po:,–(ila na klín, sestřička mi vyhrnula rukávek … a já jsem na ni strašně zavrčel, protože mě píchla do ručičky, ale ustál jsem to a vůbec jsem ani trochu nebrečel. Jen mě pak musela mamka honem pochovat. Za měsíc mám jít znova, ale už se nebojím, vůbec to není žádná hrůza. (pozn. mamky - tímto nám začal velký kolotoč očkování - za měsíc Hanka první čtyřkombinaci a tříměsíční kontrolu, Jíra osmnáctiměsíční kontrolu a přeočkování zarděnek. Měsíc na to oba obrna, Hanka přeočkování, další měsíc zase Jíra, v květnu zase oba obrna … brrr chudinky, to si všichni užijeme pěkné jaro!)

Já teď usilovně vybrušuju mluvení a tak se můj slovník rozšiřuje téměř každý den. Konečně jsem začal říkat „mama“ a ukazuju, jak mám rád maminku (pozn. mamky - to je milé, že má chlapeček konečně taky trochu rád i maminku :o) Pak říkám „bába“, protože v knížce o Palečkovi je bába namalovaná a mně se moc líbí. Stal se ze mne čtenář, neustále vytahuju knížky a nosím je každému kdo je na dosah a vyžaduju „číst, číst!“ a to bych vydržel celý den. Už známe všechny knížky zpaměti a já ukazuju co kde je a kromě báby mám rád obrázky pejska a kočičky, na ty si položím tvářičku a mazlím se s nima :o) (pozn. Hanka - jednou mě Jíra tou svojí pitomou knížkou bacil přímo do čelíčka! Tak jsem pěkně začala ječet a za chvíli začal ječet i Jíra, protože mu tatínek naplácal)
Nejlíp z celé rodiny napodobuju zvuky, třeba bubínek, trumpetka, auto, hodiny … ale třeba kačenku umím tak, že na to nestačí písmenka :o) Mojí pýchou je slovo „brambora“, to říkám tak, jako bych měl bramboru horkou v pusince. To byla sranda, byla u nás mamčina kamarádka a povídaly si a já seděl u táty na klíně a jen jsme přihlíželi. A mamka mluvila o nějakým pánovi co se jmenuje Brambora a já se do toho vložil a řekl jsem „brambora“. To se všichni smáli :o)
A taky mám své oblíbené televizní pořady. Na prvním místě je Večerníček - nejdřív mu dělám pápá a pak ukazuju a hlásím, co zrovna dělá - ťap ťap, hou hou. Na druhém místě je Pod pokličkou, tam je taková srandovní nakreslená ženská a tu miluju. Jinak mě zajímají Kostičky a Kouzelná školka, někdy vydržím spořádaně sedět a dívat se a s mamkou komentujeme, co vidíme (až mi připadá neuvěřitelné, jak se vydrží v klidu dívat - pozn. mamky).

Taky jsem už docela zručný, už umím nastrkat všechny kostičky do správných otvorů, taky s oblibou mamce rozepínám přezky na pantoflích, jakmile je zuje (to není podmínkou :o). Nejlepší je když mamka vyskočí z gauče a chce se obout, že třeba půjde Haninku přebalit, nazuje boty, spadnou jí, tak musí ségru zase položit a boty si zapnout, chichi.
Hlásit e-e už je pro mě taky samozřejmostí, problém mají naši - někdy mě nestihnou včas po:,–(it, nebo mi nevěří (to když se třeba vyčůrám a za chvíli chci kakat, nebo mi to nejde a několikrát po sobě nic neudělám). Nejradši kakám, když mamka Hanku kojí, to je u nás už skoro pravidlem, takže ji musí utrhnout, po:,–(it mě, já pak vstanu a uteču, tak mě chytit, zase po:,–(it, pak jim smrdím pod nos a pak musí ségru zase odstavit a jít mě utřít a nočník umýt :o) Bez plínky jsem tedy ještě nebyl, mamka se pořád bojí to vyzkoušet, na spinkání ji potřebuju určitě, ale už máme rekord jen 2 plínky za den (měnilo se jen po spaní), v horším případě to bývá 4 a maximálně 5 (pozn. mamky - víte někdo o vhodných plínkách, které se dají nosit pořád, aniž by se rozcuckovaly? My používáme Fixies, jsme s nima spokojeni, ale když ji má Jíra půl dne a dvacetkrát mu ji sundám a zase nandám a pak se párkrát učůrne, tak se stejně musí vyhodit, i když je naplněná jen nepatrně).

Mamka si pochvaluje, že docela dobře usínám (pozn. mamky - zaklepat!!!) Po obědě mi vyndá na gauč polštář (hajíí), lehnu si na bříško, někdy už ani nepotřebuju pít z lahve, několikrát vystrčím zadeček do výšky, potají si pod dekou sundám ponožky, párkrát se zvednu a zase jsem uložen a usnu. S výjimkama - už dvakrát jsem takhle vydržel ležet dvě hodiny a prostě neusnul a neusnul … Večer vypiju mlíko, překulím se na bříško, párkrát se ujistím, že vedle mě opravdu někdo leží a spinkám.
Jednou takhle už dávno spinkám, naši si sedí v obýváku, na stole chůvičku, která mě hlídá, a najednou slyší nad hlavou ránu a z chůvy druhou a hned na to můj řev … No co myslíte, spadl jsem z postele!
Ale teď už se mi to stát nemůže - teda snad - my totiž hrajeme oblíbenou hru „škatulata, hejbejte se“ a už zase spinkáme jinak. Ten druhý pokoj už totiž má všechno co je potřeba a jsou tam dvě postele a u zdi spinkám já a na té druhé posteli tatínek. V tom větším pokoji na postelích našich spí zase pro změnu sama mamka a v postýlce Hanička. Ráno táta odejde, nechá pootevřeno a mamka pak čeká, kdy mě uslyší, ale já moc ráno neřvu, když se vzbudím a jsem sám, tak si povídám s medvídkama a stejně si pro mě za chvilku někdo přijde.

Aspoň jednou týdně chodím spinkat k babičce, tam je to moc prima a babička mě chválí, jaký jsem vzorný a líbezný chlapeček - hehe, mamka ji pak podezírá, jestli tam nemá ještě jiného kluka :o)) A taky o mně říká, že jsem hrozně šikovný, tak třeba si takhle běžím po chodbě a najednou se těsně přede mnou otevřou dveře od skříně, tak co udělám, zastavím, ne? Babička byla strašně překvapená, že jsem do té skříně nenaboural, prý být to teta, tak už jedou do nemocnice na šití s rozbitou hlavou :o)

Na závěr volám své kamarády, kteří už dlouho nepsali - Haló Adámku, Barborko, Davide, Eden, Vojtíškové a další … kde jsteeee! Mně je tu smutno, jak vidíte, chybí mi inspirace pro lumpárny. To od Haničky můžu okoukat akorát tak blití, chichi tak jsem se přitulil k mámě a vyblinkal vzorek Pribináčka od snídaně - no není to kouzelný, jedno rameno mít poblitý od Háni a druhý od Jíry - nutno dodat, že to moje podstatně líp „voní“ :o)))

Tak ahoj váš Jíra, rok a 5 měsíců

P.S: Mamka tentokrát psát nebude, prý už jsme ji vyčerpali :o)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  31.01.04 16:20

Ahoj Mamko, já sice nepatřím mezi vrabčáky, ale chodím sem pro informace. V květnu k nám přibude druhé mimi a budeme mít stejný věkový rozdíl jako vy. :) Akorát v obráceném pořadí, holčičku už mám, tak teďka kluk. :-) Doufám, že sem budeš psát už jenom samou chválu :-))))))))) Ahoj Vega

 
David1
Kecalka 287 příspěvků 31.01.04 21:58

Nazdárek Vrabčata

Tak kde pak jste všichni? Že by jste se šli ohřát někam do teplých krajů?:o) Tady je pořád zima ale slibují už nám teplo, tak se všichni ukažte. Ať víme jak lumpačíte.

Haničko z tebe už bude za chvilku velká slečna, tomu se ani nechce věřit, že už ti je 10 týdnů. To to letí. Já mám o něco mladšího bratrance a s ním teda ještě není pořádná legrace, protože skoro furt spí. Ale na tobě je vidět, že to máš doma dobře zařízené. S tím křičením pokračuj, to je nejlepši finta na rodiče:o)

Teda Jíro koukám, že máme společné záliby. Taky si rád čtu s mámou ale né knížky ale časopisy. Tam je spoustu obrázků a já na každé straně zavolám „jéé“ a ukazuju co se mi nejvíc líbí. Taky v poslední době se mi líbí na obrázku miminka, na ty se pak hezky usměju. Večerníček je taky můj oblíbený a na Kostičky se taky dívám.

Já vůbec nevím co to ten nočník je, to na mě máma nezkoušela. Tak doufám, že s tím pak bude legrace. Ale kdy kakám, to má mamka taky vyčíhnuté. Většinou ráno jak vstanu, tak někde klečím a jakoby nenápadně tlačím do plínky. Prozradím mě ale nelibá vůně:o))

Hlásím stav zoubků, celkový počet 8 + se mi klube jedna stolička vpravo nahoře.
S mluvením se toho moc nezlepšilo, přidal jsem „slovíčko“ háá = není. Hodně podobné co?:))) To když dopapám jídlo tak ukazuju, že už není ale pro jistotu ukazuju i prázdné ruce aby každý pochopil co mám na mysli:)
Taťku každý den ráno vyprovázím do práce, to už poznám že bude odcházet podle toho, že se obléká. Tak mu zamávám a říkám pápá. Dáme si pusinku a pak začne má chvilka na dovádění. Pak zase až taťka příjde z práce, tak už se na něho těším a z dálky se na něho usmívám a říkám něco jako tátátá.

S bráškou lumpačíme o 106. Ale dost dobře si poradím i bez něho. Na denním pořádku máme několikrát vyházené hračky z bráchovo pokojíčku, potom různé kuchařské náčiní kradu z kuchyně. Do lednice se mi bohužel ještě nepodařilo dostat. Mám ale svůj trumf, kdy jsem v jeden den rozbil dva hrnečky, oba to byly dárky tak to mamku trochu mrzí. Ale mě teda vůbec ne, hihi:) Další den jsem rozbil malý talířek z máminy oblíbené soupravy. Ale to byla její chyba, položila si mě na kuchyňskou linku a nedávala dost velký pozor. Tyhle věci udělají hezkou ránu, doporučuju! Taky pořád vyhazuju boty ze skříně. Našel jsem si svůj úkryt a tím se stala vana. Když se u nás něco hledá, tak se to v lepším případě najde ve vaně a v horším případě už vůbec ne. Postrádáme několik věcí. Dnes jsem dokonce objevil babiččinu krabici s léky a taky tam byl malý rtuťový teploměr a ten teď máma nemůže najít. Pořád věří, že ho brzo najde. Haha, nenajde:)))

No už jsem se toho nakecal dost a tak se přidám k Jírovi a volám vás všechny zpět k našemu popovídáníčku:o)

Mějte se všichni báječně a napište.

Ahojky David (14 m) s pátrající mamkou Evou

 
Milada01
Kecalka 174 příspěvků 01.02.04 21:29

Ahoj Haničko, Jíro a ostatní Vrabčáci,

my se s mamkou moc omlouváme za odmlku, ale nějak nestíháme, spíš teda já mamce moc nedopřávám posezení u počítače, protože se hned vztekám a chci na klín a když už jsem tam, tak hýbu s myší a třískám do klávesnice, prý se u toho nedá ani číst, natož tak něco napsat (to tvrdí mamka!!). Ale když začnem hrát ?Moorhuhn X? a střílet kohouty, to jsem ve svém živlu.

Prožívám teď velké zubobolení. Stále jsem měl svých šest kousků a najednou mi začaly rašit snad všechny ostatní naráz. Když mě ta bolest chytne, tak se válím po zemi a na:,–(ím úděsný tón pláče. Už jsem 2× dostal takovou odpornou oranžovou tekutinu do pusinky, vůbec jsem ji nechtěl, ale za chvilku mi bylo mnohem lépe. Do pusy si nenechám sáhnout ani kouknout, takže nikdo netuší, kolik mi jich vlastně roste.

Mamka zase měla nějaké žaludečně-střevní problémy, jsme teď taková choranlivá rodinka, ještěže taťka se drží!

Připojuji se do klubu milovníků Kouzelné školky a Kostiček, někdy koukám ráno i odpoledne, u Večerníčku mě nejvíce baví znělka, škoda že před ní zrušili tu houkající mašinku a skákající kečup, houpající se dívenka v zelené sukýnce se mi už tolik nelíbí. Dnes ráno jsem koukal na Beyblade, to taky není k zahození.

Nočník je můj kamarád, ale používám ho spíš jen jako sedátko (i když s holým zadečkem nic moc). Vydržím na něm sedět dost dlouho, ale že mi zahraje, to musí být opravdu velká náhoda. Počet plenek se u nás spíš zvyšuje, zvláště teď když mám díky těm zoubkům průjmík.

Mé nejoblíbenější slovo je stále ?ne? a hned po něm ?dá? ? to používám kdykoli chci něco podat, otevřít, odevzdat? Pak taky říkám máma, táta, pápá.

Kamarádi, pro dnešek už také pápá a piště, piště, my se budeme také snažit.

Ahoj Adámek 17,5 měs.

 
Tony1
Stálice 83 příspěvků 02.02.04 20:28

Adámku,
jen prolítám kolem, ale nemůžu si odpustit komentář k počítačovým kohoutům - TO JE MOJE NEJOBLÍBENĚJŠÍ HRA!!! My teda máme slepičky a kvůli nim jsem byl ochoten začít říkat „kokoko“. Tak mě pobavilo, že se ti to líbí taky. Až budete příště dělat pif paf, tak si na nás vzpomeň.
Mějte se pěkně, ahoj, Toník

 
Aja99
Kecalka 208 příspěvků 06.02.04 21:29

Ahojky Vrabčata,

hlásím se taky k TV příznivcům, ale u mě stále vedou reklamy, no a jinak mám rád AZ kvíz, „milionáře“,Pálí vám to, Riskuj,Pod pokličkou (ta ženská se mi líbí taky!), předpověď počasí a znělku Večerníčka a taky Show me the funny (zvláště když tam jsou miminka nebo zvířátka..)-u toho se někdy pěkně řehtám…poslední dobou jsem propadl trošku jiné „vášni“-každou chvíli stojím pod věží a hulákám na naše, aby mi pustili nějakou pěknou hudbu, abych si mohl pořádně zatančit..už nedělám „tanyny“ dokolečka dokola, ale tančím diskotance..(mává rukama a dělá podřepy do rytmu..p.m.) a vůbec nejlepší je, když se mamce nebo taťkovi vnutím do náruče a tančíme spolu..:o)))

Hodně času teď trávím s mamčou v kuchyni (musím si hlídat ledničku, aby mi mí pažraví rodiče všechno nesnědli…), většinou stojím na rohové lavici a plácám vařečkou nebo příborem do kuchyňské linky a shazuju vše, na co dosáhnu, ze stolu, z linky a z šuplíků..při tom mamce zpívám a vykládám, aby se jí dobře vařilo…někdy ji vydatně pomáhám-když obalovala květáky, kontroloval jsem, jestli jsou květáky dobře uvařené (slušně jsem se při tom nadlábnul-MŇAM!) a když se mamča na chvilku otočila, zmocnil jsem se talířku s moukou a rozpatlal ji po celé lince, stole, lavici, zemi a samozřejmě jsem se celý zapatlal…
slušný úlovek byl i sáček s vlasovými nudlemi…než jsem je rozsypal a rozšlapal po celé kuchyni..krásně jsem se zabavil…

Minulý týden moje „hlídací“ babička hlídala psí holčičku (3měsíční štěňátko, p.m.)-jéje, to jsme se vyřádili..konečně pořádná honička, hry s míčkem..dokonce mi pomáhala „uklízet“-já jsem vyhazoval všechno z šuplíků a ona ty věcičky nosila do pelíšku a všechny je řádně ožužlala..babča z nás měla opravdu radost!! :o))

Tak to je od nás zatím vše a těšíme se na vaše lumpačinky!!

Papa Ondrášek (18 měs.)

 
Aja99
Kecalka 208 příspěvků 06.02.04 21:36

Adámku,
s těma zubama je to ale trápení, mi už od podzimu roste jeden zub za druhým a ne a ne to přestat(už aby byly všechny venku..)..takže vím, jak ti teď asi je…takže pořádně kňourej a skuč, aby tě maminka musela co nejvíce utěšovat a „foukat bolístky“-v mámině náručí je to přece jen snesitelnější…a­hoj Ondra

Vložit nový komentář