S novým rokem nanovo?

P.e.t.r.a  Vydáno: 05.01.13

Je to více než půl roku, co jsem dopsala svůj poslední deníček a možná si mě některé z vás pamatují. Deníčků bylo více a byla to jakási jedna moje životní etapa. Tou dobou celkem optimistická.

Jak už název napovídá, pokouším se o nový začátek. Přesto, že můj poslední zápis byl víceméně optimistický, pokouším se o něj už nějakou dobu. Což je smutné. Nový rok – 2013 jsem si dala jako jakýsi „strop“, kdy definitivně začít a změny dotáhnout do konce. Ale abych začala od začátku a své každodenní, zpravidla večerní, přemýšlení nějak ucelila.

Práce mi skutečně vyšla, malého vzali do školky, vše vypadalo tak… hezky. Taky nějakou dobu bylo, opravdu ano. Žili jsme spokojeně, byla naděje, že dluhy, co máme, splatíme, s tatínkem malého jsme se „začali“ mít znovu rádi, jako by se oběma ulevilo. Ani nevím, jak dlouho to trvalo, jakmile jsem nastoupila do práce, svět se po více jak třech letech doma začal točit neskutečnou rychlostí. Taťka po čase sem tam opět nešel do práce, sem tam jsem slyšela, že jsem jenom „blbá učitelka“, sem tam na mě napřahoval. Opět. Říkala jsem si, že je to jen tím, že jsem mezi lidmi, že třeba žárlí. A že se to uklidní. Ale jako by se ve mně něco pomaličku lámalo.

Věnovala jsem se dál své práci, malému, u kterého se objevily vývojové vady v řeči (návštěva dětské psycholožky, vyšetření, spolupráce ) + mírná celková vývojová opožděnost. Věděla jsem už daleko dříve, že není něco úplně v pořádku, proto jsem to také řešila – dětská lékařka, logopedie. Ale až prohlídka ve 3 letech rozhodla. Dnes už hodně věcí vidím s odstupem, vím, jak moc pomáhá, že chodí do školky, také psycholožka mi pomohla, jak "na něj“, ale je to stále běh na dlouhou trať. K tomu práce, domácnost, hádky, nejistota, strach. Byly chvíle, kdy jsem si říkala, že to nezvládnu, i přesto, že jsem mladá a měla bych mít na všechno nespočet sil. Jako bych zamrzla a nevěděla, jak dál. Ale život se kvůli mně nezastaví, tak jsem musela :)

Začala jsem se malému mnohem více věnovat, radovat se z pokroků. A začala jsem hlavně řešit své poměrně velké finanční problémy. Na víc jsem neměla energii. Spíš jsem ani nechtěla mít. S otcem malého jsme se „rozešli“ - odstěhoval se k rodině, jen sem tam přijel za malým. Pak se ale stal jeden problém ve školce, a já mu zavolala. Přijel, se synem si „promluvil“ a já cítila, že k sobě prostě patří, že to bez něj asi nemůžu zvládnout. Všechno, co jsem v sobě doposud cítila – že chci být někde jinde, že takhle nechci žít, že se dusím, jsem v sobě potlačila a řekla jsem si, že prostě musím za každou cenu udržet rodinu, že nesmím být sobecká a že malý si užil změn až dost. Že možná i díky tomu všemu je takový jaký je a že prostě tátu potřebuje.

A proč vlastně píšu tenhle deníček? Myslím, že jsem se snažila, ale… nejde to. Krátce před Vánoci přišlo jakési „vyhoření“, všechny kapky přetekly a já jsem věděla, že nemůžu jít takhle dál. Odstartovalo to opětovné vynechání práce bez omluvy a pár dalších věcí. Nechtěli jsme nikomu kazit svátky, tak jsme se dohodli, že jsou to naše poslední společné Vánoce, že pak prostě půjdeme životem každý dál sám. Bylo to těžké, pro mě osobně svátky nanic, ale snažila jsem se užít si je kvůli malému. Samozřejmě přišlo přemlouvání, slzy, sliby. Ale neustoupila jsem. Tak následovalo několik propitých nocí, rozmlácený pronajatý byt, návštěva sousedky s výhrůžkami o vystěhování. Ale pak… Klid. Možná to bylo hlavně tím, že jsem krátce před silvestrovskou půlnocí odešla a tím dala najevo, že: „Jak na Nový rok, tak po celý rok…“ Nevím.
Vypadá to, že v blízké době se otec malého chystá na delší dobu pryč. Chce změnit život a i když se bojím, co to udělá s malým, nemám mu to za zlé. Svým způsobem bych byla i ráda. I přesto, že už asi žiju jen ve zvyku, že se bojím samoty a že už poněkolikáté v životě cítím, že nechci, aby malého vychovával někdo jiný, že vím, že by ho nikdo jiný asi ani nepřijal. V budoucnu samozřejmě. Asi mám jít dál sama. To přece chci.

Proč je to tak těžké… Jako táta je asi jako málokterý chlap (samozřejmě jsou věci, se kterými nesouhlasím, ale…), ale mezi námi to nejde. A i když si kolikrát říkám, jestli to není moje vina (z části ano, to uznávám), jestli bych neměla vážně vynalézt větší snahu a nezahodit těch 6 let, v hloubi duše cítím, že nemáme být spolu. Ale přiznám se, že jsou chvíle, kdy bych si přála vše zpátky, kdy chci věřit tomu, že to půjde. Protože je to prostě snazší.

Ale pak přijde večer jako tenhle, kdy jsem opět sama doma, malý spí a jeho tatínek poněkolikáté v týdnu pije se svými kamarády, v práci byl naposledy před 3 týdny (vím, že to není jeho vina, ale doma je zadarmo, a já bych si asi představovala, že se bude snažit někam jít, něco si přivydělat. Ale asi to po něm ani nemůžu chtít). Jsme domluveni, že už mi bude dávat jen výživné, tím si já zaplatím nájem a snad bude zase dobře. No, chvíli ještě ne, ale jednou…

Nerozumím tomu. A poprvé v životě opravdu cítím, že v tom není nikdo jiný (což by možná bylo snazší), že jen nemůžu být v tomhle vztahu. Jen nevím, jestli je to špatně nebo ne. No, odpověď si stejně musím najít jen já sama.

Děkuji všem, co dočetli tenhle poměrně obsáhlý deníček. Mnohé z vás měly pravdu. Jen já celý život bojuji s nerozhodností, ale je pravda, že zatímco váháme, život utíká.

Vaše věrná pisatelka Petra

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 05.01.13 12:56

To je smutné, proč jsou někteří chlapi takový :cert:

 
reny14  05.01.13 13:12

Tvuj manzel je proste nespolehlivy a s tim ty nic moc neudelas. To by musel chtit sam. Je lepsi, kdyz budete od sebe a budes mit sanci najit poradneho chlapa.

 
wildcherry
Neúnavná pisatelka 17208 příspěvků 05.01.13 13:18

Petulko, uz jsi usla kus cesty, kterou by zvladla malo ktera z nas.Sama vis, ze bez neho vam bude lip :hug:…jsi silna a zvladnes to :hug:…nenech si ten zivot utikat, zivot je kratky.Bude lip a partaka si najdes a nebude to agresivni ozrala, co nechce makat :kytka:…a mas nas na babinci, sama nejsi :andel:

 
Anonymní  05.01.13 15:19

Jestli ti muzu poradit, spolihej se jen sama na sebe a veskery muze totalne vypust z hlavy. ja odesla od chlapa s dvoumesicnim miminkem a nejvic mi pomohlo si najit jiny zajmy. ted, o 10 mesicu pozdeji mam udelany byt, nasetreno na auto, dokoncen dalsi rok skoly a posledni mesic si uzivam silenou zamilovanost do noveho muze. muzsky jsou,,mrchy,, jak nad nima premyslis, vsechno se se*e. neres je a osud ti toho spravnyho prihraje sam (ja cekala 10mesicu a stalo to za to!) ;) :hug:

 
P.e.t.r.a
Ukecaná baba ;) 1791 příspěvků 05.01.13 19:29

Děkuji za reakce :hug: Myslím, že to mám srovnáno, už delší dobu, ale jen to dotáhnout do konce… Což ne vždy je jen na mně. Ale musela jsem se prostě vypsat :oops: To jediné mi hodně pomáhá.

 
P.e.t.r.a
Ukecaná baba ;) 1791 příspěvků 05.01.13 19:30

@wildcherry
Děkuji, já vím… :hug:

 
P.e.t.r.a
Ukecaná baba ;) 1791 příspěvků 05.01.13 19:31

Hezký příběh… Něco na něm bude :) Držím palečky, aby bylo jen a jen dobře! :hug:

 
Andrella
Kecalka 258 příspěvků 06.01.13 12:40

Podivej, vim, ze pud matky je zachovat rodinu, ale pres svoje stesti to neber…kdyz neni stastna matka dite to citi a odrazi se to na nem, a obzlaste pokud je tata takovej, hodne by to malyho do zivota poznamenalo. Je to tezsi i jednodussi byt svobodna mama. Ja se takto rozhodla kdyz jsem zjistila, ze jsem tehotna, s otcem male bych byt proste nemohla, vedela jsem, ze by me to zabilo zustat s nim, ze bych poprela kompletne sama sebe a byla bych nestastna. Ikdyz jsem si prosla par vztahama, ktery dopadli fiaskem:)) Dekuju za to bohu, protoze pak prisel ten pravy, kdyz bylo male okolo 2 let, potkala jsem sveho nynejsiho milacka, zasnoubili jsme se, malou vychovava jako svou, cekame druhy miminko a resime, ze si chce i malou vzit za svou. Ja jsem stastna, mala je stastna, a mam tu rodinu co jsem vzdycky chtela, ikdyz vse ma sve stinne stranky, taky mame dluhy, ale pomalicku se z nich dostavame. Nejdulezitejsi je, ze ditko je stastne a ja se mam konecne o koho oprit a spolehnout se, vedet ze me stoprocentne miluje a nepodrazi. A na tebe taky ceka teprve ten pravy. Soustred se ted na sebe a na maleho, obcas si vyjdi ven, zmen barvu vlasu, uzivej si:) :hug: :hug: :hug:

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 06.01.13 15:24

Smutné, ale rozhodla ses správně :) Ať je pro tebe a tvého syna rok 2013 lepším než ty předchozí ;) :hug:

Vložit nový komentář