O mých trampotách s kojením

Katerina000  Vydáno: 10.07.15

Vždy jsem si myslela, že kojení je ta nejpřirozenější věc na světě. Něco, čemu se není třeba učit, co je přirozené jako dýchání vzduchu a co zvládne každá žena. Dnes už vím, jak jsem se mýlila.

Z omylu jsem byla vyvedena velice rychle po porodu mé první dcery. Nevím dodnes, zda to bylo tím, že malá byla přidušená a přinesli mi ji až po dlouhých hodinách. Nebo snad tím, že dcerka hodně plakala a já jako prvorodička byla ze všeho vykolejená. Každopádně malá se špatně přisávala, já prsa tvrdá jako kámen a sestry na poporodním mně bombardovaly zaručenými radami, jak se rozkojit. Bohužel každá jinými.

Pak přišly na řadu různé pomůcky, formovače bradavek, kloboučky, odsávačka. Malou sestry svazovaly do plenky, aby byla klidnější a nevrtěla se. Vše vyvrcholilo „péčí“ sestry, která mě budila v noci co dvě hodiny a sadisticky mi mačkala prsa tak, že jsem přemýšlela o její fyzické likvidaci.

Miminko nepřibíralo a já psychicky zdeptaná nechápala, co se děje. Kde jsou ty pudy, ta přirozenost. Čtvrtý den se konečně zadařilo, mrňousek něco málo přibral a šly jsme domů. Věřila jsem, že doma vše bude lepší. Nebylo. Kojit jsem dokázala pouze 4 týdny, pak jsem začala přikrmovat a laktaci si vlastně sama zastavila.

Tenkrát jsem si to samozřejmě vůbec neuvědomovala, snažila jsem se a myslela jsem si, že hodně. Dnes vím, že to nebylo dost. Hodně dlouho a hodně těžko jsem se smiřovala s tím, že nekojím. Prakticky mě to mrzí dodnes, mám pocit, že jsem dceru o něco důležitého připravila a říkám si, že by třeba byla klidnější a spokojenější, kdyby se to tenkrát povedlo.

Letos v lednu se narodila druhá dcera. Rozhodla jsem se, že kojit budu, ať to stojí, co to stojí. Již v těhotenství jsem používala formovače bradavek a bála se, co mně čeká. O tom, jaké to bude utrpení, jsem neměla tušení. Dcerka se narodila rychle a porod byl bezproblémový.

Ihned po narození mi ji dali k prsu, ale nepřisála se. Jako druhorodičky si mě již sestry v porodnici při kojení příliš nevšímaly, a jelikož malá krásně přibírala, šly jsme třetí den domů jako rekordmanky, malá měla bezmála porodní váhu.

Doma však nastalo to pravé peklo. Malá mi visela na prsu téměř 24 hodin denně. Starší dcera chudák byla úplně mimo a já trpěla tím, že ji odstrkuji. To, co ale následovalo, předčilo všechna má očekávání. Bradavky mě po neustálém žužlání začaly bolet a krvácet. Mazala jsem vším možným i nemožným.

Zkoušela jsem odsávat a zděšeně pozorovala, jak se lahvička místo mlékem plní krví. Bolelo to tak, že jsem před každým dalším kojením trnula hrůzou. Při každém dalším přisání se mi bez nadsázky kroutily palce u nohou. Na internetu jsem přečetla snad vše o kojení, zaručené rady odborníků i laické veřejnosti. Můj svět se smrskl a já svou mysl zaměřila na jediné. Stal se ze mně fanatik a vše ostatní šlo stranou.

Pak přišel den, kdy se mi na prsu poprvé objevila rudá skvrna, tělesná teplota rostla závratnou rychlostí, začalo mně bolet celé tělo a já se po domě plížila v náručí s kvílícím miminkem, náhle bez mléka, celá bolavá, zlomená a na pokraji sil. Skončila jsem na pohotovosti, dostala ATB, sestra zkontrolovala techniku kojení a já se trošku uklidnila, že bude lépe.

ATB zabrala, paralen mírně tlumil bolesti při přisávání a vše se zlepšilo. Uběhl týden, já dobrala ATB a zánět přišel znovu a znovu. Během tří týdnů jsem prodělala 3× zánět prsu. Má tělesná teplota jednou dosáhla dokonce 40,6 °C. Do toho malá celé noci brečela a já ji sotva udržela na rukou. Brečela jsem únavou a přišly i chvíle, kdy jsem doslova řvala bolestí.

Manžel už měl ze mě nervy na dranc a řekl mi doslova ať se na to vy…, že za tohle to nestojí. A koupili jsme umělé mléko. Začala jsem přikrmovat přes stříkačku. Prsa se zlehka zregenerovala, malá se uklidnila a já se po necelých 14 dnech přikrmování vrátila k plnému kojení.

Cesta to byla trnitá, ale já, poučena z předchozích nezdarů u první dcerky, to nakonec dokázala. Malé je nyní právě pět měsíců a týden. Plně kojím a nepřikrmuji zatím ani zeleninou. Krásně spinká a na noční kojení se budí max. jednou za noc. Je to spokojené a klidné miminko.

Byly to dva měsíce nepřetržitého kojení a bolesti, ale stály za to. Jen jedna bolest ve mně zůstane na vždy a to ta, že jsem totéž nedokázala dát své prvorozené.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
hantom
Zasloužilá kecalka 730 příspěvků 10.07.15 05:27

Uf, tak tohle bych asi nedala… Obdivuji tu zarputilost. Nejdůležitější je spokojena máma a dite a to vy asi nakonec jste :)

 
elimili
Kecalka 153 příspěvků 10.07.15 07:28

Asi priste lepší pozvat si domu laktacni poradkyni a vyhnout se takovým strastem.. Jste dobra, ja bych to vzdala.

 
raddka87
Kecalka 450 příspěvků 10.07.15 07:41

Velký obdiv, že jste to nevzdala :kytka:

 
verulicek  10.07.15 07:51

Teda boj to nebyl lehký ale zvládly jste to parádně…taky jsem měla zánět, ale zastavila jsem to hned ze začátku dle babských rad tvarohem :-) u té první už to nevrátíš, ale vem to čert, je zdravá a co víc si přát..pravdou je, že můj celý pobyt v porodnici jsem se v noci budila co dvě hodiny na to rozkojení (taky dle rad mojí PA z přípravky na porod) Bylo to na palici, ale rozkojila jsem se dobře.

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 10.07.15 08:06

:) myslím, že málokdo by tohle vydržel a nevzdal. Jsem ráda, že je to za vámi a jste spokojení :kytka: a už si odpusť, že s první to kojeí nevyšlo, není důvod se za to trestat a cítit vinu :) Krásné léto Tobě i Tvé rodině. :kytka:

 
poisonivy
Povídálka 28 příspěvků 10.07.15 08:19

Mám dosť podobnú skúsenosť :) V pôrodnici stres, či mlieko bude alebo nebude, nakoniec nabehlo až posledný deň a odchádzali sme s dokrmom. V pôrodnici mi odporučili klobúčiky, mala som malé bradavky. Kojenie však príšerne bolelo, syn sa zle prisával, šermoval ručičkami a krútil sa ako červík a ja som doslova počítala minúty medzi každým kŕmením.

Zavolala som si domov laktačnú poradkyňu, ktorá mi dala nejaké rady - klobúčiky nepotrebujem, dvorce pred kojením namasírovať, prso držať na plocho (prsty u brady, palec u nosu) a upravila polohu na futbalistu. Bolieť to však neprestalo, preto som kúpila odsávačku a mlieko spúšťala pomocou nej. Dosť často sme u toho revali syn aj ja :) Po kojení mi bradavka cela zbelela a ako sa postupne zakrvovala, pálilo to ako čert, ale to už bolo skoro nič. Jediné šťastie, že syn krásne priberal.

Zápal mliečnych žliaz ma v 3. týždni tiež neminul, mala som 40tky teploty - prišli sme do pôrodnice po antibiotiká, kde mi vynadali za to, že po kojení mlieko neodstriekavam (ako keby som mohla niečo odstriekať). Po zápale mlieka dosť ubudlo, musela som kojiť skoro stále, čo mojím bradavkám tiež moc nepomohlo.

Keď bolo najhoršie, vždy som si dala týždennú lehotu, že keď sa to nezlepší, tak sa na to vyprdnem. Vždy sa to trochu zlepšilo, takže som vytrvala a po dvoch mesiacoch som si uvedomila, že to už toľko nebolí.

Teraz v troch mesiacoch je to super - nebolí to vôbec, syn sa už pekne prisáva, môžeme kojiť v hocijakej polohe aj vonku, čo predtým vôbec nešlo.
Snáď niekomu moja skúsenosť pomôže, stojí za to vydržať :)

 
Fidofido
Kelišová 5154 příspěvků 51 inzerátů 10.07.15 08:21

Jak já vám rozumím. :hug: První tři měsíce s rozkousanými bradavkami, návštěvami laktační poradkyně, odsáváním ve dne v noci, krví místo mléka, naštěstí se mi aspoň zánět vyhnul. Věděla jsem ale, že to zvládnu a jsem za to moc ráda. Po třech měsících jako když utne a od té doby jsem si kojení užívala, krásný to pocit sajícího klubíčka v mém náručí. Pamatuji si ale, že jsem si v těch prvních třech měsících říkala, že vůbec nevím, jak bych to dělala, kdyby tohle nebylo mé první dítě, to bych asi nezvládla, takže před vámi smekám. Nejdůležitější je ale klidná a spokojená máma a miminko, takže vím, že u druhého bych to už tolik nehrotila, kdyby to mělo opět probíhat takto.

 
rybička29
Nováček 9 příspěvků 10.07.15 09:01

Hodně lidí si myslí, že kojení je „brnkačka“. Je to umění, chce to cit, toleranci a trpělivost. Jsi statečná a šikovná. :hug:

 
Katerina000
Zasloužilá kecalka 804 příspěvků 10.07.15 09:07

@elimili Já tu LP sice neměla doma, ale vydala jsem se za ní. Zkontrolovala techniku, prohlédla prsa, konstatovala, že technika OK a prsa mazat a víc mi poradit nedokázala.
On celý ten kojící maraton byl ještě veselejší, vypila jsem litry kojících čajů, cara, jedla homeopatika, prsa chladila, nahřívala, koupila váhu na miminko… Nechtěla jsem to v deníčku vše rozepisovat, byl by na pět stran :-D. Jediné co jsem nenapsala a možná jsem měla, že mi ve chvílích nejtěžších pomohla hodně skupinka na FB kam chodí i LP. Zde mně hodně podpořily i když některé příspěvky, bez urážky, hraničí doslova s kojícím fanatismem a mnohdy mi zůstal rozum stát co si lidé dokáží napsat. Vím, že pro děti je nejdůležitější spokojená matka a také jsem si to stále opakovala, když jsem v ruce držela UM, ale zkrátka jsem s tím kojením přes to všechno nedokázala přestat. Ještě musím dodat, že Verunka měla ve 4 měsících 7330 g (porodní váha 3230 g) a dost často slýchám, že je to pěkný buřtík, a to opravdu je :mrgreen:. Takže ač cestou trnitou, nakonec jsme se k té spokojenosti proplakaly.
Jen bych chtěla říct všem, kdo s kojením právě bojují ať vydrží, jak tu mnoho z Vás píše ve třech měsících se to asi většinou zlomí, prsa si zvyknout a to co dostanete potom stojí za všechnu bolest :mrgreen:.

 
elimili
Kecalka 153 příspěvků 10.07.15 09:54

@Katerina000 Tak to mate velký obdiv.. To by maloktera mamka podstoupila.. Myslim ze žádné výčitky u první nejsou na místě. Jiste to vynahrazujete jinak:-) at pekne rostete!

 
tapinka123
Kecalka 407 příspěvků 10.07.15 10:13

Klobouk dolů, nevím jestli bych to zvládla tak bolestivé a náročné kojení. Zvládla jsi to teda parádně. Mě u prvního dítěte také kojení trvalo asi jen pár týdnů. Také jsem jako prvorodička žila v představě že je to přirozené a že to půjde samo. A pak jsem se nestačila divit, a každý mi radil něco jiného i laktační poradkyně. Teď mě za chvíli čeká druhý porod a já doufám že tentokrát nám to kojení výjde. Ale člověk nikdy neví co ho čeká.

 
svycarka
Kelišová 6325 příspěvků 10.07.15 10:20

Jsi dobra. Ikdyz me to prijde jako tezky masochismus :mrgreen:

 
Anonymní  10.07.15 10:24

Obdiv, na to bych se vykašlala a dala umělou stravu hned, krvácející bradavky muselo být fakt peklo.

 
PavlaHr
Kelišová 6252 příspěvků 14 inzerátů 10.07.15 10:27

Něco mi to připomíná. akorát u nás to nebyly dva měsíce, ale čtyři kontinuál kojení a pak díky bohu příšly příkrmy :mrgreen: kolikrát jsem byla na maléhop rotivná pro to kojení, že je mi to pořád líto, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem kojila :) s laktační těžko říct, u nás byl aa říkala, že vše super. akorát malý prostě neuměl tahat, takže jsme holt kojili co půl hodiny až co hodinu.

 
Katerina000
Zasloužilá kecalka 804 příspěvků 10.07.15 10:46

@svycarka :mrgreen: dnes už se směji, ale bylo to sado-maso :mrgreen:

Holky děkuji Všem za komentáře.

 
Katerina000
Zasloužilá kecalka 804 příspěvků 10.07.15 10:50

@tapinka123 ano, rady z každé strany a každá jiná. Člověk to musí přefiltrovat a vybrat si to svoje. A když to nedokáže, jako já u první dcery, tak máš prostě smůlu.

 
koldy26  10.07.15 11:48

To že jste nekojila první dceru, netrapte se tím. Stejně už to nezměníte. Tohle samý měla i moje známá. Do dneška si vyčítá a trápí se tím, že to u prvního dítěte vzdala. Kolikrát je lepší spokojená a šťastná mamina. Jste šikovná, i když to muselo být náročný - prostě mazec, jak jste psala, že už i manžel řekl, že se na to máte vy… prostě náročný jak pro Vás, tak pro děti i manžela. Já kojím obě svý děti bez větších problému a musím říct, že u prvního mi přišlo složitý všechno. Teď už mi to všechno přijde lehčí. Člověk se poučí z chyb, které dělal u prvního dítěte. Ať se Vám daří a holky rostou a jste zdravý :)

 
benetka
Kecalka 294 příspěvků 10.07.15 11:56

Plne s vami soucitim, mela jsme to velmi podobne. Prvni dcerka narozena cisarem pro hrozici hypoxii se vlastne nikdy poradne neumela prisavat. V porodnici to byl nekonecny boj, kazda sestra radila neco jineho. Nakonec jsme odchazeli domu s tim ze kojime, ale po prvni probrecene noci a navsteve sestricky nam bylo doporuceno prikrmovat. Ja poctive odsavala a do 3 mesicu davala k prikrmum sve mm. Dele mi nevydrzelo. Po teto zkusenosti jsme u druhe dcerky take zabojovala vice. Ale po prvnich tydnech jsem to chtela vzdat kazdicke kojeni. Praske bradavky a ta bolest byla nesnesitelna. S podporou rodiny jsem to nevzdala a nelituji. Dcerka byla kojena do 26 mesicu a kdybych to uz ja neutnula, tak kojime doted. Zacatky byly tezke, chtela jsem kojit jen 6 mesicu, ale pak kdyz uz slo vse v pohode tak proc nekojit dal :-).

 
EliP
Povídálka 37 příspěvků 10.07.15 13:20

Jste silná, odhodlaná a vytrvalá žena a takové já nejradši! Sama jsem si kojení také vybojovala a dnes téměř plně kojím to moje roční „klubíčko“. Chvilky, kdy se mi při kojení dlouze dívá do očí a občas se pustí, aby se z přemíry dobré nálady zasmál a pak se znovu přisál, jsou to nejhezčí, co jsem na mateřství zatím poznala.
Jinak pro zajímavost o bradavkách „nevhodných“ ke kojení připojuji odkaz na zajímavý článek: http://nosenec.blogspot.cz/…na-prsa.html
O různých (veřejnosti zpravidla zcela neznámých) souvislostech a podmínkách úspěšného kojení pojednávají mimo jiné FB stránky Z břicha na břicho: www.facebook.com/nabricho, a Michealy Mrowetz www.facebook.com/….psycholozka

Příspěvek upraven 10.07.15 v 13:23

 
Tapeta
Echt Kelišová 8068 příspěvků 10.07.15 15:51

Popisovat martirium odloupnute bradavky, zanetů, nesmesitelne bolesti pri prisati, to vše po císaři, se mi nechce..důležité je asi vázne mít spojeni na poradkyni, pochopit zákon nabídky poptávky, mít po ruce odsavacku, tvaroh na zánět a prsa sušit i treba fénem..vždy mam na paměti, ze 95 procent žen je fyziologicky schopno kojit.Je to boj, který jste vyhrála a to je skvěle. Doufam, ze i me druhé dítě bude spolupracovat a bude kozomil jako ten první, se sebou se poperu.

 
Lucias6307
Stálice 60 příspěvků 11 inzerátů 10.07.15 16:03

Teda klobouk dolů před takovým nasazením a touhou kojit. Jak píšete vše se v dobré obrátilo a nakonec za to dostáváte odměnu ze všech nejhezčí. Já u prvního mimi taky bojovala…měla jsem syndrom bílé bradavky, myslím že to bude možná i to co potkalo vás - bradavka zbělala a až tak 10 min. po kojení se jí vrátila původní barva. Pamatuji si jen, že to strašně bolelo nejen během kojení, ale i po té, jakoby mi do prsa někdo bodal a to třeba i hodinu po kojení, byl to děs a po 14ti dnech tohoto utrpení jsme se rozhodla to utnout ( nemohla jsem po kojení ani malou bolestí zvednout…asi jsem větší cíta). Navíc na všech UM píší kojení je nejlepší a bla bla bla a to mamince, která má výčitky z toho, že kojit nemůže a vše ji bolí taky moc nepřidá…ale zpětně musím uznat, že to bylo dobré rozhodnutí - vše se pak uklidnilo a malá je zdravá. No ale ted každým dnem čekáme druhé mimi a já už v hlavě přemítám jak to udělat aby bylo vše ok. Váš deníček mě dost povzbudil a zkusím bojovat déle a vytrvaleji. Navíc už jsem doma vyzbrojena vším možným na prsa co snad existuje :D :D :D. Kéž by všechny maminky dokázaly to co vy a také za to byly náležitě odměněny :pankac:.
Elip - moc pěkný lánek o kojení…dává smysl. :mavam:

 
Jirulicka
Nováček 1 příspěvek 143 inzerátů 10.07.15 17:25

Jsem ráda, že jste deníček napsala a máte můj obdiv. Ted s odstupem času vím, že posedlost kojením je veliká, stejně jako tlak ostatních maminek, kterým kojením jde. Bojíme se odsouzení, že jsme kojení nezkusili zleva zprava, což není pravda, protože člověk vyzkouší snad všechno, přesně jak to krásně popisujete. Podle mé zkušenosti prostě kojit každý nemůže i když sebevíc chce, vlivy jsou nejen fyziologické, ale hlavně psychické. Důležité je, aby byly děti spokojené a vyrůstaly v pohodě.

S kojením to u nás bylo podobné, hlavně u druhého dítětě. Malý mi hned v porodnici rozkousal prsa, jak měl dobrý apetit a špatnou technikou to pod kontrolou sester opravdu nebylo prostě měl hlad a šel za svým. Pak se to rozjelo - šílená bolest při přisátí i přes nejlepší kloboučky z Německa doporučené v porodnici, předražené mazání na bradavky (koupili jsme snad všechno, manžel chodil každý den pro další a zaručeně lepší mast), chodila jsem doma s odkrytýma bradavkama, aby větraly, mazala je mlíkem, sušila je na sluníčku atd. Doma půjčená váha, vše detailně sepsáno, bylo jsem posedlá gramy, které jsou z kojení a které jsou z UM. Do toho se mi každý den udělal nový opar. Po čtrnácti dnech jsem u doktorky na kontrole všechny překvapila. Po její otázce, jak se máme jsem se dala do neskutečného „řevu“, pláčem to nešlo nazvat. Všichni včetně mého manžela na mě nevěřícně zírali, prostě to nešlo jinak, muselo to ven. Výsledkem bylo, že doktorka mi zabavila půjčenou váhu a jednodušše mi doporučila at s kojením přestanu, jinak se sesypu a to nejde, protože mám doma dvě malé děti. Tělo prostě nezvládá a brání se každodenními opary atd. a že se budeme všichni zbytečně trápit. Manžel byl samozřejmě pro, říkala mi to hned, že i u prvního to nešlo úplně, at to už neřeším a hlavně at je doma pohoda. Jenže já jsem byla kojením posedlá a vzdát ho nechtěla…vyřešil to pak zánět prsu, který mi laktaci úplně zastavil, to jsem byla zrovna o vikendu sama s detmi doma, takže na experimenty s rozkojením nebyl čas. A tak přestalo kojení a nastal doma klid s UM.

 
Emisis
Zasloužilá kecalka 894 příspěvků 10.07.15 19:46

Jste dobrá, že jste to vydržela! Kojení není zadarmo, opravdu to chce hodně trpělivosti, dát miminku čas, at se to naučí. Bradavky bolely opravdu šíleně, asi měsíc..pak taková krize kolem 3,.měsíce, kdy malý nechtěl moc pít.. Dnes je mu necelých 9 měsíců, pořád kojíme, opravdu hodně, někdy po 3h, někdy po půl hodině, jak si malý řekně, dávám mu jen oběd a ovoce a prospívá nádherně, je to spokojené, mimořádně hodné miminko.

 
Martina84
Ukecaná baba ;) 1256 příspěvků 10.07.15 21:40

Jak to tak čtu, jsem opravdu ráda, že u nás je kojení příjemnou záležitostí, až na první dny, kdy se malý nechtěl moc přisát. Teď se u prsa uklidňuje, mazlí, usíná.. Jste bojovnice, užívejte si společné chvíle, je to krásné spojení :kytka:

 
macina25
Ukecaná baba ;) 2095 příspěvků 11.07.15 12:09

Jste fakt dobrá :palec: :hug:

 
miskakr
Ukecaná baba ;) 1786 příspěvků 2 inzeráty 12.07.15 21:52

Klobouk dolu :palec: ja sem to raky chtěla vzdat a to byl jen spurt kdy byla u prsa nepřetržitě a ja se bála že mám malo mléka. je fakt že po porodu se přisála bez problemu ale ač prvorodička nikdo mi defacto nic neřekl. a je to smutny.si řikam že tak stare ty sestry nebyly a přece taky zažily šestinedělí…

 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31228 příspěvků 13.07.15 00:44

Jsi fakt dobrá :palec: taky jsme nemla u provrozeného zrovna růžové začátky, ale až taková hrlza to nebyla

 
Luucaa87
Nováček 3 příspěvky 13.07.15 19:52

Jste úžasná, něčím podobným jsem si prošla také, takže s Vámi soucítím. O tom víc pak žena dokáže být na sebe pyšná, když to nevzdá a povede se plně kojit. Začátky jsou šílené, také jsem chodila jak zombie se slzama v očích a s bolestí na hrudi ale pro ty mrňouse, to stojí vydržet. :kytka:

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 14.07.15 18:13

No hlavne, ze jsi spokojena. Ja prvni dve nekojila, treti vice nez rok, ale ze bych teda mela dojem, ze mi u prvnich neco uteklo, to vubec. A dva mesice utrpeni za to podle me vubec nestoji. samozrejme tohle muze mit nastaveny kazdy jinak. Kojeni je trosku droga, oxytocin je hormon stesti, odstavuje se nelehko. Zajimalo by me, jak budes svoje dva mesice utrpeni hodnotit, az malou odstavis, protoze tedka jsi malicko sjeta :-)

 
Katerina000
Zasloužilá kecalka 804 příspěvků 14.07.15 19:56

@Pudloslava nemám pocit, že by mi u první něco uteklo. Jsem jen zklamaná, že jsem jí nedokázala při startu do života dát to nejlepší co jsem mohla a to je dle mně MM. Navíc když teď vím, že to jít mohlo.

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 14.07.15 21:29

@Katerina000 hele nekdo koji prvni a druhe ne, ono je to hodne taky o diteti. Kazda zena nemuze kojit kazde dite.

 
Katerina000
Zasloužilá kecalka 804 příspěvků 14.07.15 21:33

No nezbývá než se s tím smířit :mrgreen:, díky.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele