O šroubku v pupíku

wewa  Vydáno: 20.02.14

Každý jistě zná tu pohádku o princi, který měl šroubek v pupíku a v den jeho 21. narozenin se objeví krásná princezna, odšroubuje šroubek a princi se z toho… upadne prdelka. No a já vám povím, jak to bylo doopravdy. Dnes jsem totiž našla rozepsaný deníček a po necelém roce (já skloretička :D) se ho rozhodla dopsat.

Prďola 11 měsíců :).
4 komentářů

Za devatero zastávkami a devatero paneláky… Když mému Vojtíkovi upadl pupeční pahýlek, koukala jsem jako blázen, že v tom pupíku má nějakou malou bouličku. No pediatrička koukala taky a konstatovala, že to bude pupeční kýla, kterou máme sledovat a kdyby něco, máme přijít.

Do ledna se nedělo nic a najednou byla z malé bouličky boulička větší a dokonce vylezla víc ven. Paní dokotorka nás poslala do FTN Krč na chirurgickou ambulanci, že se nám na to podívají.

Do Krče jsem jela se smíšenými pocity a s určitou nostalgií (rodila jsem tam) a s hlavou plnou toho, že jsem na Kačáku zvládla eskalátory. :D Šla jsem tudíž do pavilonu B4 a v kartotéce nás přivítala milá sestra se slovy, že nás zavolají. Asi za 15 minutek šel Vojta na řadu, pan doktor ho zkoukl a poslal nás do B3 na ultrazvuk.

Takže zabalit dítě a šup ven. Kdybych přemýšlela trochu víc, mohla jsem si ušetřit vnesení kočáru do schodů, protože zezadu budovy je nájezd. No nic, někdy příště. Sestra, která měla obdržet objednání, mi tvrdila že tam nic není a už za minutku houkala, že teda pardon, že to tam je a že mě zavolají. Takže vysvléct mimino a čekat. Byl tam jen jeden starší pán, který se zvláštně usmíval. Já nevěděla proč, tak jsem se pár minut zubila taky. Bože můj.

Sestřička mile prohlásila, že to rozkošné miminko půjde rozhodně první a optala se pána, jestli už se mu chce hodně. Dědoušek odvětil, že už ho má v zatáčce, ale rozkošné miminko i jeho matku pustil. :D

Lékařka na sonu lamentovala nad tím, jak mu má tu titěrnou bouličku zaměřit, že neumí zázraky. Naštěstí Vojta bude asi profesionální pacient, protože se řechtal a na sestřičku se díval tuze líbezně. Nic tam stejně nevykoukala, jen se obě divily, jak to že nebrečí, když většina dětí na sebe nenechá sáhnout. Co já vím… můžu za to, že má personál nemocnice a i prodavačky v obchodech raději než mě?

Každopádně poslala verdikt zase na ambulanci. A tak znovu obléknout a šupajdit o vchod níže. :) Pan doktor na malého koukl znovu asi za 10 minutek čekání a do zprávy nám napsal „ohraničená formace v průměru 0,5 cm a s přesností 7×3mm.“ Objednal nás na 15.3.13 na ultrazvuk a že kdyby něco, máme přijet.

15.3.13 v 10:00 jsem už i s malým Vojtou čekala na sonu, kde nás bral tentokrát stejný doktor, co nás vyšetřoval na ambulanci. „Je to ohraničené, občas začervenalé a malinko se to zvětšilo, víte co, je to asi atherom.“ OK.

Na ambulanci nás paní doktorka objednala na nejblížší termín, a to 5.5.13 na nadstandart příjem ve 13:00. A když nebudou komplikace, tak 7.5. domů.

V pátek 3.5. jsem si vyběhala pro malýho předoperační, odběry krve měl ukázkové a mě se začínala zmocňovat hrozná nervozita.

V nástupní den jsem jela se ségrou, přítel měl ranní do 15 hodin, takže nestíhal. Čekat na ambulanci, aby mu pan doktor zakroužkoval a naznačil fixem, kde maj řezat, a už s papírama o příjmu pěkně nahoru na pokoje. Měla jsem sebou kočár a protože jsem nevěděla, jak to tam chodí, běžela jsem ty 2 patra pěšky a vše vysvětlila na recepci. Moc milá sestřička mi půjčila kartu, ať si dojedu pro dítě, sestru a ten kočárek. :) Okroužkovala Vojtu náramkem (mimochodem z něj má doteď červenej flek na ruce a loupe se mu tam kůže) a řekla, ať si v klidu zaparkuju do pokoje a že můžem dnes ještě do 17 hodin ven. Hurá, takže jen nakrmit dítě a pryč.

Sestra jela domů a já šla hledat muflony. Ale nejdřív jsem si zašla pro kávu a koupit na pokoj mlsky, ovoce a taky pití. Přestože jsem obešla téměř celý areál, ty potvory jsem nenašla! Jen jsem tím uspala Vojtíka. Večer probíhal moc dobře, jen k večeři dostal, v tu dobu, 10měsíční chlapec rohlík s lučinou, přestože to ještě nejedl. Naštěstí jsem sebou měla mlíčko s kaší do lahve, a tak dostal toto. Dali jsme si sprchu a hurá chrupkat. Usínání trvalo tak 30 minut, což bylo oproti tomu doma nekonečné. Říkala jsem si, že jestli něco nedám, tak hodinu uspávat (teď v období vzdoru se tomu musím smát).

Něco kolem 3-4 hodiny u nás byla sestřička přeměřit teplotu a připomenout mi poslední jídlo a pití. Vojtíšek lačnění zvládal skvěle a nebyl ani trošku protivný. Já maličko ano, protože jsem lačnila taky. :D Pamatuju si, že kolem deváté dostal oblbovák a co se mu v hlavičce odehrávalo, to by mě zajímalo moc, protože se potom smál a straaašně dlouho zkoumal vzorek tapeny na stěně, kde byla přiražená má postel.

A potom to přišlo. Sestřička zaklepala a že si jdou pro pacienta. Přijeli s velkým lehátkem, na kterém ho upoutali a já nesměla ani k výtahu. Prý aby moc neplakal. Fajn! Odešla jsem na recepci, abych nahlásila odchod pro kávu a kredit a že jsem hned zpět. Pršelo, počasí vystihovalo mojí náladu. Veděla jsem, že nejde na žádný velký zákrok, a přesto ten zatracený knedlík v krku ne a ne vyhnat.

Šla jsem na pokoj a po 11. hodině mi ho přivezla vrchní. Mohla jsem si ho sama z lehátka přenést na postýlku a mohla jsem ho prý hned chovat. Nechtěla jsem, nevěděla jsem, bála jsem se, abych ho třeba nějak nezmáčkla. Sestřička mu ještě upravila kanylku v ruce. V tom začal naříkat, ale stačilo pohlazení a pár klidných slov a byl spokojený.

Když maličký přicházel k sobě, pofňukával a já tam byla pro něj, ale maminku upřímně nechtěl, chtěl pít. Už jsem mu brzy mohla začít dávat po troškách vodu. Vždycky jí dychtivě spolkl a dožadoval se dalších kapek a pak plakal, když nemohl dostat víc. Ale naštěstí dávkování vody až na 60 ml trvalo jen hodinu, za další už mohl dostat mlíčko.

Všechno by mohlo být fajn, kdyby ovšem neprosakovalo lepení na ráně. Doktorka, která operovala společně s vrchní, zkontrolovala a řekla jen „Převážeme to.“ Ani se na tu ránu nepodívala.

To samé se opakovalo za další hodinu, když jsem si po dalších 45 minutách vyžádala zkontrolování rány. Přišel skvělý pan doktor, který na prcka koukl. Vojtík se kochal jeho chlupatýma rukama a byl z nich unešený. Brzy bylo jasno - prosakovala prý cévka, prostě to nebylo dobře zašité nebo co a je potřeba revize rány! Cože? Další lačnění?

Kolem sedmé šel Vojtík na v podstatě druhou operaci. A já měla neuvěřitelný vztek, že se něco takového stane a jak může někdo být tak, troufám si říct, bezohledný k dětskému pacientovi. V slzách jsem volala mámě, abych jí to řekla a ulevila si. Jinak podruhé si pro Vojtího přijela jiná paní, a to s miminkovským vozíčkem, do kterého ho zachumlala i s peřinkou a dudlíkem a směla jsem až dolů k branám operačních sálů.

Vojtíška mi přivezl ani nevím kdo, jestli sestřička, ale asi ano. Byl zachumlaný ve vozíku a naprosto klidný. Prý můžu dát napít za hodinu. Dala jsem za 1,5 hodiny, abych to neuspěchala. Naštěstí to proběhlo dobře a Vojtík neblinkal ani nic podobného. Dokonce spal jako neviňátko a já měla kruhy pod očima a každých 20-30 minut kontrolovala lepení. Naštěstí vše v pořádku.

Ráno mohl dostat prcek přesnídávku a já dostala loupák. V 9:00 jsme šli na převaz, pan doktor zhodnotil, že v pořádku, prý tam takové zlatíčko dlouho neměli a můžeme jít domů. Nebudu to protahovat, v 10:00 přišla účetní pro 2 tisíce za pokoj a prej nashle. Dostala jsem vlastně i poučení, co a jak dělat s ránou, jak ošetřit, mazat a kdy jít na kontrolu.

Jinak k nemocnici: Lékařka, co první operovala, se nejen nepředstavila, ale ani nepřišla s vysvětlením a přůběhem operace. Vlastně se tam už neukázala, myslím nahoře na pokojích, jinde nevím. Lékař, který revidoval, by skvělý. Uklidnil mě, vysvětlil a objednal nás za tři měsíce na kontrolu k němu, aby Vojtu osobně zkontroloval. Sestřičky milé, ochotné a vstřícné, jinak pobyt delší vyžaduje připravenost maminky a spoustu drobností přinést sebou (jídlo, pití atd.) Vzhledem k věku jsem s prckem nebyla ani v té herničce (on se v tu dobu jen plazil, a to po břichu prostě nešlo) a celkově lepší než porodnice. A na nadstandartu bylo skvělé soukromí, kde opravdu každý klepal a rušil minimálně. :)

Cesta byla pěkně studená a už jsem strašně chtěla být doma. Vojta je lump, co se doma okamžitě začal točit na bříško, takže pořád dokola a zpět. :D Peklo nastalo kolem 5 večer, když přišla teplota a následně horečka. O půlnoci jsem volala do Krče, jestli máme přijet, že má 39.2°C. Prý nemusíme, po operaci to není výjimka, může probíhat viróza. Obklady na končetiny a dát mu čípky.

A to mě nenapadlo. Já střídala Nurofen, Panadol sirupy a nic. Pak stačilo dát zábal a Viburcol čípky a ve 3 ráno další a bylo téměř i po teplotě. Dopoledne měl znovu nad 38°C, takže další čípek a od poledne už úplně v pořádku. Na kontrole za 4 týdny u pediatričky už byl pěkný stroupek. Jizva je sice vidět, ale jak říkáme, máme výjimečného kluka s výjimečným pupíkem. A prdelka? Neupadla mu. :)

Vojta je čudla, co na pupík kouká a zatím se ani nediví, proč má jíný než já a tatínek. Tak uvidíme, do kdy mu to vydrží. :) Děkuji za přečtění.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
Granda
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 20.02.14 01:29

Taky mám vojtu a taky má kylu. Děkuji za denicek, aspon vím, co nás asi ceka. Ale do krce uz mw nikdo nedostane ani omylem.

 
wewa
Ukecaná baba ;) 1961 příspěvků 20.02.14 06:46

Asi bych měla upřesnit což z deníku jasné není, že se o kýlu nejednalo, byl to atherom, prý běžný jako tuková bulka…ale na hloupém místě kde by třeba při opalování, mohl nastat problém.

Příspěvek upraven 20.02.14 v 08:46

 
joaska  20.02.14 06:52

Vy jste oba uzasně stateční. Když si představím, že bych to měla absolvovat s Kubou, tak bychom oba řevem zbořili nemocnici a kdybych to měla absolvovat s Adou, tak bude uklidnovat on mne.

já vím, že mnohá mimča s maminkami musí zvládat daleko těžší věci v nemocnici a všichni, všichni máte můj neskutečný obdiv.

proto všem, nejen těm mým raubířům, ale i Tobě a Vojtíškovi a každému dítěti na světě přeji spoustu zdraví. A pokud už zdraví maličko zakulhá, tak tak úžasnou mámu, jako jsi Ty. :kytka:

 
wewa
Ukecaná baba ;) 1961 příspěvků 20.02.14 07:02

@joaska děkuji za krásmý komentář, ona to každá máma musí zvládnout :kytka:

 
joaska  20.02.14 07:09

@wewa jasně že ano, jen některé líp a některé hůř a mám jasno v které kategorii jsi Ty a v které bych byla já :lol:

jinak ještě k deníčku, hezky se četl, líbil se mi sloh
pokud se zadaří a dětičky budou spát po obědě alespon deset minut společně, jdu číst další Tvé deníky, jaktože tě neznám? :think: :lol:

ahoj :mavam:

 
bbetty
Kecalka 131 příspěvků 20.02.14 07:56

Tééda, tolik starostí kvůli pupíčku!!!Dovedu si představit, jak bych byla na nervy aby byl prcíček v pořádku. Jinak Vojtíšek je moc pěkný chlapeček a vlásků teda má!!!Přejeme už jen zdravíčko a aby se žádný takový pobyt v nemocnici neopakoval!!! :srdce:

 
Safira77
Zasloužilá kecalka 930 příspěvků 20.02.14 08:12

Jste stateční a šikovní :)

 
manderinka
Stálice 70 příspěvků 20.02.14 09:30

Moc krasny denicek, uzasne napsane, jsem rada ze to dobre dopadlo a Vojtiskovi i sikovne mamince posilam hodne zdravi a minimum takovych to pobytu v nemocnici

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 20.02.14 17:56

Hlavně, že to dobře dopadlo

 
Crystalline  20.02.14 19:05

Maly je statecny chlapecek, jsem rada, ze jste to zvladli a maly nema komplikace :srdce:

 
Elísek22
Kecalka 366 příspěvků 20.02.14 19:47

Moc hezky napsany, cetlo se to uplne samo.Mas muj obdiv, jak jste to vsechno zvladli :kytka:

Příspěvek upraven 20.02.14 v 19:48

 
MaMis
Závislačka 3525 příspěvků 21.02.14 08:48

Ahoj, koukám, že jsme byli v Krči ve stejnou dobu. My měli taky nástup 5.5., operace 6.5. a odchod 8.5. Malého operovala taky ta doktorka - jméno nevím. Malý měl abces u řitního otovoru na zadečku, tak mu to řezali a čistili, a teda přístup dr a některých setřiček byl příšerný. Přivezli mi uřavné miminko (malý byl 3 měsíční mimi, narozený o 6 týdnů dřív), nikdo se na něj nepřišel podívat, když jsem potřebovala přebalit (poprvé od operace) tak jsme sháněla sestru ta ať ho omyju, že mu na to pak dá višňák, ale mě to nešlo, měl v té ráně dren, tak jsem lítala zase po chodbě než jsem uhnala sestru tak silou vytáhola dren, malž řval, a krvácel, já z toho na nervy. KOmunikace personál-rodiče tam teda byla na dost nízké úrovni. Měla jsem již tou dobou srovnání, protože malý byl již na operaci v necelých dvou měsících na urologii (Ke Karlovu) a tam se s vámi dr baví. Já se o tom kdy půjdeme domů nedozvělděla od ošetřijícího lékaře, ale ekonomka si mě přišla zkasírovat se slovy, zítra jdete domů, tak mi zaplaťte váš pobyt.

Hlavně že to prcci zvládli i my maminky, i když teda ty pobyty v nemocici jsou náročné.

 
wewa
Ukecaná baba ;) 1961 příspěvků 21.02.14 13:45

@MaMis měla jsem pokoj č.5 neměli jste vedle šestku? od tam tuď jsem často slyšela pláč malého miminka. jinak já byla spokojená v rámci srovnáni z porodky, se sestřičkami a tím panem doktorem co operoval večer a uklízečka se fur vnucovala, nevím co na mě viděla :mrgreen: :mrgreen:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele