Opičáci 55 - Jak se mi rodilo podruhé

Katule1  Vydáno: 13.02.06

Ahoj holky,
je tu slíbený deníček, upozorňuji předem, že jsem to trochu přepískla, je pěkně dlouhý, ale jak jsem se rozepsala a zavzpomínala, muselo ven všechno a nedalo se přestat.

Na začátek vám musím trochu popsat, jak se narodil Kubík, abyste věděly, proč byl pro mě porod Honzíka tak úžasný.
Kubík se narodil den po termínu a porod byl vyvolávaný. Začalo to slabounce odtékající plodovou vodou, tak jsem se vydala do porodnice, kde se nic nedělo a druhý den mi tu vodu píchli se sdělením: „A teď vám teprve odtekla voda“. Bez této věty bych si toho asi zřejmě nevšimla. Jenomže ani 7 hodin po odtoku vody se nic nedělo. Měla jsem jen velmi slabé a nepravidelné kontrakce. A tak mi na:,–(ili první lahev oxitocinu, byly dvě hodiny odpoledne, s tím, že půjdem rovnou na sál. Jen jednou mi dovolili jít do sprchy a pak už jsem musela ležet na porodním lůžku! Kontrakce byly vcelku silný, ale nikam extra nevedly. Pak mi dali nějaký prášek na odpočinutí a asi po hodině, že prý to rozjedem, ať je mimčo venku. Dostala jsem další lahev oxitocinu s pořádným dávkováním a tím pádem pořádnýma bolestma. Kubík se narodil za pět minut devět. Tlačila jsem ho dlouho, měl krátkou pupeční šňůru, tak zalézal zpátky. Já ani necítila, kdy byla kontrakce, bolest byla nepřetržitá. Z každé strany jsem měla sestru a obě mi silou tlačily na břicho. Moc si toho z porodu nepamatuji, manžel mi vše vyprávěl, já byla dost mimo, protože kontrakce, díky intenzitě, splynuly v jednu a já jsem celých devět hodin ležela. Ani na záchodě jsem nebyla, nevěděla jsem, že se mi chce a doktoři pak najednou byli celí udivení, že mám plný močový měchýř. Že mě cévkovali, o tom taky nevím. No a ale dost nepříjemností, Kubík byl na světě a já šťastná jak blecha. Jen dva dny jsem tvrdila, že další dítě už nechci, pak byla bolest zapomenuta.
Do dalšího těhotenství jsem šla s tím, že horší už to být nemůže, jenže jak se blížil porod, trochu jsem si přestávala být jistá, že to zvládnu, ale zároveň jsem byla hrozně zvědavá, jak to bude tentokrát. Moje bujná fantazie si představovala různý varianty, jaký to bude, ale že nakonec budu stát v sedm ráno, týden po termínu, s taškou a maželem a zvonit na příjmu zase bez kontrakcí a zase k vyvolání, to mě teda fakt nenapadlo. Myslela jsem si, že určitě porodím dřív, když jsem měla ležet a jsem druhorodička.
Po příjmu mi zavedli tabletu. A nic. Minulo dopoledne a já jsem se začínala bát, že se situace bude fakt opakovat a zase bude vše vyvoláno násilně. Sestra asi vycítila moje obavy, protože mi trpělivě a několikrát zopakovala, že se k porodu propracujeme postupně a pozvolna, to znamená, když nebude nic dnes, bude tableta zítra znova a pak zas, ale rozhodně bez násilí. Moje porodní cesty totiž nebyly ještě vůbec připraveny! Dodala mi klidu a já se modlila, aby byl její slib dodržen. Byla bych schopná čekat s mimčem vevnitř klidně ještě týden, jen aby vše proběhlo tak, jak má.
Minulo odpoledne, manžel se za mnou zastavil, donesl čtení a dlabanec a já pořád nic. Sestry mi často chodily natáčet monitor a pokaždé se mile ptaly: " Tak co?" A já jim mile odpovídala:„Pořád nic.“ A ani mi to nevadilo. Poslední monitor a kontrola panem doktorem proběhli v sedm. A protože se nic nedělo, rozhodli, že můžu na svůj předplacený nadstandart. To bylo prima, aspoň jsem se mohla dívat na televizi. Když mě tam vezli, cítila jsem lehčí, ale hodně nepravidelný kontrakce. Sestra mi dala Diazepam, ať se prospím. Bylo osm a já jsem rozhodně spát nechtěla. Dívala jsem se na TV a kontrakce mírně zesílily. Diazepam jsem odložila, ze strachu, abych je náhodou nezaplašila:-)). Sestra přišla v deset, ještě na monitor. Svěřila jsem se jí, proč jsem prášek nespolkla a ona na to, že tyhle kontrakce k porodu stejně nejsou a že ať ho spolknu, že se vyspím nebo se cesty uvolní něco se bude dít. Tak jsem poslechla. No a v jedenáct to začlo! Zrovna skončil film, který jsem chtěla vidět, v duchu jsem se smála, jak to je pěkně načasovaný. Kontrakce po dvou minutách a docela silný. Zaujmula jsem pohodlnou polohu, popsat se to moc nedá, takový ten polodřep s opíráním se rukama o něco, uvolňovala se co nejvíc při kontrakcích a vyčkávala, co bude. Když to trvalo hodinu, zavolala jsem sestru. Přišla jiná, z oddělení šestinedělí, kde jsem ležela. Moc se na mě netvářila, napojila mě na monitor a já skučela, když jsem musela ležet. A co myslíte? Moje tělo nemá rádo přístroje. Kontrakce byly silný, ale po osmi, čtyřech, čtyřech, osmi, dvou a dvou a zas osmi atd. minutách. Já zaznamenala určitou pravidelnost a taky různou intenzitu bolestí, podle toho, po jakým intervalu to bylo. Ale sestře to nestačilo. Myslela si, že si z ní dělám srandu. Řekla, že tohle stejně k porodu není a ať koukám spát nebo budu ráno vyčerpaná a nic nezvládnu. Řekla jsem, že to fakt bolí a že nemůžu ležet. Odpověděla, že si mám najít nějakou polohu a odešla. Zkoušela jsem ležet, marně, spát se s těma bolestma nedalo. Tak jsem zase zaujmula svojí polohu a čekala. Mezi kontrakcema jsem sebou praštila na postel a zkoušela opočívat. Trochu jsem i pospávala, obvzlášť v tom osmiminutovým intervalu. V jeden moment jsem měla hroznou krizi, kontrakce byly fakt silný a mě zněla v uších ta její věta, že to nejsou kontrakce k porodu. To mi neměla říkat, byla jsem zoufalá. Tolik to bolelo a měla jsem se teprve připravovat na to pravý otvírání? Když mě takhle bolí zkracování čípku, jak mě budou bolet porodní bolesti?
Sebrala jsem všechnu sílu a říkala si, to nevadí, hlavně, že se něco děje a samo, bez infuze a dál se soustředila co nejvíc uvolňovat při bolestech. Začala jsem cítit, jak mi mimčo už dost tlačí na konečník, jakože je dost dole. A v půl třetí mi odešla hlenová zátka. To mě moc povzbudilo. Říkala jsem si, príma, tak teď se začnu otvírat. Kontrakce jsem už ani neměřila, neměla jsem pocit pravidelnosti. Ve tři jsem začala trochu krvácet a tak jsem na sestru zazvonila. Zas přišla ta ze šestinedělí a řekla, že teda půjdem na sál. No já se spíš belhala, bylo to daleko a zastihlo mě cestou pár kontrakcí.
Sestra mi napojila jen srdíčko mimča a začala vyšetřovat. Já jsem čekala, že mi řekne, no tak to máme tak jeden, max dva cm. A víte, co řekla? Šest centimetrů!!!!! Já nevěřila vlastním uším, tekly mi slzy, protože jsem byla šťastná, celá moje snaha byla odměněná už teď. Setra mi chtěla píchnout vodu a že půjdem rovnou na sál a druhá si vzpomněla, že mám taťku u porodu. A tak, ať ho urychleně zavolám a že s tou vodou počkáme. Já na to, že se mnou je to ještě na dlouho (po zkušenosti s prvním porodem) a ať to klidně píchne. Ona že né. Jen co manža zazvonil, voda byla pryč a kontrakce zas silnější. Ale já mohla mezi nima komunikovat! To bylo úžasný.
Na sále jsem si prodýchávala ještě ty čtyři centimetry a už se mi chtělo tlačit, jenže ještě to nešlo, překážel tam nějaký lem nebo co. Sestra i manžel mi moc pomáhali. A pak přišel ten vytoužený okamžik, zavolaly doktora a já mohla začít tlačit. Kontrakce dle očekávání trochu zeslábly, dostala jsem ještě oxitocin v infuzi. Tlačila jsem o sto šest dle pokynů vlastního těla, šlo to pomalu, ale šlo to. Pak jsem slyšela, že už je vidět hlavička, další krásný povzbuzení a s pomocí sestry na břiše jsem zatlačila naposledy. Přišla úžasná úleva a zaplavil mě nádherný pocit. Honzíček křičel na celý sál a na mém břiše se krásně zklidnil. Moc se mi líbilo dotýkat se toho maličkýho umatlanýho tvorečka a prohlížet si ho. Trvalo to jen pár minut, pak ho odnesli zabalit a zvážit a tak, ale byla to chvíle neuvěřitelnýho štěstí. Přišla na řadu placenta a pak jsem odpočívala při šití, který jsem samozřejmě pěkně cítila a to jsem dostala injekce na umrtvení. Manžel říkal, že měly deseticentimetrovou jehlu, prý ještěže jsem to neviděla. Honzíček si nás prohlížel tmavýma očičkama a když jsem na něj mluvila, zdálo se nám, že je přivírá a je mu dobře.
Na sále jsem se ještě dozvěděla, že měl Honzík šňůru kolem krku a tlačil se čelíčkem místo temenem. Prý kdyby to byl první porod, tak bych ho neporodila. V duchu jsem děkovala vyšší moci, že vše dopadlo jak dopadlo.
Další události už se seběhly stejně jako ve všech porodnicích. Taťka šel po dvou hodninách domů za Kubíčkem a já si užívala krásných pocitů. Honzíka jsem nechala sestrám, v naději, že se prospím. Nešlo to a tak jsem si o něj řekla, docela trvalo, než ho sestra donesla a pak přišla s nějakýma věcma v ruce a já se jí ptala, kde mám synáčka. Odpověděla, že mi to řekne pěkně popořádku. Já vyhrkla: " Co se stalo?" A ona že nic, že měla porod a tak mi ho donese až teď a popořádku mi vysvětlí co a jak. No hádejte, jak mi bylo?
S Kubíkem jsem strávila v porodnici skoro týden, díky žloutnce. Nepříjemný vzpomínky na Kubíka v inkubátoru daleko v sesterně mě děsily, takže jsem Honzíka hned stavěla k oknu. A dobře jsem udělala. Žloutenku měl a nesvítit v pátek dopoledne, den před Silvestrem sluníčko, strávili bychom příchod novýho roku v nemocnici. Takhle nás pustili vlastně už po třech dnech a umožnili nám strávit Silvestr doma. Pro mě byl nejhezčí ze všech.
Když to shrnu, první porod byl šok. Druhý nádherný, protože přesně tak jsem si ho představovala. Ne bolest, ale to, že budu naslouchat svému tělu a budu spolupracovat jak s ním, tak se zdravotním personálem a využiju všechny znalosti, který jsem si nastudovala. To mi poprvé vůbec nevyšlo, podruhé dokonale.

A jak se máme teď? Občas hrůza, nestíhám, panikařím, že nic nejde tak jak má a že jsem neschopná a že to nezvládám a pak zas přijde den, kdy je skvěle. Honzíka netrápí prdíky, spinká a já mám čas na Kubíka a krásně si hrajeme a je nám moc dobře. Nemůžu se dočkat jara, protože to bude ještě lepší. Co vy na tu nekonečnou zimu, nepřijde vám, že teplo nebude snad nikdy?

Mějte se krásně a pište, jak mamky pracující, tak dvojmamky a taky ty, Erži, mamko těhulko:-)), pěkně ti to utíká, viď?

Katule, Kubík 34 měsíců a Honzík šestinedělňátko

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
jolioli
Stálice 68 příspěvků 13.02.06 22:15

Katule, hádej co dělám? Krásně jsi to popsala, úplně Ti člověk závidí,protože z popisu porodu je cítit velká síla a pýcha, který se nedivím, protože Vojtu jsem rodila podobně jako Ty Kubíka( 2× oxitocin, nasazený antibiotika kvůli brzkému odtoku plodovky a vleže, kvůli zavedenému monitoru k Vojtový hlavě ) a příště bych to chtěla zažít s pocitem, že rodím já a ne umělý hormony.
Fakt krásnej deníček. Díky. I za ty slzy, který tu roním.
U nás - Vojta už je zdráv, tzn. neprůjmuje, není horečnatej, ale já marodím z něho. Krom toho průjmu se mu dostavila svalová rigidita, no prostě chodil jako když se Vám zablokuje krční páteř, hlavu přitaženou k uším, bulil a kňoural bolestí a na zavolání se otáčel celým tělem. Já pojala podezření na zápal mozkových blan, takže na Bulovku na pohotovost. Tam mě teda neuklidnili, že to za zápal ZATIM nevypadá, že máme jet domů.Já si mám nařídit budík a po 3 hodinách ho přeměřovat, kdyby mu vystoupala horečka nad 38, tak okamžitě přijet. Umíte si představit, jaká to byla prima noc. Nic se mimořádnýho nedělo, ráno jsem volala naší dr. a ta mě poučila o té svalové rigiditě. A co je nejhorší, já mám úplně jiný dítě, rozpatlanýho, uječenýho skorokojence. Prostě si za ten týden zvykl, že ho pořád konejším, chovám ( mám pocit, že na mě týden bydlel ), mluví jako v 18 měsicích, no děsný.Takže práce jako na kostele, trochu ho dát zpět do kupy:-)
Poučení - nikdy nic není definitivní ( v mým případě hodný, bezproblémový dítě) :-)
 Jolka

 
Bubu
Ukecaná baba ;) 1005 příspěvků 15.02.06 12:28

Ahoj Katule,
krásně popsaný oba porody. Jsi statečná :o)).
Já mám taky dvě děti - holky cácorky, 13m od sebe. Občas jsem se taky hroutila a možná ješte budu, ale je to čím dál lepší. Teď je té mladší 3,5m a už se směje na celý kolo a hlavně ji ta starší zabaví, co že fajn. Možná nás po tom prvním uhnaném roce čeká odměna ve formě toho, že si dětičky spolu vyhrají a my budeme mít konečně to LEHÁÁÁÁRO! :O))

Tak hodně sil a hodný kluky,
Bubu

 
Katule1
Kecalka 165 příspěvků 16.02.06 14:20

Ahojky,
díky za chválu:-))).
Jolko, já nevěděla, že Tvůj porod byl jako můj, tak to víš moc dobře, jak jsem to myslela. Hurá, že už je vám líp!!!! Ani jsem nevěděla, že by děti mohli mít něco jako zablokovaný svaly. To zírám. Chudák Vojta, ať je to brzo lepší a taky přeji moře trpělivosti při výchově, jsou to potvůrky malý, hned vědí, jak využít nemoci.
Mishicko, díky za to vysvětlení v minulým deníčku, já už jsem spekulovala nad tím, že snad přejdem na umělý mlíko, že je chyba ve mě. Asi ne, protože už je nám líp. Honzík dokáže konečně pořádně spinkat a prdíky ho nebudí. Dávám ho spát na bříško, mám naštěstí Nanny, aby se něco nestalo, to asi pomohlo nejvíc, krom jiných všemožných opatření. S dudlíkem radím tak maximálně vydržet! Moc dobře si to pamatuju s Kubíkem, věčně jsem vstávala kvůli němu. Nejlepší bylo vzít si Kubu do postele a alespoň nemuset vstávat. U Honzíka jsem se snažila vyhnout dudlíku, marně, má ho taky a možná je to lepší, protože se s ním pěkně ududlá a dokonce usíná sám, což Kuba nikdy nedělal a neumí to doteď. Operaci nezávidím a moc přeju, aby ta kulička zatracená slezla dolů. Barča je šikula, jak umí kreslit, my zas pořád omalováváme omalovánky. Děláte to taky někdo? A co časopisy pro děti, kupujete je? My vyzkoušeli Sluníčko a je docela prima. Jo a u nás taky pořád někdo špiní hadry, nádobí a rozhazuje hračky a podobně. Někdy mám dokonce pocit, že mám doma tři děti místo dvou.
Zizi, vim o čem mluvíš, jak se kluci perou. Já tu jednou měla Kubíkovo nevlastního bratrance. Je mezi nima 7 let rozdíl a bylo to strašný. Vůbec si nehráli, každý měl svou představu o hře a nešlo to dohromady. Jo a s dovčou neváhej!! Zasloužíš si to.
Erži, hned bych si to s tebou vyměnila. Klíďo bych si hrála holčičí hry a né jezdila pořád s autama do servisu a způsobovala bouračky. Jo a na melounek místo břicha si velice dobře pamatuju:-))) a vůbec, kdo bude další dvojmamka?
Fialko, díky za info o holkách. Ani já si nevzpomínám, že by Kuba někomu cizímu dokázal jen tak sedět na klíně.
Tak jsem zas přetáhla vymezený čas k PC a mizím, brzo bude u nás hlad a to je řev jak od tygra.
Ještě jsem se chtěla zeptat, nepamatuje si někdo, který gumový knížky byly pro děti nebezpečný? Psalo se o tom někde. My jednu dostali a mám podezření, že je to ta špatná.
Mějte se krásně.
Katule a kluci (vyjímečně momentálně spící ve stejnou dobu)

 
Erzika
Kecalka 248 příspěvků 19.02.06 13:21

Ahoj Káťo, díky za popis porodu,už jsem byla natěšená a jsem z toho teda pěkně naměkko…jééééééé já už se tak těším na ten druhej porod, jakej bude a všechno kolem, co se nám z Klokánka vyklube…

Káťo, pošli fotku Honzíka!!! Je podobnej Kubíkovi?

Jdu si dočíst resty z minulých deníčků, tak snad potom ještě něco písnu..

Eržika, Klokánek 28tt, Verunka

 
Katule1
Kecalka 165 příspěvků 19.02.06 18:46

Ahoj Erži,
já taky byla na Honzíka hrozně zvědavá a je to Kubík přes kopírák:-))). Vzhledem i těma prdíkama. Dnes máme den děs běs, chováme celý den, rourkujeme a provádíme různá opatření, ale pořád ho to zlobí. Už zas křičí, tak se mějte.
 Katule

 
Liliana
Povídálka 13 příspěvků 20.02.06 08:46

Ahoj maminky a dětičky!
Odhodlala jsem se opět se ozvat. Čtu Vás téměř pravidelně, vždy pokyvuju hlavou, jak je to všude dost podobné, včetně u nás. Dokonce jsem se musela úplně smát, že i já si doteď dávám novoroční předsevzetí, že budu organizačně i pracovně lépe zvládat chod naší domácnosti, ale začínám tušit, že to do konce mého života asi stejně nikdy nesplním. Zdá se mi důležitější běhat po vnoučátkách, vidět se ještě s mou maminkou, probíhat obchody.jezdit na chalupu a já nevím co ještě, než stále uklízet u nás doma.
Je to neskutečné, jak to utíká a tolik z Vás je už maminek na druhou! A koukám, ono se to blíží i Eržice - tetokrát to bude u Vás „květňátko“?! Judy má rodit za čtrnáct dní, dle pana doktora by to měl být chlapeček. Ale aby se to nepletlo, tak tentokrát nebudu mít vnoučátka přesně na hodinu po dvou týdnech, ale po dvou měsících. V květnu totiž čekám další vnoučátko i od syna, tak už budu mít pak celkem čtyři!! Alespoň doufám, že se nic zlého nestane a bude to tak, jak to píšu.
Moc Vás všechny zdravím a doufám, že se nebudete zlobit, že jsem se k Vám zase zapletla. babka Liliana

 
Erzika
Kecalka 248 příspěvků 20.02.06 16:35

Ahoj holky,

Liliano, no tak jsem si říkala, co s vámi je, Judy přejeme hodně sil a určitě dej hned vědět, jak se chlapeček vyklube!

Eržika a spol

 
chillie
Kecalka 167 příspěvků 20.02.06 19:48

Ahoj Opičáci,

Káťo, dík za deníček, povedl se.
/ Tak nějak jsem to svého času chtěla vystihnout i já. Nevím, jak je to možné, ale já jsem totální neschopa vystihnout cokoliv, co cítím, co chci, a dokonce i co si myslím. Dokonale my to stěžuje a otravuje život :(. /
Taky jsem si tu pobrečela. A taky vím o čm mluvíš:D:D. Přidávam se do klubu. Porod Vítka byl stejný jako Kubíkův a Vojtův :) V noci odtekla voda, k ránu jsem se dostala do porodnice a stahy takové nijaké, otevřená na 2 cm. do odpoledne se nic nedelo, odpoledne oxytocin, pořád na monitoru, na posteli, první flaška nic /co se týká otevírání, stahy ANO :)/ tak druhá flaška, no však to znáte… taky jsem to prožívala pak už hodně v mlze
Oproti tomu porod Filípka, no krása… :) Prostě nádherný učebnicový porod, pro mě úplně neuvěřitelný.
Mějte se Chillie+Vítek+Fi­lípek

 
Zizi
Kecalka 457 příspěvků 21.02.06 15:07

Ahoj holky!
Je mi to trapný,ale fakt se sem nemůžu prostě dostat.u nás je všechno při starým,jen pořád doufám,že už bude teplo a půjdeme na dvůr.Tomášek už tahá ze svýho domečku hračky a nosí to na místo,kde má písek,ale je tam bohužel pořád hromada sněhu,už se brouček nemůže taky dočkat až bude venku.

Káťo,taky mě to dojalo,jak se píše o porodu,hned to se mnou mává.Tak si to krásně s klukama užívej a kašli na to jestli zvládáš domácnost nebo ne.Já už jsem to vzdala dávno,mám pocit,že u nás prostě uklidit nejde a hotovo,hlavně že máme aspoň občas z čeho jíst :-)))).

Liliano,to je paráda už čtyři vnou čátka budeš mít.Tak ať to všechno dobře dopadne a dej hlavně vědět.Mimochodem přeju všechno nej k blížícímu se svátku :-)).

Šárko,Patrik děkuje za gratulace,chtěl odepsat,ale znáš ty chlapy,na všechno hned zapomene,tak to musím udělat já,nebo byste si mysleli,že jsme na vás zapoměli :-))),ale to my néééé:-))).Měli bysme se už konečně sejít,ale pořád si říkám,že by to bylo lepší spíš v létě než teď,co?Pozdravuj Romana.

Jolko,Vojtovi posílám pusinku a doufám,že už je v pořádku.Jak se to vlastně stane,takový zatuhnutí svalů??

No tak já zase letím,dneska je hokej,tak se musím psychicky připravit,doufám že vyhrajem.

Tak se mějte a hooooj Zizi a Tom

 
Liliana
Povídálka 13 příspěvků 23.02.06 08:17

I Ty jeden Zizíku, ty že nestíháš?!!! Vždyť se na to podívej co každý den vykonáš a sama budeš muset před sebou smeknout! Já Tě teda fakt obdivuju a jako to, že si ještě vypátrala, že mám v sobotu svátek, za to Ti děkuju, já na to totiž v tom mumraji u nás úplně zapomněla. A za přání moooc děkuji.
Byla jsem totiž v týdnu od 11.2. s mužem na zimní dovolené a on si hned první den na běžkách (a upozorňuji, že je zdatný lyžař oproti mě) zlomil nohu v krčku. Teď jsme ho přivezli z Prachatic z nemocnice po operaci domů do Plzně a já to mám asi podobné, jako když si přivezete domů miminko z porodnice. 3 měsíce na nohu nebude moci stoupnout a je s ním velice těžké pořízení. Tak promiňte za mé nářky, ale asi jsem toho přeplněná a utíká to ze mne, jako pára z hrnce.
Tak se všechny mějte moc hezky a já se ozvu, až přijde ten „správný“ čas. Pa, Liliana

 
jolioli
Stálice 68 příspěvků 23.02.06 16:31

Ahoj Liliano,
moc Tě zdravím a mám pro Tvé nářky pochopení. Jestli je Tvůj muž byť jen z poloviny stejný hypoušek jako můj, tak si to doma náramně užijete. Abych přidala " humornou historku" podobného kalibru - my jeli do Alp lyžovat, Můj muž je sportovec a lyžař, vyjel první lanovku a v poslední třetině sjezdovky se vysekal tak, že měl zlomenou kost v ruce a otřes mozku. Zbytek dovolené pobyl v nemocnici v Zell am See, já pendlovala mezi sjezdovkou a návštěvami za ním.
Ať vám všechno dobře dopadne a dej vědět!
Zizi - ČAU!!!!!!!!!!!
 Jolka

 
Medulienka
Kecalka 354 příspěvků 24.02.06 08:56

Ahoj holky,

hlásí se ostuda ostudovatá, ale fakt nestíhám, v práci začínají mít nějak dost šílený nároky, takže ani nemám chuť psát pak cokoliv dalšího:-(
Ale dneska mám relativní klídek, takže jsem prostudovala deníčky i zpětně a jsem v obraze!:-) Káťo, moc hezkej popis porodu, fakt už se těším, že to ještě aspoň jednou zažiju, ale ještě chvilku si počkám:-) Já když čtu takovýhle věci, tak je mi jasný, že jsem prostě asi nerodila, a mám strach, že lehčí porod, než byl Tedýskův, už asi bejt nemůže, takže ten druhej buď bude ukrutnej, a nebo porodím, aniž bych si toho vůbec všimla:-))))
Jolano, teda Tys mě vyděsila, chudák Vojta, jak se to vůbec může stát? To by mě teda taky v životě nenapadlo, že můžou mít ty naše mrňata takovouhle věc. Tak doufám, že už je v pořádku!
Chtěla jsem toho ještě mnohem víc, ale končí školka a venku svítí sluníčko, tak půjdu opičáka vyvenčit. A jako akt pokání, že jsem se tu tak dlouho neukázala, slibuju, že až půjde Tedýsek po O chrnět, sepíšu nějakej deníček, jo?

Tak zatím!

Š. & T.

P.S. Jo, a Liliano, gratulace k svátku (opožděná) a k nastávajícímu čtyřbabičkovství (předčasná:-)))!

 
fialka2
Kecalka 180 příspěvků 24.02.06 14:37

Ahoj Jolko,
doufám, že to není čerstvá historka???
Fialka.

 
fialka2
Kecalka 180 příspěvků 24.02.06 14:43

Ahoj holky,
tak jsem si myslela, že se sem dostnu dříve, ale nějak jsem se nemohla najít v bytě v těch hromadách prádla a jiného bordelu z hor. Jo jo, jet na dovolenou v létě je o polovinu méně zavazadel.
Připravila jsem už i deníček, ale jak čtu tak Šárka se také o něco pokouší, tak kdyžtak dej vědět jestli Ti to vyšlo nebo ne a já ho tam šoupnu, protože už ho mám sepsaný.
Dneska je krásný den, Kateřina má zlato - holka jedna šikovná, moc jí to přeju, svítí sluníčko a tak mažu pro Šimona abychom si ho ještě chvilku užívali.
Krásný víkend všem přejí
Fialka a Šimonek.

 
Medulienka
Kecalka 354 příspěvků 24.02.06 20:10

Ahojky,

tak deníček je rozepsaný, protože Tedýsek si zřejmě přečetl, na co se chystám, a opět odpoledne nespal:-( Takže Fialko, pošli kdyžtak ten svůj, a můj bude v záloze na příště, protože už teď nemám sílu ho dopsat. Teda měla jsem to v plánu, ale tak mě votrávil ten dnešní hokej, a navíc hromada nevyžehlenýho prádla hrozí akutní lavinou:-( Tak se omlouvám, že slib odkládám, ale jdu žehlit. Aspoň, že mi k tomu dávaj můj oblíbenej doják s Richardem Gerem, a otevřu si láhev vína - obvykle doma nepiju, ale při žehlení to jinak nejde - žehlička mě střízlivou nedostane:-))))

Tak papa, my jedem zítra pryč, tak v pondělí se na vás těším!

Šárka & Tedýsek prudič, momentálně tuhoš:-)

Vložit nový komentář