Odběr plodové vody - vlastní zkušenost

emimino  Vydáno: 19.01.03

Zkopírováno z komentáře u článku „Odběr plodové vody“
Dobrý den, dovolte mi k tomu tématu také přidat jednu svoji vlastní (velmi čerstvou) zkušenost.

Je mi třicet let, mému muži čtyřicet. Po dvou letech se nám splnilo vytoužené, velmi očekávané přání - čekala jsem miminko.

Těhotenství se vyvíjelo dobře, já jsem neměla vůbec žádné potíže. Všechna vyšetření až do cca 21. týdne byla také bez problémů a tak jsme se s manželem těšili na náš nový přírůstek. Ve 22. týdnu jsem absolvovala screeningový ultrazvuk a zde nám poprvé paní doktorka sdělila, že miminko tak úplně v pořádku není. Na danou délku těhotenství mělo podle ní velmi malou hlavičku. Doporučila nám tedy další ultrazvukové vyšetření na specializovaném pracovišti.

Musím říci, že nás to velice vyděsilo a tak jsme se okamžitě odebrali do motolské nemocnice. Tam na ultrazvuku podezření paní doktorky jenom potvrdili - hlavička odpovídala 17. týdnu těhotenství. K ultrazvukovému vyšetření byl pozván i primář gynekologicko-porodnického oddělení. Musím říci, že ty desítky minut strávených pod ultrazvukem mi připadaly jako nekonečné hodiny. Pan primář nám pak na rovinu řekl, že s něčím podobným se opravdu nesetkal. Hlavička plodu byla nejenom menší, ale navíc mozkové blány se nevyvinuly tak jak měly, miminko nemělo úplně vyvinutou lebeční část hlavičky, k tomu zjistili oboustranný rozštěp rtu a později i drobnou srdeční vadu. Pan primář se náš okamžitě ujal, vše vysvětlil a také nás zavedl na genetické oddělení, kde s námi paní doktorka dala dohromady genetický rodokomen (žádná genetická vada se ani v jedné rodině nevyskytuje). Jako další potvrzení diagnózy nám byla doporučena magnetická rezonance a také odběr plodové vody. Všichni nás již však pomalu směřovali k tomu, že nejlepší řešení v tomto případě bude ukončení těhotenství.

Magnetická rezonance opravdu potvrdila špatný vývoj plodu a my s manželem jsme již v podstatě byli rozhodnuti těhotenství ukončit. Poslední vyšetření, které nás ještě čekalo, byla přávě amniocentéza. Vyšetření plodové vody však trvá 14 dní a já byla vlastně ráda, že finální rozhodnutí o ukončení těhotenství padlo již po té magnetické rezonanci. Opravdu už jsem se nechtěla trápit dál a v tu chvíli už jsem chtěla mít celý zákrok za sebou.

Myslím, že nemusím nikomu vyprávět jaké pocity při tomto rozhodnutí žena má, obvzlášť, když to bylo mé první těhotenství a my se na miminko opravdu tak těšili. Samozřejmě i mě napadlo, že bychom mohli mít i dětátko postižené. Ale když jsme to opravdu s manželem vzali celé z jedné strany, z druhé strany, jsem přesvědčena, že jsme učinili správné rozhodnutí. Zkušenost s postiženými dětmi mám sice jenom krátkou (původním povoláním jsem dětská sestra a praxi jsem si o jedněch prázdninách odbývala i v ústavu pro mentálně a tělesně postižené děti). Ale právě proto, že ji mám, nedovedu si představit, že bychom chtěli na svět takto postiženého drobečka přivést.

V motolské nemocnici se ke mně chovali všichni velice pěkně. Ležela jsem na oddělení rizikového těhotenství a tak si asi dovedete představit s jakou úlevou jsem přijala skutečnost, že jsem dostala privilegovaný jednolůžkový pokoj a mohla si tak brečet do polštáře, aniž bych musela těm štastnějším těhulkám vysvětlovat, co mě potkalo a vlatně jim závidět jejich štěstí, že jsou jenom na rizikovém… Odběr plodové vody jsem absolvovala naprosto bez problémů. Celému výkonu byli přitomni dva lékaři - pan primář kontroloval plod ultrazvukem a druhý pan doktor provedl vlastní zákrok. Na rovinu musím říct, že zákrok to sice příjemný není, ale bolest je opravdu minimální. Druhý den, před samotným ukončení těhotenství jsem absolvovala tento zákrok podruhé, kdy se lékaři snažili odsát co nejvíce plodové vody, aby potrat probíhal co nejschůdněji. Další postup už raději popisovat nebudu, nejsou to zrovna nejšťastnější dny mého života.

A proč to celé vlastně píši? Nedovedu si představit šok, který bych zažila, kdyby na vady plodu nepřišli lékaři včas (krevní vyšetření žádnou genetickou vadu neukázalo!). Ale podle pana primáře, jsou vady asi opravdu původu chromozomálního - v podstatě by se miminko narodilo se třemi vývojovými vadami, z nichž Downův syndrom by prý byl ten nejlehčí. Šanci na přežití by miminko nemělo vlastně téměř žádnou.

Nyní tedy čekáme, jak dopadne právě zmiňované vyšetření plodové vody, kde se ukáže, jakou vadou miminko trpělo. A podle toho budeme s paní doktorkou na genetice konzultovat dál, co a jak s dalším těhotenstvím. Ale už teď vím, že pokud se na nás štěstí opět usměje a budu se moci radovat z dalšího těhotenství, určitě první věc, kterou budu chtít podstoupit, bude právě amniocentéza, která opravdu co nejpřesněji určí, zda miminko je v pořádku. Nedovedu si představit, že bych celých devět měsíců žila ve strachu, co když to tak není. Když člověka jednou potká něco takového, vždy zrníčko pochybnosti zůstává…

Vím, že ne všichni s mým rozhodnutím a názorem souhlasí, ale já přesto musím říct, že jsem velice ráda, že medicína umožňuje rozpoznat špatný vývoj plodu již v průběhu těhotenství a žena má tak právo rozhodnout o osudu svého potomka. Všichni si přece přejeme krásná a hlavně zdravá miminka.

Hanka

P.S. Ráda bych touto cestou poděkovala personálu FN Motol - gynekologicko-porodnického oddělení a obvzláště oddělení rizikového těhotenství. Všichni se ke mně chovali s velkou ohleduplností a pochopením. A Vám, pane primáři Kulovaný, patří dík největší. Váš lidský přístup nám s manželem pomohl nejvíce. Ještě jednou moc děkujeme.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  20.01.03 13:53

Je mi luto, co sa ti stalo, ale prepac, toto je nechutne… Teraz to stale bude iba TO MIMINKO, mohla si mu dat aspon meno. Je mi z toho do placu, taketo clanky by sa tu vobec nemali vyskytovat - je to reklama na smrt.
Jana (ospraveldnujem sa tu „silnu kavu“, ale toto mnou teda poriadne zamavalo)

 
Anonymní  20.01.03 15:16

Ahojky,
souhlasím s Tebou více méně ve všem, co jsi napsala. Je mi 31 let a jsem ve 14 týdnu svého prvního těhotenství /otěhotněla jsem bez problémů po 2 měsících a nemám zatím vůbec žádné problémy/, ale kdyby u mně nastala podobná situace, jakou jsi si prošla Ty, rozhodla bych se úplně stejně bez váhání! Držím všechny palce, aby Ti brzy přišlo další bezproblémové těhotenství a tentokrát všechno dopadlo dobře až do narození krásného zdravého miminka!
 Simona

 
Anonymní  21.01.03 00:53

Mila Hanko, drzim palce, aby se pristi tehotenstvi vydarilo.Ja sama jeste tehotna nejsem, ale uz jsme se s partnerem bavili i o teto moznosti. Plne s Tebou souhlasim. Přivest na svet takove detatko by bylo jeste bolestnejsi, nez to, co jste museli prozit. Alfinka

 
Anonymní  21.01.03 12:22

Mila Hanko, zrovna jsem si precetla Tvuj pribeh a je mi strasne lito ze jsi prozila neco takoveho. I ja naprosto souhlasim s Tvym rozhodnutim. Udelala bych to tez, i kdyz je to silene smutne rozhodnuti. Taky hlavne, kdyz melo srdecni vadu. Asi by ses stejne strachovala, jestli se Tve dite dozije 3 let.
Moc Tobe i manzilkovi preji, aby jste se jednou dockali krasneho a hlavne zdraveho miminka.
Hodne stesti a drzim palecky.
Gabi(Je mi 31let a jsem v 8 tydnu prvniho tehotenstvi.)

 
Vendula
Kecalka 102 příspěvků 21.01.03 13:58

Ahoj Hanko,

škoda, že se na vady tohoto druhu nedá přijít ještě dřív, ale je dobře, že se na to dnes dá vůbec pomocí technologie přijít a ty se tak můžeš rozhodnout. Miminko by pravděpodobně nemělo příliš šancí na dlouhý život (a navíc, jak moc hodnotý). Je mi líto všech, kteří tímto musí projít. Máme v domě sousedy, kteří vychovávají dceru s Downovým syndromem. Díky obrovské péči a oběti obou rodičů, je této ženě dnes už 48 let. Naučila se mnoho věcí, dokonce i hrát na flétnu, ale rodiče jí přinesli tak obrovskou oběť! Celý život se o ni starají jako o malou holčičku a dnes už jsou staří a nebudu vám namlouvat, že nejsou poznamenaní touto životní zkušeností a nikdy nedali svoji dceru do ústavní péče.......tím chci říci, není lehké o postižené děti pečovat, protože ony vyžadují víc, než děti zdravé a proto by mělo být rozhodnutí o tom, zda si postižené dítě nechat či ne, provedeno velmi zodpovědně k sobě samé a svému partnerovi a k tomu miminku.

Držím palce pro příští těhotenství
Vendula

 
Edita
Povídálka 16 příspěvků 21.01.03 22:15

Ahoj Hanko,
plně Tě chápu. U mého těhotenství byly také jisté pochybnosti a byla mi amniocentéza doporučena a já se jí podrobila. Byla jsem rozhodnuta, že pokud by dítě mělo být postižené, šla bych na potrat taky. Takové rozhodnutí není snadné, ale viděla jsem to jako jediné možné řešení. Naštěstí vše dobře dopadlo. Věřím, že Tvé příští těhotenství proběhne už bez problémů. Držím palce.
 Edita.

 
apolennka
Povídálka 20 příspěvků 23.01.03 12:03

ahoj Hanko, chtěla bych ti za tvoje povídání poděkovat. Myslím si, že bychom měly číst i to horší, co vše se může přihodit, abychom se mohly vyvarovat a dát třeba i na tvou radu ohledně vyšetření. Naprosto tě ve tvém rozhodnutí podporuji, není to zbabělost, je to zodpovědnost.
Přeji vám hodně štěstíčka při dalším těhotenství! Věřím, že vše dobře dopadne a že se budete moci radovat ze zdravého mimíska:-)
Mějte se krásně a ještě jednou přeji štěstíčko :-)
Apolennka

 
Anonymní  24.01.03 15:15

Mila Hanko,

neda mi to, abych nereagovala na Tvuj uprimny dopis. Myslim, ze jsi urcite udelala dobre. Moje kamaradka donosila v poradku az treti miminko a je ted stastna. Navic to postizene muze negativne ovlivnit to druhe zdrave. Drzim palce do budoucna.

Ja jsem ted ve 20. tydnu a protoze mi je 35 let, stojim pred rozhodnutim odber plodove vody podstoupit nebo ne. Neni to vubec jednoduche rozhodovani zvlaste kdyz o sobe napisu neco vic.

Jsem tehotna podruhe. Mame skoro devitiletou naprosto zdravou dceru. Kdyz jsem s ni byla asi ve 3. mesici, manzel mel uraz varlete a vyrok lekaru znel - nedostatek spermii, nemoznost mit dalsi dite normalni cestou. Od porodu dcerky jsme tedy nepouzivali zadnou antikoncepci. Po 8mi letech jsem prekvapive otehotnela. Manzelovo druhe varle se asi vzpamatovalo. Asi nemusim popisovat to prekvapeni a ohromnou radost. Dokonce jsme predtim uvazovali i o adopci. Nejstastnejsi z nas je nase dcera. Kazdy den mi hladi brisko a strasne se tesi na brasku - byla s nami na ultrazvuku, kde nam to pan doktor prozradil . Vybrala i jmeno, takze se tesi na zacatek cervna, az s nami bude Tomasek …
Screening mi dopadl dobre, Tomasek se vyviji podle terminu, ale … ten muj vek. U dcerky jsem podstoupila take odber plodove vody - mela velikost hlavicky i telicka na hrane nejakych tabulek, nakonec se narodila v terminu, koncem panevnim, za 3 hodiny v Motole, ale byla opravdu mala: 48 cm a 2,80 kg. Tenkrat mi doktori sdelili, ze odber plodove vody byl naprosto zbytecny, ze si priroda poradila kvuli tomu konci panevnimu, aby nebyla moc velka.

A ted se musim rozhodnout znovu, ale je to mnohem tezsi. Vim, ze riziko potratu po odberu je velmi male, ale je. Podvedome mam strach, abych odber zbytecne nepodstoupila, o Tomaska zbytecne neprisla a jak bych to vysvetlila dceri. Navic sance mit dalsi miminko v mem veku a s manzelovym jednim varletem je o hodne mensi … Naopak bych take nechtela privest na svet postizene miminko. Genetiku mame take v poradku.

Pristi tyden jdu na ultrazvuk, necham si udelat co nejpodrobnejsi a asi se rozhodnu podle neho. Kdybych se dostala do stejne situace jako Ty, budu jednat stejne.
Chtela bych Ti moc podekovat za Tvuj dopis, pomohl mi v mem rozhodovani a vim take, ze i ultrazvuk dokaze rozpoznat vady. Dosud jsem myslela, ze jen odber krve trochu a 100% odber plodove vody.

Jeste jednou diky a moc Ti preju, at do roka cekas uplne zdrave miminko.l

Monika

 
Anonymní  27.01.03 16:09

Jana, to vůbec není reklama na smrt, jsem si jistá, že autorka by dala všechno na světě za to, aby se takhle rozhodnout nemusela… Moc si přála živé a zdravé děťátko, ale bohužel to nevyšlo. Strašně to bolí, člověku se s tím nechce smířit, ale nedalo se prostě nic lepšího udělat. V takové situaci rpzhodně nemá smysl dělat teatrální gesta a dávat miminku jméno - nic by se tím nespravilo, jen by to bylo ještě bolestivější. Prostě musí koukat dopředu a doufat a věřit, že to byla náhoda, příroda to prostě nezvládla a příští dítě bude zdravé, v pořádku, termínové a všechno to zoufalství a bolest jí tisíckrát vynahradí.

 
Anonymní  29.01.03 14:44

Milá Hanko,
je mi velice smutno z tvého příběhu, doufám že příště vám bude štěstí více nakloněno a budete si moct splnit krásný sen. Držím Vám všem třem palce !!
 Jana

 
gabriella
Povídálka 48 příspěvků 30.01.03 01:45

Milá Hanko,
je mi 26 let a mému příteli 25. Ještě do 4. prosince 2002, probíhalo mé těhotenstvi bez problémů, stejně jako to tvoje.
V ten den jsem šla na běžnou prohlídku ve dvacátem týdnu a ultrazvukové vyšetření , kdy se vyšetřuje vývoj srdíčka miminka. Taky jsme se s přítelem těšili na to, že se konečně dozvíme pohlaví miminka. Moc jsme si přáli holčičku a přání se nám splnilo. Holčička tam opravdu byla.
Jenže naše radost trvala pár vteřin.
Paní doktorka nám sdělila, stejně jako vám, že není miminko v pořádku, že má zvětšené srdíčko a poslala nás na důkladnější ultrazvuk do kardiocentra v Brně.
Jeli jsme tam hned druhý den . Vyšetření trvalo dvě hodiny. Pan doktor musel vidět srdíčko ze všech stran. Nakonec nám řekl tu hroznou zprávu, na srdíčku miminka byla závažná vrozená vada, nedomykavost chlopně. Pracovala jen pravá chlopeň, levá propouštěla krev. Taky pan doktor řekl, že je možné, že miminko do 40 týdne do porodu nevydrží a taky že je možné další postižení plodu. Pan doktor byl velice ochotný a ještě v ten den nám domluvil ještě důkladnější ultrazvuk na genetice v Brně aby se zjistilo další postižení, které by souviselo se špatnou funkcí srdíčka - postižení mozku i jiných orgánů. Zavolal i do FN v Motole na dětskou kardiochirurgii a domluvil nám další ultrazvukové vyšetření. Udělal pro nás maximum!
Na ultrazvukovém vyšetření na genetice v Brně další postižení nenašli ale musela jsem opět stejně jako ty, podstoupit odběr plodové vody. (Je pravda, že odběr plodové vody nebolí, je to jen nepříjemný pocit, který se dá vydržet).
Za další dva dny jsme jeli do Prahy do FN v Motole.
Opět nepříjemné chvíle čekání na výsledky vyšetření.
Jeli jsme do Prahy s nadějí, že se dá naše miminko zachránit, že by se dala tato vrozená vada odoperovat.
Nakonec nám pan doktor v Motole na dětské kardiochirurgii řekl, co by bylo rozumné v naší situaci udělat - přerušit těhotenství. Tato vrozená vada byla skutečně tak vážná, že bylo pro mě nebezpečné miminko dál nosit.
Ale přesto všechno jsme byli s přítelem rozhodnutí si holčičku nechat a riskovat. Chtěli jsme jí dát šanci. Nechtěli jsme to jen tak vzdát. Čekali jsme na zázrak.
Nakonec jsme se museli rozhodnout zodpovědně, máme doma ještě šestiletého syna.
Po všech vyšetřeních a našem rozhodnutí toto těhotenství ukončit, jsem nastoupila do nemocnice.
Co bylo dál, nebudu psát.
Na naše otázky, proč se to stalo a jak se to mohlo stát, doktoři odpovídají „náhoda “.

 
Jarca3
Nováček 2 příspěvky 04.02.03 16:02

Ahoj Hanko, myslím, že ať člověk řekne cokoliv, Tvoji bolest to nezmírní. Proto bych Ti jen v krátkosti chtěla popřát hodně štěstí do dalšího těhotenství a vytoužené zdravé miminko (miminka). Také jsem prošla genetickým vyšetřením a amniocentézou, naštěstí všechno dopadlo dobře, ale ten měsíc nejistoty od první zmínky o divném integrovaném screeningu do výsledku „negativní“ byl hrozný. Nepřísluší mi říkat, zda jste se rozhodli správně, ale my bychom se rozhodli stejně. Určitě víš, jak důležitá je podpora těch nejbližších lidí, tak Ti přeju, abyste to spoelčně všechno zvládli. Jarka

 
Anonymní  04.02.03 18:38

Milá Hanko,děkuji ti za tvůj příspěvek.Neřeším vůbec jestli někdy podstoupit odběr plodové vody,protože to je pro mě nyní samozřejmostí­.Protože to co se přihodilo tobě s manželem jsme uplně stejně zažili nedávno já a můj manžel.(umělé přerušení těhotenství 28.11.2002) Bylo to úplně totožné,rozdíl byl jen v tom,že u nas byl problém s nožičkama,které neodpovídali 21.týdnu těhotenství ve kterém jsem byla.Verdikt lékáře,který měl vše potvrdit na speciál. ultrazvuku v Hradci Králové zněl:„vada neslučitelná se životem.“Dál vše probíhalo zřejmě jako u vás,akorát já jsem byla v nemocnici v HK.Nikdo kdo si toto neprožil,nemůže pochopit,co se v nás odehrává a jak moc je to vše těžké.Když jsem četla tvoje řádky tak mi bylo moc smutno a po tvářích se mi koulely obrovské slzy,připadalo mi že čtu o sobě.A bylo mi vše ještě víc líto,ale zároveň jsem měla v sobě pocit,že v tom nejsem sama a že někde je někdo,kdo vše umí pochopit,kdo ví jak mi je. 6.2. 2003 jedeme na sdělení výsledků genetiky a tak jsem nedočkavá ale zároveň se bojím. Vy už toto máte za sebou a věřím,že vám vše dopadlo dobře a už pracujete opět na miminku.Možná se ke všemu už nebudeš chtět vracet,ale pokud by ti to nevadilo,tak bych si s tebou ráda aspoň občas popovídala prostřednictví emailu,tak jestli máš taky zájem pošli mi svůj email na tel.728407673.Měj se hezky,Ilča

 
Anonymní  13.02.03 12:25

Chtela bych ti moc podekovat, za tvuj prispevek. myslim, si, ze je dobre o takovych vecech psat, protoze to k zivotu proste patri a nema cenu pred tim utikat. Jsem v 18. mesici tehotenstvi sveho prvniho tehotenstvi a za dva tydny me ceka ultrazvuk v Motole. Tak taky uvidim.
Myslim si naprosto presvedcene, ze jste se s manzelem rozhodli spravne a VELICE ocenuji tvuj otevreny pristup. To horsi uz mas za sebou, pravdepodobnost ze ted uz bude vse v poradku je vetsi nez u kohokoli jineho.(TUK TUK TUK) Z celeho sveho srdce ti preju, aby vsechna vase delsi tehotenstvi byla krasna a aby vase deti jednou pomahali ostatnim stejne jako ty nebo personal Motola.

 
Anonymní  13.02.03 12:34

Chtela bych ti moc podekovat, za tvuj prispevek. myslim, si, ze je dobre o takovych vecech psat, protoze to k zivotu proste patri a nema cenu pred tim utikat. Jsem v 18. mesici tehotenstvi sveho prvniho tehotenstvi a za dva tydny me ceka ultrazvuk v Motole. Tak taky uvidim.
VELICE ocenuji tvuj otevreny pristup. To horsi uz mas za sebou, pravdepodobnost ze ted uz bude vse v poradku je vetsi nez u kohokoli jineho.(TUK TUK TUK) Z celeho sveho srdce ti preju, aby vsechna vase delsi tehotenstvi byla krasna a aby vase deti jednou pomahali ostatnim stejne jako ty nebo personal Motola.

 
Anonymní  17.02.03 10:11

Ahoj Hani,
prožíváš teď jistě těžké období, ale čas všechny rány zahojí. Je mi také 30 let a minulý rok, kdy jsem čekala své první miminko, jsem se týden před porodem dozvěděla z ultrazvuku v Motole, že není vše v pořádku. Celé těhotenství probíhalo bez komplikací. Bylo to strašný, neboť můj chlapeček tři dny po porodu zemřel na toxoplazmózu. Bohužel.Už jsem se snažila kontaktovat někoho s podobným problémem, ale marně. Člověk potřebuje slyšet podobný příběh. Nikdo si nedovede představit, co se mi honilo po porodu v hlavě, když jsem nevěděla, jak dlouho bude miminko žít. Proto dnes vím, že bych udělala totéž co ty. Tři čtvrtě roku jsem čekala až budu moci znovu otěhotnět. Teď jsem v 9. týdnu a mám strach, aby všechno bylo v pořádku, podruhé bych to už nezvládla. Nezbývá, než doufat a věřit. Dej si chvilku odpočinek, tělo to potřebuje, i když pokušení o další miminko je silnější a hlavně buď silná.
 Renata

 
PATY1
Povídálka 15 příspěvků 19.02.03 14:32

Je mi to moc líto, ale každopádně to neodsuzuju, když by miminko nemělo nárok na přežití, je lepší, aby se nenarodilo. Je to kruté, ale člově musí brát v potaz i svoje psychické a finanční možnosti. K čemu by Ti bylo, kdyby se mimi narodilo a pak hned umřelo, nebo kdybys mu nemohla pomoci a dívala se na to, jak trpí a trpěla by i celá rodina. A hlavně dítě nebude pořád jen dítětem a co až nebudeš, dítě skončí někde v ústavu a stejně … konec.
Je to kruté, ale podle mě by měli dělat odběr plodové vody všem matkám, nejen těm starším. jistě bych enchala konečné rozhodnutí na mamince, jestli amniocentézu podstoupí nebo ne, ale každopádně bych to doporučila. Vím, že se vyskytly i špatné výsledky vyšetření, kdy lékaři tvrdili, že dítě bude postižené a když se narodilo, bylo úplně zdravé, ale to už je riziko.
Hodně zdaru v dalším těhotenství a držím Ti pěsti. Pa PATY

 
Anonymní  23.02.03 21:17

Ahoj, ani vlastne nevi, co napsat. Jenom Ti chci poprat hodne stesti a hlavne krasne zdrave miminko. Ja jsem ve 13. tydnu a taky se chystam na amniocentezu, i kdyz je zatim vsechno bez problemu, ale chci mit jistotu. A s Tvym rozhodnutim plne souhlasim, udelala bych to same, jen doufam, ze nebudu muset. Diky moc za Tvuj pribeh a jeste jednou HODNE STESTI, POHODY A SILY A TAKY KRASNE ZDRAVE MIMINO!!!!

 
Anonymní  24.02.03 08:15

Před půl rokem jsem podstoupila něco podobného a s tvým rozhodnutím zcela souhlasím.Já jsem byla na ukončení těhotenství v 21. týdnu pro agenezi ledvin plodu, což znamená , že miminko nemělo vyvinuté ledviny.Všechno začalo tím, že jsem zhruba v 19.týdnu šla na screeningový ultrazvuk a tam při prvním pohledu zjistili, že nemám dostatek plodové vody s podezřením na nevývin ledvin.Hned druhý den jsem jela do Prahy na amiocentézu a kordocentézu k Apolynáři.Tam také lékaři potvrdili tuto vývojovou vadu.Takže jsme se s manželem rozhodli, že bude lepší, když těhotenství ukončíme.Samozřejmě na doporučení lékařů.Takže za týden od osudného vyšetření jsem již ležela v nemocnici a čekala až na mne přijdou bolesti.Ale proč Ti to všechno píšu.Minulý týden se mi nedostavila menstruace a začala jsem mít všechny příznaky těhotenství.Udělala sem si těhotenský test a byl pozitivní.Nechci to zakřiknout, ale vypadá to na těhotenství.Plně chápu tvé pocity,protože sme obě prodělaly to samé a bohužel již při prvním těhotenství.Určitě sme se rozhodli správně a ani na okamžik svého rozhodnutí nelituji.Zvláště pak když genetika nám dopadla výborně, takže nic by nemělo bránit mít nové zdravé miminko.Už se těším jestli se mé těhotenství potvrdí.
Lucie,26 let

 
Anonymní  25.02.03 12:43

Přeji hodně štěstí, aby bylo všechno v pořádku a vy mohli mít co nejdříve „zaděláno“ na dalšího drobečka… a aby příště bylo všechno v naprostém pořádku!!! Hodně sil a pořádnou kliku!

 
Anonymní  01.05.03 22:07

Ahoj všichni, kdo jste reagovali na příspěvek Hanky, musím se připojit k názoru, že odběr plodové vody není věc příjemná, ale přežít se dá. Také jsem ho podstoupila, protože v rodině se vyskytuje chromosomální odchylka. Syn sice tuto odchylku zdědil, ale není to nic, co by se podepsalo na jeho duševní nebo tělesném stavu. Je to úplně zdravý rošťák, jen má pozměněný chromozomální obraz, Tenkrát na Genetickém oddělení v Motole nám řekli, že se nemusíme strachovat, že by se nám narodilo postižené dítě, protože některé kombinace s touto odchylkou způsobují tak těžká poškození, že těhotenství končí velmi brzo. No, měli pravdu, už jsem třikrát podstoupila přerušení neprosperujícího těhotenství, vždy do 10. týdne. Teď jsem počtvrté těhotná, v 8. týdnu, a podle ultrazvuku to zatím vypadá nadějně. Ani se neodvažuji doufat, ale nevzdávám se. Chci vlstně říct, že vědomí, že by miminko bylo postižené mi situaci vždy trochu ulehčuje, i když si moc s manželem přeji pro našeho syna sourozence. Oba jsem jedináčci.
Držím palce všem nastávájícím maminkám

 
Anonymní  15.11.03 13:03

Ahoj Hanko.Na jednu stranu buĎ ráda,že se na všechno přišlo tak brzy.U mě špatně vypočítaly odběr krve na17.týdnu.5ekli,že je vše v pořádku.Nechali mě projít celým,podle nich ukázkovým těhotenství.Narodil se mi chlapec s Downovým syndromem.Je na tom špatně,je v ústavu.Ale i přesto jsme se nevzdávali a za 2roky jsme si pořídili holčičku.Je zdravá.Proto kdyby mi byla při tamtom těhotenství nabídnut odběr plodové vody neváhala bych.U holčičky jsem nedala na výsledky krve a na odběr plodové vody šla

 
spoony
Stálice 53 příspěvků 18.11.08 21:20

mam podobne smutnou zkusenost a podepisuju se pod to ze je lepsi VEDET. Hodne sily vsem co maji ze spatnych zkusenost zlomena srdicka - zustanme silne pro na same, nase partnery, deti, rodinu!
 XX

 
nikce
Povídálka 49 příspěvků 05.01.12 23:02
Odběr plodové vody

Ahoj,
chtěla bych se zeptat zda-li mám jít na odběr plodové vody když mě na genetice řeknou,že by to bylo vhodné.Něco jsem na této stránce četla a je i dost negativních příspěvků a je i riziko potratu.Co se týče genetiky,tak třeba se nějaké hodnoty neshodnou dle jejich tabulek a budou mě tam chtít posílat a taky jim jde většinou o peníze.
V prvním screeningu byly výsledky ok,akorát doporučili tripple test kvůli zvýšenému hormonu HCG,už to mě tehdy vystrašilo.Hodnoty jsem neměla moc zvýšené a prý to nemusí nic znamenat jinak Downův syndrom atd ok.To stejné se potvrdilo u tripple testu a že musím na genetiku,tam se uvidí co a jak,jestli bude vhodné jít na plodovku,ale hrozně se toho bojím.Si říkám co by to mohlo být když mám zvýšené HCG.Slyšela jsem,že jedna paní v 1.a 2.těhu měla to stejné a porodila zdravé děti.Mám hrozný strach,že něco bude s miminkem,20.ledna budu ve 20.týdnu a jdu na druhý screening a rovnou asi i tu genetiku.Mimochodem mám nedostatek železa,beru víc vitamínů,ale prý tím to asi nebude,jsem po jedné miniinterupci,potom jsem otěhotněla cca po půl roce,jsem docela mladá,je mi 25let.
Jsem strašně vynervovaná co když nebudu mít zdravé miminko,prosím skuste mě nějak uklidnit,že to nemusí opravdu nic znamenat a bude vše v pohodě.

Předem děkuji za odpovědi

Příspěvek upraven 05.01.12 v 23:04

Vložit nový komentář