O Elišce a jejím tvrdém začátku

verunka.kliste  Vydáno: 04.06.11

Těhotenství, předčasný porod, návštěvy JIP, intermediálu, pobyt na oddělení nedonošenců, den D a poděkování. Koncem roku 2009 konečně došlo k očekávanému zpoždění a na těhotenském testu jsem objevila dvě slabé čárky.

Eliška

Tiše jsem se kvůli těm čárkám radovala a plná dojmů šla hned následující den ke své gynekoložce. Ta mě vzhledem k silným bolestem v podbříšku nechala v pracovní neschopnosti. Bohužel v děloze nebylo nic vidět i přes zvýšené hcg v krvi. Po týdnu stráveném v bolestech a bezesných nocí jsem šla na kontrolu, hcg sice rostlo, ale jelikož v děloze nebyl stále vidět žádný váček, má gynekoložka mně vypsala doporučení do fakultní nemocnice Hradec Králové, kam jsem se ještě týž den měla dostavit s podezřením na mimoděložní těhotenství.

Když mě tam hospitalizovali, všechny sestry mně skládaly „poklony“ jak jsem statečná, že ani nepláču. Nechtěla jsem mluvit a vysvětlovat jim, že všechny slzy jsem už vybrečela před nástupem do nemocnice a teď už nemám ani co plakat. Byla jsem jak tělo bez duše. Odpoledne jsem šla na svůj první operační zákrok v mém životě. Pamatuji si jen tu strašnou zimu a jak jsem se celá klepala, zimou či strachy? Byla provedena laparoskopie a po probuzení na pokoji mi lékař sdělil, že se o mimoděložní těhotenství nejednalo a budu dál sledována na jejich oddělení. Za dva dny po zákroku se v děloze objevuje gravidita a i když neodpovídá o 2 týdny můj pocit beznaděje vystřídá pocit štěstí. Těhotenství bylo potvrzeno.

Přesně za měsíc bylo vidět bijící srdíčko, já obdržela těhotenskou průkazku, triple testy byly negativní a stejně tak i vyšetření cukru, i když jsem za půl roku přibrala 20 kg.

15. 6. 2010 v 4.00 ráno jsem se probudila a cítila teplou tekutinu mezi nohama. Otočila jsem se na manžela, zatřásla s ním, aby se probral a vyslovila větu: „Honzo, mně asi praskla voda“. Vstala jsem a pomaličku došla do koupelny, v tom manžel vyletěl z postele a už na mě volal, že to není voda, ale krev. Trochu jsem se osprchovala, oblékla se, naházela během minuty základní věci do igelitky, protože ve 28 týdnu těhotenství jsem ještě tašku do porodnice sbalenou neměla a zpětně jsem zahlédla tu spoušť v posteli a krvavou stopu, která určovala mou trasu do koupelny. Manžel nastartoval auto a vyjeli jsme opět do fakultní nemocnice Hradec Králové, která je asi 15 km od našeho bydliště. Byli jsme tam za 8 minut a i přes tak krátkou dobu mi cesta připadala nekonečná. Seděli jsme oba tiše jak přibití, hlavou se nám točily všechny hrůzné myšlenky na to, co bude dál.

Na příjmu mě vyšetřovali hodinu a půl, při ultrazvucích se vystřídali 3 doktoři a následně mě přesunuli na JIP. Závěr byl takový, že se miminku v bříšku vůbec nelíbí, jeho růst se zastavil přibližně před 4 týdny, není vyživováno, tak jak by mělo, jelikož pupečník je přiškrcený. Nulové toky v placentě a málo plodové vody byly dalším důvodem proč těhotenství ukončit. Na jednu stránku jsem byla ráda, že se děťátko takhle ozvalo, dalo o sobě vědět, že u maminky už být nemůže, protože i podle doktorů by v brzké době zemřelo. Začali mně píchat kortikoidy, aby se dotvořily plíce. Sotva jsem se nechtíc smířila s tím, že se něco děje, přede mnou bylo rozhodnutí zda porodit přirozeně či císařským řezem. Podle podrobného ultrazvuku by mělo miminko mít něco kolem 600 g a být koncem pánevním. Nezapomenu na slova jedné lékařky: „Pokud byste byla moje dcera, radila bych vám porodit dítě přirozeně, s největší pravděpodobností se narodí mrtvé, vy nebudete mít žádnou jizvu na děloze a tím pádem i větší šanci znovu a rychleji otěhotnět než po císařském řezu“.

I když jsem chtěla rodit přirozeně, celé těhotenství jsem se na porod připravovala a „těšila se na něj“, po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodla pro císařský řez – tu nejšetrnější možnost pro naše miminko a zároveň pro mou psychiku, protože pokud tohle dopadne dobře, budeme potřebovat ještě hodně sil, já i to malé. Když mě pediatři seznamovali s čím vším se můžeme u dítěte setkat, s jakými postiženími, bedlivě jsem je jedním uchem poslouchala, ale zároveň vypouštěla informace druhým ven, nechtěla jsem si připustit, že něco takového se může stát nám a pokud ano, má to tak být, nic s tím neuděláme, nic nezměníme. 16 .6. 2010 v 12.30 začíná příprava na můj druhý operační zákrok, tentokrát žádná zima, žádné klepání těla, strach jsem potlačila, protože teď musím být silná! Hodně mi k tomu pomohla smska, kterou jsem dostala ráno od manžela:

Ach vy moje sluníčka, líbal bych vás na líčka.
Je mi strašně smutno a jen na vás myslí moje hlavička.
Snad to bude dobrý a vše se spraví,
Přeju si, abychom byli tři a všichni zdraví.
Držím všechny pěstičky, ať mám odpoledne dvě zdravý holčičky.

V 13.00 ještě při vědomí, natřená dezinfekcí a oblepená čekám, až přivezou pediatři domeček pro naši holčičku. Začínají provádět císařský řez a v 13.11 je Eliška na světě. Má 600 g a honem s ní na dětskou kliniku. Protože jsem byla pod celkovou narkózou, probudila jsem se na JIP ještě celá omámená, přišel za mnou manžel a sdělil mi, že máme Elišku, krásnou Elišku, že se za ní byl podívat a je hrozně droboučká. Hned druhý den mě za ní odvezl. Hrozně jsem se bála toho jak bude vypadat. Četla jsem v různých knížkách, že se mamince po porodu děťátko obvykle nelíbí, protože je ještě celé zmuchlané a má i jinou barvu kůže, ale takhle malé miminko jsem nikdy neviděla, ani v knížkách, ani v televizi, ani na internetu. Neznala jsem nikoho, kdo by tak malé miminko měl.

Když jsem poprvé přistoupila k inkubátoru a podívala se do něj, na jemňounké chlupaté dečce ležel malý „stáhnutý králíček“ - naše Eliška. Byla tak snědá…, přes CPAP jsem zahlédla jen kousek pusinky a bradičky, už v ten okamžik se mi zdála nádherná a celá po tatínkovi. V mém životě byla najednou každá minuta důležitá a vzácná, během chviličky se Elišky stav mohl vážně zhoršit a já byla za každou další minutu vděčná. S manželem jsme si připadali jak na kolotoči, jednou jsme byli nahoře, když jsme poprvé slyšeli Elinky pláč, když na nás otevřela oči, vyplazovala jazýček nebo se na nás usmála a jednou zase dole, když dostala infekci kvůli zanícené nožičce, když měla nadmuté bříško a špatně se vyprazdňovala, když měla problémy s dýcháním a museli ji zaintubovat. Naštěstí těch dnů, kdy se kolotoč s námi zastavil nahoře bylo za celý ten Eliščin pobyt v nemocnici mnohem více než těch špatných.

Jako „pravá“ máma jsem se mohla cítit až 24 .7., kdy jsem si Elišku mohla poprvé pochovat. Držela jsem ji v náručí asi půl hodiny, nehýbajíc se, abych tomu drobečkovi něco neudělala. I když Eli v tu dobu vážila jen 1200 g, ještě další dny mě bolela ruka jak byla namožená. Můj pocit mateřství byl zesílen 12. 8., kdy jsem naší holčičce dala první pusinku a i když to bylo až skoro dva měsíce po narození, byl to ten nejkrásnější pocit jaký jsem zažila. 20. 8. jsme jako obvykle stiskli zvonek JIP, kde nám bylo sděleno, že Eliška už u nich neleží. Přesunuly ji na intermediální oddělení. Elišku už jsem si mohla i přebalovat a i když to v inkubátoru pro začínající maminku nebylo úplně lehké, během pár dní jsme měli natrénováno. 24. 8. jsem poprvé Elišku přiložila k prsu, ty dny a noci neustálého odstříkávání stály konečně za to. I když první den nevypila nic, další den už to bylo 8 ml, třetí den 28 ml, čtvrtý 36 ml a každé další kojení bylo úspěšnější a úspěšnější.

30. 8. jsem nastoupila do nemocnice na oddělení matek a docházela za Eliškou na intermediál, hned následující den ji ale přesunuli na oddělení nedonošenců do postýlky a já se mohla nastěhovat za ní. Měli jsme pro sebe malý útulný pokojíček a celodenní starání se o Eli bylo pro mě odměnou za ty 2,5 měsíce každodenního dojíždění. Začali jsme cvičit Vojtovu metodu. První chvíle s rehabilitační sestrou pro mě byly vždy utrpením, plakala jsem nad naší holčičkou, i když jsem věděla, že ji nic nebolí a je to pro její dobro. Spolu jsme v nemocnici strávili celkem 10 dní. Možná bychom šli domů i dříve, kdyby Eliška nezačala stávkovat s jídlem. Plné kojení i v noci pro ni bylo tak namáhavé, že nevypila svoji dávku a začala hubnout. Postupně jsme přešly na krmení lahvičkou a já byla opět u svého známého odsávání. Ale co, na kamarádku odsávačku jsem si zase rychle zvykla a i díky ní jsme byly 9. 9. 2010 propuštěny domů s váhou 2240 g.

Na poslední kontrole vážila Eliška 6 kg a měřila 62 cm. Je jedna z mála, která v 10 měsících zdesetinásobila svoji porodní váhu a vyrostla od porodu jednou tolik. Za to patří velké dík samozřejmě lékařům a sestrám ve fakultní nemocnici v Hradci Králové, celé mé rodině, která při nás stála, manželovi, který mi dodával sílu, podporoval mě a utěšoval v těžkých chvílích a největší dík Elišce, která tu s námi chtěla být, bojovala a svůj první a největší boj vyhrála.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Šája
Hvězda diskuse 102681 příspěvků 04.06.11 07:47

gratuluji k elišce a přeji, aby ten těžký vstup do života bylo to poslední těžké, co elišku i Vás potkalo. hodně štěstí :kytka:

 
Dana1980
Kelišová 5164 příspěvků 04.06.11 08:40

Dojalo mě to k slzám a moc Vám všem přeji hodně štěstíčka a zdravíčka :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :kytka: :kytka: :kytka:

 
derunka  04.06.11 08:52

Krásný a opravdu povedený deníček. Jde vidět že holky se moc neflákaj a makaj. Eliška je toho důkazem - malá bojovnice nebo velká??? Mám také nedonošeného chlapečka, ale proti Elišce to byl velkej kluk i když od průměrné porodní váhy ho dělilo taky dost. A asi se jen tak neříká že ti malí předčasně narození mrňousci se to snaží co nejrychleji dohnat. Ve dvou měsících měl 2× víc. :-D
Přeji Elišce jen to nejkrásnější do života :kytka:

 
ajva
Kecalka 325 příspěvků 04.06.11 08:52

Moc gratuluji že to takhle dopadlo a ať se vám jen a jen daří :srdce:

 
Hermiona
Zasloužilá kecalka 778 příspěvků 04.06.11 09:59

ELišce přejeme hodně zdraví a štěstí v životě. Zaslouží si to!!! Mamince hodně sil a dostatek spánku :wink:

 
mishka2
Ukecaná baba ;) 1762 příspěvků 04.06.11 11:30

Ahoj, ještě v těhu jsme byly ve stejné skupině Zářící 2010. Já jsem se teda odstěhovala do jiné skupiny, ale na vás 2 si pamatuji. Mám taky Elišku (18.9.2010) a nedovedu si představit jakou hrůzu jste si zažili.Přeji vám moc moc zdravíčka :srdce: a doufám, že jste si všechno už vybrali a Eliška vám bude dělat jen radost tak jako ta naše zase nám :hug: :mavam:

 
chica.p.
Kelišová 5813 příspěvků 04.06.11 15:42

Je to krásný deníček tím jak jste to všechno nádherně spolu zvládali…ukáply mi slzičky,z toho,čím jste si teda takhle brzy musely projít,ale vyhráli jste to :hug:
Gratuluji a přeji už jen a jen hodně zdravíčka a lásky :hug:

 
luciblank1
Ukecaná baba ;) 1005 příspěvků 04.06.11 17:00

velká gratulace !!!! :kytka: :kytka: :kytka: věřím že celý život bude Eliška dělat jen samou radost je to velká bojovnice a do života ji to opravdu hodně dá !!!! Držím palečky a aby Elišku potkávalo jen to krásné !!!! :srdce: :srdce:

 
lasička1
Echt Kelišová 7604 příspěvků 04.06.11 18:51

Verunko,Eliška bude opravdu bojovnice.Vybojovat si život za tak složitých podmínek co jste měli je doslova zázrak.Nulové průtoky placentou,to je nebezpečné pro vývoj mozku a nervové soustavy-Eliška je úplně zdravá,nebo přeci jenom nějaké malé následky tento těžký stav zanechal?Musli jste být hodně silný,abyste takovou situaci ustáli.A co nějaká fotka Elišky-po narození a nyní,abychom viděli ten rozdíl?

 
j.s.
Extra třída :D 11529 příspěvků 04.06.11 19:15

Eliška je velký bojovník a vy taky, máte skvělého manžela a skvělou dcerušku, moc velká gratulace a už jenom hodně zdravíčka, máte můj veliký obdiv :kytka: :hug: :hug: :hug: :srdce:

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 04.06.11 20:32

Nádherný deníček a moc statečná holčička i její maminka! Jste obě šikulky! Přeji hodně štěstíčka a zdravíčka do dalších měsíců a let!!!

 
meduzza
Echt Kelišová 8466 příspěvků 04.06.11 21:54

Gratuluji a přeji hodně štěstí :hug: :hug:

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 04.06.11 23:15

Gratuluji k holcicce a pred tebou (i tvym partnerem) smekam, ze jste to tak zvladli! Urcite muzes byt hrda na to, jaka jsi maminka a preji uz jen stesti a hooodne zdravicka! :hug:

 
panibobina
Kecalka 165 příspěvků 05.06.11 00:07

taky gratuluji a přeji tobě a havně Elišce mooooc zrdavíčka do toho jejího náročnýho vstupu do života :srdce:

 
lisacek
Ukecaná baba ;) 1661 příspěvků 05.06.11 10:28

moc gratuluji :potlesk: , a přeji hodně štěstíčka :hug: :kytka: :mavam:

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 05.06.11 14:05

Je to mooooc krásné…a ta manželova sms… :palec: Eliška je velká bojovnice. Přeju moře zdravíčka. :palec: :palec: :palec:

 
verunka.kliste
Vesmírná mluvilka 32682 příspěvků 167 inzerátů 05.06.11 19:59

Lasicka1 - na postranich tepnach mozecku mame zvapenele jizvicky, pry je to nasledek nedostatku kysliku po porodu a je mozne ze to bude mit vliv na jeji jemnou motoriku, soustredeni se napriklad ve skole apod., zatim ale Eliska je naprosto v poradku a odpovida z neurologickeho hlediska svemu korigovanemu veku…
Jinak vsem vam holky moc dekuju za mile komentare.. :hug:

 
verunka.kliste
Vesmírná mluvilka 32682 příspěvků 167 inzerátů 05.06.11 20:00

Fotečka po porodu…

 
verunka.kliste
Vesmírná mluvilka 32682 příspěvků 167 inzerátů 05.06.11 20:03

a aktuální fotečka..1

 
verunka.kliste
Vesmírná mluvilka 32682 příspěvků 167 inzerátů 05.06.11 20:05

a druhá..

 
lasička1
Echt Kelišová 7604 příspěvků 05.06.11 23:08

Verunko-malá je opravdu kouzelná.Ale musely to být opravdu nervy.
Syn je také nedonošený-i když s vaším nedonošeností to nemá co společného :lol: -33.týden,ale po porodu zjistili,že se už v děloze dusil,byly infarkty na placentě,zánět placenty a zkažená plodová voda.V porodnici jsme byli měsíc,nějak se z toho všeho nedokázal „vyhrabat“.Domů jsme odcházeli s tím,že na mozku jsou cysty,z dušení v děloze.A že neodhanou jeho další vývoj.A jelikož byl ještě lenoch,tak samozřejmě každá kontrola na neurologii byla se závěrem psychomotorická retardace.Byla jsem z toho doslova šílená.Do roka jsem cvičili vojtovku.V 6-ti letech byl na magnetické rezonanci,kde se potvrdily leukomalacie na mozku,docela četné,právě z onoho dušení.
A jak vše dopadlo?Letos maturuje,je nejlepší student na průmyslovce a chce jít studovat na ČVUT.A motori­ka?Jemná dobrá,super.A hrubá-trochu nemotora při běhu,hrát fotbal ho nebaví ani mu to nešlo,na lyžích také nic moc.Ale do 15-ti let závodně plaval,na kole jezdí super-kam se na něj všichni hrabeme.Ale pořád nevím,zda je to tou nedonošeností,nebo možná by byl takový na běh neohrabaný i kdyby byl narozen v termínu.To už nikdy nikdo neřekne.Ale není to žádná hrůza,patnáctis­tovku uběhne v čase v polovině třídy,takže ne na konci tabulky.

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 06.06.11 00:17

jéé malá je naprosto nádherná a je to opravdu zázrak..Je až neskutečný čím vším jste si museli projít a smekáááám..Jste moc stateční,přeji vám do dalších dní a měsíců a let hlavně pevné zdravíčko a rodinné štěstí.. :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
skritek Petra
Kelišová 5504 příspěvků 06.06.11 15:57

Krasne, jste statecne holky a preji ted uz jen to dobre a hlavne kupu zdravi, vsem trem krasny zivot!

 
Milounek
Stálice 90 příspěvků 06.06.11 17:24

Přeji tobě a hlavně tvé Elišce, aby se jí dobře dařilo a aby ti dělala jen a jen radost :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele

Inzeráty uživatele