O představách

Tea.30  Vydáno: 25.07.15

Tento deníček bude o tom, jaké jsem měla já představy jako netěhotná, nerodící a nerodič a jaká byla a je ve skutečnosti realita. Psáno lehce s nadhledem a humorem, ale tak, jak to opravdu bylo a je. Aneb odlehčené čtení pro maminky, těhotné ženy i pro ženy bez dětí.

Mám již téměř 10měsíční dceru. Úžasnou, věčně se smějící, šikovnou.

Mé představy o těhotenství:
Myslela jsem, že hodně přiberu. Měla jsem vnitřní limit, že se mi snad podaří do 12 kg. Jsem malá, a tak jsem se bála, že budu vypadat jako kulička a po porodu už nikdy nebudu vypadat jako dříve. Nebudu se líbit manželovi. Ne, že by tohle bylo důležité, ale i tohle mě napadalo v souvislosti s miminkem. Poslední trimestr mi vycházel víceméně na léto, takže jsem byla smířená s tím, že žádné velké výlety nebudou, že budu ráda, že jsem někde zalezená ve stínu, že mi otečou nohy, budu stále chodit na malou apod. Budu protivná, hormony poletí dolů, nahoru. Možná budu mít strie.

Jaká byla realita?
Jedním slovem bylo mé těhotenství nádhera. :-) Byla jsem šťastná, v 5. měsíci jsem se vdávala. Připadala jsem si hrozně krásná. Měla jsem krásný vlasy, pěknou pleť a úžasnou postavu. Měla jsem jen bříško. Komplikace téměř žádné. Léto jedno z nejkrásnějších. Stále na zahradě, slabé kafíčko, odpočinek, výlety po lesích, kopcích, koupání. Přibrala jsem 7 kg, které jsem poté nechala v porodnici. Žádné strie. Nijak jsem se neomezovala, jen jsem se hodně hýbala. Nejraději jsem byla v lese, sbírala hřiby, chodila po kopcích, téměř do porodu. Až poslední tři týdny už byly lehce náročnější. Zářilo ze mě štěstí, těšila jsem se na dceru.

Mé představy o porodu:
Zvládl to každý, zvládnu to také. Nemyslela jsem na to, bolest jsem si představila podobnou, jako když jsem měla operované prasklé slepé střevo a dále jsem to neřešila. Určitě odrodím přirozeně a rychle. Na sále zatlačím, vyleze hlavička, pak ramínko, pak další kousek… až bude miminko venku. :-)

Jaká byla realita?
Porod 22 hodin. Bolesti nepředstavitelné. Měla jsem pocit, že kdyby tam nebyl manžel, sama to prostě nezvládnu. Ten pocit mám dodnes. Přirozený porod jsem měla, nechtěla jsem nic. I přes ty obrovské bolesti a délku jsem nelitovala, ani v průběhu. Po nastřižení (nástřih bylo nakonec to jediné, s čím jsem souhlasila), jsem zatlačila a dcera byla venku na jedno zatlačení celá. :-)

Předtím jsem tlačila asi 20 minut. Poté jsem na vše zapomněla, žádná bolest už nebyla, jen to šití, kdyby nemuselo být. Dcera byla 2 hodiny u mě na bříšku. Nespala jsem 2 noci, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Byla půlnoc a mně se spát nechtělo. Dceru odnesli na první noc pryč, abych se vyspala, ona prý bude také spát (spala pak vkuse asi 14 hodin). Já nic, jen jsem posílala SMS. K ránu jsem usnula na chviličku.

Hojila jsem se rychle. Jen po probuzení jsem si sahala na břicho a modlila se, aby se mi to nezdálo - ten porod, protože v tu chvíli jsem to podruhé fakt zažít nechtěla. Teď už bych do toho šla opět určitě. :-)

Elenka měla 3030g a 49cm. Apgar skore 10-10-10 a zamilovala jsem se do ní hned. :-)

No a život s miminkem?
Tam to vše teprve začíná. :-) U nás tedy ze začátku žádná pohoda. Dcera buď plakala nebo spala, sama nikdy neusnula. Dokud byla maličká, zabírala pouze digestoř (bílý šum) a zavinout a chovat. Pokud jsme digestoř vypnuli, dcera se okamžitě vzbudila. Kojení se nám přes obrovské snahy nepodařilo a po velké snaze a námaze jsem přestala kojit okolo 3. měsíce. To mě hodně mrzelo.

Nedokázala jsem se ze začátku vůbec vyrovnat se všemi radami, co jsem dostávala. Nedokázala jsem pochopit, jak můžou být tak rozdílné. Jedna doktorka toto, jiná támhleto, porodní asistentka zase něco jiného, laktační poradkyně další opačné rady, rodina zase něco jiného… Nakonec jsem zjistila, že nejlepší je to podle sebe a dcery. :-)Ale ze začátku to byly hodně nervy. Dokonce jsem obrečela i první odsávání rýmy z nosíčku, které mi nešlo.

Jednu radu k nezaplacení jsem však dostala a té se držím od narození až doteď. Dělat vždy vše tak, aby to vyhovovalo zároveň mně i dceři… Když se jdu osprchovat, neodložím do postýlky, ale udělám to zábavné i pro ni. Jako miminko se houpala v koupelně v houpačce a pozorovala mě. Tohle ji bavilo. Časem si všímala, co vše se děje. Čistí se zoubky, obléká se, maže se… Taky jsem jí vždy říkala, co dělám. Až byla větší, dostala do koupelny hračky a děláme na sebe kuky kuk. :-)

Ráno ji tedy vždy přebalím a převléknu a pak se jde do koupelny. Nechtěla jsem nikdy chodit celý den v pyžamu. :-) Pak obě snídáme, první dcera, pak já. Když byla miminko, ráda se nosila (jinak plakala). Takže jsem se naučila dělat vše jednou rukou - ale nevadilo mi to, bylo to fajn. :-) Dceru jsem měla v jedné ruce v zavinovačce a druhou vyklízela myčku, udělala si čaj, uklidila věci po domě, povysávala ručním vysavačem a u toho jsme si taky vykládaly, většinou poté usnula. Občas jsme „skákaly“ na balónu. Ona usnula, já cvičila. Až byla větší, šla do manducy. Pokud jsem se chtěla najíst, musela být v proutěném koši, až byla větší, hrát si.

Učila jsem ji, že ona papala a teď musí zase papat v klidu maminka. Někdy plakala, ale pak už to brala jako hotovou věc. Teď už je také naučená, že přes den se musí i uklidit nebo že existují povinnosti. Teď už si umí hrát i sama. Ale miluje vysavač, když se vysává, tak jásá. :-)

Moje představy o rodičovství byly asi takové, že nebudu vědět, co mám dělat, kam dřív skočit, jak poznám, co dítě chce? Nakonec se ukázalo, že to tak možná bylo, ale jen chvíli. Ze začátku jsem vše dělala složitě a až jsem si to zjednodušila, vše šlo samo. Taky bylo potřeba se uklidnit. Tatínek je dlouho v práci, babičky nejsou v blízkosti, takže poradit jsem si musela.

Dcera se nakonec spaní s digestoří zbavila rychle. Spávala poté výhradně v kočárku - chodily jsme ven za každého počasí 2× na 2 hodiny. Ona spala, já to měla jako sport. :D Nyní už spinká krásně v postýlce po obědě. V noci jsem se teda ještě vkuse nevyspala :-) Budí ji několikrát vypadlý dudlík nebo 1× v noci hlad. Tak jsem zvědavá, kdy i tohle u nás přijde. :-) Teď nás trápí zoubky, ale to už tak nehrotím, jako jiné věci ze začátku. Dáváme homeopatika a víc si hrajeme. Ale ty noci s nimi! :D

I když jsem s dcerou každý den, tak čas s ní hrozně letí. Za chvíli jí bude rok. Přijde mi, že to malé miminečko je tu jen strašně krátkou chviličku.

Už teď se těším, co dalšího se mi podaří dceru naučit a co zajímavého zase ona naučí mě. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
elot
Ukecaná baba ;) 1106 příspěvků 25.07.15 08:06

Pěkný deníček.! Moc se mi líbí jak si s dcerou na jedné vlně. Je s toho poznat že jste spokojení. A mimochodem moc pěkné jméno taky mám Elenku :lol:

 
verulicek  25.07.15 08:28

Elenka je hezké jméno :kytka: tak ať se vám daří :-)

 
Fiducia
Neúnavná pisatelka 18895 příspěvků 25.07.15 09:51

Milý deníček :palec:

 
LLaylaa
Kecalka 175 příspěvků 25.07.15 10:24

Pěkný deníček. My máme Elisku a v některých pasážích jsem se taky poznala:-)Nejdůležitější je být na stejné vlně s miminkem :srdce:

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 606 příspěvků 25.07.15 13:35

Krásné :) Elenka vážně pěkné a zajímavé :) Já se tedy ještě nenaučila dělat skoro nic :D když malý nespí a řve, vidím bordel všude kolem sebe a chtěla bcyh uklízet :D když usne :D tak se mi nic nechce a sedím u pc :D

 
Alušáček
Ukecaná baba ;) 1873 příspěvků 25.07.15 21:55

Moc hezký deníček o holčicce s krásným jménen :-) Mám přibližně stejně malou holčičku a taky se především řídím svým rozumem než radama od kdekoho, stačí vnímat a porozumět, pak jde s miminkem všechno líp :-)

 
Dendaaa
Kecalka 158 příspěvků 168 inzerátů 29.07.15 11:49

Moc krásný deníček. Měli jsme to podobné - super těhotenství, porod nic moc, potíže s kojením. Také nám to moc utíká. Malé je už 13 měsíců a mně připadá, že jsme si jí nedávno přivezli domů.
Jinak moc krásné jméno a fajn pohled na péči o miminko. :potlesk:

 
Mesaroska
Povídálka 38 příspěvků 02.08.15 16:05

Hezký deníček, tak ať se vám daří.. :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček