O mé matce

ewelinka23  Vydáno: 21.04.11

To, co se v tomto deníčku dočtete, neví až na nejbližší kruh rodinný nikdo. Je těžké to v sobě dusit, nemít to komu říct. Každý, komu bych tohle chtěla svěřit, zná moji mámu osobně a já nechci, aby se na ni dívali skrz prsty, proto se svěřím Vám, kteří jste ji nikdy neviděli a snad neuvidíte. Doufám, že ze mne to břemeno zklamání spadne.

Jako malá jsem vyrůstala s maminkou, babičkou a strejdou. Byla to krásná léta mého života, na která vždy vzpomínám s teplíčkem v srdíčku. Když mi bylo 9 let, babička se strejdou se odstěhovali a já zůstala jen s maminkou. A všechno se tak strašně změnil.

Máma je jednoznačný cholerik. Tuhle povahu zdědila po dědovi, což je škoda, protože z povahy mojí skvělé babičky toho moc nepobrala. Vím, že jako matka samoživitelka to měla těžké, že někdy musela mít pevnou ruku, ale myslím, že to dost přeháněla. Byla jsem bita, pro každou pitomost. Není pohlavek, jako pohlavek, facka jako facka… Tohle občas hraničilo s mou touhou dostat odvahu a zavolat na Linku bezpečí. Čas letěl spolu s ránami a já si celou dobu přála mámu, která by mi byla kamarádkou. Bohužel mi to autokratická výchova přecházející do diktatury neumožnila.

Léta plynula, máma se vdala a člověk by řekl, že vše bude lepší. Ale jediná výhoda, jakou to mělo, byla ta, že se mě mámin manžel zastával, protože pochopil, že výlevy mé matky nejsou normální. Dodnes si pamatuji, jak se mi kamarádi smáli, že když moje máma řve, čekají pod oknem, aby mohli pochytat co nejvíc mých vlasů, zubů a nehtů. Občas mi i sousedé nabízeli azyl – no snad jste si dokázali udělat obrázek o ženě, která mě poprvé vyhodila z bytu v 11 letech (dlouho to nevydrželo, přeci jen má nějaké svědomí).

O takových věcech bych mohla napsat román, který by nikdo kvůli počtu stránek číst raději nechtěl…

Přejděme ale k současnosti. S přítelem jsme něco málo přes rok a za ten rok se na nás napáchala tolika zla, že by ji jen idiot dokázal odpustit. Musím vás ještě trochu seznámit se situací, abyste lépe pochopili, takže ve zkratce:
s manželem se rozešla, jelikož ji byl nevěrný. Brzy na to se dala dohromady s mužem, který je o 7 let mladší než ona. Tenhle „týpek“ má za sebou dost krušnou minulost, která se na něm podepsala agresí.

Náš rodinný rozpočet na tom byl vždy kvůli dluhům dost bledě a přítomnost jejího nezaměstnaného přítele nám moc nepomohla. Když začal pracovat, byl najednou king a já s mámou jsme se museli dost uskromnit a omezit náš normální život (příklad – pustila jsem si na DVD písničky, on je vypnul s tím, že elektriku platí ze svého platu a proto se tu bude poslouchat jen to, co on chce a tak to bylo téměř se vším).

Tak a dostáváme se ke vztahu, který nám ti dva chtěli nejednou zničit. Můj přítel Radek je nevlastním bratrem přítele mé matky. Už od prvního pohledu to mezi námi zajiskřilo. Došlo tedy k tomu, že jsme se dali dohromady s tím, že se budeme scházet v tajnosti. 10. 4. 2010, na Radkovy narozeniny jsme šli městem a náhodou kolem nás projelo auto, které vozilo zaměstnance firmy, ve které přítel mé matky pracuje. Všimnul si nás a hned mi volal, co že dělám s jeho bratrem ve městě. Uhráli jsme to na to, že jsem jej byla vyzvednout na autobusáku, jelikož u nás chce slavit své narozeniny. Takže se šlo k nám a oslava mohla začít.

Pilo se a prázdných lahví přibývalo. Přibývaly také opilecké hlášky, rozbité skleničky, konflikty mezi muži… Najednou se to všechno semlelo a chlapi se do sebe pustili (začalo to máminým přítel a jeho bratrancem, poté bratrance vystřídal ten můj… a tak se tam všelijak mlátili). Šlo do tuhého, provalil se náš vztah. Mámě jsme řekli pravdu a ona nám pogratulovala s tím, že pokud se máme rádi, není 14letý rozdíl překážkou. Situace se vyhrotila, na mámina přítele jsme volali policii a taxíkem jsme odjeli do bytu mého přítele, kde jsme přespali. Tam to mámě začalo docházet – nejspíš tím, jak střízlivěla - a začaly problémy.

Abychom s Radkem mohli být, musel ji financovat, pod její pohružkou, že se o tom jinak dozví její přítel (čehož jsme se pochopitelně u tak agresivního člověka, který někdy působil tak, že si na mně dělá zálusk, báli). Tisíce se přesouvali z Radkovi kapsy do máminy peněženky a mě bylo trapně. Cítila jsem se, jako by mámě nezáleželo na mém štěstí, jako by mě jen bezduše prodávala.

Nakonec se to stejně provalilo a kupodivu to mámin přítel nesl dobře. Jelikož se ti dva často hádali, došlo k tomu, že se od sebe odstěhovali (on si našel byt o dvě patra níž) a protože jsou to takoví „Italové“, za chvilku se máma stěhovala k němu s tím, že do jejího bytu můžeme jít bydlet my. Po čtyřech dnech se vrátila a nám začalo tříměsíční soužití  – já, máma a Radek.

Bylo to neúnosné, Radek mámu neměl nikdy rád, protože věděl, jak se ke mně chovala a občas to i zažil na vlastní kůži – samozřejmě jako můj zachránce. Pak jsem otěhotněla a moje máma zase trochu změnila. Připadala jsem si, jako bych to dítě nosila pro ni a Radek tento názor sdílel.

Občas jsme na víkend jezdili do Radkova bytu, abychom měli trochu soukromí. Jí to ale začalo vadit a když jsem neskočila jak pískla, začala vyvádět – vyhrožovat, že na mě pošle sociálku, policejní hlídku a kdesi cosi, jen abych přijela když si dupla a to i přesto, že jsem to původně měla dovolené. Tohle se jednou tak vyhrotilo, že mi napsala SMS, ve které stálo: „Zítra se sejdeme před magistrátem, chci se tě vzdát, skončíš v děcáku!“.

A tak jsem se byla zeptat sociálních pracovnic, co s tím. Na jejich radu, jsem zavolala milující babičce, která na magistrát jela s námi s tím, že si mě napíše na sebe. Nakonec k tomu nedošlo, ale díky babičce máma přistoupila na to, že se přestěhuji k Ráďovi.

Tak jsme si mysleli, že konečně začne skvělý život bez hádek, které u nás byly pouze kvůli mámě. Omyl! Scény, scény, scény. Snažila se mě dostat domů, jak jen mohla. Pokaždé, když jsem za ni přijela, vedla hodinové přednášky o tom, že mě stejně Radek za chvíli pustí k vodě a že se mám ihned vrátit domů, než bude pozdě a já se nebudu mít kam vrátit.

Prostě nám nepřála štěstí – jakoby záviděla, že my jsme šťastni a ona s tím jejím alkoholikem trpí. Bylo mi to všechno líto, ale věděla jsem, že kdyby chtěla, opustila by ho a našla by si muže, který by se k ní nechoval jako k méněcenné. Navíc nám hrozně záviděli naše miminko, dělali si na něj nároky, jakoby ani nebylo naše.

Připadá Vám normální, že když jsem se s mámou bavila o tom, co si mám vzít do porodnice, ten její začal řvát jak tur, že se laskavě máme bavit o něčem, co on nebude platit? A tak to ve mně vypěnilo. Poslala jsem ho do patřičných míst, že se nemá nazývat dědou, že jediný dědeček našeho miminka je v nebíčku a že on není nic. Hrozně jsme se pohádali a já k němu od té doby mám odpor. Výbavičku jsme si chtěli koupit od základu svojí, ale máma mě div neprosila na kolenou, že to, co kupovala, je z babičkovské lásky a že by si moc přála, ať si to necháme. A tak jsme si ji nechali s tím, že už od nich ale nechceme ani ň a dokoupili jsme si to zbylé.

Když si Radek vybaví, že jsem kvůli ní mohla potratit, rudne vztekem. Vím, že bude mnohem lepší babičkou než mámou a tajně doufám, že se jí v ničem nepodobám. Ale je nezvratné, že napáchala tolik problémů, kolik si člověk nedovede představit. Bolí mně to…

Radek nechápe, že ji i přes to všechno mám ráda. Jenže já… jsem ten zmíněný idiot.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
zelvicka2003
Stálice 61 příspěvků 21.04.11 08:21

Ahoj Ewelinko,
nejsi žádnej idiot,to je úplně normální,že máš svojí máma ráda,ať je jakákoliv a že jí odpouštíš pořád dokola.Ale pro tvůj klid by bylo lepší,kdybyste se odstěhovali někam pěkně daleko a vídali se s ní tak jednou za rok.A to i kvůli tvýmu dítěti,protože si umím dost dobře představit,jak ho bude přetahovat k sobě a štvát ho proti tobě…Mluvím tak trochu ze svojí zkušenosti.Sice nemám s mamčou problémy,ale mojí starší holku si k sobě tak připoutala,že odmalička se o ní vlastně taháme.A to mám ještě tu výhodu,že vím,že jí proti mě neštve.Ono je sice hezký,když se mají vnouče s babičkou rádi,ale když rodič má vychovávat a babička může jen rozmazlovat,tak pak je celkem snadný to dítě k sobě přetáhnout.

 
ewelinka23
Kecalka 325 příspěvků 21.04.11 09:18

Děkuju za radu, zelvicko2003.

Už teď se snažím styk s mámou dost omezit a obzvlášť, až bude malé na světě. Je to přeci moje miminko, né její a nerada bych, aby si to někdo biť jen mysel… Dám si pozor. Ještě jednou děkuji.
A tobě držím palečky, ať ti to s dcerkou dobře dopadne.

 
veverunka11  21.04.11 09:21

Taky si myslím,že by bylo nejrozumnější se odstěhovat někam daleko tak 200 km,aby za vámi nemohla,ale chápu je to tvoje matka a ty jí odpustíš,mě dokonce svoje vlastní máma dala na 1 rok do dětského domovu,pak si nás vzala zpět,ale její lásku jsem k ní necítila,ale od mého nevlastního tatínka jsem cítila lásku.Se svým vlastním tátou jsem se nemohla vůbec vidět,ale za dlouhá léta jsem se s ním viděla v 7 letech v družině,když jsem přišla domů máma mi dala pořádně na zadek,že ať za ním nikdy nelezu.Dodnes mi neřekla proč jsem byla v děcáku.P.S. mě bylo 2 roky a bráchovi 3 roky,oba dva v dětském domově.Neměla jsem to jednoduché též,ale jak říkáš,byla to moje máma.No a pak,když jsem měla malé děti,radši se odstěhovala do Pardubic,,kde dělala průvodčí,ale na stará kolena se vrátila do vesnice,kde bydlela měla jsem tchyni,která je dobrá,i když to mezi tchyní a mnou někdy vřelo, odpustila jsem .Když jsem neměla peníze dala mi je,ale já jsem jí je vždy, vrátila.Je jí teď 83 a moje dcera jí má ráda.l :lol: :lol: :lol: :lol: Život není jednoduchý. :srdce: :srdce: :nevim:

Příspěvek upraven 21.04.11 v 09:25

 
ewelinka23
Kecalka 325 příspěvků 21.04.11 09:27

To máš pravdu, veverunko11, život není jednoduchý.

Ale to, co podle mě je jednoduché - neudělat tu samou chybu a být tím pádem lepší matkou.

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 21.04.11 11:48

Ahojky Ewelinko,
to co tu píšeš je šílené a tvoje maminka vubec nemá cit k nikomu ani ten její přítel moc ti ublížily a hlavně ona,já už bych kní cítila jen zlobu :evil: .
A je to dosti smutnéj příběh moc tě lituji co jsi si zažila ve svém věku a ještě zažíváš jen trápení co ona ti dělá je prostě zlá vlasnost a ty si jí nezasloužíš potřebuješ klid a né se jen trápit já vím je to tvoje maminkla ale tohle přeci nedělají a stojí jen při svéích dcerách :wink: .
A snad jednou i ona opozná co je štěstí ale to už asi nikdy nezažije a vše ti závidí a vidí že se máš krásně tak proto to dělá. Život není peříčko a stále se budem prát o to co je mé.
Mohu se tě zeptat kolik ti je let zda to není tajné :wink: .
A taky abys měla moc krásné miminko a prod aby vyšel podle tvích představ moc ti to přeji. :lol: :srdce: :huban:
Staňa. :wink:
Tobě a tvému přítelovi přeji v životě jen štěstí a mnoho radosti potřebujete jen druhého :kytka:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 21.04.11 12:15

Ahoj, přerušila bych s mámou veškeré kontakty, dokud se nesrovná. V 18ti letech jsem to udělala a od té doby mám úplně jinou mámu, než v dětství. Té z dětství nejsem schopná odpustit…chovala se podobně jako tvoje. když měla špatnou náladu-dost často, tak jsme dostali po hubě jen proto že spadl špendlík na zem. Mnohokrát nám tekla krev, někdy jsme kvůli modřinám tejden nemohli mezi lidi.

Moje matka si vše uvědomila a skončila v psych.léčebně, protože chtěla ukončit život když jí došlo, jak neuvěřitelně nespravedlivá byla a jaký teror nám v dětství připravila. už je ok, a já mám už skoro 10let tu nejlepší mámu a i teď babičku mé dceři na světě. Fakt!

Jenže člověk se musí chtít změnit. Myslím si že když uvidí že jí nepotřebuješ tak přileze.

Je to asi tvrdý ale ty jí nic nedlužíš. To spíš ona tobě.

Přeju zdravé děťátko a hlavně už jednou provždy klid.

Jo a s tim jejím tyranem jsi udělala dobře že ses mu postavila. Tyhhle typy chlapů bych stavěla ke zdi a střílela jak švestky. :pocitac:

 
Minutet
Zasloužilá kecalka 604 příspěvků 21.04.11 16:51

Také se přikláním k názoru,že nejlépe je odstěhovat se co nejdál.Mluvím z vlastní zkušenosti. Nebo k ní alespoň přestat chodit na návštěvu.Já vím,že je to matka a je to velmi těžké a choulostivé,ale někdy to jinak nejde. Držím palce a nenechte si život určovat někým jiným.

 
ewelinka23
Kecalka 325 příspěvků 21.04.11 17:58

Holky, ženy, maminy..

Vím, je to šílené, ale nedokážu si představit, že bych na mámu měla zanevřít úplně. Děsí mě to stejně tak, jako že by to měla udělat moje dcerka.
Sice byla spousta toho zlého, ale faktem je, že se vždycky uměla postarat…
Mám ji ráda a vím, že teď, když mi bude 18 a ona nemůže spoléhat na mou závisost na její osobě a ví, že já sama mám právo rozhodovat o sobě a své rodině - dá si na svoje jednání pozor. Nerada by totiž přišla o jedinou dceru a vnučku…

 
Vertiline
Závislačka 4243 příspěvků 21.04.11 18:31

Ahoj Ewelinko,
při tvém deníčku jsem plakala. Jako by jsme měli stejnou mámu, jen pár detailů se liší… Obdivuji tvojí odvahu o tom napsat. Já jsem tu odvahu nikdy neměla a asi ani mít nebudu. I já jsem dokola odpouštěla a momentálně se snažím odpustit znova, ale už to asi nedokážu. Nejsi idiot, že jí máš stále ráda. I já tu svojí mám stále ráda, ale komunikovat s ní už nedokážu, i když bych si to tak moc přála.
Přeji ti hodně štěstí, ať se dál s přítelem milujete.
Ahoj Lucka

 
ewelinka23
Kecalka 325 příspěvků 21.04.11 22:55

Lucinko,

s trápením ohledně mamky se mi opravdu ulevilo, když jsem to napsala. Něco na tom bude. Když už to nechceš ventilovat veřejně, můžeš se určitě svěřit mně, když už jsme na tom tolik podobně. V soukromých zprávách mám dost místečka a u koho jiného bys měla najít pochopení…
Pokud chceš, určitě napiš.

 
vydrik
Kecalka 243 příspěvků 22.04.11 04:13

EVELINKO,libila se mi tva slova a velice te obdivuje, ze jsi jaka jsi presto, ze jsi prosla, cim jsi prosla. Mas v sobe velkou silu a empatii, spousta lidi uz davno udelala tlusty skrt a spalila mosty. Ja jsem mela fantasticke detsstvi, z cehoz cerpam az do ted, bohuzel v dospivani se to zmenilo, nechtela jsem jen sedet doma a tata spatne snasel, ze jsem mela i jiny svet. Pokusim se ti napsat sz, slibuji do 3 dnu, mam ted hekticke tempo, pred porodem dodelat milion veci :-)

 
ewelinka23
Kecalka 325 příspěvků 22.04.11 17:34

Vydriku,
děkuju ti za názor. Je hezké, že se liší od těch ostatních. A stejně tak dvojí pohled je na celkovou věc - Bylo to co bylo a teď - teď je jako vyměněná, i když asi jen kvůli mimču, které čekám. Jenže i to mě těší. Prostě je mi jedno proč se teď chová jinak i když se za tím schovává jen to, že to dělá kvůli sobě, hlavní pro mě je, že se opravdu chová líp.

 
petka86
Závislačka 3792 příspěvků 22.04.11 23:01

Ahoj, nevím co napsat,tak snad jen,já mám dá se říci normální matku dle té tvojí,ale i tak se vídáme minimálně,je jiná v něčem jiným atd. Mě brát někdo tolik energie jako tvoje matka,tak ji jednoznačně odškrtnu,tak jako když mi moje matka vysaje za půl hoďky tolik energie,že mám na měsíc od ní pokoj! Myslím,že až se Ti narodí dítě,budeš matka ochranitelka a jen tak už tohle trpět nebudeš,dítě potřebuje spokojenou maminku,ne zkroušenou. Takovou babičku bych já pro svoji malou nechtěla,k čemu taky? Já nejsem zastáncem,dítě má mít i babičku,kor když vidím ty akční které těm mladším do všeho kafrají,neustále se doslova přetahují že ony povezou kočár,ony vědí všechno nej nej, přitom je to opak! Trošku sem odbočila,ale prostě nenech si kazit svůj život osobou,která ho zničený má, nenech si do ničeho mluvit,dej jen na sebe a tvého partnera,ostatní jsou ve všem vedlejší! Přeji ať se máte krásně všichni 3 :potlesk:

 
chica.p.
Kelišová 5813 příspěvků 23.04.11 16:50

Ahoj,tak jsem dočetla tvůj deníček…náročný život,tak snad to zvládáš i díky příteli a bude to jen a jen lepší..jsem ráda za svoje rodiče jaké mám:-)

Vložit nový komentář