Novinky z vrabčího hnízda - září

Jirina  Vydáno: 28.09.03

JÍRA:
Tak se vám hlásíme v prvním dílu našeho měsíčníčku co nového u nás doma. Budeme psát postupně od nejmladšího po nejstaršího a jelikož nejmladší jsem u nás pořád ještě já, začínám.

Mojí největší novinkou je to, že už přes den nespinkám dopoledne a odpoledne, ale jen jednou - dávám si šlofíčka po obědě. Teda je pravda, že někdy do toho oběda vydržím jen tak tak a pak usínám u misky, ale pak se na nočníku stejně proberu a musím se upít pořádnou dávkou čajíčku z lahve. Spinkám (pro změnu zase na gauči) tak 1,5 až dvě hodiny a mamka musí sedět u mě, protože někdy začnu kňourat a proberu se a potřebuju douspinkat, tak musí být po ruce!
V noci prý zase spinkám docela dobře, někdy kňourám ze spaní a budím se, takže mě mamka vezme k nim do postele, aby ke mně pořád nemusela vylejzat. To si pak před břicho dá nárazník - buclatý polštářek - abych ji nepokopal, ale já většinou stejně kopu raději do táty. Na ranní mlíčko okolo páté hod. se budím pořád a pak ještě spinkám a probouzím se a tím i mámu s tátou mezi 7 a 8 ráno. Když spím u našich v posteli, tak se jen otočím a už můžu tátu šťourat do nosu a píchat do očí, a představte si, ono se mu to líbí a dokonce říká, že je radši, když ho budím já než máma, na mámu se po ránu mračí a na mě směje :o) No ale když se třeba jako dnes vzbudím ve čtvrt na sedm, tak to je mamka vzteklá jak čert. Hehe a mně to vůbec nevadí a kecám a povídám …

Další novinkou je to, že tatínek už nepracuje v té hospodě co jsme měli první sraz (víc vám o tom napíše máma). Teď má práci jinou, ale už normálně přes den, takže chodí každé odpoledne domů a skoro každý den mě koupe, což je paráda, když spolu řádíme v koupelně. Taky se mnou někdy chodí na procházku a je doma i v sobotu a v neděli. Takže není divu, že v noci klidně spinkám, když vím, že mám tatínka hezky doma.

No jinak už téměř vůbec nelezu po čtyřech, to jenom trošku, když uvíznu na kolínkách někde uprostřed místnosti a nemám se o co opřít, abych si stoupnul - bez opory si ještě stoupnout neumím, to jen ze dřepu, takže musím někam dohafíkovat a pak už zase běhám. A jsem hrozně rychlej! Mamka se ani nestačí otočit a už uteču kam chci. Nebo stačí, že někde leží něco, co není určeno pro mě, ale já si toho okamžitě všimnu a hned to seberu, hihi. Takže si naši musí dávat sakramentský pozor!

Tak třeba jsem taťkovi ukradl z hrnku pytlík s čajem. Měl hrnek v kuchyni úplně na kraji a čouhal z něj provázek s papírkem, tak jsem neodolal. Jenže ten čaj byl úplně horký, naštěstí mi to vyskočilo na rukávek (který pak mamka dva dny máčela v čistícím prášku, protože to nešlo dolů) a skoro jsem se nespálil.

A taky byla hrozná sranda, jak byla mamka dvakrát praštěná, když jsme zachraňovali lišku. Teda ne živou, ani plyšovou, ale na obrázku. To bylo tak: mamka si vzpomněla, že v jednom časopise byl obrázek lišky, který se mi moc líbil, tak to šla do kumbálu do krabice se starým papírem hledat, aby mi lišku vystřihla. Jenže já jsem zatím shodil krabici s cibulí. A když mamka seděla na zemi a sbírala cibuli, tak jsem se natáhl na poličku, kde byla krabice se žrádlem pro kočku, na tý krabici totiž byla namalovaná moc hezká kočička, no a samozřejmě jsem tu krabici strhnul dolů a spadla mámě přímo na hlavu. A jak se mamka lekla, tak ucukla a druhou chytla o zeď, hehe :o) Ale lišku mi našla a vystřihla a je za sklem v knihovně a já se na ni chodím smát :o)

Jindy třeba mamka nechala sušák tak blízko k mojí postýlce, že jsem na něj dosáhl. Tak ráno, když mě ještě vrátila do postýlky a šla vyklopit nočník do záchodu, tak jsem všechno prádlo, na které jsem dosáhl, natahal k sobě do postýlky. Mamka když se vrátila, tak se divila, že nestojím v postýlce a nepovykuju, a když přišla blíž, tak mě našla, jak si spokojeně žužlám deset ponožek najednou :o)))

Já už umím vylézt na gauč, tedy pokud někdo nesedí v rohu, kde se mi leze nejlíp. Takže jednou mamka odešla do kuchyně, já vylezl na gauč, ale to si nevšimla, a zkoušel jsem skočit dolů šipku. Teda přistál jsem na ručičkách jako žabička, ale přece jsem se trošku bouchnul do pusinky, tak jsem pak ječel jak siréna, i když se mi nic nestalo. Tak příště zkusím šipku radši do vody a z gauče slejzám nožičkama a zadečkem napřed.
A když už umím žabičku tak jsem se naučil, jak dělají některá zvířátka. Tak třeba rybička. Jakmile někdo řekne slovo rybička, začnu naprázdno otvírat pusinku. Mamce se to tak líbilo, že mi pořád říkala „jak dělá rybička“ a trošku mě to otrávilo, takže na požádání už to nedělám, to zase ne, aby si někdo nemyslel. Taky už trošku zvládám kočičku, to dělám čiči, ale přece jen to ještě není stoprocentní. A ještě medvěd, ten dělá brum brum, někdy se mi teda to „u“ ztratí a dělám jen brm brm (což dělám zároveň na autíčka a všechny věci, co dělají randál, například míchačka). Kousek od nás je dětské hřiště s kolotočem, klouzačkou a houpajdou a tam je obrovský dřevěný medvěd, takže jakmile tam přijdeme a vyndají mě z kočárku, hned letím za medvědem, směju se a ukazuju na něj a dělám brum brum brum :o) A taky mě babička naučila jak voní kytička - jdu k růžičce a dělám ááááá.

Poslední dobou mě mamka při Večerníčku krmí kašičkou. Pak jdu ještě na nočník a pak mě nechá chvíli běhat s nahatým zadečkem, než mě jde táta koupat. A to se mi tak strašně líbí. Našim se to taky líbí a říkají mi košiláček. Zatím jsem udělal jednou loužičku v kuchyni (hezky jsem v ní nechal zaparkovaný autíčko, takže by si toho mamka ani nevšimla, ale prozradily mě mokrý ponožky), ale protože to bylo na korek a šlo to utřít tak se mamka ani nezlobila. A pak se mi povedla ještě lepší věc, hehe.
To už jsem byl docela unavený a jak jsem šel za mamkou do koupelny, tak jsem se trošku bacil o dveře. No a sedl jsem si v předsíni na bobeček a v tom mamka kouká, kde se vzal na koberci ten kus klacku. Hoho jenže to nebyl žádnej klacek, to bylo moje hovínko! Ale zrovna bylo docela suchý, tak ho jen mamka popadla do papíru a hodila do záchoda, takže žádná havárie nenastala (ani jsem to nestihl rozšlapat) jen ještě maličký kousky hovínka upadly na dlaždičky a ty máma taky sebrala.

Jinak si teď docela rád hraju s hračkama na provázek, tahám za sebou koníčka nebo šnečka a hrozně se mi to líbí, mamka se pak směje, když se do toho provázku zamotám. A taky mi půjčuje starej telefon - od tý doby co máme bezšňůrový tak já dělám halóó do toho s kudrnatou šňůrou, no a někdy ho popadnu za sluchátko a taky ho tahám po zemi, taky dobrá sranda.
A už vím kde mám pupík! Jakmile si vyhrnu tričko a najdu ho, tak musím honem zkontrolovat, jestli i máma ho má pořád na svém místě. Ten její se mi hrozně líbí, takovej pěknej ďolíček já nemám, takže se na něj směju. Ale tátův se mi nelíbí, ten ho má moc chlupatej :o) Někdy si vyhrnu tričko a držím si pupík a už jsem si po něm třeba jezdil žirafkou :o)

Náš kocour Filip mě má hrozně rád, raději než mamku. Jak jsme venku, hned ke mně letí, já na něj pokřikuju a hladím ho a vůbec mi nic neudělá (zato mamku hned kousne nebo škrábne, když ho chce pohladit). Teď dost často sedí venku za balkonovýma dveřma a mamka mi odhrne záclonu a já se tam na něj chodím dívat. Někdy mu mamka naleje mlíčko a já pak pozoruju, jak u toho hezky mlaská. Nebo mu chodím ukazovat moje hračky a tlapu ručičkama po skle a on po nich zvenku šmátrá tlapičkama. Akorát mamka konstatovala, že to sklo je pěkně zapatlaný - hehe zevnitř od mých ručiček a zvenčí od kočičích chlupů :o)

A už mám novou postýlku! Teda ještě v ní nespinkám a je schovaná pod máminou postelí, ale až se narodí Drobeček, tak bude moct jít s klidem do mojí a já mám jistotu, že nebudu spinkat na zemi. Akorát když jsme ji vezli od známých, tak musel táta sklopit sedadlo vedle mě a postýlku tam postavil, aby se do auta vešel i můj kočárek, tak jsem tam byl v sedačce uvězněný jak v kleci :o) A ještě naši zapomněli přivézt matraci, tak tam táta bude muset ještě zajet.

Ještě taky napíšu něco ke srazíku. Na poslední chvíli se ustrnula babička, odvezla nás na sraz, pak si šla něco zařídit a zase nás vyzvedla. Přesto jsme s mamkou dorazili trochu později. Ostatní dětičky zrovna seděly spořádaně jedno vedle druhého v kočárkách, až jsem si říkal, jestli jsme se náhodou nespletli a jestli opravdu jsou to ti lumpíci z našeho hejna! Ale hned se ukázalo, že jsme správně a lumpíci byli v kočárkách proto, že si mamky zrovna dávaly dlabanec, hehe. Neznal jsem jen Vojtíška staršího, jehož maminka nám prozradila, že se chtěl koupat ve fontánce, takže jsem to hned chtěl vyzkoušet taky, ale ani nožičku ponořit mě mamka nenechala. Tak jsem jí pak při krmení sebral lžičku (no dobře, dala mi ji dobrovolně výměnou za balonek, který jsem ohryzal) a pak jsem si tak ťapal a než mamce došlo, co chci udělat, tak jsem to udělal - lžičku jsem hodil do fontány, když jsem tam nesměl já! No ale mamka Vojty mladšího si lehla na zem a lžičku vylovila, ale stejně to byla sranda :o)
Mamka pak vyprávěla, že někde v těch končinách jako malá bydlela, a když pak přišla babička, tak říkala, že přímo v tom baráčku, co vykukoval za zdí! Mimochodem mamka na mý průzkumnický cesty už vůbec nestačí, takže byla ráda, že se mě babička chvilku ujala a vodila mě a hlídala a mamka si mohla konečně chvíli vydechnout.
Jen škoda, že nedorazila žádná další holčička. Těšil jsem se na tornádo Johanku a taky na Barborku. Naštěstí Barborky maminka mamce volala, že by za námi někdy přijely - vždyť bydlí jen kousek od nás - tak doufáme, že to vyjde a už se moc těším!
Ale přece jen měly holčičky důstojné zastoupení, Viky je prostě krásná princezna s blonďatejma vláskama a kudrlinkama na čele. Jsme takové dva extrémy, Viky vlasatice a já plešoun, takže i moje hlavička byla dost osahávaná ostatníma mamkama, každá si musela šáhnout, jakej jsem plyšáček sameťáček! Nejdřív jsem chtěl Viktorku poprosit, zda by se se mnou o vlásky nepodělila, ale pak jsem si řekl, že mně by stejně kudrlinky neslušely a Viky to takhle sluší náramně.
Ještě jsme od Davídkovy maminky dostali bábovičky - rybičky. Mně se moc líbí a celý večer jsem si s nima hrál a šoupal je po zemi po kuchyni, tak tímto ještě jednou moc děkujeme. Jo a mamka slíbila, že prý na jaře k svátku dostanu na zahradu své vlastní pískoviště, tak konečně budu moct všechny ty bábovičky a lopatičky a kyblíčky použít.

Tak zase za měsíc ahoj!
Jíra, rok a 1 měsíc

JIŘINA:
Tedy teď by podle věku měl psát táta, ale nic vám napsat nechce, takže se slova ujímám já :o))

Já už jsem ve 30.týdnu a tak si říkám, kdy že se nám drobeček narodí (dle divošení v bříšku je to teď Divoška :o). Tím jak byl Jíra dřív tak mě ani nenapadne myslet na nějaký termín (12.12.) a pořád si říkám, jestli třeba už zítra … No připraveno nic nemám, nevím jestli mám vůbec oblečky prát, když jsem je ani ne před rokem uložila do krabice vyprané a vyžehlené. Ale asi přece jen to na nějaký rychlý program pračkou proženu. Ještě vyperu zavinovačku a kočár, ale s tím počkám ještě tak 4-5 týdnů, v nejhorším by se to vypralo až se vrátím z porodnice, tedy kdyby to přišlo nečekaně ještě dřív.

Akorát co mě mrzí že jsme nestihli - a kdo ví, jestli stihneme - zabydlet patro v domečku. To totiž mělo být hotovo ještě před narozením Jíry. Pak jsme termín posunuli do jeho prvních narozenin, ale ani to neklaplo a tak doufám, že to stihneme do narození Drobečka. Dole totiž máme jen jednu místnost - obývák o asi 45 metrech, ale jelikož tu máme všechno (postele, postýlku, gauč s křeslem, jídelní stůl, ohrádku, hrací prostor, velký balon, dvě autosedačky, houpacího kohouta, motorku, velkou tatrovku, korbičku hlubokého kočáru, stolek s počítačem …) takže když ještě rozložím dva sušáky na prádlo, tak tu není k hnutí a je to spíš jak překážková dráha. Já vím, že jsou lidi, kteří mají takhle velký celý byt, ale když ta možnost je, tak mě štve, že to pořád nemáme dodělané. Taky když jde Jíra spát, tak ho všechno ruší, takže si ani nemůžeme rozsvítit, ani povídat, ani pořádně dívat na televizi (to může jen jeden se sluchátkama a druhý musí odezírat), ani na internet, ani vařit, prostě nic. Na nějaké manželské radovánky už několik měsíců není ani pomyšlení (fakt nechci riskovat, že na mě Jíra vykoukne z postýlky :o) takže žijeme jak v celibátu a říkáme si, jaké jsme měli štěstí, že jsme si na Drobečka „zadělali“ ještě než si uměl Jíra stoupnout, protože by asi zůstal jedináčkem :o) A já chodím v 9 spát a Divoška se mi v pupíku ještě aspoň hodinu převaluje.

Důvod je samozřejmě finanční, jak jinak. Manželův bývalý zaměstnavatel nám dluží docela dost peněz, neb hospoda moc neprosperuje, takže u něj manžel skončil. Teď trneme, jestli ty peníze někdy uvidíme, ale prý je to na dobré cestě, tak prosím držte palce! V tom patře už toho nechybí moc - koberce, zábradlí a pak takové drobnosti jako záclony, dveře … Bude tam budoucí dětský pokoj, kam si všichni nastěhujeme postele, šatní skříně a nějaké hračky na ráno, jinak stejně budeme celý den v obýváku, který se odsunem ložnice krááásně uvolní. Pak bude v patře rezervní pokoj (pro hosty neboli budoucí druhý dětský), kam dáme další dvě postele a v případě potřeby (podle toho, jak se budou děti navzájem budit) se na spaní rozdělíme. Ještě tam je budoucí ložnice, ovšem tu doděláme až postupně a zatím je z ní skladiště. Odsunem šatní skříně v předsíni navíc vznikne prostor na oba kočáry, prostě už aby to bylo.

Jinak manžel si novou práci celkem pochvaluje - dělá teď obchodního zástupce u mamčiny firmy. Mamka má maličkou firmu o 4 lidech a vyrábí koupelnové doplňky - různé poličky a háčky a tak (nechci tu dělat reklamu). A jelikož jim vázl odbyt, tak manžel teď objíždí prodejny koupelen a nabízí … Tedy snaží se. Zá:,–(ní problém je, že má být placen pouze provizí z prodaného zboží, což přeloženo znamená, že zatím si nevydělal ani na benzín. Takže momentálně saháme hloubš a hloubš do železných rezerv, žijeme z mojí nemocenské a čekáme na zázrak. Na druhou stranu konečně žijeme jako normální rodina, kde tatínek chodí každé odpoledne domů, koupe chlapečka, má volné víkendy … Navíc má volnou pracovní dobu, takže není problém, aby mě zavezl k doktorům nebo nakoupil a tak - prostě všechno špatné pro něco dobré. Jen kdyby to přinášelo ten zá:,–(ní efekt a dokázal nás uživit, ale pevně věřím, že i to přijde.

Už vás nebudu dále obtěžovat našimi problémy - i když jsou to „novinky“ - a těším se na vás za měsíc, snad pořád ještě 2 v 1.
Ahoj Jiřina

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
vercasvob
Stálice 93 příspěvků 28.09.03 21:29

Ahoj Jíro a kamarádi,

Já jsem byla v pátek u paní doktorky na kontrole,takže hurááá jsem už zdravá a můžu lumpačit!!!Jestli na mě zase nepřeskočí bacil od mámy,pořád frká a smrká prý má rýmu.
Maminka si mě zase zvážila,protože zlobím s jídlem tak se bála jestli jsem nějak nezhubla.Já jsem dokonce 5dkg přibrala:o))Takže vážím 8.85 kg.
Stává se ze mě prý diskofil,hihi já pořád tancuju,stojím uprostřed místnosti a houpu se do rytmu a děsně se tomu směju.Mé hity jsou Scooter ta nejnovější-maria a Dj Bobo-Chua va:o)) Jdu s dobou!!!!!!
Takže tanci zdar a chůzi zdar!!
Ahoj Barborka 13 měs.

 
vercasvob
Stálice 93 příspěvků 28.09.03 21:40

Ahoj mamky,
ted píšu za sebe.Vzpomněla jsem si na to jak jste přemýšlely nad dárky k narozkám dětiček.
My jsme Kristýnce když jí bylo 16 měsíců udělali z kartonových krabic domeček na hraní,potapetovali jsme ho,dovnitř nalepili obrázky.Byla z něj nadšená,mysleli jsme si,že nepřežije 14 dní(ten domeček),stojí dodnes:o)))
Barborka si v něm hraje s Kristýnkou,kou­kají na mě z okýnek vymetají pavučinky,apod…ja stejně z něj nadšená jako Kristýnka.
Jestli se chcete podívat jak vypadal,když byl hotový,tak máme fotky v našem albu Kristýnka.
Jinak s Vánočními dárky vůbec nevím,dejte mi nějaké tipy.Ahoj a Díky Verča

 
vercasvob
Stálice 93 příspěvků 28.09.03 22:10

Ještě jsem vám zapomněla napsat,jak mamince doma pomáhám!
Když není pořádně zavřená myčka(zacvaknu­tá),tak jí sama otevřu a vyndavám nádobí,sice nedosáhnu nahoru na linku ale to neva,rozložím jí to pěkně po zemi at v tom má přehled:o))
Potom taky vyndavám prádlo z pračky a to jak špinavé,připravené na vyprání,tak i to mokré a to moooc ráda očuchávám:o))
Občas naházím do pračky i jiné věci jako hračky a lžičky.
Dneska jsem vyndala ze spíže krabici s pytlíkovou rýží a jeden pytlík jsem roztrhla,jůůůůůůůůů to se to sypalo,mě se to líbilo ale maminka mi to hned smetla a vyhodila,vůbec nerozumí legraci!!
Takže se mějte všichni fajn Barborka

 
Stanasek
Kecalka 431 příspěvků 28.09.03 22:27

Nazdárek Vrabčata !!!!

Jů,já jsem tak rád, že nám už vyšel nový deníček a že se s námi Jíra podělil o své nové rošťárny :-))
Musím vám povědět, že ten batolecí věk je opravdu velká legrace. To, že se z jednoho člověka stane chodec, přináší spoustu nové zábavy, já jsem postupně nabil rychlosti kulového blesku, zvláště jeli nablízku předmět zakázaný nebo ještě lépe životu nebezpečný. V takové chvíli se valím jako tank, jen abych byl u cíle dřív, než někdo zjistí „vo co de“. Ale protože jsem maminky hodný chlapeček,tak vše co najdu na zemi přinesu vždycky někomu ukázat abych byl pochválen :o)
Momentálně je mou hlavní pracovní náplní přemístit co nejvíce předmětů po celém bytě tak,aby se ostatní co nejdříve přerazili o: vykrámovanou skříňku s nádobím, magnety z lednice, další kuchyňské náčiní, boty, prádlo volně ložené, můj hrníček, zbytky chleba,piškotů a jiných dobrot ( už jste zkusili jak báječně drží ocucaný piškot na prostěradlech?), noviny,pastelky, tel. program, ovladače, kartáčky na zuby, nákup zapomenutý v kočárku, klíče, CD, o hračkách nemluvě? A pokud se najde nějaký dobrovolník, který se odmítá po bytě vznášet, a začně vše dávat na své místo,rád vypomůžu s úklidem.hi hi. Než dojde na druhý konec místnosti,uvedu v rychlosti vše do původního stavu.
A tak není divu,že i mé zkušené nožky to občas neustojí a následuje pád! A nevím jak vy ostatní,ale já mám tolik starostí, až mám z toho hlavinku težkou a neomylně padá k zemi první. Dnes mé čelo narazilo za prvé do dveří od koupelny, za druhé do zdi, za třetí do futer a za čtvrté opět do zdi, pěkně na hranu. Takže jsem si vyrobil čtyři prima modřiny a naši začínají uvažovat o nákupu slušivé helmy :-)
Lidičky a ještě vám musím napsat jaké mě postihlo neštěstí!!!!!!!!!!­!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Můj nejoblíbenější pejsek, se kterým se tak rád mazlím a chodím s ním spinkat, se mi na procházce ztratil!!!!!! Úplná tragedie, stále ho hledám a hledám :( A tak volám „můj kamaráde jediný, můj haf haf hafe, vrať se zpátky domů, je mi bez tebe tolik smutno až bych plakal !!!!!!!!!!!“

Tak ahojky vám všem, mějte se krásně, hladím bříško pod kterým se schovává Vrabčákovic princezna a pište pište, příští deníček bude ode mě!
Vojtíšek st. - 13 měsíců

P.S. Davídku,ještě musím veřejně poděkovat za nádherné rybičky, chodím se s nima koupat a mám je moc rád.

A ještě o vánočních dárcích. Zaslechl jsem cosi o tom,že naši vůbec nevědí co tomu Ježichovi mám napsat, takže se těšíme na vaše tipy!

 
vercasvob
Stálice 93 příspěvků 30.09.03 20:51

Ahoj Vojtíšku,
tééééda to je mi moc líto,že jsi ztratil svého milovaného pejska!Kdybych mohla hned bych ti dala nějakého svého!
Já mám totiž pejska,kterého jsem dostala k svátku,když mi byly 4 měsíce.Vždycky jsem s ním spinkala a držela si ho v ručičkách,ale najednou jsem ho přestala chtít(dudany taky) a strašně se ho bojím pak byl zastrčený za mantinelem,dnes mi ho maminka z té postýlky konečně vyndala!!!Chtěla mi ho dát do ručičky,abych se ho nebála a já na:,–(ila fucíka a začala jsem natahovat,takže ho definitivně z postýlky vyndala.
Tak nesmutni a měj se krásně pusinku posílá Barborka

PS:Zjistila jsem,že se Barborka najednou začala bát několika hraček a brečí,stalo se vám to taky? Ahoj Verča

 
Aja99
Kecalka 208 příspěvků 01.10.03 19:49

Ahoj Vojtíšku, je mi moc líto,že jsi ztratil pejska..hafíci-to jsou mí nejlepší kamarádi (v postýlce mám 2 plyšové)-nejlepší je ale ten živý,který nám běhá po zahradě a každou chvíli mi „umývá“ obličej..
jinak doma „uklízím“ úplně stejně jako ty (někdy mi pomáhá i taťka)-mamka je opravdu nadšená…zvláště ráno se náš byt mění v překážkovou dráhu..(něco „uklidí“ taťka než jde do práce a zbytek zvládnu já než se mamča vyhrabe z postele..).
Zatím papa a držím pěstičky,ať se pejsek najde..Ondrášek

 
Aja99
Kecalka 208 příspěvků 01.10.03 19:59

Ahoj Verčo, Ondra se mi po 8.měsíci začal bát spousty věcí..cizích lidí,cizího prostředí a nových situací,výtahu, nerad se koupal (voda se mu líbila a líbí,ale ve vaničce jen stál a za chviličku chtěl jít z vody ven..) a taky všech hraček „na baterky“,které vydávají různé zvuky (těch se bojí dodnes)..nejhorší to bylo asi kolem roku..teď už se to pomalu zlepšuje..koupání v pohodě,s lidmi opět „komunikuje“ bez problémů,snáší i „cizí prostředí“..takže buď v pohodě,do ničeho Barborku nenuť (já jsem se snažila těm nepříjemným situacím vyhýbat), časem ty „strachy“ samy přejdou..
Ahoj Andrea

 
Bublina
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 01.10.03 23:05

Ahojda lumpišťata,

tedy, koukám, že až na pár světlých výjimek to tady docela usíná - ještě, že máme Barborku, která se nemohla lumpačinami pochlubit na srazíku, a tak to aspoň vynahrazuje tady :))).

Já se hlásím do uklízecího klubu samozřejmě taky, mamka už to pomalu vzdává, takže pokud nutně nepotřebuje něco, co jsem vyklidila ze skříněk, tak uklízí až večer, když jdu spát :). Jakožto už regulérní dvojnožec se dostanu na místa, o kterých se mi předtím ani nesnilo, a tak stíhám vymýšlet nové lumpárny rychleji než mamka zvládá likvidovat následky těch předchozích. Naučila jsem se přepínat programy na pračce, takže když se pere, je koupelna pasé, ach jo :))).

Jinak celé dny melu a melu a nikdo mi nerozumí, je to taková směs čínštiny a finštiny - no, když mi dospělí chtějí rozumět, budou muset asi na nějaký rychlokurs :D. Jú, a víte, čím teď mamku s taťkou dostávám? Naučila jsem se posílat pusinky přes dlaň, to byste koukali, jak jsou na měkko, když to na ně udělám :) Vřele doporučuju, zvlášť, když se vám to podaří ve chvíli, kdy je vám hubováno za nějaký průšvih ;).

Tak, to byly zprávy od kudrnek, doufám, že i od ostatních se (než bude další deníček) něco dozvíme. Jinak moooc lituju Vojtíška s tím pejskem - já mám takovou postýlkovou kačenku a nevím, co bych dělala, kdyby zmizela.

Papapa,

Viki (za pár dní 14 měsíců, to to letí…)

PS od mamky: Viktorka tedy nemá strach z hraček, ale rozhodla se, že po velkém přátelení posledních pár měsíců je jejím úhlavním nepřítelem sprcha (někdy i koupání), a tak ve vaně taky stojí a trpně snáší nutnou večerní hygienu. Těší mě, že v tom nejsme sami a doufám, že to brzy přejde, vypadá vždycky tak děsně nešťastně :). Ještě, že má koupelnového kámoše pupíka :))).
Ahoj, B.

 
David1
Kecalka 287 příspěvků 02.10.03 10:36

Ahojky cipísci:)

Já se vrátil z Ústí kde jsem potkal zase spoustu lidí. A byl jsem před všema lidičkama hodný aby to pak mámě nikdo nevěřil, že zlobím. Taky jsem jel vyzkoušet své nové plavky do bazénu a byla to teda paráda, už jsem se nemusel stydět tak jako dřív, když jsem chodil hambatý:o) A taky jsme tam s mamkou potkali jednu její kamarádku s holčičkou ale já se jí docela bál, protože je oproti mě hodně veliká a to je prosím pěkně o tři měsíce mladší než já. Ale vypadá tak na víc než rok, takže jsem musel zůstat ostražitý a sledoval jí jen z povzdálí. Pak jsem jí daroval jednu piškotu a to se na mě i usmála.

Jinak doma lumpačím dál ve svých oblíbených činnostech jako např. hrabání v koši (tam je vždycky něco zajímavého), vypínám mámě modem u počítače, lezu mámě do skříně a vyndavám z ní všechno na co dosáhnu. Taky mámě pomáhám a pořád si vyndavuju nové plenky a pak se to všechno válí na zemi, máma to pak nemá kam dát a do toho igelitu už to všechno tak hezky nenaskládá. Těch činností je spousta ale to vy jistě moc dobře znáte:))

Z mých nových činností se mohu pochlubit ale to taky jenom částečně, že dělám pá pá ale né pokaždý kdy si máma zamane. Takže to dělám jenom když se mi chce. A dříve jsem ukazoval jak jsem veliký a to teda už vůbec nedělám, taky nevím proč že jo:) Nejsem žádná opička:o)) Jo a taky jsem se naučil pěkně pištět, takže když se mi něco nelíbí dám to patřičně najevo a máma se vždycky hrozí, prý se to nedá vůbec poslouchat:o)

Moje nejoblíbenější místnost je koupelna. Jak tam někdo je musím hned za ním. To pak vždycky sleduju co tam dělá. Hlavně teda bráška když se rochní ve vaně. Má tam takové bublinky a hračky a to tam oči můžu nechat. A běda jak se tam někdo zavře, to pak sedím za dveřmi a buším do nich a taky při tom kňourám, no prý skoro jako pejsek:))

Později prý mamka dá do albíčka nějaké fotky, foťák už nám zase slouží. Tímto také děkujeme Vojtíškovo mamince za fotečky.

Teď jsem ještě na chvilku pustím mamku a pak se s vámi rozloučíme:
David se tedy také bojí některých hraček a to hlavně velkých plyšových. Máme doma velkého Snoopyho (je o něco větší než David) a toho se teda bojí nejvíc. Jak ho vidí, tak brečí. Taky velkou želvu a krokodýla a těch se bojí jenom když je blízko nich. Z dálky je pozorovat může. S menšími hračkami problémy většinou nejsou.

Tak tedy mi už musíme končit, mějte se všichni moc fajn.

Ahojky David (10 m) a mamka Eva

 
Milada01
Kecalka 174 příspěvků 02.10.03 18:53

Ahoj všechny kamarádky a kamarádi!

Vůbec nestíháme Vám napsat, jsme rádi, že stíháme číst. Ještě k tomu teď mamka chytla bacila zvaného chřipka a hlavně se bojí, abych to nedostal já.

Jak jsem psal, že odlétáme do teplých krajin, tak jsme byli v Řecku. No dovolená to byla báječná, jak pro mě, tak představte si, že i pro mé rodiče (asi jsem fakt málo zlobil!).
V letadle to bylo prima, ale proti Vojtíškovi pilůtkovi je to ?pasivní? létání úplná legrace. Cestu tam jsem našim dost osladil, na tátovy nové kalhoty jsem vylil colu (to je taky nápad, brát si na cestu nové oblečení!) a vůbec jsem nechtěl poslušně sedět. Naštěstí jsme měli volné i třetí sedadlo, takže tam jsem se mohl stavět a povykovat na lidi za náma. Cesta autobusem do letoviska mě ale totálně uzemnila.
Představte si, že vedle nás bydlel stejně starý chlapeček ze Srbska, našim se zdál hodnější, no měl ještě pětiletého brášku, takže jeho rodiče měli více času, protože ten už zastal povinnost chůvy. A to mooooooooře, to bylo bájo. Cachtal jsem se ve vlnách v tátovo náručí a ven jsem šel až jsem měl rty úplně modré. Po pláži jsem lozil jen v tričku, a protože byl písek trošku hrubší přestal jsem lézt po kolenou a lozil jsem po čtyřech po ťapičkách, většinou ale jen po jedné, druhá zůstávala v kleku, takže jsem vypadal jako raněný partyzán.
Pořád jsem chtěl pít mámino mlíčko, hlavně na žízeň a než to máma pochopila, už se začala rozčilovat, že si vymýšlím. Kromě jedné výživy na oběd jsme pro mě žádné jiné jídlo nepotřebovali. Řekové jsou skvělí. Ať jsme vjeli a prodírali se s kočárkem jakýmkoli krámečkem s dárkovými předměty nebo potravinami (někdy to bylo dost těsné pozn. mamka), prodavači a prodavačky se na mě smáli a dělali opičky a já jsem jim to oplácel, někdy jsme se tedy v takovém obchůdku zdrželi i půl hodiny.
Aby se naši mohli v taverničkách, kam zavítali, najíst, začali mi dávat do ruky chleba. No to bylo úžasné! Nikdy předtím jsem pečivo ještě nejedl, ale teď s odstupem času mohu prohlásit, že naše rohlíky jsou proti tomu nic moc.
Představte si, že první noc jsem spadl z postele. Naší mě měli mezi sebou, ale když mě mamka dávala bumbat z toho prsa, co jsem musel ležet na kraji?. ( najednou to plesklo, já se hrůzou probudila a Áda na zemi. Naštěstí spadl na ruce, protože to opravdu plesklo a on plakal pouze leknutím. pozn. mamka). Od té doby se postele přirazily ke stěně, ale mamka si stejně vzala z postele z vedlejšího pokoje matraci , na které spala a chodila mě kojit nahoru na ?letiště?.
Na zpáteční cestě jsem si zahrál na Šípkovou Růženku, odjížděli jsme už v 6,00 ráno a já prospal celý transfer na letiště, v letadle jsem se probudil až před přistáním a celou cestu autem domů.

A dnes mám taky novinku. Maminka ležela na sedačce, já jsem se zvedl u jejích nohou a poprvé přešel k její hlavě, samozřejmě jsem se držel té sedačky. Pár krůčků jsem již udělal v moři mezi šplouchajícími vlnami, ale dnes to byla opravdová premiéra.

Tak se všichni moc mějte, pozor pozor na své mazlíčky (ta ztráta pak musí moc bolet)!!! (já naštěstí ? v tomto případě ? žádnou zamilovanou hračku nemám.)

Adámek.

 
Jirina
Extra třída :D 12297 příspěvků 03.10.03 20:29

Ještě jsme zapomněli upozornit, že díky Bublině a Zuzce pilůtkové máme v albu nové fotky (Jírovy narozeniny a mámin pupík).
Ještě jednou moc díky, Zuzko fotky se vrátily v pořádku.
Jiřina a Jíra

 
Milada01
Kecalka 174 příspěvků 04.10.03 16:24

Ahojte!

Hlásí se Vám nemocný Adámek. Tak jsem tu ukrutnou nemoc chytil od mámy také. Včera večer jsme byli dokonce na pohotovosti, protože jsem měl skoro 39st. a stále se to nesnižovalo. Dnes mám teplotu o něco nižší a pořádně ucpaný nos a bolavý krk, ale lumpačím o sto šest. Jestli si někdo myslí, že budu ležet, tak to teda ani omylem!!!!!!!!!
Ahoj Adámek.

 
ro
Ukecaná baba ;) 2159 příspěvků 06.10.03 00:58

Nazdárek Vrabčata,
tak jsem po týdnu s chaloupky zpátky, chtěla jsem tam ještě chvilku vydržet, ale to hnusné počasí mě vyhnalo, takže jsem se vrátila do Prahy i s mámou. Týden na chaloupce byl skvělý, protože už můžu všude dojít, vylézt, vše si osahat, otrhat, rozhrabat a nepotřebuji k tomu vůbec asistenci maminky, takže o mně většinu dne vůbec nevěděla, pouze mě občas zkontrolovala, co držím v ruce (kousek uhlí, odřezek dříví, suché listí, hroudu z kompostu) nebo co mám v puse (tytéž možnosti + ořechy ve šlupce, zbytky kelímku od Bobíka atp.) Celé dny jsem buď trajdala po zahradě, kroutila se u tyče krmítka pro ptáčky, plazila se zrytými záhony a tvářila se přitom jako vyoraná myš, vozila sekačku, kolečko nebo stařičkou Libertu, v které jsem trávila dopolední spánek anebo jsem vehementně pomáhala mamince a babičce.
Co se skříněk týká, vyndavací období nedávno nahradilo období zastamdací, takže poté, co skříňku vyklidím - opět ji uklidím. Maminka maličko hartusila, že věci neustále mění své místo, ale zase zjistila, že je na mně spoleh a věci, u kterých vím, jak se jmenují, jí dokážu spolehlivě najít a podat, takže si prostě jen zvykla, že když chce najít pokličku nebo prkýnko, musí si mě zavolat na pomoc a já jí to přinesu ze skříně s prádlem. Taky jsem se naučila aportovat jako pejsek: na slůvka „dones“ nebo „podej“ okamžitě vyrážím do terénu a vehementně přináším všechny nalezené věci a podávám se slůvkem „ňa“, nejčastěji většinou nacházím prázdný hrníček nebo misku vyžadující naplnění. Ale umím i donést třeba mobil nebo utěrku od maminky k tátovi a naopak.
Na chaloupce jsem se ukázala jako vydatná pomocnice. Moje „skvělá“ prababi snad ze vzteku, že nemůže být na chaloupce s námi, nebo asi z totálního výpadku rozumu, den před naším příjezdem zakoupila 20 metráků uhlí, které jsme nepotřebovali ani neměli kam uložit. Takže když jsme dorazily, uprostřed zahrady byla hromada hnědého mouru - zkrátka žůžo, mamce i babičce z toho bylo trošku špatně, ale já si namasírovala svaly, bafla kyblíček a už jsem nosila - někdy jinam, než kam bylo zapotřebí, ale třeba časem přijdou na to, že tam to uhlí taky patří, třeba nám mezi rybízy vyrostou uhelné doly :-).
Taky jsem se naučila, že na studená kamna můžu plácat a šťourat do nich, ale že když jde od nich teplo, tak je lépe na ně nesahat. A to mi to došlo samo bez následků, prostě horkým kamnům se obloukem vyhýbám a maminka celé dny děkovala pánubohu za tak chytrou holčičku.
Dále jsem si spravila trošku denní režim, takže i když jsem přes den usnula kdykoli, večer jsem chodila pravidelně spát kolem osmé až deváté hodiny a spala hezky až do rána s občasným probuzením a hmátnutím po lahvičce či hrnku - konečně mi pořídili hrnek s násoskou, takže můžu i v posteli pít z hrníčku - asi už definitivně přestanu být miminem.
No a poslední z pokroků je mluvicí. Nebyla jsem příliš komunikativní, spíš jsem se snažila dát dohromady celé souvislé věty sestávající z nesrozumitelných slabik a slov, ale zjistila jsem, že některým slabikám naši připisují nějaké své významy, takže je teď používám v daných souvislostech. Na závěr tedy dojemnou scénku: dojíždíme dnes autíčkem před dům, kde už na nás čeká táta, já ho zahlídnu, jak míří k autu a vyrazím ze sebe nadšené: jééé ati, ati. Máma se rozbrečela vzteky, táta fňukal blahem. Už jsem to sice použila i dřív jako mimochodem, ale dnes to bylo skutečně spontánní a reakce rodičů byla bombová.
Jinak si začínám pojmenovávat věci už ne podle toho, jaké slabiky se mi líbí, ale podřizuji se všeobecnému názoru, že tyto slabiky k dané věci patří.
Ještě na jeden pokrok jsem si vzpomněla - hygienický: sama se češu, myju si ručičky v kyblíku, mažu se krémem, zkouším si čistit uši, hrozně mě baví smrkat (naštěstí naprázdno zafuní, ale do kapesníku) a hlavně, začínám vnímat, že mi při určitém pocitu vlhnou plíny, takže mamka hned po návratu oprášila nočník a oznamujeme, že zítřkem počínaje se pokusíme dohnat Jíru.

A teď k těm diskutovaným strachům: koupání jsem se bála jenom jednou, když jsme se po delší době vrátili z chaloupky a mě vyděsila ta velká vana a to množství vody (na chaloupce se vodou šetří - naši to tahaj v ruce, takže vanička je plná jen do míry unešení). Druhý den to bylo v pohodě.
Už od půl roku mám nos na příjemné typy lidí a nepříjemné typy lidí (většinou máminy oblíbence) a na ty nepříjemné ječím, že jsou čarodejnice hnusný a ať jdou pryč. Vůbec přítomnost cizích lidí snáším, jen když jsou rodiče, babička nebo brácha v nedohlednu, jinak nemá nikdo šanci na mě sáhnout či si mě pochovat.
A mám jednu kuriozitku, nesnáším cokoli plyšového, rozčiluje mě to šimrání do rukou či chodidel, takže cokoli s dlouhým vlasem odstrkuji, kopu do toho a vykřikuji své obdoby sprostých slov. Proto taky mileráda nabídnu Vojtíškovi staršímu jednoho plyšovýho pejska, který je prý moc hezký, ale mě hrozně rozčiluje a je uložen v krabice se všemi ostatními plyšáky. Je podobný tomu na Vojtíškově albumové tapetě, velký asi 40 cm - ležící a hnědočernobílý.
Jiné strachy jsem zatím neprojevila, vlastně jo: zvuk vrtačky, brusky, řetězové pily nebo mafla mě děsí - respektive se spíš možná bojím o maminčiny tyčinkovité ruce třímající tak nebezpečné stroje. Jestli si je uřízne, kdo mi bude vařit? Na sporák ještě nedosáhnu.
Tak to by byly všechny novinky z minulého týdne.
Pak ještě doporučení pro lumpárny - pastelky - ty miluji (tedy propisky jsou lepší, ale ty mi nepučí), pomalovat nový ubrus, zeď, parkety, ruce, nohy své či máminy abstraktními obrázky - to je vysloveně tvůrčí rozkoš. A navíc se dají prima okusovat z obou stran a malují i na jazyk.
Ještě jeden vzkaz pro Viki: vlásky se mi zbláznily, povyrostly, chytly nazrzlý nádech a vzádu se mi kroutí do vlnek - takže vlnka zdraví kudrnku :-)
A pro Jíru: díky za mnohou inspiraci, moc mě mrzí, že například nemáme už doma kocoura, hlavně tátu ta myšlenka stále žere, ale máma to zase zarazila slovy, že přeci jednoho Filipa máme a další zatím netřeba. :-)
Adámkovi gratuluju k chůzi a přeju brzké uzdravení. A navíc jen tiše závidím, moře musí být naprosto žůžová věc. Ty ses tedy měl!
Tak se mi opět podařil hezky dlouhý komentář, takže na zvědavé dotazy mamky ohledně Drobinky a vašich lumpárniček místo nezbylo. Mějte se a jestli vymyslím něco nového, ještě se ozvu.
Johanka (bez mámy Romany)

 
Milada01
Kecalka 174 příspěvků 07.10.03 22:30

Ahoj Johanko!
Můj zdravotní stav se lepší, mám ještě plný nosík (odsávačku odmítám, naši už to pochopili, protože ani ve dvou mi - naštěstí!!! - nezvládli dát tu hrůznou věc do nosu). Tak mi mamka kape do nosu kapičky.
Já stále setrvávám u vyndávacího období, ale mamka už se těší až nastane to zastamdací.
S nočníkem kamarád nejsem, i když se mi tam jednou podařilo vyčůrat i vykakat. Ale když to mamka zkouší po:,–(it mě na něj, tak děsně řvu a stejně začnu čůrat, až mě dá pryč.
Tak se měj moc hezky a zase provětrej pastelky, ať mají Vaši radost.
Papá Adámek.

 
Aja99
Kecalka 208 příspěvků 07.10.03 22:48

Adámku, správně-jsi chlap,tak se přece nenecháš takhle „tyranizovat“!! Odsávačka je pěknej fujtajbl (mamka to na mě taky kdysi zkoušela..) a nočník je přece na hraní-hážou se tam hračky,klíče,lžič­ky..prostě všechno,co doma najdeš…
Brzo se uzdrav,ať můžeš zdokonalit ťapkání-stojí to za to!! Zatím papa a nandej to těm ošklivým bacilům…Ondrášek

 
ro
Ukecaná baba ;) 2159 příspěvků 08.10.03 00:37

Mám nové zprávičky z našich nočníkových pokusů: v pondělí to vypadalo, že Johanka vše zapomněla. Na nočník vůbec nedošlo, neboť čurání nešlo vysledovat a kakala bez dohledu někdy pozdě odpoledne. V úterý se opět po půl roce pěkně oprudila díky změně utíracích ubrousků (z Pampers na Fixies - jiné neměli) a kravskomléčnému pokusu zrušit sunar k snídani - lehký průjem udělal své. Než stačila zabrat mastička, tak kvičela a byla dost nervozní, plenky ji dřely. Tak jsem ji rozbalila a chtěla nechat vyvětrat. Jenže začala zamyšleně posedávat, tak jsem rychle nastavila nočník a po:,–(ila ji. To nezměrné pokoření, které se pokoušela vykřičet do světa, muselo být slyšet po celém Karlíně. Po cca 30ti vteřinách se začala vzpínat jak divoký koník, takže jsem další posazovací pokusy vzdala. A pak jsem udělala tu zá:,–(ní chybu. Opětovně jsem dovolila, aby byl nočník použit k původní zábavě - bubnování - a nenakoukla. Musel být zcela zaplněn, neb taťkova postel je mokrá skrz naskrz. Z toho plyne poučení, že je třeba nepodceňovat naše mazlíčky - nejlépe vědí, co svět žádá :-). Takže hlásím první úspěšné naplnění a následovné vylití nočníku. A to je naše první nočníkové číslo - i když zatím ne kakací :-)

Odsávačku jsem Johance pořídila balonkovou. Nesnáší přikrytí druhé nosní dírky, ale když měla nos zanešený, tak snesla vyfouknutí bez podtlaku - alespoň část hlenu odešla. A pak dostala vymytý balonek už bez nástavce na hraní, takže ho teď má ráda jako hračku a když ho nežvýká, tak si ho cpe sama do nosu. Hadičkovou odsávačku nedoporučuji, měla jsem ji s Filipem, a ačkoli je účinnější a pro děti mnohem příjemnější (podtlak lze regulovat dechem), tak přes veškeré řeči, že ne, jsem vždy do dvou dnů chytla chřipku taky.
Nevím, jak jsou na tom vaše batolátka, ale Johanka má teď vysloveně opičí období, takže když se na chalupě snažila zbavit uhelného mouru z nosu kýcháním, vzala jsem si kapesník, jí dala její a předstírala jsem smrkání, za chviličku smrkala o sto šest, někdy pusou, někdy nosem, ale stačilo to. A proč se tady vytahuju? - protože je podzim a rýma postihne alespoň na chvíli i ty nejotrlejší. A zánět středního ucha nebo ucpané dutiny jsou jen zbytečnou a bolestivou komplikací včas neodhleněného nosu. Třeba něco zafunguje jako dobrý tip. Tak mi promiňte a s podzimním pozdravem „Smrkání zdar“ se mějte moc krásně. A všchny rýmičky, kašle a chřipajzny pošlete třeba do Hlubočep (doufám, že tam nikdo známý nebydlí :-) )
Ahoj
 Romana

 
Milada01
Kecalka 174 příspěvků 08.10.03 13:19

Ahoj Romčo!
Dík za tipy s odsávačkou. Tu balonkovou jsem zavrhla hned, moc se mi ten princip nelíbil, ale je fakt, že vyzkoušet se má všechno. Hru „na smrkání“ jsem zahájila, když jsem měla chřipku já a Adámek byl ještě fit, to na mě koukal, jak smrkám a děsně se tomu chechtal a chtěl to zkusit. Jen co ale omarodil on, kapesník nechce ani vidět, jen si ho vyndá z krabice a odhodí hoooodně daleko. Dnes už má pořádné hleny, které mu „vyběhnou“ po kapkách, ale kapu jen 2×denně, abych mu moc nepodráždila sliznici.
Ahoj Milada.

 
Milada01
Kecalka 174 příspěvků 08.10.03 14:03

Ahoj Ondro!
Já se stále stavím nemoc nenemoc, ale ťapkat se mi ještě moc nechce. Mamka se zlobí, že tloustnu, protože pořád jím a chci mlíčko (to mám po ní, ona při nemoci taky pořád baští!!). Ale být zavřený doma to je fakt hrůza, ještěže venku je počasí nic moc.
Tak se měj a mamka vzkazuje, že máš u Vás pozdravovat v pekárně. Byla tam jednou ještě za studií na brigádě a za směnu (osmihodinovou) snědla 12 rohlíků! Naštěstí to pak dobře dopadlo.

 
Aja99
Kecalka 208 příspěvků 08.10.03 17:08

Ahoj lumpíci,
hlásím,že mamka konečně dodala do albíčka mé „miminkovské“ fotky,takže můžete posoudit,jestli rostu do krásy anebo ze mě bude stejný ksichtík jako mí drazí rodičové…na nové si ještě počkáte (jak jinak..),protože náš stařeček foťák dosloužil,takže jsme závislí na „technickém zázemí“ strejdy…(ostuda mamka mě 2 měsíce vůbec nefotila,teď se snaží to dohnat..).

Konečně jsem zdokonalil své ťapkání a je ze mě opravdový chodec!! Vychutnávám to plnými doušky-do každé ruky si vemu nějakou hračku a chodím po bytě a pokřikuju na všechny,aby si všimli,jak krásně to už umím…Kromě toho zdokonaluji i svůj denní „spací režim“(už 3.měsíc..),výs­ledkem je to,že mamka nemá ponětí,kdy usnu a jak dlouho budu spát..původního poledního „šlofíka“ jsem kapku posunul a někdy usínám až kolem páté..občas to protáhnu až do rána( s kojícími a „hlídacími“ přestávkami-mamka už se dávno smířila s tím,že musí být stále „po ruce“…je „fajn“,že u Vrabčáčků to funguje podobně..) a párkrát jsem se probral kolem desáté večer a řádil bych možná i do rána, kdyby mě o půlnoci mamka neuspala „téměř násilím“…

Taky se mi stále tlačí další zoubky,brzo snad budu desetizubec (a vypadá to,že polezou další stoličky),ale naši „zubatou“ kudrnatou krásku asi nedoženu..Viki,to tvé posílání pusinek je geniální! Mi naštěstí zatím stačí k úplnému omotání mamky a taťky kolem prstu občasný sladký nevinný úsměv a to,že se jim každou chvíli doslova „vrhnu“ do náručí..

Johanko,nad tvými dovednostmi jen kroutím hlavou…rozhodně budeš žádaná nevěsta (na fotečkách ti to taky moc sluší a ještě ta vlnka..)

Adámku,s tím chozením to zase příliš nepřeháněj..„hu­beňourům“ to se to chodí (nechci se nikoho dotknout-všem vám to moc sluší..),ale nosit ty „faldíky“-to je docela fuška(vím, o čem mluvím..mamka mě musí hodně zaměstnávat a rozptylovat,abych jí pořád nevisel „na cecíku“..). Mamka děkuje za pozdrav-taky „brigádničila“ v pekárnách-prý dostávala hlad už když vystupovala z tramvaje..chvíli dělala i na „malé pekárně“,kde se dělají šátečky apod.,takže si asi dovedeš představit,jak se ládovala..

Nějak mi vyhládlo,takže prozatím končím..všechny moc zdravím !! papa Ondrášek (skoro 15 měsíců)

Vložit nový komentář