Odvrácná strana mateřství III.

mamcapavca  Vydáno: 19.03.13

Je to už víc jak půl roku,co jsem se svěřila vám,se svým problémem.Chování mého již skoro 6-ti létého synka Románka.

moje dvě děti :-*

Sepsat tento deníček mi dá docela fušku, páč se musím svěřit, že nějaké problémy se nám opět vrátily, nevím zda dělám zase někde chybu, snažím se, aby měl přesný režim, aby měl hodně aktivit, i když je pravda, že s mladší ségrou a nebývale dlouho zimou je to hodně těžké. Peněz nazbyt, na to, aby jsme pravidelně navštěvovali zábavní centra, nejsou. Já se obávám, že syna to docela štve, že jsme museli omezit nějaké aktvity s nadcházející zimou v lonňkém roce, ale snažila jsem se mu to vynahradit jinak.

Tabulku již delší dobu napraktikujeme, ale přemýšlím, zda se nevrátit zpět ke smajlíků a mračounům, přijde mi totiž, že syn je ve společnosti dětí a jiných dospělých osob jako mílius. Učitelky ve školce ho chválí, nestěžují si, že by byl nějaký drzý. Sotva dojdu pro něj do šatny, on se mě ptá, jaký mám program, když mu sdělím, že dneska nemám žádný plán, že půjdeme domů a něco vymyslíme, hned mě začne osočovat, že mě nemá rád atd. Začne být i drzý. Když nějaký plán je, stejně se mu nelíbí a musím ho přesvědčovat :-(

Když je se strejdou, mým kamarádem venku a ještě s dalšími chlapci, tak je jako vyměněný. Se mnou pomalu nezastaví ani na přechodě, nekouká, schválně mi utíká nebo ujíždí na koloběžce. Sotva potkáme někoho známého, je jako vyměněný. Přijde mi, že se za mě stydí, nebo nevím jak bych to popsala.Asi ne zrovna, že stydí, lepší slovo mě v tuto chvíli nenapadá. U babičky s dědečkem, je též hodný, ale jakmile tam jsem i já s mladší dcerkou, tak je taky jako urvaný z řetězu. Na to, aby u něj probíhala žárlivost, si myslím, že nemá důvod. Docela často se o tom bavíme. Že prostě, Aduš je ještě malá, navíc strašný mamánek.

Beze mě ani ránu pomalu nedá. Těším se až pojedeme na plastiku uší, né že by mě těšilo, že chlapečka mého budou operovat, ale spíš se těším na to, že tam budem sami, my dva, že si to nějak užijeme. Je možné, aby chování, které doma má, bylo tak strašně ovlivněno tím, že doma má malou sestřičku?? Adélka má už téměř rok a půl, nedá si všechno líbit, je též temperamentní, takže většinou začne pořádně ječet a vřískat, ale když Romča jí dělá naschvály, teď babo rad, jak se zachovat??

Snažím se, aby to šlo tou schůdnější cestou řešit, ale ono to nejde, většinou, se urazí syn, začne ječet mlátit dveřmi. Podotýkám, že tohle předtím delší dobu nedělal, teď v poslední dobou to dělá a vzteká se v posteli, někdy i půl hodiny, přitom kvůli blbině např. že sestra si vzala na hraní nějakou hračku, která ležela na zemi, ale syn, jakmile ji měla v ruce, jí požadoval, že zrovna si s ní šel hrát…

Přijde mi to jako kolotoč, na který já už nemám žádnou sílu nasednout. Jsem jen člověk, navíc hodně psychicky zatížený člověk. Minulostí se prostě nezbavím, ikdyž ji neventiluji, držím ji v sobě…Jsem jednou matka. Tím se přesvědčuji!!!Mám děti, budu se snažit je vychovat, aby jednou zastaly plnohodnotného člověka ve společnosti. Ikdyž ruku na srdce, dnešní společnost je hodně těžká :-(

Máme úspěšně za sebou zápis do 1.třídy. Učitelky ho chválili, přijde mi to strašně divné, jindy můj ukřičený drzý „fracek“ teď mluví, že ho skoro nejde slyšet, na všechny otázky umí hned odpověď, doma se ho ptám i několikrát opakovaně za sebou. Logopedii navštěvujeme už 2 roky, doma je skoro nemožné s ním aspoň 3 min v kuse cvičit. U zápisu, mi učitelka nevěřila, že vůbec logopeda navštěvujeme, že umí krásně mluvit, že mají u zápisu i horší děti s mluvou.

Takže on prostě to dělá jen doma naschvály, nevím za co, proč? S manželem, každou korunu navíc dáváme do dětí, do aktivit, nějakých drobností, odměn, sem tam to kino atd. Na sobě šetříme, snažíme se šetřit do budoucna. Chápu, že tohle moje dítě ještě zatím nechápe, ale já se ptám proč nám tohle dělá?? Kde dělám zase tu chybu?? Nebo je to vážně jen jeho věkem a životní etapou, která mu brzo začne s nástupem do školy?? Škola je teď hodně velké téma, které řešíme, jak sami s manželem, tak nějak snažíme, aby si začal zvykat. Mluvíme o tom tak jednou za týden. Mám to vypustit?? Nechat to ležet?? Do první třídy je připravený tím jsme si jistá, jen mě prostě zaráží, proč se tak doma chová?

Jak jsem už psala v minulých deníčcích, nejsem dokonalá matka. Děti nebiju, uznala jsem, že v našem případě to nemá smysl, ani výchovný, ani výhružný, spíš jde a udělá to znovu! Neříkám, že jsem na pokraji sil, víceméně se utěšuji, že tohle není zdaleka to nejhorší, to přece máme už za sebou, ale bojím se, bojím puberty, kterou máme před sebou, aby nám synek nepřerostl přes hlavu. Bojím se nástupu do školy, změny! Bojím se a možná tohle by mohl být ten důvod! Že by to ze mě cítil a proto to takhle vůči mě obracel!

Snad to nebude moc zmatený, nějak jsme to ze sebe vyplodila a doufám, že nějak i v hlavě uspořádala. Mám toho hodně na srdci.Jsem hodně zamyšlená, když jdu ze školky ráno, známý, které potkám, na mě kolikrát musí křičet, abych si jich všimla, jak jsem zamyšlená, ani nevnímám, prostě jdu a v hlavě mi to pořád šrotuje, pořád přemýšlím. Většinou o tom, co bych mohla dělat jinak, proč to nemůže jít tak, jako když je s jinými lidmi!

Mám hodně starostí, hlavně finanční, pak i nějaký v přátelských kruzích, naštěstí ty se vysvětlily, některá děvčata, která mě v diskuzi kritizovala jistě vzpomenou! Nechci to ventilovat před dětmi, ale asi to není tak těžké to na mě vidět, když možná moje problémy duševní se takto odráží v mých dětech?

Možná by psycholog byl na místě, né pro syna, ale pro mě, když já mám jen špatné zkušenosti. 3 doktory a ani jeden mi nedokázal říct, co se mnou je. Všechno se to tak zkomplikovalo po porodu syna. Jeden mi řekl, že bych mohla mít prodělanou, neléčenou poporodní depresi. Je to možné? Tolik otázek a žádné odpovědi? Snad si jednou, až si takhle sednu nad kávou zavzpomínám a řeknu si, zvládla jsem to, vychovala jsem děti v dospělé lidi, kteří se dokážou plně do dnešního světa zařadit bez potíží :-)

Hlavně mě tu prosím nekritizujte o to nestojím.Nepíšu tenhle deníček s tím, abych pak četla komenty, jaká jsem špatná matka, v hloubi srdci si myslím, že prostě tu chybu dělám já, v to i věřím, ale zase nevím v čem!!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
marrcellka
Ukecaná baba ;) 1686 příspěvků 19.03.13 08:14

Je mi líto, že jsi každý den v takovém stresu a rozpoložení. A když je syn ve školce tak jsi v pohodě? Myslím, že jsi napjatá co zas ten tvůj syn vyvede, jak se bude chovat..on to vycítí a proto se tak chová. Říkáš, že jinde s ním problémy nejsou, protože syna berou takového jaký je a nepředpokládají nějakou katastrofu a jsou v pohodě. Jako abych každý den vymýšlela program :roll:, tak se domluvte předem, co by chtěl dělat. Jak píšeš stejně se mu nezavděčíš. Tohle je fakt na hlavu, je mi to líto.

 
nazdarek
Kecalka 114 příspěvků 19.03.13 08:36

Jsi ve stresu a děti to z tebe cítí. Začni pracovat na sobě a uvidíš, že bude lépe. Za sebe bych ti poradila navštívit rodinné konstelace, regresní terapii nebo alespoň psychologa, se kterým si o všem pohovoříš. Nezaujatá osoba ti ukáže i druhou stranu problému, kterou nejsme sami schopni vidět. :hug:

 
SimonneSim  19.03.13 08:38

Taky mě to mrzí..ale vymýšlet dítěti denně nějaký program? To je vážně na hlavu, a nejde dělat pokaždý něco jinýho. Pro mě přišla máma do školky a šla jsem lítat ven z děckama (vesnice). Tim se mi zavděčila nejvíc-že mě pustila ven. Sama nevím, jaký bych vymýšlela program. Zábavní centrum spíš jednou za čas - jako nějaká odměna či tak. Asi Ti neporadím. Můžu jen říct, že je mi to líto, drž se :hug:

 
Anonymní  19.03.13 08:55
Člověk se sám dohromady (zničehonic) dát neumí

Sice jsem si nedávno řekla, že na veškerá doporučení z mé strany už kašlu, protože podobně hořekovaly i mé čtyři kamarádky a jen jedna si dala tu práci a věnovala čtyři odpoledne na přečtení aspoň jedné knížky a z velké části své problémy vyřešila, ostatní jen hudrují, ale pro nápravu nic udělat nechtějí. Nicméně po přečtení Tvého příběhu jsem se opět rozhodla, že zkusím pomoci, vypadá to, že dokud určité okolnosti nebudou pochopeny, nic se nezmění, alespoň ne k lepšímu.
Takže neber to jako kecání do života, ale jako radu, pro kterou sis pravděpodobně přišla. Chtěla bych Ti doporučit pár knížek, které by Ti velmi pomohly. A to nejen u dětí, ale i u Tebe. Všechny jsem četla, takže vybírám jen ty, co si myslím, budou přínosem právě pro Tebe v této situaci. Knihy nejsou tlusté encyklopedie, ale ani duchaprázdné, je zde spousta skvělých myšlenek, které by člověka určitě nenapadly, čtou se samy jedním dechem. Píší to velmi zkušení a renomovaní psychologové a rodinní terapeuti. A pokud máte napjatý rozpočet, tak nemusíš kupovat vše najednou, ale myslím, že časem bys zjistila, že potřebuješ doplnit a pochopit více. Jinak já si kupuji knížky většinou použité, třeba z mimibazaru, důležitý je obsah, takže neberu v potaz žádné výmluvy na peníze ;-)
A teď k věci.
Pro tebe by byla alfou omegou kniha: 1. Prvorozené dítě!(Jiřina Prekopová), potom 2.Sourozenci bez rivality!. Už z příběhu bylo znát dost „chyb“, kterých se člověk naprosto nevědomky dopustí.
Třetí knížka - hlavně pro tebe: „Jak vybudovat a posílit sebedůvěru“(Jan Práško). Je to výborná kniha a je hlavně a především o tom, jak MOC nás ovlivnily zážitky z dětství a výchovy. Není to prachprostý motivační bestseller, ale strašně moc to pomůže pochopit chyby napáchané na nás samých (a také prevencí jejich nevědomým opakováním na dětech, partnerovi, atd.) a také jejich řešení, jedna z nejlepších psychologických knížek, které jsem na toto téma zatím četla.
Jsem přesvědčena, že v Tvé situaci bez odborné pomoci nebo bez takových „návodů a tipů“ se zkrátka člověk nedá sám dohromady. Nemáš vystudovanou žádnou psychologickou vysokou, abys něco takového dokázala z fleku. Proto Ti doporučuji jen ty osvědčené knihy a autory, aby ses v tom výběru neztratila.

Jako dodatečnou četbu, až si přečteš tyto bych doporučila Děti potřebují hranice a Rodiče určují hranice. A myslím, že pro ten základ by Ti to velmi pomohlo a myslím, že i vyřešilo většinu zmatků, co máš v hlavě vlivem nějaké minulosti.

Přeji hodně štěstí. Věř mi, že stojí za to si najít pár chvil na přečtení těchto knih.
Pa! :kytka:

A příspěvek anonymně, protože nemám náladu si pak svoje doporučení zase obhajovat v deseti dalších komentářích. Radím autorce, nemám čas nazbyt se dohadovat.

 
Anonymní  19.03.13 08:57

Ještě dodám, že prvotní problém u syna ROZHODNĚ není „nedostatek programu“, je to pro něj zástupný problém, ale na to bys přišla sama po přečtení knih. O zástupném problému se zmiňuje i kniha „Do nitra dětské duše“, ale to by byl pro Tebe spíš nadstandart, předtím bych prostudovala výše zmíněné.

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 19.03.13 09:07

Špatná matka rozhodně nejsi, to by sis nedělala takové starosti. Co kdyby sis někam vyrazila sama nebo jen s kamarádkou. Já už byla z dětí hodně vycukaná a teĎ jsem vyrazily s kámoškou na 4 dny do Harrachova do welness hotelu (ona má taky 2 děti) a tak krásně jsme si tam odpočinuly…PObyt jsme pořídily lacino na nějakém slevovém portálu a fakt to stálo za to.

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 19.03.13 09:29

Děkuji za tipy na knihu ani jednu jsem zatím nečetla. mám jich pár v sobě a docela sem si z nich hodně vzala.je tam i etapa o nástupu do školy a puberta..ale to jsem zatím neřešila.
doma mám upřímně vegáč, když syn je ve školce, takže si myslím, že nějak zvlášt nervozní, když pro něj jdu doškolky, nejsem, ale možná taky jo. těžko říct, když sama v sobě hodně tápu a je pravda že posledních pár let i o sobě trochu pochybuju :oops: :roll:

 
Stevia
Závislačka 3390 příspěvků 3 inzeráty 19.03.13 09:36

Urcite nejsi spatna matka, to by ses tim netrapila.
M
Nevim, jestli si zkousela, ale co zajit se synem k psychoterapeutce? Oni si popovidaji, vedi na co a jak se ptat…urcite to za pokus stoji, to neni zadna ostuda.
Me přijde, ze uz mate spolu takovy kruh a samo se to nevyresi, uz nevis, jak ho zastavit.

Hlavne opravdu je potreba jednat ted, dokud je kluk jeste malej, starsi proutek uz neohnes.
Myslim na tebe, at brzy vidis slunce!

 
Stevia
Závislačka 3390 příspěvků 3 inzeráty 19.03.13 09:36

2×..

Příspěvek upraven 19.03.13 v 09:37

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 19.03.13 09:43
Kouzelný pytlík

Pokaždé když se hošík ve vaší spolešnosti zachová hezky z počátku tak 5× za den. Vezměte pytlík látkový, nebo kapnu od polštářku… tašku! Vložte do něj drobnost, jednou nálepku, pak bombon, žvýkačku..! Pokaždé jednu věc..jen jednu! A nechte ho do pytlíku sáhnout pochvalte ho že je šikovný. V případě že ale se nechová zprávně o pytlíku vůbec nemluvte…nepři­pomínejte ho. Poradila mi to psycoložka. Je to motivační..Pevné nervy a hlavu vzhůru.. bude líp! Mám to doma taky… :srdce:

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 19.03.13 10:08

@Ivoka psychologa už jsem v loni byla odhodlaná, ale nějak jsem to časem vypustila, protože se nám to podařilo obrátit k lepšímu, myslela jsem že to zvládnem sami, ale jak vidím s odtupem času, že sami asi nezvládnem :roll:
http://www.emimino.cz/…tvi-ii-9748/
tady jsem psala o našem pokroku a tudíž psychologa nevyhledala

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 19.03.13 10:10

@jan1610 to byhc mohla zkusit, je vidět pořád že kokina či odměny pořád na syna působí, ale mě to prostě přijde hrozně blbý mu za vše, aby byl hodný slibovat kokino.no prostě mě to nepřijde jako motivační, ale jako nucení, že když nebudeš tak nebude toto…

 
Stevia
Závislačka 3390 příspěvků 3 inzeráty 19.03.13 10:33

@mamcapavca ja bych na nej sla fakt prez odbornika. Veř, ze vím o cem mluvim, sama jsem mela podobny problem ze synem, byl tedy starsi a psychterapeutka nam velmi pomohla! Sama bych se z toho nedostala, taky na me „neslysel“.

Ted jsem cetla dobrou vetu o tom, jak se lidi stydi tyhle profese navstevovat (nerikam, ze je to tvuj pripad)
Když má clovek hemeroidy tak bezi k doktorovi kde kdo na nej zadek vystrcit, ale z bolavou duší se kde kdo stydí pomoc vyhledat…

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 19.03.13 10:41

Ahoj, zkus si promluvit s ucitelkami ve skolce, co by ti poradily, jak na nej. A ma doma uz vlastni zodpovednost za ukoly odpovidajici jeho veku, napr. uklidit si pyzamo, ustlat (aspon narovnat perinu), uklidit boty/backory, uklidit hracky, prostrit/sklidit aspon svoje nadobi ze stolu apod.? Tim se deti jednak uci samostatnosti, ale hlavne se citi duleziti a trocha te „prace“ jim neuskodi. Jinak chvalit, chvalit, chvalit za cokoli, spatne okamziky nekomentovat a nerozebirat, proste venovat mu maximum pozornosti, kdyz je hodny. Kdyz „zlobi“, ignorovat ho. Mozna vymyslet nejakou chvili nebo aktivitu, kterou spolu muzete delat jen vy dva, treba kresleni - muzete si zalozit nejakou slozku nebo album na vykresy a stradat je tam, nebo co zkusit spolu varit nebo pect? Treba kdyz mala spi nebo ze by ti malou nekdo pohlidal?
Z tveho denicku je tezke posoudit celou situaci, mozna by to bylo na radu odbornika… Kazdopadne drzim palce, at to zvladnete. Hele nebo muzete psat kazdy den denicek, ty tam napises, co jste delali (treba „sli jsme nakoupit a potkali velkeho psa, ktery na nas stekal“, „sli jsme do parku a videli jsme kosa“ nebo ja nevim, sankovali jsme, bobovali, pousteli draka… - nemusi to byt zadne super plany, deti maji obrovskou fantazii a zabavi se cimkoli) a on at neco namaluje a jak se bude ucit psat, muze pak postupne psat i on… jednou to bude hezka pamatka. A mozna ho to nauci, ze i ve vsednich kazdodennich aktivitach muze byt spousta zajimaveho, ze nemusi byt vsechno jen placene zabavni aktivity, ne? Hlavne ze travite cas spolu!

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 19.03.13 10:41

@Ivoka ne to není můj případ, já s eprostě jen bojím, sama se seboujme navštívila už 3 jak zminuju v deníčku, nebyla jsme nějak nadšená, tak jsem to opět v sobě uzamkla…
budu muset někoho najít…

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 19.03.13 10:47

@Vermilion když jeho slova zní to je nuda… on prostě doma nereaguje na nic, jo zahrát hru člobrdo nebo něco podobného to by mohl hrát pořád..ale já mám doma i své povinnosti, které on nedokáže pobrat, malou, mám hlídání, ale nějak tu samotu semnou nevyhledává…práci doma má. jo snažím se být důsledná, ale pořád se stává spíš běžnou parvidelností, že chodím a všude sbírám jeho oblečení, než aby to měl ustlané a poskládané…když na tom trvám, tak to vždy končí jekotem…a já už si nevím rady, když mi půl hodiny ráno ječí, že to dělat nebude, když já pak na něj vyrukuju že půjdem pěšky, že nám jeho zdržením ujede bus, tak začne ječet ještě více, než aby si pohnul.on to prostě umí, ale doma odmítá :roll:

Příspěvek upraven 19.03.13 v 10:48

 
Petrushell  19.03.13 11:37

Z toho všeho je hned jasné, že syn si dovolí k Tobě to, co by si k jiným nedovolil, protože velice přesně tuší, že se postavíš na hlavu a budeš se odstrkovat ušima, když mu to udělá dobře… Prostě si na Tobě buduje sebevědomí a Ty mu to asi celkem ulehčuješ :nevim: Dokáže Tě lehce zahnat do kouta, protože se dáš. To, že dětem ukazujeme, že jsme pevní a přísní, nemá nic společného s tím, že bychom je nemilovaly.
Děti pekelně dobře vycítí, co mohou z matky vyždímat, kde má slabiny a kde nepovolí a využívají to na 110%. Holt musíme být o krok dopředu a nedat jim šanci nás zlomit 8)

 
strouhalka e
Ukecaná baba ;) 1758 příspěvků 19.03.13 12:11

No ja bych rekla ze je problem mezi tebou a nim. I ja bych zkusila rodinne konstalace. :hug:

 
lucive
Kecalka 453 příspěvků 19.03.13 12:14

Je mi líto, že máš s malým takové trápení. Jak už psala Petrushell, také si myslím, že se na tobě vybíjí a ví, že nikdy nezasáhneš. Myslím si, že jsi skvělá matka, starostlivá, snažíš se vymýšlet nové věci a tak. Je samozřejmě dobře, že děti nebiješ, ale scénu, kdy ječí, že si nebude stlát postýlku jsem zažila u nás doma, když jsme byly se ségrou malé a ségra (mladší) byla taky docela vztekloun a máma jí tehdy lupla jednu přes zadek (všechny jsme z toho byly vykulené), ale přineslo to ovoce. Dítko si uvědomí, že je někde mantinel, který se prostě nepřekračuje. Ty jsi maminka a ne jeho hračka, musí si to uvědomit.

 
szewcz
Povídálka 28 příspěvků 19.03.13 12:31

Zdravím. Tak trochu vím, o čem to je. Mám dcerku 4 roky, se kterou bylo vše absolutně vpořádku a teď, co se narodil syn (nyní je mu 1 rok), je to někdy o nervy. Ve školce ji chválí, jak je šikovná, babičky jsou z ní taky nadšené, ale doma má „svoje“ dny. Když ji o něco požádám, ve většině případech, jako by neslyšela. A začne fungovat, až se pořádně vytočím.
Ale v jejím případě jsem přišla na to, co se děje. Žárlí. Musela jsem ustoupit z některých zásad.
Malý se učí na nyní na nočník a občas ji načapám, jak na tom nočníku je taky. A pak začne volat „mamí, hotovo“, jak to dělávala dřív. Taky jsem musela ustoupit s tím, že již měla pití pouze v hrníčku a musela jsem jí dovolit alespoň večer do postýlky ve flašce čaj nebo Sunar, na který si do narození malého už ani nevzpomněla. A taky občas žadoní, abych ji krmila - hrála si na loupežníky (musím na lžíci či vidlišku nachstat jídlo za jejích talíře a dělat, že to za chvíli budu chtít sníst. Ona to pak rychle strčí do pusy a pak se musím divit, kde to je). Ale před cizími lidmi se za to všechno stydí a chová se příkladně jako velká holka.
Taky jsem s ní začala hodně mluvit o tom, jaká byla, když byla malá, jako její bráška a každý druhý den ji musím ujišťovat, že je mám ráda oba stejně a víc než dřív se s ní mazlit.
Manžel je věčně pryč kvůli práci, tak je to trochu na palici. Trošku klidu mám jen, když je ve školce. A pak o víkendech, kdy se manžel věnuje hlavně dcerce.
Mou jedinou útěchou je, že se to už začíná pomalu dávát do pořádku. A dokonce si ti dva moji špunti každý den popřejí dobré ráno tím, že se k sobě přitulí. :D
Takže držím palec, ať to taky začne brát dobré konce.

 
nazdarek
Kecalka 114 příspěvků 19.03.13 12:53

@Ivoka s tou terapeutkou bych byla opatrná… nedávno jsem byla na konstelacích a hovořili jsme tam na toto téma „děti a psycholog/psychi­atr“… závěr z celého rozhovoru s Dr. Nellesem byl, že je to signál pro dítě, že není v pořádku, ale ono se v pořádku cítí… říkal také, že spíš by měl jí k psychologovi rodič, protože v 99% je ten problém u něj a dítě si s tím neví rady a chová se pak např. agresivně, dělá naschváli atd.

 
Ter85
Ukecaná baba ;) 1995 příspěvků 19.03.13 13:08

Prosim neber to jako kritiku, nezname se, takze napisu jen svuj pohled, ktery na me z denicku tak nejak „vypadl“.

Ja vidim podstatu vaseho sloziteho vztahu, ze ty synka neberes takovyho jak je. Porad se nervujes a jsi ve strehu: „co zase udela“. Neuzivas si deti z minuty na minutu, ale premyslis dopredu, co jak kde udelat. Zkousela jsi zit na zpusob:„tohle je mozna posledni muj den v zivote, tak si ho uziju“? Proste syn takovy ted je, tak se chova, takovy proste je, tak to zkus prijmout a „posunout se“.

Jinak znam to z druhe strany, dlouha leta jsem volnocasove pracovala s detmi. Meli jsme tam par „ztracenych“ pripadu, kdy nam je rodice privedlii s tim, ze dite je nezvladatelny, nesnesitelny, sprosty a drzy, par rodicu mi i dalo prasky, kdyby byla opravdu krize. Na oddile byly takove deti spokojene, hodne, zlobilo v mezich normy jako ostatni deti. Jakmile prisli rodice, z pohodaru se staly spratci. Ale cim bych te chtela uklidnit je, ze ze vsech problemovych deti vyrostli skveli lidi. Kdyz se dneska obcas sejdeme a dojde na povidani o rodicich a detstvi, kazdy z nich ma/mel s rodici nejaky problem. V drtivy vetsine maji „deti“ pocit, ze se rodicum „nepovedli“, ze na ne rodice kladou vysoke naroky a odmitaji prijmout je takovi, jaci jsou.

 
Ali-Ali
Extra třída :D 11138 příspěvků 19.03.13 13:13

@nazdarek
v tomhle souhlas - odbornika ano, ale prvni rodice a tan aniz by to deti vedeli.
Nekdy pomuze opravdu i jen pohled z jineho uhlu, par rad, postrehu, par zmen v chovani a situaci to muze hrozne moc pomoc.
Cist knizky je fajn, ale stejne si je clovek vylozi zas z toho sveho pohledu. Lepsi teda knizky nez nic, ale psycholog je lepsi.
Kamaradka chodila k detske psycholozce sama, chtela spis resit veci ohledne otce sveho ditete - jak mu podat, ze o nej otec nestoji. A vzdycky prisla i ona sama zklidnena, uvolnena a nabita novou silou.
Takz epreju, at nekoho takoveho taky najdes.

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 19.03.13 13:44

Předem díky za komenty :kytka:
@strouhalka e a kde bych jako takové rodinné konstalace měla hledat? nikdy mě to nějak nazajímlao a popravdě, jestli to má něco v sobě spirituálního, moc v to nevěřím :roll:
@lucive zasáhnu, většinou, se ale sažím, aby to šlo tou schůdnější cestou, já se umím i vytočit, umím i řvát, že se barák třese, ale prostě syn je temperametní už od narození, popisovala jsem problém do batolete v min. deníčcích. Tak prostě mě přijde že od neviného vyhrazování hranic to přešlo do naschválů atd :roll: @szewcz nemyslím si, že by měl potřebu se vyrovnat své setře, aby získal pozornost, nemyslím si, že by zlobením chtěl též přivolat mou pozornost, mě prostě přijde, že mi něco pořád dokola vyčítá, nevím proč? zkusím to zkusím, nějak vychytat a přiblížit se mu, bavíme se hodně často o tom, že i on byl miminko, že i on byl batole jako jeho sestra. mají i chvilky kdy si rozumí a přijde, že se sny vrátil do mimi období a že ji i přesto, že ona ještě nemluví rozumí…
@nazdarek i to mě už napadlo…bojím se toho pořád, aby to spíš nebral jako podraz ode mě, že ho ženu k nějakému doktorovi, on je chytrý, myslím, že by si to uměl dát dohromady :roll:
@Ter85 souhlasím,jsem víceméně nervní člověk, ale hledám sama v sobě příčinnu, pro špatnou zkušenost s bývalými terapeuty, už mám strah k nějakému jít, zksuila jsem neplacené i ty soukromé. jsem hodně citlivý člověk. hodně poznamenaný minulostí. ne, že bych ji v sobě dusila, jsem stím vyrovnaná. ale prostě nedokážu přes to přejít a hodit se doklidu, když se dám, podaří se mi být naladěná, přijde rychle něco, co mě rozhodí a to je můj problém, nedokážu být vyrovnaná dlouho :roll:

 
Cupinka  19.03.13 13:45

Přijde mi, že u Vás jsou hned 2 problémy: první máš ty…tady by asi odborník byl na místě… ty si nevěříš, máš málo sebevědomí, možná úzkosti, obavy… / těžko říci z čeho to pramení…snad tvoje výchova v děttsví???/ Zkus se věnovat sobě!!! Dítě bude OK, když matka bude OK..to je princip.

druhý problém by mohl být skutečně v sourozenecké rivalitě, jak zmiňuje někdo výše. Odborně se tomu říká-opoziční vzdor- dítě je rovněž úzkotsné a navenek se projevuje agresivně. Změny v jeho chování jsou patrné pouze v rodině. Zkus mu koupit Magne B6 v lékárně 2×d, lehčí stres se tím dá zvládat nebo meduňový čaj popíjet k večeru 2-3dcl.
Možná bych zvážila i formu rodinné terapie.
Hodně zdaru :mavam:

ve srovnání s jinými nemocemi je opoziční vzdor banalitka :pankac:

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 19.03.13 13:49

@Ter85 ještě jme zapoměla..tohle asi nebude nic pro mě, já to asi nedokážu žít ze dne na den..jsem s manželem 7 let. první rok byl nádherný, splodily jsem po krátké známosti syna, pak se vzali, jenže potom nehoda. strach, stres, bolest. dostal se z toho, do té doby si troufám, přirovnat svůj život ze dne naden jako by byl dnešní den poslední, ale pak se něco prostě ve mě změnilo. poté co jsem přišla o práci ke všemu těhotná měl manžel zánět mozkových blan z encefalitidy další rána už tak pro mou malou psychickou rovnováhu, a od tý doby je to prostě na houby :roll:

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 19.03.13 13:53

Cupinka ano přiznávám, mám problém a to sama v sobě, ale jak můžu někomu věřit dalšímu po tak špatných zkušenostech když nedokážu ani sobě zvednout sebedůvěru? mám dny kdy bych mohla štěstí a radost rozdávat, hlavně to přijde když se nám dleší dobu daří kočírovat příjmy a mě prostě těší, že můžu koupit nějakou nadbytečnou věc. třeba jen drobnost, ale záhy se prostě něco stane, cokoliv, byt banální prkotina. a já jsme zase tam kde jsme byla…tak hodně potřebuju, abych se dokázal naladit a vyryovnat a atak málo mi stačí abych zase byla ta streslá matka co si eví rady sama se sebou

 
nazdarek
Kecalka 114 příspěvků 19.03.13 14:06

@mamcapavca … opravdu začni nejdřív u sebe… dej dohromady svou psychiku a lásku k sobě samé… psychologa/psychi­atra nebo jiného terapeuta hledej na základě doporučení… jinak nevím odkud přímo jsi, ale rodinné konstelace stačí zadat do vyhledávače a vyjede ti spousta odkazů… tahle paní je dobrá a má hodně zkušeností http://www.konstelace.eu/cz/o-nas.htmlhttp://www.equilibrium.cz/ … opatruj se :hug:

 
Cupinka  19.03.13 14:12

Ještě pozn. rodinné konstalace nesjou nic spirituálního, jen pohled z jiného břehu.
Píšeš-" nemyslím si, že by měl potřebu se vyrovnat své setře, aby získal pozornost, nemyslím si, že by zlobením chtěl též přivolat mou pozornost, mě prostě přijde, že mi něco pořád dokola vyčítá, nevím proč? "

Možná to, co ty si NEMYSLÍŠ je právě to ono a když tu myšlenku jen připustíš, zase budeš blíže k jádru pudla.

Správná terapie ti pouze udělá nabídku, je na tobě co si vybereš. Nevím, kde jsi byla u jakého terapeuta, ale správná terapie je jako v krámě. Dostaneš nabídku a je na tobě, co koupíš!!! :palec:

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 19.03.13 14:16

cupinka něco do sebe to možná má :) možná fakt moc přemýšlím

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 19.03.13 14:16

@nazdarek praha je velmi daleko a pozjištuji děkuji :)

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 19.03.13 14:37

Kouzelný pytlík
My sme se nepochopily! Kouzelný pytlík je motivační v tom smyslu, že vy mu o něm neříkáte… bud hodný a přijde pytlík… nezlob nebo nepřijde. Očíháte situaci kdy se to hodí.. ze začátku budte schovívavější!
Třeba příklad… ráno jdete do školy /školky! Sám se snaží oblíká..! Vy ho pochválíte si šikula.. je dobré mít v pytlíku nachystáno pokáždé něco jiného nemusí to být jídlo.. a Vy se sním uážete.. hele byl si šikovný přišel k nám pytlík… sáhni si! Z počátku 5 x za den a pomalu snižovat a být přísnější. Neříkejte o pytlíku nic.. Jen že chodí za dětmi co jsou hodní a šikovní.. pokud se zeptá! Víc ho nerozebírejte neříkejte o nem!
Má ho to motivovat k tomu být snaživý být hodný, poslechnot! Pokud zlobí nevyčítat a pytlík nepředhazovat. Je jedno co mu ta dáte.. A pořád mějte na mysli, že je to kluk… děti zlobí je to normální.. :srdce:

 
Cupinka  19.03.13 14:43

Ještě mě k tomu napadlo toto. Zkus si sednout a napsat myšlenky, kterými se žereš… a z čeho máš strach.
např. jak padlo v deníčku…" v hloubi duše myslím, že tu chybu dělám já„, " bojím se změny, jeho nástupu do školy“…apod. Těch negativ je tam hodně Obviňuješ se, trýzníš se…je to zbytečné a nikdo o to nestojí!!! :cert:

Pak zkus napsat ke každé větě opak..např. " mohu si dovolit udělat chybu, nikdo není dokonalý" nebo " jsem otevřená změně a nástupu syna do školy, vše bude jistě dobré…"

Ve 3. fázi si pak tyto pozitivní myšlenky / kterým zcela jistě nevěříš :pankac: / rozvěs kolem sebe- do kuchyně, nad postel atd…
Pozoruj, jestli to bude mít za měsíc nějaký efekt. :D

 
Althya
Ukecaná baba ;) 1748 příspěvků 1 inzerát 19.03.13 16:15

Ja teda nevim, ale to, jak se k tobe tvuj syn chova, to neni normalni. Z toho, co pises, mi pripada, ze je to rozmazleny fracek, ktery te jen psychicky depta :nevim: Asi jste si ho nechali prerust pres hlavu, nejspis malo dusledna vychova. Ze je ve skolce hodny a tebe ma na haku, moc dobre si to uvedomuje. Nevim, jak poradit, ja bych si s nim asi promluvila ve smyslu, ze jsou deti v jinych zemich sveta, ktere by byly stastne na jeho miste, tak at se zklidni… :cert:

 
nazdarek
Kecalka 114 příspěvků 19.03.13 16:58

@Althya ahoj promiň ale děti jsou naším odrazem… tím jak se chovají nám dávají najevo jak se k nim chováme my… nemusí to být na vědomé úrovni… moje dcera si kousala nehty, když jsem to přestala komentovat a dělala, že to nevidím, začala si je kousat přímo přede mnou a provokativně se u toho na mě dívala… shodou okolností jsem se zrovna dostala na konstelace a ptala jsem se na to… terapeut mi na toto postavil konstelaci a zjistili jsme, že ji podvědomě nechci pustit k jejímu otci… bylo to jen její volání o pomoc… takové „mámo já chci tátu“… a dělala jsem to přesně jako má matka :nevim:

 
nazdarek
Kecalka 114 příspěvků 19.03.13 17:00

@mamcapavca ona má občas termíny jinde než v praze… stačí jí napsat nebo sledovat stránky kde bude ;)

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 19.03.13 17:16

@nazdarek děkuji kouknu se po tom :) ještě by mě zajímalo, nikdo nic nedělá zadarmo, že :mrgreen: tak jsem osvětlila, že finance nejsou nějak zvlášt překypující..dá se to nějak pro zajímavost vyčíslit :?:

 
szewcz
Povídálka 28 příspěvků 19.03.13 18:12
"terapie" pro sourozence

Pokud fakt potřebujete pomoc, tak vím od známé, že v Brně je velmi dobrá psycholožka pro vztahy pro sourozence a jejich rodiče. Měla u nás jednu přednášku (stála 250,– Kč), ale stálo to za to. Byla to velmi příjemná paní. Jestli budete chtít, zjistím podrobnosti.

 
nazdarek
Kecalka 114 příspěvků 19.03.13 18:41

@mamcapavca jednodenní seminář ca 7 hodin okolo 950 Kč :( což u Vás bude asi kámen úrazu… určitě by Vám tam ale ukázali kde je příčina a co s tím… pak budete schopná i některé věci zjistit sama s pomocí literatury

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 19.03.13 19:47

@szewcz jestli můžu poprosit o více info do zpráv děkuji :kytka:

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 19.03.13 19:47

@nazdarek to bude docela dost velký problém :zed: :roll:

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 19.03.13 19:51

Chci poděkovat za reakce do zpráv. né, že by mě těšilo, že stejné či obdobné problémy mají i jiní rodiče, ale tak v koutku duše mě to uklidnuje, že opravdu nejsem sama na tom světě, co se takto trápí. přeju všem, aby se to podařilo srovnat :kytka: už mám terapeuta pro sebe na doporučení, obhlížím i tu literaturu, tak doufám a věřím, jediný co ted mám je věřit, hlavně sama sobě.. :andel: bohužel nejsem si vůbec jistá „v sobě samé“

 
Niqitka
Ukecaná baba ;) 1342 příspěvků 19.03.13 20:37

Ne nadarmo se říká škoda rány, která padne vedle. Ty se vzchop jsi dobrá matka, nenech se sebou cloumat. Možná jsi moc citlivá a moc některé aspekty vnímaš. To by asi koukal kdybys ho jednou seřezala co?
Já bych mu těch pár facek dala dřív než vám opravdu přeroste přes hlavu. Když diplomacie nezabírá, tak co. Osobně si myslím, že příručky píšou lidi co se nudí a s realitou to mnohdy nemá nic společného. :nevim:
prosím ukamenovat :D

 
Pavule
Stálice 51 příspěvků 19.03.13 20:48

Ahoj, já s tebou soucítím, máme taky zlobivý dítě jenže ten má teprve 3 roky, teď čekáme jen na zápis do školky a doufáme, že se tím trošku zklidní! Jestli ho ale letos opět nevemou, tak nevím jak to s ním další rok vydržím. Taky máme ještě mimino a on mu taky dělá naschvály, od rána do večera ho jen okřikuju a nějaký bití to na něho absolutně neplatí. Taky bych chtěla vědět do dělám špatně. Doufám, že brzo začne to pravý jaro a půjde konečně do školky a trošku se zklidní. Přeji pevný nervy!

 
Nika079
Zasloužilá kecalka 526 příspěvků 8 inzerátů 19.03.13 21:00

Napadlo mě hned, co na to manžel - táta? nemohl by on pomoci a synovi naznačit jasně, že takhle se k mamince prostě nemůže chovat?! Na výchovu musí být 2 a u kluků je táta (mužský vzor) hodně důležitý. Upřímně, napadlo mě i to, jak se chová muž k Tobě, protože děti lecos okoukávají. Asi jsem naivní, ale když se k sobě maminka s tatínkem chovají s láskou a s tou se chovají i k dětem, tak by to děti měli vycítit a nezlobit. Naivka, že? :)

 
marrcellka
Ukecaná baba ;) 1686 příspěvků 19.03.13 21:06

@Niqitka Seřezat? Co tím myslíš? Zmlátit dítě do bezvědomí? Na to už je ten kluk dost velkej, ale hlavně je to nedůstojné.

 
Ivunka87
Závislačka 2615 příspěvků 19.03.13 21:10

Ahoj :-) prožívám se synem něco podobného bude mu 7let :-) Drž se já se utěšuji tím žeto je jen určité období, které jednou zmizí :)

 
petramrk
Ukecaná baba ;) 1950 příspěvků 19.03.13 21:24

Ahoj, tak kritizovat tě, že jsi špatná matka nebudu, to nejsi, máš o své děti zájem a chceš jejich i své problémy s nimi řešit - takže rozhodně nejsi špatná matka, a to že něco nefunguje neznamená, že jsi :)
je to zvláštní takové chování, ale některé děti se takto projevují - může to být i snaha o upoutání tvé pozornosti, z toho co píšeš si myslím, že se snažíš svou pozornost dělit mezi děti rovnoměrně, jisté je to, že menší dcerka potřebuje péče víc než starší syn - i přesto může mít pocit, že se mu nevěnuješ dost
určitě bych na tvém místě vyhledala něčí pomoc, nemusí to být zrovna psycholog, spíš někdo, kdo tvého syna trochu zná, a má nějaké zkušenosti s dětmi a jejich chováním - třeba i učitelka ze školky, kdyby si na vás našla chvilku času a zkusit to probrat
ta třetí osoba mezi tebou a synem by si měla promluvit s každým a zjistit, co mu vadí a zkusit to pak společně nějak řešit četla jsem dříve u tvůj minulý deníček a pochopila jsem, že smajlíky a mračouni v té době zabraly, tak teď jen najít, co by pomohlo tentokrát
budu na Vás myslet, ať to zvládnete co nejdříve a ke spokojenosti všech v rodině :)

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 19.03.13 21:39

Jsem přesvědčená, že děti fungují na dva programy: 1) program na maminku, 2) program na ty ostatní. Zatímco moje děti když jsou u babičky, jsou ty nejhodnější, nejsnživější zlatíčka, stačí abych přišla já, a začnou řádit jak tajfuni. Nebo na lyžích… s tatínkem lyžují jako vojáci, lyžuju s nimi já a najednou slyším fňukání a nejraději by chtěli nosit na rukou. Dlouho jsem to nemohla pochopit, ale po rozhovoru s několika kámoškama jsem to pochopila: jsme maminky, ty co utěšují a zalepují bolina, ty, co se s dětma učí a chodí k dotorce, ty co kojily, krmily… a přístup dětí k nám je proto úplně jiný. Děti prostě ví jak na nás! Zakladatelko, buď v klidu, nejsi v tom sama!!!

 
Mišanila  19.03.13 21:53

Tak já si taky myslím, že nejsi jediná koho mají děti na háku ;) Jsi nejbližší člověk, on si je jistý tvou láskou a tak si k tobě dovolí i to, co by si k jiným nedovolil.
Možná by psycholog pro tebe nebyl od věci, když už si fakt nebudeš vědět rady. Můžeš to s ním celé probrat a třeba přijdete i bez přítomnosti syna na to, kde můžeš dělat chybu. Je ale i možné, že žádné závažné chyby neděláš, jen můžeš mít náročnější a komplikovanjěší dítě.
Můžeš si taky přečíst nějakou knihu o jiném přístpu k dětem, třeba „Respektovat…“, na náročnější děti to může i zabrat, alespoň něco z toho.

Syn může opravdu dost žárlit, i když se ti to nezdá. Třeba cítí, že tě víc štve než dcera a tak zlobí a ignoruje tě, nevím. V tomhle věku taky může nastupovat taková ta první puberta, kdy začnou být děti drzé a někdy na zabití.

Kamarádka měla opravdu hodně náročného syna, zdědil komplikovanou povahu po otci a jako malý byl někdy fakt nesnesitelný. Kamarádka fungovala jako jeho hromosvod pro špatnou náladu, někdy jsme teda koukala, co vše si od něj nechá líbit, bezdětná no ;) A to ona teda nešla pro ránu daleko, křik a pár na zadek bylo doma běžné. Takže to taky není lék na všechny výchovné problémy. Dnes je mu 15 a je to docela pohodový kluk, vyrostl z toho, i když trochu náročnější a komplikovanější asi bude pořád.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »