Od seznámení až do teď

veronika6913  Vydáno: 06.04.14

Četla jsem teď jeden deníček a ten mě inspiroval k tomu, abych si sem jeden také napsala. Ráda vzpomínám na to, jak se náš Toníček narodil… a takhle si to budu moci čas od času přečíst a zasnít se, jaké to bylo. :-)

Začalo to v galerii v Nových Butovicích, když jsem se seznámila s přítelem… Hned po škole jsem se totiž přestěhovala do Prahy a musela jsem si najít rychle nějakou práci. Dala jsem na internet životopisy a skoro vzápětí mi volal pan provozní z jednoho fast foodu v Butovicích. A hned jsem se taky domluvili. Nastoupila jsem jako pokladní…

V zimě 2011 k nám začala chodit taková partička a mezi nima bych takovej jeden hezkej kluk, drobné postavy. Líbil se mi a zaujal mě. Chodili k nám celkem často a hlavně na pivo z plechu. Vlastně skoro jen na to pivo, kvůli nim bylo jeden čas neustále vyprodaný. :-D Pokaždé, když přišli, někdo z nich šel k nám pro piva a ostatní si zatím sedli ke stolům. Ten kluk, co se mi líbil, si vždycky sedl tak, abysme na sebe viděli. :-) Pak jsme po sobě koukali celou dobu, co tam seděli. On pak i sám chodil a seděl naproti našemu fast foodu a koukali jsme po sobě.

Byla jsem z něj tak nervózní. Pamatuju si, jak se mi roztlouklo srdce a rozklepaly nohy vždycky, když jsem ho zahlédla. Později jsem se od kamaráda dozvěděla, že ho zná a že pracuje vzadu na bowlingu. Přes toho kamaráda jsme se vlastně seznámili.

Když jsem se jednou dozvěděla, že se na mě ten kluk ptal, řekla jsem si hned o jeho Facebook. Tu noc jsme si poprvé psali. A psali jsem si opravdu celou noc! Asi do 6 do rána.

A tak to začalo, první schůzky… Trávili jsme spolu všechen volný čas. Bylo to vlastně všechno hrozně rychlý, ale my jsme bez sebe nemohli být. Přišlo nám, že se známe celou věčnost.

Po necelých dvou měsících jsme si našli společný byt a nastěhovali se k sobě.

Byli jsme moc šťastní a byli pořád spolu. Dalších pár měsíců uteklo jako voda a my začali mluvit o miminku. Začali jsme ho moc chtít a chtěli jsme se o něj začít snažit. Musela jsem si tedy najít gynekologa, jelikož jsem měla v 18 nějaké problémy a bylo mi tenkrát řečeno, že mám nula procentní možnost otěhotnět. Podstoupila jsem jednu operaci, kde mi odstranili srůsty na vejcovodech a cystu na vaječníku. Ale měla jsem jít po půl roce ještě na jednu a na tu už se bohužel nedostalo. Odstěhovala jsem se a pak už jsem na to nějak neměla moc čas myslet. Ještě nutno dodat, že jakmile mi bylo řečeno, že nemohu otěhotnět, vysadila jsem antikoncepci a celou tu dobu, co jsem byla s přítelem, jsme se nijak nechránili.

Našla jsem si tedy toho gynekologa tady v Praze a šla za ním s tím, že bych chtěla miminko a řekla mu o předchozích potížích. Pan doktor mě vyslechl, vzal si jméno mého předchozího gynekolga a řekl, ať přijdu za dva týdny, až mu můj bývalý doktor pošle více informací.

Mezitím jsem si zjistila vše o tom, kdy je nejlepší čas na početí, jaké jsou lepší polohy, že je dobré po sexu hned nevstávat a třeba i na chvíli podložit zadek polštářem. Zkoušela jsem to během těch dvou týdnů. :-)

Když jsem pak přišla k panu doktorovi, nějaké informace od mého bývalého gynekologa sice měl, ale byly dost chabé. Tak řekl, že mě prohlídne a uvidíme co dál. Ještě se mě zeptal na nějaké potíže apod. Nic mi nebylo až na to, že už jsem to měla tři dny mít. Řekl, že mi teda udělá ulzrazvuk… a jeho slova? :-) „No, tak to vypadá, že jste těhotná. Celkem dobrý na to, že nemůžete mít děti.“ :-D

Nemohla jsem popadnout dech, začala jsem brečet jak malá holka a byla štěstím bez sebe. Byla jsem ve třetím týdnu těhotenství. Přítel na mě čekal v čekárně, musela jsem mu to hned říct.

Moc krásně se o mě staral, dával na mě pozor, mazal mi bříško olejíčkem… bylo to krásný. Do té doby, než mi zemřela nejmilovanejší osoba, bez které bych byla bůh ví kde. Ona jediná se o mě posledních pár let starala. Vždycky jsem jí moc milovala. Vážila jsem si jí ze všech lidí nejvíc. Byla to moje babička. :-(

Byla silně obézní, už skoro nemohla chodit, posledních asi 5 let nevyšla z bytu. Ale byla moc hodná. Byla nejlepší! Můj přítel Tonda ji měl taky moc rád. Jezdili jsme za ní často a povídali si o všem možným, s přítelem si moc rozuměli.

Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná (to bylo na začátku října), babička byla první, komu jsme to řekli. Ležela na posteli, bylo vidět, že má radost, ale tou dobou už bylo znát, že jí je hůř. V prosinci zratila vědomí a skončila v nemocnici. Chodili jsme za ní, jak to jen šlo, snažili se jí pomoct, zařídit operace apod., ale bylo na to pozdě.

Babička si moc přála vědět, jestli to bude holka nebo kluk. Dozvěděli jsme se to asi dva týdny po tom, co babička zemřela. :'(

A pak už se to vezlo… Děda byl v dost špatný finanční situaci, a tak nás poprosil, jestli bysme se nemohli nastěhovat k němu a ke strejdovi. Děda hodně let dost pije, bála jsem se toho. Věděla jsem, že to nebude snadný - jeden pokoj, společný záchod, koupelna, kuchyň a děda, který když se napije…

Zkrátka nic moc hygienického pro dítě, ale nechtěli jsme ho nechat ve štychu, a tak jsme na to přistoupili. Ale musel nám slíbit, že nebude pít. Tak jsme se v lednu stěhovali.

Asi tři dny na to jsem si v práci všimla, že mám pupínky na rukách. Hrozně to svědilo, nevěděli jsme, co to je, a tak jsem šla na kožní. Tam jsem se dozvěděla, že jsem pokousaná od štěnic. Přijeli jsme domu a začali jsme hledat. Samozřejmě tam byli. Bylo to strašný. Když jsme to začali řešit, říkal nám strejda, že mu děda trvdil, že nám o nich řekl. Vyplynulo z toho, že nám je vědomě zatajil i přes to, že věděl, že čekáme miminko. Já musela do práce chodit zahalená, denně jsem brečela a chtěla od tamtud pryč. Děda samozřejmě dost pil.

Všechno bylo hrozný, hlavně ta představa, že bych do takového prostředí měla přivést dítě… hrůza! :-( Za co nám to děda udělal, říkala jsem si.. a to nemluvím o tom, že se nás pokusil okrást na nájmu. To se mu teda nepovedlo. Ale i přes to všechno jsme byli ochotní mu dát jen tak nějaké peníze k prvním dvěma nájmům navíc. Tolik peněz jsme nastrkali do štěnic, které nám zatajil a ani nebyl schopen vydržet nepít.

Byla jsem na dně. Vážně jsem těch pár měsíců jen probrečela a trápila se. Měla jsem na dědu vztek. Proč nám to udělal?? :'( Naštěstí jsme se v květnu, hned jak to šlo, po čtyřech měsících stresu a vzteku přestěhovali zase do vlastního.

Bylo to dost náročné. Prohlédnout do puntíku všechny naše věci, všechny věci vyprat na 60 - zkrátka zajistit, abysme si ty mrchy nedotáhli do nového. Můžu tomu nejspíš říkat štěstí, protože jsme si je do nového bytu opravdu nepřinesli.

Ale takové těhotenství jsem si teda nepředstavovala. Díky dědovi jsem ho měla půlku zkaženou. :-( Ale co, je to za námi, zvládli jsme to spolu a teď máme ještě měsíc a půl, než přijde mimi na svět…

Ten zbývající měsíc a kousek už jsem si užila konečně klidu a štěstí. 8.6.2013 jsme jeli ke švagrové na baráček. Je to kousek za Prahou. Já měla 6 dní do termínu, ale už jsem sotva chodila. Vážně jsem se nemohla dočkat, až už to přijde. Byl to náročný den. Daleká cesta tramvají, metrem a pak ještě dost daleko autobusem a od autobusu asi dva kilometry do kopce k baráčku. A k tomu hrozný horko. :-D

Na baráčku jsme si udělali ohýnek a opékali buřty. Hrozně mě bolela kostrč od sezení, ale když jsem stála, tak mě zase tahalo to těžký břicho a bolely nohy. Bylo to děsný :-D

Domů jsme přijeli něco po 21. hodině. Vykoupali jsme se a utahaný zalehli. Spalo se mi špatně už posledních pár dní, to bříško veliký. :-)

Byly asi 4 hodiny ráno, když jsem se zvedla, že si dojdu na záchod. V podbřišku mě trošičku píchlo, ale nic neobvyklého. To mě pobolívalo celé těhotenství, proto jsem i dřív skončila v práci. Došla jsem si teda na záchod a čůrám. Ale už jsem měla pocit, že jsem dočůrala, ale pořád malinkym čůrkem něco teče, tak jsem ještě chvilku zůstala sedět.

Po chvilce mi došlo, že mi teda asi praskla voda, tak jsem se zvedla a najednou to začalo téct víc. Tak jsem spěchala pro ručník a slyšela jsem přítele z obýváku, jak volá, jestli je vše v pořádku. Řekla jsem mu, že jo, že mi jen praskla voda a on začal plašit. :-) Musela jsem ho uklidnit. Pak jsme si sedli, že teda zavoláme sanitku. Pomalu jsem začínala cítit stahy, ale opravdu jen slabounce.

Po 4 minutách, kdy přijela sanitka, jsem se oblékla, ale vzápětí jsem měla kalhoty totálně mokré. Pan záchranář říkal, ať jsme v klidu, že když skoro necítím kontrakce, tak budu rodit nejdřív večer. :-D

Přijeli jsme do nemocnice, převlékla jsem se do košile a šla na příjem na monitor. Bylo skoro třičtvrtě na 5 a kontrakce měly stejný interval, ale cítit byly už o něco víc. Přítele poslali domu, že až bude čas, zavoláme ho.

Šla jsem na přípravný pokoj kolem čtvrt na 6. Během hodinky už jsem musela trochu hopsat na míči, protože kontrakce začínaly být dost nepříjemné. Pak přišla na řadu teplá sprcha. Už to celkem bolelo, tak mě sestřička zkontrovala a hups, byla jsem otevřená na 5. Řekla mi, ať zavolám tatínkovi, že se porod blíží a ať se přesunu na porodní pokoj.

Udělali klystýr a to už byly bolesti veliké. Kolik v tu chvíli bylo hodin, nevím, ale šlo to hodně rychle. Po klystýru jsem seděla na záchodě v hrozných bolestech a měla jsem pocit, že do toho záchodu porodím. Dávala jsem si teplé sprchy, ale vůbec to nepomáhalo. Brečela jsem a bolestí jsem se pomalu neudržela na nohou. Sestřička říkala netlačit, ale při kontrakci to tlačilo úplně samo a najednou ve sprše všude krev.

Najednou jsem slyšela přítele, jak klepe a ptá se, jestli jsem v pořádku. Byl jsem tak šťastná, že je konečně u mě. Sestřička mi řekla, ať se položím na křeslo, jestli už nechci být ve sprše, ukázala, jak mam dýchat, a odešla.

Byla jsem v šoku! Měla jsem pocit, že tam snad porodím sama, byla jsem tam sama s přítelem a doktor nikde. :-D Asi po 10 minutách přišla sestra a zkontrolovala mě. Pak přišel doktor a šli jsme na to! :-) „Tak a teď pořádně zatlačte. A nekřičte u toho, musíte dýchat, myslete na miminko…“ Ach bože, jaká to byla bolest a jak mě to nutilo křičet a brečet. Kdyby u mě nebyl přítel, nevím, jak bych to zvládla. Moc mi pomáhal i při tom čekání na doktora. Pořád mi opakoval dýchání a já to dělala, jak on říkal, a tak jsme to díky němu zvládli. :-)

Potom jsem viděla, jak doktor sahá po nůžkách, a automaticky jsem při další kontrakci co nejvíc zatlačila, abych necítila to nastříhnutí. A poslední zatlačení a šup! :-) Bříško prázdný a já koukám, jak pan doktor chytá toho našeho zakrváceného cipíska. :-)

Pohled na to prázdné bříško byl hrozný. :-D Ale náš malej Toníček byl konečně na světě. Byl tam, vedle mě. :-) Narodil se 9. 6. 2013 v 7:45, měřil 50 cm a vážil 3630 g. Byl nádhernej.

Ani léky na bolest nebyly potřeba, jelikož to šlo všechno tak rychle. Moje první miminko a porod trval celkem od prasknutí vody 3 hodiny a 45 minut. Jaká nádhera, říkám si teď, když známá měla bolesti 16 hodin. :-)

Toníček byl zdravej, jen měl žloutenku, trošku silnější. Ale domů z porodnice nás pustili už po třech dnech. :-) Mezitím jsem se naučila s ním trošku manipulovat, kojit apod.

A jak rostl? Ach jo, strašně rychle. Už to vůbec není takový to malinkatý mimi. :-) Je mu 9 a půl měsíce a je to pěknej rošťák! Od sedmi měsíců chodí kolem nábytku, hraje s náma na honěnou a na schovávanou. Hračky ho nebaví, ale vše, co mu nepatří do rukou, má nejraději.

Krásně papá lžičkou i kousky zvládá. Zkrátka je to už velkej chlapák. :-D Ale je krásný pozorovat ty pokroky a nové věci, kterým se neustále učí. Je prostě úžasnej a my jsme moc rádi, že ho máme. A moc rádi vzpomínáme na to, jak přišel na svět, jak byl malinkej a jak rostl… :-) Je to takovej malej zázrak. <3

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
veronika6913
Závislačka 3344 příspěvků 06.04.14 00:31

Zdravím všechny, moc se omlouvám, ale chtěla bych doplnit pár věcí ohledně deníčku. Četla jsem si ho po sobě, než jsem ho odeslala, ale potom jsem si ho četla znovu a zjistila jsem, že je tam pár věcí, které jsou napsány trochu špatně a špatně to zní. Nevím zda se po odeslání, dá ještě pozměnit text deníčku, tak to píšu sem. Snad to nevadí.. :-) začnu seznámením s přítelem. Nechci, aby vypadal jako nějakej ochlasta..:-D dělali tenkrát u sebe na bowlingu rekonstrukci a oni tam pomáhali-byli v tu dobu vlastně jako dělníci a chodili k nám teda na pivo..ale chtěla bych, aby jste věděli, že když jsme se poznali, tak skoro vůbec nepil. A poslední rok a půl jde na pivo s kamarádem maximálně jednou za dva - tři měsíce. :-) takže ty pivka byli tenkrát opravdu jen nějak z důvodu té rekonstrukce a kolegů.. :-) Dále bych se ještě chtěla zmínit o své babičce. Je tam napsáno, že ona jediná se o mě posledních pár let starala. To ne. Ona jediná z rodiny o mě posledních pár let jevila zájem a měla mě ráda. Vezmu to co nejstručněji to půjde. Když mi byli 4 roky našla si máma mého nevlastního tátu se kterym má ségru. Od těch 4 let jsem neviděla svého pravého tátu a život s mým novým otcem byl docela krutý. Nějak mě nebil, to ne. Jen jsem trochu povyrostla, už mě bral skoro jako sobě rovného chlapa. Je to zedník, dost velký dříč a já musela na baráku makat jak šroub. Vozit kolečka plná cihel, kamení, kopat krumpáčem, kátrovat hlínu atd., atd… no zkrátka jsem byla tak trochu otrok a on ke mě nejevil ani moc lásky, skoro se na mě ani neusmál, cokoliv jsem udělala, bylo špatně a pořád nějaké otázky typu: udělala si tohle a máš hotový tamto… nebyla jsem vůbec šťastná a ani za kamarády jsem skoro nemohla chodit. Bydleli jsme tři kilometry lesem do kopce od nejbližší vesnice, kde byla škola a všichni moji kamarádi…Vždy řekl ať jdu na zahradu, ale co já tam sama..:-(No nic, nějak jsem to dětství nedětství prežila..bylo mi asi 14-15, když od táty máma odešla a my jsme šli se ségrou sní. Přestěhovali jsme se do bytu v té vesnici 3 km od našeho baráku. Máma si začala brát půjčky kde to jen šlo, přes všechny své známé a kamarády.. (I od táty ještě když spolu byli). Ještě teď je kvůli ní spousta z těch lidí ve finanční tísni.. (Třeba i můj děda. Tenkrát využila toho, že děda pije, opila ho a on jí podepsal nějaké papíry, nevim jak přesně to bylo, vyprávěla mi to ještě babička. Byl k tomu potřeba i babiččin podpis a ten máma zfalšovala, jelikož věděla, že by jí na to babička nepřistoupila. Babička s dědou kvůli mámě přišli skoro o všechno). Nejhorší na tom je, že nikdo do teď neví, kam máma ty hory peněz co si napůjčovala, nastrlala. Jezdila na nějaké semináře apod.doma jsme to měli skoro nezařízený, spali jsme na matracích a neměli skoro co jíst. V tu dobu už jsem jezdila na střední. Máma ani doma nic nedělala, o domácnost i o ségru jsem se musela starat já ona jen seděla v posteli četla a meditovala..říkala, že vidí víly atd..a to není zdaleka vše..:-/ ale za to se vážně stydim, tak to psát nebudu..no nakonec to zkončilo tak, že jsme byli bez proudu a po nějaké době, mámě obec vzala i ten byt.. A teď teda musím říct, že jsem svému nevlastnímu tátovi, i přes to ne zrovna pěkné dětství, vděčná. Vzal si nás se ségrou k sobě, ségra je jeho a měl jí vždycky radši, ale mě si brát vůbec nemusel. Kdyby si mě k sobě nevzal, skončila bych na těch pár let v děcáku.. takže klobouk dolu.. ;-) a máma? Ta zmizela s mladym klukem pryč a nikdo o ní asi rok a půl nic nevěděl. Ani se nám neozvala. Vrátila se, když byla v osmém měsíci těhu. Myslela jsem, že už sní nikdy nedokážu promluvit, ale když jsem jí viděla, musela jsem brečet. Prý byli celou tu dobu v Praze a žili tu jako bezdomovci, až když už přemýšleli o smrti, rozhodli vrátit se k nám na vesnici.. Do teď bydlí u mámy toho kluka, se kterym tenkrát utekla. A kdyby nebylo jeho maminky, neměli by děti čim krmit ani do čeho obléknout. Nemaj vůbec nic a on ani práci. Pořád jen meditujou a čekají, že jim z nebe přijdou nějaký velký peníze nebo co. Zbláznili se..:-/ :-( asi je fakt, že myšlenka tvoří realitu, ale musí pro to člověk něco dělat a ne sedět doma a čekat… no nic, jde o to, že po celou tu dobu mi babička posílala nějaké peníze, jinak bych neměla ani na učebnice do školy, na cestu do školy a nemohla bych si ani koupit nic na sebe..prostě mě a vlastně i nevlastnímu tátovi dost pomohla, jelikož on taky neměl peněz nazbyt a já jsem si díky ní mohla koupit ty učebnice apod..a jelikož to u táty taky pak nebylo zrovna nejrůžovější, odstěhovala jsem se co nejdřív ke svému klukovi.. byla jsem ještě pořád na škole a táta mi řekl, že je rád, že se stěhuju pryč.. Prostě celý to bylo takový všelijaký..s tim klukem jsme se rozešli a já začala dělat hlouposti-velmi stručně řečeno.. Vlastně jsem dělala hlouposti ještě když jsem bydlela u táty, ale to zatim skoro nikdo nevěděl. Postupně to bylo čim dál horší a rozjíždělo se to do plných obrátek, až bych řekla, že jsem to dost přeháněla.. Nebudu říkat jaké hlouposti…teď se za to stydim. Bylo to pak už dost vážný a já bydlela každou chvíli jinde po kamarádech a dělala dál a čim dál víc ty hlouposti…(jen zmínim, že nešlo o sex) až jsem se nakonec dostala na úplný dno, kde jsem neměla nic a nikoho..až jsem si jednoho dne řekla a dost. A jak to šlo, odjela do Prahy. To byli asi půl roku po maturite. A kdybych tu neměla právě tu babičku, která si mě na začátek nového začátku vzala k sobě, byla by teď ze mě možná nějaká troska jako moji bývalí kamarádi. S těma jsem ukončila veškeré kontakty a zkrátka začala se snažit žít konečně normální a spořádaný život. Našla si práci a narazila tam na mého přítele, se kterym teď máme úžasného a zdravého syna…:-) ale to už je napsáno v deníčku. ;-)
S nevlastním tátou jsem v kontaktu jen kvůli mojí ségře, s mámou jsem tak nějak v kontaktu asi spíš proto, že je mi jí líto..nevim. Celá vesnice ji zavrhla, rodina taky.. může si za to teda sama, ale nemůže pomalu ani vystrčit nos z baráku a nevim…je to máma a já jí jako dítě měla strašně ráda a i když jsem se o ní později dozvěděla věci, díky kterým mi došlo, že jí vlastně vůbec neznam.. nedokážu se sní nebavit a odmítnout jí :-/ :-( no ale všechny vidim tak max jednou dvakrát do roka, jinak jsme v kontaktu jen přes telefon a to velmi málo.. Ale já jsem strašně ráda, že mam svoje kluky. Sice mám vlastně opravdu jen je a nikoho jiného, ani tu v Praze nikoho neznám, s lidma z práce jsem taky nějak přerušila kontakty když jsem odešla na MD, ale mě to stačí a jsem za ně neskutečně ráda!! <3 jsem tu teď jen pro svojí vlastní rodinu, když to tak řeknu.. :-) a s tim dědou taky už moc v kontaktu nejsme..nemáme si co říct.. :-( a po tom všem..nevim.. tak a to je asi vše..
Vím, že se najdou tací, kteří si budou myslet, že jsem si to vymyslela nebo že se lituju atd.. ale to nevadí:-) jelikož to ve mě všechno už dlouho vězí, musím říct, že po sepsání toho dodatku, se mi patřičně ulevilo.. musela jsem to ze sebe nějak dostat ven a i když by se to dalo rozepsat daleko víc a není tam napsáno úplně všechno, tak i tak se mi ulevilo. :-) takže vám moc děkuju, že jsem měla možnost to napsat a taky se omlouvám, že jsem se tak rozepsala. Snažila jsem se to napsat aspoň trošku tak, aby vám to dávalo smysl..tak snad se mi to alespoň trošku povedlo.. :-/ :-) díky!

 
kaja00
Extra třída :D 10356 příspěvků 06.04.14 01:08

Krasne napsane :)
Mela jsi to hodne tezke :hug: Musim rict ze ten komentar k denicku me vzal mnohem vice nez samotny denicek :( Mela jsi to tezke, ale hlavni je ze mas sve kluky :hug:
Jsi dobra, ze jsi to vsecko zvladla, ja bych se uz davno zhroutila :(
Gratuluji k Toníkovi :kytka:

Příspěvek upraven 06.04.14 v 01:08

 
kaja00
Extra třída :D 10356 příspěvků 06.04.14 01:09

@veronika6913 :andel: :hug: :kytka:

 
veronika6913
Závislačka 3344 příspěvků 06.04.14 05:15

Moc děkuju :-) :hug:

 
PetraPiranha
Ukecaná baba ;) 1138 příspěvků 06.04.14 06:53

Take gratuluji k Tonickovi :-) narodil se ve stejny den jak muj bracha :-). Je videt, ze jsi silna osobnost, kdyz jsi ustala ve zdravi takovou situaci ;-). Preji mnoho stesti a hlavne, at uz nemusis takove problemy resit :-).

 
veronika6913
Závislačka 3344 příspěvků 06.04.14 08:17

Moc děkuji, ještě bych chtěla dodat, až teď jsem si všimla, že mi administrator zasahoval do textu. Měla jsem tam napsaný, že jsem měla kontrakce hodně slabunké, ale po čtyřech minutách. A když přijela sanitka… no a on to změnil na text, kde je napsáno, že po čtyřech minutách přijela sanitka. To mě teda docela štve..administrator nemá do textu zasahovat ne? Úplně tomu změnil podstatu! :-(

 
lucka83
Hvězda diskuse 45851 příspěvků 112 inzerátů 06.04.14 08:38

Gratuluji k Tonickovi, at Vam dela jen samou radost :hug: :kytka:

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21281 příspěvků 2 inzeráty 06.04.14 08:42

Gratuluju k dítěti.
Admin asi text nepozmění, ale evidentně tam je špatně oddělený odstavec.
Pokud můžu poradit, tak příště takhle dlouhý deníček rozděl radši na dva, špatně se to četlo.

 
veronika6913
Závislačka 3344 příspěvků 06.04.14 08:59

@lleennttiillkkaa no udělal to nějak blbě, protože takhle to vážně napsáno nebylo, bylo tam, že jsem měla ty kontrakce po 4 min a ne že po 4 min přijela sanita..Řekla bych, že je to tam celý trošku pozměněný, i v emailu to mam jinak napsaný, ten jeden odstavec..no nic no neni to zas tolik důležitý.. A jinak díky a radu určitě beru. :)

 
soney
Zasloužilá kecalka 751 příspěvků 06.04.14 09:16

Tobě a Tvé rodině hodně štěstí, zdraví a pohody do budoucna :) Skvěle jsi to všechno zvládla, všechna čest! :)

 
bini851
Kecalka 327 příspěvků 06.04.14 09:46

Hezký deníček, i ten komentář pod ním, gratuluji k malýmu, který je moc šikovný. Vám přeji v životě už jen štěstí :kytka:

 
veronika6913
Závislačka 3344 příspěvků 06.04.14 10:02

@bini851 moc děkujeme:) :kytka:

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 06.04.14 10:38

Gratuluju a přeju hodně štěstí :kytka: :srdce:

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2319 příspěvků 06.04.14 12:12

Mně se deníček taky moc líbil. Přeji Vám, ať se vás štěstí drží :mavam:

 
Kacatko83
Závislačka 3552 příspěvků 06.04.14 20:27

Gratuluji k chlapeckovi u nas to bylo docela taky rychle kdyz to vemu ze jsem byla z byvalym7let a nic s toho a pak jsem se seznamila s manzelem a po roce chozeni jsme planovaly nove bydleni pak prisla svatba a po pul roce jsem otehotnela a ted mame Adamka 2mesicniho nase prvni :-)).jinak moc pekne sepsany denicek

 
wercina.w
Stálice 70 příspěvků 07.04.14 00:03

Ty Butovice :-).
My se s přítelem také poprvé viděli na Nových Butovicích na nástupišti v metru :-).
A ted už spolu budem 7 let a máme pulrocniho Mikuláška ♥.
Kdo chce krásný vztah, at hledá tam :-D.
Gratuluji :-)

 
veronika6913
Závislačka 3344 příspěvků 07.04.14 04:44

@Kacatko83 @wercina.w :mrgreen: nj, ty Butovice.. :-) tak děkuju a taky Vám gratuluju k prckům a přeji hodně štěstí!!! :)

 
Kacatko83
Závislačka 3552 příspěvků 07.04.14 08:58

@veronika6913 moc dekuji :-) a napodobne

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček