O Pratelstvi

Šárka  Vydáno: 27.07.05

Sedim takhle jednoho posmourneho rana s kolegyni a probirame, jak moc tezke je byt v cizi zemi bez rodiny, obzvlast pokud ma clovek deti. "Prave mi otehotnela kamaradka, taky tady nikoho nema a uz ceka treti dite”, licim sve kolegyni. Ta zpozorni a uklidnuje me, ze ale kamaradka urcite nema dite jako ja. Ja mam syna s ruznymi problemy komunikace, chovani, jednou nam dali i diagnozu autismu. "No to je prave to, ona ale taky ma jedno dite, ktere ma autismus”, premitam zase ja. Ted uz je kolegyne nakousnuta spravnou zenskou zvedavosti a nutne potrebuje vedet vice o me kamaradce a nasem pratelstvi.

Potkaly jsme se pred nekolika lety na jedne internetove diskusi o cisarskem rezu”, zacinam sve vypraveni. "Nase nejstarsi deti jsou skoro stejne stare. Obe dve jsme byly zklamane z nasich porodu a kamaradka uz tenkrat mela nastudovano tuny materialu o prirozenem porodu a porodu doma. Ja jsem sice o porodu doma uvazovala u prvniho ditete, ale po cisari jsem si rikala, ze bych byla blazen. No abych to zkratila, dva roky po mem prvnim porodu se mi doma narodila dcera a po pul roce ji nasledovala dcera kamaradky, kterazto se taky narodila doma.” Kolegyne se na me podezirave diva, zrejme si mysli, ze jsem s kamoskou zalozila klub blaznivych zenskych :o))). "Prosly jsme spolu vsemozne uvahy o porodech po cisari, tehotenstvi, porody”, pokracuju v liceni. "Ona byla prvni, kdo vedel, ze jsem uspesne porodila doma, jeste nez jsem to stihla zavolat rodicum”, usmivam se pri vzpomince na chvile po porodu. "A ja ji zas hnala, at uz vola PA, ze uz urcite rodi a pres telefon ji merila kontrakce a vedla diskuze, jestli uz to opravdu je ono. Drzela me, kdyz jsme prochazeli tezkymi casy s diagnozou a objevovanim ruznych problemu meho syna a snad I ja jsem ji byla oporou, kdyz si o par mesicu prochazeli podobnym martiriem i oni. Ted uz jsme ostrilene matky, ktere se perou s urady o co nejlepsi peci pro nase deti, takze nase telefonaty nekdy stoji za to :o))). Nektere nase vyrazy uz jsou tak odborne, ze by laik zasl a zcela urcite nechapal :o))).”
Kolegyne hlta kazde slovo a je ji divne, ze porad mluvim jen o samych telefonatech. "Nooo, videly jsme se nazivo jen jednou”, premitam, "vlastne to je na tom celem dost zvlastni, volame si skoro kazdy tyden a hovory na minuty rozhodne nemerime :o). Porad si mame o cem povidat.” Ted uz kolegyne kouka celkem nevericne, pry o kamaradce vypravim, jako kdyby bydlela za rohem a vidaly jsme se denne.
Pratelstvi je nekdy vec opravdu zvlastni a fungovat muze I na dalku. Muze dokonce fungovat I mezi lidmi, kteri maji opravdu rozdilne nazory v za:,–(nich otazkach zivota. Nam to klape uz roky :o))). A tak bych Edite chtela podekovat za vsechnu podporu, kterou mi za ty roky dala, radost, kterou do meho zivota prinesla i vedomosti, o ktere se se mnou deli. Ten pocit, ze muzete kdykoliv zvednout telefon a na druhem konci se ozve "Cusky cusky, jak se mate? Neee Poly, to neni babiii, to je teta, hele vem si ji, zas se chce bavit…pockej Daisinko, taky si muzes za chvilku vzit telefon…,” to je proste k nezaplaceni. (I kdyz obcas chvilku trva, nez se ke sluchatku probojujeme my dve :o)).
At nam to kamaradstvi vydrzi jeste dlouhe roky (pravda, casem si budeme muset poridit hlasitejsi telefony, to az nam sluch nebude tak dobre slouzit. Doufam, ze do te doby nekdo vymysli nejake sikovne udelatko na telefon, naslouchatko za uchem odmitam nosit!). Pred par lety byl nasim nejvetsim problemem porod cisarem, to jsme jeste netusily, ze oproti tomu, co nas obe ceka, to byla jen takova rozcvicka. Zivot uz je takovy a my se nedame :o))). Co se nam v budoucnu prihodi tusit nemuzeme, ale verit, ze okolo sebe budeme mit lidi, kteri nam pomuzou se tim vsim nejak protlouct , to muzeme vzdycky.

Ajda

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  27.07.05 19:54

Možná to sem vůbec nepatří, co já vím. Mám také známost po telefonu. kamaráda. Kdysi byl mým přítelem, ale protože jsem vdaná za někoho jiného, zůstali jsme u telefonování. A táhne se to už hezkou řádku let. Máme společný zájem: zdravou výživu, bylinky, přírodní kosmetiku, ekologii. Jsme asi tak trošku blázni, kdoví. Moc si rozumíme, ale protože se právem říká, že neexistuje přátelství mezi mužem a ženou, právě proto si jenom telefonujeme a SMSkujeme… . Je to náš problém, protože pokaždé když se vidíme, skončí veškerá rozumná konverzace, však víte co tím myslím, že jo? Je skvělý, docela nedávno prošel dost těžkým obdobím nemoci, kdy nevěděl jestli bude žít a já byla moc ráda za to, že mu aspoň trošku pomůžu. Možná si říkáte proč jsem si ho nevzala? Byl kdysi moc pyšný na svou krásu a hledal holku která by se mu vyrovnala a já jsem jenom takový ten průměr vhodný k přátelství. Tenkrát mne ten jeho výrok moc urazil, ale naše zájmy nás zase svedly dohromady. V té době, co jsem byla uražená, jsem se vdala a pořídila si mimíska. On je sám, nemoc ho příšerně změnila. Psychicky i fyzicky. Změnila i naše přátelství, ale přes všechno to smutné co mi řekl ho mám pořád ráda jako svého nejlepšího přítele…na telefonu. Pokaždé mi správně poradí když potřebuju naordinovat bylinky sobě nebo malému, nebo když potřebuju pohladit bolavou dušičku. Od toho přátelé jsou, ne?
 Elenka

Vložit nový komentář