O válení v bahně

LKL  Vydáno: 18.01.16

Aneb jak vám plán, kamarádi a přemoudřelý druhák pomůžou dostat se na svoji váhu.

V prvním těhotenství jsem přibrala dvacet kilo. Což o to, do konce šestinedělí byla dole, chybou ale bylo, že jsem volný čas, nuceně trávený doma s Vikinou, využívala k vaření. Respektive k učení se vařit.

Albert si mě odvážně vzal, aniž bych mu kdy v životě připravila byť jen šálek čaje. Jenže najednou jsme měli doma novorozence a ukazovalo se, že chodit třikrát denně do restaurace je přinejmenším nepraktické.

A tak jsem musela začít. Od čaje, přes vajíčka, toasty, špagety podle rodinného receptu mého bývalého skoro-tchána, kuře na paprice podle Anuše Kejřové, bábovka podle Sandtnerky, hrníčkové knedlíky, co se vždycky povedou podle naší babičky – a najednou to šlo. Bylo to dobré, bylo toho hodně a bylo to pořád doma.

Na oslavě prvních narozenin naší Vikči jsem měla jen o čtyři kila méně než před porodem. S hrůzou jsem prošla svůj pracovní šatník a zjistila, že se do ničeho nevejdu. A tak opětovnému nástupu do zaměstnání předcházelo odpoledne strávené v mém oblíbeném butiku. Drahá zkušenost.

Do práce jsem skočila rovnýma nohama a nebyl čas lámat si hlavu s dietou. Snídaně cestou v pekařství, oběd v kantýně, ale jenom když se zrovna stíhalo, což nebylo zdaleka vždycky, a večer gastronomické orgie. Předporodní váha byla na dohled i na dosah.

Na firemní letní večírek jsem si koupila nové večírkové šaty a rozhodla se přebytečná kila vytančit. Jenže DJ musel ve dvě skončit a já se ocitla na baru se svým šéfem, naší novou sekretářkou Renatou a jejím manželem Kubou.

„A co teda vlastně děláš?“ ptám se nového známého.

„Jsem osobní trenér a mimo jiné organizuju boot campy,“ povídá strůjce mého budoucího utrpení.

„Boot camp, to je takový to jak běháš po parku a klikuješ v bahně?“ dělám si jasno ve sportovní terminologii.

„Jo, a ještě u toho na tebe řvou,“ vmísil se do hovoru můj šéf.

„To se mi líbí. Kde že to je?“

Nad ránem s hrůzou zjišťuji, že jsem v nerozvážnosti způsobené přílišnou konzumací vodky slíbila, že se té šílenosti příští pondělí zúčastním.

Další den, hned poté, co jsem zvítězila nad kocovinou, jsem vyrazila na to pravé nákupní inferno – pro elasťáky XXL do místního sportu.

V pondělí jsem do nich nacpala svůj kdysi exkluzivní zadek a vyrazila do parku. Všichni ostatní vypadali děsně fit a ve mně byla děsně malá dušička. První trénink bylo v zásadě pobíhání sem tam na šířku volejbalového hřiště, prokládané stovkami dřepů, kliků a angličáků. Odcvičila jsem s bídou pětinu toho, co ostatní, ale každý si hleděl svého a nikdo nic neříkal. Bylo hezky a Kuba na nás neřval.

Krize přišla asi tak po měsíci. Prý potřebujeme změnu, a tudíž se vrátíme k systému, který praktikovali dříve - budeme při tréninku obíhat park. Oni vyběhli, já za nimi. Když začínali na prvním stanovišti třetí desítku kliků, já teprv padala na zem. Stihla jsem jich šest a zjistila, že už musím běžet dál.

Na druhém stanovišti dva angličáky z dvaceti. Na třetím jeden dřep. Na čtvrté dobíhám, když se poslední zvedají ze země. Ani nevím, co dělali. Je mi do breku. Někde mezi šestým a sedmým se přestávám ovládat úplně. Jsem stará, tlustá, nemožná a nestíhám.

Překulil se podzim a přišlo slibované bahno. Marně se při dalším obíhání parku snažím dohonit ostatní bootcampisty a zas bulím. Prakticky nevidím na cestu, a tak na křižovatce cestiček vběhnu přímo před kolo dvěma osmiletým klukům. Oba bryskně odhalí jak moje ubrečený oči, tak příslušnost k bootcampové skupině.

„Jo támhle běželi,“ ukazujou mezi stromy.

„Neboj, oni ti neutečou, vždycky někde čekaj,“ mají v malíku místní trenérské praktiky.

Děkuju a loučím se s nimi, načež ten menší za mnou ještě zavolá: „To nevadí, že je nestíháš, jeď si svým tempem a výsledky budou, uvidíš,“ šlápnou do pedálů a zmizí mi z dohledu.

Jakože cože? Fakt to to dítě řeklo? To mi nikdo neuvěří.

Dobíhám svoji skupinku, která už dávno dělá bahenní sklapovačky. Nikam dál se neběží, padám na zem a lehám bahnu vstříc.

„Bahenní zábal, je to jako v lázních,“ opakuju si v duchu a kmitám trupem nahoru a dolů.

„Nene, je to studený, je to studený,“ kazí mi to moje racionální já. Trpím.

Večer ve sprše přemýšlím o neznámém klukovi. Přece si nenechám kecat do života od úplně cizího absolventa druhé třídy.

„Jeď si svým tempem a čekej na výsledky,“ říkal.

Ale jak na to, abych tolik netrpěla při tom zatraceném běhání? Google říká C25K (couch to five k, z gauče na pět kilometrů). Nedůvěřivě si prohlížím plán – prý za devět týdnů uběhnu 5 kilometrů. Haha – oni nevědí, že já nikdy v životě neuběhla ani patnáctistovku!

Dávám si budíka na šestou. Zdá se mi o maratonu.

Pampampadampa­dympampam – uvádí mě protivný telefon do ranní reality aniž bych se dozvěděla, jestli jsem zemřela v průběhu maratonu, nebo až v cíli. Venku tma a prší. Ale musím jít – plán to říká. O dvacet jedna minut později zapisuju do excelové tabulky dnešní výkon – indiánská chůze – minuta běh, dvě minuty chůze. Sedmkrát dokola. A pozítří zas.

Tabulka se plní odběhanými minutami a já jsem na sebe pyšná. Trenéři i kolegové bootcampisti si všímají mých pokroků – postupně zaostávám míň a míň. Ještě před koncem roku mě vyhecují na pětikilometro­vý závod.

„Ok, jdu do toho, ale potřebuju vodiče,“ vyjednávám.

Moje kolegyně Renata se hlásí první, její manžel Kuba a náš trenér v jedné osobě vzápětí a do konce tréninku asi deset dalších lidí.

Nakonec nás z naší bootcampové skupiny stojí na startu devatenáct. Kuba mi dává cíl pod půlhodinu a já v duchu vzývám všechny svaté, ať to alespoň dokončím.

„Makej, Lído, pojď, to dáš,“ stojí špalír mých dávno doběhnuvších kamarádů na posledních pár stech metrech.

Ždímu se co to dá, Renata je mi solidárně po boku – 35:30. Bez chození, bez zastavování. Uběhla jsem pět kilometrů v kuse!

S obavami hledám v davu Kubu co on na to: „Vidíš jak jseš šikovná, nevěřil jsem, že to dáš pod 40,“ vysekne mi pochvalu.

„A kdy dáme desítku?“ nedává mi nadlouho vydechnout.

Ten večer po dlouhé době stoupám na váhu a jupííí, všechna nezvaná kila jsou pryč. Oslavuju salátem a minerálkou, nacpaná se svých starých večírkových šatech.

PS: Můj šéf se po dvou trénincích vzdal.
PPS: Na desítku jsem si musela skoro rok a půl počkat – dala jsem ji 8 měsíců po druhém porodu.
PPPS: Druhák z parku NENÍ fiktivní postava.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Ukulina
Extra třída :D 13288 příspěvků 18.01.16 00:23

Dobrý! :D

 
Zuziky
Neúnavná pisatelka 16188 příspěvků 18.01.16 00:32

Skvely denicek! ( i ten predchazejici :-) )

 
Petrusska007
Zasloužilá kecalka 671 příspěvků 18.01.16 01:16

Super odreagovávací čtení :palec:

 
Katy 7
Závislačka 3842 příspěvků 18.01.16 02:35

Bomba deníček :mrgreen: :palec: :potlesk:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 18.01.16 07:01

Moc dobrý počteníčko :palec: :potlesk: :mrgreen:

 
Pety2
Ukecaná baba ;) 1073 příspěvků 18.01.16 07:13

Supr deníček! :potlesk:
Moc mě pobavil.

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2133 příspěvků 37 inzerátů 18.01.16 07:18

Super :lol: :lol: :potlesk:

 
kackakrteckova
Ukecaná baba ;) 1960 příspěvků 18.01.16 07:45

Skvělý deníček :potlesk: :potlesk:

 
Cuddy
Extra třída :D 11770 příspěvků 18.01.16 07:52

Pekne, denik pobavil. A ty mas super vuli :kytka:

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 18.01.16 07:56

Opět super

 
suricata
Kelišová 6601 příspěvků 18.01.16 08:49

Ááách vydržela bych číst celé ráno a odpoledne i večer, a to už mám za ta léta na mateřské problém přečíst delší text.
Ten kluk je anděl ;)

 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 18.01.16 08:50

Bezva deníček, fajn téma, hezky napsán a gratuluji k vytrvalosti!

 
Run
Generální žvanilka 20066 příspěvků 18.01.16 08:58

Super, super :mrgreen:

 
Uživatel je onlineLKL
Kecalka 338 příspěvků 5 inzerátů 18.01.16 09:04

Holky, moc dekuji, jste zlate :-)
Zase jste mi zprijemnily rano :kytka:

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 18.01.16 10:17

Jsi dobrá :palec: v psaní i v pevné vůli :kytka:

 
Foteini
Ukecaná baba ;) 2093 příspěvků 18 inzerátů 18.01.16 10:34

Dost dobrý :potlesk:
Začínám teď s běháním, tak díky za motivaci. A díky i tomu druhákovi. :D

Příspěvek upraven 18.01.16 v 10:36

 
LolitkaP
Ukecaná baba ;) 2068 příspěvků 18.01.16 10:38

Šikula!!! Jen tak dál, jsi fakt dobrá :potlesk: a čtivě píšeš :palec: :kytka:

 
maracuja
Ukecaná baba ;) 1506 příspěvků 18.01.16 11:48

Super :palec: :palec: :palec: :palec:
Jinak moc díky za článek, týden už jedu Jill a 30 denní výzvu na břicho a jak bude tepleji, začla bych i s během, takže jsem si hned stáhla aplikaci na ten C25K. Říká se, že jak člověk jednou začne opravdu s během, že si ho zamiluje a běhat jen tak nepřestane, no začínala jsem už několikrát, tak snad to teď bude naposledy :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:
Jste fakt dobrá a hlavně motivující :kytka: :kytka: :kytka:

 
Kaculatko
Extra třída :D 11744 příspěvků 18.01.16 11:52

Celou dobu jsem cekala na druhaka, co z neho vypadne, ze to autorku tak nakoplo. V hlave mi jely ruzny urazky a rejpance a on to byl pozitivne motivacni vykrik, parada :potlesk:

 
radúna
Extra třída :D 10407 příspěvků 18.01.16 12:09

:potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:
Perfektní. Skvěle píšeš :palec:.
Jakmile si najdu chvilku, dočtu tvůj předešlý deníček.

 
panikockova
Závislačka 3264 příspěvků 18.01.16 14:31
:potlesk: :potlesk: :potlesk:
 
Elísek22
Kecalka 366 příspěvků 18.01.16 15:02

Za mě super :palec: Moc dobře se to četlo a líbí se mi tvoje odhodlání :kytka:

 
Pennya
Kecalka 382 příspěvků 18.01.16 15:03

Jen tak dál! 10 km po 8 měsících, super! :D ps: máš pravdu. Skoro se mi nechce věřit že by to ten kluk opravdu řekl.. 8o :D

 
Uživatel je onlineLKL
Kecalka 338 příspěvků 5 inzerátů 18.01.16 15:08

@Pennya Ja vim, ja bych to taky nikomu neverila! Kdyz jsem to sepisovala, uplne jsem si predstavovala, jakou tady dostanu cocku za prilisnou fabulaci. Ale opravdu to tak bylo :-)

10km po osmi mesicich je z bezeckeho hlediska houbeles - vsechny moje kolegyne behaly maratony, nebo alespon pulmaratony a v casech, o kterych si jeste dlouho nebo mozna naveky budu moct nechat jenom zdat. Koneckoncu i ten cas na ty petce je desnej - pod pulhodinu to beha kdekdo co se prave zvednul z gauce. Ale pro me to byl silenej uspech - byla to snad prvni, ne-li jedina vec v zivote, co jsem si musela opravdu vydrit. Vsechno ostatni mi jde tak nejak samo (teda krom vareni - ale to uz se zlomilo viz denicek, zpevu a kresleni - a ty uz snad ani pokouset nebudu :-D )

 
Uživatel je onlineLKL
Kecalka 338 příspěvků 5 inzerátů 18.01.16 15:13

@maracuja Nemam zadny provize za pocet stazeni :-) Ale muzu fakt doporucit. Na behani jsem totalne leva, utece mi kazdy trilety dite. Ale tohle bylo po 31 letech neco, co prorazilo tu nemoznost po minute nebo dvou pokracovat. A jakmile das pet, das dvacet (minut), otestovano osobne!

 
lindt
Povídálka 35 příspěvků 64 inzerátů 18.01.16 15:20

Jsi dobrááá!!! :potlesk: chci mít tvoji vztrvalost… :zed:

 
Uživatel je onlineLKL
Kecalka 338 příspěvků 5 inzerátů 18.01.16 15:21

@Run Dekuju :-) Podle nicku soudim ze minis text, nikoli bezecky vykon :mrgreen:

 
Uživatel je onlineFlyingfrog
Extra třída :D 11885 příspěvků 18.01.16 15:49

Pěkný deníček. :-) :palec:
Běhání mám taky ráda. :-) Po třetím porodu jsem se ale zatím k té desítce jen přiblížila (7km). :-)
Běhu zdar a vůli taky (škoda, že ta mi teda nějak poslední dobou chybí).

 
Uživatel je onlineLKL
Kecalka 338 příspěvků 5 inzerátů 18.01.16 15:53

@Flyingfrog Kdyz das sedm, das deset :-) Taky jsem mela natrenovano jen do sedmi (do sedmi a pul abych byla uplne presna), ten zbytek sel na vuli a dalo se. Ten dav te vyhecuje

 
maracuja
Ukecaná baba ;) 1506 příspěvků 18.01.16 18:02

@LKL Takže tu aplikaci máš též :mrgreen:? No jsem na sebe zvědavá, vidím to tak na březen/duben a bude to skoro rok přesně od porodu :pankac: :pankac: :pankac:

Příspěvek upraven 18.01.16 v 18:03

 
Pennya
Kecalka 382 příspěvků 18.01.16 18:09

@LKL simtě já nejsem ani po porodu, a tolik bych neuběhla! Pořád si říkám, že bych stou svou kondičkou měla něco dělat, aspoň že bych měla chodit do 4 patra po schodech a nejezdit výtahem! Říkám si že začnu cvičit a běhat jen co si koupím pořádné botasky, až bude víkend, až nebude taková zima, až vyluxuju za ledničkou :D až až až naprší a uschne :D Ono na to ale vážně dojde..až se oteplí :mrgreen: :mrgreen:

 
Uživatel je onlineFlyingfrog
Extra třída :D 11885 příspěvků 18.01.16 19:06

@LKL Já už těch deset dala, párkrát, ale pak jsem otěhotněla a teď se zatím nemůžu nějak vrátit do formy. Teď jsem zvládla 2×7km, víc jsem prostě nedokázala. :-) Ale tak doufám v jaro, to snad už při teplíčku a světle dám.

 
Reninac
Stálice 60 příspěvků 16 inzerátů 18.01.16 20:11

Jeden z nejlepsich - diky a velky obdiv! (y)

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2133 příspěvků 37 inzerátů 18.01.16 20:13

@Pennya
Tak to doporučuji si koupit fakt vymazlený botičky. Nám s manželem „škráblo“, koupili opravdu super super pohodlný boty a vyběhli jsme-manžel poprvé, já po snad 12 letech. Byli jsme strašně natěšení, až to v těch botách vyzkoušíme. A na poprvý jsme uběhli v kuse necelé 3 km, což já nikdy v kuse neuběhla. Byla to taková motivace, že nás běhání (zatím a doufám napořád) chytlo :).

 
Anikaa02
Ukecaná baba ;) 2162 příspěvků 19.01.16 07:23

Pecka :)

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8376 příspěvků 20.01.16 09:11

Zase peknej denicek.Taky se mi libil i ten predchozi

A tentokrat bahnu zdar! :mrgreen:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele