O otěhotnění a narození naší světlušky

Anonymní  Vydáno: 06.03.16

O tom, jak to tenkrát bylo, abych nezapomněla. :) Předem upozorňuji, bude to dlouhé (v počítači 4 A4) takže pokud nemáte čas, nebo nemáte rádi dlouhé deníky, nečtěte to!
Vždy jsem si říkala, že psaní deníků je hrozná blbost, člověk se tam vylévá, odkrývá se, ale stejně to chce jaksi utajit celé v sobě. Tedy pokud jde o deníky fyzické. (Takové to schovávání, aby to někdo z rodiny nenalezl). Jako malá jsem pár krát zkusila něco napsat, ale stejně bych to nikomu nikdy neukázala, a jelikož jsem to celé nosila v sobě a mám hodně dobrou paměť, postrádalo to smysl. Tady je to nová příležitost, je to pro mě trošku výzva, takto se odkrýt, proto prosím o anonymitu.

Takže… Jak to tenkrát vlastně bylo? S přítelem jsme se o dítěti bavili už od začátku, zvláštní bylo, že v mém věku většina chce cestovat, studovat a vůbec kde co. Já cítila, že chci otěhotnět. Věděla jsem, že to rozhodně chci dříve než v 25 letech, tedy poprvé.

Něco jsem dostudovala, maturita, práce i to cestování jsem stihla. :) Devět měsíců už jsme spolu chodili s přítelem, před tím 2 roky přátelé. Bylo to takové zvláštní přátelství, ne takové to cukrblikové ťuťuňuňu, v životě by nikdo neřekl, že my dva budeme spolu žít a vychovávat malou krásnou holčičku. Neměli jsme se zrovna nejraději, pořád nějaké kritiky, narážky… On dost odsuzoval můj způsob života, já jeho.

Ale dokázali jsme si krásně povídat, přirozeně, upřímně… A časem jsme si rozuměli víc a víc, první rande na ledu na bruslích, první jiskřičky. A postupná gradace obrovské lásky a naplnění, které pokračuje a pokračuje a pokračuje.

Milování vždy bylo úžasné, měla jsem pocit, že lítám někde mimo, vysoko ve vesmíru, velmi hluboké zážitky. A to napětí stvoření nové bytosti bylo všude kolem, pokaždé, když jsme spolu usínali. Jako kdyby si říkala, táto, mámo, tak co, už? Už můžu?

A tak jsme spolu byli už, nebo spíš teprve, 9 měsíců a já se rozhodla, že tedy UŽ. Že opravdu chci otěhotnět a opravdu s ním, přítel tomu také byl otevřený. Takže jedné noci jsme se tomu rozhodli poddat a nechat volný průběh. Uvidíme, co bude. Předpokládali jsme, že to bude pár měsíců trvat, možná půl roku. Většina lidí i z okolí to tak mívá, ne? Jaká je možnost, že se dva rozhodnou, toho dne to zkusí…, a ono to vyjde?

No… Vyšlo, vyšlo to hned na poprvé.

Jednoho krásného podzimního dne, kdy listí bylo žlutočervené a všude vzduchem létaly pavučinky babího léta, jsem řekla Tomovi, že po práci chci jet na výlet do přírody, k nedalekému rybníčku. To místo je opravdu překrásné, takové jak z filmu a je tam klid, nádherné stromy, jak ze staročeské pohádky. A přitom rybník má název Sebevrah, jak baladické, že?

No tak jsme vyrazili k Sebevrahovi a tam jsem mu to vyklopila. Nejdřív na mě jen tak koukal, zdálo se mu, že asi blbě slyší, byl zaskočen jako já: „Cože, žádné usilování, to jakože už jsi těhotná?“

No, bylo před námi spoustu práce…

Šla jsem na nemocenskou pro náročnost práce (14 hodin denně jsem fakt nedávala a ustoupit mi nechtěli). Čekala nás rekonstrukce bytu (jelikož jsme předpokládali, že než se povede otěhotnět, bude hotovo). Vše jsme stihli.

Těhotenství bylo ukázkové, nevolnosti skoro žádné, ale ta únava! Ke konci jsem musela spát 13 hodin denně! Pane bože, ještě, že jsem si mohla tak vyspávat, při dalším těhu je mi jasné, že to už nepůjde.

Jen jednou jsem malinko zakrvácela v 6. měsíci, tak jsem si pro jistotu lehla na víkend na pozorování. Trochu bakterka v ledvinách, ale po víkendu dobrý. Za celou dobu jsem přibrala 20 kg, z mých 58 na 78, ale prý to nebylo vidět, bylo to po celém těle a hlavně voda, spoustu vody v těle.

Ke konci jsem si přišla jak převalující se blop plný vody. Byl červen, začínalo horko, dusno. Už jsem chodívala jen k doktorovi na poslechy mimča a občas do stínu k Vltavě. V noci jsem nespala, v šest už se mozek probral a konec, těžko se dýchalo, když jsem se chtěla přetočit z boku na bok přišlo mi, že musím otočit celou horu.

Už jsem se modlila, ať porodím! Ale hlavně, jak moc už jsem maličkou chtěla vidět, pochovat si ji, zamilovat se do ní. Termín byl stanoven na 23. 06. 2015, a jelikož má maminka má narozeniny 22. 06. i se svým dvojčetem, přály si abych jim udělala dárek.

No neudělala, ani jsem neudělala dárek své dobré přítelkyni k narozkám 27. 06. Udělala jsem dárek sama sobě 29. 06. 2015 v 10:54, kdy se na vedlejším pokoji natáčely poslechy maminkám před termíny. Bývalo nás tam vždy tak kolem šesti, asi jsem je musela pěkně postrašit! :D

Ale popořádku. Bylo to takhle. Přítel si na plánovaný týden pro porod vzal dovolenou a vyčkávali jsme. Do porodnice bylo vše připraveno, i porodní plán. Rodit jsem chtěla u nás ve městě, bydlíme v Českém Krumlově, tak jsem byla ráda, že zrovna ta naše porodnice je tak chválena, prý třetí nejlepší v ČR.

Pokud bych měla popsat naše smýšlení, tak jsme takoví ti „přírodní“ typy lidí. Někdo tomu jevu říká bio rodiče, někdo „domorodci“. U mě od toho ani není daleko, nevyrůstala jsem od narození v ČR, ale do svých 11 let jsem byla v takové té „domorodé“ zemi.

Ještě má prabába porodila všech svých 5 dětí doma na vesnici, kdy porodnictví bylo už sice nemocniční, ale pouze v největších městech, na vesnici fungovala žena, taková ta, jak to znáte třeba z prvorepubli­kových filmů.

Takže je vám jasné, že jsme chtěli co nejpřirozenější porod, bez medikací a zákroků, pokud to nebude životně nezbytné. Dokonce bych klidně rodila doma, ale u nás to nepřicházelo v úvahu, v paneláku bych rodit nechtěla a i na poprvé jsem si říkala, že budu hodná holčička a pojedu do porodnice, když ta naše je tak dobrá.

O domácích porodech se tu bavit nebudu, mám své podmínky proč jo a proč ne, kdo ví, třeba příště, pokud těhotenství i jeho konec budou co k tomu a porodnice budou správným směrem spolupracovat s porodními asistentkami, které jsou ochotné chodit k domácím porodům (právě pro případ komplikací), rozhodně nejsem nezodpovědná.

Porodu jsem se nikdy nebála, dokonce jsem se na něj vždycky těšila, vím, asi vám přijdu divná. :D U nás se bral v rodině vždy jako přirozená věc. Babička dokonce porodila přirozeně dvojčata v době bez epiduralu, oxytocinu a bůhví čeho všeho. No takže, dost vykecávání.

28. 06. večer jsem začala špinit, asi hlenová zátka, říkala jsem si, poslední týden mě občas zabolelo v podbřišku, jako když má přijít menstruace, vždy na pár vteřin bez opakování, víc nic. Normálně jsem se navečeřela a asi v devět večer šla spát. Ve dvanáct mě probudilo silné píchnutí. Žádná krev, žádná voda, tak spím dál. Po půl hodině taková malá tupá bolest, spíš tlak, tak spím dál.

Takhle pořád až to půl páté ráno, pak už bolest byla trochu silnější, už jsem nedokázala spát, tak jsem se šla napít, chvilku poseděla v obýváku a říkám si, jak se mám zabavit, nevěděla jsem - je to ono, není… Tak si říkám, že si napustím vanu, trochu zarelaxuju.

Oholila jsem si nožky, věděla jsem, že v porodnici by mě také oholili dole, tak jsem se tam nějak oholila už dva dny před tím, říkala jsem si, že nechci riskovat podráždění a svědění z oholení ještě při poporodním stavu dolních orgánů, tip vyšel dobrý, doporučuji, příprava netrvala tak dlouho a nemusela jsem zažívat tu nepříjemnost, kdy by mě holila sestra.

Takže pak vylezu z vany a cítím, že tlak přitvrdil, i bolest jsem začínala pomalu prodýchávat, trklo mi, že teda už asi rodím, vzbudila jsem přítele.

Do porodnice to máme 5-10 minut autem, nebála jsem se, že bych to nestihla. Bylo půl šesté, venku už světlo, ten den sluníčko nesvítilo, že by ještě pořádně nevyšlo? (Mé myšlenky v tu chvíli…).

Dojeli jsem do porodnice, věděla jsem, kam na příjem. Zaťukali jsme, otevřela nám porodní asistentka, Blanka. Krásné jméno, v latině znamená bílá, čistá, jméno jak stvořené do porodnictví, i sestřička. Byla dobrá. Hned mi natočila monitor, ten den jsem měla jít na poslechy, akorát v tu dobu už by v bříšku nic neslyšeli. :D

Pak sestra zkontrolovala nález a řekla, že už tam zůstanu, jenže neřekla mi kolik nález, já už v myšlenkách skákala dopředu, jestli mám tedy dát teď ten porodní plán, nebo ne, jsou na ně zvyklí? A nezeptala jsem se, jen jsem v duchu prosila, ať to netrvá dlouho, protože jsem si vždycky představovala jak rodím za tmy a v celé porodnici jen noční sloužící. Opak byl pravdou, všude samé sestry, pondělí ráno, vedle na pokoji halda mamin na poslechy. :D

Odvedla mě na přípravný pokoj, to už jsem se pěkně kroutila, nejvíce mi pomáhala poloha opřít se předloktími o lehátko, roztáhnout nohy do žabky a pohupovat zadečkem. Dařilo se to, bolest nebyla tak silná, i proto jsem si myslela, že to potrvá déle, přítel už čekal na chodbě, protože na přípravu nemohl být se mnou, to už mi docela vadilo, byla jsem tam sama, sestra pořád někam odbíhala.

Chtěla jsem Toma mít u sebe a prožívat to s ním, i on chtěl, leč nemohl. Sestra dovezla nějaký průhledný sáček na klystýr, chtěla jsem ho, doma jsem se přirozeně nevyprázdnila, takže nechtěla jsem si to zbytečně ztěžovat. Ovšem plodová voda ještě pořád nepráskla. Došla jsem si na záchod, osprchovala se, vzala si svou košili a odvedli mě na porodní sál.

V Krumlově jsou dva, jeden žlutý (postel, míč ve velké sprše, záchod soukromý, velký šátek na zavěšení, aromalampa, rádio, pár židlí, měkké polstrované porodní křeslo, co vypadalo jak ze sci-fi rakety) a druhý sál, asi stejné zařízení plus porodní vana pro porod do vody. O tom jsem uvažovala, ale jak jsem byla ve vaně už doma, tak se mi do vody bůhví proč nechtělo, i když jsem si to původně plánovala, i sestra mi to nabídla, takže nevím, zda by mě přímo nechali miminko do vody vytlačit.

Jak jsem přišla na sál, tak za pár minut přišel i přítel, porodnice za přítomnost otce u porodu už žádné poplatky nebere a dovolí vám tam mít i jednoho člověka navíc, to beru jako vážně vstřícný přístup. Jak přišel Tomáš, bolest už stoupala a já si lehla na postel, nohy pokrčené, hlava a páže zase na předloktí, zadeček do vzduchu. A najednou cítím, že chci na velkou.

Pomyslím si, že jsem se asi neúplně vyprázdnila při klystýru, tak říkám Tomovi, že si ještě musím odskočit. Tlačím, tlačím a ono nic. No, bylo mi to divné. Sestra pořád chodila sem a tam, vadilo mi to, protože jsem chtěla intimitu sdílet s otcem miminka, jenže porod byl sakra rozběhlý, ale jak ona mi před tím neřekla nález při příjezdu, tak jsem si myslela, že se ještě pořád nic moc neděje, chtěla jsem klid, relax, ale už při nástupu jsem měla půlku za sebou!

Někdy v tu dobu přišla doktorka, mladá, usměvavá vstřícná, Pavla Bohatá, jestli budete rodit někdy tady, z celého srdce vám ji přeji! Nabízela mi píchnutí plodovky, ale ještě jsem chtěla počkat, ona, že to vše urychlí, ale cítila jsem, že potřebuji se vyrovnat ještě chvíli psychicky, že jsou tam na mě nějak hrr.

To už jsem byla na porodním křesle, ale neseděla, neležela, stála jsem na takovém tom stupínku a opírala si hlavu o jednu z těch opěrek pod koleno, to už přišly opravdové pořádné kontrakce. Před tím mi ještě zavedli kanylu, nechtěla jsem ji, žíly mám hodně viditelné i dost vystouplé, takže kdyby opravdu něco se dělo, neměli by sebe menší problém, začali mě ukecávat, tak aby mi dali pokoj, přistoupila jsem na to. Jo, a porodní plán jsme nakonec nějak nestihli předat, domluvili jsme se se sestrou slovně, takže pořád ani nevím, jestli na ně jsou zvyklí, nebo ne.

Nález už byl na 8-9 cm, sestřička poslouchala ozvy, fajn, že mě nenutila ležet ani sedět, prostě přijela s přístrojem ke mně, vzala čidlo a přejížděla po bříšku. Dovolili mi si přitlačit, já tedy už měla nutkání velké, ale prý abych se nepotrhala, že mám pořád hodně rozdýchat, no tlačila jsem, ale ne do spodku, jak se má.

Najednou zase přišla doktorka, že jak se cítím a jak to probíhá, říkám, že ať mi tedy už píchnou vodu, že už to fakt bolí, ať to tedy urychlíme, vodu píchli a byla už nazelenalá. To je proto, že když žena přenáší, tak miminko někdy stihne ze střívek vytlačit smolku už v děloze.

Doktorka odešla, já jsem si tlačila a myslela jsem si, že bůhví jak už to netlačím, ale pořád to bylo přitlačování… Dýchání jsem si nacvičila, ale v té křeči mi jaksi nešlo tlačit jen dolů jak na velké, půl nádechu jsem tlačila dolů, pak tlačení šlo do horní půlky těla.

Při jednom poslechu mimča šly ozvy dolů, ale ne úplně na kritickou hranici, asi zrovna rotovalo uvnitř. Sestra, že raději stejně zavolá doktorku. Než doktorka přišla, ozvy byly opět v normě. Ale přišla úplně jiná mudra. Nepředstavila se, nic, v obličeji kamenný výraz, v očích žádný cit, strohý culík, strohé pohyby. V duchu si říkám, neee.

Doktory jsem měla zkouknuté, je to malé město, malá porodnice. A přesně s touhle jsem rodit nechtěla. No což, bylo půl osmé ráno a změna směny. Nedá se nic dělat. Také někdy mezi tím vším do pokoje vešla jiná sestra, která tem neměla co dělat, já zrovna nohy roztažené na křesle, ta moje jen si pro něco odběhla, no a tahle nová začala hulákat něco do vedlejšího sálu, nějakou úplně pitomou otázku.

To jsem brala jako vážné narušení soukromí! Zvlášť, když nezavřela dveře a za ní seděla jiná paní na poslech, sice mě neviděla, ale všechno mohla slyšet pěkně z první ruky. Jedinou oporou a útěchou mi byl můj miláček. Celou dobu byl se mnou, hladil, držel za ruku, slovně hodně podporoval.

Najednou mi bylo už dovoleno tlačit úplně. Tak a je to tady! Říkám si v hlavě. Všichni najednou začali kmitat, doktorka si nasadila zašedlou gumovou zástěru dlouhou až na zem, sestra volala sestru z dětského a také něco připravovala. Uviděla jsem ty nástroje všechny, chladné, kovové, dlouhé, ani nevím na co všechno, lekla jsem se a říkám, že nástřih fakt ne, i kdyby mě mimi potrhalo. Doktorka na to, že teď to nedokáže ještě odhadnout, zda bude potřeba.

Tlačím, tlačím, cítím, že už nemám moc sil. Tím, jak tam byli zdravotníci a hlavně ta doktorka, která se svým výrazem by se možná hodila do pitevny, jsem cítila, že asi nejsem plně uvolněná, i když snažila jsem se o to, takže byla jsem vyčerpaná i z toho „nesprávného“ přitlačování.

Tom mi držel hlavu bradou na hrudníku, to aby mi nepadala na stranu a abych lépe tlačila. Najednou jsem cítila, jak se hlavička zaklenula za stydkou kost. Tlačím dál, vidí už vlásky, je celý nadšený, tlačím zase a volám: "Pane bože, ježíšikriste.!

A cítím, jak hlavička se zase o kousek zasunula zpět a další kontrakce si dává na čas. Hodně se nadechnu, jak nejvíc můžu a říkám si, že prostě teď už musím. Ještě dvě zatlačení a malá je na světě, vydechnu úlevou. Podívám se na Tomáše a tak, jak mu svítily oči, ještě nesvítily nikdy.

Malou mi ukázali a odnáší pryč, prý se nalokala hodně vody, tak ji musí pročistit, dýchá krásně, novopečený tatínek jde za nimi a je u ošetřování. Přála jsme si bonding, jenže donese mi ji Tom a už zabalenou. Mezitím mi doktorka rychle píchá oxytocin a tahá ze mě placentu, já zase křičím jak při kontrakci, nelíbí se mi to tahání.

Také, že ve mně kousek nechala, čistila jsem se celých 8 týdnů, naštěstí nebyla potřeba revize, nějaký divný kus ze mě mezi tím také vypadl. Myslím si, že ten oxytocin mi píchla rutinně, nekrvácela jsem nijak zvlášť, srážlivost krve dobrá, ale měla jsem kanylu, tak asi aby byla k něčemu, že…

Pak mi doktorka udělala tři kosmetické švy, hráz nebyla natržená, jen z boku dvě menší trhlinky, nejdříve rozmýšlela, pak mi to tedy raději zaštupovala. Po celou dobu tahání placenty a šití jsem se celým tělem klepala, asi z toho napětí. Pak jsem si pochovala maličkou, kterou mi donesl přítel. Nevěřilo se mi, že je fakt moje, takový malý ufounek, jako kdyby se to celé nedělo mně, ale byla jsem jen pozorovatel.

Pak malou odnesli, přítel odjel, já jsem si odležela dvě povinné hodiny na sále, naobědvala se a došla si pro maličkou. Na světě byla po 4 hodiny od příjezdu do porodnice u mě po 3 hodinách.

Jak jsem ji viděla na dětském, jen jsem se zmohla na pisklavé: „Ahoj, Lásko,“ a draly se mi slzy do očí. Sestra mi ji nejdříve nechtěla dát, že prý jsem nějaká bledá, ale to já jsem bledule od narození, to jsme my, děti podzimu.

Donesla jsem si dcerku na pokoj a rozplakala se láskou, byla tak maličká, pro mě ta nejúžasnější a celá božská, a různé slzičky mi ukapávaly pořád, ale z lásky. Placentu jsme si odvezli s sebou, aby nemusela skončit někde mezi bůhví jakým nemocničním odpadem z různých léků, operací, poporodními vložkami.

Žijeme si náš život s úctou k sobě samým i svým tělům. Celých devět měsíců placenta rostla a živila moje miminko, zaslouží si úctu, je to orgán jako každý jiný. Také byste nechtěli, aby např. vaše srdce po vaší smrti skončilo mezi odpadem. Později jsme ji pohřbili v lese pod jedním nádherným stromem.

Pobyt na šestinedělí měl také svá úskalí, dali nás do pokoje (jako jediného a to nebylo plno), kde se čerstvě vymalovalo syntetickou barvou, nejdříve to nebylo cítit, prý už týden větrali, ale pak začaly třicítky, když se do okna opřelo slunce, smrdělo to tam chemií, až mě bolela hlava.

Možná kdybych něco řekla, ale neřekla jsem, nechtěla jsem být za tu neposlušnou. Ve své rozcitlivělosti bych nedokázala řádně snést negativní emoce personálu, hodně bych si to brala. No chtěla už jsem domů jak blázen. Stačilo, že sanitářka, která měla na starost úklid, dávala všem pěkně najevo, že tu práci dělá z nutnosti.

Porod pro mě byl i tak úžasný, těším se jednou zas, ale už snad vychytáme vše a pro jistotu ten plán jim dám! Nehodnotím to negativně, bylo to dost rychlé, bolesti také ušly, myslela jsem si, že to bolí víc, tedy až na úplný konec. Zdravotníci odvedli svou práci tak, jak je tu zvykem, nebylo to nejhorší, ale ani nejlepší.

Někteří si řeknou, že jsem asi moc náročná, že? A já na to říkám, že žena má právo rodit důstojně a přát si pro sebe to nejlepší. Přejete si to v zaměstnání, ve vztazích, v bydlení, tak proč si to nemůžu dovolit přát při něčem takovém, jako je zrození nové bytosti, je to velká událost pro každého, kdo se stal nebo stane rodičem.

Na oddělení šestinedělí mi vůbec neukázali, jak na kojení, jen na dvacet vteřin zaběhla nějaká sestra, zda už jsem to zkusila, řekla, že celá bradavka má být uvnitř a konec. Ale hlavně nikdo mi neřekl, že když je mléka moc, musím se ho zbavit, protože bude zánět.

Zánět byl na třetí den doma. Hodně to bolelo, 40° horečka, nemohla jsem malou ani přebalit, no nic. I přes to vše nevidím to negativně, asi pořád lepší, než co se děje ve východních zemích jako Ukrajina, Rumunsko, ale např. ve Skadninávii je to také jiné než u nás a v některých zásadních věcech lepší.

Jestli jste to dočetli až sem, smekám! :D Přeji všem krásný den!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Leni35
Kecalka 262 příspěvků 3 inzeráty 06.03.16 01:02

A jak se jmenuje ta hezoucka holcicka? a miry nejake? Ona beztak nechtela byt blizenec, tak si pockala aby mohla byt racice :-)

 
Kikuška90
Neúnavná pisatelka 18613 příspěvků 06.03.16 07:03

Prosímtě, pokud vložíš deníček anonymně, tak do něj nevkládej fotky sama, ale nech admina. U fotek je tvůj nick ;)

 
Anonymní  06.03.16 08:39

@Kikuška90 Jo :), díky za radu, nevěděla jsem, že když to pošlu s článkem ke schválení, tak u fotek to není anonymní.. Malá se jmenuje Amelia, 51cm, 3 390g

 
ladai
Závislačka 3623 příspěvků 06.03.16 08:44

Gratuluji k malé
Jen Krumlov nepatří mezi třetí nejlepší c ČR, nepatří ani mezi tret :mavam: í v jižních Čechách

 
Anonymní  06.03.16 09:29

@ladai Jo to bylo právě asi kdysi… :nevim: a pořád se to tu rozhlašuje. Jako nebylo to nejhorší, že jo… ale čekala jsem popravdě trochu více soukromí a větší podporu bondingu..(jasně miminku musí vyčistit dutiny, ale proč ho pak nepoložit na mámu?, to nechápu..)

 
mohout710
Stálice 90 příspěvků 06.03.16 11:47

:srdce: krasne

 
A666
Kecalka 378 příspěvků 06.03.16 14:45

Gratuluji :) Mě teda přijde děsivé to, že vlastně porodíš, a oni Tě tam nechají dvě hodiny o samotě - bez dítka, bez otce. To přítele vyhodili nebo odjel sám? A dítko odnesli protože bys tam s ním byla sama nebo proto, že mělo nějaký problém (já osobně pochopila že problém nebyl)?
Taky nechápu, proč po tom prvotním vyšetření a ošetření dítěte ho nemůžou vrátit mamce pro bonding tělo na tělo ale rovnou ho zabalí :(
Osobně mám z Tvého porodu pocit, že první půlka super, po výměně směny bohužel změna k horšímu - škoda, že se měnily, třeba by to bylo pak jinak…
Samozřejmě, že to není žádná hrůza, ale když si sama sebe představím dvě hodiny po porodu na sále sama, tak by mi asi bylo hodně úzko i bez poporodních hormonů.

P. S. ten probléms placentou měla známá taky, neměla už po porodu sílu placentu hend vytlačit, tak jí za ní tahali a výsledek byl, že musela v šestinedělí ještě dostat injekci oxitocinu aby se podpořilo přirozené odloučení a vyloučení zbylého kousku, hrozba revize nad ní taky visela.

 
ladai
Závislačka 3623 příspěvků 06.03.16 17:24

To asi bylo tou dr vid
Hlavně že byla malá v pohodě, jak to slyším tak většinou jak děťátko neprilozi matce hned a odnesouho tak ho vracejí už zabalené :(

 
kpiskacova
Kecalka 131 příspěvků 2 inzeráty 06.03.16 18:20

Po dlouhé době krásný porodní deníček, mě osobně se to hrozně moc líbilo…samozřejmě porod nebyl nejhorší, ale určitě to taky mohlo být daleko lepší - ze strany personálu…čekám na konci května dvojčátka a už se na ten porod hrozně moc těším..

 
Very84
Ukecaná baba ;) 1396 příspěvků 2 inzeráty 06.03.16 18:28

Nepisu bezne komentare, ale jelikoz jsem rodila asi tak dva tydny po tobe taky v CK tak musim, mou vyhodou bylo, ze jsem prijela v noci a nikde nikdo, za asi tak dve a pul hodky bylo po vsem a rodila me dr. Bohata a ta byla skvela a por. asistentka taky, ale malyho mi placli na brisko hned (upozornili me, ze kdyby bylo potreba odsat vodu nebo cokoliv tak si ho odnesou) a kamaradka se mnou byla porad, i kdyz me odvazeli na pokoj az pak kdyz jsem mela donesenou snidani, piti a vse vybalene na pokoji tak odesla…po bitve je kazdy chytry, ale asi si mela vic trvat na planu, me se ptala PA jestli nam plan, ja ho nemela, jen jsem mela pozadavek, ze chci synka na brisko pokud to bude samozrejme mozne…navic me prekvapilo, ze kdyz jsem tam lezela na sale po porodu, tak se taky stridaly smeny a PA i doktorka se prisli presvedcit, ze je vse ok a rozloucit se, to same nova PA se predstavila…Krum­lovska nemocnice uz asi neni treti nebo padesata, cislo neni dulezite, ale je porad hodne oblibena tim, ze je mala a utulnejsi nez treba budejicka, kde to proste musi odsejpat jinak…bohuzel jsou chvile kdy i tady je frmol, hlavne rano kdyz chodi tehule na monitory a na vsechen ten cvrkot jsou tam jen dve PA…nakonec neni hlavni to, ze porod byl pohodovy vcelku rychly a mimco je krasne zdravoucke???

 
Anonymní  06.03.16 20:28

No celé to tam bylo takové hektické :roll: :roll:, pondělí ráno, střídání směn, monitory ostatních, špatná doktorka, velká vizita, malá vizita.. a to já si vždycky přála rodit v hluboké noci (ale v červnu je to těžké :D, sotva je pár hodin tma - už svítá).. Jinak proč jsem tam zůstala sama? No, ono jsme to tak trochu nedomysleli s tou placentou. Řekli nám, že pokud ji chceme, tak musí do 15min zmizet ze sálu. Člověk jak vidí tu maličkou a celý zážitek má za sebou, tak je takový vyjukaný. Přítel popadl placentu a že tedy už pojede, chtěl už to všude oznámit, oslavovat, jenže nedošlo nám, že pokud rodičku nikdo nehlídá, tak tam to mimi nemůže být a hlavně ono by stačilo ji schovat do tašky s osobními věcmi pro něho, kterou by odnesl pak, no byli jsme až moc poctiví, asi…:/, příště už to vychytáme.. I když jsem duchem byla celou dobu u ni a i když tam nebyla, tak jsem k ni promlouvala, ani mi tolik nevadilo, že byla chvíli na dětském, ale ten bonding..to je tak vzácná chvíle v životě, no snažili jsme si to pak vynahradit společnými koupelemi a nošením v nosítku.

 
Lanear
Kecalka 263 příspěvků 06.03.16 20:30
:srdce:

Příspěvek upraven 06.03.16 v 20:31

 
Anonymní  06.03.16 20:32

@kpiskacova Díky moc za pochvalu, přeji nádherný porod ať to moc nebolí, ať je to rychle i dle vašich představ!! Ať jsou miminka zdravá!! :kytka:

 
soney
Zasloužilá kecalka 751 příspěvků 06.03.16 23:52

Predne gratuluji k princezne, at jste zdravi a stastni! :)

Priznam se, ze jak ctu bonding a porodni plan a doktor spatne kouka, uklizecka se malo usmiva a nechci prasknout vodu, pak zas chci prasknout vodu… tak asi trochu skatulkuji :think:
Rozpory ve smyslu jsme prirodni, chceme vse zcela prirozene, vozime si placentu a hrabeme ji do zeme, ale zaroven pozaduji automaticky kurz jak kojit, lec zdrava zenska jsem vetsinu doby na neschopence zavrena doma… :nevim:

Kazdopadne, kazda jsme jina, tak mame i jine predstavy a pozadavky :)

 
Anonymní  07.03.16 10:40

@soney Díky moc za přání :) No to právě o tom škatulkování to není že, ale podle toho, že člověk to dělá, jak mu to vyhovuje. Byla jsem ráda, že si mohu rozhodnout o píchnutí vody sama, nikdo mě nenutil..nechtěla jsem to hned, protože jsem se potřebovala ještě uvnitř více připravit na konec..a vůbec nejde o nějaké přecitlivělé a povrchní,,doktor se špatně kouká´´..tu doktorku bys musela sama vidět jak je arogantní a povýšená, a když uklízečka ani nezaklepe, když vchází, seřve tě jak malého parchanta za to, že si necháš tác s jídlem na pokoji o chvilku déle (na oběd dávají 30min), když zrovna mimi řve a celých těch 30 min musíš zrovna kojit, tak kvůli ní hlady fakt nebudu.. A co s tím má společného to kojení? To jako si myslíš, že žena přirozeně smýšlející, když poprvé rodí, tak ví všechno a jak má správně kojit? To se každá, úplně každá z nás musela naučit…a přijde mi teda dost zaujaté, zrovna o tomhle tak usuzovat. Oni JSOU tam od toho, aby ti ukázali jak správně pečovat o mimi (koupání, ošetřování pupíku, přebalování, a myslím si, že kojení k tomu také patří). Já vím, nejde o to, že když člověk se snaží žít bez chemie a zdravě, tak jde o nějakou roli..není to žádná role, nikdy není nic absolutního. Ale každý to dělá podle svého nejlepšího vědomí a svědomí jak to v danou chvíli umí…Vím, že člověk, který se trochu snaží a není líný žít jinak, tak v dnešní době je pořád ještě dost odsuzován, protože je v menšině.. Já bych zase na druhou stranu mohla mít tendence odsoudit někoho, kdo rodí s epidurálem, oxytocinem a raději nakonec stejně chce vyndat dítě z těla, kdo raději hned v porodnici stopne kojení (přeci si nezničím prsa), nechá dítě celou dobu na dětském, používá tisíc chem. přípravků na malé…ale nebudu soudit, protože i ten člověk to dělá v danou chvíli, jak nejlépe to může zvládnout, a když prostě si nezjistí víc o tom, jak lépe to udělat jde, je to jeho věc..třeba tu možnost prostě neměl..
P. S. a chci vidět vás, jak pracujete 14h denně v těhotenství!! To ani zákon nedovoluje! Sami mě poslali na nemocenskou, protože by museli předělat celou pobočku, kdyby mi měli zkrátit směnu na 8 hodin.

 
eva mrazova
Kecalka 102 příspěvků 07.03.16 14:25

Správně jsi popsala, co konkrétně ti vadilo v porodnici. Kéž by to i porodníci četli! Jen tak se přístup k porodům nezmění, když budeme, my rodičky spokojené se vším. Další maminky aspoň budou vědět, kdy se ozvat, ptát a užít si svůj porod. I když za mě se to moc užít nedá. Zažila jsem hrozný porod v noci, kdy snad celý personál spal a já chodila sama po chodbě. Druhý byl dopoledne, rodili jsme dvě a personálu tam bylo dost. Doktor, co mě kontroloval ráno, se přišel podívat i po porodu jak se mám. On byl zrovna u císaře. Ptal se i na jméno a gratuloval mi k holčičce. Ještě musím zmínit vždy usměvavé uklízečky na poporodním. Porodnice Břeclav

 
Anett96  08.03.16 16:35

Moc se mi deníček líbil, aji styl tvého psaní, aji mi ukápla slza po tom, jak jsi porodila :lol: :kytka:

 
Anonymní  15.03.16 12:21

@Anett96 Díky moc, vím, že je to vleklé, ale potřebovala jsem to tak autenticky napsat.. :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček