Nový krok do života

Pihata  Vydáno: 31.12.11

Můj první porod, dojmy a zkušenosti, Johančino uvítání do života. Byla jsem ve 37. týdnu těhotenství, břicho obrovské, noci plné bolesti zad a kyčlí, pálení žáhy a hladu. Vánoce na krku, v jednom kuse se všichni ptali, kdy už to bude a mě to dost přestávalo bavit. Chtěla jsem rodit.

Stůj co stůj před Vánoci, hlavně, ať už je to za námi. A tak jsem už 14 dní pila čajíky z listů maliníku a do každého jídla přidávala skořici. Počítala jsem tajně intervaly mezi poslíčky a doufala, že už toto je snad ono. Večer jsem ležela na posteli a přemýšlela nad tím vším. Řekla jsem si, tak jo, zbytečně se stresuji, i miminko v bríšku, když ho chudinku takhle vyháním. A třeba se mu tam líbí, třeba ještě potřebuje být v bříšku, tak toho nechám. Každý den si naplánuji nějakou činnost, aby mi to rychleji uteklo a nechám bříško v klidu.

Tak jsem se s tím smířila, a klidně ať porodím až na Nový rok (termíny jsem měla 26. 12. nebo 4. 1.). A tak jsem v poklidu smířená ulehla ve 12 hodin ke spánku.
Ze sna mě vzbudilo mokro ve 3 hodiny nad ránem. Cítila jsem odtékající vodu. Moc mě to vylekalo, vyskočila jsem z postele, rozsvítila a koukala na mokrou postel a na louži, která se tvořila pode mnou. Přiběhla máma a koukala, jak se klepu. Tak mě poslala do sprchy, ať se trošku uklidním, že to bude v pořádku, že mě sbalí a zavolá příteli, co měl chudák zrovna noční službu.

Po sprše jsem se trochu uklidnila, přítel mě naložil do auta, hrozně se klepal a jeli jsme do porodnice. Po cestě jsem stihla spráskat jestě dvě mandarinky, byla jsem hladovec :D Ve 4 hodiny na příjmu se mě sestra zeptala, jestli mi opravdu odtekla plodová voda, protože se to ze mě valilo proudem. Natočili monitor a po konstatování, že to vypadá ještě na velmi dlouho, nás odvedli na „hekárnu“, kde jsme se ubytovali a šli podřimovat do postele. Naprosto bez bolestí, s doktorem jsem vtipkovala, že to začíná bolet :)

V 6 hodin další monitor a kontrola, všechno v pořádku, kontrakce skoro nulové, přítel po noční a pořád to vypadá na dlouho. V 7 hodin mi zavedli čípek na změkčení porodních cest, aby se to konečně začalo otevírat. V 9 hodin stále žádný pokrok, ale bolesti už pořádné, takže další čípek. V 10 hodin klystýr na přípravně a sprcha, to už jsem rozdýchavala pořádné kontrakce a volala nebesa a všechny živé i mrtvé a kohokoliv na pomoc :D Ale přišel jen přítel a pomohl mi se sprchou, tak jako celou dobu pomáhal vyhazovat prosáknuté vložky, instaloval nové, dýchal se mnou, držel mě na rukou a byl velmi trpělivý.

Po přípravě už jsem nemohla ležet, poskakovala jsem po pokoji sem a tam, držela se čela postele a kroužila pánví jako vyšinutá, do toho všeho jsem hekala UUUFFF, UUUFFF a neslyšela jsem a neviděla nic a nikoho. Mé prehistorické tance ovládly i přítele a kroužil a hekal se mnou, museli jsme být k popukání :D V 11 hodin další monitor a kapačka oxytocinu, tentokrát všechno ve stoje a za pobíhání od postele ke zdi, tam, jak jsem si všimla, byla hodně poškrábaná zeď, tak jsem se přidala, a další prehistorické tance a hekání s přítelem, tma před očima a jediné, co jsem měla v hlavě bylo - nevyskočit z okna a přežít!

Nějak po 12. hodině prej jdeme na porodní sál, tam už jsem musela nutně ležet, což bylo složité, ale s přítelem jsem to zvládla. Později jsem se dozvěděla, že kvůli dorotování hlavičky jsem musela ležet na boku. Měla jsem neuvěřitelné tlaky na konečník a tlačilo to úplně samo. Potom přišel pan doktor a paní doktorka, a společně s PA mi řekli, jak mám tlačit a kdy. Prima, první kontrakci jsem zase prodýchala a tlačit jsem nestihla, ale druhou už jsem zatlačila a všichni řikali, výborně! Skvělé! Už je vidět hlavička, tatínku připravte si hřebínek, miminko je vlasaté :) Na dalsí kontrakci nádech, zatlačila jsem co nejvíc a malá byla venku, uuuf… velká úleva.

Hned mi ji položili na stehna, byla celá od krve, kroutila se a koukala na mě, nádhera. Velká euforie, byla jsem tak moc překvapená, že tohle úžasné stvořeníčko bydlelo u mě v bříšku. Tatínek střihnul sňůru a šel pomáhat ošetřovat miminko, byl dojatý a bylo to krásné. Malá na nás koukala skrz šprušličky z postýlky a tatínek byl bez sebe :) A já taky. Porod byl náročný, ale krásný.

Všem přeji pohodový porod jako jsem měla já.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
barbara21
Echt Kelišová 7711 příspěvků 31.12.11 09:15

JUUUUUUUUUUUU­UUUUUUUUUUUUU­UUU :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: Začátek deníčku jsem si říkala zda to nepíšu já… jsem ted v 37tt a už toho mám plné kecky :D

 
Jennýsek
Závislačka 3722 příspěvků 31.12.11 11:16

Pihata: Moooc gratuluju,krásný deníček,Johanka je nádherná,celý tatík :-)

 
catty
Ukecaná baba ;) 2076 příspěvků 01.01.12 22:07

pěkně napsané.člověk si vytrpí,ale stojí to za to :srdce: :srdce: :hug:

 
Cibusa
Kecalka 312 příspěvků 04.01.12 19:57

I já gratuluji k Johance, hlavně ať je zdravá a dělá vám jen radost :mavam: Já jsem teď v 28. týdnu a už se na tu ďáblici co mě kope moc těšíme :D

 
Sylviii
Závislačka 2591 příspěvků 24.08.12 11:06

To je dobrý tatínku připravte si hřebínek :), jinak gratulace :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček