O koloběhu zklamání a naděje

Ali88  Vydáno: 09.05.12

Od napsání prvního deníčku už uběhla dlouhá doba, ale na další psaní mi nezbývaly síly. Po revizi, v červnu loňského roku, se mi zhroutil svět. Miminko najednou nebylo. Nic nemělo smysl. Za posbírání sil vděčím hlavně partnerovi. Nebýt jeho neuvěřitelné podpory, nevím, jak bych si s tou prázdnotou poradila. Uplynul nějaký čas a konečně jsme se mohli pokusit znovu.

Touha po dítěti byla neskutečná a propadnout šílenství tak snadné :) Vždycky jsem si říkala, jak nebudu sledovat ovulaci a dělat testy před příchodem menstruace, taková blbina… tsss :), jenže můj šílený mozek nebo možná poblázněné hormony to zařídily jinak. Ovulace proběhla hodně brzy a já mohla testovat o několik dní dřív. Co se asi nestalo. Objevily se //. Jenže jako pořádný blázen jsem test opakovala každý den, snad abych se ujistila, snad abych uvěřila, snad abych… proč jsem to vlastně dělala? Nevím. Každopádně čárka začala slábnout a nakonec úplně zmizela a dorazila naprosto šílená menstruace. Nemohla jsem skoro odejít z domu, připadala jsem si, jako kdyby mě někdo rozpáral. Ms byla dlouhá a bolestivá. Hlavně psychicky. Ale když odešla, byl tu další měsíc. Další naděje.

A co osud nechtěl? 24. 10. se objevily znovu //. Tentokrát po vynechání ms. Než jsem se nadála, bylo těhotenství potvrzené a já jsem věděla, že to bude kluk. Měla jsem strašný strach, ale radost překonala všechno. Po 14 dnech jsem v noci dostala křeč do břicha a začala jsem krvácet. Ten pocit byl nepopsatelný. Takové zoufalství: „Je to tady znovu, proč? Proč my? Ne tentokrát ne, to se prostě nesmí stát. Všechno je dobrý. Je to jen trochu krve, ale nic se neděje. Ale co když jo?" Během deseti minut jsem seděla v autě a přítel uháněl jako blázen na pohotovost. Tiskl mi ruku a utíral mi slzy: „Neboj, bude to dobrý. Nic to není. Malé krvácení klidně může být, hlavně klid." Nemohla jsem mluvit. Jen jsem seděla, koukala před sebe, křečovitě mu svírala ruku a čekala, až budeme na místě.

Vrátný nás nenechal do areálu nemocnice zajet autem, není to akutní stav. První rozčilení. Mít víc sil, snad bych ho tam zabila. Našli jsme venku místo na zaparkování a skoro kilometr jsme se vláčeli do nemocnice. Na pohotovosti? Výsměch. Nikdo neotvíral. Všude zhasnuto. Po deseti minutách a asi 100 zazvoněních jsem začala být nepříčetná, přítel chtěl jet do jiného města. Zazvonila jsem na porodní sál a po pár minutách se ozvala pobouřená sestra: „Co je? Rodíte?“ Odpověděla jsem, že ne, ale že na pohotovosti nikdo není. Trvalo 15 minut, než přišla. No co, hlavně že je tady a konečně mi někdo řekne, co se děje. To mokro v kalhotkách bylo nesnesitelné. Byla jsem přesvědčená, že každou chvilku to vložka už nezvládne a pořád mi tekly slzy.

V této nemocnici mi dělali první revizi a já si přísahala, že se tam minimálně do porodu neukážu. Karta byla vyplněná před pár měsíci, ale přesto jsem musela na všechno odpovídat znovu. Přestal fungovat počítač, zase se rozběhl a tak dále. Doktor přišel za hodinu. Že skoro neumí česky, mi bylo vlastně jedno. Po několika nepříjemných otázkách se konečně odhodlal, že mě prohlédne. Udělal UTZ a oznámil mi, že miminko nemá srdeční akci. Co se ve mně dělo, si nikdo nedovede představit. Můžu se jít poradit s přítelem co dál, ale měla bych tam zůstat. Krvácení nikdo zastavovat nebude, protože Ascorutin je placebo a stejně ho nemají. Jestli chci, můžu si ho jít koupit do lékárny. Ve 23:30. Nejlepší bude, když pošlu přítele domů pro věci a pro Utrogestan a lehnu si do špitálu, abych se připravila na zítřejší revizi.

Posbírala jsem zbytek sil a i přesto, že mě doktor přesvědčoval a apeloval na můj zdravý rozum, sebrala jsem se a odjela domů. Když je to tak špatné, je to teď přece jedno. A nebudu sama. Ráno jsem jela ke svému dr. a vypověděla mu, co se stalo. Udělal UTZ, ukázal mi srdíčko miminka a poslal mě domů s poznámkou, že to, co vyvádí na pohotovosti, komentovat nebude. Byla jsem jako Alenka v říši divů, ale strašně šťastná. A přítel taky. Lehla jsem si do postele s tím, že do konce prvního trimestru už nevylezu. Jenže to stejně nebylo nic platné. Jednu noc jsem měla zase ten sen. Sen, kdy mimčo vystoupilo z břicha, já ho pohladila a ono se vrátilo zpět. V tom snu jsem věděla, že je to špatně. Že je to zase konec. Ráno jsem to řekla příteli, ale ten mě ujišťoval, že mám jen strach. Musela jsem uvěřit. Přece s tímhle nepůjdu k dr.? Hladila jsem břicho a přemlouvala prcka, ať s námi zůstane, že si ho moc přejeme a jsme připravení být dobrými rodiči. Ale ten vnitřní pocit… Přišel čas objednat se na screening. Nějak jsem nevěděla, proč to udělat, ale nakonec jsem se donutila.

V den kontroly jsem byla klidná. Smířená. Doufala jsem, ale ten pocit tam prostě byl. Dr. mě prohlížel nejdřív pohmatem a ujišťoval mě, že to bude dobré. Že to vypadá skvěle. Moje pochybovačné: „Opravdu?“ ho trochu rozhodilo. Začal dělat UTZ a nakonec se na mě jen podíval a mně už tekly slzy. Zase. „Zase je to v haj.lu. Tak už to řekni! Nebo ne… neříkej to. Není to pravda. Řekni, že je to dobrý!“ Ale nebylo. „Je to blbý. Nechápu to. Všechno se zdá v pořádku, úplně zdravé mimino, ale není tam srdeční akce. Objednejte se na revizi a pak se domluvíme co dál. Hlavně nesmíte otěhotnět. Nesmíte! Všechno by se zkomplikovalo.“ Vypotácela jsem se z ordinace a poslala příteli smsku, ať si pro mě přijde. Ještě relativně v klidu jsem vyšla z čekárny, sedla si na lavici před ní a tam jsem se zhroutila. Brečela jsem jak malá, lidi na mě koukali, ale mně to bylo jedno. Jen aby přišel chlap a odvedl mě pryč. Pořád nešel, tak jsem sebrala a utíkala po schodech dolů. Asi zprávu nedostal. Dostal. Čekal dole. Objal mě a zeptal se, co se stalo, i když už to dávno věděl.

Následovalo objednání o odjezd do Plzně. Přece už do té pitomé nemocnice nepůjdu. Odpoledne bylo namáhavé a výsledkem bylo objednání na druhý den ráno. Není to akutní stav. Ale to se dalo pochopit. Když jsem viděla v čekárně paní podle bříška tak ve 20. tt, jak usedavě pláče a pořád lítá na záchod, bylo mi jí neskutečně líto. Přespali jsme u známých. Do Plzně je to daleko a na cestu domů a ráno zpět už bylo pozdě. Byla to nejhorší návštěva v mém životě. Tvářit se, že se nic neděje a chovat se, jak se patří, v přítomnosti dvou malých dětí. Ale byla jsem jim vděčná.

V noci jsem toho moc nenaspala a ráno se znovu objevily krokodýlí slzy. Přítel je otřel a odvezl mě na příjem. Byl se mnou dlouho, ale nakonec musel odjet. Nedalo se nic dělat. Zůstala jsem sama. Ještě že nemám nikoho na pokoji. Jen jsem si utírala slzy a odpovídala na otázky. Musela jsem vypadat příšerně, protože jsem už i cítila, jak mám oteklé oči. Odpočítávala jsem minuty do zákroku a smiřovala se s tím, že vedle na posteli je najednou celkem veselá paní, která pořád telefonuje. Alespoň přítel pořád psal. A bylo to tu. Při oblékání punčoch jsme se obě docela pobavily, paní odvezli a já jsem dostala kapačku. Za hodinku se jelo na sál. To už jsem byla smířená. Už jsem neplakala. Chtěla jsem to mít za sebou.

Zoufalství se vrátilo po návratu ze sálu. Promluvila jsem s přítelem po telefonu a pokračovali jsme v psaní. O ničem. Ale bylo to tak důležité pro oba. Přišlo mi pár smsek od kamarádek, kterým tímto děkuji a hlavně jedné, která si se mnou neúnavně psala celé odpoledne :) Díky pati. Z esemeskování s přítelem se nakonec vyklubala žádost o ruku a mně zase tekly slzy. Tentokrát slzy štěstí a nové naděje. Spolu to zvládneme a miminko mít prostě budeme. Musíme ho mít!

Snažila jsem se zabavit filmy, ale moc jsem je nevnímala. Nakonec jsem byla vděčná, že je paní na pokoji veselá. Pověděla mi svůj příběh o snažení a docela dlouho jsme povídaly. Z vedlejšího pokoje byl slyšet srdcervoucí pláč. Paní usnula a já s jejím svolením pokračovala v koukání. Byly dvě hodiny ráno. Ve čtyři usnul přítel a potom i já. V půl šesté jsem už ale byla vzhůru a ten nejlepší chlap na světě na cestě pro mě. Snídaně, kontrola dr. spolu s mediky, kteří mi vlastně byli úplně ukradení, rozloučení s paní, co odešla domů, kontrolní UTZ, a už tu byl. Držel mě v náruči a plakal se mnou. Odjeli jsme domů a v objetí jsme usnuli. Byla polovina prosince a čekali nás Vánoce, které jsem si ani nedokázala představit. Nakonec jsem i pekla cukroví a tuto „šťastnou“ dobu přežila. Velkou zásluhu na tom měl opět ten, co mi neustále stál po boku. Co se mnou rozprávěl, utěšoval mě, plakal se mnou a vytvářel novou naději.

Čekala nás vyšetření. A o tom raději až příště.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
jaja84
Kelišová 6791 příspěvků 09.05.12 00:49

boze,rvu tady jak zelva! to je mi tak lito!Drzim vam palce!!!!!!!!!!­!!!! :hug:

 
kufnerka
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 09.05.12 01:14

:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
máte skvělého partnera a držím vám moc moc palečky ať už se vám podaří donosit krásné a hlavně zdravé miminko. :hug: :hug: :hug: :hug:
Ráda bych se zeptala ve které nemocnici s vámi takto jednali, písněte mi to prosím do SZ.

 
BertaCek  09.05.12 01:23

Je to smutne, ale verim, ze se nakonec zadari.vpreji hodne stesti

 
Gabrielle9
Stálice 93 příspěvků 09.05.12 05:58

Ta navsteva pohotovosti mi pripomina muj pribeh…necitliva lekarka sdelila diagnozu a sestra me vysoupla uplne zhroucenou pred plnou cekarnu lidi…chapu ze maji frmol,ze je techto diagnoz mraky,ale tu mizerii toho okamziku to jeste znasobilo..neboj bude lip.

 
Jenika  09.05.12 06:56

Protože deníček bude mít pokračování, tak věřím, že bude i šťastný konec. Je smutné, že některé z nás se musí protrpět k miminku.

 
petra.happydayday
Nováček 4 příspěvky 09.05.12 07:08

Také doufám, že tenhle deníček bude mít šťastné pokračování…já jsem si na svojí lásečku musela počkat neskutečných 7let, tolik let nadějí a zklamání, ale dnes když držím v náručí svou dcerunku, tak si říkám, že mi to všechno trápení za to stálo. Nicol se nám narodila přímo na Štědrý večer…nejnádher­nější dáreček v našem životě

 
Maky.p
Generální žvanilka 22793 příspěvků 09.05.12 08:08

Taky mi tu po přečtení tečou slzy, je mi to moc líto.. Věřím, že v pokračování bude už šťastný konec :hug:

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 09.05.12 09:20

Ali, moc držím pěstičky, ať už brzo houpeš miminko v náručí… Vím, že to bolí, ale kdo nehraje, nevyhraje:) drž se, e.

 
vendinka  09.05.12 09:20
nakonec to přijde

Milá ALi,
to nejhorší je za tebou, už bude jen lépe. Mám za sebou 2 revize a jeden předčasný porod pro VVV. Když mi Dr. říkal, že je běžné, když chce mít ženská 2 děti, tak dvě potratí zírala jsem.
ALe je to tak, nakonec se zadařilo a teď jsem ve 26 týdnu, ale ten rok čekání je opravdu smutný, ty špatné zkušenosti a obavy, že to už třeba nevyjde. Mezitím se ještě musíme vyrovnávat s těhotenstvím kamarádek, které nemají žádné problémy.
Ve fakultní nemocnici nás byly zástupy.
Jedno vím jistě, další těhu smaže všechny dosavadní neúspěchy, je to třeba brát jako přechodné stádium, ta příroda je prostě mocnější než my..
Věřím, že to zvládneš a brzy budeš chodit s bříškem taky :kytka:

 
werw
Kelišová 5481 příspěvků 10 inzerátů 09.05.12 09:58

ach jo … snad jen hodně sil.. jednou to vyjít musí!!! ja zažila sp v 22 týdnu. Nepopsatelné, když víš že mimi kope a žije.. to bylo to nejhorší..ale prostě tvé tělo ho neudrží… jsou to už dva ěmsíce..snažím se jít dál, a pomyšlení na zdravé miminko doma mě drží nad vodou. Já vím, jak je to těžké období,ale věř že bude zase dobře!!Prostě musí, člověk nemůže mít tolik smůly celý život!!!hodně síly a štěstí do budoucna :srdce:

 
Chinec
Povídálka 23 příspěvků 09.05.12 10:07

…sevřelo se mi hrdlo i srdce. Přijde den, kdy to vyjde, prostě musí.

 
Nelluška
Ukecaná baba ;) 2041 příspěvků 09.05.12 10:43

Je to opravdu strašný, ale máš skvělýho chlapa a určitě to příště vyjde. Mám pár kamarádek, co potratily a už mají miminko. Sice na první pokus umělého, ale přece. Druhá měla první úplně v poho a u druhého potratila už dvakrát, teď chodí s manželem na imunologii a začínají se snažit do třetice. Vždycky otěhotněla hned,ale pak vždycky 10tt a konec. Je to nespravedlivý, ty, co by chtěly, nemůžou a ty co nechtějí otěhotní hned. Ještě by mi zajímalo, kde jste byli na pohotovosti, to bylo v Plzni? to muselo být strašný, příšerný a hrozný, proč jsou někteří dr. takový? Něco už jsem prožila a opravdu jsem potkala jen pár doktorů na správném místě.

 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 09.05.12 10:58

:,( taky placu je mi to moc lito ale verim ze uz bude mnohem lip a konecne to vyjde a bud hrda na svého partnera je vazne super :palec:

 
Ali88
Kelišová 5911 příspěvků 09.05.12 11:11

Tak trochu odkopu pokračování, ale to nevadí :lol:
Moc vám všem děkuji, ani jsem nečekala tolik reakcí, prostě jsem si jen potřebovala ulevit. :oops:
Bylo to na pohotovosti v Chebu. V Plzni jsem byla na Lochotíně a tam byli naopak všichni super a hrozně pečliví :palec:
Pomalu pročítám, kolika z vás se to tak přihodilo a je mi z toho úzko. :(
Někdy to tak v životě ale chodí a musíme to všechny dát a množit se a množit a doufat :palec:
A mám opravdu super chlapa, to máte pravdu. Miluju ho a nedáááám ani nepůjčím :lol:

 
Verda73
Kecalka 340 příspěvků 09.05.12 11:19

přečetla jsem jedním dechem :,( je mi moc líto co prožíváte.Ale na potřetí to určitě vyjde :hug: Držím palce a přeji hodně štěstíčka :kytka:

 
Ali88
Kelišová 5911 příspěvků 09.05.12 11:32

děkuji ti :kytka:
ten pejsek v profilové fotce je tvůj? Je úžasnej :potlesk: máme tři takové :mrgreen:

 
mamule
Kelišová 6682 příspěvků 09.05.12 12:39

Ali je mi moc líto čím sis prošla :,( a jak tak koukám tak zase můžeme držet palečky a gratulovat :hug: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 09.05.12 v 12:39

 
Ali88
Kelišová 5911 příspěvků 09.05.12 12:48

mamule: zrovna máme krizové období, takže čím víc palců bude, tím líp :palec: :D děkujeme :kytka:

 
cheekymonkey
Extra třída :D 10805 příspěvků 09.05.12 13:03

Pláču tady, je mi strašně líto těch, co chtějí miminko a nejde to. Neboj, jednou to sluníčko určitě vyjde! Máš super chlapa, už to je půl výhry :)

 
Verda73
Kecalka 340 příspěvků 09.05.12 13:20

ne není,to mi jednou přišlo v mailu.Taky se mi strašně líbil :) Ale máme zlatýho retrívra,ale pochybuju,že by se takhle nechal fotit,tak leda pod sedativy :lol: :lol: :mavam:

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 1 inzerát 09.05.12 13:28

to je mi velice líto co tě potkalo :hug:
no jo, takový je život, někdo otěhotní a donosí zdravé miminko ani neví jak, jiný si musí projít někdy peklem :(
věřím že i ty se dočkáš vytouženého miminka, přeji hodně sil

jejda, skočila mi tam reakce na…omlouvám se :oops:

Příspěvek upraven 09.05.12 v 13:34

 
Lindsay15  09.05.12 14:04

Nedokážu si představit co bych dělala ve Vaší situaci já. Je mi to strašně líto,ale věřím,že co nevidět se to povede a brzy budete chovat miminko v náručí. 8) Máte úžasného partnera který Vám pomáhá v nejtěžších chvílích a to je momentálně nejdůležitější. Držím Vám palečky :hug: :hug:

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 09.05.12 15:45

Ali88, držím moc palce, teď už to musí být dobrý. Pamatuji si tě z diskuze zamlklé tehotenství květen, červen. Z této diskuze už je většina v naději. Já se bohužel mezi ně nepočítám a už ani nikdy nebudu. Ale co se dá dělat, život už je holt takový.
Měj se krásně a další deníček už bude určitě s názvem: Jak jsme překonali 12 týdnů a užíváme si. :srdce:

 
hmvpapir
Ukecaná baba ;) 1540 příspěvků 23 inzerátů 09.05.12 15:46

Příště to vyjde, určitě. Držím palečky. :kytka:

 
Ali88
Kelišová 5911 příspěvků 09.05.12 15:47

Emina: děkuji ti, můžu se zeptat, co se u tebe stalo? :( Každopádně mě to moc mrzí. I když je to těžké, mám aspoň naději a teď zase šťastné období. Vůbec si nedovedu představit, že bych věděla, že už to prostě nepůjde :(

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 09.05.12 16:03

Ali88, já jsem musela po revizi snažení odložit, protože jsem se nemohla zbavit borelie, potom to přestalo bavit manžela a už ho asi nepřesvědčím. Také už mám čerstvě 40 roků

Příspěvek upraven 16.07.16 v 21:41

 
Ali88
Kelišová 5911 příspěvků 09.05.12 16:09

Emina: tak hlavně že „dětičky“ máš :) (i když je mi jasné, že je to pořád stejně těžké) než se otočíš, budou vnoučata :palec: Nejdůležitější je, že jsi zdravá. Borelie je pěkná mrcha :zed:

 
Petiik
Ukecaná baba ;) 1848 příspěvků 09.05.12 17:46

Teď mi moje občasné chmury z toho, že se snažíme o mimčo čtyři měsíce příjdou opravdu malicherné :oops:

Ber to tak, že sis většinu své životní smůly už vybrala a teď ti zbývá ooobrovská kopa štěstí :hug:

Jsi statečná a máš skvělého chlapa a já před takovými lidmi smekám :kytka:

 
brembusinka
Povídálka 22 příspěvků 09.05.12 17:55

Já Vám moc přeji to miminko a doufám, že už takové zklamání nezažijete, že v tom pokráčování mimísek bude, klobouk dolů před Vaším přítelem, ikdyž to pro něho bylo určitě těžké, především myslel na Vás. Tak přeji kupu krásných dětí a veselé rodiče :hug: :kytka:

 
Eteas
Echt Kelišová 8109 příspěvků 09.05.12 18:57

drží pěstičky ať se vám s přítelem zadaří… je to skvělý chlap, že při tobě tak stojí a podporuje tě a utěšuje, i když pro něj to taky jistě není jednoduché…

 
petrikaaa
Ukecaná baba ;) 1453 příspěvků 09.05.12 19:14

držím palečky,určitě to příště již vyjde,moc dobře vím jaké to je sama jsem také 2× potratila ve 12 týdnu a ve 24 týdnu je to hrozná beznaděj,ale s manželem jsme to překonali a teď máme už skoro 9 měsíčního syna..Držím palce

 
Petka07
Kecalka 202 příspěvků 09.05.12 19:43

Nádherný článek. I jsem si zaplakala. :srdce:

 
Saryna
Ukecaná baba ;) 1057 příspěvků 09.05.12 20:06

:hug: :hug: I já věřím ve šťastné konce :palec: :palec: Moc vám oběma přeju, aby se vám vaše velké přání splnilo a brzy jste byli tři :srdce: :srdce:

 
lup.ka
Stálice 56 příspěvků 09.05.12 20:40

je mi moc líto co se ti stalo.. sice to není přímo moje zkušenost ale kolegyně z práce.. Neměla problém otěhotnět ale mimíska udržet.. po pár týdnech vždycky konec… nakonec jí přišli na špatnou srážlivost krve, že se jí v děloze pokaždý udělala sraženina a způsobila konec… bohužel na to přišli až po 5 revizi.. teď mají půlročního chlapečka takže držim palce..

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 09.05.12 20:54

Je mi to moc líto, neni fér že si někdo musí projít tímhle :,( . Máš báječného partnera a doufám že se vám to miminko zadaří :hug:

 
miracle7
Závislačka 2669 příspěvků 09.05.12 20:57

:hug: :hug: :hug: však ty víš, jsme s tebou!!! :*

 
al112
Povídálka 31 příspěvků 09.05.12 22:32

moc dojemné :( , ale věřím na šťastný konec :D a moc se těším na pokračování kde nám jistě sdělíte tu krásnou novinku :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: přeji moc a moc síly máte jistě dobrého přítele :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Maruška13
Ukecaná baba ;) 1262 příspěvků 10.05.12 01:01

Tak tady taky řvu jak želva :zed:

 
Mija2719
Kecalka 201 příspěvků 10.05.12 09:37

Moc moc Vám držím pěsti,aby už teď bylo vše v pořádku a Vy jste se s přítelem těšili na miminko až ho budete držet v náručí. Určitě bude už všechno v pořádku, musí!!!!

 
KIKOLETEK
Ukecaná baba ;) 1639 příspěvků 10.05.12 16:20

Ali88 strašně moc držím palečky aby už to dopadlo dobře :hug: :kytka: a ty se s přítelem dočkala vytouženého miminka :dance:

 
Jarka65  15.05.12 08:32

:hug:
Při čtení příspěvku mi tečou slzy…Vzpomínám na naše snažení a úplně mi to připomíná náš příběh. Poprvé jsem otěhotněla neplánovaně,roz­hodli jsme se ale, že si miminko necháme. Bohužel prý je vidět jen váček, na další kontrole prý u ani ten a že musím na revizi. Tak jsem ji také v Praze u Apolináře podstoupila - předloni v červnu, po probrečení litrů slz. Pak jsem přestala brát antikoncepci a doufala, že se podaří znovu otěhotnět. Skoro po roce otěhotněla moje kamarádka a mě bylo ještě hůř, nechtěla jsem se s ní ani stýkat. Vyburcovalo mě to natolik, že jsem poprosila paní doktorku o Clostilbegyt, měřila teplotu a snažili jsme se v ty správné dny. A podařilo se hned první měsíc-pozitivní test. Jenže paní doktorka že prý tam nic nevidí, a že mě pošle do nemocnice k revizi. Opět litry slz. Tam paní doktorka že ještě uděláme HCG a mám přijít za 3 dny. Nevěřila jsem, že by to mohlo vyjít. Jiná paní doktorka-nic nevidím, nakonec ale vzala ještě břišní sondu, kouká, ještě tam měla medika, kterému vše popisovala a najednou:plod žije! Měla jsem v očích slzy. Nic nebylo vidět jen kvůli velkému myomu, který mám v děloze. Málem jsem břišla o zdravé miminko! Nikdy jí nepřestanu být vděčná. Nebylo všechno úplně jednoduché, nikdo nevěřil, že mimčo donosím, strachovala jsem se každé kontroly- no a v lednu letos se mi narodil nádherný zdravý chlapeček. Tak jsem se hodně rozpsala, ale jen jsem vám chtěla dodat naději, že nikdy není nic ztraceno. A když máte chápajícího přítele, určitě vás podrží, stejně tak jako mě. Přeju moc a moc štěstíčka.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele