Jak se vám podařilo adoptovat tak malé miminko?

brisco  Vydáno: 19.04.12

Aneb O Bohdance. Zhruba před rokem jsem napsala svůj první deníček o mém těhotenství a o jeho ne zrovna vydařeném konci. Tou dobou už jsem měla to nejhorší za sebou, i když úplně dobře jsem na tom ještě taky nebyla. Že se se mnou dělo něco divného jsem si uvědomila až zpětně.

Bohdanka musela na svět předčasně, 22. Listopadu, a to jsme měly termín 2–7. února. Dobu od porodu do jejího příchodu z porodnice domů mám i teď jakoby v mlze. Byla jsem neskutečně unavená a apatická. Nedokázala jsem pochopit, že někdy dřív byla doba, kdy jsem se smála, malovala se a chodila do kina. A navíc jsem nerozuměla tomu, proč jsem to vlastně dělala. Rozbrečel mě třeba telefonát z předporodního kurzu, proč jsem tam už tak dlouho nebyla nebo pohled na těhuli v nákupním centru. Navíc mi tou dobou umřel sešlostí věkem můj psík, voříšek, kterého jsem si přivedla z útulku ještě před maturitou.

Doufala jsem, že po Bohdančině příchodu domů mi bude lépe, ale bohužel opak byl pravdou. Bohdanka byla z porodnice zvyklá krmit se každé tři hodiny, a tak se ke všemu přidalo ještě nevyspání. Navíc trpěla na prdíky, a tak první tři měsíce doslova prořvala. Do toho jsme cvičily Vojtovku a jezdily po všech možných vyšetřeních. Její příchod překvapil i naše sousedy. Těhotenství na mě nebylo moc vidět, tak se mě dokonce ptali, jak se nám podařilo adoptovat už tak malé miminko.

O Bohdanku jsem se starala, ale nic zvláštního jsem k ní necítila. Hrála jsem si s ní, jak jsem byla zvyklá se svou neteří a říkala jsem jí: Kuk na tetu, kuk na tetu a v tom mi to došlo! Co tady blbnu, vždyť já jsem její matka! Později jsem se shodla s kamarádkou, také maminkou nedonošeňátek, že jsme měly pocit, jako bychom je koupily v supermarketu. Bohužel jsem na tom nebyla špatně jen psychicky, ale i fyzicky. Stále jsem měla hodně vysoký tlak, špatné jaterní testy a dermatitidu v obličeji.

Mateřské city se u mě objevily až po půl roce, když se Bohdanka začala víc projevovat.

Nedonošené děti často psychicky odpovídají svému kalendářnímu věku a fyzicky věku gestačnímu, tak to bylo i u Bohdanky. Začala se snažit lézt v době, kdy na to fyzicky ještě neměla, a tak další dva měsíce prořvala, protože se jí to nedařilo.

Velký zlom nastal začátkem září. To se konečně naučila lézt a mohli jsme přestat cvičit Vojtovku. Mezitím se zlepšil i můj zdravotní stav. Navíc tou dobou manžel odjel na služební cestu a já jsem si jeden večer sedla k počítači a surfovala jsem po stránkách http://www.preeclampsia.org/, kde jsem našla spoustu podobných příběhů. Např. příběh ženy, která měla preeklampsii 5× (!) a vždy tak brzy, že žádné z dětí nepřežilo. Seděla jsem u PC do dvou do rána a brečela a brečela. Byla jsem pak na sebe naštvaná, že ráno nebudu k ničemu, ale kupodivu jsem to zvládla.

Už jsem v to ani nedoufala, ale od té doby jsem to zase já. Přešla mě únava, dokonce jsem si našla kurz powerjógy s hlídáním dětí, a tak chodím cvičit. Definitivně jsem se rozhodla, že se začneme snažit o druhé dítě. Ať už se stane cokoliv, vypořádám se s tím.

Nerada slyším silácké řeči, že nedonošené děti by se neměly zachraňovat. Pojišťovnu sice stálo Bohdančiných 5 týdnů v inkubátoru 300 000 Kč, ale já teď mám šikovnou, hezkou a zdravou holčičku. Sice chodit teprve začíná, s jídlem dělá občas problémy a až do nedávna jsem ji musela uspávat v náručí, ale zase spí krásně celou noc a je neuvěřitelně kontaktní. Cizích lidí se vůbec nebojí. Umí paci paci, staví věže z kostek, ukazuje jak je velká atd.

Děkuji vám všem, kteří jste to dočetli do konce. Chtěla bych dát naději maminkám nedonošeňátek, že všechno bude zase dobré.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Lenka-K-85
Závislačka 3458 příspěvků 19.04.12 00:50

Ani nevíš jak tenhle deníček čtu ráda ,nám měli Klárku pustit před týdnem,bohužel nedopadlo vyšetření oček dobře a tak snad dnes už se dočkáme…a mám přesně stejné pocity a strach jestli to zvládneme a jestli jí budu brát hned jako svoji…jasně ,že je moje ,jasně že už se nemůžu dočkat až budeme všichni doma ,ale zároveň mám šílenej strach ,že jí nebudu milovat jako synka ,že to bude jiné :nevim:

 
animula  19.04.12 01:51

hezke… jsou to absurdni nesmysly, ze by se nemelo pecovat o nedonosene deti, myslim si presny opak. Se stejnou „logikou“ bychom nemeli pecovat o stare lidi a postizene. Takovy nazor je jen znamka ignorace a idiocie, tak prevalentni v nasem stale postkomunistickem narode :evil:

Preji tobe i tve dcerusce vse nejlepsi, at se vam dari.

 
Koty
Závislačka 3506 příspěvků 19.04.12 07:55

Ahojky, máme mláďátka od sebe o dva měsíce. Davídek se narodil taky o dva a půl měsíce dřív. Vztah ze začátku byl zvláštní. Vy jste si prd´olku koupili v supermarketu a my jsme s manželem říkali, že se jedem podívat na to naše štěňátko, které si po nějaké době odneseme domů. Každopádně ted´ naše dítko miluju nade vše a štěňátku už se jen směju :mrgreen: Přeji hlavně spousty zdravíčka! :kytka:

 
Nelluška
Ukecaná baba ;) 2041 příspěvků 19.04.12 08:22

Nám se Nelli narodila jen o měsíc dřív, měla už tři kila přesně, ale dovedu si představit, jak si na to musela být nepřipravená. ale věř, že tak jak ses cítila ty se kolikrát cítí i maminky, které mají dítě donošené, únava, stres, vyčerpání, psychické i fyzické problémy, takže v tom rozhodně nejsi sama. Jsi naopak dobrá, že ses s tím vypořádala, vypiplala sis svoje zlatíčko a můžeš být naopak na sebe pyšná. :mavam: :hug:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29284 příspěvků 61 inzerátů 19.04.12 09:05

Co dodat? Máme to těžký, my matky, i naše děti to s námi nemají lehký. A když to všechno dobře dopadne, tak je to supééér :mrgreen:

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 19.04.12 10:56

Já měla zvláštní pocit u obou dětí. A to jsem synka přenášela 14 dní:) Pořád jsem čekala, že někdo přijde a řekne dík za hlídání, já si ho vezmu domů. Až po nějaý době mi došlo, že jsou fakt moje:) A teď bych je nedala ani za nic. I když…když mají své dny :D Kdepak, nedám :D
A miminka se zachraňovat mají, šanci má dostat každý, kdo může. Tyhle názory mají většinou lidi, kteří se s takovým problémem nesetkali a nikdy neviděli, jak nedonošené miminko statečně bojuje. Já jsem porodní bába a když jsem tyhle cvrčky viděla, jak se snaží, tak jsem všem držela palce a když pak přiťapali s rodiči za ruku ukázat se, tak to byl krásný pocit:)

 
petulle
Kecalka 339 příspěvků 19.04.12 11:19

jsem ráda, že jsem četla tvůj deníček, také mám kloučka narozeného předčasně o 8týdnů musel ven dříve. Také když byl v nemocnici tak jsme si říkala a hlavně jsem měla pocit že se jdu jen pomazlit s nějakým mimčem a pak zase půjdu domů :oops: , pak když už jsme byli připraveni jít domů tak jsem měla hrozný strach, jak to všechno budu zvládat :nevim: . První dny byly fakt hrozné, nic jsme nezvládala :roll: , přesně jak píšeš, pořád jsme chodili po nějakých vyšetřeních a bylo to hrozně vyčerpávající :( . To nejhorší je už na mnou a svého kloučka miluji ze všeho nejvíce :srdce: .

 
Gabika83
Závislačka 3221 příspěvků 19.04.12 12:27

Je to asi náročné ale jsi šikulka žes to tak zvládla klobouk dolů :pankac: Jinak všechno nejlepší k narození mimča :kytka:

 
orlik
Echt Kelišová 9421 příspěvků 19.04.12 13:53

Jako bys popisovala moji situaci. Dcera se narodila o 6 týdnů dříve a já zažívala to samé. Špatně spala, pořád brečela, kojení nám nešlo, vojtovku jsme s řevem cvičili půl roku. Psychicky jsem na tom nebyla nejlépe a srovnala jsem se, až když bylo dceři 10 měsíců. Ale říkala jsem, že druhé dítě nikdy nechci. Dcera všechno dohnala a většinu svých vrstevníků i předehnala - je moc šikovná a já ji miluji snad víc, než kdybych ji měla od začátku u sebe. I na druhé dítě jsem změnila názor a v červenci očekáváme přírůstek. Jen se bojím, aby se to nestalo znovu. Už bych to prožívat nechtěla.

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 19.04.12 14:46

„Nerada slyším silácké řeči, že nedonošené děti by se neměly zachraňovat.“

To někdo říká? Cože?! Dost mě to překvapilo… 8o

 
Iuliana  19.04.12 16:18
:potlesk:
 
Anonymní  19.04.12 17:54

Ahoj,
cítila jsem se stejně, přišla jsem si jako bych si malou koupila někde v supermarketu a ještě rozbitou bez možnosti reklamace :( ,byl to hroznej první pulrok a strašně se za to stydím a je mě to moc líto ,miluju jí nade vše a je to moje milované užasné zlatíčko ,které bych za nic na světě nevyměnila.Ted po 4 letech sedím opět v letadle a doufám ,že doletíme dál a přistanem lépe.Hlavně vím ,že at se stane co se stane,nesmím si nechat vzít ty první měsíce a ani žané jiné :( .

Řeči o tom ,že by se předčasně narozené děti neměli,zachranovat taky nesnáším.má dcera má sice těžké zrakové postížení ,ale myslím že se nám slušně ji podařilo začlenit do běžného života a bude schopná být samostatná.
Nedávno mě rozčilil ,članék na jinem webu ,kde psal MUDR o tom že by se předčasně narozene děti neměli zachranovat,že jsou zátěží socialní systému apod,ten članek mě tak rozlobil ,že jsem onomu lékaři musela napsat co si o něm myslím a netuším jak to co tam bylo napsano mohl vypustit lékař vůbec u ust!

 
evcav
Závislačka 4435 příspěvků 19.04.12 18:05

Hezký deníček, moc vám oběma přeji jen a jen zdravíčko :-)

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 19.04.12 19:13

Je blbost říct ,že zachraňovat předčasně narozená miminka by se nemělo!Jsou to lidé a navíc s obrovskou sílou žít! Někdy se to nepodaří.....ale to je život!Znám dvě nedonošené děti osobně! Nikdo by ste to na nich nepoznal ! Klučíkovi je 7,holčičce skoro 2! Krásné děti! Jen se jim prostě chtělo moc brzo na svět!Držím palečky,hlavu vzhůru vše bude dobré!Holčička Vás bude určitě v budoucnu jen těšit! :srdce:

 
Kornel
Závislačka 3777 příspěvků 19.04.12 23:37

Budeš úžasná matka i když jsi to necítila hned od začátku třeba jako já, já byla zamilovaná od prvního dne kdy jsem zjistila že jsem těhu ale také to není uplně nejlepší protože jsem na své Terince tak strašně závislá že mi dělá problém jít bez ní i do obchodu přitom toho už mám někdy plné kalhotky :D :D :D :D ale asi je to snad normální, držím vám palečky při snažení druhého mimíska a navždy pevné nervy a hlavně zdravý rozum a milující rodinu :* :* :* :* :* :* :*

 
eginka
Kecalka 455 příspěvků 19.04.12 23:41

Gratulujem ze si to vsetko vydrzala a zvladla. Ja som mala prcka narodeneho o 6 tyzdnov skvor, aj tak to bola drina. Od jeho 4. Mesiaca zacala som si uzivat materstvo, pred tim v kolotoce vysetrenii a hospitalizacii ani som nemala sansu premyslat o materskych citach

 
brisco
Ukecaná baba ;) 2461 příspěvků 2 inzeráty 20.04.12 13:23

Ahoj holky, díky moc vám všem za podporu a za reakce. :kytka:
K tomu zachraňování nedonošených dětí…Některým lidem se těžko vysvětluje, že při správném postupu (aplikace kortikoidových injekcí na dozrání plic, podání surfaktantu atd.) mohou být naprosto zdravá i menší miminka než byla Bohdanka. Prostě mají tendenci se na nedonošené děti dívat skrz prsty. A to nemluvím o tom, co všechno lidi napíšou v anonymitě internetu :roll: .
Nechci se plést, ale dokonce mám pocit, že ministerstvo zdravotnictí uvažovalo, že v rámci šetření posunou tu hranici 24.týdne, ale tím už si nejsem jistá.
Bohdanku moc miluju, je to nejlepší, co mě v životě potkalo, je tím, na co jsem nejvíc pyšná.

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 20.04.12 14:45

Bratranec mého manžela si vzal po 10ti letech vztahu paní, se kterou chtěli miminko. Péťa (manželka) měla dvě dospělé holky z prvního manželství. Otěhotněli jsme spolu skoro nastejno a těhu si i společně užívali. Jejich miminko se mělo narodit po půlce února, naše po půlce ledna. Jeden den mi volala večer moje tchýně a povídá: tak Péťa už maj miminko, je to holčička s váhou necelých 600g a 30cm 8o . Zůstala jsem s telefonem v ruce stát jak opařená :-O ..... Bylo právě 23.11. a termín měli po polovině února 8o . Čas utíkal a byl Nový rok, půlka ledna a nám se narodil syn (teď v lednu mu bylo 5). Najednou byl únor a Péťa s manželem slavili, že jejich malinkatá dceruška v sobě udržela 2 ml mlíčka (jinak měla pořád na kapačce výživu). Prováděla se různá vyšetření na neurologii, na očním, na plicním ...... prostě samej doktor. Ale s těmi 2 ml v bříšku se všechno začlo jen a jen lepšit :dance: . Bětulka postupně (pomalu ale jistě) v sobě udržela další mililitříky mlíčka. Netrvalo dlouho a začla sama dýchat, a to doktor rozhodl, že je čas na kojení. Tudíž Péťu přijali do nemocnice a učili se kojit. Všechno zvládali na výbornou, tak už se jen čekalo, kdy malá přesáhne hmotnost 2,5 kg. Byl březen a já šla s mým dvouměsíčním synem z dětské poradny domů a koho nevidím - Péťa s malou. Kousek před půlkou března je pustili domů. V autosedačce byla krásná malá holčička, co v peřince nebyla ani pořádně vidět. Bětulka je teď 5a půl letá čilá holčička, sice pořád „zlobí“ s jídlem, že se sama nenají a musí ji krmit, ale co, je zdravá a v pořádku a to je hlavní :pankac:........
Tak vám přeju jen a jen zdravíčko :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
Silverien  20.04.12 23:05

Jsi skvělá máma :potlesk: , posílám obětí a Bohdance přeji v životě to nej :dance:, ať se vám daří :mavam:

 
Jana a jeji synacek  11.09.12 13:27
materstvi s nedonosenatkem

Jsem take maminka nedonosenatka.Bylo mi 19,kdyz se malicky narodil o dva mesice drive.Byla jsem sama, otec se na nas vykaslal. Musela jsem rodit cisarskym rezem, ponevadz byl malej zaklinenej nozickou v porodnich cestach. Malickej byl 14 dni v inkubatoru, plne kojeny.Byli jsme spolu 30 dni v nemocni, nakonec na pustili i bez odpovidajici vahy, ale protoze malickej dobre prospival a byl plne kojeny tak nas pustili.Doma me cekal prazdny byt.Mohu rici uprimne, ze diky tomu, ze jsem mela maleho 14 dni na JIP a ja musela lezet na sestinedeli, kde jsem se koukala na ty stastne maminky.Jsem byla stastna, ze ho mam u sebe a vse jsem brala jako samozrejmost.Byla jsem nevyspala, nocni kojeni a caste prdiky.Do toho bolesti po operaci, ktere byli nesnesitelne a kolikrat jsem lezla po ctyrech. I presto jsem se o sveho chlapecka zvladla plne postarat. V rizikove poradne nam hned rekli, ze se malickej vyviji s predstihem. Zadne Vojtovi metody nebyli zapotrebi. Malej se snazil vyrovnat detem stejne starym, ale donosenych, takze mel vzdy maximalne mezi nimi tyden v pokrocich.Jako samozivitelka jsem se musela naucit zit s dvemi stovkami na mesic pro sebe samotnou.otec nebyl v rodnym liste.
Take jsem se potykala s tim, ze jsem se musela psychicky vyrovnat s tim, ze mi pratele sedi u grilovani nebo jsou na discu a ja jsem mezi 4 stenami a musim se postarat o maleho a nikam jit nemohu.Ale zvykla jsem si.
Dneska je malemu 3,5 let prave zacal chodit do skolky. V necelem roce se naucil na nocnik.Je od malicka ukecany, starsne. Fyzicky nadany. Nasli jsme si noveho tatinka. a mohu rict, ze jsme to spolu zvladli s malickym, je sice mensi nez jeho vrstevnici, ale jinak je sikovny a ja jsem hrda maminka, mozna jsem hrda i na sebe. Ponevadz jsem diky malemu zahodila sanci na maturitu a zacala se chovat jako zodpovedna matka a jsem ji do dnes :) Drzim vsem maminkam palecky, aby meli stejne krasne materstvi jako my se synackem :srdce:

 
MartinaSup  22.02.13 12:35

Ahoj.
Nemůžu nenapsat náš příběh. Jsem diabetička na inzulínové pumpě a když jsem neplánovaně otěhotněla a doktoři mi řekli, že mám skvělé hodnoty na udržení těhotenství, tak jsem ani minutu neváhala a miminko si nechala, i když mě partner kvůli tomu opustil. Zpočátku bylo vše v pořádku a díky diabetu sem měla nárok na ultrazvuky navíc. Díky jedné takové kontrole se zjistilo, že nám přestával fungovat pupečník. Byla jsem ve 26. Týdnu. Miminko si prostě našlo špatné místo v děloze při uhnízďování, když bylo ještě oplozené vajíčko.
V nemocnici nám hned napíchali kortikoidy a vysvětlili mi, že bude muset ven císařským řezem, ale každý den navíc v bříšku a každý gram navíc je dobrý.
Dva týdny mi moji malou udrželi navíc.
Poté jsem absolvovala císařský řez a narodila se mi holčička. Měla 900gramů a 36 cm. Po porodu zhubla na 600gramů. Apdar skore měla lepší jak donošené miminko 8-8-9 ale byla hrozně malinká. Nebyla zaintubovaná měla pouze cpap. To je kyslík, který myslím, že jednou za minutu foukne do plic jeden celý nádech. Po třech dnech ho zkoušeli odpojit, ale zapomínala se z dechem, tak jí ho ještě chvilku nechali. Řekli mi, že možná ztratím mléko. No, nevzdala jsem to, masírovala jsem prsa a ve finále jsem byla rarita v porodnici se šílenými přebytky mléka a tak jsem odstřikova pro další miminka, ale moje mléko mohly jen donošené miminka a to moje. Moje Kristýnka byla rarita. Neměla ani hypoglikemii po porodu, což mají všechny děti diabetiček. Pít mléko začala až po dvou měsících, ale krásně se chytla. Nikdo si ale neum´ předtavit, jaké to je, když se miminko zapomíná s dechem. Doktoři mi vysvětlovali, že měla být ještě v bříšku a my po ní chceme aby dýchala, papala, kadila a je prostě slabounká.
Když jsme měly jít domů, tak jsem si nechala zavolat paní doktorku z jipky, která se o malou starala od první minuty a moc jsem jí děkovala. Ona měla slzy v očích. Prý šla zrovna od připadu, který nedopadl… Přemýšlela ztovna jestli má její práce smysl a my ji udělaly radost a ví, že její práce smysl má. Šly jsme domů po víc než třech měsících. Malá neměla ani dvě kila, ale byla dobrá a byl zrovna bejbyboom, tak nás pustili. Měla sem termín porodu 5.7. a malá se narodila 13.4.
Nemusely jsme cvičit vojtovku, až po nějaké době jen dva cviky. Bylo to ze začátku hrozně náročné. Plně jsem ji kojila 8 měsíců. Připadala jsem si opravdu jako mlíkárna, ale stálo to za to, všechno!
Ze začátku jsem si taky připadala, že mám malou koupenou z hračkářství.;-)
Nejvíc jsem byla dojatá a paní doktorka z jipky taky, když jsme při jedné kontrole v Praze za ní byly a malá jí osobně poděkovala…
Moje dcerka je teď v první třídě ve škole, měla samé jedničky, šla tam bez odkladu. Je velice sikovná a chytrá. Nemá vůbec žádné následky a je zdravá. Sice má astma, ale to mají i donošené děti.
Takže díky tomu, že jsem ani na minutu nevzdávala naději, že to bude v pořádku, díky naší perfektní lékařské péči. Ať kdo chce říká co chce, jsou opravdu u nás na špičkové úrovni. Díky péči podolské porodnice, doktorka Andělová, doktorka Slavíková, doktor Radima. Celý tým byl super a jen díky jejich péči mám doma tu moji treperendu.
Takže si myslím, že stojí za to, zachraňovat nedonošené děti. I když je mi jasné, že ne všechny mají takové štěstí jako moje malá, ale i tak to za to stojí.

Martina

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele