Od rizika předčasného porodu k riziku přenášení

Ketty655  Vydáno: 06.02.16

Byl říjen, 21. 10. 2015, středa, když jsem se od paní doktorky dozvěděla, že se mi zkrátil děložní čípek a hrozí mi předčasný porod. Vraťme se ale na začátek.

S manželem jsme si miminko moc přáli, bylo září 2014, kdy jsme se rozhodli, že se začneme opravdu snažit. No, jenže tak jednoduché to nebylo. Nemenstruovala jsem – osm měsíců. Ptáte se proč? Protože jsem šíleně zhubla, nějakých 19 kg za šest měsíců a moje tělo jednoduše nemělo tuk a holky, teď to čtěte opravdu pozorně (varování pro ty, co chtějí hubnout), hormony důležité pro chod menstruace se usazují hlavně v tucích.

Možná se vám to bude zdát zvláštní, ale je to tak, musela jsem si k tomu hodně načíst a zjistila jsem, že každý má nějakou ideální váhu – tzv. optimální a když klesne pod její úroveň, tělo si nedělá zásobu tuků (tuky jsou i ty „dobré“) a začne chřadnout, nejdříve pozvolně, nemusí se to projevit hned, ale ztrácí i vitamíny, vy ztrácíte sílu, vyprchává z vás energie, jste bledí, podráždění apod.

No abych to zkrátila, hubla jsem vědomě, jenže jsem to přehnala – dieta, příliš pohybu (běhala jsem a sportovala celkově až příliš) a do toho onemocnění štítnou žlázou, měla a mám dlouhodobě hypofunkci štítné žlázy. Kombinace toho všeho přispěla k tomu, že jsem byla příliš hubená, moje tělo nemělo na menstruaci sílu.

Takže hormonální profil, nasazen Duphaston a Estrofem. Při Estrofemu je pravděpodobnost otěhotnění minimální, protože blokuje ovulaci. Úspěsně jsem ale bojovala, začala přibývat na váze a konečně se dostavila i menstruace, takovou radost z ní jsem snad nikdy neměla (šla jsem to oslavit do cukrárny). :-)

Byl duben 2015 a já si už říkala, že by tělo mohlo fungovat, jak má, a že tedy zkusím vysadit Estrofem, který ovulaci blokuje. No, zadařilo se na první pokus a já 8. 5. zjistila, že jsem těhotná.

První tři měsíce byly náročné na únavu, sice jsem nezvracela, ale přišlo mi, že každou chvíli musím usnout, v práci jsem vymýšlela místa, kde si můžu zdřímnout (došlo i na to, že jsem usnula na WC). :-)

Vše bylo krásný, já se šetřila. Když přišla bolest zad, týden jsem se nemohla hnout, ale vše bylo i tak super. Normálně jsem fungovala, užívala si to. Dozvěděli jsme se, že čekáme chlapečka a manžel byl nadšený.

Druhý trimestr byl o poznání těžší. Od 24. týdne jsme začali nakupovat výbavičku, udělali si výlet do Prahy a já i manžel jsme byli šťastní. Byla jsem ve 28. týdnu, když jsem šla na běžnou kontrolu na gyndu. Už tak dva týdny jsem měla divný pocit dole v podbřišku, pořád jsem si říkala, že mě malej tlačí nějak moc dole, na záchod jsem chodila snad co pět minut.

Několikrát jsem taky byla u obvodní, jestli nemám zánět močáku, protože jsem opravdu chodila snad pořád a furt to tam dole tak nějak divně tlačilo. Taky jsem měla takový bělavý výtok (teď už vím, že normální v těhu). Vše bylo vždy ok.

Paní doktorka na gyndě se na to mé popisování zvláštního pocitu dole moc netvářila, a tak se rozhodla změřit děložní čípek – 27 mm.

„Je kratší, než by měl být, ale nepanikařte, každá to má jinak, někdo má krátký čípek a rodí na termín.“

Odcházela jsem od ní s doporučením, abych se šetřila, spíš ležela. Nemocenskou jsem si v ten den ještě nenechala dát. Hrdinka jsem jela do práce, tam normálně fungovala, přijela jsem domů a teprve mi to začalo docházet. Paní doktorka se mě ptala, jestli mám tvrdnutí břicha, jenže já nevím, co je to tvrdnutí břicha?

Hledala jsem pomocí strýčka googla a našla si informace o zkráceném děložním čípku, tvrdnutí, rizicích předčasného porodu – no rázem jsem měla snad úplně všechny příznaky, co tam psali.

Samozřejmě brek, volání rodičům, další den jsem byla rozhodnutá jít do práce naposledy, nikomu jsem to v práci neřekla, prostě jsem promazala všechny nepotřebné věci, vyházela, co jsem věděla, že není dobré, aby četl někdo jiný a tak nějak vše připravila pro někoho místo mě.

Dočerpala jsem zbývající dovolenou, což bylo pár dní, a šla znovu k doktorce po týdnu, protože se tlak na spodek zhoršil. Doktorka naměřila už jen 25 mm a řekla mi, že je to na hraně. Dala nemocenskou, nasadila Utrogestan čipky a Magnosolv a byla poučena, že kdyby něco, tak rovnou do porodnice, protože ona už mi nepomůže.

Doma jsem pak brečela a brečela, přečetla jsem si tolik příběhů o předčasném porodu, zkoumala, co se stane, když se narodí už teď. Bylo to hrozně a bez obrovské podpory celé rodiny, manžela, ale i úžasných maminek tady na eMiminu, bych to nezvládla.

Do porodnice jsem jela dvakrát, jednou ve 30. tt, kde mi naměřili čípek zase 30 mm a já uklidněná tím, že je vše ok, doma poslušně ležela se zvednutýma nohama, nic nedělala, jen ležela se zvednutým zadkem, jen záchod a sprcha a to bylo vše, i jedla jsem v podstatě v polosedě.

Jenže tvrdnutí břicha bylo pořád. Už jsem poznala, že je to tvrdnutí. Bylo pravidelné po 7-10 minutách a pořád. Jen dopoledne to bylo vždy lepší. Ve 32. tt jsme jeli do porodnice znovu. Při příjmu čípek 25 mm a pro špičku prstu otevřená. Tvrdnutí na monitoru v podobě nepravidelných kontrakcí k 80 torům.

Nechali si mě tam, byla jsem tam tři týdny. Po třech dnech ležení v nemocnici se kontrakce násobily, tvrdnutí po minutách, na monitoru i kontrakce ke 120, ale nebolelo to vyloženě, prostě tvrdlo břicho, otevřená jsem byla pro prst, čípek měkký.

Rozhodnuto, že mi dají kortikoidy na vývoj plic malého, a protože infuze hořčíku žádný vliv neměly, píchli mi něco jiného. Dva dny jsem byla na kapačkách, modlila se, ať malej aspoň těch 48 hodin se mnou v bříšku vydrží, než zapůsobí kortikoidy. Zvládli jsme to, pak další týden a další. Neuvěřitelné.

Opět obrovská podpora od rodiny a od mých nejlepších spolubydlících (spoluležících). Doktoři žasli a já jásala. Teď už se mimi může narodit, byl 35. tt - jsem propuštěna z nemocnice, huráá. Obrovská radost.

Doma mi maminka pomohla připravit vánoce, uklidit a já tedy ještě ležela, byla jsem poučena, že ještě týden do toho 36. tt a pak už bude mimi jen mírně nedonošené. Ve 36. tt jsem šla zpět na kontrolu ke své gyndařce. A tam další kámen úrazu – vysoký krevní tlak (já se ani potom všem nedivím) – poslána opět do nemocnice.

Tam si mě ale nenechali, tak hrozný to prý není. Dostala jsem léky a měla si ho pořád měřit a hlídat to. No, opět jsem blbec otevřela google a našla si hororové scénáře, co může vysoký KT způsobit (až hellp syndrom). Došla jsem si ještě na internu a nechala si udělat jaterní rozbory.

Cítila jsem se jinak fajn, otoky jsem neměla, občasná bolest hlavy, i to tvrdnutí konečně přešlo (paradox že, co dokáže stres). Vše vyšlo v pořádku a já se modlila, ať se KT drží – držel, holky. Nakonec si mě ve 39. tt už převzala porodnice. Jo, ještě nezapomenu dodat, že jsem ji navštívila mezitím dvakrát (lepší jet zbytečně než pozdě) ve 36. a 38. tt, protože jsem měla pocit, že mi uniká plodová voda.

Výtok veliký, v podstatě jsem měla pořád mokré kalhotky, nosila jsem porodnické vložky a měla pocit, že pořád učůrávám. Plodovka to nebyla, tedy zatím. :) Plodové vody každopádně bylo málo, takže jsem se už těšila, až bude malý venku.

Byla jsem 39+1, když mi v porodnici řekla doktorka, že zřejmě zítra nebo pozítří porodím, když ne, musím kvůli KT a malému množství plodové vody na vyvolání. Spletla se jen mírně, porodila jsem 39+4 spontánně, po prasknutí plodové vody. Ráno 9. 1. jsem slyšela „práááásk“ a začala pomalu odtékat, žádný potok, prostě mírně vlhká vložka, já si ale byla jistá, že je to ono.

Další deníček bude o mém porodu.

Holky, všechny, co máte riziko předčasného porodu, všechny, co se dozvíte v průběhu těhotenství nějakou špatnou zprávu – nejste v tom samy! Mně hrozně moc pomohly deníčky, diskuze a skvělé maminky tady na eMiminu.

Děkuju všem a zároveň všechny, co si něčím podobným prochází chci inspirovat, že všechno se dá zvládnout. Kdykoliv je možné mi i napsat, slova mají velkou moc, nezapomínejte a nebojte se svěřit. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.4 bodů
 Váš příspěvek
 
maminka201  06.02.16 00:39

Pěkný deníček, už se těším na další :potlesk:

 
kattulda001
Zasloužilá kecalka 705 příspěvků 2 inzeráty 06.02.16 03:47

Super denicek! Mela jsem to temer stejne, jen nakonec porod 34+0 ale vse dopadlo dobre :) tesim se na denicek o porodu :)

 
PerlaZP
Stálice 72 příspěvků 253 inzerátů 06.02.16 08:22

Pěkný deníček - těším se na pokračování… :palec:

 
reinkarnace
Závislačka 3719 příspěvků 7 inzerátů 06.02.16 09:25

No, tady je důkaz že někdy internet prostě akorát škodí :think: a jít hned brečet k rodičům si nedovedu u sebe představit, ale to máme asi každý jinak :nevim:

 
Lenka.813
Stálice 71 příspěvků 06.02.16 14:38

Super deníček, jako by to bylo psáno o mě :-D měsic ležení doma par 3 týdny ve špitale a nakonec budu přenaset :-D ted sem 40tt

 
PetraMerry
Ukecaná baba ;) 1344 příspěvků 1 inzerát 06.02.16 17:51

Hezky napsané:) už se tesìm na dalšì pokračovánì;)

 
Uživatel je onlineTerajsek
Ukecaná baba ;) 2413 příspěvků 06.02.16 23:59

Ahoj, já jsem měla něco podobného. Od 28. týdne mi hrozil předčasný porod, byl mi i na měsíc zaveden pesar, který bránil dalšímu sestupu mého chlapáka, čípek jsem měla 21mm. Nakonec jsem rodila ve 42. týdnu, 41tt+3, vyvolání tabletou. :mrgreen:

 
Anabel33
Kecalka 105 příspěvků 07.02.16 13:01

Krásný deníček, úplně v něm vidím sebe :-) od 18.týdne ležím, za sebou dvě hospitalizase kvůli čípku a tvrdnutí břicha a dnes jsem 37+1, na prst otevřená už od 33.tt… Ty stresy byly opravdu šílené, ulevilo se mi opravdu až od 36.týdne…teď už si lehnu jen proto, že mě bolí záda, ale konečně nemám ten strach, jestli mi praskne voda nebo ne :-) konečně až teď si těhu užívám :-) také jsem měla utrogestan, který opravdu zabral a je to snad to jediné, co tomu může pomoci.. Všem rizikovým těhulkám přeji hodně štěstí :-) ono to opravdu není taková hrozba jak se zdá ;-) hlavně si vydupat utrogestan! :-) autorce deníčku gratuluji k miminku! :-)

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 08.02.16 07:08

Pěkný a hop na další :potlesk:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček