Občas žiji se smutkem

smallrose  Vydáno: 30.03.12

Ráda bych se tak trošičku vypsala ze smutků, které mě čas od času navštíví, aniž bych je zvala. Na mé 30. narozeniny jsem si nadělila nejkrásnější dárek - chlapečka Ondráška. A od třetího dne jeho narození se začal datovat můj, zatím nedlouhý, ale chvilkami velmi vyčerpávající boj.

Ale snad bude lépe to vzít od začátku. Těhotenství bylo bezesporu tím nejkrásnějším obdobím v mém životě. Cítila jsem se dobře, netrápily mne žádné potíže, prostě jsem si já i mé okolí užívali rostoucího bříška, počínajících kopanečků i fotek z ultrazvuku. Hormony se postaraly o to, abych byla nejšťastnější skoromáma pod sluncem.

A pak přišel den D. V noci mě probudily bolesti vzdáleně připomínající střevní potíže:-) ale byla jsem už v termínu, takže mě napadlo hned, že porod pomalu začíná. A taky, že ano! V pět hodin ráno už jsme byli v porodnici. Jsem tak trochu netradiční rodička, protože se mnou u porodu nebyl tatínek – ten to bohužel nestihnul, ale moje sestra. I když jsem si hrála na hrdinku a nikoho u porodu nechtěla, nakonec jsem jí byla moc vděčná, že mě držela za ruku, že jsem tam zkrátka nebyla sama. Porod samotný proběhl skvěle, měla jsem epidural, takže jsem spolupracovala, a ve 14.18 se Ondrášek narodil. Byl nádherný, plakala jsem štěstím a nemohla se dočkat, až mě po pár hodinách odvezou ze sálu do pokoje a dají mi maličkého. Nemohu ani popsat pocit, který mě zaplavil, když jsem se o něj mohla začít starat, mohla ho nakojit (i když nám to zprvu moc nešlo). Na maličké sluníčko v peřince jsem se nemohla vynadívat.

Všechno bylo tak skvělé, tak normální a tak přirozené, ale přišel třetí den po porodu a já se začala bát. Nebyl to obyčejný strach, který člověk zažívá před návštěvou zubaře, ale nepochopitelná úzkost, která mě začala pomalu ale jistě svazovat. Nechápala jsem, co se děje, začala jsem být plačtivá, nešťastná a jediné, na co jsem se těšila, byl odchod domů, kde, jak jsem doufala, mě všechno přejde. Nepřešlo. Bylo to stále horší a horší:-( Chlapeček byl zdravý, krásný, měl se čile k světu a já se propadala někam hloub a hloub. Radila jsem se s dětskou doktorkou, radila jsem se i s gynekologem a oba mi potvrdili poporodní blues. Takže jsem začala hledat informace, jak z toho ven. Bylo mi ale stále hůř a hůř, takže jsem jednoho krásného dne vzala Ondráška do kočárku a rozhodla se navštívit psychiatra. Paní doktorka mi diagnostikovala poporodní depresi a nechala mě rozhodnout se, zda chci kojit nebo začít s léčbou antidepresivy. Byla jsem opět za hrdinku, moc jsem toužila kojit, nechtěla jsem ztratit tak intimní pouto mezi mnou a mým synem.

Bohužel jsem neodhadla svoje síly a nakonec jsem se zhroutila, skončila jsem v nemocnici, kde mi okamžitě zastavili kojení a nastavili správnou medikaci. Už se to nedalo ustát a antidepresiva mě za nějakou dobu vrátila zase do života. Na rok a půl jsem byla konečně šťastná maminka šťastného chlapečka. Všechno vypadalo tak růžově, nyní na jaře jsme s paní doktorkou plánovaly postupné vysazení léčby. Ale osud opět rozhodl za mě a já momentálně prožívám druhou epizodu deprese :-( Prožila jsem několik stresových situací, které ji zřejmě spustily a tak mám opět doma dva nepřátele: smutek a úzkost. Píši, protože vím, že nejsem sama, která toto prožívá a také doufá, že se mi trošičku uleví. Vím také, jak moc to moje blízké trápí, tak jsem se rozhodla založit tento deníček. Snad to přejde stejně rychle, jako tenkrát po porodu a já budu opět moci fungovat jako stoprocentní veselá máma, to je moje největší přání.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
beruska03
Kelišová 7466 příspěvků 30.03.12 08:44

moc ti držím pěstičky ať se to vše brzy přežene !!!! :kytka: je super, že o tom jsi schopná mluvit… :potlesk: drž se!

 
kateřina55
Povídálka 16 příspěvků 30.03.12 08:46

Neber smutek a úzkost jako nepřátele, ale jako návštěvu, která brzy zase odejde…a přeji Ti aby už se nevrátila :-). Hodně sil a věř tomu, že bude lépe!!!

 
vanuatu
Kecalka 443 příspěvků 30.03.12 08:53

Ahojky!!!

Moc ti přeji,aby ses z toho co nejdříve dostala!!! :hug: :hug: Je to pěknej prevít ta poporodní deprese!!!

 
PavluškaH
Zasloužilá kecalka 889 příspěvků 30.03.12 08:55

Taky jsem po porodu zažívala něco podobného,nebylo mi psychicky dvakrát dobře.Naštěstí to postupně odeznělo,ale nic příjemného to nebylo,bála jsem se poporodní psychozy…já jsem byla hrozně nesvá a zmatená z nového miminka a bála jsem se té zodpovědnosti,teď už je malému skoro 8 měsíců a já si ho užívám,byly ale doby kdy jsem z něho byla nešťastná…Tobě přeju ať je brzo líp a konečně si můžeš naplo užívat mateřství,posílám hodně sil :hug: :hug:

 
netkaa
Kecalka 211 příspěvků 30.03.12 09:01

ahojda, moc moc moc ti preju,aby vse bylo tak, jak ty si prejes.. myslim si, ale ze prasky odstranujou jen projevy nikoli priciny… kdybys neco ppotrebovalo, tak se na me muzes klidne obratit :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
monatkaa
Ukecaná baba ;) 1812 příspěvků 30.03.12 11:03

Taky moc držím pěstičky, ať Ti je co nejdříve lépe…Určitě bude :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 30.03.12 11:42

Preji at te ta uzkost a ten smutek rychle opusti a daji ti uz konecne pokoj.....jsi silna ze jsi o tom napsala..myslim ze je to dobry zacatek,preji hodne sil at je ti brzy zase moooc dobre :kytka: :kytka:

 
locika
Neúnavná pisatelka 15887 příspěvků 30.03.12 12:21

Především ti musím říct, že jsi dobrá, že sis to všechno vůbec připustila a dokážeš o tom otevřeně mluvit! Myslím, že to je ten nejlepší možný začátek cesty k úspěchu…přeji ti, aby ses z toho brzy dostala nadobro a pokud se zas budou hlásit nějaké smutky, abys zase našla cestu k pomoci (lékaři, poradny…) Hodně štěstí a radosti z chlapečka! :hug: :hug:

 
marhulka13
Kecalka 167 příspěvků 30.03.12 13:01

tak toto som bola cela ja. Ja mam uz skoro 14- mesacneho syna aantidepresiva stale beriem. Teraz s achceme snazit o druhe miminko, ale budem aj pocas tehua hned aj po nom na liekoch, pretoze depresia s amoze vratita je tu vacsia pravdepodobnost, ze sa znovu objavi. Mne sa od porodu uz nevratila, no nechvam to na lekara, nech on rozhodne… Presne viem, co prezivas, ja som bola az hystericka, ak chces, precitaj si moj dennicek http://www.emimino.cz/…-potom-7778/
prajem vela sil :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
akydo
Ukecaná baba ;) 2467 příspěvků 30.03.12 13:18

Džím pěsti ať všechno špatné brzy odezní a Ty se můžeš radovat opět a naplno s rolí maminky :hug: :hug:

 
Sazkarka
Zasloužilá kecalka 546 příspěvků 30.03.12 13:29

já porodila taky Ondráška ataky od 3 dne poporodní depka.Kojila jsem jen 5 týdnů,ztratila jsem úplně mléko.Brala jsem AD 3 roky.Jakmile jsem nastoupila do práce,bylo po depce.
Nyní jsem opět těhotná,za 5 týdnů rodím a mám obavy jak to dopadne:-(

 
smallrose
Ukecaná baba ;) 1586 příspěvků 30.03.12 13:38

Všem moc děkuju za podporu, ani jsem nečekala, že si vás tolik deníček přečte :hug: :hug: Člověk se v životě musí poprat s ledasčím a já věřím, že kvůli sobě a především kvůli Ondráškovi bude zase líp. Je těžké přijmout depresi jako součást sebe sama, ale nic jiného nezbývá a pokud s tím má kdokoli problémy - z vlastní zkušenosti vím, jak moc důležité je hledat pomoc - čím dřív, tím lépe.
Ještě jednou všem díky :hug:

 
smallrose
Ukecaná baba ;) 1586 příspěvků 30.03.12 13:40

@Sazkarka taky se už těším do práce, myslím, že by mi to mohlo hodně pomoct. Byla jsem zvyklá na lidi, teď jsem hlavně s prckem doma. Budu ti moc držet palce, aby bylo všechno v pořádku! :hug:

Příspěvek upraven 30.03.12 v 13:43

 
smallrose
Ukecaná baba ;) 1586 příspěvků 30.03.12 13:46

@marhulka13 uf, je mi líto, žes musela prožít po porodu takovou hrůzu :hug: Dneska už jsou takové léky, které se dají nasadit i v těhotenství a při kojení, takže je určitě dobré obrátit se na doktora, než se pak týdny nebo měsíce trápit a ztrácet drahocenný čas, který by se dal šťastně prožít s miminkem :hug:

 
smallrose
Ukecaná baba ;) 1586 příspěvků 30.03.12 13:47
:hug:

Příspěvek upraven 30.03.12 v 14:06

 
smallrose
Ukecaná baba ;) 1586 příspěvků 30.03.12 13:47
:hug:

Příspěvek upraven 30.03.12 v 14:06

 
martina001  30.03.12 14:28

nedá mi to, abych taky něco nenapsala…Rodila sem dceru císařským řezem, miminko mi přinesli ukzázat až večer a nějak tam ta jiskra nepřeběhla… Hodně dlouho jsem se trápila tím, že to dítě není moje, začala jsem mít taky depky. Ale zpětně jsem si uvědomila, že možná byl problém v něčem jiném: i když jsem byla na samostatném pokoji nadstandart, pořád se tam někdo motal, z rodiny, sestřičky, a já jsem neměla příležitost si to dítě „vychutnat“ o samotě. vyvrcholilo to tím,že jsem o samotě seděla na zemi držíc dítě a brečela jsem jak „dán“. Pak se mu kupodivu ulevilo. A teprve potom jsem začala vnímat to, že rodina chce dítě také vidět, ozývali se známí, ale si s tímhle vším dala načas. Bylo mi jedno, že není uklizeno, nedobí není umyté… Začala jsem to brát, že už nejsem jen já, ale už jsme my… drž se!!!!

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 30.03.12 17:14

Ahoj :kytka: :kytka: Já tedy nemám vlastní zkušenost, ale poporodní depku jsem taky trochu měla-hlavně tu plačtivou část :zed: jinak nic hrozného, po pár týdnech to odeznělo. Jsi dobrá, že jsis uvědomila, že s tím něco musíš dělat. Plus máš můj obdiv, že o tom dokážeš otevřeně mluvit-aspoň se člověku trochu uleví, že jo?!
Přeji Ti, aby vše bylo brzy ve starých kolejích a byla jsi zase spokojená sama se sebou. Jak píšou holky výše-třeba na to pomůže práce :kytka: :kytka: Já osobně se nemohu dočkat, až půjde malá do školky … ona si vyhraje s dětmi, bude mít pedagogický dozor. a maminka zase přijde mezi „normální lidi“ (tím myslím, pracovně vytížené-neberte to někdo jako urážku maminek … kdo mě zná, pochopil hned :mrgreen: )

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 30.03.12 17:14

Vím, o čem píšeš, vím co jsou deprese a co můžou způsobit ...... Taky beru antidepresiva - už 4 roky a vysadit je nechci...... Teď asi 7 týdnů jsem sice už bez nich, neb plánujeme další miminko. Zatím zvládám a nepostrádám je, neb tomu napomáhá i krásný sluníčkový počasí. Pro případ „nouze“ mám doma krabičku antidepresiv, kdyby bylo opravdu nejhůř. Jsou prý naprosto bezpečná v těhotenství, ale brát je teď nechci a zatím ani nepotřebuju.
Držím ti palečky, aby bylo líp. Určitě se dáš brzy dokupy :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
verububu
Závislačka 4436 příspěvků 30.03.12 17:42

smallrose :hug: :hug: Je moc dobře, že se svojí depresí něco děláš a necháš si pomoct. Držím palce a přeji hodně síly :kytka: :kytka:

 
Zdenin
Zasloužilá kecalka 686 příspěvků 30.03.12 17:49

Moc ti držím palečky a obdivuji jak jsi to zvládla :potlesk: :potlesk:

 
Jirka08  30.03.12 19:08
a co dál ?

Zkus si vzpomenout na to jak jsi byla malá, těšila ses na každý den ? na vánoce ? na prázdniny ? a na spoustu dalších věcí. Deprese přichází z obav ze zítřku, zkus to obrátit, vždycky se dá najít na tom zítřku něco na co se můžeš těšit a těš se jako malá holka a je dost možné že ten pocit těšení převládne všechno ostatní. Těšit se dá přece i na maličkosti a v tom to je. Štěstí jsou právě ty malé kažodenní radosti, těš se na ně jako malá holka.

 
Black_Orchids
Závislačka 3685 příspěvků 30.03.12 21:41

@Jirka08
nemáš vůbec ponětí o depresi. to není jen blbá a smutná nálada. to tě prostě žere zevnitř a jakékoliv šťastné vzpomínky nepomáhají.

 
suchoš
Stálice 87 příspěvků 30.03.12 22:12

Moc a moc držím pěsti :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: !!

 
ejinecka
Závislačka 4293 příspěvků 30.03.12 22:14

Jirka08 kdo nezažil depresi, nedokáže si ani zdánlivě představit co člověk prožívá..nejde to ovlivnit vůlí, takže tyto rady jsou absolutně bezpředmětné!!
Zakladatelko, také beru AD, zatím jsou to 2 měsíce, vím čím procházíš a brzy bude lépe :hug: :hug: Teď vysazení nevyšlo, třeba vyjde příště, taky mě to za cca 4 měsíce čeká a taky se bojím, že se mi ten pocit vrátí zpět..ale určitě se to jednou povede..drž se :hug: :hug: :hug: :hug:

 
olliinnka
Kecalka 263 příspěvků 30.03.12 23:08

Nedokazu si to predstavit. Po porodu ziji zivot plny pozitivnich emoci, nic takoveho nedokazu predstavit…

Nekdy jsem mivala taky depky. Co jsem pohrbila blizkeho cloveka, umiral mi na ocich 21 dni, strasne to bylo, zmenila jsem se. Hystericky jsem tehdy brecela a rehtala a divila se jak jsem pred tim mohla mit DEPKY???? Nic neni duvodem k depresi. Ztrata blizkeho cloveka jeste muze byt tym duvodem, jinak ZIVOT NAS JE PRILIS KRATKY STRACET HO NA DEPKY......Sa­mozrejme neberu pripady kdy to nejde ovlivnit: nedostatek serotoninu, bolesti, nemoci hlavy apod.

Preji vsem mnoho zdravi a hlavne zakladatelce!!!!!!!!

 
smallrose
Ukecaná baba ;) 1586 příspěvků 31.03.12 09:02

@Jirka08
Bohužel, kdyby to fungovalo, byl by to nejednodušší a nejpřirozenější lék. Ale nejde to, deprese je nemoc stejně tak, jako třeba zánět slepého střeva a ten také nevyléčím vlastní vůlí. Je to ale normální reakce od lidí, co depresí neprošli, podobně jako u nás doma, takže i tak díky za podporu.

 
marhulka13
Kecalka 167 příspěvků 31.03.12 11:05

z vlastnej skusenosti viem, ze mne bolo este horsie, ked mi niekto vravel, aby som myslela pozitivne, ze to bude dobre a nech sa pozriem na toho drobceka v postielke, ako ma potrebuje. To ma priam zabijalôo. Vedela som, ze ho musim milovat, ze ma potrebuje on i manzel, no jednoducho to neslo, tak sa pocit zufalstva iba zvacsoval. U mna sa ten stav zlepsil po tyzdni, lekar mi aj vysadil lieky, no po par dnoch som mu zavolala, ci ich nemozem znovu brat, lebo opäť som citila, ze sa zacina nieco diat. ja ich beriem doteraz a uz je to 14 mesiacov. Mna napadli aj take myslienky, ze nejak sa musim maleho zabvit a zit ako predtym, alebo ze by sa mohol v noci udusit a pod. Este teraz mi je z toho zle, ked si na to spomeniem. :,( :,(

 
cvikinka
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 31.03.12 14:32

držím palečky ať jsi už jen šťastná se svým synáčkem :* :*

 
Martrich
Extra třída :D 11909 příspěvků 31.03.12 15:50

Moc držím palečky, ať je příští vysazení léků už ok a ty se zase budeš radovat ze života, sama jsem si tím naštěstí neprošla, ale v mém okolí znám pár lidí, co měli nebo mají depresi :,( :,( , jsi především skvělá máma a určitě se to časem spraví :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
smallrose
Ukecaná baba ;) 1586 příspěvků 31.03.12 16:20

Holky,
ani nevíte, jak bych si přála, aby už byla ta potvora pryč :zed: :zed: Díky vám za podporu, i to pomáhá :hug:

 
Aries6
Neúnavná pisatelka 17660 příspěvků 13 inzerátů 02.04.12 14:24

Jsi statečná, že jsi šla sama k psychiatrovi … Přeji hodně štěstí do budoucna :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček