O cestě pubescenta k čisté duši a mateřství

Eliiie  Vydáno: 24.05.12

Nejušlechtilejší a nejhezčí věci na světě lze prožívat, poznávat, ale těžko se definují a popisují. Přesto se o to pokusím. Tato část deníčku nebude rozhodně dokončená, přesto ji nechci dělit na části: Part I, Part II… Píšu, když cítím potřebu psát. Pokračování je otevřené.

Je mi šestnáct, v naší koupelně s modrými kachličkami, sedím na vaně a držím v ruce pozitivní těhotenský test. Střih. O den později sedím doma na polštáři, přemýšlím, jak dál. Před několika hodinami mi lékař potvrdil, že se stanu matkou.

Popravdě jsem se na to vždy těšila. Chtěla jsem mít dítě a dokázat, že jsem dobrá matka. Daleko lepší než ta moje. Odvážná. Empatická. Milující. Ale ne teď! Chtěla jsem být připravená, chtěla jsem mít manžela, dům, auto, vysokou školu a procestovaný svět. Jako každá holka.

Přesto ke svému dítěti cítím od první chvíle lásku. Předvčerejší dumání nad nejméně bolestivou sebevraždou je tytam. Vždyť to malé mě potřebuje! Nakonec nejsem tak zbytečná a neschopná, jak mi odmala opakovali!

Beru do ruky blok a tužku. Praštím sebou o postel a začínám sepisovat své současné reálné možnosti a cíle a představy do budoucna. Můj modrý bloček s bílým pruhem. O pár let později, při meditaci o událostech, které předurčily můj další život, leží spokojeně vedle mě.

Mám přítele, nikoliv manžela, ale milujícího, staršího a zajištěného chlapa, který mě podporuje a o dítě stojí. Mám jistotu, že ať se bude dít cokoliv, nikdo mě nemůže do ničeho nutit.

Proti stojí společenské konvence, zcela určitě mí rodiče, veškeří příbuzní, okolí. Proti stojí i fakt, že nemám dokončenou školu.

Chci… tečky. Co vlastně chci? Chci být dobrou matkou, chci, aby moje dítě bylo šťastné, vyrovnané, spokojené.
Chci být šťastná, vyrovnaná, spokojená? Ano! Poprvé v životě po tom skutečně toužím a hledám způsoby.

Rozhodla jsem se prozatím svým rodičům těhotenství neoznámit. Musím se na to psychicky připravit. Jenže jak? Popravdě řečeno, mám sto chutí jim to vpálit do ksichtu, jen, aby byli nešťastní. Minimálně máma. Otec se o mě nikdy nezajímal.

Vůbec za to můžou oni! Rodiče! Přivedli mě na svět, aby mě tu trestali mou vlastní existencí, abych byla ponižována, fackována, aby se mnou mohli zametat. Abych se musela dívat, jak otec ubližuje matce! Abych se musela dívat, jak mu to matka trpí! Abych musela trpět matčiny frustrace, které si vybíjí na mě!

Zalévaly mě vlny nenávisti. Jak známý pocit. A já jim tentokrát nechala volný průběh. Nechala jsem je pulzovat ve všech částech těla. Mlátila jsem do postele, házela polštářky po pokoji, brečela a proklínala. Za všechny svoje problémy, za pochroumanou psychiku, za do krve rozškrábané ruce, za neschopnost se zařadit do kolektivu, za své nízké sebevědomí, za sebepohrdání.

Brečela jsem zhruba asi půl hodiny, vytrvale. Naštěstí doma nikdo nebyl, moje až zvířecí vytí by totiž muselo někoho upozornit, že se nacházím ve společné domácnosti, což nebyl zcela běžný jev. Doma jsem to nenáviděla.

Když pláč ustal, přišel zvláštní, dosud nepoznaný, pocit. Uvědomila jsem si, že je všechno venku. To, co jsem léta držela v sobě jako pod pokličkou, se právě dostalo na povrch. Někde uvnitř jsem cítila, že nastal zlom. Že jsem čistá a dokázala jsem se odpoutat.

Všechno napětí ze mě v tu chvíli zcela opadlo. Cítila jsem se jako znovuzrozená. Poprvé v životě jsem si uvědomila, že se sebou nutně musím něco dělat. Moje dítě nemůže trpět tím vším, čím trpím já. Nezaslouží si to.

Dítě nemůže strávit devět měsíců v těle, které jeho vlastní matka nenávidí a se zvrácenou chutí mu ubližuje. Musím se naučit mít se ráda. Čeho si na sobě vážím? Co dobře umím? Na čem pracovat? První, co mě napadlo, bylo opět sáhnout po tom „prokletém“ sešitku…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Betty1981
Kecalka 275 příspěvků 24.05.12 11:14

Moc hezky popsané, měla bys psát profesionálně :kytka:

 
loven
Ukecaná baba ;) 2169 příspěvků 24.05.12 11:15

úžasnej deníček..... v 16 letech brzy ale na druhou stranu pokud máš zázemí u přítele vykašlala bych se na vše a užívala si sebe,miminka,tě­hotenství…pros­tě všeho hezkého co s tím souvisí.(škola se dá vždy dodělat)A je fakt že i já si uvědomila že není nic hezčího než být matkou…NENECH SI TO ZKAZIT!

 
Katrinka
Závislačka 3010 příspěvků 24.05.12 12:11

Parádně napsaný deníček :potlesk: Doufám, že se dočkáme pokračování ;)
Přeji Ti pohodové těhotenství :srdce: a ať ti tvé odhodlání vydží a jdeš tím správným směrem. :mavam:

 
Mysulatko
Zasloužilá kecalka 539 příspěvků 24.05.12 12:13

wow :potlesk:

 
tripetri
Echt Kelišová 9615 příspěvků 24.05.12 13:08

@Katrinka Už jsem jeden deníček od Elie četla a těhotná už dááávno není :) Toto je retrospektiva :kytka:

 
tripetri
Echt Kelišová 9615 příspěvků 24.05.12 13:09

A jinak teda taky myslím, že bys mohla zauvažovat nad publikací, píšeš hrozně čtivě :potlesk:

 
Katrinka
Závislačka 3010 příspěvků 24.05.12 13:11

@tripetri Aha :oops:

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 24.05.12 15:17

Preji ti moooooc a moooooc uspechu ve tvem zivote,a zivote tveho miminka,jako 16 mi pripadas moooc a mooc chytra,vyrovna­na,proste jsi uplne na jine ceste nez tvoji rodice.......­..nenech si kazit naladu a zivot druhymi......
Mej se krasne:-P

 
Iuliana  24.05.12 16:32

Nevím proč,ale tvé deníčky mě vždy rozpláčou :) :kytka:

Příspěvek upraven 24.05.12 v 16:35

 
lucienne
Neúnavná pisatelka 16053 příspěvků 24.05.12 16:38

úžasně napsáno! :potlesk:

 
finduska
Extra třída :D 13661 příspěvků 24.05.12 19:00

taky jsem cetla prvni denicek a kdo si precte dozvi se,ze jde o pribeh deset zpet :palec:

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 24.05.12 19:06

Napiš další, už se nemůžu dočkat. Fakt super deníček. :potlesk:

 
Jullii
Závislačka 2603 příspěvků 25.05.12 07:57

skvěle napsané :potlesk: :potlesk: :potlesk: …a propo tady některé píšou o předchozím deníčku…kde ho prosím najdu???
edit: už jsem jej našla :D Mámou v šestnácti.

Příspěvek upraven 25.05.12 v 08:02

 
milena13
Závislačka 4133 příspěvků 25.05.12 18:19

Ahojky moc hezky napsané dětství jsem měla podobné jako ty.Táta mlátil mě bez důvodně i moji maminku,ale ta mě pořád jen chránila.Jak jsem byla poprvé těhotná tak mi bylo 18let a taky nemám dodělanou školu z toho si nic nedělej,přednější je tvoje miminko co máš v bříšku!!!26.4 se mi narodil druhý syn a je mi 22let tak si z toho fakt nic nedělej pokud víš,že doopravdy chceš toho malého tvorečka tak jsem fakt ráda.A neboj se budeš podle mě dobrou matkou i v těch 16letech!!Držím palečky aby všechno dobře dopadlo!!!! :*

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele