Novinky z Vrabčího hnízda - leden 2004

Jirina  Vydáno: 15.01.04

Hanička: Tak už jsem opravdová holčička, mám naušničky! Hned jak jsem byla u paní doktorky na šestinedělní kontrole, tak mi je dala do oušek. To jsem parádnice!
Teda řvala jsem při tom, ne že ne, ale spíš mě štvalo, že mě sestřička s paní doktorkou drží a mačkají mi ouška. Mamka říká, že když Jírovi brali krev, tak řval mnohem víc, tak co. A ještě jsem jim to tam poblinkala, hehe.
Jinak už jsem vážila 4,35 kg, čili za šest týdnů jsem přibrala kilo a půl a vyrostla o sedm centimentrů. Ale dnes už to určitě neplatí, protože se pořád cpu a tak už určitě zase vážím víc.

No takže pořád papám a blinkám. Už neblinkám jen na sebe, ale likviduju oblečení ostatních, to že si na rameno hodí plínku, pro mě vůbec není žádná překážka. Mamka už si zvykla, že jí pořád trička smrdí blinkáním, tátova trička taky zaneřáďuju pravidelně, hihi. Už krásně držím hlavičku, jsem totiž hrozně zvědavá, takže se pořád zvedám a koukám a kulím očička a sleduju co se děje, nejraději když mě někdo nosí. A taky zírám do bílý zdi a nikdo nechápe, co tam vidím :o) Očička se mi vybarvují pěkně do světle modra, tak asi budu mít podobný odstín jako Jíra, jak mamka odhadovala.
V noci po krmení už líp usínám, ale mamka se bojí, aby to nezakřikla, hehe. Prostě kdykoliv má pocit, že už jsou v mém režimu nějaké pravidelnosti, tak se urychleně postarám o změnu. Tak například jsem párkrát po sobě krásně usnula po koupání a vydržela bez papání až pět hodin - hoho, jakmile si mamka myslela, že už to tak bude natrvalo, tak najust neusnu a chci se chovat jinak kvičím třeba až do desíti a pak se nadlábnu znova a pak teda jsem někdy ochotná spinkat.

Přes den už nespinkám v korbičce kočárku, ale v postýlce. Mě totiž rozčilovalo, že z ní nevidím ven, taky tam na mě Jíra dosáhnul a chodil mě hladit (nebo šťourat do očíček) při spinkání a tím mě probudil. V postýlce klidně vydržím ležet na zádech (ale jen chvíli) a koukat na hračky a taky vidím z postýlky ven. Sice i tam mi Jíra krade hračky, ale to mi zatím nevadí, protože si s nima ještě nehraju. Až si hrát budu, tak mu to oplatím :o)

Dudlíka pořád nechci, stejně mi ho Jíra bral, v pusince mi vadí. Já si radši do pusinky strčím tlapičky a žužlám si je a pusinkuju. Ten gumovej nesmysl mi v pusince překáží, pěstičky si nestrkám do pusinky celé, jen si je olizuju a jsem spokojená. Stejnou službičku mi prokáže i mámin prst strčenej do pusinky, ale jak mám hlad, tak začnu usilovně sát a za chvíli hulákám a musím dostat mlíčko.

Nejžhavější novinka na konec - v pondělí se mi narodila kamarádka Kačenka! Naše maminky se spolu znají už od malička (i když od tak malička jako jsme my zase ne) a hrály si spolu a chodily spolu do školy a jelikož bydlíme kousíček od sebe tak spolu taky budeme chodit do školy a doufám, že bude Kačka stejně prima kamarádka, jako je její mamka pro tu moji.
Papa Hanička, bez týdne dva měsíce

Jíra: Vánoční stromeček nakonec mamka uhájila až do soboty 11.ledna. Stejně jsem si s ním ale moc nevyhrál, vždycky jsem šlohnul nějakou ozdobu a vzápětí mi ji zase zabavili a navěsili ji zpátky. V sobotu taťka rozdělal oheň v krbu a najednou ty ozdobičky taky začali sundavat (vehementně jsem pomáhal) a taťka ze stromečku stříhal větvičky a házel je do ohýnku. Když to všechno shořelo a uklidilo se, tak nastalo překvápko: místo ohrádky, která v tom místě byla původně (stejně jsme ji nepoužívali) tam tatínek nastěhoval moji postýlku, ve které stejně nespinkám, nastavil ji na horní polohu a má ji Haninka na spinkání přes den (vlastně zatím i v noci, pořád ještě nespí s mamkou s námi nahoře). Takže pro mě dvě důležité věci - nehrozí, že mě odsunou do ohrádky, a je jasné, že už nikdy nebudu spinkat v zamřížované postýlce !!! Pořád spím s tátou na jejich posteli a hrozně nám to tak vyhovuje :o))

Haničku opravdu miluju. Pořád jí dělám malá malá, pusinkuju ji na hlavičce (pravda, taky jsem ji jednou kopnul bačkůrkou do obličeje, když jsem se štrachal za mamkou na gauč). Když Haňulku taťka nosí, tak musí nosit i mě, abych jí byl nablízku :o)) Jednou nás takhle nosil, když mamka chystala pro Haninku koupání, pak nás donesl do koupelny a Haninku dal mamce a já jsem začal strašně řvát, že mi ji bere! Prostě budu velký bráška ochranitel.
Jinak v koupelně mám dobrou zábavu, když máma Hanku přebaluje a já asistuju, tak si vezmu všechny hračky co tam mám a nastrkám je do pračky, hehe. Jen mamka nesmí zapomenout to zkontrolovat, když jde prát.
Taťka mi pořídil prima koše na hračky (tedy původně to byly koše na prádlo), tak jsem z jednoho hračky vysypal a odtáhl ho do koupelny a tam jsem do něj přendal z lavoru špinavý prádlo, aby bylo jasno, že vím, na co se to používá.

Jak byly Vánoce a pořád u nás někdo byl a ťukali si skleničkou, tak jsem se taky přidal - ťuknul jsem si lahvičkou a pak se napil, tímto jsem se naučil pít sám z lahve (dřív mi ji musel někdo držet, ale nesmí být úplně plná, to je pak moc těžká). Pořád jsem chodil od jednoho k druhému a ťukal si a vždycky jsme se museli napít, táta říkal, že bych za chvilku opil celou hospodu :o)

Moje slovní zásoba se rozšířila o univerzální slůvko „há“ a znamená to hají, hačí, haló nebo Haní :o) Taky říkám „ňé!“ a to skoro na vše, co mi máma řekne. Tak třeba: Jíro, dáš mi pusinku? Ňé! Jíro, udělej e-e. Ňé! Jíro, pojď sem. Ňé! a tak dále :o)) Ještě říkám nenene, to je na ty věci, které jsou nenene, takže třeba jsem sebral kouli ze stromku a říkal u toho nenene nebo plácal do televize a říkal nenene a tak. Dále říkám ťap - to znamená nožička, botička a chození, hop - to je balon, protože dělá hop, a taky všechny věci, které spadnou na zem, například když mamce upadne vajíčko, hehe :o) (pozn. mamky - to je k popukání, spadne mi vajíčko, rozkřáchne se a přijde Jíra a praví: Hop! :o))

Taky u nás byla spousta sněhu, tak děda s tátou zprovoznili sáňky, který jsou prý tak staré jako děda, a sáňkovali jsme. Nejdřív se mně to docela líbilo, ale druhý den když s námi byla mamka (já na sáňkách, Haní v kočárku a vezla ji teta) tak jsem pořád slejzal a vůbec na nich nechtěl sedět a nakonec to skončelo hrozným řevem, takže víc už jsme nebyli. Taky pak byl hrozný mráz a pak zase sněžilo nebo pršelo a pak sníh roztál.

Na závěr príma hovínková historka: řekl jsem e-e a mamka mě dala na nočník. Za chvilku jsem si stoupnul, ale v nočníku pořád nic. Mamka klečela u mě a hráli jsme si s kostičkama, za chvilku jsem si zase stoupnul a zase nic. A mamka najednou křičí: jééé, tady je hovínko! Já už ho měl totiž u zadečku když mě rozbalovala a spadlo na zem (tedy na koberec z puzzle na kterém si hraju i sedím na nočníku) a jak jsem si stoupal tak jsem ho hezky rozšlapal a mamka si toho vůbec nevšimla, hihi. Tak krom toho že jsem měl totálně zahovínkované obě bačkorky, tepláky, zadeček, nočník, tak si do toho mamka klekla. Tak musela asi osm dílů puzzle vyndat a odnést je s mým šatstvem přímo do sprchy, chichi. (pozn. mamky - ještě že trvám na tom, aby se nočníkovalo na puzzlích, neumím si představit, jak bych to sbírala z koberce a Jíra by v tom ještě ťapal).
Váš Jíra

Jiřina: Dnes už to tak dlouhé nebude, nějak mě vrabčata vyčerpali :o))) Jak už Hanička přes den míň spinká, tak nastává čím dál víc hektických chvil. Nejhorší je, když začne hulákat, když krmím Jíru. No už jsem taky zvládla krmit oba současně - to si sednu na kraj gauče, Jíru šoupnu do židličky na nejnižší polohu a krmím jednou rukou, Hanku položím na kolena a přicucnu k prsu a podpírám druhou rukou :o)) Jen je to bohužel hrozně bolestivé pro moje záda, takže tuto variantu používám jen v případě krajní nouze. Taky už se mi docela daří po obědě uspávat oba současně. Buď Haní usne sama v postýlce a Jíru uspím na gauči, nebo Jíru položím, jednou rukou mu držím láhev a druhou chovám Haninku. A když oba usnou, to je úúúleva, říkám tomu polední siesta, uvařím si kafíčko a sušenky a lebedím si, jak mám hodné dětičky. Musím říct, že se docela daří, aby tu hodinu nebo hodinu a půl byl klid (zaklepat!). Tak si sedím a čtu si, protože nic jiného dělat nemůžu, takže už jsem stihla přečíst dvě knihy ze čtyř, které jsem dostala k Vánocům. Naštěstí i Jíra už docela dobře usíná, i noční kojení je rychlejší (máme rekord za patnáct minut zpět spící v postýlce) takže to docela jde.

Dneska jsem vyndavala prádlo z pračky a vypadla na mě dvoukoruna - tak jsem si říkala: prima, vyperu a ještě za to dostanu zaplaceno :o)))
Ahoj Jiřina

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
anaj
Ukecaná baba ;) 1223 příspěvků 15.01.04 20:48

Ahoj vrabčata,
mamka si zrovna říkala, že jestli nevyjde nějaký deníček, bude ho muset napsat sama. Takový já dělám pokroky. Dneska je Den s velkým D, aspoň mamka to tvrdí. Vypadá to totiž, že jsem začala chodit na nočník!!? Mamka přede mnou jeho existenci tajila. Chtěla začít až v 18 měsících, jako s bráchou. Protože ten pak byl během 14 dnů bez plínek. Ale já jsem ji převezla. Vždycky, když mě viděla tlačit, ptala se: „Verunko, ty kakáš?“ No a já jsem chytrá holka. A tak jsem v neděli hlásila ka-ka, když jsem kakala. V pondělí už před kakáním, ale mamka mi nevěřila, tak to prošvihla, a dneska zase, ale to už mamka neprošvihla. Jenže mě svlíkla moc brzo, tak jsem se z nočníku zase zvedla a pak jsem kakala ve stoje. (Než jsem přistrčila nočník, hovínko bylo na koberci - těsně vedle gumových puclíků, jako u vás, Jíro. Šupla jsem ho do hrníčku, a po:,–(ila na něj Verču. Už tam nic nepřidala, asi jsem to v ní zarazila, ale byla mooooooooooc pochválena. Ach jo, ale v zimě se mi do toho vůbec nechtělo. p.m.) Tolik naše hovínková historka.
Minule jsem zapoměla napsat, že jsem si ze Silvestra přivezla opět spastickou bronchitidu a mamka tam ztratila mobil (takže bylo hned jasný, že za penízky pod stromečkem nebudou ani nový kalhoty, ani kosmetika, ani nic.). Paní doktorka mi řekla, že takhle vypadá astmatický záchvat, a hned mi píchla adrenalin. Prý je to první pomoc. Já teda nevím, co to je, ale bylo to otravný. Prý z toho buď do 3 let vyrostu, nebo ze mě bude astmatik. Mamka mi koupila inhalátor, který musíme pořád nosit s sebou. Zatím si s ním jen hraju, abych si na to zvykla, a krásně se do toho hučí. Taky jsme byly u paní léčitelky, která na mně reikovala (od reiki). Bylo nám z toho všem velký teplo, měla jsem večer spát jak mimino, ale místo to ho jsem byla, jako bych spolkla extázi. Ale moc mě to spravilo. A paní taky říkala, že mám parádní mozek a budu chytrá. No, já myslím, že už jsem :). A taky šikovná, kromě kakání už se zvládám sama nakrmit (mamka už z toho byla nervní, protože brácha to uměl v 11 měsících). A po dlouhé době jsem se zase rozmluvila. Umím říct, jak dělá pejsek, kočička, kravička, dej, mum (to je anglicky mami), ťoťó - auto, ham, ne, haló a hlavně táta - a vždycky mu při tom skočím do náruče, takže je štěstím bez sebe.
Pořád jsem velká parádnice, ale místu špuntu od bidetu nebo taťkových slipů už kolem krku nosím korále.
Taky jsem pořád děsně nenažraná a čím dál víc. Aspoň naši to tvrdí. A příšerně vzteklá - to taky tvrdí. Já si jen stojím za svým.
Tak se vrabčata mějte
Verunka zrzečka 14 měs a mamka Jana

 
anaj
Ukecaná baba ;) 1223 příspěvků 15.01.04 20:52

Ještě jsem zapoměla pro Jiřku. Máš kojicího hada? Ten by Ti určitě krmení obou dětí najednou ulehčil. Dá se o něj krásně opřít a obě ruce máš volný.
 Jana

 
Bublina
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 22.01.04 22:14

Ahoooj Vrabčata!

Omlouvám sebe i mamku, že moc nepíšeme, ale nějak to nestíháme. Vánoce už jsme stejně projely, to už nikoho asi zajímat nebude, ale aspoň se s vámi podělím o zážitky z hor.

Strávili jsme s taťkou, mamkou, 6 dalšími dětmi ve věku 13 měsíců až 4 roky a spoustou tet a strejdů naprosto bááááječný týden v Krkonoších. Koho z vás tam rodiče nechtějí vzít, tak si to koukejte vyvztekat!

Zatímco skoro v celých Čechách pršelo, na horách celý týden prochumelil. V tom skoro metru sněhu nám dětičkám hodní strejdové vykutali chodbičky, takže jsme se tam mohli různě honit a hlavně válet, takže chvílema nekoukaly ani hlavy :) a identifikovali nás jenom podle hurónského řevu (radostného, samozřejmě!).

Jasně, že jsme taky skoro každý den lyžovali, taťka byl úžasnej, vůbec mu nevadilo, že už jsem pěkně těžká a vykružoval se mnou obloučky pěkně podle toho, jak jsem do rytmu hulákala HOU! HOU! Občas jsem spletla i nějakého okolojedoucího nešťastníka, který to nakonec nevybral a k mojí škodolibé radosti udělal pořádný BÁC!

Taky jsem vyzkoušela sáňky a boby, ovšem na rovině za funícím rodičem to není žádná bžunda, a tak mě nakonec (navzdory máminu strachu) vyvezli lanovkou na vrchol Černé hory a spustili jsme se s tátou tamní sáňkařskou cestou. Mamka byla ráda, že byl čerstvý sníh, pamatuje si, jak ozlomkrk vypadala, když tam před 2 lety byl led. Takhle to svištělo jenom přiměřeně rychle, ale zato skoro půl hodiny v kuse! I tak na ní ale byly prima hrby, HOP HOP jsem dělala ještě před chalupou :D. Hehe, můj hrací parťák 13m Dominik, to celý prospal, tak to přece nebyl žádný extra adrenalin, ne??? ;)

Skoro ze všech vylomenin máme fotky v albíčku, tak se jukněte, ať ty rodiče trochu motivujete :D. Kdyby jim to nestačilo, tak ještě přidejte, že horský vzduch má blahodárný vliv na spavost a apetit a dokonce i na chování. Za celý týden jsem se nestihla ani jednou rozčílit, natož bulet :D.

A taky slovník se mi tam rozšířil, kromě obligátního SKOJ! jsem ještě přidala sííích (sníh), líííííže (lyže) a od návratu se učím aspoň dvě nová slova denně - chichi, asi se mi tam fakt pěkně prokrvil mozek :D.

Napsala bych toho mnohem víc, ale nechci být „přečíst zbytek…“, a tak si nechám další novinky na příště. Ale vy koukejte psát, ať to tetě Jiřince není líto, že ty krásný vrabčí deníčky píše jenom pro sebe! :D

S pozdravem sněhu zdar a horám zvlášť se loučí
Vaše Viki (17m) s Bublinou

 
Aja99
Kecalka 208 příspěvků 23.01.04 21:13

Ahooj Vrabčátka,

kde všichni „lítáte“ ?? Doufám, že stejně jako Viki dovádíte někde na horách (Viki, fotečky jsou super!! Je vidět, že sis to v Krkonoších náramně užívala…)..snad nikoho nepřemohl ošklivácký chřipkový „bacil“…

My jsme sice na horách nebyli, ale snížek si naplno užíváme…na procházky už kočárek bereme jen, když jdeme do obchodu (aby mamka měla kam dát nákup..), jinak mě naši vozí na sáňkách anebo šlapu po svých…náš lesík už mám dokonale prozkoumaný (doslova křížem krážem prošlapaný..poz­n.mamky) a včera se mnou mamča došla jen na pole a pak mě hodinu honila v kukuřici-někdy si to musíme zopáknout..:o))

Co se týče mých komunikačních schopností, vystačím si se dvěma slovy: „ají“ jsou všechna zvířátka (podle našeho psa Ajíčka) a „ať“ je všechno ostatní.. ve stavu největšího rozňěžnění občas řeknu „mama“( abych jí měl i nadále dokonale omotanou kolem prstu..)..takže to vypadá tak, že naši na mě mluví dospěláckou hatmatilkou (které už dokonale rozumím) a já jim odpovídám naši miminkovštinou a dělám různá gesta, aby mě i oni pochopili (ignoranti, taky už se mohli naučit „po našemu“..).
No, a aby mamka nepropadala stereotypu, opět jsem trochu změnil režim- denní spánek jsem víceméně zrušil..usínám ale už kolem páté odpoledne a chrupčím až do rána (několikrát se samozřejmě budím, abych si „cucnul“ a zkontroloval mamču..)

Tak teď už jen aktuální míry: 13,5 kg a 81,5 cm (v reálu to můžete omrknout v albíčku-přibylo pár nových foteček)..

Mějte se všichni moc krásně a koukejte zase „přiletět“ a něco napsat! Je tu bez vás hroooozně smutno :o((

Papa Ondrášek (18 měsíců)

 
Aja99
Kecalka 208 příspěvků 23.01.04 21:16

Verunko, omrkli jsme vaše fotečky a mooc ti to sluší!! Navíc s bráchou vypadáte jako „prima dvojka“-vaši se s vámi určitě nenudí…ahoj Ondra

Vložit nový komentář