Ondrova dobrodružná cesta na svět

Baby86  Vydáno: 31.10.13

Dneska už se tomu směju. Ale tenkrát byl pro mě každý den velkým krokem do neznáma. A velice často jsem měla opravdu „nahnáno“. Je zázrak, že moje „adrenalinové“ těhotenství skončilo dobře! Nevím, jestli existuje Bůh. Přesto mu každý den děkuji za to, že nám toho malého kulíška poslal!

Pomalu začínalo léto a já „očekávala“ měsíčky – znáte to. A ony tak jako kdyby „přišly a nepřišly“. Měla jsem již několik dní tušení. Najednou mi bylo velice nepříjemné sbírat po pejscích hromádky, vadila mi zubní pasta. Ale pořád mi nějaký ten nevěřící Tomáš v duchu vykládal: „To se ti zdá, to se ti zdá, už ti hrabe!“

Pak mi přestalo chutnat kafe. To už vážně bylo přinejmenším podivné. Měsíčky-neměsíčky trvaly již pár dní. Nevydržela jsem to, udělala jsem si test a na něm byly jasné dvě čárky. Byla jsem z toho ale rozpačitá a hned vzápětí jsem si nadávala, že jsem hloupá, když jsem si test vůbec dělala, protože se miminko možná ani neudrží. No, začala jsem krvácet. A dost. Byla jsem zklamaná. K doktoru jsem nešla, asi bych neunesla, kdyby mi řekl, že se mi to stalo znovu…

Krvácení ale bylo jen „jednorázové“. Příznaky přetrvávaly, přidala se bolest hlavy, častá návštěva toalety. Že by? „Nesmysl!“, pravil nevěřící Tomáš. A tak jsem vyčkávala další měsíčky.

A ty, k mému překvapení, opět „přišly a nepřišly“. Špinění ale bylo slabounké, trvalo jen asi tři dny. To už jsem tomu svému „Tomášovi“ moc nevěřila, že těhotná nejsem. Manžel mi řekl, že bych si konečně měla dojít k lékaři. Podle výpočtů jsem byla v 11. týdnu. Tak jsem se objednala. To ráno před prohlídkou jsem si ještě pro jistotu udělala test. A ta druhá čárka byla strašně slabá! Cože? To snad ne!!! Hned jsem napsala manželovi hysterický citový výlev, že nikam nejdu, že je to určitě zamlklé těhotenství. A dobalila jsem si batůžek, protože jak jinak, půjdu na revizi do špitálu, že… Manžel mi napsal, že přece nebudu věřit nějakému hloupému papírku. Jak on to dělá, že je takový kliďas?

Lékařka potvrdila těhotenství na 11. týden. V bříšku však bylo ještě jedno embryo, které ale zamlklo… Dostala jsem průkazku, neschopenku a žádanku na screening v I. trimestru. Volala jsem tam, abych se objednala, vzali mě hned ten týden. Šla jsem tedy za pár dní na krev. Za další týden na ultrazvuk. To se mnou šel i manžel.

Doktorka dlouho nic neříkala, pořád koukala do výsledků, miminko podrobně prohlížela, poslouchala. Řekla, že je malinké, že neodpovídá gestačnímu stáří. Hormonů jsem prý „vyrobila“ velmi málo a je si tudíž skoro jistá, že těhotenství zamlkne. Kdyby ne, budu muset na amniocentézu, protože je zde vysoké riziko, že miminko má Downův syndrom. To byla tedy „pecka". Manžel koukal jako zmoklá slepice a já byla totálně vyšťavená. Zeptala jsem se, co je na ultrazvuku špatně. Ona na to, že nic, jen ty výsledky z krve jsou bídné a tím, že to byla dvojčata, je to ještě horší. V autě jsem propukla v zoufalý pláč. Nedokázala jsem si představit, že mě ta hrůza čeká znovu a ještě k tomu s mým vlastním souhlasem?! Nikdy!

Dva týdny na to už jsem začala cítit slabounké pohyby, byla jsem v 15. týdnu. Něco mi říkalo, že miminko nemocné není. Šla jsem na genetiku. Paní doktorka mi vlila optimismus do žil. „Buďte v klidu, tohle vůbec nic neznamená. Ale do amniocentézy půjdeme, že? Jistota je jistota.“ Tak jo. Podepsala jsem papíry, nabrali mi krev. Za tři týdny to mělo vypuknout. Mezitím mi zjistili rozbouřené hormony štítné žlázy a anémii - takže prášky, prášky, prášky.

Den před amniocentézou mi začalo tvrdnout břicho. Bohužel docela pravidelně. Volala jsem mamce, ta hned přijela jako vítr a byla vyplašená víc než já. Jely jsme do špitálu. Všechno v pořádku, nález žádný. Dráždivá děloha, necháme si vás tady, amniocentéza zítra nebude – bůhví, jestli vůbec bude. Takže kapačky, utrogestan, ultrazvuky. Ale velká úleva, potíže ustaly. Pan primář odložil odběr plodové vody o týden, podle stavu.

Za týden jsem tedy šla na amniocentézu, proběhla bez komplikací. Poctivě jsem dodržovala klidový režim, zobala magnesium 6 tablet denně. Věřila jsem v dobrý výsledek. A díky Bohu, dočkala jsem se. Naše miminko je zdravé. Pohlaví jsme si nenechali říct, obálku s výsledky mi tedy zalepili. Já jsem si pak ale byla jistá, že jsem několikrát na ultrazvuku viděla pindíka. A že jsem těch ultrazvuků měla – něco jsem tedy odkoukala. Byla jsem tudíž přesvědčená, že čekám chlapečka.

A týdny utíkaly a utíkaly. Daleko rychleji, než když jsem chodila do práce. Za tu dobu jsem „stihla“ mít mykózu, zánět pochvy, chřipku. Nebudu tady popisovat, že jsem při všech těchto „prdech“ umírala strachy. A taky nechápu, kde se to všechno najednou vzalo, protože já obvykle nemarodím. Taky se báli, že mám nedomykavost chlopně, hnali mě na echo – a dobrý. Tvrdnutí přicházelo a zase odcházelo – někdy více, někdy méně. Pak jsem měla stabilně málo plodové vody. A strašili mě s placentou. Nejprve zasahovala za vnitřní branku, pak byla těsně při jejím okraji. A nakonec asi dostala rozum a „odtáhla“ až nahoru – jako úplně nahoru. Chápete to?

Asi poslední „kapka“ byla, že miminko zaostávalo v růstu o dva týdny a táhlo se to s ním, tuším od 29. týdne. Průtoky placentou ale byly v pořádku. Pan doktor mě přesto připravoval na to, že se porod bude nejspíš vyvolávat třeba o měsíc dřív. A že to žádný obr nebude. Na poslední prohlídku jsem šla na Silvestra. Pan doktor opět zjistil, že miminko je stále o ty dva týdny menší, tak mě poslal pro jistotu na monitor. Ten byl ukázkový, pan doktor se osobně přišel podívat a říkal, že na mě celou dobu myslel. Paní asistentka na sále se usmívala, já taky culila a asi jsme obě moc nechápaly, proč pan doktor tolik plaší. Jo, kdybychom to jen tušily, co přijde další den, kdy ta samá paní asistentka měla na porodním sále noční službu. Pan doktor byl nejspíš osvícenější než my!

Víte, co je vtipné? Každý večer před spaním jsem si vsugerovávala, že mi břicho netvrdne, že se můj nález nemění, že miminko hezky prospívá, že je mu u mě dobře. Prosila jsem ho, aby u mě vydrželo do konce roku, protože to už jsem měla být ve 35. týdnu, kdy už je děťátko relativně dobře zralé. A miminko mě skutečně poslechlo přesně na den. Na Nový rok moje „adrenalinové“ těhotenství vygradovalo ve velmi dobrodružný porod. Ale o tom třeba někdy příště… ;)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
ladyseta
Povídálka 21 příspěvků 31.10.13 08:17

Moc pěkný deníček, těším se na pokračování :-)

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 31.10.13 08:59

Nooooooooo já chci další… :think: :mrgreen: Moc pěkný a věřím v dobrý konec.

 
Rivushka
Kecalka 132 příspěvků 31.10.13 09:23

Moc hezky napsane. Zhltla jsem to jednim dechem.

 
Katamal
Nováček 2 příspěvky 31.10.13 10:41

Moc pěkné

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 31.10.13 11:52

Měla jsi úplně, ale doslova stejné těhotenství jako já, tak jedno embrijko zamlklé a různé záněty, mimi menší a nakonec porod v 37 týdnu a Martinka měla 3660 g. Kdybych rodila v termínu měla by přez 4 kg. Takže závěr je takový-
všechno doktorům nevěřte budoucí maminky :lol:

 
verulicek  31.10.13 12:28

Heeej chci číst dál :lol:

 
Baby86
Zasloužilá kecalka 938 příspěvků 31.10.13 12:57

Děkuji za milé komentáře :kytka: Pokračování už je sepsáno :P :mavam:

Příspěvek upraven 31.10.13 v 12:58

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 31.10.13 14:46

Tesim se na pokracovani…Hodne stesti :) :kytka:

 
lebudik
Ukecaná baba ;) 1850 příspěvků 31.10.13 15:28

Konečně pěkně čtivý deníček, co se čte jedním hltem a takový konec :mrgreen: Já to tak nemám ráda, to pokračování. Už to není ono, protože člověk není nadšen od počátku, ale musí tu „atmosféru“ znovu navodit :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
karolina.mauw
Kecalka 397 příspěvků 31.10.13 15:37

Na první pohled jsem si říkala, že to je délka, že to ani číst nebudu. ale stálo to za to!!! :potlesk:

 
Baby86
Zasloužilá kecalka 938 příspěvků 31.10.13 15:53

Děkuji, holky :kytka: To nejlepší jsem si nechala na konec :P :mrgreen: Ne ne, s tím porodem by to bylo dlouhý jako týden bez chleba :! :jazyk:

 
lucive
Kecalka 453 příspěvků 02.11.13 17:18

Krásný a čtivý deníček. Těším se na pokračování ;)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele