Opravdu nevšední zážitek

Anchesenpaton  Vydáno: 13.04.12

Přestože od mého porodu uběhl už rok, nemůžu na něj, bohužel, stále zapomenout, a to jak díky přístupu PA a lékařky během porodu, tak také kvůli přetrvávajícím potížím.

Právě jsem se narodil
1 komentář

Konečně jsme doma z porodnice
2 komentáře

Už mi jsou 3 měsíce
4 komentářů

Už mi je půl roku

Slavím 1. narozeniny :-)

Termín porodu lékař vypočítal na Valentýna, 14. 2. 2011. Působilo to nesmírně romanticky, i když jsem věděla, že málokdo porodí v termínu a ani mně se to nepovedlo. Celé těhotenství jsem měla téměř bezproblémové, pouze běžné potíže v 1. trimestru, jako nevolnost, stavy únavy a motání hlavy. Ve 14. tt jsem malinko krvácela, a proto jsem pro jistotu nastoupila na neschopenku. Při další pravidelné kontrole mě lékař ujistil, že je už vše v naprostém pořádku a s jeho svolením jsem začala na internetu vyhledávat možnosti těhotenského cvičení a dalších možných aktivit.

Začala jsem si těhotenství neskutečně užívat. Veškeré screeningy a odběry vycházely na výbornou a já jsem měla díky neschopence spoustu času. Protože jsem celkem pečlivka a chtěla jsem pozitivně ovlivnit vše, co jsem mohla, můj běžný týden vypadal nakonec takto: 1× týdně plavání pro těhotné, 2× týdně předporodní kurz, každý den 1 hodinu svižné chůze (pokud nebylo plavání, ale i na to jsem chodila pěšky), a to za každého počasí.

Večer před spaním ještě posilování pánevního dna a v posledním trimestru jsem přidala i cvičení na záda. Teď se mi zdá až neskutečné, že jsem to vydržela, protože každá známe pocity únavy ke konci těhotenství. Nicméně velkou odměnou pro mě bylo, že jsem nepoznala bolesti zad nebo vznik křečových žil a kondičku jsem měla asi lepší než před těhotenstvím. Navíc jsem si takto udržovala svěží mysl, večer bez potíží usínala a i my stoupala sebedůvěra, že s takovou kondičkou zvládnu porod určitě lépe.

Čas rychle utíkal…Vánoce, Nový rok a já jsem začala dle instrukcí PA z předporodního kurzu pít maliníkový čaj, lněné semínko a masírovat hráz. V průběhu ledna jsme si šli s přítelem prohlédnout porodnici, kde nás provedla nesmírně milá PA. V duchu jsem si říkala, že bude dobré, jestli tady budou všechny tak příjemné. Velký OMYL, ale to jsem tehdy ještě nevěděla. Při prohlídce jednoho z porodních boxů na mě padla neskutečná tíseň a strach. Snažila jsem se myšlenky rychle zahnat a přikládala to „uvědomění si“, že porod se blíží. No zhruba za měsíc jsem na tomto sále rodila.

S blížícím termínem porodu začala pomalu stoupat moje nervozita. Úspěšně jsem se vyhýbala na netu diskuzím o porodu, protože by moje obavy ještě vzrostly. Jelikož jsem dost drobné postavy s úzkou pánví, sledovala jsem při každodenních procházkách maminky s kočárky a říkala si: „Tahle má zhruba stejně malý zadek jako já a taky porodila, tak to taky zvládneš!“.

Při pravidelných kontrolách u doktora jsem stále slyšela to samé. „Zatím se nic nechystá. U prvorodiček je běžné i přenášet“. 3 dny před vypočítaným termínem porodu mi již lékař udělal Hamiltonův hmat (celkem dost nepříjemný). NIC. Byl Valentýn, můj termín porodu a NIC. Zkusila jsem i ověřené rady jako milování, vanu, čaj proti přenášení. NIC. Malému se v bříšku líbilo. Při pravidelných procházkách jsem si už připadala tak těžká, že jsem měla pocit, že snad pode mnou snad musí praskat dlažební kostky. Přitom jsem přibrala průměrných 13 kg.

18. 2. jsem šla opět na kontrolu s nadějí, že snad už bude nějaký nález, byla jsem 40+4 tt a každý den navíc mě začínal hodně unavovat. Jaké bylo moje zklamání, když jsem zase slyšela to známé: „Zatím to nevypadá“. Takže další Hamilton, natočení CTG a předběžné objednání na indukci. Během natáčení CTG se ale sestřičce něco nezdálo, volala doktora, ale hned mě uklidňovala. Prý je jen miminko moc aktivní a oni potřebují cca 20 minut klidového záznamu. Bohužel se to ani po hodině nepodařilo. Opouštěla jsem ambulanci se zprávou v ruce a sdělením, že si mám jít domu odpočinout a za 2 hodiny se mám dostavit do porodnice na kontrolní CTG, protože na ambulanci už nikdo nebude (v pátek). Nadále platí další stanovený termín kontroly, a pokud sama neporodím, tak za týden indukce. Asi díky tomuto harmonogramu jsem nepojala žádné podezření, že by si mě v porodnici mohli nechat, a to byl omyl.

S přítelem v 15.30 zvoníme na porodnici, kde nás vítá (zatím) další milá PA. Kontrolní CTG je opět saltatorní, naštěstí se po další hodině vše normalizuje. Jaké bylo moje překvapení, když doktor vesele zvolal: „Tak to my si vás tady necháme, když jste 40+4 a zítra malému pomůžeme na svět. Ještě zkusíme takový hmat…“, dnes je to můj druhý Hamilton. Začal klasický koloběh příjmu, spousta dotazů, podepisování, že všemu rozumím, i když nerozumím. Do toho píšu sms příteli, který vyrazil domů pro připravenou tašku, co mi má ještě přibalit. V tom do dveří vchází postarší doktorka, cože se to přijímá. Po krátkém seznámení s mým případem, se také rozhodla mě vyšetřit. Jen řekla: „Zatněte pořádně zuby“ a hle dnes můj třetí Hamilton, ale to už mi trochu vyhrkly slzy do očí, protože jsem byla dole dost rozbolavěná a tato paní doktorka byla velmi důsledná :-/ Přichází přítel, předává mi tašku, ještě ho se mnou chvíli nechávají. Jsem za to vděčná, protože mi dodává sílu a odvahu.

Kolem 19 hodiny mě už odvádějí na pidi pokojíček vedle porodních boxů, který sdílím s dalšími 2 maminkami, kterým se naopak snaží porod zastavit. Vítají mě se slovy: „Tady se nevyspíte. Je tu hrozné horko kvůli rodícím se miminkům a do toho ty tenké stěny, no však uvidíte“. A skutečně, do půlnoci slyším 3 porody a navíc to hrozné horko, vůbec nemůžu usnout. Přichází sestřička, aby mi opět natočila CTG, naštěstí je v pořádku a dává mi prášek na spaní. Vůbec mi nezabírá, pořád myslím na zítřejší indukci. Opakovaně si hladím břicho a uklidňuju miminko nebo spíš sebe, že to zítra zvládneme. Je 1 hodina ráno, když slyším další výkřiky rodící maminky, přetahuji si peřinu přes hlavu a přeji si usnout, ale je takové horko… začínám usínat. V tom mě sestřička tahá za rameno a říká: „Musíme vás přeložit, máme tu akutnější případ“. Chvíli na ni nevěřícně koukám, ale pak se balím a okolo 4. hodiny ranní se stěhuji na oddělení gynekologie. Alespoň je tady normální teplota a rychle usínám.

Blik, světlo a vchází sestřička na ranní pochůzku, je něco po 5. hodině ráno a začíná běžný den v nemocnici. Oči mám jako králík, jsem totálně nevyspalá, a to mě čeká dneska indukce! Při ranní vizitě se dozvídám, že porodnice je úplně plná (běžný stav ve fakultních a asi i menších porodnicích) a indukce se odkládá na zítra. OK, alespoň se přes den dospím. Omyl. Jako by nestačil běžný provoz na oddělení, kdy pořád někdo vchází na pokoj – sestřičky, ošetřovatelky, uklízečky, doktor, tak k nám na pokoj již během dopoledne dávají maminku s rozeběhnutým porodem. Prostě plný stav. Musela si chudinka u nás, v doprovodu manžela, odhekat celou první dobu porodní. Takže jsem opět beze spánku. Odvádějí ji až pozdě odpoledne. Po chvíli mi přichází lékař oznámit, že indukce pravděpodobně nebude ani další den, protože se porodní sály vůbec neuvolňují.

Osmělila jsem se s dotazem, jestli by mě tedy nemohli pustit domů. CTG mi dělají jen 2× denně a je vždy v pořádku, navíc bydlíme kousek od nemocnice a můžu na něj klidně docházet. Představa mé postele a klidného spánku mě úplně opíjela. Doktor se na mě osopil, jak si to prý představuji apod., nakonec jsem se cítila jako nějaká nastávající krkavčí matka. V podvečer mi sestřička přináší další prášek na spaní a taky natočí CTG. Jsou na něm vidět pravidelné stahy a mně tvrdne břicho, ale bolesti necítím. Sestřička s úsměvem podotkla, že mě tu určitě už ráno nenajde. Unaveně se na ni taky usměji a kolem 20. hodiny tvrdě usínám, konečně spánek.

Sestřička měla pravdu. Snad z toho věčného čekání na indukci nebo po tom trojnásobném Hamiltonu mě po 2 hodinách spánku vzbudily stahy. Jsem hrozně ospalá a unavená, ale jsou dost silné na to, abych je dokázala zaspat. Začínám na mobilu sledovat čas a hle, jsou hned po 5 minutách a trvají cca 1 minutu. Věděla jsem, že není kam chvátat, PA nám na předporodním kurzu říkala, ať do porodnice vyrážíme, až budou kontrakce po 5 minutách trvat alespoň 2 hodiny. Jdu do sprchy, kde se nahřívám a zkouším stahy „rozehnat“, kdyby to byly jen poslíčci. Neustupují, a navíc mi odchází hlenová zátka. Odcházím se procházet na chodbu. Bolesti jsou při prodýchávání snesitelné, ale začínají se stěhovat do kříže a stehen a já vím, že křížové bolesti nebudou nic moc :-(

Po 2 hodinách (pár minut po půlnoci) vyrážím za sestrou. Bohužel jsem tu příjemnou sestru, která mi v podvečer točila CTG nenašla, zřejmě to byla ještě denní směna. Místo toho vyšla mladá sestřička, která mě s nevelkým zájmem vyslechla. „To nic není, to budou poslíčci“, když jsem jí zopakovala, že už trvají přes 2 hodiny a odešla i hlenová zátka, rozhodla se mě neochotně vyšetřit. „Nic moc se neděje, jste jen na prst. Vždyť říkám, že to budou spíš poslíčci. Přijďte, až budete mít stahy po 3 minutách“. Cítila jsem se jako naprostý pitomec, ale pak jsem to hodila za hlavu. No co, jsem přeci v porodnici a představa přirozeného průběhu 1. doby porodní (oproti sestře jsem přesvědčená, že to nejsou poslíčci) bez zbytečného podávání léků se mi i celkem zamlouvala. Přeci jsem bojovník a něco vydržím! Ouha, kdybych v té chvíli tušila, jak náročné a vyčerpávající to bude, mlátila bych na dveře sesterny, dokud by nezavolala doktora.

Střídavě chodím po nemocniční chodbě nebo jsem v pokoji ve sprše a v hlavě si opakuji rady PA z předporodního kurzu. Při každé kontrakci se snažím uvolnit a pohupuji se v bocích. Hodiny utíkaly, stahy pořád po 5 minutách a jdou mi do kříže. Kolem 2. hodiny ranní jsem hrozně unavená, a tak ulehám do postele. Mezi jednotlivými stahy tvrdě usínám, jsou stále po 5 minutách a na každou kontrakci si musím přinejmenším sednout nebo vstát, protože bolesti v kříži jsou vleže (i na boku) špatně snesitelné. Ráno už netrpělivě vyhlížím doktora, přichází v doprovodu noční sestřičky „flegmatičky“. Prohodila něco ve smyslu, že kdybych opravdu rodila, tak už je to odbyté. Doktor mě vyšetří a je jiného názoru, rozhodně to porod je. Cítím na okamžik pocit trumfu nad sestřičkou, ovšem jen do doby, než mi doktor sdělí, že jsem otevřená jen na 2 cm. Cože?! Od začátku stahů uběhlo už víc jak 8 hodin! Propadám lehké panice a moje odvaha zvládnout porod bez medikamentů se rychle vytrácí.

Odvádí mě na porodní sál, cestou volám přítele, že se už může pomalu vypravovat. Jsme unavená a ospalá po dvou (z většiny) probdělých nocí. Následuje očista Yal gelem, která je určitě výrazně příjemnější než klasický klystýr. V 8 hodin ráno přecházím do porodního boxu. Vítá mě PA kolem 35 let, ale je dost odměřená a neosobní. U stolu prochází papíry nějaká droboučká (postavou mi dost podobná) křehká dívenka. Říkám si, no jo fakultka, tak to tu budou i nějaké žákyňky, a vyhlížím doktora. V tom se dívenka otáčí a zvolá: „Tak začneme a trochu to urychlíme“. Koulím očima a přemýšlím, jestli jsem to pochopila správně. A opravdu jo, byla to lékařka, i když vypadala, jako že má za sebou teprve střední školu. Snažím se uklidnit, přeci nebudu soudit dle věku, ne? Dle věku ne, ale podle přístupu už ano! Chytila jsem náramnou dvojku, p. doktorka a PA se skvěle doplňovaly, jedna byla chladnější než druhá, přitom určitě každá hltáme jakékoliv povzbuzení, pochválení, úsměv. NIC se nekonalo.

Následuje propíchnutí plodovky, která nebolela, nasazení oxytocinu a napojení na CTG. Každá z nás, která zažila křížové bolesti, mi dá určitě za pravdu, že nucené ležení na zádech je naprostý horor. Stahy se po aplikaci oxytocinu zkrátily na 3 minuty a neskutečně zesílily, takže veškerá ospalost a únava z nevyspání byly pryč. Už nemám nejmenší chuť navazovat „přátelství“ s PA. Bože, to natáčení CTG snad nikdy neskončí! Ptám se PA, kdy budu moct slézt a odpověď? „Nemůžu vás odpojit, protože malý s námi nespolupracuje“. Přesně tak to řekla. Zahltil mě vztek, pocit bezmoci i strachu zároveň, vždyť mluví o mém miminku! Naštěstí přichází přítel a už společně se od PA dozvídáme, že má naše miminko o něco vyšší tep. Nic vážného, ale musím být na monitoru. Z předporodního kurzu jsem od PA věděla, že v této porodnici běžně natáčejí CTG i na míči. A proto hned při další návštěvě sestřičky prosím o možnost být na míči. Jen zavrtí hlavou a je zase pryč. Zkouším to podruhé, bohužel zase se stejným výsledkem.

Jsem zoufalá, přítel mě drží za ruku a já si v duchu říkám, že to takhle dlouho nevydržím. Kromě neskutečných bolestí zad (břicho jsem snad ani necítila) se vystupňovala i pálivá bolest ve stehnech. Ta mě dost překvapila, protože o ní žádná ze zasloužilých maminek nemluvila, ale bylo to, jako by mi je někdo poléval rozpáleným olejem. Přichází doktorka „křehotinka“ a já znovu zoufale prosím o míč. Mé prosby jsou vyslyšeny! Konečně malinká úleva, i když obrovské bolesti v kříži a stehnech mě budou provázet až do konce. Začala jsem se opět soustředit na rady od PA z předporodního kurzu. Přichází kontrakce a já se na míči snažím maximálně uvolnit, představuji si, jak se otvírám, do toho mám uvolněná, pootevřená ústa, pomalu vydechuji a snažím se pohupovat v bocích. Zní to snadno, ale v těch silných bolestech… no, rodičky mi teď určitě rozumí. Po pár stazích dělám to samé vestoje s mírně rozkročenýma nohama. V tom přichází PA a hudruje, proč nemám vložku mezi nohama, protože teče plodovka po zemi. Je mi to úplně jedno.

V 11 hod přichází doktorka „křehotinka“ a musím zase na lehátko, aúúú. Odměnou mi je ale krásný nález: „Jste již na 5cm!" Získávám odvahu a snažím se doktorku mezi stahy požádat o možnost mě ve finále nenastřihávat, protože jsem dle rady PA z předporodního kurzu poctivě masírovala hráz olejíčkem. P. doktorka se na sebe s PA koukly, zašklebily se a odměřeně odpovíděly, že jsem to dělala zbytečně, protože to nepomáhá (ale pomáhá! Všechny maminky z tohoto kurzu, se kterými jsem poté mluvila, nebyly nastřižené!). PA mě ještě nutí být zhruba 20 minut vleže na monitoru, ale pak si opět vynucuji možnost stát nebo být na míči a vracím se ke „svému způsobu“ porodu.

Ve 13 hodin další kontrola od doktorky „křehotinky“ a nález: „Jste na 7cm! “Nevím, co děláte, ale zabírá to, tak v tom pokračujte.“ Přes neskutečně silné bolesti mě tahle zpráva povzbudí a dodává sebedůvěru. To jsem nevěděla, že to nejhorší je teprve přede mnou.

Čas běží. Při dalších kontrakcích se už nedokážu pohupovat na míči, protože mi to stupňuje bolesti na hranici nesnesitelnosti, ale alespoň se snažím uvolnit. Veškerou svou mysl soustředím na to, abych nezatínala zuby, prý je to pro uvolnění pánevního dna klíčové. Už nesnáším snahu přítele mi masírovat záda, nechci, aby mě držel za ruku nebo mi jinak pomáhal, nechci nic. Chudák rezignovaně usedá na židli.

Ve 14 hodin mě zběžně prohlíží PA, nic neříká a odchází. Po chvíli se vrací a bez jakéhokoliv vysvětlování mi píchá injekci. Nevím proč a na co, ale už je zase pryč. Hlavou mi prolétne myšlenka, jak na svých stránkách popisují moderní, progresivní a vstřícný přístup k porodům a vyloudí mi to na obličeji kyselý škleb. Vzápětí přichází doktorka a během vyšetření mi dosti stroze sdělí, že jsem se přestala otevírat, protože je miminko zaseklé za stydkou kost a naopak začínám uvnitř otékat. A už je zase pryč. Vleče se další neskutečně dlouhá hodina.

Je 15 hodin a přichází doktorka „křehotinka“ v doprovodu PA, opět vyšetření a konstatování, že se vůbec nic nezměnilo: „Jste otevřená tak na 6–7cm". Opět další injekce, ale tentokrát se stíhám ptát nač je. Prý na uvolnění spasmu, jak uvnitř otékám. Jsme s přítelem opět sami a já už naplno propadám zoufalství. Přestože nemám ráda, když nad sebou ztrácím kontrolu, při některých kontrakcích už vykřiknu bolestí. Od začátku porodu uběhlo už víc jak 16 hodin a z toho jsem přes 6 hodin na oxytocinu.

Přítel mě prý přestával poznávat, jak jsem měla obličej zkřivený bolestí. Začínám brečet a úplně se sesypu. Prosím přítele, ať mi domluví císaře, přestože nejsem jejich zastánce a obecně se operací dost bojím. Všechno už je mi jedno, jen ať už to proboha skončí. Jakmile přichází PA, přítel začne bojovně vyjednávat. Císař se samozřejmě na požádání nekoná a epidural mi prý už kvůli předešlým 2 injekcím dát nemohou. Nález pořád stejný 6–7cm, kontrakce po 2 minutách. Poprvé ale byla PA svolná mě pustit do sprchy, sunu se tam a se mnou přítel vezoucí stojan s kapačkou oxytocinu. Proud horké vody mi přeci jen trošičku uleví, ale nemám nejmenší chuť z ní už vylézat. Jsem tu sotva 15 minut a PA už velí, ať jdu zpátky na lehátko. Opět se sunu zpátky, ale kontrakce udeří zase plnou silou, a tak mi to jde dost pomalu. PA už to nevydrží a vztekle odchází. Vyškrábu se na lehátko a svíjející se v bolestech čekám na její návrat.

Chvíli před 16. hodinou dorazí, napojí mě na monitor, chvíli ho studuje a pak zvolá: „Začínají Vám slábnout stahy“, i já si to začínám uvědomovat. Během chvilky je tu má doktorka „křehotinka“ a s ní primář oddělení. Chvíli se stranou radí, se mnou nikdo nemluví, jen slyším útržky typu: „Tomu by se dalo pomoci“. Vůbec nechápu, co se děje, co bude, ale mám spoustu práce s další kontrakcí. Najednou ke mně přistoupí primář, bere si rukavice a já si bláhově myslím, že se mě chystá vyšetřit. Proto začnu cedit mezi zuby: „Prosím ne, mám kontrakci“. Dostane se mi jen krátké odpovědi: „Právě proto.“ Bez jakéhokoliv vysvětlování do mě primář zasune ruce a násilně roztáhne děložní hrdlo do šíře potřebné pro porod. Mé tělo zahltí naprosté ochromení, nemůžu se bolestí téměř nadýchnout nebo se pohnout. Od tohoto okamžiku mám vše zamlžené, rozostřené a přestávám mít představu o čase.

Otáčí mě na bok a s široce rozevřenými koleny musím několik kontrakcí tlačit ze všech sil. Byla jsem úplněmimo a podle dodatečného vyprávění přítele jsem prý vydávala podivné zvuky připomínající spíše chroptění a chrčení. Pak slyším někoho říkat první slova pochvaly: „Šikovná maminka. RODÍME!“ Necítím žádné nucení na tlačení, jak se všude popisuje, jen omračující bolest. Sbíhá se hromada lidí, otáčí mě zpátky na záda, ještě si mám chytit kolena, ale ouha, nepohnu nohama ani o centimetr. S hrůzou si uvědomuji, že prakticky necítím nohy! Na takové „drobnosti“ není čas, musím se soustředit na porod. Někdo mi pomáhá a teď už mám začít pořádně tlačit. NIC. „Tlačíte málo!“ Další kontrakce. NIC. Opouští mě všechny síly, pořád mám pocit ochromeného těla a k tomu (od primářova zákroku) neuvěřitelné bolesti, přes které se nemůžu plnohodnotně nadechnout. Třetí kontrakce a zase NIC.

„Pořád tlačíte málo!“. Nemám ani sílu říct, že víc už vážně nemůžu. Čtvrtá kontrakce a PA mi lehá na břicho. NIC. Pátá, PA už na mě doslova leží celou svou vahou. NIC. Šestá, přítel si prý říká, že jestli mám někde v těle slabší cévu, tak teď musí prasknout, jak na mě PA řádí. Přichází obrovská úleva, hlavička je venku! A vzápětí zbytek tělíčka, neskutečná úleva. Někdo zvolá: „Ten má ale vlásků, to je na culíčky!“ 20. 2. 2011 v 17.15 po 20 hodinách porodu přichází na svět náš syn Nicolas, 3030kg a 51 cm. Jen mi ho rychle ukážou, stihnu si uvědomit, jak mi připadá jeho obličejíček povědomý a už ho nesou pryč, s novopečeným tatínkem v patách. Doktorka „křehotinka“ mě ještě prohlíží a suše konstatuje: „Tak ta masáž hráze u vás zabrala, jste bez nástřihu“. Začínají se mi nekontrolovatelně klepat nohy.

Přichází dětská sestra se synem v náručí a zkouší ho přiložit k prsu. Je zdravý a šikovný. Po celkem úspěšném přisátí mi ho vloží do náruče, ale jsem tak vyčerpaná a točí se mi hlava, že se bojím, abych ho neupustila, a předávám ho tatínkovi, který už sedí u mého lůžka. Slyším se říkat, že Nicoušek bude jedináček, protože tohle už opravdu nechci zažít. Je mi strašně líto, že necítím příval mateřské lásky, ale jsem fyzicky úplně na dně. Ještě vnímám, jak doktorka nakazuje sestřičce, že nesmím do druhého dne pro velkou krevní ztrátu vstát z postele. Pak už chci jen odpočívat a spát. Na porodnici mě nechávají 3 hodiny a před převozem na šestinedělí mě cévkují, přitom si uvědomuji, že mě bolesti zad úplně neopustili. Nevěnuji tomu žádnou pozornost, chci jen spát.

Nicouška mi přinášejí druhý den ráno a já mám poprvé trochu síly ho k sobě přitisknout. Pořád ho chovám, a přestože se pořád cítím velmi slabá, nechci ho už ani na minutu opustit. Podává se snídaně a já se poprvé pokouším o delší chůzi, na chodbě se o mě pokoušejí mrákoty, a tak mě vracejí zpět na postel. Mám nakázaný klid, a tak mi mého drobečka odeberou. Do toho dostal novorozeneckou žloutenku, takže končí pod světlem a nosí mi ho pouze na kojení. Jsem zoufalá steskem po něm a na pokoji často brečím. Vůbec neřeším, že mám od tlačení PA během porodu zhmožděný celý hrudník, vytlačené hemoroidy a přetrvávající bolesti zad v kříži a kostrči, které mi brání při kojení sedět a dokonce i ležet na zádech. Chci jen svého syna! Třetí den od porodu se žloutenka umoudří, dokonce i mé krevní odběry, a jelikož nemáme potíže s kojením, pouští nás domů. Sice jsem pořád jak moucha, ale konečně budeme všichni spolu!

Je to 14 dní od porodu a mé potíže s bolestmi zad neustávají. Sice intenzitou s porodními bolestmi nedají srovnávat, přesto mi brání sedět, ležet na zádech, bolí mě při chůzi a po delší procházce cítím v kříži tuhý otok, který mi brání ohnout se a rozvázat si tkaničky u bot. Přítel mě veze k mému gynekologovi. Je to má první delší cesta autem. Na sedadle zaujímám kvůli bolestem zvláštní způsob bočního sedu, přesto posléze nemohu z auta sama vystoupit. Zřejmě ten strnulý sed a natřásání udělaly své, a tak mě můj již nastávající manžel (po návratu z porodnice mě požádal o ruku) tahá 5 minut z auta. Bylo jasné, že něco není v pořádku, přesto mě diagnóza překvapí: „Během porodu jste utrpěla zlomeninu kostrče. Při těžších porodech se to někdy… ehm… stává“. Dokud budu kojit, nemůžou se mnou toho prý moc udělat.

Dostávám léky na podporu hojení zlomenin a odcházím domů.

Pod tíhou stále silných bolestí, které mě limitují v běžném životě, přestávám ve 3 měsících kojit a začíná léčebný kolotoč. Ortopedie, injekce přímo do kostrče (působí hrozivě, ale dá se celkem dobře vydržet), opakované mobilizace kostrče (velmi bolestivá záležitost, při které mi tekly slzy), a následné rehabilitace.

A konečný výsledek? Jsem 1 rok a 2 měsíce po porodu a mám chronické bolesti kostrče. Nejsou příliš silné, spíše nepříjemné. Některé dny je to lepší, jiné horší a já přemýšlím, co dál. Vždycky jsem chtěla mít minimálně 2 děti a teď se děsím dalšího porodu, ale každý den, když se dívám na našeho syna, musím říct, že i přes tento zážitek a následky to stojí za to. A s tím bude určitě souhlasit každá maminka.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Jullii
Závislačka 2603 příspěvků 13.04.12 07:32

Docela by mě zajímalo, v které porodnici jste rodila. Protože tohle je teda síla.O inteligenci a citu PA a pí.doktorky netřeba diskutovat. Přeji vám hodně sil a štěstí.

Příspěvek upraven 13.04.12 v 07:33

 
smurfka
Generální žvanilka 24925 příspěvků 13.04.12 07:55

Děs běs teda..co to bylo za geniální nemocnici..Ha Hradec Králové? tak to je naštěstí dost daleko, tak snad se nemusím bát..To je teda přístup..asi být tebou když si chtěla po těch dvou dnech domů a nic se nedělo, podepsala bych revers..to tě pustit musí a nějakému geinálnímu dr. to muže být jedno. Taky se divím že si tam pořád měla tu hroznou PA - celé dva dny? Ona nechodila domů? Neměnili se služby?

 
evick2
Závislačka 3540 příspěvků 13.04.12 08:07

To mě mrzí že se tohle v dnešní době ještě může stát, jste hrozně statečná!
Mě teda při porodu taky prudila PA jenže u mě to trvalo cca 3 hodiny od příjmu. Ale i tak se nebudu bát porodu, bolesti nebo nemocnice, ale lidí v ní!! Je zajímavé že takovýhle případů přibývá i když by se dalo čekat že s rozvojem budou mizet.. no přeji vám pokud se odhodláte aby další porod byl lepší :hug:

 
Petiik
Ukecaná baba ;) 1848 příspěvků 13.04.12 08:24

Tak to je teda síla! Se nestačím divit co si dneska nemocniční personál dovolí 8o Až budu těhotná (doufám, že brzy), tak se takovým deníčkům vyhnu obloukem a budu číst jen ty s nápisem: Můj snadný porod, Porod - nejkrásnější zážitek, … a tak :mrgreen:
Jinak jsi teda statečná, že jsi to vydržela :potlesk: A taky jsi mě potěšila s tou masáží hráze ;)

 
Anchesenpaton
Povídálka 15 příspěvků 13.04.12 08:24

Rodila jsem v Hradci Králové, ale zase vím, že zde jsou i hodně milé PA. Je to náhoda na koho člověk narazí. Se zážitkem z porodu jsem se nemohla dlouho vyrovnat a pak jsem narazila na tyhle deníčky. Začala jsem si je postupně pročítat a ruku na srdce, jsou na tom jiné holky/ženy/maminky podstatně hůř viz. deníčky prázdná náruč apod. Nakonec jsem se rozhodla přidat i svůj zážitek, i když nepatřím mezi typ holek, které se běžně do přízpěvků pouštějí. Moc mi pomohlo se z toho vypovídat a pokud to alespoň trošku pomůže někomu dalšímu, budu jen ráda. Díky téhle zkušenosti bych už vážně uvažovala o vlastní PA na porodním sále. Možná bych měla stejné následky po fyz. stránce, ale určitě by byly menší na duši. A nebo by nebyly žádné následky. Četla jsem zde v jednom deníčku, že k mnohým komplikacím dochází kvůli urychlování porodů Oxytocinem, kdy některá mimi nemá čas vykonat potřebnou rotaci v malé pánvi a pak stačí násilné tlačení od PA a je to… v jiném případě to může končit sekcí, což možná mělo skončit i u mně.

 
jesenka33
Závislačka 3842 příspěvků 13.04.12 08:32

Strašné… :zed: :zed: :zed: :zed: :zed:

 
Anchesenpaton
Povídálka 15 příspěvků 13.04.12 08:50

Odpověď pro šmoulinku Smurfku - revers mě napadl jen na chvíli, protože jsem rodit v HK chtěla s ohledem na novorozeneckou JIP, člověk nikdy neví a tak jsem nechtěla být za potížistku. Ta hrozná PA byla až druhý den, vítala mě až v porodním boxu. První den mě přeložili z porodnice na gynekologii, kde se poté večer porod spontálně rozeběhl. To měla noční mladá sestřička, která mě neochotně vyšetřila a přesvědčovala, že nerodím.

 
smurfka
Generální žvanilka 24925 příspěvků 13.04.12 08:58

@Anchesenpaton
aha..
no je fakt že porod v dnešní době není o bolesti ( člověk vydrží všechno ) ale o tom na koho narazí..Porod muže být horor po bolestivé stránce, ale když narazí na dobré lidi, tak na to pak i dobře vzpomíná, zato někdo má bezproblémový porod a narazí fakt na tupce, tak to je potom veškerý zážitek z porodu pryč..Já jsem taky někdy v práci nakrklá, ale ty lidi by si měli uvědomovat že porod je pro ženy něco speciálního a dle toho se chovat, když je to neba, mají jít pracovat do márnice, tam to nikomu vadit nebude to jejich chování.. :cert: o naši porodnici taky panuje že tam pracují celkem nepříjemní lidi..tak jsem zvědavá co mě čeká.. :roll:

 
Peitra
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 13.04.12 08:58

No, budu rodit v červenci a tohle jsem asi neměla číst. Je mi moc líto, jak tě to nechali protrpět. Každopádně to neni normální a měli ti píchnout epidural, nebo udělat císaře dokud byl čas. Držím palce, ať se bolestí brzy zbavíš a otupí se i následky na duši. :mavam:

 
beruska03
Kelišová 7477 příspěvků 13.04.12 09:19

teda, dočetla jsem až dokonce a musím říct - jsi dooooost dobrá, žes to vše zvládla!!!!masakr :(

 
Anchesenpaton
Povídálka 15 příspěvků 13.04.12 09:44

Určitě moc záleží na přístupu a podpoře, které výrazně ovlivní psychiku maminek. Bolesti se prostě vydržet musí a každá to zvládne. Dokud porod postupuje, tak to člověku dodává sílu. Velký zlom pro mě nastal v okamžiku, kdy se malý „zasekl“ a přestal porod postupovat. Přítel se mi sice snažil pomáhat co uměl a byl skvělý, ale nejpozději od téhle doby nás měla začít PA pořádně informovat, být milá a podpořit nás. Místo toho jsem měla pocit, že je můj vleklý porod obtěžuje, protože i PA řekla, že všechny maminky v okolních boxech už dávno porodily a jsou tam další rodičky. Fakt podpora :roll: Asi hraje svou roli i velikost porodnice, ve velkých porodnicích je to jak ve fabrice na běžícím páse. Nejsem zastánce domácích porodů, ale po tomto zážitku si myslím, že je dobrou variantou vlastní PA (dula) při porodu.

 
zolycka
Kelišová 6695 příspěvků 13.04.12 10:36

Jsi statečná. já se zatím řadím mezi čerstvé snažilky (teprve 2.měsíc), ale deníčky o porodech čtu už snad od registraci na tomhle foru. Jsou deníčky, které mě pohladí, v některých pobouří chování personálu…ale ten tvůj…ten mě donutil přidat příspěvek. Nejsem pobouřená, jsem naprosto zhrozená! prosím napiš sem jména lékaře a té krávy PA, protože pokud bych měla jednou rodit v HK a nerazila tam na tyto experty, tak bič a pryč! Jsi hrdinka, zvládlas to…ono ani nic jiného nezbývalo… :kytka: :kytka: :kytka:

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 13.04.12 11:04

Téda, tak to je mazec, od HK bydlíme necelých 30 km...... Tři děti máme a ani jedno se nenarodilo v HK. POdívat jsem se tam nikdy nebyla, když jsem byla těhu, ale kamarádky mi říkali, že tam je personál studenej jak psí čumák a že to tam běží jak na běžícím páse :pocitac: . Všechny děti jsem rodila v Rychnově a super, super sestřičky, mudři i PA. A pokud se podaří další těhu, tak opět jedině Rychnov :pankac: .......

To co sis zkusila - tak teda smekám, neb já bych tohle nedala :think: . Tak hodně zdravíčka ti přeju, ať to co bolí - bolí jen úplně maličko a nebo vůbec :hug: . A pokud se rozhodneš pro dalšího prcka, tak přeju pohodový porod :hug: :kytka: . Ale věřím, že pohled na tvého malého alespoň trošku ¨pomáhá zapomenout na tu hrůzu :kytka:

 
PetiteFillette
Extra třída :D 13845 příspěvků 1 inzerát 13.04.12 11:12

Sory za silnější slova, ale jinak to vyjádřit nemůžu: Ty vole tak to je vostrý!!! 8o 8o 8o Přeju ti další porod za hubičku, protože tohle to je fakt silný kafe!

 
Anchesenpaton
Povídálka 15 příspěvků 13.04.12 12:09

PA se jmenovala Škodová a doktorka Žáková. Naštěstí mi porod opravdu vynahrazuje syn. Když se na mně usměje, podává mi dudu nebo když se dívám jak spinká, bývám často dojatá…asi jako každá maminka :srdce: Od rehabilitačních sester jsem se dozvídala různé důvody, proč mohlo ke zlomení kostrče dojít, ale nejvíc se shodovaly na tom, že jsem měla „přetrénované“ a tím pádem moc pevné pánevní dno. Takže nic se nemá přehánět. I teď co sedím delší dobu u PC, mě to začíná víc pobolívat. Za 14 dní jdu zase na kontrolu. V nejhorším případě mě v budoucnu čeká operace - odstranění kostrče, tak uvidím…

 
zolycka
Kelišová 6695 příspěvků 13.04.12 12:14

@Anchesenpaton a nemohl ji zlomit spíš ten primář svým násilným zásahem?

 
Anchesenpaton
Povídálka 15 příspěvků 13.04.12 12:36

Vážně nevím, těžko posoudit. Je pravda, že po jeho zásahu začaly bolesti, které neumím ani popsat, ale jestly byly z toho rychle roztaženého hrdla nebo od kostrče, nevím??? Docela by mě zajímalo, jestli se někdo s takovým zákrokem setkal a jestli měl nějaké následky.

Příspěvek upraven 13.04.12 v 12:37

 
helbell
Kecalka 463 příspěvků 13.04.12 12:36

Kdybych nebyla sama po porodu tak bych po přečtení tohoto deníčku do toho nešla… STRAŠNÉ. Moc tě obdivuji :potlesk:

 
LucyDee
Kecalka 322 příspěvků 13.04.12 12:51

Dost mi to připomíná porod mojí maminky, ve 41 letech a při váze 49 kilo porodila po 36hodinách chlapečka o váze 4,50kg..zlomenou kostrč měla taky a posunutou pánevní kost,šili jí přes 2 hodiny.. problémy se zády bude mít už celoživotně a rok od roku je to horší a horší.. Jste statečná, přeji vám hodně sil, spoustu štěstí a hlavně zdravíčko pro vás i miminko.. :kytka:

 
Lůca8
Stálice 60 příspěvků 13.04.12 13:18

Ahoj, většinou zde pouze pročítám deníčky a málo komentuji, ale tentokrát si komentář neodpustím. Měla jsem totiž čest s dr. Žákovou při revizi při zamklém potratu. Byla jsem v nemocnici pouze 3 dny a všichni po celou dobu byli strašně milí a citlivý, až právě na zmiňovanou dr. Ta byla chladná a povýšená. A bohužel to tam tvrdila řada pacientek, které byly hospitalizovány i mnohem delší dobu. Takže doufám, že ten hrozný pocit z porodu brzy překonáš a Tvůj brouček se dočká sourozence. :kytka: A hlavně, přeji, aby další porod byl mnohem příjemnější zážitek (jestli to tak u porodu lze napsat). :nevim:
Přesto, jestli se konečně našeho štěstíčka dočkáme, chtěla bych rodit také v HK, právě kvůli případné péči o miminko.

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 13.04.12 13:57

Jezis to je hrozne!!!! Je mi moc lito, ze jsi mela tak tekzy porod a tak strasny personal. To je fakt hnus.

 
Anchesenpaton
Povídálka 15 příspěvků 13.04.12 14:09

@LucyDee Prosím LucyDee, pomáhalo od bolestí tvojí mamce něco? Byla na odstranění kostrče? Jedna soukromá rehabilitační sestra (obešla jsem opravdu hodně lidí) mi říkala, že tou operací se pomůže cca 50% žen a zbytek má potíže do konce života a že se to s věkem zhoršuje, přesně jak píšeš.

 
Mišanila  13.04.12 14:11

No to je děsná zkušenost, tak snad se vše brzy spraví a léčba bpůjde dobře.

Osobně nejsem příznivcem rození v „továrnách“ a dobrovolně bych tam nevlezla, pokud bych nebyla hodně riziková rodička. Radši si odpustím jistotu JIP a budu rodit s příjemnějším personálem v malé porodnici (i když ani tam to nemusí být vždy záruka).

Každopádně příště bych si přinejmenším vzala vlastní PA, popř. alespoň dulu a vybrala jinou porodnici.

 
LucyDee
Kecalka 322 příspěvků 13.04.12 14:39

Mamka taky obešla dost lidí, rehabilitační sestry, zkoušela i masáže..ale na operaci nebyla.. malej jak se nemohl dostat ven, tak mamce visel v pánevní kostí a tím jí vychýlil celou páteř, tudíž mamce vyskakují plotýnky..4 roky od porodu má problémy s křečema a brněním v rukou, v nohou, bolesti jí vystřelují z krku do hlavy, z ramene do předloktí, zhoršil se jí zrak, má silné bolesti hlavy a o zádech ani nemluvím..u všeho jí bylo doktory řečeno, že je to od zad, nebo od porodu..nepomohlo jí nic, pouze krátkodobě pomáhá, když jí rehabilitační sestra dá plotýnky zpátky, ovšem pomůže to jen do té doby, než to zase vyskáče ven.. asi jsem ti moc nepomohla.. :-(

 
Párátko Vpoleklas
Povídálka 12 příspěvků 13.04.12 17:30

Ahoj! Předně poklona za to jak si to zmákla! Hodně udělala určitě i důkladná příprava na porod a informovanost o něm. Já do toho šla na poprvé dost po hlavě s naivní důvěrou v doktory a celej ten porodní průmysl a díky tomu jsem pak musela zbytečně trpět od asistentek a doktorů spoustu „nepřirozena“ kterým jsou zvyklí si zjednodušovat práci. Co bych Ti ale chtěla napsat - taky jsem zažila onu pekelnou bolest zlomené kostrče. To že jsem k ní při prvním porodu přišla, a jak, jsem se dozvěděla teprve až od svého nového gyndr. po porodu druhém (18 měsíců po porodu č. jedna, který byl mj.zcela bez problémů)! Teď jsem půl roku po porodu č. tři a co se kostrče týče, rovněž se při něm tento problém neopakoval. Takže, nemyslím, že bys kvůli tomu musela rezignovat na další miminko.

 
Anchesenpaton
Povídálka 15 příspěvků 13.04.12 18:37

@Párátko Vpoleklas To jsem moc ráda, že se tu objevil někdo, kdo po zlomené kostrči absolvoval další porody :) A jsem o to nadšenější, že jsi měla oba porody v pohodě :lol: Nikdo totiž nedokáže s určitostí říct, jak to bude vypadat příště. Pokud by ti to nevadilo, mohla bys mi o tom napsat víc. Třeba jak dlouho jsi měla po prvním porodu potíže, protože mám pocit, že to ustrnulo a už se to vůbec nezlepšuje. Měla jsi u dalších porodů třeba jinou polohu na tlačení? Na netu jsem sice našla několik holek, které prodělali taky zlomeninu kostrče, ale většinou měly u dalších porodů ještě větší komplikace :? Možná taky záleží, kde to ruplo a jak se to zahojilo…

Příspěvek upraven 13.04.12 v 18:37

 
Veronika82
Ukecaná baba ;) 1565 příspěvků 13.04.12 18:44

Tak to je masakrrrrrrr, nechápu proč někteří lidi dělají práci, která je evidentně nebaví :nevim: :nevim: :nevim: :nevim: Hodně sil.

 
Anchesenpaton
Povídálka 15 příspěvků 13.04.12 18:45

Jinak Vám chci všem moc poděkovat za podporu, ale věřte, že nejsem žádná hrdinka, protože by jste to zvládly stejně jako já. Ono člověku nic jiného v té chvíli nezbývá. Předporodní kurzy vedené zkušenými PA mohu jen doporučit. Kdyby se můj porod nezkomplikoval, pak mi rady PA z předporodního kurzu hodně pomohly a usnadnily porod. Jen je mi líto, že jsem si ho nemohla užít tak, jak si asi představujeme každá - prostě po porodních bolestech, které se musí vydržet (vždyť přichází na svět nový človíček :srdce: ), mít dostatek síly svoje miminko přivinout a přivítat na světě :hug: Snad někdy zase seberu odvahu…

 
al112
Povídálka 31 příspěvků 13.04.12 19:56

no to je teda síla :cert: já jsem rodila taky před rokem, ale už jsem vše špatné zapoměla.I když musím napsat, že jsem měla porod vyvolaný taky Oxytocinem , PA mě ve finále skočila na břicho, takže jsem myslela, že mám zlomený všechny žebra, ale asi to bylo nutné.Ale 2 měsíce po porodu jsem nemohla na nohy - hnuté pánevní dno, takže jsem pajdala jak… . :nevim: Ale s Vaší porodem se to nedá vůbec srovnat jste moc statečná. Hlavně, že to dopadlo dobře a malý Vám dělá štěstíčko v životě.Souhlasím s tím, že je vše o lidech. :srdce: :hug: Hodně štěstíčka a zdravíčka přeji.

 
Žesťovka
Zasloužilá kecalka 702 příspěvků 13.04.12 20:17

Při čtení se mi ježily vlasy hrůzou a ukápla mi i slza,takovej horor snad patří do knížek,každopádně klobouk dolů za to,jak jste to s prckem zvládli,navíc takové jednání lékařů..je neomluvitelné,jsem v šoku :!
Přeji hodně zdraví celé tvé rodině,ať se brzy dáš se zádama dokopy a odvahu k dalšímu miminku určitě sebereš :hug: Můj porod taky nebyl nic moc,už jsem další nechtěla,ale teď po 8mi měsících po něm se už s přítelem sem tam bavíme o dalším mimču,tak uvidíme.Tak kdyby přeci jen,tak ti přeji více štěstí,sil,oh­leduplnější personál a na konci další zdravý miminko,drž se :hug:

 
Maaaca
Ukecaná baba ;) 2170 příspěvků 13.04.12 20:21

Přesně jsem čekala,že jsi rodila v HK!

 
Zuzylka
Ukecaná baba ;) 1061 příspěvků 13.04.12 20:52

Jsi neuvěřitelně statečná :hug: . Snad se zlomeninu kostrče podaří vyřešit.
Jen ti chci říct, abys nezatracovala myšlenky na další miminko. Každý porod je totiž úplně jiný. Ten můj první byl taky oxytocinové peklo, hrozný, neuměla jsem si další ani představit. Druhé těhotenství bylo zase plné komplikací, vyhrožovali mi císařem, ale nakonec to šlo přirozeně a já byla za to moc vděčná. Druhý porod byl krátký, rychlý, téměř bezbolestný a byl to supr zážitek. (Více mám popsáno v dníčku). I když s tebou a tvojí bolestí se vůbec nemůžu porovnávat. Věřím, že se zahojíš a vše bude zase dobré :mavam: .

 
peagas
Stálice 71 příspěvků 13.04.12 20:59

Ahoj,je mi moc líto, co Tě potkalo u Tvého 1. porodu :/ Tak něco podobného jsem zažila já u 1. dítěte, teda až na ty problémy s kostrčí a rychlejší ukončení ( Asi 28hodin od kontrakcí po 5min.). Pomalu jako bych to psala já, neotvírala jsem se :( Nejhorší bylo to dlouhé čekání, kdy se nic nedělo, nezájem a strašné bolesti a časté, dlouhé kontrakce… Dr. už byl pomalu nahnutý k císaři, ale řekl, že počkáme ještě 30min. Pak jsem jim ale spadla jak jsem dostala kontrakci, blbě jsem se opřela a bác a malý se začal drát ven, jelikož jsem byla taky na ox v kapačce a neotvírala jsem se Dr. přiběhl a začal mě z 6prstů roztahovat na 10. Moje nejhorší zkušenost, ta bolest, myslela jsem, že umřu, že vypustím duši, bylo to strašné,pak nástřih,nedokázala jsem už tlačit..neměla jsem sílu, snažila jsem se pak mi sestra skákala na břicho až vykoukla hlavička a ještě 3×zatlačit a byl venku. Náš Sebastian 3850/51. Pár hodin po porodu jsem začala krvácet - dostala jsem transfuzi, ale naštěstí dítě zdravé a já nakonec taky, až na ten zážitek (Rodila jsem v Jeseníku). Říkala jsem, že už nikdy. Teď je to 6 let a 5měsíců od narození 1. dítěte a v polovině prázdnin mám rodit znovu naše 2. dítě, strašně se bojím, ale doufám, že to bude lepší… Jen začínám mít strach, pač mám rodit v Hradci Králové( přestěhovala jsem se), nakonec ještě pojedu do Jilemnice…A mám strach, pač jsem na rizkovém a nemůžu cvičit a nic, takže kondice 0 oproti 1.porodu. Ale věřím, že to zvládnu a mimi taky, musím!!! Snad mě mine roztahování a půjde to lépe, když teď na to budeme dvě, ženské (čekáme holčinu) Doufám, že se Ti povede, co nejvíce zlepšit stav Tvé kostrče, nebo aby Tě úplně přestala trápit a moc držím palce, pokud se rozhodnete pro další dítě, aby jsi měla porod krátký a s nádhernými vzpomínkami!

 
Párátko Vpoleklas
Povídálka 12 příspěvků 13.04.12 22:07

Ahoj! No, pokud se dobře vzpomínám tak min. půl roku po tom prvním porodu jsem se vůbec nemohla posadit. Např. na WC jsem se jen tak decentně opírala o prkýnko zadní stranou stehen (ale to Ty jistě znáš)… protože nemám žádné medicínské vzdělání, byla jsem přesvědčená, že se jedná o fyziologicke jev, který časem odezní a s odborníkama jsem to neřešila - ani jsem nemohla - dcera byla takový to extremně plakavý mimčo a já se poprvý od porodu vyspala až v jejích devíti měsících (pro ilustraci). V tu dobu jsem plánovaně otěhotněla podruhé a musím říct, že v tu dobu ta kostrč strašně rychle zlobit přestala. Možná to bylo i častými návštěvami bazénu, kam jsem s dcerkou docházela na plavání miminek, ale nejspíš mě bolestí zbavilo právě to další těhu. V péči mě měl jiný doktor a když jsme spolu po šestinedělí bilancovali oba porody, šokoval mě větou: „No, nedivte se, měla jste tenkrát zlomenou kostrč. To se občas stává.“ Před třetím těhotenstvím jsem řešila pravděpodobnost opakování se adherující placenty, při jejímž odstraňování jsem během druhého porodu málem vykrvácela a resumé třech gynekologů se kterými jsem měla stran té záležitosti čest bylo: NEMUSÍ SE TO VůBEC OPAKOVAT (nicméně ať počítám i s opakem a předem informuji personál aby věděli s čím mají počítat). A tak je to i s kostrčí. Každej porod je originál a pokud zlomenou kostrč při porodu u Vás v rodině nedědíte po přeslici, bude to nejspíš dobrý.

 
Anchesenpaton
Povídálka 15 příspěvků 13.04.12 22:10

@peagas Ahoj Pegasko :mavam: , opravdu jsou naše porody dost podobné, ale tys musela vydržet o neuvěřitelných 8 hodin déle!!! 8o Určitě se schodneme se všemi, že urychlovaný porod Oxytocinem bolí podstatně víc, každá minuta pod tímhle dryákem je nesmírně dlouhá. Přesto násilné roztahování děložního hrdla je proti tomu bolest ještě podstatně větší, úplně mě sevřela, že jsem nemohla ani pořádně dýchat :nevim: Nedá se to ani popsat. Určitě jsi to měla podobné :zed: Opravdu bych tenhle zákrok nikomu nepřála :roll:

 
Párátko Vpoleklas
Povídálka 12 příspěvků 13.04.12 22:12

..samozřejmě že moje věta o bezproblémovosti druhého porodu v prvním příspěvku se týkala kostrče :)

 
Deniska2000
Kelišová 5315 příspěvků 13.04.12 22:17

Děs a hrůza,opravdu nevím jestli bych tohle zvládla. V Hradci jsem rodila své první dítě a manžel chce abych tam rodila i podruhé,pokud se mimčo povede. A díky přečtení deníčku si to asi rozmyslím hodně rychle. Na doktorky si stěžovat nemůžu,zažila jsem u porodu dvě,zrovna se střídaly služby a obě byly perfektní. S PA už to bylo horší,ta mi řekla,že dřív ženy makaly až do porodu na poli,pak odešly domů porodit a zase se vrátily na pole makat a já dělám s porodem takový štráchy. A na novorozeneckém byla taky jedna moc "příjemná " sestra. Ze začátku jsem neměla mléko a dcera i když sála třeba půl hodiny,nevysála nic. Místo toho aby mi pomohly nebo přikrmily,tak mi vyhrožovaly,že nás nepustí domů. Ale to byly jen tyhle dvě sestry,jinak vše v pohodě.

 
Anchesenpaton
Povídálka 15 příspěvků 13.04.12 22:20

@Párátko Vpoleklas Ahoj Párátko, souhlasím, že prvních 6 měsíců bylo vážně nejhorších. Přesně jak píšeš - sedání na záchodě zadní stranou stehen, jízda autem byl očistec, přestože jsem sedala bokem apod. V rodině nikdo nic podobného neměl, ale taky mám ze všech nejdrobnější postavu s úzkou pánví. Snažím se být optimista, už i díky vašim příspěvkům a zjištění, že jste některé prodělaly totéž a pak bez potíží porodily další mimi :srdce:

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 14.04.12 08:41

moc gratuluji k narození miminka a hodně štěstíčka a zdravíčka do života :kytka: :srdce:
nechápu jak si to mohla vydržet,jsi moc statečná :hug: ,hlavně že je to za tebou :palec: :potlesk: ,už si užívej jen miminka :*
PŘÍSTUP V PORODNICI K TOBĚ JAKO RODIČCE JE NAPROSTO NEOMLUVITELNÝ!nechá­pu jak v dnešní době,se něco takového může ještě dít.. :cert:
já měla taky dost dramatické oba porody u druhého taky něco zanedbali a nakonec malého museli resuscitovat,na to nikdy nezapomenu/mám vše taky v deníčcích o porodech/ale naštěstí je všechno v pořádku a mám dve zdravé děti :* :srdce:

 
peagas
Stálice 71 příspěvků 14.04.12 09:23

Anchesenpator:
Ahojda, přesně jako píšeš, také tento zákrok nikomu nepřeji, nemohla jsem také ani dýchat nic…a teď mám vůbec astma, tak snad už mě to nepotká, pač mám z toho pomalu až paniku,abych to udýchala normálně, natož s násilným roztahováním, byla jsem tehda téměř v mdlobách. Ještě 3měsíce a 14dní, těším se moc, ale ten strach je silnější a to není dobré, musím ho nějak vypustit. Díky Tvému deníčku začínám hodně přemýšlet nad změnou porodnice, jak jsem již psala..místo HK asi Jilemnici. Bydlíme v Trutnově. No ještě uvidíme, snažím se věřit, že tento porod bude lepší i když to, že budu rodit podruhé neznamená, že bude, jak se říká, věřit se snažím. Stejně nám nakonec nezbývá nic víc, než věřit hlavně Dr. a PA. Hodně záleží na přístupu a aby byli dobří a nelhostejní, celkové chování jich samotných také, hodně působí na rodičku a může ji rozhodit. Vůbec v HK bych řekla, že jsou na profesionální úrovni, porodnicky, lékařský i přístupově, ale Tvůj deníček je důkazem, že „mezery“ se najdou všude. Takže ještě jednou, držím palce!!! Zdravím a ať je fajně :kytka:

 
lucie.t
Závislačka 4968 příspěvků 14.04.12 10:55

ahoj
no… to je silenost. uz jsem tu cetla o nasilnem otevreni :evil: to by melo byt trestne.
podle me je to vse tema „vyvolavacema“ telo jeste neni pripravene na porod, miminko neni dorotovane. a nasilim do toho zasahovat :cert: :zed: v takovych pripadech je na miste cisar.
a chovani personalu :cert: masaz hraze nepomaha 8o . bez svoleni a informaci nemohou prece neco aplikovat :zed:
urcite bych napsala o jejich pristupu a chovani k rodickam nekolik dopisu/mailu. poslala bych je na porodni oddeleni, primari a nekam vyse.. zrizovateli :think: nic uz se nezmeni, ale treba budou alespon dotycni nejak pokarani :nevim:
no preji at je vse jen lepsi a pokud najdes silu na dalsi mimco, at mas krasny zazitek :kytka:

Příspěvek upraven 14.04.12 v 10:56

 
Anchesenpaton
Povídálka 15 příspěvků 14.04.12 11:18

Na porodnici v HK dávali formulář ohledně spokojenosti, takže jsem tam info napsala. Kromě kritiky jsem i pochválila jmenovitě každou sestru a další personál, který se na oddělení seštinedělí choval ke mně mile a vstřícně.

 
Anchesenpaton
Povídálka 15 příspěvků 14.04.12 11:31

Ahoj Pegasko, strašně moc ti držím palce :palec: a doufám, že mě (nás) budeš informovat. Už teď tě moc obdivuju a pevně věřím, že to bude určitě lepší. Měla jsem výborné zkušenosti s PA z předporodního kurzu p. Chvátilovou (na netu má stránky), třeba by taky poradila. Pokud se taky rozhodnu (a asi časem určitě) pro další mimi, asi bych úplně porodnici v HK nezatracovala. Přeci jen jsou na tom s odborností dobře a mají dětskou JIP, kdyby bylo potřeba. Správný přístup PA a lékaře je ale klíčový a nenahraditelný, takže spíš vymyslet nějakou vhodnou variantu. Vlastní PA? Zaplatit porodníka? Zároveň mě to pobuřuje, proč nemáme v rámci pojištění odpovídající péči?! Bohužel s jednotlivci, kteří by měli raději dělat jinou práci, asi moc nezmůžeme…

 
peagas
Stálice 71 příspěvků 14.04.12 12:47

Pěkné sobotní odpoledne Anchesenpator :mavam: Moc Ti děkuji, až to budu/eme mít za sebou, dám určitě vědět a také díky za držení palců, aby to bylo lepší .) + za doporučení PA Chvátilové, večer se na její stránky podívám :) No v dnešní době si bohužel za odpovídající a dobrou péči musíme spíše více zaplatit :/ O zaplacení porodníka jsem přemýšlela, ale ten rodí jen v Jilemnici, co vím. A já bych, právě, kdyby náhodou byly nějaké komplikace raději ten HK. Třeba bude mít můj Dr. v Jilemnici zrovna službu a bude to jisté a pojedeme rovnou tam a více nebudu řešit:D :dance: Nebo 100% než vyjedeme, tak zavoláme do HK, kdo má službu a pak budu doufat, že se nezmění než porodíme, právě za PA Š. a Dr. Ž. :cert: Pokud tam budou ani tam nepojedu raději!
Prostě uvidíme, taky je možné, že to bude rychlovka a skončím v Trutnově :think: Ještě jednou Ti mocinky děkuji a pěkný víkend Vám přeji :mavam:

 
Dana Klaudie
Ukecaná baba ;) 1685 příspěvků 14.04.12 13:50

nechápu nechápu nechápu!!! :cert: Jsem zdravotní sestra a takový přístup k někomu, kdo potřebuje pomoct, podržet za ruku je děsný!!! Paní doktorka i s porodní asistentkou by měli jít skládat zboží do supermarketu!!! :zed:

při první porodu mě asistentka prohlídla a zeptala se, jestli jsem cvičila (chodila jsem roky do posilovny) a HNED mě posadila na míč a řekla uvolňovat a uvolňovat - nebyl problém měřit ozvy na míči!!! chodily hoooodně často měřit, věděly proč ale neděsily mě. Dcera se ale narodila docela rychle - prý to bylo její štěstí, jinak by se ve mně udusila :hug:

při druhém porodu jsem narazila na super asistentku ale příšernou doktorku, naštěstí jsem porodila hned, jak jsem se dostala k lehátku na ambulanci…ale při šití (3 stehy) jsem se ohradila, že nejsem kus nábytku,ale člověk!! Chápu ji, že byla nevyspalá - rodina jsem po čtvrté hodině ranní, navíc jako nepřijmutá, nevyšetřená rychlovka, ale i tak se mohla chovat jako člověk. :nevim:

 
Kesska
Povídálka 36 příspěvků 14.04.12 17:24

Opravdu šílený přístup. Jsem ve 36 týdnu , z porodu mam strach a ještě po přečtení tohoto deníčku a kord když jsem z HK a budu v HK rodit !!!!!, je mi z toho špatně. :,(

 
DianaAndílek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 14.04.12 17:51

přesně vím o kterou doktorku jde, je to žáková a je to hrozná a bezcitná kráva........mě při upt ve 25.tt sjela, že to prostě musím vydržet,když už jsem se rozhodla…je to píííííp

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 14.04.12 21:08

Hrůza! Tohle je asi noční můra každé nastávající rodičky, ještě že jsem měla štěstí a oba porody proběhly dobře a bez komplikací a hlavně rychle. A ta kostrč - podle mě ti ji normálně zlomili, buď ten primář nebo ta asistentka,když ti skálala po břiše. A to skákání po břiše je proti všem zásadám, slyšela jsem na to téma mluvit specialistu, je to zakázané, hrozí prasknutí dělohy. Bohužel dělá se to dost běžně, i mně skákali. Ať se ti brzo uleví a malý ti dělá radost. Mimochodem u příštího porodu by možná šel domluvit císař přes psychologa, a ve tvém případě asi i přes ortopeda. Ale i císař má svoje rizika. Drž se!

Příspěvek upraven 14.04.12 v 21:09

 
Lenula-xy
Kelišová 7398 příspěvků 15.04.12 22:06

to je teda přístup,jsi dobrá,že si to zvládla :potlesk: já jsem měla taky křížové bolesti,kontrakce po minutě a když jsem neležela,tak mi PA nadávaly,jak si to představuju,ne­otvírala jsem se ,byla jsem zblblá ze všech injekcí a čípků,ale nakonec jsme to zvládli(mám taky deníček,kdybys chtěla)Snad to bude jen lepší :hug:

 
kissi
Ukecaná baba ;) 2322 příspěvků 16.04.12 18:16

Ty.. Jsi hrozně statečná, tohle jsem ještě neslyšela… Musí to být odrazující zážitek na další porod tedy a ani bych se nedivila kdyby jsi napsala,že další už nechceš

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček