Ona je prostě svá – opatrná

Miruše  Vydáno: 25.02.12

Jak na nedůvěřivé dítě? Na to jsme se snažili najít odpověď 14 měsíců. A našli. Je to pár týdnů, co nastal zlom v jejím chápání obyvatelstva světa, ale i v metodě, jak jí ono obyvatelstvo servírujeme.

Přede dvěma měsíci

Naše Veronika nenávidí cizí lidi (=všechny krom svých rodičů). Ženský obzvláště. Nevím proč, nijak ji k tomu nevedeme. Naopak se ji s nimi snažíme seznamovat, řekla bych, příjemným způsobem. Ona však můj názor jak vidno nesdílí. Bleskový úprk k jednomu z rodičů, vražedný křik a odvrácení hlavičky od, z jejího pohledu jednohlavé saně s krvavými zuby a drápy nasvědčujícími jistou smrt všech dětí vyskytující se v její blízkosti, ani trochu nevypovídá o „příjemnosti“ metody, jež je vedena s pomocí vět jako „to je hodnááá tetaaa, Verunko, koukej jak se na tebe hezky smějeee!“ (Mimochodem po této větě vyloudí úsměv na tváři každý, kdo se hodlá vetřít do přízně dítěte. V našem případě: RADŠI vyloudí…).

Nedovolím si ji vzít do mateřského centra, které je přímo napěchované „jednohlavými saněmi“ (ale na jaře bezpodmínečně jdeme), a jsem ráda že se nestěhujeme do města, kde by byla nucena přepravovat se společně s doslova hejnem různorodých… prostě „lidí“ (a na vsi zůstaneme). Kdyby například do toho MC chodila už dávno (a já s ní :-D ) a ve městě žila, cizí lidi by zřejmě neřešila. Stýká se „jen“ se sousedy, oběma našimi rodinami, našimi kamarády a jejich dětmi. Tedy možný důvod její mánie známe, ale vysvětlil by mi prosím někdo, proč to dítě hystericky ječí i na sousedy, komplet všechny členy obou rodin, kamarády rodičů, a tlemí se pouze na nás dva a děti našich kamarádů? :mrgreen:

Dnes

Metodu seznamování s cizími i „méně cizími“ lidmi jsme před pár týdny změnili. Změnili jsme ji z příjemné pro nás i „saně“, ale neúčinné pro dítě, na účinné pro dítě, ale nepříjemné pro nás i člověka, který má touhu vetřít se do přízně naší opatrné holčičky formou sahání na ni, pokusů pochovat si ji či pohladit, koukat a MLUVIT na ni. Spočívá v jednoduchém, ale mnohdy o to méně chápaném ZÁKAZU na to dítě sahat, chovat si ho, hladit, zírat na něj a v neposlední řadě směrem k ní vydávat jakékoliv zvuky. A to všechno je potřeba stihnout vysvětlit ještě před tím, než nás chudák saň pozdraví :mrgreen:

Pokud dodržíte má doporučení, Verunka se o vás začne po chvíli zajímat sama, po další chvíli přijde opatrně k vám a přibližně za hodinu projeví zájem o vaše hodinky. První známka komunikace je na světě a vy máte protentokrát vyhráno. Pokud vás ale neuvidí alespoň každý druhý den, příště můžete začínat odznova :lol:

Mnoha lidem to ale opravdu vysvětlit nejde. Zvláště když to máte říci v holých větách, rychleji než kulomet, zkrátka dříve, než nechápající zúčastněný s jistě dobrými úmysly, neúmyslně rozpoutá třetí světovou. V čekárně to ještě jde, tam se všichni soustředí na ta malá prťata, včetně naší prtice. Problém nastává, jakmile vejdeme do ordinace. Ona ty dvě ženský prostě nesnese. Už od malička. Kam nemá lézt, co nesmí dělat, do čeho nestrkat prstíky a co si naopak nestrkat do hlavy, to si madam nepamatuje, ale kdo jí před mnoha měsíci při očkování probodl jehlou pravé stehno, ví naprosto přesně.

S množícími se mozkovými buněčkami ale pozoruji zvětšující se míru její tolerance cizích lidí. Možná díky tomu, možná i díky svolení se sezením na mamince při posledním očkování do ramínka u paní doktorky před měsícem ani nepípla. Ale ráda teda nebyla :lol: Pozorovala jsem její trpný výraz celou dobu, kdy se jí Mudra vyptávala na spoustu hovadin, na které i kdyby malá mohla, tak neodpoví už z principu, a když už princezně došla trpělivost, místo rozevření hlavy=brány pekelné a vypuštění křiku síly řevu vojska, raději zabořila obličejíček do mé hrudi a počkala až se to přežene (=až na ni doktorka přestane mluvit a my konečně odejdeme).

Svůj pokrok předvedla i panu technikovi od internetu, který nám tu byl předevčírem cosi štelovat. Vyhrabal se (nevím jak) po strmém, totálně zledovatělém dvorku sousedů nahoru k nám (my to dolů jezdíme po pr*eli a nahoru lezeme po čtyřech – chtěla jsem po něm prozradit, jak to udělal a nehavaroval, a s větou: „ode dneška mi tu budete nosit dítě“ jsem mu popřála hodně štěstí při odchodu. Poznámka – ještě to odpoledne jsme cestu posypali vítězně nalezeným pískem). Vešel do domu a ačkoliv pak prozradil, že má dvě děti, BEZ mého varování „nemluvit na ni, nechovat, nešahat a nekoukat“ mluvil JEN na našeho psa. Když jsem si uvědomila, že mi tu chodí jeden velkej a cizí, a jedna malá, a jeden druhého si přitom vůbec nevšim, připadala jsem si jak v jiném časoprostoru. Teda já ne – ONI každý v jiném časoprostoru. Moje dítě neřve! Když na ni totiž někdo mluví venku, to je vrchol, ale jakmile si někdo dovolí přijít k nám, může být němý i slepý, a to je pro ni vrchol nad vrcholy.

Nechala jsem metodu metodou a čekala, co bude dál. Pán si šteloval, dcera se mi přehrabovala v odpadkovém koši (jak jsem později zjistila – čuměla jsem totiž na štelování), vylovila z něj celkem dvě slupky od brambor, jednu si strčila do huby a druhou nabízela znechucenému psovi, jehož se slupkami posléze začala honit po baráku. Pes prchal. Dítěti jsem vyrvala slupku z huby, psa poslala na místo (protože když zrovna nebyl naháněn, radostně skákal po méně rozradostněném technikovi)… a v tom se to stalo. Dva časoprostory se prolnuly a moje dítě se zahledělo na cizího chlapa v baráku. Tak co bude? Nic. Chlap zíraje do nějakých lejster přešel místnost ke stolu, že si tam něco napíše. Jak šel, dítě couvalo, až docouvalo ke kuchyňské lince (cca 3 metry od chlapa – dál to nešlo), sedla si do otevřené skříňky s hrnci, její oči se pomalu změnily z překvapených na značně důležité až drzé a můj odhad jejího toku myšlenek byl potvrzen vzápětí, když si jednu nožičku pokrčila, druhou natáhla, a dala ruce v bok! :lol:

Její postoj i výraz tváře se nezměnil ani v okamžiku, kdy si konečně technik všimnul, že je tu i dítě a pozdravil ho. Usmál se a víc ji neřešil. Dopsal, co potřeboval, a s mými díky za vykonané, odklouzal k autu. Na rovinu říkám, že jsem se dusila smíchy, nebo jak by řekl můj manžel „smála jsem se do kapsy“ celou dobu, co ta malá frajerka dávala jasně najevo, co si o pánovi a jeho přítomnosti v JEJÍM domě myslí. Když jsem za ním zaklapla dveře a vrátila se k malé, jež stále seděla tam, kde doposud, nyní již s rukama volně plápolajícíma podél těla a spokojeným výrazem, dostala jsem patřičný záchvat smíchu! Co TOHLE jako bylo, Verčo?! Verča se zvedla, objala mě, a řekla bych s pocitem zadostiučinění odkráčela jistým krokem zpět ke koši. Asi předpokládala, že když takhle pěkně pána vyřídila, bude její hrabošení v odpadcích po zbytek dne beztrestné. Což jí samozřejmě neprošlo.

Naše sousedka, se kterou máme společný dům už nabírala po tolika měsících snahy skamarádit se s Veronikou velkého zoufalství. Verča ji zná, ale řvala skoro pokaždé. Až naše metoda jí zachránila nervy. Ona má totiž malou hrozně ráda, ale ta ji k sobě pustí jen, jak se říká, v úterý a v dubnu. A tak jsme spolu začaly všechny tři chodit na krátké procházky. Každý den. Sousedce to dalo velkého přemáhání, aby na ni nemluvila, ani nezírala, a aby si všímala jen mě. Verunka si na procházkách ťapala, padala do závějí, ráchala se v loužích a tetu začala po pár dnech brát jakože normálka, pohoda. Vidíme úžasné pokroky, kdy se už s klidem nechá od tety zvednout, když havaruje, i k ní nejistě přiběhne na zavolání, a tůhle se na ní dokonce usmála (Veronika na sousedku). Mám z malé opravdu radost. Za tu trpělivost s ní to opravdu stojí, protože ona je normálně strašně hodná, klidná a mazlivá holčička :srdce: (což nám cizí lidi přirozeně nevěří :lol: ). A já jsem svým způsobem za její nedůvěřivost a opatrnost vlastně ráda :-)

S cizími lidmi bojujeme dál. Sousedi, kamarádi i příbuzní s námi naši „hru“ s nemluvením, nekoukáním a nesaháním RADŠI hrají a všichni jsme spokojení. A cizí lidi? No tak ti, když mě neposlechnou, ať si narazí :lol: Verča je prostě svá.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 25.02.12 15:38

Moc hezky napsané. Ta slupka od brambor mě odrovnala! :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 25.02.12 15:58

mě též drovnal odpadkový koš :pankac: no zírám,jak opravdi jsou ty děti už tak v útlém věku vlice inteligentní :kytka:

 
small.pilot
Kecalka 159 příspěvků 25.02.12 20:06
Verunčina bledě fialová vezre Nelinka

Nelinka se chová podobně, jen to není asi tak vyhrocené. Mluvit a smát se na ni lidé mohou, ale zásadně nesahat. U doktorky je hysterák i při měření, ale tam tvá metoda asi nezabere. Všimla jsem si, že nejhůře snáší starší lidi a to včetně babiček, které žijí daleko. Snad se to časem zlepší. :potlesk:

Holky jsou prostě osobnosti s názorem od narození. :)

 
Tribezz
Povídálka 18 příspěvků 25.02.12 21:43

Miruse moc vas zdravim,muj prispevek se nebude zaobirat odpovedi na tento denicek, ale chtela bych vam rict,ze vase prispevky a denicky vzdy ctu s nadsenim a ikdyz vim,ze vas zivot vam nadelil,kdejake strasti a slasti, vzdy jste bravurne vybruslila s nadhledem a duvtipem, ktery je podle me ctenare pro vas tak typicky. Preji vam mnoho stesti v budoucnu, mala at vam dela samou radost a dale piste denicky, ktere me vzdy rozesmeji. Ackoli vas neznam osobne, cisi z vas neco, co cloveka zahreje u srdce. Mejte se krasne :-)

Omluvte psani bez interpunkce,ale pisu z mobilu.

 
Blandik
Zasloužilá kecalka 817 příspěvků 25.02.12 21:54

já to cítím podobně, taky jsme „měli“ citlivé dítě, cca do jeho dvou let..a přesně tohle jsem cítila - kéž by ti příbuzní se na něj hned nevrhali, nelíbali, nenutili ho do konverzace, ale prostě ho nechali dýchat, rouzkoukat…Reakce našeho syna nebyly tak silné, přeci jen ale potřeboval déle než většina dětí se rozkoukat…v roce a půl jsme byli pár krát v centru, byl to pro něj děsivý zářitek - tolik dětí a hluku na jednom místě..ve dvou letech jsem vybrala montessori centrum, tam se tři měsíce držel u mě, ale už chodil rád…po třech měsících najedou zlom, a mohla jsem klidně si zajít sama na záchod…cca v té době, něco přes dva roky si najednou začal povídat s cizíma lidma venku, sám od sebe, bylo to kouzelné…vidět ten přerod z citlivého a pozorujícího dítěte, v klidné a jisté dítě..

 
xangel87
Kelišová 6555 příspěvků 26.02.12 00:45

Miru tohle též zažíváme hooodně dlouho, malej je prostě super posera, donedávna takhle reagoval dokonce i na tchýni ( na mojí mámu ne, zajímavé :lol: ).

Moje metoda je držet ho v náručí tak dlouho, dokud se neoťuká.On si z bezpečí mámy prohlíží cizáky a po nějaké době je v pohodě a jsou kámoši :lol: Prostě typická separačka, kdy dítě potřebuje máminu sukni.

 
Ema N.  28.02.12 13:26

naprosto kouzelny denicek, jako vsechny Tve. :) Diky za nej.

A bud rada, ze je neduveriva. Ten nas prtousek by nejradeji sel s kazdym, kdo ho oblekne (to tedy za revu jako blazen) a vysvobodi ze 4 sten a vyjde s nim do bajecne svobody zvane zahrada… :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
LucaLuca
Závislačka 4435 příspěvků 28.02.12 22:56

Cha chá. :lol: :lol: :lol:
Našim to trvá 2 hodiny, než se oťukají, ale jinak jsou normální. :mrgreen:

Vložit nový komentář