Odvrácená strana mateřství v mém vydání

mamcapavca  Vydáno: 08.08.12

Reaguji na deníček Odvrácená strana mateřství, který nedávno vyšel. Svým způsobem totiž také prožívám odvrácenou stranu mateřství.

Jsem maminka se dvěma dětmi. Mám školkou povinného 5tiletého Románka a 9měsíční Adélku, se kterou nyní trávím rodičovskou dovolenou. Musím přiznat, jsem mladá a mohla bych o sobě tvrdit, stále nezkušená matka. Už si nedokážu poradit, určitě bude chyba v mé výchově, já jsem výchovou prošla bez povšimnutí, sem tam mi bylo koupeno, na co jsem jen pomyslela, abych nemusela pořád otravovat rodiče. Otec byl alkoholik a gemblera a matku zajímal víc vnější svět, než ten můj. Možná proto se snažím být až moc přehnaně, ani nevím, jak to nazvat, dobrá matka. Netvrdím ale že bych byla špatná?!

Musela jsem někde na začátku udělat chybu?! Chybu, kterou teď budu těžce napravovat. Románek se narodil jako hodné spící miminko, ale jen do doby, než nám údajně začaly růst „zuby“, kolem 3. měsíce, alespoň to mi neustále tvrdila doktorka. Mimochodem, první zub přišel až v 10. měsíci. Románek se proměnil ve velmi plačtivé dítě, ve dne v noci. Přes den vyžadoval tolik mojí pozornosti, že jsem po pár týdnech chodila jako zombik po bytě neupravená, bílá jako stěna, jen v pyžamu, snad po celý den. Jídlo jsem pomalu nezvládala uvařit, jelikož jsem měla jen jednu ruku, v druhé chovala dítě, v té době jsem neměla počítač, neměla nikoho, kdo mi poradil: kup si nosítko nebo šátek :-( Třeba by to polevilo? Ven jsem vycházela jen na nákup a zpět, a to dokázal být i tak strašně sladké spící miminko. Podotýkám ale, že jen když se houpal v kočárku, jakmile jsem zastavila, tak byl v momentě vzhůru a ječel.

Nezabíraly ani metody jak správně uspat, přiznávám, že jsem z metod vyzkoušela jen dvě, pak už mi nestačily moje síly, ani manželovi, chodíval spávat k rodičům, aby se vyspal do práce :-( Byl tak strašně vytrvalý a já neschopná to vydržet, že vždycky po týdnu jsem metodu vzdala a uspávala v rukou a posléze s námi spával v posteli, kde jsme se alespoň 4 hodiny mohli oba vyspat. A takhle trhané noci trvaly do 2 let Románka. Pak se to nějak samo upravilo, začal i půlku noci spávat ve své posteli. Přes den tedy nenaspal ani hodinku :-(, ale už se s ním dalo alespoň v kuchyni zabavit, nemusela jsem ho stále jen nosit na rukou, o mnoha scénách a jekotu, doslova řvaní, se zmíním jen v krátkosti.

Začalo to kolem 1–1,5 roku, kdy prý začínají děti vzdorovat a zkoušet, co nám rodičům síly a nervy, nervičky, vydrží. Já se svojí, už tak mizernou trpělivostí jsem byla v koncích a pokaždé, když nastala situace, kdy začal strašně, třeba v obchoďáku ječet, nechala jsem nákup nákupem a letěla s ním před obchod a někam za roh schovat se a čekala jsem, až ho to přestane. Kolik radících a koukajících lidí se kolem nás sbíhalo a procházelo, vždycky jsem se mohla studem propadnout, že nedokážu ani své dítě usměrnit a dobře vychovat. Pak nastoupil do školky a všechno se změnilo, naštěstí přes mé velké obavy k lepšímu a já jsem v klidu nastoupila do práce.

Pak jsem po půl roce v práci znovu otěhotněla. Těhotenství prožíval se mnou, rád se se mnou těšil a hladil bříško a koukal, jak miminko kope. Rád jen tak ležel a pozoroval moje houpající břicho. S očekáváným příchodem Adélky na svět, jsem doslova hltala všechny možné a nemožné rady a tipy, jak na sourozeneckou lásku, z počátku, kdy naše miminko jen spalo v postýlce, to bylo v pohodě, ale když začala vyžadovat větší pozornost, tak se muselo něco v Románkové hlavičce stát a najednou je z něj, uřvané, drzé, pokřikující dítě. Na mě a tátu má narážky tipu: já tě nesnáším, já tě zabiju, já tě zbiju, já to neudělám, já to nechci a já to nebudu… Když chodí do školky, je to v celku ještě snesitelné, ale tyhle prázdniny jsou pro mě vyčerpávající, nikomu jinému kromě mě doma to nedělá, už si toho všimla i moje máma i moje tchyně. Když je s někým sám bez Adélky a beze mě, tak je v pohodě, poslechne, poprosí, udělá.

Doma musím i několikrát žádat, pomalu prosit, aby se oblékl nebo po sobě něco uklidil. Někdy, docela často, musím i řvát, aby mě vůbec začal vnímat, úplně mě ignoruje a dělá si absolutně, co chce, nedbá mých zákazů ani trestů, fyzické nedělám. Máma mi už i říkala, ať si utrhnu prut, že mu tím neublížím, když musím jít do obchodu a on chytne svůj hysterák typu: já ven nejdu bez koloběžky, venku prší. On prostě nepůjde ven bez koloběžky, bojkotuje veškeré mé snahy ho obléci a spustí řvaní, mlácení do zdi či zrcadla, že on prostě nepůjde bez kolobky, mlátí nohama, rukama, řve a huláká na mě :-( Už uvažuji o dětském psychologovi, ne poprvé, ale zatím jsem neudělala krok k tomu, abych ho tam vzala. Nyní už to udělám a ke svému synovi konečně najdu ten správný přístup.

Chci jen dodat, že jsem ho nikdy neodstrkovala, je pravda, že jsme chtěli holčičku a jsme rádi, že ji máme, ale kdo by nechtě mít páreček :-) Snažím se, aby necítil, že bych ho měla méně ráda, moc ho miluji, je to přece můj syn, ale když on veškerou mou snahu, zdá se, bojkotuje a chce se mnou svým způsobem vzdoru bojovat a já nevím proč, kdy a jak se to mohlo zvrtnout?

Kamarádka mi tvrdí, že bych mohla mít hyperaktivní dítě, ale já nevím, jestli by to tak být mohlo, je nesoustředěný, žádné činnosti ani hře nevěnuje ani 5 minut pozornosti, leda pohádce a venku hraní na hřišti. Ve školce si nestěžují, že by nebyl soustředěný, on to dělá nejspíš jen mě doma. Snažím se s ním být co nejvíce venku, aby se vyřádil, ale letošní počasí tomu moc nepomáhá :-(

Chci s tímto deníčkem ulevit od trápení, alespoň trošku se z toho vymluvit, s manželem si nevíme rady. Nesuďte mě, prosím, nekritizujte, rodičem jsem se nenarodila, musím se to naučit, jen najít tu správnou cestu, než abych pak měla syna nevychovaného :-(

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
beruska03
Kelišová 7477 příspěvků 08.08.12 09:24

Přeji tobě i manželovi mooc síly!! já sama čekám teprve své první, takže ti nijak neporadím, ale dokážu se do vás vcítit a musí to být vysilující :think:

 
Barča1986
Kecalka 310 příspěvků 08.08.12 09:27

Kdo te bude soudit je hbloupy tol neposlouchej. Deti jsou nevyspitatelne, jsem detska psycholozka a tohle je ukazkovy pripad, kdy bys mela nejakeho meho kolegu vyhledatl. Ne proto ze bys nutne delala v necem chybu a nebo maly, proste si musite najit cestu jak komunikovat. Nic vic ;) Bude zase dobre jen tomu musi nekdo pomoct. Drzim palce a opravdu nekam zajdu. Zacni treba hned telefonem do nejake bezplatne pedagogicko psychologicke poradny.
Kdybys potrebovala s cimkoliv poradit napis SZ. Bara

 
dlacatko
Ukecaná baba ;) 2118 příspěvků 08.08.12 09:30

To ti fakt nezávidím. jen nepanikař. psycholog je dobrý krok, určitě za ním zajděte. trochu mě zarazilo to „já tě zabiju, já tě zbiju…“ kde to mohl vzít? myslím, že děti vzteklounci jsou téma samo o sobě a je o tom v knihovně fůra literatury. kromě toho zkus toho psychologa, a možná by to chtělo najít nějakou dobrou duši, která zažívá totéž. tady je pro to prostor. :kytka: držím palce

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 08.08.12 09:31

CHCi jen dodat, že koncem deníčku, to působí, jakobych se omlouvala, že ho mámmín, ráda, ale nemám ho mín ráda, jen se ted trápím :-(

Snažím se, aby necítil, že bych ho měla méně ráda, moc ho miluji, je to přece můj syn, ale když on veškerou mou snahu, zdá se, bojkotuje a chce se mnou svým způsobem vzdoru bojovat a já nevím proč, kdy a jak se to mohlo zvrtnout

Blbě jsme tu větu sformulovala, tak at mě nikdo neodsuzuje, že ho dostatečně nemiluji. Miluji a a budu :srdce:

Příspěvek upraven 08.08.12 v 09:32

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 08.08.12 09:35

@Barča1986 ahoj děkuji :kytka: vaše slova mě ještě víc utvrdila, že prostě to bude na místě zkusit to s pomocí odborných lidí :)

 
dlacatko
Ukecaná baba ;) 2118 příspěvků 08.08.12 09:38

@mamcapavca nemusíš se obhajovat, rozumné maminy to pochopí a supermatky ať si trhnou kejtou. ;) je zatraceně dobře, že si umíš připustit i ta negativa, je to osvobozující, ne? a taky krok k tomu to vyřešit. spousta žen má podobné potíže a kdyby se nebály o tom mluvit, cítily by se mnohem líp.

 
novo123  08.08.12 09:40

Tak jsem si myslela, že to mám se synem těžký, ale kde se hrabu na tebe. Je mi tě líto, musí to být strašně náročný a vyčerpávající. Rady fakt nemám, ani si nemyslím, že snad nějaký jsou. :hug:

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 08.08.12 09:41

@dlacatko určitě ve školce, protože jsem to už stihla sama vypozorovat a donesl dom i pár hanlivých slov, neříkám, že některá neslyší doma, třeba jako o zadku a vole aj. tohoto výrazu, ale ty sprostější jako pí a ku no to už stihl donést taky domů, ale o nemá rozdhoně od nás
já tě zbiju a zabiju, má nejspíš též ze školky, tak se baví s kamarády a nejspíš to mají všici z telky a her, já se snažím mu pouštět pohádky vhodné k jeho malému mozečku, i kdyžtak sem tam tu pc hru, ale rozhodně nezabráním tomu, když mu o tom poví ve školce nějaký kamarád, párkrát jsem mu i vyhrožovala, že ho zbiju, už jsem byla tak strašně vysílená a nevěděla jaká slova nalézt :-( :oops: možná si to uložil do paměti, ale bude mě to mrzet pořád, protože já to nikdy nedodržela, krom plácnutí na prdel přes plenu, ale Románek už to pojímá tak že opravdu rány dává :roll:

Příspěvek upraven 08.08.12 v 09:43

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 08.08.12 09:45

@novo123
je mi to trapné, na to jen pomyslet :oops:,ale když ho někdo veme ven, ted se snaží každé odpo manžel, já se cítím jako osvobozená, a dočerpávám sílu, na další scény, byt jen o blbé večeři nebo vaně, či já nechci čaj. a sposutu spoustu dalších

 
dlacatko
Ukecaná baba ;) 2118 příspěvků 08.08.12 09:46

@mamcapavca jsem si myslela, že ve školce, tomu se zabránit bohužel nedá. jinak si myslím, že z toho vzteklounství vyroste jako většina dětí. pro svůj klid zkus ještě toho psychologa. myslím si, že děláš pro dítě maximum. já už bych ležela v rakvi. :mrgreen:

 
jezek1
Zasloužilá kecalka 627 příspěvků 08.08.12 09:49

Podle jeho chovani bych rekla, ze se snazi o hlavni slovo v rodine.....Moji kluci jsou taky vzteklouni, driv je tatinek neusmernoval, ted uz ano. Reaguju hned na nadavku (nevim, kde sebrali ses blbej, blba :roll: )- reknu jim - toto se mi nelibi, takhle se s mamou nevluvi…pouzijou podruhe a uz jim to vysvetlim skarede a durazne z oci do oci, potreti na ne uz klidne zarvu, az se trese barak.
Jinak nechce se oblikat - dobre, sbalim miminko a jdeme samy - jeste 5 letaka oblikat :zed: Kluky na to taky dopredu upozornuju, to mas videt, jak jsou rychle pripraveni, kdyz me vidi oblecenou a sami :mrgreen:
To samo i jidla, nechteji jist, jdou od stolu.
Pokud neco rozhodnu, reknu - stojim si za tim a nejede pres to vlak.
Mozna mu nekdy kvuli kriku ustoupis a on to vi a zneuziva toho.
Kazdopadne ti preju opevne nervy, budes je jeste potrebovat, az se po nem zacne opicit mala :andel:

 
novo123  08.08.12 09:51

Mamcapavca - taky jsem si vždycky myslela, jak to bude krásné mít mimi a věnovat se mu a taky se většinu času cítím jako s koulí u nohy a když usne mám pocit, že dýchám volněji. Snad to časem přejde, nic jinýho už od toho nečekám.

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 08.08.12 10:06

@jezek1 dřív jsem snad možná ustupovala a souhlasila bych s tvým komentem, ale ted na radu svého okolí, jsem začala přitvrzovat, sice mi to trochu hatí moje tchýně, ale on dobře Románek ví kde může vysakovat a ječt a kde by si to svým chováním trochu umazal a nemohl by tam už příští jíétmluvím u tchýni, ona by si ho totiž nevzala, kdybyb sechoval jako u nás doma
oblíkání, probíhá ted ve stylu.
já- jdem ven obleč se-nevím
syn- nevím kde mám oblečení
já-nychystané v předsíni, vem si jen spodáry ze šuplíku.
já-za 10 minut, už jsi oblečený?
syn, ne koukám na telku
já-vypínám telku
syn-řev na plný obrátky a mlácení, vztekání
já-oblíkám dceru
syn-stále řve
já-nachystaná na odchod
syn-stále řve a neoblečený
já-stojíám a přemýšlím, zda to nevzdám a nepůjdu do obchodu až odpoledne, kdy přijde táta a pohlídá ho, pak si řeknu, ne prostě jdeme, zařvu vícekrát
syn-sláva oblíká se, prohodí své uštěpačné narážky, bouchne mě do nohy a říká, to máž za to, já nevím za co, ptám se a on neodpoví,
já-ale už je aspon oblečený, mezitím stihl řvát, že mu nejde narvnat triko či pas u kalhot, no prostě oblíkání je u nás hodinová příprava, ne kvůli 9 měsíčnímu miminu, ale kvůli 5 tiletému dítěti :oops:

Příspěvek upraven 08.08.12 v 10:09

 
rosolina
Kelišová 6653 příspěvků 08.08.12 10:19

Asi se mnou nebude moc maminek souhlasit, ale ten by fakt zasloužil na zadek. Psala jsi, že ho fyzicky netrestáš, ale tady by to už možná bylo na místě, ne ho seřezat, ale dát mu na prdel, aby pochopil, že takto se chovat nesmí. Já razím teorii 3× a dost, 3× malému řeknu co chci a pokud neposlechne a vzteká se u toho tak jde buď do kouta nebo pokud už to je hodně na hraně tak prostě na ten zadek dostane a opravu si nepřipadám jako zlá týrající máma

 
PusinkaMartinka
Echt Kelišová 9397 příspěvků 08.08.12 10:19

Mamco nic si z toho nedělej… zkus toho psychologa… já mám Vojtu a tomu ted je 15 měsíců… už ted začíná být vztekloun a má tendence aby bylo všechno po jeho… ale já sem asi tyranská macecha.. oproti hodným maminkám a doslova a do písmene mu dám když leze tam kam nemá přes ruku a až se napřahuje že mě to vrátí a on mě pleští tak mu dám na zadek s tím, že mu celou dobu vysvětluju, že to nemá dělat a, že se to nedělá… ale těžko mu to vystvětlím, když já ho můžu pleskat a on mě ne že??? Takže je to pořád dokola… Nehledě na to, když si se mnou chce jít hrát já musím vařit nebo zrovna něco dělat a o se začne vztekat a vřeštět… tak ho hold prostě nechám vřeštět no… pak se nafoukne a celý den za mnou ani nepřijde… Takže si super máma super se snažíš a klobouk dolů před tebou. Já sem podle tebe opravdu macešák… a stejně mě to je prd platný :roll:

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 08.08.12 10:24

Já neříkám, žejsem mu v období plenkování nedala přes ruku nebo přes prdel, ano dala, ale při věčných scénách, kdy byl doslava vztekem rudý a nevnímal, jsem usoudila, že to nemá smysl a přestala jsem z tresty. Párkrát dostal od manžela pořádně, až i ruka bolela, přes zadek, ale nepomohlo to, následovala scéna ještě horší než původně byla třeba kvůli tomu, že se nemůže jít s tátou koupat, když táta chtěl mít chvilku pro sebe a kluk si to nedal vysvětlit :nevim:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 08.08.12 10:31

Vlastním 1ks pěkně vzteklýho dítěte a můžu říct jen jedno - podléhat dítěti, jeho rozmarům a maximálně na něj zvýšit hlas - nepomáhá. Jakmile dítě vycítí, že je na koni, že na něj matka nemůže, nemá na něj vlastně žádné páky a nakonec se u něj prakticky doprošuje věcí, které by měli být samozřejmostí (třeba to oblékání), tak to není čas na psychologa (to maximálně tak pro tebe), ale na vymezení rolí rodič a dítě. Pokud to znamená, že dítě dostane pár po prdeli, tak fajn, nenásilná výchova očividně nepřinesla své ovoce, jen tě brzy přivede na psychiatrii…
V komunikaci je důležitý oční kontakt a v případě nevnímání i kontakt fyzický. Není potřeba hned řvát, stačí se hezky podívt dítěti z oka do oka, tudíž většinou se „snížit“ na jeho výškovou úroveň a dotknout se třeba ramene. To vyeliminuje chvíle, kdy dítě doopravdy nevnímá a nemůže za to, že neslyšelo matčin pokyn.
Když tahle metoda selže a dítě je drzé, odmlouvá, následuje zvýšení hlasu. Pak také vysvětlení - oblíkáme se, protože venku nemůžeš chdit v pyžamu. Jdeme ven, protože potřebuju nakoupit, abychom měli co jíst. Půjdeme do támhletoho obchodu, koupíme to a to. Dítě tedy ví, co se bude odehrávat, začne i třeba samo plánovat, že dejme tomu zváží jablíčka na samoobslužné váze nebo pojede v košíku či něco příjemného, co má s nákupem spojené.
No a pokud je v rozpoložení „všechno špatně“, tak následuje výhružka, že dostane na prdel. Moje dítě ví, že tato výhružka není planá… Takže s trochou jekotu většinou splní, co po něm chci. No a když nesplní, tak následuje ta jedna po prdeli.

V současné době je spousta rodičů, kteří zavrhují fyzické tresty na 100%. Ke svojí škodě, protože nedokážou vytvořit jiný druh autority, dítě nemá hranice, dělá si co chce a vyrůstají pak malí nevychovaní spratečci, kteří velí celé rodině. Rodiče, kteří se bojí být rodiči, tak nepotřebují radu psychologa, potřebují si uvědomit, že dítě je dítě. Není to rovnocený parťák, není to kámoš, se kterým spolu bydlí na základě nějakého svobodného rozhodnutí, jsou v roli rodič a dítě a dítě je potřeba vychovávat, ne jen o něj pečovat :nevim:

 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 08.08.12 10:33

@mamcapavca nezlob se na mě ale kdyby mě moje dítě praštilo tak by dostalo takovou na prdel že by to vícekrat neudělalo, bojím se toho že tvůj syn ví že si to necháváš líbit a nic se mu nestane a to je chyba teda podle mě

 
Mamka 3  08.08.12 10:41

Ahoj vůbec ti nezávidím. Já sama mám děti 3 a vím, jaká je výchova složitost. Píšeš, že nepoužíváš fyzické tresty. Ono je trest a trest. Někde jsem četla, že nejkračí cesta k mozku dítěte je přes zadek. To není o tom, že ho budeš mlátit hlava nehlava, ale plácnout pořádně přes zadek po tom co si dovolí ti říct, že tě zabijie nebo tě dokonce nakopne - to mi přijde adekvátní. Nesmíš mu dovolit se k tobě tak chovat!!! Co bude dělat v 10 letech? Přeju pevné nervy. Já to chození ven, pokud řval, že se nebude oblíkat dělala tak, že jsem mu řekla tak nechoď a odešla jsem z bytu sama. Vztekal se za dveřma jak čert a po chvilce se oblíknul. Je to zkouška nervů. Ptala jsem se na to i psycholožky a řekla důslednost, důslednot a jedině důslednost. Prostě musí platit, co řekneš a nesmíš z toho ustoupit. Vydrž

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 08.08.12 10:44

Ahoj, ani nevis, jak moc te chapu, jsem ostatne autorka denicku, na ktery reagujes.
Myslim, ze navsteva psychologa je dobra rada i kdyz ber to taky s rezervou, zalezi jestli psycholog ma opravdovy kontakt a zkusenost s detmi nebo jen predepisuje ruzne teorie. Nejlip znas tvoje dite a svoje sily ty.
Tady bezi v tv jeden program o vychove deti, jmenuje se to supernanny a je to o detske psycholozce, ktera vzdycky navstivi rodinu s problemovym ditkem/ditky typu toho tveho raubire a za ukol ma pomoci rodicum, jak to resit. Nejdriv s nima par dni travi cas a pozoruje chovani ditete a pristup rodicu a pak vypracuje plan, jak ze situace ven. Stanovi urcite pravidla, rezim a odmeny a vzdycky to zabere. Je to tv reality-porad ja vim ale aspon pro zajimavost ti shrnu, co ona rika skoro vsem rodicum, treba ti neco pomuze. Ja ti to poslu ve zprave. Tak ahoj a drz se, jses super mama a vsechno bude dobry!

 
Stani1701
Kecalka 379 příspěvků 08.08.12 10:49

@mamcapavca
Ahoj máme známou dětskou doktorku. Syn kamarádky měl pravidelně hysteráky jako hrom. Jenou u nich byla právě tahle lékařka a kluk to začal dělat. Bylo to v létě venku. Doktorka se na něho chilku dívala, pak ho chytila a strčila celýho tak jak byl oblečený do sudu se studenou vodou, který jim tam stál. Okamžitě byl pokoj. Dala jí radu, aby pokud má takový hysterák ho vrazila do vany a oblila studenou vodou. Světe div se ono to pomohlo…Připadáš mi jako moje sestra. Tak se taky snaži vysvětlovat, nebo křičí a kluk si s ní vytírá zadek- je mu 6! U nikoho jinýho si to ale nedovolí. Prtostě dítě ví, co si na koho může dovolit. Zkus zavést přísnější pravidla a bude vám lépe všem, přeju pevné nervy. Stani

 
teredes
Kelišová 6266 příspěvků 08.08.12 11:15

@Gladys ahoj :mavam:, ja vim, ze trochu odbocim, ale celkem mi sedi to, co pises. Jen se te chci na neco zeptat. Moje dite take vi, ze vyhruzka neni plana. Nicmene dal tancuje nahaty po pokoji. Durazne mu rikam: Tobiasi oblikej se, pokud ti neco nepujde, tak ti pomuzu, ale chci videt, ze se oblikas. Po peti minutach dite v pokoji sklada lego. Tobiasi po druhe ti rikam oblikej se. Zopakuj to po me. (casto mam pocit, ze me ani nevnima, proto jsem tam zaradila tu opakovaci cast). Za dalsich pet minut *Jeste jsi nezkusil obleknout si ani trenky, takze po treti (coz je u nas naposledy) ti rikam oblikej se. * Za pet minut jde na tri minuty sedet na stupatko, to nam funguje, vyrve se, uklidni, prijde, omluvi se, ale neoblekne se, kdyzbych ho zabila. Ne proto, ze by primo nechtel, ale proste proto, ze ma porad pocit, ze je to cele nejaka sranda, poradne se nesoustredi a dela samy kraviny. Co bys delala?
U nas se ten kluk tak dva pripady z deseti fakt oblikne, tak 5/10 zafunguje vyhruzka, 3/10 neoblikne. Pokud spechame treba na cas k doktorovi tak ho proste musim oblict ja, ve zbytku odchazim s malou, on rve jak tur, neco na sebe souka, totalni hysterak. To to vazne nejde jinak?? A samozrejme je to tak i s jinymi vecmi… Ja respektuju jeho povahu, je to dost maman atd., ale jako o mimino se o nej proste starat nebudu, chci videt alespon snahu.

Příspěvek upraven 29.08.12 v 11:28

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 08.08.12 11:22

Moje děti jsou taky pěkní ďáblové. Návštěvu dětského psychologa bych určitě doporučila. Už pro ten klid v duši. Budeš to zvládat mnohem líp, bez svého vlastního zuření a beznaděje. Vpodstatě je to, co tvůj syn dělá, naprosto běžné.

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 08.08.12 11:33

@teredes budu pustě teoretizovat, protože mám dítě mladší a mentálně ještě asi trochu mladší než fyzicky :lol: Osobně mi přijde těch 5min moc. To je doba, za kterou jsem schopná se začíst do knížky, rozepsat příspěvek s tím, že to stihnu… A najednou u toho sedim půl hodiny, ani nevím jak. Což teprve pro dítě. Navíc několikrát po sobě 5min, se to nasčítá, to je jasný, že pak má pocit, že je času fúra.
U nás pokud není zbytí, tak zkrátka řeknu, že jdu. Následuje taky šílenej řev, jednou jsme takhle s mužem seděli v autě a v baráku hysterčilo dítě, který se nechtělo obouvat.
V časovém presu je řev zaručen. U nás se to liší v tom, že třeba ponožky sám neumí, takže já mu oblíknu ponožky a to je pro něj takový start, nevím, jak to bude, až bude umět obléknout fakt vše. Jinak když chci, aby se oblékal, tak žádné časové limity nedávám, stejně to nechápe, ale rovnou oblečení narovnám na gauč a podávám mu ho. Triko zatím taky moc nejde, tam musím pomoct přetáhnout přes hlavu.
Já bych zrušila ty limity, narovnala oblečení ne na hromádku, ale jednotlivé kusy vedle sebe a komandovala, aťsi natáhne slipy, pak třeba triko, zkrátka konrkétně, obecné „oblíkni se“ je třeba zkrátka moc povšechný údaj :nevim:
A klidným hlasem vyprávět, co se bude odehrávat pak (třeba půjdeme pěšky na autobus, pojedeme autobusem, pojedem po schodech dolů, půjdeme do drogérky), on se vždycky nakonec nějak chytne, že třeba pojede po schodech nebo řekne ne, pojedem výtahem (máme obě možnosti), tak řeknu fajn, pojedem výtahem. Správně navnazen i na obyč věci spolupracuje celkem hezky.

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 08.08.12 11:36

@Gladys oční kontatk probíhá téměř v každé situaci, když po něm něco chchi, ale co udělá? směje nebo jak říká moje kamarádka, nasadí výraz polib mi řit :oops:
já svoji chybu ve vyýchov připouštím, nebyla jsem nejspíš až tak důsledná když byl maličký, v podtatě jsme mu jne ukazovala, co smí a nesmí, ale určité hranice nenastavovala, ale to bych chětla změnit právě, nějak se mito nedaří, fyzický kontakt.beru ho trochu silou za ruku, aon si hned myslí žeho bud bít a spustí histerák, přitom chchi jen důrazně ho přivézt k oblečení aby začal

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 08.08.12 11:42

O vyprávění co budem dělat zkusím rošířeně, to je dobrý nápad, teřba ho to motivuje :palec:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 08.08.12 11:55

@mamcapavca já nemyslím tím fyzickým kontaktem hned stisknout, zkrátka se dotknout, hřbetu ruky, ramene, jako to třeba dělají i takoví ti kontaktnější dospělí, když spolu vedou hovor.
Jako já neříkám, že mám doma dítě, co klape jak hodinky, vzteká se pekelně, stojí mě to spoustu sil, ale vidím, že ten postup je ve finále pro nás správný.
Smějící se dítě neznám, slýchím o tom, ale zatím se nám nestalo, nevím, zda na to je potřeba povaha nebo je to právě už ten stav, kdy dítě ví, že matka na něj nic nemá :nevim:
Když to beru podle @teredes, tak to bude spíš takový stav, že je dítě „rozverné“ a i když ví, že maminka nevyhrožuje planě, tak ho to spíš pobaví. Možná tak, jako nás pobaví, že je pro dítě důležité něco, co mi považujem za podružné? Tak dítě je pobaveno naší naléhavostí, že teď se má oblékat, že teď chceme jít někam, co ono třeba nechápe, že je důležité tam přijít v určitou dobu? Těžko říct, vařím z vody, ale to mi teď napadlo.

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25995 příspěvků 08.08.12 11:58

Páááni…
Holka pevně nervy a hodně síly!

Moje jediná rada, která vždycky po čase zabrala na všechno a na všechny:

BUĎ ZÁSADOVÁ!!! Co řekneš to musí platit! A řekni to maximálně třikrát - vícekrát se neunavuj.
Za cokoli co udělá dobře - cokoli!!! Když se třeba jen nepocintá u jídla (příklad) ho moc pochval a pohlaď.

To bych udělala já - snad to nejsou špatné rady :nevim:
Psycholog je moc dobrý nápad - neboj se toho. Pevné nervíky přeju, hodně sil. :hug: :kytka:

 
Mišanila  08.08.12 12:10

Může v tom být částečně i žárlivost na mladší dceru, příchod „soka“ je pro malé děti velmi náročná situace, i když to tak dospělým nemusí připadat. Taky bych zašla za psychologem, i když to pomoct nemusí, jsou mezi nima v kvalitě dost velké rozdíly, takže třeba zkusit i dva, pokud jeden nepomůže. Ale třeba ti pomůže najít, kde můžeš dělat chyby a najít nějakou cestu, jak změnit přístup k synovi.

Máš náročnější, vzteklé a vzdorovité dítě, asi dost temperamentní a trochu „hyper“, tam je to pak s výchovou pak o dost těžší, nezávidím.
A ani ty fyzické tresty nemusí být žádný jednoduchý recept na úspěšnou výchovu. Kamarádka má podobně náročného syna, vzteklý, někdy až zákeřný, klidně rodiče občas praští a to dostává na zadek docela často a nepomáhá to. Řekla bych, že chybu dělají jinde a možná i ty. Jsou děti, na které „silová“ výchova působí opačně, ještě víc vzdorují a je to souboj kdo z koho, možná to je případ i synka, u kterého těch oblíbených „pár na prdel“ nemá efekt.
Ale možná jsi opravdu na úplně důsledná a měkká a on cítí, že si s ním nevíš rady a ve výchově dost tápeš (což se teda nedivím :-) ), tak toho využívá.
Můžeš zkusit metodu „důsledků“ a změnit komunikaci a přístup alá kniha „Rabr“, na některé děti to zabírá mnohem líp než fyzické tresty a autoritativní výchova a být důsledná. Vytyčit určité hranice, ale nepřehánět to s nima, používat spíš pozitivní než negativní motivaci atd. Tak držím pěsti, ať je líp!

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 08.08.12 12:23

Děkuji všem za rady a tipy, psychologa navštíme, a uvidíme. Věřím, že se nám to nakonec podaří a já budu na sebe a syna pyšná, třeba za 15 let čím vším jsme si museli projít :mrgreen:
ano myslím si že je to i žárlivost a on tak na sebe poutá pozornost
chválím, chválím a chválím, kdžyse mu něco povede chválím :lol: ale tohle je nevýsledné, nepřijde mi že to má nějaký účiek, hned na ot zapomene a za 10 minut udělá scénu

 
ŠáruušN  08.08.12 12:25

@mamcapavca Hele, mám doma to samé, a to mám děti tři :D Tři kluky. Nejmladší má 9 měsíců, usíná v postýlce, kolem půlnoci se budí a od té doby spí se mnou v posteli, kojím asi 5× až do rána. Dodávám, že chodím spát kolem jedenácté, nějakou hodinku nato tedy zase vstávám, a pak spím/nespím trhaně až do rána s mimčem po boku. Malý spí přes den maximálně hodinku v kuse, a to ještě musím celou dobu napomínat kluky aby ho nerušili, a pak ještě usíná na chvilku venku v kočárku, ale jenom když kočárek jede. Starší kluci taky odmítají oblékat se, uklízet po sobě hračky atd. Pořád jim musím připomínat co mají udělat, neobejdeme se bez vztekání, třískání dveřma atp. Když už se nakonec oblečou, stejně je musím převlékat, protože si vždycky všechno oblečou naopak :lol: Prostřední je taková zvláštní povaha, tvrdohlavý, šíleně žárlivý, pořád má potřebu se s někým hádat a odmlouvat, všechno si vyřvává a jak začne řvát, řve i hodiny v kuse. Tak to jen na okraj aby jsi věděla, že v tom nejsi sama ;) Já si ale ze řvaní a vztekání nic nedělám (naopak se tomu s manželem rádi zasmějeme), nosit dítě třeba půl dne na ruce mi vůbec nevadí, nad různými problémy které řešíme teď vždycky jenom mávnu rukou, protože vím, že děti se mění ze dne na den a nemá smysl se příliš do hloubky zabývat tím, proč můj syn dělá tohle nebo tamto, když to za týden nebo za pár měsíců sám od sebe dělat přestane :nevim: Jsem na ně tvrdá a oni vědí, že když něco jednou řeknu, tak to platí a nějaké protesty nemají smysl. To neznamená že to na mě nebudou zkoušet, jsou ve věku kdy zkoumají kde mají hranice, to je normální. Unavená se necítím, mateřství si užívám :nevim: Žárlivost dětí je úplně normální, ber to tak, a pokud je na tebe syn sprostý, spíš bych viděla problém ve tvé výchově. Možná bych poradila, nenechat si všechno líbit a nedávat najevo, že jsi z jeho chování rozhozená. Syn chvíli řve a ty už si nevíš rady a uvažuješ nad tím že do obchodu radši nepůjdeš? Tak ale Románek dosahuje přesně toho, čeho dosáhnout chtěl. Co mám v takové situaci dělat já, když mi řvou všichni tři naráz? Nic, řeklo se že jdeme do obchodu, tak prostě jdeme, ať se děti třeba postaví na hlavy. Potřebuji něco udělat, tak to prostě udělám a moje děti se mi podřídí, ne já jim. Nepřistupuj mu na jeho hru, ukaž mu že jsi nad věcí a že rozhodující slovo tady máš ty a tečka. Neboj se dát na zadek, ty jsi jeho autorita, a pokud to vzdáš hned jakmile tvoje dítě trochu přitvrdí a začne víc zkoušet co vydržíš, je to chyba. Vytrvej a buď důsledná. Pak to půjde mnohem líp. :kytka:

 
Lane
Zasloužilá kecalka 679 příspěvků 08.08.12 12:47

A co zkusit pedagogicko-psychologickou poradnu? Vím, že tam mohou pomoci…

 
Chula
Ukecaná baba ;) 2255 příspěvků 08.08.12 13:09

Mám malou vzteklou skoro čtyřletou a k ní 8. měsíční mimino. Je pravda že v popisu chování vašeho syna vidím hodně podobností, ale není to až takový extrem. Ona je tak „zlobivá“jen někdy. Když je unavená, nebo vstává prdelkou napřed, jak říkám, mívá takovéto záchvaty. Uhodila mě snad jen 3×. 2× plácla a jednou kopla do nohy. Okamžitě jsem oplatila a zeptala se jak se jí to líbilo. Psycholog by asi zakoulel očima…u nás se ale osvědčilo. :nevim: A když opravdu něco provede, plácnutí po zadku jasně následuje, ona ví za co a kolikrát ani necekne. Samozřejmě následuje i rozmluva, nebiju dítě hlava nehlava aniž bych s ním pak mluvila a rozebrala proč se co a jak stalo. Vím že to je asi divný příměr, ale mládě ve zvířecí smečce, když něco provede, tak dostane záhlavec nebo je jemně kousnuto, aby si pamatovalo jak se má chovat. Ovšem v těch záchvatech je tělesný trest k ničemu, ještě víc ty emoce rozbouří. Váš malý má jako by ty záchvaty měl celý den :( Opravdu je asi na čase vyhledat pomoc psychologa. Vám přeji hodně sil a ať následují brzké změny k lepšímu.

 
nevsik  08.08.12 13:15

Návštěva psychologa nebude marná, aspon přijdete na to jak spolu komunikovat a pomůže vámudržovat mantinely aby to nesklouzlo někam jinam…jinak… celým svým bych se řídila dle @Gladys :potlesk: :potlesk: skvěle popsané a vysvětlené! u nás t víceméně funguje obdobně, něco ještě musíme vychytat ale takhle jak jsi to shrnula gladys je to nádhera a skoro si to snad vytisknu a dám na lednici ;)

zakladatelko drž se a mysli na to že je to malé dítě které ty vytváříš-přišlo na svět jako čistý blok papíru-je na tobě co do něj napíšeš :hug:

 
teredes
Kelišová 6266 příspěvků 08.08.12 13:20

@mamcapavca Ja v popisu vasi situace take vidim to, ze jsi malo tvrda. Nenech se ovlivnovat tim revem, trvej si na svem. Libi se mi prispevek @ŠáruušN. Proste co se rekne, to se udela. S patricnym vysvetlenim treba, ale trvat na tom. Ony jsou ty deti nekdy pekne potvory a vyuziji kazdou skulinu.
@Gladys diky za odpoved. Ono tech 5 minut neni nikaj merenych nebo danych, to jsem napsala jen jako priklad, ze jako prijdu za chvili (ty 3 minuty na stupatku dane jsou). Obleceni pripravene ma, ale v mistnosti ho nechavam, protoze musim vzit pryc malou. Staci jeji obdivny pohled a bratr blbne 100× vic, protoze ma publikum. Jeho se vyplati spis zanechat s povelem, nez mu rikat ted si vezmi ponozku, ted zkus to tricko atd. To je v jeho pripade jen vic povelu, se kterymi se da otalet. On nemusi delat nic konkretniho, jako treba misto oblikani stavet lego, jemu vcelku staci, kdyz si nahatej namotava tricko na ruku a zpiva si u toho :lol:. Kdyz pak zacne, tak to obvykle udela cele, co mu nejde pomuzu, s tim nemam zadny problem, pokud se snazi (ponozky, veci naruby apod.).
Ja totiz se bojim toho, ze v zari zacina chodit do skoly, tzn. fakt tam musi byt na cas. Do toho cekame v zari prirustek a ja se obavam, ze nebudu mit dostatek energie, abych ho usmernovala k vypraveni se, takze to skonci tak, ze ty deti proste budu oblikat/krmit vsechny tri, abych si usetrila nervy. Ale co ho tim jako naucim? Zase na nej v jeho cerstvych 4letech nemuzu prenest zodpovednost za to, ze bude denne chodit pozde. Tady je to celkem prisne, vlada vyzaduje dochazku 95%, pokud rano dorazis o minutu pozdeji, mas absenci pulden… No nebudu se rozepisovat o kravinach, nejak to urcite pujde…

Příspěvek upraven 29.08.12 v 11:29

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 08.08.12 13:29

@Chula moje děti už též byly pokousány matkou :lol: Jinak je fakt, že při hysteráku nemá smysl bít, to jsem dělala jen ve chvíli, kdy se mi složil uprostřed přechodu silnice, já v jedný ruce kočár a nějak jsem ho musela dostat na druhou stranu - dostal po prdeli, na chvíli ho to uzemnilo (taková ta chvíle, kdy se dítě nadechuje a nadechuje a člověk ví, že pak bude následovat šíííílený řev), takže byl ochoten dojít na chodník a opětovně se zhroutit tam, ale to už tolik nevadilo, protože nehrozilo, že nás tam něco přejede…

@nevsik taky vychytáváme, taky jsou chvíle, kdy nepomáhá nic, ale už jsem tak nějak zjistila, že nepomáhá dítěti ustupovat a nedat mu jasné pevné hranice, co může a co ne. Ve spoustě věcí jsem asi hodně benevolentní rodič, neřeším moc jídlo (jen musí sníst něco, nedostane medvídky místo oběda), neřeším pevnou hodinu spánku, ale zralost do postele a někdy je holt zralý později, než je v českých luzích a hájích zvykem.
Z chování svého dítěte jsem už vycítila, že neřve proto, že něco chce nebo nechce - on zkrátka jen chce jistotu. Jistotu, že zítra budou pravidla stejná jako dneska, že zítra bude smět to samé, bude vědět, kde se mnou stojí a že já mu ukážu, co je správně a co špatně - nebo mu spíš potvrdím, co on tuší.
(mmch teď mě čeká o víkendu pořádná prověrka asi, starší je u tchýně, spí s ní v posteli a už nechce usínat sám, na což je doma zvyklý od 9m… Už teď řešíme, jak to udělat, aby dítě pochopilo, že doma se usíná samostatně, aniž by tomu předcházelo nějaký extrémní ječení)

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 08.08.12 13:37

@teredes tak co mu ten čas fakt odměřit, nastavit nějaký budík, aby to zapípalo, když fungují ty 3min přesně odměřené?
Já si říkám, že se dítě učí z postupného návodu zobecňovat. Třeba u nás myčka. Nejdřív se ji naučil pouštět, pak se naučil zatahovat šuplíky dovnitř, zavírat dveře, pak se naučil hodit tam tabletu, pak to vypadalo tak, že jsem mu říkala postupně (hoď tam tabletku, zandej šuplík, zavři dveře, zmáčkni čudlík) a teď stačí říct pusť myčku a celý rpoces zvládne sám. Takže to dělám i s tím oblékáním a čekám, až to v té hlavičce sepne a oblíkne se postupně celý sám, bez mého komandování.

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 08.08.12 13:54

Četla jsem tvůj deníček-situaci Ti rozhodně nezávidím. Mám zatím jen jedno dítko, taky se dokáže vztekat, zlobit… ale oproti tvému synovi je to miláček. Z pár tvých komentářů, co jsi psala pod deníčkem mi vychází jen jedno: POŘÁDNĚ NAŘEZAT NA ZADEK!!! Jako on do tebe kopne a řekne, to máš za to??! No kde to jsme? Za chvíli, až bude větší tě ještě něčím přetáhne, když nebude po jeho.
Ty jsi určitě hrozně hodná, milá maminka… tvůj synek, ale takový není. Já nejsem zastáncem řezání hlava nehlava, ale co je moc, to je moc!! Normálně bych mu nandala na zadek (na veřejnosti klidně i na holou-to zabírá snad nejvíc a ani nemusíš dát moc).. a ať se chlapec srovná. Nemá k tobě ani špetku úcty… to je fakt smutný.
Tak pevné nervy a opravdu se neboj mu jednu plácnout, není z cukru :kytka: :kytka:

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 08.08.12 13:56

@teredes Ahoj, ja bych zavedla system odmen, povesila nekam na ocich takovou tabulku a za kazdy den, kdyz se sam oblekne, mu nalepila puntik a za X puntiku mu slibila ja nevim, hracku, vylet do zoo, navstevu u kamarada… proste co ma nejradsi a motivuje ho.

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 08.08.12 14:03

@Vermilion díky tohle na něj bude platit, jem rda, že jsem se rozhodla prvně podělit takhle veřejně se svým problémem. A děkuji za rady, docelase v nich vidím, jen teda opravdu v pár záaadních věceh jsem měkká, budu muset přitvrdit :palec: :pankac:
tabulku odměn hned o víkednu připravím a pojede se, on rád dostává kokina a případně hračky, na to slyší ze všeho nejvíc, ale nemám na to abych mu furt něco kupovala a samozřejmě to neshledávám jako řešení našeho stavu, proto, hračky a malé drobnosti už nekupuju a kokina též dostává víceméně jen od tchýně, já dávám za odměnu :)

 
Rozárka78
Závislačka 2873 příspěvků 1 inzerát 08.08.12 14:22

Ahoj, tvou situaci ti tedy upřímně nezávidím. Děti nemám, tak asi nejsem z těch nejpovolanějších, kdo by měl radit…vím, že teorie a praxe je jiná věc, ale zkus si přečíst knížku od PhDr. Pekařové „Jak žít a nezbláznit se“, je to psychologie dítěte od předškolního věku do dospělosti. Tvoje dítě je „trochu“ sobeček, cítí se být pupkem světa a ostatní mi můžete být u… Problém vidím v tom, že osobnost dítěte se utváří do 3 let věku dítěte, pak se „napáchané škody“ už přetěžko napravují. Myslím, že bez odborné pomoci už se nejspíš neobejdete, za psychologem bych v každém případě zašla a to už jen z toho důvodu, že tě napadá fyzicky. Tady už nepomůže dát mu na zadek, to v něm vyvolá zase jen další agresi a budete jako v začarovaným kruhu, v pozdějším věku to může být veliký problém. Teď to dělá jen tobě, ale co když zjistí, že mu to tak funguje i jinde??? Systém odměn je věc dobrá, i když jeho smysl by měl bý hlavně v tom, že ho máma nebo jiná autorita pochválí, pohladí, dítě by mělo umět děla věci kvůli ostatním lidem, aby měli radost, ve vašem případě spíš půjde o podporu jeho sebestřednosti, JÁ se teda obléknu, abych JÁ dostal čokoládu a bude z něj jájínek jak bič. Ale naprosto chápu, že teď ti jde v první řadě o to, že alespoň bude klid a nebude vyvádět. Každopádně před tebou smekám, já bych se asi zbláznila, a moc moc ti držím palce!!!

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 08.08.12 14:31

Kyž jsem to nechala zajít tak daleko, tak se stím poperem a zvládnem to. už kvůli synovi, aby měl plnohodnotný a nomrální život ve společnosti :lol: nechchi to zavést jako pravdilo, tabulku odměn, spíš to nechám jen jako motivaci a postupně to vypsutím, aspon teda takový jsme si dala cíl, zorvna ted když píšu tento koment, tak synek odmlouvá, na rady některých si prostě stojím za svým a zatím to pochopil když jsme mu to řekla po druhé. Doufám, že to bude jen a jen lepší :)

 
Rozárka78
Závislačka 2873 příspěvků 1 inzerát 08.08.12 14:43

Právě už kvůli synovi bys k psychologovi měla zajít. Není to žádná ostuda, není zač se stydět. Je to odborík, poradí ti, co s tím. Sama můžeš to co bude zabírat hledat stylem pokus-omyl ještě pěkně dlouho, a budete se s Románkem navzájem trápit, a třeba je řešení na dosah ruky, jen ho nevidíš, ale nezávislá osoba, psycholog, vám může pomoct… Aleto už si musíš rozhodnout sama :kytka:

 
Iji
Kecalka 247 příspěvků 08.08.12 14:49

Teď se teda omlouvám, opravdu tě nechci soudit, každá máma si vychovává dítě podle toho jak nejlíp to umí, ale tohle by si k rodičům prcek prostě neměl dovolit. Já si myslím, že občas napácat na zadek je potřeba( né zrovna proutkem, ale rukou) a uvidíš, že příště si dá malej pozor. Pokud ho rychle nezačneš vychovávat, později už to taky nemusí jít vůbec :nevim:. Ale pokud by anitohle nepomohlo, nebo opravdu tyhle tresty neuznáváš, tak jedině psychologa… Držím palce ať se to brzo zlepší :palec:

 
Iji
Kecalka 247 příspěvků 08.08.12 14:56

Úplně s tebou souhlasím. Já mám holčičku a je teda opravdu hodná. Ale sem tam na zadek dostala. A teď už stačí jen říct když neposlechne. „Ty chceš na zadek???“ A to je hned kmitání a poslušnost. A taky si nemyslím, že jsem zlá matka. Prostě děti občas potřebujou vychovávat i jinak než slovně ;)

 
cvikinka
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 08.08.12 15:48

Ahoj,
já bych šla za psychologem děti nemám, ale sama jsem jako dítě byla jako to tvé a mě psycholog pomohl, není se za co stydět možná, že je opravdu hyperaktivní

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 08.08.12 16:37

Moc pěkně napsaný obecný postup jednání s dítětem. Věř, že na všechny děti to neplatí. Vpodstatě všechno jsem dělala tak nějak obdobně, bez výsledku. Tak se přiznám k tomu, že jsem dětského psychologa vyhledala a dozvěděla jsem se další metody pro jednání s dětmi. A i sama jsem v mnohem větší pohodě, už se vztekem dětí tak nevzrušuju.

 
ynax
Extra třída :D 12216 příspěvků 08.08.12 18:10

Možná mě tu ženské uklovou, ale stejně to napíšu. Moje kamarádka měla holku v tom samém podání jako ty. Lehla si, řvala, ječela, že třeba v tom růžovém tričku prostě ven nepůjde a ne a ne a ne a další věci. Kamarádka to zkoušela po dobrém, vysvětlovala, prosila, byla trpělivá, pak po zlém, dítě dostalo na zadek, nešlo s ní, ale zůstalo doma s tátou, vzala ho ven ječící… prostě nic nepomáhalo. Až se na to nemohl její manžel dívat a při jednom takovém záchvatu holce řekl, že jestli toho okamžitě nenechá, tak ji osprchuje oblčenou studenou vodou, holka jen mrskla očima a hysterák pokračoval, tak ji vzal, osprchoval (krátce a bylo léto, takže jí to fakt neublížilo), ona překvapením zmlkla, nechala se pak převléct a už byl klid. Hysterák zkusila ještě párkrát, několikrát jí řekli, že jestli toho nenechá, tak ji osprchují -jednou ji postavil táta pod pumpu, protože byli na zahradě - a do 3 neděl byl klid. Už žádné hysteráky, žádné ječení, něco si nechala vysvětlit a začala s rodiči víc komunikovat. Je léto, teplo - nechceš to osprchování zkusit?

 
Alenaxxxx  08.08.12 18:59

Tak trochu Tě lituji. Něco bude vrozenou povahou, ale to, že nejvíc zlobí tebe je tím, že nemá pevné hranice. Když jednou řekneš NE tak nesmíš ustoupit.
Můj synek je mírně hyperaktivní a občas se vzteká. Přes zadek taky občas dostal a neuškodilo mu to. Zavedli jsme metodu počítání, prostě když už něco říkám po 3. a neposlouchá, začnu počítat do pěti, když ani pak nepřestane (a on většinou poslechne) následuje trest: Buď dostane přes zadek a nebo nějaký „alternativní“ trest, že nebude pohádka, dostane nějakou práci. Asi 3× měl takový amok, že jsem ho oblečeného jak byl šoupla do vany a osprchovala studenou. Pak už stačilo jen počítat do 5-ti a pohrozit studenou sprchou. Možná to zní tvrdě… ale dnes je mu skoro 8 a je to dá se říci hodný kluk, sprchu jsem nepoužila dobré 2 roky. Stačí jen výhružka… a vyhrocené situace máme už jen tak 1× za 2 měsíce… Pokud se Ti plácnutí přes zadek příčí, tak další trest je ponechat dítě o samotě v koupelně kdy smí přijít, až se uklidní.

 
Alenaxxxx  08.08.12 19:01

Ta reakce patřila autorce…
A ještě něco, měli jsme na lednici papír, kam jsem mu psala smajlíky za dobré chování ten den. Za 5 smajlíků dostal nějakou malinkou odměnu (věděl dopředu, co to bude). Když se choval nepěkně, nakreslila jsem mu mračouna. Tahle motivace na něj působila v tom věku 5-ti let. Tak moc chtěl smajlíky a nechtěl mračouny.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »