Od začátku až ke dvěma čárkám :)

Idril  Vydáno: 27.10.13

Je to trochu dlouhé a až od mého dětství, ale chci všechno zaznamenat, abych to později mohla svému dítku sdělit, aby vědělo, jak moc pro mě znamená. :)

Už v nějakých čtrnácti letech jsem si říkala, že jestli budu mít někdy děti, dám jim všechno na světě - hlavně lásku. Sice nemůžu říci, že bych o proti některým horším případům měla nějaké ošklivé dětství, ale idylka to taky nebyla.

Rodiče se neměli rádi, táta byl sice hodný, měl mě rád, ale doma byl málokdy a měl milenky. A matka…u té mi láska chyběla, strašně moc. Nikdy si nepamatuji, že bych se k ní tulila, že by se zeptala, co mě trápí nebo že bych se jí svěřila s čímkoliv. Kupodivu i když má čtyři dětí, není to podle mě rodičovský typ. Vidím to na sourozencích - každý má nějaký menší psychický problém způsoben nedostatkem mateřské lásky. Prostě matka hadr.

Ve zkratce mé dětství nestálo za nic. Trpěla jsem komplexem méněcennosti, ve dvanácti začala kouřit, ve čtrnácti občasné opíjení na diskotékách, různé rebelie, sebepoškozování, pokus o sebevraždu. Trochu divočejší puberta.

V šestnácti, na intru daleko od rodiny, jsem poznala svého prvního kluka. Stejně jako já nešťastný a zklamaný životem. Mysleli jsme, že se k sobě dokonale hodíme, láska na první pohled, byli jsme mladí, zamilovaní a všechno bylo fajn. Neměli jsme žádné starosti, jen si užívali svého mládí a vysnili si romantickou budoucnost.

O půl roku později, když se mi nepovedlo udělat reparát z angličtiny, mi máti oznámila, že mě nebude zbytečně živit další rok navíc. Nepodepsala mi papír pro možnost opakování ročníku a já si musela najít práci. On ještě studoval, ale chtěli jsme být spolu, a tak jsme si nakonec našli pokoj 3×2 metry, který jsem byla schopna ze svého platu fast-foodového zaměstnance utáhnout, a začalo to skřípat. Nicméně člověku někdy dlouho trvá, než si sundá své růžové brýle. A vše skřípalo další tři roky (sem tam jsem měla nějaké touhy ho opustit, ale kdybych odešla, zabil by se).

Po třech a půl letech prozření (ne moje, ale jeho) pán přišel s tím, že je ve skrytu duše žena. Ech…měla jsem pocit, že mi někdo hlavu prostřelil brokovnicí. Tohle si uvědomí po čtyřech letech?! Nakopat do jistých míst - znělo mi v hlavě. Ovšem navenek, ani nevím proč, jsem se stále tvářila jakožto milá partnera, pomohla mu najít psycholožku, koupit oblečení, make-up, snášela jeho výstupy ženské v přechodu a v hlavě stále uvažovala, jestli mám zabít sebe či jeho. Kamarádka prohlašovala, že by to už dávno zabila a jak jsem to mohla zvládnout. Tohle trvalo celých dlouhých devět měsíců, kdy jsem došla k názoru, že děti raději nechci nikdy.

Díky bohu mi nakonec přátelé pomohli odejít, odpoutat se od bývalého a začít znovu. Na pár měsíců jsem si prožila klasický po rozchodový románek a pak jsem poznala JEHO.

Poznali jsme se přes seznamku, někdo to odsuzuje, někdo ne. Já to chtěla zkusit a vyšlo to. Rozhodně to nebyla láska na první pohled, spíše pomalé zamilování. Měla jsem pocit, že je na mě moc slušný, aktivní, prostě úplně jiný než já. Jeho největším koníčkem bylo a stále je cestování a vše kolem toho cestopisy, přednášky. Já popravdě nejraději v té době cestovala do nejbližší čajovny/hospody a debatovala s přáteli na sklenicí vína či čaje, nejlépe s cigaretou v ruce.

On pořádkumilovná Panna, v podstatě abstinent a nekuřák. A tak trochu panic.
Já bordelářský Střelec, kuřačka, která nepohrdne panákem absintu. A tak trochu lehčí zboží.

Kdo by čekal, že se dáme dohromady? Já rozhodně ne. Ovšem dostal mě svou galantností, básničkami a tím, že mě vzal na milovaného Hobita do kina. Nakonec jsem mu podlehla. :)

A věděla jsem, že tohle je ona, ta pravá silná láska, která se později změní v partnerské pouto. A miminko se zase začalo kdesi na horizontu objevovat. Začala jsem znovu snít nad vším, čím jsem si zakázala - nad spokojeným rodinným životem po boku milovaného muže a zlobivá dítka.

Všechno najednou mělo rychlý spád. Za dva měsíce jsme odjeli na společnou dovolenou, kde jsme si ještě víc sedli. Za další měsíc si našli společný podnájem, za další tři pořídili domeček, který snad už brzo bude spravený a připravený k nastěhování, a za další tři měsíce…v září jsme si řekli, že už jsme připraveni na miminko, tak to zkusíme a začalo naše snažení nesnažení.

Řekli jsme si, že tomu necháme volný průběh, že se to napoprvé s mým jedním polofunkčním vaječníkem nemůže podařit. Světe div se, přítel má asi nějaké extra šikovné spermie, povedlo se hned. A já mám v bříšku momentálně čtyřtýdenního pidi tvorečka :), který pro mě znamená všechno na světě. Budeme ho opečovávat a dávat mu tolik lásky, kolik jen bude chtít. Naše malé štěstíčko, kterému už teď přítel každý večer a každé ráno, když jde do práce, dává pusu na bříško. :)

Někomu by se to možná mohlo zdát rychlé, kvapné a uspěchané, ale já jsem od přírody netrpělivý tvor, nerada čekám, do všeho se vrhám po hlavě, i kdybych si měla desetkrát natlouct. Ale jsem si jistá. Svou láskou, svým přítelem, tím, že to všechno společně zvládneme a budeme spokojená rodina. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.5 bodů
 Váš příspěvek
 
mau-mau
Ukecaná baba ;) 2263 příspěvků 27.10.13 09:21

„Já bordelářský Střelec, kuřačka, která nepohrdne panákem absintu. A tak trochu lehčí zboží.“.. to je hlína :lol: :lol: Původně jsem deníček ani nechtěla číst, protože název zrovna poutavej nemá - sorry :mrgreen:, ale nelituju, zasmála jsem se a dokonce nějaké úryvky přečetla nahlas manželovi. Máš fakt dobrý sebehodnocení :lol: :lol: Přeji ti štěstí a i když to bude těžké, aby sis ho dovedla vážit, a nazačalo tě pálit dobré bydlo ;).. protože z domova to neznáš. :? Chlapa líčíš hezky, je vidět, že máte hezký vztah, tak se smyslem pro humor, láskou a tolerancí, vám to jistě vydrží. :hug: Přeji zdravé miminko :srdce: :hug: Hodně štěstí! :kytka:

 
Hinata
Kecalka 236 příspěvků 27.10.13 09:54

Takže jsi ve 4.týdnu?

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 27.10.13 20:42

Dobrá sebekritika, ale v jásru špatná myslím nejsi. Honě moc štěstí do života. :potlesk: :mavam: :kytka:

 
AlenkaVRisiDivu123  27.10.13 21:21

Ješinkote!!! TO jsou ale zase kecy… :potlesk:

 
ilyz
Zasloužilá kecalka 585 příspěvků 27.10.13 22:29

„… tak trochu lehčí zboží..“… :lol: :lol: :pankac: mám záchvat smíchu - připomíná mi to trošku má „mladá“ léta :pankac: :dance:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele