Obava z porodu!

Veronika23L  Vydáno: 23.01.05

Ahojky, před chvilkou jsem se uklidnila tím, že jsem si konečně našla můj vysněný seznámek věcí, co a jak má být do porodnice a pro začátek mimi, ale ještě jedna věc mě znepokojuje a to je porod!Manžel mi stále hubuje,že jsem měla chodit na předporodní kurzy, že bych věděla, do čeho lezu!

Ale když jsem si tady přečetla pár článků od mamin,které ty kurzy absolvovaly,tak to na mě zanechalo takový negativní dojem,protože z jejich zkušeností bylo řečeno,že to co se učily v kurzu,při porodu stejně dopadlo podle úplně jiných představ.A tak jsem si myslela,že je to zbytečné.No,ono to asi zbytečné není,ale když jsem zvážila to moje špatné dojíždění autobusem,manžel stále v práci,aby mě doprovázel,po celé těhotenství mi zrovna dvakrát nejlíp taky není,tak jsem si řekla,že bych ty kurzy nemusela podstupovat.A po vyptávání od mých kamarádek,které jsou staré se mnou a mají pár měsíců po porodu,a které se kurzu neúčastnily,tak mi řekly,že porod zvládly bez problémů!Asi jim nic jiného nezbylo.Ale já stále nevím,pořád mám z něčeho strach a obavy,že to nezvládnu,že to bude bolet a nejhorší je,že na to budu sama.Manžel k porodu nepujde,tuto otázku máme mezi sebou jasnou.Na jednu stranu bych ho tam strašně chtěla a na druhou stranu bude lepší,když tam nebude.On je strašný nervák,nedočka­vý,prostě nemá tu povahu na to,aby mě povzbuzoval a jakkoliv mi psychicky pomáhal,ne v tomto směru a myslím si,že by prvně muselyi na sále poskakovat kolem něho než kolem mě,protože by šel okamžitě ke dnu.No,a čím víc se můj porod blíží,tím víc se stresuji.Jdu do neznáma,nevím co mě čeká a nemine!Vůbec nevím,jak se s tímto mám poprat.Manžel chce ještě navštívit nějaký předporodní kurz,abych aspoň něco málo věděla - vyhovím mu!Uź aby to bylo za mnou.Na uzlíčka se oba moc těšíme,je náš vysněný,přes rok jsme se o něj snažili,ale ten POROD,ten je na mě!Termín se už blíží-16. březen,ne-li dřív.Poradí mi někdo.Veronika

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Maty01
Kecalka 245 příspěvků 23.01.05 10:04

Ahoj Veroniko,

Pred porodem jsem mela stejny pocity ( ma je asi vetsina z nas..) Ale chtela jsem te uklidnit… Porod je krasnej a zaroven strasnej zazitek.. Strasnej na zacatku ze nevis do ceho jdes a krasnej na konci kdyz ti daji miminko do naruci a ty na ten svuj krasny uzlicek koukas a rikas si ze to vazne neni tak hrozny a vazne to stalo za to.. Me osobne moc pomohl u porodu pritel.. byla jsem moc vdecna ze byl se mnou , bez nej bych si to nedokazala predstavit. Ty jsi psala ze manzel k porodu nepujde, ale uvazovala jsi treba o kamaradce ?? Nebo o jinym tobe blizkymu cloveku? Neni na skodu to zvazit. no a k predporodnim kurzum? Ja na zadny nechodila. Abych rekla pravdu jak ta chvile prijde tak si poradis sama dokonce i nejak vis jak mas dychat a tak.( aspon u me to tak bylo ) No preju ti krasny porod, zdrave miminko a aby jste to v pohode prestaly..
Pa Maty + Kuba 7 m.

 
Smokie
Zasloužilá kecalka 830 příspěvků 23.01.05 10:38

Milá Veroniko,

chci Tě podpořit, že v těch obavách nejsi sama, měla a má je snad každá nastávající maminka. Já jsem se hrozně bála bolesti, představovala jsem si, že je to ta nejsilnější bolest, že to snad nepřežiju. Samozřejmě bolest byla veliká, ale dalo se to krááásně přežít, čekala jsem to mnohem mnohem horší a k mému překvapení jsem měla pohodový porod.

Je škoda, že manžel s Tebou nechce být u porodu, ale pokud můžu doporučit, pokud můžeš, vezmi si s sebou někoho, kamarádku, maminku, bude Ti nejen oporou psychickou, tak i „fyzickou“ :-) (mě při kontrakcích dost pomáhalo drtit manželovi ruku :-)).

Přeju Ti moc pohodový porod, ať to skvěle zvládneš a hlavně Ti přeju nádherné a zdravé miminko!!!

Katka

P.S.: Já jsem rodila 22.3., ach jo, to to letí, už to bude rok!!!

 
Anonymní  23.01.05 10:49

Ahoj Veroniko,

vážně se neboj. Doktoři jsou odborníci a nenechají Tě v tom. Rozumím Ti, že se bojíš, to je normální. Já mám tři děti a nejmladší se mi narodilo v září 2004 s odstupem 14 let po posledním porodu. Taky jsem se bála (i když jsem už moc dobře věděla do čeho jdu). Na žádný kurzy jsem nikdy nechodila, možná nejsou špatný, ale příroda je mocná a Ty budeš moc dobře vědět co máš dělat i bez toho.

Myslím, že rodící mamina je tak nějak sama od sebe psychicky naladěná, že jediným cílem je PORODIT a tu bolest bere jako nutnou součást. Z vlastní zkušenosti musím říct, že ten největší tlak, záměrně nepíšu bolest, protože to už vážně jako bolest nevnímáš, ale jako velikej tlak, kdy náléhavě potřebuješ rodit, tak ten největší nápor je cca půl hoďky před samotným porodem a to vážně tak moc potřebuješ vytlačit, že Tě to vlastně ani nebolí. Kontrakce, který máš nějakých 5 hod. před tím jsou vlastně jenom horší bolest jako u MS a to přece znáš, to neni nic novýho. No a kdyby i přesto si měla pocit, že to nesneseš, máme dneska i jiný možnosti, třeba epidurální anestezii, ne? Spíš se těš, čeká Tě nádhernej zážitek s obrovským štěstím na jeho konci a pak už jenom radost z děťátka.

Vezmi to takhle, jestli jsi zdravá, zřejmě asi i mladá, jestli to „23“ znamená věk, nemáš problém s velikostí pánve a zatím u Tebe doktoři nepředpokládají nějaké komplikace, třeba polohu mimi koncem pánevním apod., tak Xtisíc maminek porodilo v pohodě, tak proč by jsi neporodila Ty ? Nekaž si radost z vysněnýho miminka strachem, vážně to zvládneš. Já mam tři a všechny spontáním porodem a na všechny vzpomínám jako na nejkrásnější životní zážitky. Jasně, najdou se i hororstory z porodního sálu, ale na to nemysli a neposlouchej to, nikdo Tě tam nenechá se trápit a kdyby něco, tak zasáhnou. A pokud nechce manžel k porodu, tak není špatnej nápad vzít někoho jinýho. Já ho tam měla a abych řekla pravdu, ani jsem ho neužila, stejně jsem si rodila po svým :-))). Víc mě bodlo, že na „hekárně“ jsme byly dvě, pěkně jsme si pokecaly a mezi kontrakcema se i nasmály. Ono to totiž vždycky chvilku tlačí a pak máš pauzu mezi stahama, kdy Ti není absolutně nic a to je skvělý. Ale já i s tím tlačením běhala po chodbě a skákala na míči a normálně komunikovala. Vlastně i když už ležíš na tom porodním lůžku, tak je to taky v intervalech s pauzou, kdy Ti nic neni a normálně funguješ, bavíš se s doktorem. Jen těch posledních pár minut jen tlačíš.....a je to. On i ten čas tak nějak jinak ubíhá. Aspoň mě přišlo, že hodina je jak 10 minut.

Jinak jsem taky někde četla, že ten strach před porodem je normální hormonální záležitost a tělo se tak na to připravuje. Ale věř mi, že až ucítíš první náznaky porodní činnosti (a opravdu to nebude žádný drámo), tak to s Tebe spadne a zůstane před Tebou jenom „práce“, kterou budeš muset vykonat a budeš za ní strááášně sladce odměněna.

Přeju hodně štěstí, krásnej porod a sladký miminko

malina + Eliška 15týdnů

p.s. a napiš POTOM, jak to dopadlo

 
janat
Extra třída :D 10688 příspěvků 23.01.05 11:24

Ahoj Veroniko,
taky se chci pridat k holkam a uklidnit te, ze tvoje pocity jsou uplne normalni.
Ja jsem mela hruzu z porodu asi od svych sesti let. Moje matka je totiz uplna expertka na „tragicke podani“ cehokoliv, a tak asi tak dvakrat do tydne se vzdycky politovala, ze kvuli detem zazila cituju „tu nejhorsi bolest sveta“ a dal „ze neni vetsi obeti“ a podobny voloviny. I kdyz uz jsem pak byla dospela, tak stejne pri pomysleni, ze budu rodit se me zmocnoval hroznej strach. Taky vzhledem k tomu, ze pracuji ve zdravotnictvi-v nemocnici, jsem mela obavu i z toho byt v porodnici, a tedy byt chvili na te druhe strane :) Vzhledem k tomu vsemu jsem se rozhodla, ze se alespon pokusim si to co nejvice ulehcit, a tak jsem si vybrala Baby friendly porodnici, zaplatila jsem si sveho porodnika a nadstandardni pokoj, a myslim, ze i diky tomu jsem sla do porodnice docela klidan (no ono asi to zaridily i ty „porodni hormony“), kdyz zacaly kontrakce tak jsem veskere strachy uplne zapomnela a soustredila jsem se jenom na sebe a svoje dite a prala si, aby uz uz tady bylo. Nakonec byl pro me porod tim nejkrasnejsim, co jsem v zivote zazila. Celou dobu porodu byl se mnou muj manzel, taky jsem si nejdriv myslela, ze nebude chtit a potom zase, ze to urcite nezvladne, a proto jsem mela v zaloze jeste svou sestru. Ale manzel tam byl a rikal, ze mu to nakonec prislo jako ta nejprirozenejsi vec na svete. Dokonce mam pocit, ze od te doby je na me i nejak milejsi nebo si me vic vazi nebo co… ;)
Mozna bych byt tebou jeste vyzkousela si s nim promluvit, protoze preci jen porodem travis dost casu a mit tam nekoho blizkeho je vyznamna pomoc. Treba by pomohlo, kdyby si promluvil s nejakym tatinkem, co se porodu zucastnil. Muj muz se mi potom totiz priznal, ze se hrozne bal, ale pote co mluvil s kolegy v praci a ti mu to svorne licili jako neco uzasneho, tak ho obavy uplne presly :) A jestli se opravdu rozhodne tam nejit tak bych urcite pozadala kamaradku, sestru, nebo tetu apod. Mozna, ze nekdo muze pozadat i svou matku, ale to jsem ja z vyse uvedenych duvodu urcite nemohla ;) Hodne stesti Jana

 
Kokhina
Kecalka 483 příspěvků 23.01.05 12:05

Ahoj Verčo,
musím tě uklidnit,že já na porodní kurzy nešla a rodila jsem celkem v pohodě…Jinak u porodu jsem se místo uvolňování při stahu neuvolňovala,což je prostě reflex a to mělo za následek,že otevírání cest mi trvalo o něco déle(asi 2hodky)…jelikož jsem byla i nevyspalá,tak mi sestra navrhla epidurál a já se na něj ráda vrhla…Samotný porod byl strašně vysvobozující a já svého Venouška 4370g a 52cm vytlačila do 20min…Partnera jsem u porodu neměla,spíš jsem byla ráda,stejně o za mnou pustili hned po porodu..jen v jednu chvíli mi bylo ouvej,když ještě nemůžeš tlačit a tobě se chce strašně a PA si někam odkráčí…Jinak to byl můj první porod…Není to žádná legrace,ale určitě to zvládneš..Ta bolest tě přejde tak rychle,jak přišla…
Kromě toho moje skorosestra podstoupila všechna možná vyšetření,3D ultrazvuky,před­porodní kurzy a plavání maminek a byla ráda,že to přežila…Tím nechci říct,že je to špatné…Myslím,že je to hrozně individuální a hodně záleží na nátuře…
Kdybys něco chtěla vědět,tak mi pošli soukromou zprávu,ráda ti poradím…
Držím palečky a hlavně klid…papa

Kokhina a Venoušek

 
gazela2
Kecalka 315 příspěvků 23.01.05 12:15

Ahoj Veroniko,
tak asi jako každá tady Ti i já píši, že porod je sice trochu bolestivá záležitost ale je to ten nejkrásnější zážitek,na konci kterého je nový človíček, který je kombinací Tebe a manžela, je jedinečný a nádherný a je jen Váš :-)))

Můj manžel na počátku těhotenství byl neskutečně nadšený ale k porodu bych ho nedostala ani náhodou, postupem času a se zvětšujícím se bříškem jsme sice vynechali sex :-))) ale zato začal uvažovat že by to chtěl zažít, protože to bude taky jeho :-))
Tak se mnou šel na jeden 2hodinový kurz do porodnice. tam nám sestra vysvětlila o co jde, jak dlouho to trvá, jak dýchat, co s sebou atd. Pak jsme si prohlédli porodní boxy sály a toalety i pokoje. Je to fajn mrknout se na to dopředu aspoň už víš do čeho jdeš.
Tak jsem tím manžela opravdu přesvědčila že k porodu půjde a klidně si kuli tomu vezme i volno na které má právo ze zákona.
Byl se mnou po celou dobu porodních konterakcí,což je opravdu silnější bolest při MS, trávila jsem jí v pokoji s aroma vanou(doporuču­ji,urychlí se tím otvírání a zkrátí doba porodu), pak jsem šla na klystýr a do sprchy (míč mi moc dobře nedělal,spíš jsem to rozdýchávala hlubokými nádechy a výdechy-skvěle se tím prokrvuje děloha) No a pak už jsem šla na sál kde se mnou manžel byl, držel mě za ruku a při konečné fázi tlačení mě držel nohu a hlavu u hrudníku. Viděl dokonce jak mimčo vylézá a byl z toho nadšený. Na začátku se bál že omdlí a budou se muset starat o něho, ale nakonec žádná krev tam nebyla, jen mimčo jako namazané indulonou. Byl to pro něj nejúžasnější zážitek a teď je z malého tak vedle, že by pro něj udělal první poslední :-)))
A už se nemůže dočkat na další mímo, jen co ho mrzelo…že mi nemohl víc pomoct od bolestí…ale bylo to v pohodě. Myslela jsem si že to bude daleko horší, protože už jsem si to jednou zažila v 17tt mi museli ukončit těhu a vyvolali mi porod. Trvalo to 24 hod, a ani epidurál nezabíral .

Tak jsem se zase nějak moc rozepsala, jen ve zkratce zkus s manželem promluvit, že by bylo fajn kdyby Tě mohl držet za ruku a kdyby mu něco vadilo tak může odejít, ale nemyslím si že by odešel je to taková adrenalinová bomba že bude chtít být až do šťastného konce, a když nebude chtít být s Tebou tak vem svou sestru, mamku kamarádku,prostě někoho kdo Tě podrží, i kdyby měl být jen u Tebe a držet Tě za ruku, tak je to veliká podpora mít tam někoho svého :-)))

Tak držím palce a dej vědět jak to dopadlo
Mon a Denis 10t a 3dny

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 23.01.05 13:03

Ahoj Verčo, strachem že nevíš, jak rodit, se vůbec netrap. Ty sice nemáš s porodem zatím osobní zkušenost ve svém aktivním vědomí, ale nezapomeň na instinkty a podvědomí. Když si vezmeš svoji maminku, její maminku, její maminku atd. Řekněme, že každá rodila ve 20 letech . To máme na každých 100 let 5 porodů. Jen od začátku letopočtu je to 2005 :20 = 100,25. Ve svým podvědomí máš instinkty a zkušenosti z určitě více, než sta porodů, jen od počátku letopočtu. A na rozdíl od většiny z nich budeš mít zázemí porodnice pro případ nečekaných komplikací a k dispozici rady porodních asistentek.
Vlastní druhá doba porodní je sice pěkná makačka, ale nebolí. Nejhorší je první doba porodní, protože nevíš jak bude dlouhá a bolí, ale i to se dá vydržet. Jen je fajn mít někoho k ruce, kdo ti pomůže při úlevových polohách (na míči, ve sprše, masáží zad atd.). Asistentky totiž nemají čas se ti věnovat neustále. Zkusila bych vzít manžela na kurz, kde se dozví, jak ti může v 1. době porodní účinně pomáhat. Rodička v první době porodní totiž vypadá, jako úplně normální těhule, jen během kontrakcí ?funí?. Není na ní nic nevhodného pro slabší povahy. No a na 2. dobu porodní ho už nebudeš potřebovat ani na povzbuzování, protože to už se ti budou plně věnovat asistentky. No a jestli ho nepřesvědčíš, tak si na tu 1. dobu sežeň kamarádku nebo zaplať dulu. Nebýt sama během 1. doby porodní je totiž moc fajn.
Jo a ještě si uvědom, že většina druhorodiček se na svůj druhý porod těší.
Ahoj snažilka Eliška a batole Kamilka

 
skrolan
Extra třída :D 11759 příspěvků 23.01.05 18:15

Ahoj Veroniko.

Mnela bych rodit asi za dva tydny. A tak jako ty, i ja mam strach a to jdu rodit uz po druhe, ale po skoro deviti letech. Vzdy si spomenu na moji maminku. Ta nas mnela styri kousky. A vedela o bolesti u porodu tak krasne vypravet, ze clovek nabyl dojmu, ze to opravdu nic neni. Vzdycky rikala: trochu to zaboli a ty porad cekas co jeste prijde a najednou je miminko venku.
Mzslim, ze neni co dodat. Tak hlavu vzhuru, drzim palecky.
papa Eva+37tt

 
Anonymní  23.01.05 19:57

Ahoj Veru, já jsem sice nerodila, ale zati se porodu nebojim. Já mám termín 8.dubna. Jsem spíše zvědavá. možná, že to ještě přijde. teď mám spíše obavy a plnou hlavu strachu, zda bude můj mrňous ok.Někde si přečti fáze porodu a to je vše.stějně ti vše řeknou až v hoďku H.To pak bude rychlokurz.Káťa2

 
Veronika6
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 23.01.05 21:43

Čau Verčo,
zkus to zvládnout bez stresu :-). Já jsem se taky bála. Právě toho NEZNÁMA. A nejvíc mě pak naštvalo, že mi nikdo neřekl upřímně, že to opravdu bolí a tlačí a jánevímcoještě, ale STOJÍ TO ZA TO.
Každopádně existují přípravky tlumící bolest a když budeš v porodnici včas, můžeš o ně požádat. Možná je to někdy lepší, než panická hrůza. Ale to záleží na tobě.
Já jsem byla na porodním sále celou dobu s manžou, byli jsme dohodnutí, že epidurál ne, ale kdyby se to nedalo opravdu vydržet, že to možná změním ..............
A vydržela jsem :o). Každá maminka vydrží. Opravdu mi bylo ouvej až tak půl hoďky před porodem - do té doby jsme se smáli a vykládali si (pravda, že jsem byla na vyvolání a tudíž v klidu a pod dohledem lékařů, což taky dělá svý). A když už se Barča tlačila porodníma cestama ven, to už zase nic moc nebolelo, celkově trvalo tak cca 10 - 15 min., - jen jsem cítila takovej silněj tlak a prostě jsem jen tlačila, jak mi říkali. A bylo to. Barču mi položili na (divně splasklý :-) bříško a už jsme se z ní mohli radovat :o).
Když to shrnu, větší bolest trvala půl hodiny a jinak se to dalo. Mě osobně dělaly větší problémy mý nálady v těhotenství a právě ta nervozita ke konci.
Tak přeju hodně moc sil k porodu a pak jen radost z vašeho vytouženého děťátka :o)

Verča a Barča 4 měs.

 
Maty01
Kecalka 245 příspěvků 23.01.05 22:29

Jeste jednou ja…

Veroniko nasla jsem na rodine hrozne krasny komentar k porodu.. Vazne to stoji za to .. zkopiruju to sem:

papajana
Jen tak…
17.12.2004 22:29:14
Možná jste můj článek už někde na rodině četly, ale třebu tu bude někdo, koho potěší…A je to jako začátek příběhu, který už znáte, který milujete, na který se těšíte, protože víte, že je jen o krásných věcech. O takových, které leží mezi nebem a zemí, ale spíše blíže k nebi. Zpočátku to bolí jen tak trochu, váš muž si vás znepokojeně prohlíží a při každém podezřelém pohybu se ptá: ?Tak už? Už jedeme? Je to už ono?? A vy tak naprosto nevíte, že už se tomu musíte smát. A on roztomile kroutí hlavou. A nakonec: ?Tak asi ano, jedeme.? A jedeme. Ještě se smějeme, tmou, nočními silnicemi, jedeme vstříc vyvrcholení toho krásného příběhu, blíž a blíž zápletce, vrcholu děje. Kousky čokolády mezi bolestmi, pohledy na hodiny, občas malý vtip (smích už taky bolí), maličko ustarané pohledy milovaného muže a začátek soustředění na..
Kratičká zastávka na neznámém parkovišti, poslední chvilky štěstí jen tak ve dvou, ve třech. Hlavní postavy příběhu si naposledy čtou své scénáře, všichni ví, co mají dělat, ani jeden z nich, jak. Jen si tiší hlas, začínají hluboce dýchat, hlavně ten na zadním sedadle a už je to jisté, je to ONO. ?Tak raději jedeme.?
Skleněná budova, divadlo světa, jeviště životních dramat, komedií, balad a romancí. A zase co nejblíže nebi, až nahoru, dveře jsou otevřené, tichoučké chodby a už je tu režisérka. Mladičká, drobná, směje se přívětivě. Všechno už ví, nehlučný rozhovor se nese chodbami. Rituál na přivítanou: převléknout, zvážit, odnést věci, zjistit teplotu, tep a teď kolik? Na hodinách dvanáct, na brance čtyři. ?Dneska to bude?, jediná věta lékaře, ten tu není potřeba, odchází. A drobný posel světla se ujímá vedení, poslední instrukce a pak už jen klid. Klid před bouří. Mírně se vzdouvající vlny bolesti, stovky kroků, pohybů, doteků. Občas padne už jen malý vtípek, vzpomínka na čtvrtého, co teď spinká v babiččině posteli a vůbec neví..
Dvě, tři, čtyři. Ručičky obíhají poněkud jinak než obvykle. Možná to jsou kouzelné hodiny. Kouzelné hodiny v kouzelném pokoji. Situace se mění, úsměvů už není moc. Možná se mi i docela maličko křiví tvář. Můj muž je tady, leží tu, občas mě pohladí. V pokoji je šero, skoro tma, jen asistentka do něj pravidelně vnese trochu světla od vedle, ze světa skutečnosti, do našeho světa s vůní potu a malinového čaje, do světa vzdychů a dlouhých vdechů a výdechů na pár minut vpustí paprsek umělého světla. Posloucháme všichni tři tep srdce toho, kdo tu je, ale vlastně teprve přijde. Ťukání na chviličku naplní místnost, a já slyším : ?Už u-tí-kám, já už bě-žím, už se tla-čím!!?
Manžel napouští vodu do vany a jeho velké ruce mi opatrně pomáhají do toho teplého objetí. Několik minut klidu, takového toho velkého, před rozhodujícím okamžikem, a už to bolí, mezi steny dýchání a poslední otázky, pak už jen divoký tanec uvnitř těla, to malé už volá, už mi skoro podává ruku, poslední kontrola, potom už nemůžu zpátky do vody. Klečím tu nahá vedle vany jako v modlitbě a možná se i modlím, nevím, anděl v modrém, opřený o vanu mi tiše napovídá, když už vůbec nevím, jak dál. Cítím, že teď jsem u kořenů lidského bytí, že teď si všichni tři saháme na prapodstatu života. Teď jsem Žena, taková, jaká má být, bolestivá, dávající, ve vytržení. Teď se plním láskou na několik dalších let. Děkuji komusi za to, že mohu bolet. Tolik bolet. Děkuji za to, že teď nemusím ležet přivázaná na úzkém křesle, že mi nikdo nepíchl žádnou injekci, že se mohu hýbat a cítit tíhu svého dítěte. ?Půjdu tam do rohu na zem.? A zas ty velké ruce, co mám tolik ráda, drží mě, nevím kde, jsou tu se mnou i tichý starostlivý hlas. Díky za něj, chci to slyšet, že to vidí, že se těší, že mi věří.Chci mu říct, že ho miluju, ale místo toho křičím. Přivolala jsem druhého anděla, poslouchám jeho hlas, myslím že mě trochu hladí po nohách, neznám tu ženu a přesto je to tolik příjemné, její povzbuzení, teplý dotek jen tak z lidství, soucitu. Raz dva tři. ?Tak je to dobře, jste šikulka, ještě jednou, vidím hlavičku. Je to kluk, vezměte si ho, maminko. Tatínku, chcete přestřihnout šňůru? Ten je krásný. Ten je krásný. Můžeme ho jít umýt maminko? Jdeme tatínku.? A už pláčem, možná všichni, nevím, někdo pláče. Ne, to malé ne. Leží mi na prsou docela klidně, držím ho, je tak maličké, voní jako?. voní životem, bolestí, krví, voní, už je tu opravdu s námi, už má jméno. A z jeho příchodu se radují všichni kolem, slyším hlasy, jak ho vítají, jak si ho půjčují a vůbec mi to nevadí, věřím těm rukám, protože už je všechny znám, není tu žádný lékař, sedí při samotném porodu ve vedlejší místnosti a čeká, zda ho někdo zavolá. Potom klidně odchází, tady není nikdo nemocný, není třeba přihlížet aktu, který patří jenom nám.
Příběh pomalu končí, aby mohl nechat začít jiný. Ležíme stále ve stejné místnosti, teď už zalité ranním světlem a pijeme plnými doušky krásu těch prvních okamžiků. Naše tříletá dcerka se teď sto kilometrů odsud možná probouzí a stále ještě neví A já mám zase chuť každému, kdo se okolo nás občas mihne, aby pro nás něco udělal, děkovat, děkovat, děkovat, že jsem si tu nádhernou bolest mohla prožít právě tady. Čekají nás tu ještě čtyři dny odpočinku po tom divokém tanci. Čtyři dny citlivých otázek po tom, jak se cítíme a přívětivých úsměvů. Ani na minutu nejsme jeden bez druhého, kdykoli je třeba je nám nabídnuta pomocná ruka s radou, která vždycky přinese úlevu. Jsme v tichu, klidu a míru. Jen z chodby doléhají do pokoje milé hlasy, které zvoní upřímnou láskou k dětem. Občas sestra vstoupí k nám, pohladí dítě po hlavičce, tiše se pozeptá na zdraví mé nebo jeho a zase s úsměvem a povzbuzením zmizí. Jsme v míru, i když se na tolika místech světa právě válčí a umírají děti. Ale právě proto děkujeme, že my jsme v míru mohli přivést na svět další život. Díky za něj všem těm v bílých, modrých a růžových pláštích. Děkujeme.

 
Lucinda
Stálice 92 příspěvků 24.01.05 10:18

Ahoj Veroniko, jak už ti tu holky psaly porod prostě bolestivý je, jen někdy víc a někdy míň a strach z něj je také normální, pomůže tělu se na vše připravit. A od bolesti, pokud si myslíš, že už to jinak nejde si můžeš dát epidural popř. nějaká jiná analgetika. Já to nakonec zvládla bez epiduralu, ale byla jsem rozhodnutá, že pokud už bych to nemohla vydržet, že si nechám od bolesti trochu ulevit. Já se také bála, ale když vše začalo tak to ze mě spadlo a už jsem se soustředila jen na to co bylo třeba a stejné to bylo i u mých kamarádek. Předporodní kurz jsem žádný neabsolvovala, dle mého lékaře jsou to vyhozené peníze, protože u porodu ti vše potřebné řeknou a vysvětlí a tak to i bylo. Já jsem si pro svůj klid zaplatila k porodu svého doktora a těch peněz určitě nelituji, moc mi pomohl vše zvládnout. Můj manžel také k porodu nechtěl, pak se rozhodl, že se mnou bude jen do porodu a nakonec zůstal i na porod (dnes se směje a říká, že to bylo tak rychlé, že nestihl utéct:-)). Zvládnuli jsme to společně moc hezky a já byla ráda, že tam se mnou byl, i když za každou cenu bych ho k tomu nikdy nenutila, to bych asi řekla mamině nebo sestře. Dneska, když se mě některá těhulka zeptá jaké to bylo, říkám, že zdaleka ne tak hrozné jak se vypráví. Na bolest se rychle zapomene a zůstane jen ten pocit radosti, že už to máš za sebou a v náručí držíš to svoje štěstíčko:-). Takže přeji co nejhezčí porod ať už s manželem nebo bez něj a krásné zdravé miminko.
Lucka a Petra 11m

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 24.01.05 12:57

Jeziš, to je krásný!!!!!!!!!!­!!!!!!!

 
jany1
Nováček 6 příspěvků 24.01.05 13:18

Ahojky Veroniko,
asi ti neřeknu nic moc jiného, než ostatní holky. Za pár týdnů doufám v pohodě přivedu na svět našeho prvního broučka, tak zkušenosti nemám. Ale můžu ti říct, že ten strach mám taky, přestože chodím do kurzu. Na druhou stranu jsem ale hodně ráda, že mi v něm zkušená a přírodě nakloněná porodní asistentka, vysvětlila, jak přirozený porod vypadá, co se při něm děje s miminkem a se mnou, co dělají hormony a že to má příroda tak hezky zařízené, že si obvykle sama poradí. Dověděla sem se, že moje tělo i mozek moc dobře ví, co při porodu dělat, vylučuje v pravou chvíli potřebné hormony a tím pomáhá kontrakcím, takže to máme brát spíš tak, že každý stah nás čím dál víc přibližuje ke konečnému setkání s miminkem. A hlavně sem se tam naučila posilovat pánev, zadeček i močový měchýř, aby se mi líp tlačilo a potom taky líp uvolňovalo.. Osobně mi ten kurz fakt dal dost, ale některé moje kamarádky rodily bez něj a v pohodě:-))

tak přeju hodně štěstí a buď v klidu, ono si to fšechno samo řekne.. taky si to říkám:))

papa jana 35tt+pupík

 
Radina  24.01.05 14:17

Nazdárek Veroniko.
Nemáš se čeho bát. Bolest při porodu není bolest na kterou se umírá, navíc po ní přijde velká odměna! Je důležité si uvědomit že tam to jde lehko, ven už je to horší a navíc nemáš důvod mít strach že porod nezvládneš, protože přenášet navěky se nedá =o)))). někde jsem slyšela krásný popis toho, jak muži sdělit představu o porodních bolestech: představ si, jako že ti někdo strčí do zadku deštník, otevře ho a pak ho tahá ven =o))))). Dost vtipkování, tady na e-miminu je spousta popisů porodů, zalistuj v deníčcích. Jako jeden z nich ti přikládám odkaz na to jak jsem rodila já: http://www.emimino.cz/modules.php?…
Hodně štěstí a zdravé mimí
 Radka

 
Gabule
Závislačka 3236 příspěvků 24.01.05 14:34

Holky,

napsaly jste to tady asi tak jak to doopravdy je.Já na svůj porod teprve čekám ale musím říci že se teda docela těším.Samo že ne na bolest ale na to jak přivedeme na svět nového človíčka..co se týče bolesti-myslím že tělo je krásně zařízené na to abychom to zvládly a navíc jsme přece šikovné ženské a nějakou tu bolest už mám za sebou.

Jdu rodit s manželem a jsem moc ráda že i on se na porod těší a to i přesto že je jinak docela poserka a omdlívá při odběru krve.Ale cítí to jako svou manželskou povinnost a čím více toho porodu ví(kurz,návštěva porodnice a navíc mu vykládám zážitky kamarádek)tím více se těší a každé ráno nebo večer mě obejme a řekne:,, Miláčku my to spolu zvládneme a našeho Štěpulku spolu porodíme,,–to mě vždy zahřeje u srdíčka a je mi jasné že to prostě ZVLÁDNEME A HOTOVO!!

Mějte se kočky fajn a hlaďte svoje bříška aby nás moc při porodu nezlobily :-))

Gabka a Štěpánek 36tt

 
Anonymní  26.01.05 20:31

Pokud nechcete být u porodu sama, můžete si s sebou vzít dulu, ženu, která doprovází maminky při porodu. Další informace včetně seznamu fungujících dul naleznete na www.rodina.cz/duly .

Přeji jen krásný zážitek z porodu

Klára Borůvková
dula

 
Anonymní  01.02.05 22:52

Mila Veroniko,
Pred necelym rokem jsem privedla na svet svou prvorozenou dceru. Jakozto kazda zena jsi i ty obdarena velkou silou a touho porodit sve dite. Dulezite je verit si v teto schopnosti a tve dite uciti z tobe jistotu a snaze se mu poleze na svet. Me velico pomohlo me pozitivni mysleni a teseni se na pororod a hlavne na to, ze konocne spatrim sve dite. To mi davalo ohromnou silu a jistotu, ze to zvladnu. Nenech za sebe promlouvet spatne historky o porodu, tes se na sve nenarozne miminko a budes se i tak tesit na to jak ho privedes na svet. Jsi zena,ktera je timto darem obdarena a ktere byl tak sveren ten nejdulezitejsi a nejkrasnejsi ukol. Ty jedina vis, ze je to jen na tobe a ze to zvladnes uz protot, ze chces sve dite chavat ve sve naruci, milovat ho a videt ho jak roste. Porodod je prirozena vec je trebe k nemu i tak pristupovat, tak jek na nej budes myslet a behem nej, tak se bude vyvijet. Krasny a stastny porord ti preje Eva

 
Anonymní  01.02.05 22:52

Mila Veroniko,
Pred necelym rokem jsem privedla na svet svou prvorozenou dceru. Jakozto kazda zena jsi i ty obdarena velkou silou a touho porodit sve dite. Dulezite je verit si v teto schopnosti a tve dite uciti z tobe jistotu a snaze se mu poleze na svet. Me velico pomohlo me pozitivni mysleni a teseni se na pororod a hlavne na to, ze konocne spatrim sve dite. To mi davalo ohromnou silu a jistotu, ze to zvladnu. Nenech za sebe promlouvet spatne historky o porodu, tes se na sve nenarozne miminko a budes se i tak tesit na to jak ho privedes na svet. Jsi zena,ktera je timto darem obdarena a ktere byl tak sveren ten nejdulezitejsi a nejkrasnejsi ukol. Ty jedina vis, ze je to jen na tobe a ze to zvladnes uz protot, ze chces sve dite chavat ve sve naruci, milovat ho a videt ho jak roste. Porodod je prirozena vec je trebe k nemu i tak pristupovat, tak jek na nej budes myslet a behem nej, tak se bude vyvijet. Krasny a stastny porord ti preje Eva

 
Anonymní  01.02.05 22:52

Mila Veroniko,
Pred necelym rokem jsem privedla na svet svou prvorozenou dceru. Jakozto kazda zena jsi i ty obdarena velkou silou a touho porodit sve dite. Dulezite je verit si v teto schopnosti a tve dite uciti z tobe jistotu a snaze se mu poleze na svet. Me velico pomohlo me pozitivni mysleni a teseni se na pororod a hlavne na to, ze konocne spatrim sve dite. To mi davalo ohromnou silu a jistotu, ze to zvladnu. Nenech za sebe promlouvet spatne historky o porodu, tes se na sve nenarozne miminko a budes se i tak tesit na to jak ho privedes na svet. Jsi zena,ktera je timto darem obdarena a ktere byl tak sveren ten nejdulezitejsi a nejkrasnejsi ukol. Ty jedina vis, ze je to jen na tobe a ze to zvladnes uz protot, ze chces sve dite chavat ve sve naruci, milovat ho a videt ho jak roste. Porodod je prirozena vec je trebe k nemu i tak pristupovat, tak jek na nej budes myslet a behem nej, tak se bude vyvijet. Krasny a stastny porord ti preje Eva

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 01.02.05 23:24

Jo … je to tak nádherný, že po tom toužím … ještě aspoň jednou. Všechno co cítíš je správný, ale až TO přijde, už nebudeš se bát, nejspíš budeš nervozní. Vem si někoho s sebou, to je ta nejlepší rada. Držím ti palce, myslím na tebe a … trochu ti i závidím :-). Stefinka

 
Ketty
Stálice 78 příspěvků 10.02.05 23:04

Ahoj Verčo.Vůbec se neboj.Dá se to přežít.Já jsem neměla čas přemýšlet.Když jsem četla v těhotenské knížce,aby měla maminka několik týdnů dopředu nachystané věci pro sebe a mimi do porodnice,tak jsem si říkala:„vždyť je času dost“.Ale velice jsem se mýlila.Byla jsem ve 33tt.Začalo mě být divně,pobolívalo mě břicho.Po telefonické domluvě s gynekoložkou jsem šla na ultrazvukové vyšetření.Doktor mě oznámil:"maminko,vy nám začínáte rodit!Nedovedeš si představit,jaký to byl pro mě šok.Pořád času dost a najednou tohle.Tak si mě nechali ve špitále a dávali mě kapačky na zastavení porodu.Porod mi zastavili,ale jen na týden.Potom v neděli 6.6.2004 ráno mě praskla voda a už jsem jela!Byla jsem ráda,že jsem tam ležela,doma bych určitě zmatkovala.Byl to totiž můj první porod.Odvezli mě o patro níž na porodní pokoj.Porod trval celkem 3 hodiny/naštěstí/ a manžel stihl přijet 15min před porodem našeho chlapečka.Byl totiž pracovně mimo Brno.Bolesti byly dost veliké,nechala jsem si pichnout epidurál.Působil mi sice jen chvilku,ale i to mi pomohlo/ani doktor totiž netušil,že to půjde tak hrozně rychle/.Takže to shrnu:ve 34týdnu se nám narodil náš krásný Honzík-2,25kg,45cm.Je zdravý a rychle dohnal své vrstevníky.Teď měl 8.měsíců-7,60kg,70cm,4­zoubky.
Takže se ničeho neboj,nechodila jsem do kurzu a ve všem mi porodní asistentka poradila.Jestli se bojíš bolesti,doporučuju epidurál a v každém případě si někoho vem sebou-kamarádku,mamin­ku,sestru.Moc Ti tam kdokoli blízký pomůže.TAK MOC DRŽÍM PALEČKY A URČITĚ TO ZVLÁDNEŠ.Stojí to zato.Pro mě to byl ten nejkrásnější zážitek v životě.
Ketty a Honzík 8.měsíců

 
Anonymní  05.03.05 14:29

Jedním slovem NÁDHERA. Tak jsem si u toho krásně pobrečela… Mám doma už skoro 5-ti letou slečnu, a když vzpomínám na porod, pokaždé se mi hrnou slzy do očí. Byl bezproblémový, pro mně krásný. A hlavně to byl silný emotivní zážitek. S manžílkem plánujeme dalšího prcka a už teď se těším!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček