O síle vtipkování a škodolibosti osudu

poiuz  Vydáno: 08.08.14

Aneb tolikrát člověk něco z legrace opakuje, až se to splní…

Ani nevím, kdy a kdo s tím začal, ale několik měsíců před porodem někdo nadhodil myšlenku, že by bylo vtipné rodit ve chvíli, kdy bude muž státnicovat. Haha, sranda, že? :-) Postupně se tato teorie stala oblíbenou mezi našimi přáteli. Muž byl pod palbou, zda bude raději před komisí, nebo v porodnici.

Když čas pokročil, byl červen, vedro, já nemotorná, oteklá a doufající, že každou chvílí porodím, začala jsem o tom vhodném datu přemýšlet čím dál více. S mužem jsme pupku oznamovali, že první použitelný den je až po státnicích. Oficiální termín porodu jsem sice měla až 30.6., ale tušili jsme, že to bude trochu dříve. Sám manžel párkrát nadhodil, že si fakt nepřeje, abych rodila noc před státnicemi, neb nejnevhodnější čas by fakt vybrat nešel.

Jak vedro pokračovalo, začala jsem sama malého přemlouvat, aby opravdu vyšel na svět ten první den po státnicích. Už jsem se totiž nemohla dočkat, až odložím kila a malého budu mít v náruči. Zároveň jsem ale chtěla klid na učení pro manžela.

V jedno pekelně horké červnové pondělí, den před státnicemi, jsme ráno neplánovaně i s mou matkou museli jít vyřizovat něco po úřadech. Cestou jsem potkala bývalou kolegyni z práce a odpovídala dalším lidem na zprávy, že stále ještě 2 v 1.

Po příjezdu domů jsem se jala dopřipravit poslední věci pro malého. Po obědě lehla na gauč a odpočívala. Manžel měl odpoledne jet do práce, ale nějak podvědomě zvolil formu home office. Po večeři se plánoval ještě v rychlosti vrhnout na učení a zopakovat si pár otázek, ve kterých si nebyl moc jistý.

Já opět „vorvanila“ na gauči s noťasem, když jsem uslyšela tři malá lupnutí. První myšlenka byla, že mi teda divně škrundá v břiše. :-D Po přesunu do pozice vsedě se mi chtělo brečet, neb jsem se opět počůrala a ani jsem nemusela kýchnout nebo se smát. Už abych porodila a tyhle starosti byly za mnou… Beru cestou do koupelny čisté kalhotky a divím se, že to při chůzi stále trochu teče.

Po dosednutí na WC mi došlo, že by to mohlo být něco jiného než moč. Přemýšlím, jak to poznám, a rozhodnu se zavolat do porodnice o radu. Po půlhodině od telefonátu a neustálém „ucmrndávání“ té tekutiny bere napůl nervózní a napůl otrávený manžel tašku a vyrážíme. Já s jednou vložkou v pytlíku a asi třemi v kalhotkách, neb cesta je trochu delší. Muž váhá, zda si s sebou vzít učení…

Během jízdy se ozvou kontrakce, po cca 10 minutách. V době příjezdu do porodnice a sezení na monitoru jsou již po pěti minutách. Já si však stejně říkám, že mě pošlou domů, že to beztak jsou jen poslíčci. Porodní asistentka se při pohledu na CTG usmívá a já se ptám, zda to tedy byla plodová voda - pořád tomu nevěřím. A muž sedící vedle mě běduje, že si to učení měl vzít a ty poslední otázky si ještě rychle přečíst.

Při prohlídce gynekologem se dozvídám, že jsem otevřená na 4 cm. PA mi na ruku připíná identifikační náramek a až po komentáři „Tak, teď jste naše.“ mi dochází, že vážně rodím. Oznamuju to muži a on odpovídá, že něco takového tušil. :-)

Na porodním sále nejprve ležím a čekám, až mi vykape infuze kvůli streptokokovi, a těším se, až budu z lůžka moci zmizet. Poté přichází na řadu klyzma a já začínám hledat úlevové pozice. Snažím se dýchat ani ne moc a ani ne málo (moc mi to nešlo), mačkám muži ruku, opírám se o něho, zkouším na něm viset, zkouším klečet, dřepět… Balon nepomáhá, sprcha je dobrá jen mezi kontrakcemi, kdy mám zimnici. Při kontrakcích nesnesu prostě nic, ani mužovy dotyky. Chvílemi křičím, chvílemi skučím, funím, úpím a kňourám.

Prosím o epidurál nebo cokoli jiného na bolest, ale je mi oznámeno, že by se nestihnul. Vzápětí mi PA oznamuje, že můžu tlačit. Nevěřím jí, připadá mi, že jsem na porodním pokoji chvilinku, divím se, že je již po 23. hodině a nechápu, jak to uteklo.

PA mi nabízí možnost tlačit v předklonu nebo ve dřepu, ale já nevím, JAK mám tlačit. Hlavně pořád nevěřím tomu, že už fakt jde malý ven. Docvakne mi to až s příchodem lékaře. Jsem nahnána na lůžko, nainstalována do skrčené pozice a personál se mi snaží vysvětlit, jak mám tlačit, jak využít sílu kontrakcí. Vnímám je jen napůl, vjem bolesti je mnohem silnější - jo, nejsem žádná hrdinka, prachsprostě jsem začala hysterčit. Měla jsem před očima přidušené dítě a další komplikace, které při porodu mohou nastat. Křičím, že to nezvládnu, že se udusí a ať mě klidně rozřežou a vyndají ho včas. Teď se za to stydím.

Po nějaké době, asi v řádu minut, se trochu zklidňuji a snažím se již spolupracovat. Zase vnímám přítomnost manžela, který mi celou dobu podpíral hlavu, tlačím podle pokynů lékaře. Stejně ale tlačím špatně a porod nijak nepokračuje. Podle pokynů čekám na silnější kontrakci, ale vnímám už jen intenzivní bolest, která nepřichází ve vlnách ani nikam nemizí.

Jedna infuze s oxytocinem, stav stejný… Až po druhé infuzi nastupuje ještě šílenější bolest, kterou má paměť během těch pár týdnů vytěsnila. Pamatuji si jen své pocity. Slyším, jak mě lékař chválí, že jsem konečně pochopila, jak na to a bere do ruky nůžky. Vidím dvě PA, jak mi válcují břicho, vnímám muže vedle sebe… a za okamžik ze mě vypadne „ahoj, broučku“ při pohledu na svého právě narozeného syna.

Padnu naznak na lůžko, muž mě hladí po zpocených vlasech. Přichází další kontrakce a jde ven placenta. Lékař mě zašívá a konverzuje s mužem, co že to vlastně studuje a přeje mu hodně štěstí u státnic. Je skoro půl jedné v noci.

Necelou hodinu se mnou a s naším synem zůstal manžel na porodním pokoji, poté odjel domů se na chvíli vyspat. Já se nadále kochala a kochala, až jsem usnula. Budí mě bolesti při zavinování dělohy. Zvoním na PA, že bych se ráda osprchovala.

Druhý den ráno mi manžel volá, že úspěšně odstátnicoval. Prý nechápe, jak se mu to podařilo, celé to má v mlze. Šel na řadu jako první. Vyděsil se, když měl odpovídat právě na ty otázky, které si chtěl ještě zopakovat. Poté se prospal v autě na parkovišti u školy, nakoupil něco ženě do porodnice a odpoledne, již zmátořený, se přijel podívat na nás dva.

Asi vytvořil novou urban legendu o studentovi, co šel ke státnicím rovnou od porodu, neb tato zvěst se mezi spolužáky velice rychle rozšířila. A při slavnostním zakončení státních zkoušek se mu dostalo spousty gratulací. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Kaculatko
Extra třída :D 11744 příspěvků 08.08.14 01:08

:mavam: pekne pekne :palec:

 
helga123
Kecalka 427 příspěvků 08.08.14 07:16

Moc hezky napsané :potlesk: :)

 
micta
Generální žvanilka 20083 příspěvků 08.08.14 07:40

Hezké ;)

 
katka.polka
Ukecaná baba ;) 1420 příspěvků 08.08.14 08:18

Teeeda =))) Obdivuji Tebe i manžela. Takový chlap se mezi všema těma citlivkama těžko hledá, já doufám že toho svého vůbec přemluvím jít se mnou na sál =(

 
subsomi
Kelišová 6510 příspěvků 13 inzerátů 08.08.14 09:06

:potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:
aneb, když se chce, všechno jde
gratuluju k miminu i státnicím

 
eli196
Ukecaná baba ;) 2355 příspěvků 08.08.14 09:18

:D syn si to hold uměl načasovat :D, manžel je dobrý, že to takhle zvládl!

 
alcar
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 08.08.14 09:25

To bylo drama… Vlastne rovnou dve! :D Gratuluji k syneckovi a manzelovi k uspesne vykonanym statnicim. :kytka:

 
miskakr
Ukecaná baba ;) 1785 příspěvků 2 inzeráty 08.08.14 09:51

Já mám termín porodu 31.12.2014 takže všichni plánují první dítko roku 2015…důležité je že v tom má okolí jasno… :D :D

 
Dainvyk
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 17 inzerátů 08.08.14 10:09

Pěkný deníček :) :hug:

 
Xverunka
Ukecaná baba ;) 1211 příspěvků 08.08.14 10:09

Super načasování :) krásně napsané :palec:

 
JulkaD  08.08.14 11:17

Jeeezis, to je kraaasneej denicek!!! :andel: :hug: :potlesk: :potlesk:
Dekuji, mam hned veselejsi naladu. Deeekuji!!!
Mimch. Gratuluji k miminku a ke statnicim, uzivejte :kytka:

 
AniNevim
Neúnavná pisatelka 16803 příspěvků 08.08.14 11:37

Jste statecni vsichni. Hlavne ty, jak jsi skoro s humorem zvladla porod i jiste nervozniho manzela. Protoze ja bych nervozni byla. Letos jsem tez koncila, tak si umim úredstavit, jak bych silela, ze nemam neco docteno.
Velka gratulace k synkovi a statecnemu a sikovnemu manzelovi :kytka:

 
Langerovak
Stálice 79 příspěvků 08.08.14 12:34

:lol: super!! gratuluji!!

 
pettu
Kecalka 211 příspěvků 08.08.14 12:58

Moc gratuluju k synovi i ke státnicím, moc jsem se pobavila :)

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19522 příspěvků 08.08.14 15:32

Prostě kluk ví kdy má přijít :pankac: úžasnej dáreček ke státnicím. tak gratulace k obému :kytka:

p. s. jinak s tím vtipkováním…moje kamarádka mi oznamovala, že je podruhé těhotná a my s manželem jeli zrovna na dovču a ona na nás jen to by byla sranda, kdybyste si přivezli z dovči dítko, abysme mohli vozit spolu…no co myslíš…nášeho druhorozenýho sme si přivezli z Itálie :mrgreen:

Příspěvek upraven 08.08.14 v 16:12

 
Lajka09
Závislačka 4560 příspěvků 08.08.14 20:00

To je jako můj Porod s hrachovkou :mrgreen: včetně toho nepochopeného tlačení. Do dneška nechápu, jak to ty ženské dělají. Mě taky pomohly PA s Dr a nůžky :roll:
Pěkný deníček! :palec:

 
Talitha
Extra třída :D 12969 příspěvků 09.08.14 12:11

No ono s tím tlačením je to jednoduché, stačí počkat na ten spontánní pocit, kdy člověk prostě musí.
Tady ty porody, kdy žena čeká na povel: můžete tlačit, jsou prostě na houby.
Nucení na tlačení, které nejde nijak vůlí potlačit a to dítě vyleze ven spíš s pocitem tlaku, než bolesti, by přišlo i tak, za chvíli a člověk by nemusel čekat na povel.
Ale to by se to muselo nechat v klidu proběhnout samo, jak to tělo potřebuje.
A že to samo přijde je jasný už z toho, že třeba málokterá by chtěla rodit v autě nebo překotně doma, ale prostě to nejde.
Jen bychom si jako ženský musely víc věřit.

 
poiuz
Zasloužilá kecalka 889 příspěvků 09.08.14 18:48

Děkuji všem, za mě i za manžela :-)

@miskakr Tak to mě schválně zajímá, jestli se trefí - pokud to budou hodně často opakovat, tak vsadím boty, že jo :D

@brumdinka Takové přivolávání :D

Vlastně jsem ještě do deníčku nenapsala, že mi pár týdnů po porodu další bývalá kolegyně z práce říkala, že přesně v to pondělí se o mě bavili, jestli už se k tomu schyluje atd., takže ti mi to taky snad přivolali :lol:

Příspěvek upraven 09.08.14 v 18:50

 
poiuz
Zasloužilá kecalka 889 příspěvků 09.08.14 18:54

@Virginia Taky jsem pak uvažovala, jestli nestačilo prostě chvíli počkat, přestože cesty byly už připravené, když malý na tom byl dobře… Právě jsem si až do té chvíle myslela, že to tlačení půjde samo, že mi tělo řekne, co mám dělat, ale neřeklo nebo to nestihlo, netuším. Každopádně, jsem ráda za to, jak to dopadlo. :pankac:

 
Romanetka
Ukecaná baba ;) 1319 příspěvků 09.08.14 22:11

U prvniho porodu jsem taky absolutne nevedela, jak tlacit a dychat, porod skoncil nastrihem a vexem. V druhem tehotenstvi jsem jednou byla v porodnici na cviceni pro tehotne, tam to PA ukazovala, pri porodu jsem pak mela tu stejnou uzasnou PA, syn(4kila, 55cm) se hlavne diky ni a natrenovanemu tlaceni narodil behem chvilicky bez jakehokoliv zasahu a poraneni…
V prvnim tehotenstvi jsem si porad rikala, ze chci pro dceru pekne datum bud 1.11. nebo 11.11. A ona si nakonec vybrala taky pekne datum 20.11.2011 :-) podruhe se synem jsem chtela byt v porodnici na Velikonoce a opravdu mne v sobotu rano prijali a v utery rano propustili, tak jsem ty nenavidene svatky byla schovana v nemocnici:-)

Příspěvek upraven 09.08.14 v 22:15

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 11.08.14 11:43

Gratuluji oběma :)

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19522 příspěvků 16.08.14 18:44

@Virginia přesně si tak nějak matně pamatuju, že mi řikali ted´zrovna netlačte a já zrovna malýho vytlačila :D…ale já všeobecně nikoho neposlouchám :mrgreen:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele