Opravdu přebolí to, co stále moc bolí?

Dragobella  Vydáno: 13.03.12

Je mi 25 let, ale cítím se na šedesát. Kromě mé téměř dvouleté dcery nemám žádnou motivaci nebo koníčky, prostě nic, co by mě těšilo. Nic mě nebaví, nejsem šikovná, kreativní ani trpělivá. Nemám ráda velký kolektiv, cizí lidi, špatně se seznamuji, nejlépe je mi doma. Nikdy jsem nepila ani nekouřila, chodit na diskotéky nebo do hospod mi nikdy nic neříkalo. Ale o tom vlastně můj příběh není.

Dlouho jsem nemohla najít odvahu napsat deníček o tom, co mě trápí. Mám sice nejlepší kamarádku, která o mně ví všechno, ale já se stále nemůžu nějak vyrovnat se svým životem.

Vše asi začalo, když jsem poznala mého tehdejšího přítele. Byl sympatický a přátelský, jedinou chybou bylo to, že měl přítelkyni. Chvilku jsme si jen tak psali, a pak šel do vězení kvůli řidičáku. Když se po 8 měsících vrátil, začali jsme si zase psát a postupně se sbližovat. V té době byl stále ještě zadaný. Asi po 2 měsících, co jezdil za mnou a strávil se mnou pár nocí, mi navrhnul, jestli bych se k němu nepřestěhovala. Tou dobou už byla přítelkyně bývalá, mělo to ovšem jeden háček, který jsem se dozvěděla až po nějaké době. Bývalá přítelkyně bydlela ve stejném domě jako my. Hned první den, co jsem se přistěhovala, mě nechal samotnou, že si skočí na jedno pivo. Odešel odpoledne a vrátil se večer, a tak to bylo každý den.

Jednoho dne po mě přítel chtěl, abych mu stáhla do počítače fotky z mobilu. Přes nějaký program jsem mu tam stáhla omylem celý obsah telefonu, a když jsem se pak podívala, nestačila jsem se divit. Stáhly se tam totiž i odchozí zprávy, příchozí měl samozřejmě vymazané a věděl dobře proč. Vztah s „bývalou“ přítelkyní neukončil. Teď už vím, že jsem po tom měla odejít, ale neodešla jsem. Od té chvíle šel náš vztah ke dnu. Nedokázala jsem mu věřit, pořád jsem ho podezřívala, koukala mu do mobilu, občas tam něco našla a takhle jsem se plácala další rok. Nebyla jsem vůbec šťastná, spíš nešťastná, ale nedokázala jsem odejít. Nechtěla jsem se vracet zpátky domů k mamce.

Po nějaké době mě začaly bolet prsa a nedostala jsem MS. Udělala jsem si test a ukázaly se //. Brala jsem HA, ale pak jsem si zpětně uvědomila, že jsem měla nějakou virózu, při které jsem zvracela, takže mi asi ten prášek nestihl zabrat, nevím. Chtěla jsem jít na přerušení, ale on mě přesvědčil, abych nešla, že se změní. Ha ha, jak jsem byla naivní. Sekal dobrotu 4 dny, a pak už to bylo jen horší a horší. Skončil v práci třeba ve 2 a místo toho, aby šel domů, zamířil rovnou do hospody. Když byl dobrý den, přišel v 9, 10 večer, když špatný, zůstal celou noc a domů se vrátil třeba ve 3 ráno, někdy až druhý den odpoledne.

Byla jsem na dně, ale to nejhorší teprve mělo přijít. Takhle to šlo celé těhotenství, hádali jsme se každý den a on pokaždé slíbil, že už to neudělá atd. Jednou v zimě, dva týdny před Vánoci, byla jsem v 5. měsíci a nemocná, nám najednou přestal jít proud, topení, prostě všechno. Volala jsem mu, ať zjistí, co se děje. Samozřejmě byl ožralý a řekl mi, že to asi odpojili elektriku, že nezaplatil složenky a chlastal dál. Volala jsem celá ubrečená mamce, která pro mě hned přijela a vzala mě k sobě. Byla jsem tam několik dnů, on mezitím všechno doplatil. Pořád mi psal, volal, sliboval, jak přestane s hospodou, že tohle ho už vytrestalo, a tak jsem se dva dny před Vánoci vrátila. Opět lhal a já jsem se opět trápila. Bála jsem se, co budu dělat, jestli začnu předčasně rodit, a jemu to bylo úplně jedno.

Jediná světlá chvilka byla, že byl se mnou u porodu a pomáhal mi. Ale opět jsem se zpětně dozvěděla, že v tu noc, co jsem porodila naše dítě, psal bývalé přítelkyni, jestli za ním nepřijde k nám do bytu. Tou dobou už jsme bydleli jinde, protože já jsem nesnesla žít tam, kde byla ona. Po nějaké době taky odstěhovala, ale v kontaktu byli asi pořád. Když jsme s miminkem přijeli z porodnice, vrátilo se všechno do starých kolejí. A já jsem ho přestávala řešit a začala žít jen pro miminko. Jednoho dne odešel do práce a za hodinu, dvě mi volali jeho kolegové z práce, jestli nevím, kde je. Řekla jsem, že šel do práce a oni, jestli se můžou stavit. Když přišli, věděla jsem, že je něco špatně. Přišli mi říct, že přítele na ulici odchytili policajti a odvezli ho. V tu chvíli jsem se sesypala. Vedle v pokoji leželo moje 5týdenní miminko.

Měl zákaz řízení a stejně řídil a jednou ho chytili. Byl opět vězení, tentokrát na 9 měsíců. Nic mi neřekl, nenechal mi žádné peníze, nic. Byla jsem najednou sama s 5týdením miminkem v bytě, jehož nájem 2× převyšoval můj příjem. Postupně jsem začala odkrývat minulost člověka, se kterým jsem 2 roky žila. I když vlastně jsme žili spíš vedle sebe a ne spolu. Sázel velké peníze na sport a nadělal šílené dluhy. Jeho rodina se ke mně otočila zády a já jim to nikdy nezapomenu. Nikdy se mě nezeptali, jestli něco nepotřebujeme, jak a jestli vůbec to zvládám, nic. Kdybych neměla moji rodinu, skončila jsem na ulici.

Od té doby žijeme s mojí mamkou. Sice v malém bytě, ale tam, kde nás mají rádi. Protože jsem dítě z rozvedené rodiny, nechtěla jsem, aby to moje dítě prožilo taky, proto jsem se i přes to všechno rozhodla, že mu dám ještě šanci. Ano, chápu, ťukáte si určitě na čelo, co jsem to za blázna. Když měl půl trestu, podali jsme žádost o podmínečné propuštění. Uběhly další měsíce a nic se nedělo. Zbývaly poslední dva měsíce do konce trestu a my jsme se dohodli, že jestli ta půlka ještě přijde, že už ji odmítne, že by to nemělo cenu. Jednoho dne mi přišel dopis s tím, že je zítra doma, že mu minulý týden přišla ta půlka a že už chtěl být s námi. A v tu chvíli jsem konečně pochopila, že se nikdy nezmění a bude to stále sobec, který se zajímá jen o sebe.

A je to přesně tak, za celou dobu, co je venku z vězení, tj. 14 měsíců, mi na výživu pro dítě dal asi tak 8 tisíc a koupil jí pár věcí. Ano, opět je to moje chyba, že jsem byla tak naivní a věřila mu, že i bez soudu se domluvíme a bude mi pravidelně platit. Jaká náhoda, že mu do toho pokaždé něco přišlo. Ale už jsem snad dost ponaučená, a tak budeme mít za pár týdnů soud ohledně výživného a ostatních formalit. O dítě má ale zájem, vídají se, bere si ho na víkend k sobě domů, v tom mu nijak nebráním a nechci, aby malé přišlo o tátu úplně. Ale nikdy mu nedokážu odpustit, co všechno mi provedl a jak nám zničil život. Už je to pomalu dva roky a já se s tím stále nedokážu vyrovnat. Kdykoliv na to myslím, i teď, když to píši, mám slzy v očích, vždycky to zase obrečím. Pořád to mám v sobě a nevím, kdy a jestli vůbec to někdy přebolí. Chtěla jsem dát svému děťátku úplnou rodinu, aby vyrůstalo s tátou a nemuselo ho vídat jen jednou za 14 dní, nebo jak se dohodneme.

Po tom všem se ze mě stala závistivá, zakřiknutá, nešťastná holka s nulovým sebevědomím. Když vidím na ulici šťastnou rodinu, ptám se sama sebe, proč jsem nedokázala dát svému dítěti šťastný domov a funkční úplnou rodinu? Vždycky si ale nakonec řeknu, a i přes všechnu tu bolest si uvědomím, že mi dal vlastně to nejkrásnější, co mohl, krásné a zdravé dítě a kvůli němu má cenu žít dál a bojovat, i když je ten boj hodně těžký. Jsou dny, jako třeba dnes, kdy jsem sama doma a cítím se hrozně osamělá. Nemám s kým prožívat pokroky, které mé dítě dělá, radost, když slyším jeho dětský smích a vidím nevinný výraz, když provede nějakou lumpárnu, jeho první slova. A pak je mi z toho moc smutno. Žiji vlastně jen pro své dítě. Snažím se a chci, aby bylo šťastné a nepoznalo, co jeho maminka prožila za trápení a bolest.

Touto cestou bych chtěla moc poděkovat mojí rodině, která se ke mně neotočila zády a pomohla mi, když jsem to nejvíc potřebovala. A největší dík za to patří mojí mamince. Nechala nás u sebe bydlet, finančně nás podporuje a díky ní jsem to všechno dokázala přežít. Po tom všem, co pro nás udělala, mě moc mrzí, jak jsem na ni v době mého mládí byla zlá a drzá. Snad jí všechnu lásku a péči, kterou nám dává, budu moci jednou oplatit. I když to asi nikdy nebudeš číst, tak bych ti chtěla moc poděkovat za všechnu tvou pomoc. Bez tebe bych to nezvládla.
Mám tě moc ráda, maminko moje.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
eginka
Kecalka 455 příspěvků 13.03.12 00:41

Neboj, preboli to, a mas pred sebou dlhu cestu, kdo vi niekde tam ta caka vysneny chlap a hlada prilezitost sa stretnut s tebou :-)

 
Romiša
Ukecaná baba ;) 1517 příspěvků 13.03.12 08:17

Moc Ti přeji,aby bylo jednou líp a ono určitě bude ;)

Taky jsem s prckem odešla od ex partnera k rodičům,nebylo to tak hrozný jak u tebe,ale já se trápila a moc to bolelo.Teď jsem šťastně vdaná,mám další poklad a manžel miluje staršího syna jako vlastního.

Hodně štěstí Tobě a děťátku :kytka:

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 13.03.12 09:01

Věřím že je někde báječný muž pro tebe i miminko :) A určitě budeš šťastná :) Chce to jen čas. Držím ti palce

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 13.03.12 09:27

Takové chlapy by to chtělo viditelně označit, aby už žádnou další holku neotravovali.

 
Mišanila  13.03.12 09:43

No to byl teda povedený ptáček,alemáš štěstí, že máš skvělou maminku a rodinu, to někteří nemají ani to.

Ale jinak nezávidím, snad bude líp, ale zkus na tom zapracovat i sama, pokusit si najít nějaký zájem, koníček, hledat to, v čem můžeš být dobrá. Ona i návštěva psychologa může pomoct, aby ti někdo zvenku pomohl vidět se pozitivněji.

A nejdůležitější asi je hledat lepšího chlapa, zvednout si nároky na to, jaký má být. Třeba mě by už odradilo to, že jde do vězení a poctivost asi není jeho nejsilnější stránka. Ne každý, kdo spáchá nějaký tr. čin je nevhodný partner, ale často to tak bývá.
A to že nejsi solečenská nemusí vadit, můžeš si najít v budoucnu podobně zaměřeného partnera. Tak držím pětsti ať se to podaří.

 
me2dova
Závislačka 2923 příspěvků 13.03.12 11:08

Ahoj, máš bezva maminku. Jinak některé věci člověk nemá šanci ovlivnit i kdyby se na hlavu stavěl. Dala jsi mu řadu šancí a ani jednu nevyužil…ale to je jeho chyba, ne tvoje.

Jen jsem se chtěla zeptat na tuto část: Zbývaly poslední dva měsíce do konce trestu a my jsme se dohodli, že jestli ta půlka ještě přijde, že už ji odmítne, že by to nemělo cenu. Jednoho dne mi přišel dopis s tím, že je zítra doma, že mu minulý týden přišla ta půlka a že už chtěl být s námi.
To jsem nějak nepochopila. Prominuli mu „půlku“ trestu 2 měsíce před vypršením trestu a proč by to měl odmítat? Co by to mělo za výhodu?

 
Minki
Zasloužilá kecalka 726 příspěvků 13.03.12 14:44

Jen chci říci, že nemáš komu co závidět, ono je někdy za tím pozlátkem taky hodně bolesti a možná jsi na tom lépe než spousta lidí, na které se díváš. Máš přece zdravé dítě a máš mamku, máš kde být a spousta lidí je na tom ještě hůř.
Zkus se na svět usmát, vždyť právě ta mamka nebo malý prcek si zaslouží veselou ženskou vedle sebe a ne člověka co proklíná celý svět. Chlapa vhoď za hlavu, určitě se jednou najde ten správný a podívej se kolik dětí kolem nemá úplnou rodinu, důležité je, že jsou zdravé a šťastné i s jedním rodičem.
Hodně štěstí :kytka:

 
kufnerka
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 13.03.12 15:08

Ahojky nesmíš vidět svět tak černě. To co jsi si prožila není hezký, ale život jde dál, vše přebolí a dostala jsi příležitost pokračovat jinde a lépe. Spousta z nás prožila i mnohem horší věci. Nezáviď jiným, vždyť máš super rodinu a hlavně maminku, která ti hodně pomohla a pomáhá. To že máte kde bydlet je strašně moc a některé maminky to štěstí bohužel nemají ani tak skvělou rodinu. Zkus hledat hlavně pozitivní věci, jako třeba, že už nejsi s tím chlapem, který ti věčně něco sliboval a nedržel slovo. Nebo že máš úžasnou maminku, dítě, které ti dělá jen radost. A když se začneš usmívat tak se určitě najde mužský, kterému se zalíbíš, vždyť úsměv dělá velké divy. :kytka: :kytka: :kytka:
Přeji ti hodně štěstí a hlavně šťastný úsměv a jen samou radost. :kytka: :kytka: :kytka:

 
Dragobella
Závislačka 4112 příspěvků 13.03.12 15:44

Holky děkuji za podporu. Samozřejmě vím, že se mají lidé i mnohem hůř než my a proto si pořád říkám, že dokud je moje rodina zdravá, máme co jíst a kde bydlet, máme se relativně dobře. Ale to víte, ten pocit, že jsem jako matka selhala, je stále ve mně.

me2dova: Když by tam zůstal, neměl by další rok nebo jak dlouho podmínku, proto je to podmínečné propuštění. Jakmile by byl venku a něco udělal, šel by okamžitě zpátky a k tomu novému trestu by se mu dopočítalo to, o co se mu zkrátil trest. Doufám, že si to pamatuju dobře, už je to přece jenom přes rok zpátky.

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 13.03.12 16:21

Tak to je sila…ten tvuj chlap si vas urcite nezaslouzi a nezaslouzil…jen chybicka ze jsi snim zustavala tak dlouho…zbytecne jsi se trapila kvuli nekomu kdo se nikdy nezmeni a ani za to nestoji …
Ty by jsi mela zacit chodit mezi lidi…seznamit se s ostatnimi maminkami a zabavit se a udelat radost i sama sobe.....moooc ti preji at brzy najdes pana pravyho a at se na tebe usmeje velky ranec stesticka …papappapa

 
pimmpi
Nováček 3 příspěvky 13.03.12 21:03

Ahoj…abych pravdu řekla,tak jsem docela udivená,že ikdyž jsi věděla,jaký ten tvůj přítel je,jak si píše stále se svojí ex,jak chodí do hospody atd.tak jsi si s ním pořídila miminko. Promiň,ale muselo Ti být jasné,že to lehký mít nebudeš! Tak nefňukej,je o moc lidí víc,kteří mají daleko horší problémy,začni třeba chodit s prckem na nějaké to cvíčo,na plavčo,zkrátka mezi lidi a uvidíš,že přijdeš na jiné myšlenky. A ještě k tomu,že necháváš svojeho prcka u táty…no nepůsobil na mě z tvého vyprávění zrovna jako ideální tatínek…tak snad se polepšil a je alespoň na malého či malou? hodný a věnuje se mu.

 
Smarcie
Ukecaná baba ;) 1868 příspěvků 13.03.12 21:31

:hug: :hug: :hug: POsílám Ti hodně sil… :hug: :hug:

 
anonymjit  14.03.12 09:25

Víš,asi si řekneš,že se mi to lehce říká,ale musíš najít sílu sama v sobě,pokud se budeš litovat,atd,trýzníš sama sebe a proč se trápit,když tvůj bejvalej se netrápí??Dala sis někdy takovou otázku?Každý jsme tu sám za sebe.To,co se nám děje ,není náhoda,je jen na nás jak se s tím vypořádáme,jestli se budeme celý život trápit nad minulostí,nebo ten život přijmeme tak jak je a radovat se třeba z maličkostí?
Taky jsem neměla život jednoduchej,ale kdo má.2 vztahy,z obou děti,1chlap mi dluží na výživném skoro 150 tis,hrál bedny,zadlužil se.. a z druhého se stal kamarád,taky to bolelo,nebudu to tady rozvádět,jen jsem chtěla říct,že jsem spousty věcí pochopila a jsem štastná z toho co se mi stalo,oboum jsem odpustila a je mi dobře,žiju pro děti,radujeme se spolu a věřím,že konečne přijde ten pravej.
Zkus si dát otázku,co ti ten vztah dal?Ne proč zrovna já a litovat se.Máš přece dcerku,rodinu,někdo ani nemá to a je štastný,ale musíš chtít být šťastná,zkus to přijmout,tak jak to je a vykašlat se na minulost a žít tady a teď,jako děti,věřím,že to dokážeš :mavam:

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 14.03.12 10:33

Je dobře, že sis to v hlavě urovnala a odešla od něho :pankac: . A neboooj, někde určitě čeká nějaký chlap, se kterým budeš š'tastná :srdce: a s ním budeš mít šťastnou rodinu :kytka: . Posílám moc moc moc sil, aby si všechno dobře zvládla :hug: :kytka:

 
K Lady
Ukecaná baba ;) 1733 příspěvků 14.03.12 15:05

Jednou to přebolí, začni na sobě pracovat, na svém seběvědomí. Až ti samotné bude líp, jistě tvou krásu někdo ocení a vytvoříte spolu šťastnou rodinu! Držím palce, aby ses dokázala radovat jak z maličkostí, tak z velkých radostí. A věř, že minulost byla, součastnost je a to co bude, záleží jen na tobě! :srdce:

 
marcelka_88
Extra třída :D 13765 příspěvků 14.03.12 19:48

Zlato moje :hug: :hug: , je mi to moc lito :hug: . Víš, ze v tom nejsi sama a je nás mnohem víc, ktere chteli dat svému dítěti úplnou rodinu, šťastnou rodinu a místo toho mají opak, rozvracenou rodinu, kde bydlí s maminkou u babičky a ještě se s tatinkem nesnáší… Ale to neznamená ani omylem, ze děcko nemá šťastnou rodinu. Ma Tebe a to je to nejcennější, babičku, tatínka, vlastně tu rodinu ma, jen tatínek žije jinde :hug: … Vím jak Ti je a jak to myslíš, taky to na me padne a asi to uz budeme mít celej život, možna v těch těžkých chvílích se budeme obviňovat, ze jsme to my co rozbily tu rodinu, ale neboj jsme to prave MY co ty těžké chvíle zvládají, my ktere tu jsme pro naše deti v nejtěžších chvílích, MY ktere to zvládneme !!!!
Třeba to nepreboli nikdy, asi vždy když si vzpomenes jake to mohlo byt kdyby… Když si vzpomenes co VŠE ti provedl, tak se Ti stáhne žaludek a zaboli to, tak to mám i já a asi se toho nezbavim, ale jednou přijde ten pravý a budete tvořit úplnou rodinu a budeš šťastná :hug: :hug: !!! :srdce: :srdce: :* :*

 
pomenkova
Generální žvanilka 24107 příspěvků 14.03.12 20:04

je moc dobre,ze jsi se z toho tady vypsala i to ulevi jiste :hug:
Neboj se bude lip a rozhodne si nezklamala,zklamal on.Nemuzes za to,nejde o to,ze ty si vzala dite otci on se o neho okradl sam.Ty delas co muzes a uvidis,ze se zase jednou na nekoho poradne zasmejes a bude to ten pravy. :srdce: Ted jeste neni na to cas,jeste to mas v sobe,ale rada jit poklabosit k psychologovi je na miste.Nekdy staci si jen postezovat ulevit si a zase bude dobre.Takovy clovek by ti za ty nervy nestal.Bylo by to jednou nahore jednou dole,hadky a dite by vyrustalo ve stresu.Doby kdy zeny zustavali za kazdou cenu v manzelstvi jsou uz nastesti pryc.Takze nastartuj Tvuj novy zivot a vykroc tou spravnou nohou.Uz to,ze Tva maminka je tady pro Tebe je veliky dar,ktery nema kazdy,takze sama nejsi.Hodne stesti :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
LouLou  15.03.12 07:03

Jeste jsi mlada, a pokud ses z tehle zkusenosti poucila, neni duvod, aby sis nenasla noveho, a hlavne lepsiho chlapa ;) drzim palce.Ale nejspis to bude chtit cas, aby ses necitila jako ted na sedesat, a aby te zivot zacal zase bavit.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele