Očekávaný příchod naší Kačenky....

Marťulka  Vydáno: 27.02.08

Jsem ve 40 tt a nemyslím na nic jiného než kdy přijde ten velký den D a konečně budeme držet v náruči naší malou Kačenku. Také nás napadá spousta dalších otázek, které jsme si pokládali nejenom mi, ale i zbytek rodiny a né jedenkrát. Jak asi bude vypadat, po kom bude. A hlavně jsme měli i jedno velké přání a to aby naše Kačenka byla zdravá.

V sobotu jsme byli s taťkou pozváni od babičky Marušky a dědy Káji na oběd. To už jsem se cítila trochu nesvá. Jelikož jsem holka upovídaná, tak jsem si to nenchala pro sebe a raději všchny informovala, že už to vypadá, že se nám Kačenka klube na svět a nebude to tak moc dlouho trvat. Oběd jsme zvládly, ale jelikož mi opravdu nebylo moc dobře tak jsme raději šli domu.

Od babičky a dědy je to k nám kopec a a do bytu jsem to raději ještě vzala po schodech do 4. patra. Abych trochu Kačku popohnala. Na večer už jsem zača mít trochu intenzivnější bolesti. Tak jsem se připravila a taťku samozřejmě taky. Kolem 22h jsem si začala hlídat kontrakce. Stále nepravidelné, ale byly. V 1h ráno jsme jeli do místní porodnice. Naměřili mi kontrakce, ale stále dost nepravidelné a poslali nás domu s tím, že až budou kontrakce po 5 minutách tak 2 hodiny tak pak mám přijet.

To netrvalo dlouho. Jen co jsme dorazili domu tak to začalo. Taťka si šel lehnout aby nabral síly na to až mi bude pomáhat. Já jsem v obíváku rozdýchávala kontrakce po pěti a po třech minutách. A mezi každou kontrakcí jsem vyčerpáním usnula. Ve 3h ráno jsem taťku vzbudila a jelo se opět do porodnice. To už si nás nechali a začali jsme se připravovat na porod. Seetřičky dali taťkovi nemocniční oděv, mě převlékly do pižama a natáčeli monitor. Při každé kontrakci mě taťka držel za ruku a pomáhal mi tu bolest překonat. Dost mi pomáhala sprcha sezení na míči. Sestry mi pak přišly píchnout vodu, ale mezi tím mi odešla sama a pak to začalo. Kačenka začala rotovat a dost tlačit. Šla jsem do sprchy, taťka se sestrou mi pomohli do čistého pižama a dorpvodili mě na sál. Jelikož jsem měla stále kontrakce nepravidelné na:,–(ili ni infůzi.

Aby toho nebylo málo Kačenka tlačila na pravou stranu a tak jsem musela rodit střídavě na obou bocích. Nakonec jsem rodila klasicky na zádech. Protože porod jak si všichni mysleli a i mi říkali, že už bude rychlý tak nebyl. Vyčerpáním jsem nestíhal dýchat a byla jsem strašně dehydrovaná. Tak mi taťka pomáhal držet ksylík a tlačit.

A najednou lup a naše Kačenka byla na světě. Viděla jsem jen takový malí uzlíček, který odnáší. Neslyšela jsem jí plakat, protože byla nalokaná plodovou vodou. Tak jí hned odnesly a vypláchly. Věděla jsem, ale že vše bude vpořádku. Byla jsem ráda, že u toho nechyběl taťka. Ten totiž ihned jak Kačenku odnášeli šel s nimi, aby jí vyfotil a popsal si svoj dceru. Nabříško jí napsal číslo 1021 coč znamenalo, že naše Kačenka je 1021. miminko narozené v tomto roce. A na stehýnko napsal příjmení, které má po něm.

U porodu jsem neměla doktora podle mých představ a taky to tak dopadlo. Nechal mě roztrhnout. A při šití mi nechal krvácet cévku. Následkem toho bylo vnitřní krvácení. Byla to strašná bolest. Myslela jsem, že porod byla v životě moje největší bolst, ale zmýlila jsem se. Po přechodu na pokoj, kdy jsem ještě nic netušila jsem chvilku odpočívala a povídala si s taťkou. Pak jsme se šli podívat na naší Kačenku. Byla na dětském oddělení na pozorování.

Taťka odjel domu a přijel zase o návštěvní hodiny. Mezi tím už mi Kačenku přinesli na pokoj. Vše bylo vpořádku a tak jsme nějakou bolest až tak nevnímala a stále jsem se na ní dívala jak se snaží poprvé přisát k mému prsu. Bylo to nádherné. I přesto, že jsem byla hodně vyčerpaná jsme vnímala jak je krásná a jak je naše a hlavně zdravá. Když přišel taťka tak radost byla ještě větší. Byli jsme konečně tři prostě už né jen mi dva, ale mi tři. Zkrátka rodina.

Sice jsem kvůli tomu vnitřnímu krvácení musela po 4 hodinách po porodu na operaci na vyčištění a opětné přešití, ale z toho jsme se brzy dostala a za 5 dnů jsme šli domu. Kačenka nám krásně prospívá a roste jako z vody. A mi jsme šťastní, že se nám splnili všechna přání a očekávané odpovědi na otázky.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
holandanka
Stálice 89 příspěvků 28.02.08 11:21

Ahoj Marti,
gratuluju ke Kacence. Ten porod si teda nemela nejlehci…ale clovek nastesti rychle zapomene:)) moje siti taky bylo citit i pres umrtvujici injekci a i kdyz rikali,ze to je malinka trhlina,tak sili pres 40min, no uz jsem si rikala,ze toho bylo dost..:)nastesti hojeni pote probehlo ok. doufam,ze se citis lip. jak je Kacenka stara?
zdravi maruska+anicka(sko­ro 1rok)

 
Marťulka
Ukecaná baba ;) 1678 příspěvků 08.03.08 13:44

Ahojky Maruško,
děkuji, že jsi si přečetla můj příběh. Psala jsem si to jako deníček aby jednou Kačenka věděla jak přišla na světa, a tak jsem to ještě trochu zjemňovala. Psala jsem to do jednoho deníčku né na téhle stránce, ale tam to nějak nešlo uložit tak jsem to zkopírovala a šoupla sem. Patřím mezi holky září 2009. Teda ty sis taky festově užila 40 minut šití teda ty ti tam taky udělali pěknou paseku že? No je pravda, že jsem se na tohle rychle zapomíná a to hlavně při pohledu na tu naší cácorku. Kačence je 5 měsíců. Teprve začínáme všechno objevovat a to i z různých poloh. Ty dětičky za ten porod i když je někdy dost složitý fakt stojí. Jinak teď už je vše vpořádku, po šestinedělí mi gyndr. říkal že jsem si festově užila a pokud budeme chtít jednou druhé a třetí, tak to jsem ho hned ubezpečila, že druhé bude konečné, tak se chodí do nemocnice na pár dnů na plastiku spodku. Prý pak mají ty holky pipinky jak před svým poprvé.  Upozorňoval taky, že teď po tom porodu budu dole roztáhlejší, ale vůbec to tak není. Abych pravdu řekla, tak je to spíš naopak. 
Jo a moooc se omlouvám za chyby v deníčku,  když  jsem to po sobě četla tak jsem se málem propadla do zápaního německa.
Tak se mějte moc krásně holky Pa

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček