Opravdu to stojí za to

Miižu  Vydáno: 24.03.12

Epidural? Ne děkuji! Nechat si píchat obří jehlou do páteře? Na to by přistoupil jen blázen. Epidural? Díkybohu, že ho někdo vymyslel. Jen díky němu jsem porodila přirozeně.

už doma :)
5 komentářů


1 komentář

první fotka
2 komentáře


1 komentář

Ahoj těhulky, měsíc před porodem jsem denně seděla u eMimina a pročítala si deníčky z porodů. Moc mi to pomáhalo. Někdy mi i ukápla slzička. Nemohla jsem se dočkat, až sem budu moci napsat i svůj příběh. Samozřejmě jsem si myslela, že budu mít ukázkový porod, protože i mé těhotenství bylo jako podle učebnice. Jak to ale už bývá, vše nešlo tak hladce.

Byla jsem 39+1 a už nejméně týden jsem malou Sofii Alex „vypuzovala" ven. Bříško mi překáželo a cítila jsem se jako velryba křížená s medvědem (dokonce i mé neoholené nohy kvůli mému velkému pupku toho byly důkazem :D ) Zkoušela jsem úplně všechno: pila červené víno, myla okna a dlaždičky, chodila do schodů, jednou jsem se přemohla i na dřepy, ale ty jsem po dvou pokusech vzdala. Sprchovala jsem si záda horkou vodou a masírovala bradavky a manžel mi masíroval kotníky. Přes veškeré mé snažení se pořád nic nedělo, a tak jsem toho značně unavená a vyčerpaná nechala. Pokračovala jsem jen v pití maliníku, jezení lněného semínka a manžel mi každý večer masíroval hráz.

V noci z 3. na 4. 3. 2012 mi začala odcházet hlenová zátka (mimochodem termín jsem měla 9. 3.). No a tak jsem se začala těšit, že už se něco děje. Šla jsem v pohodě spát, manželovi jsem ještě nic neříkala, protože by stál během minuty s taškou u dveří.

Bylo ráno 4. 3. a pořád ze mě něco teklo, ale jako plodovka to nevypadalo. Myslela jsem, že je to pořád ten hlen. V 10 hodin dopoledne mě začalo pobolívat v podbřišku. Na poslíčky jsem byla zvyklá, tak jsem je chtěla zahnat horkou sprchou. Jenomže sprcha nepomohla a já jsem v duchu začala pomalu panikařit, že už se něco děje. Manželovi jsem řekla o zátce a o bolení břicha. K mému překvapení se jen usmál, asi s myšlenkou, že už se konečně dočká své vytoužené dcery.

Po obědě jsem si říkala, že když mám teda dneska rodit, půjdu si ještě zdřímnout, ať naberu síly. Jo, to jsem si myslela, že s bolestmi jako při přicházející menstruaci se dá v klidu spát. Omyl… NEDÁ! Bolesti začaly sílit, ale pořád jsem byla vysmátá a natěšená stejně jako manžel. Společně jsme dobalili tašku do porodnice, kdybychom tedy náhodou jeli. V kalhotkách jsem měla pořád mokro, a tak jsem manželovi nejistě navrhla, že raději pojedeme, že nevím, jestli mi neprosakuje plodovka. Ten okamžitě kývnul a mezitím, co jsem se oblékala, šel vybrat peníze. Myslela jsem si, že nás stejně vrátí domů.

Do porodnice jsme dorazili pár minut po sedmé hodině. Přivítala nás „moc milá" sestřička. Byla neděle a v čekárně seděla jen jedna paní po vyšetření. Ještě na té chodbě, kde seděla paní neznámá, se mě sestřička začala ptát, proč jsme přijeli. Začala jsem jí potupně před paní N vysvětlovat, že mi asi prosakuje plodovka, že mám bolesti a o hlenové zátce. „Tak si připravte vložku a počkejte na mě". Přišla po 10 minutách a otráveně mi změřila tlak. Test na plodovku byl negativní. Pak mě připojila na monitor. Naštěstí jsme tam byli s manželem sami, tak mohl být pořád se mnou. Koukal na monitor a snažil se z něj cokoli vyčíst, to mě docela pobavilo :) Když sestřička přišla a viděla na monitoru, že mám pravidelné kontrakce, začala se najednou chovat mile. Jakoby to nešlo hned od začátku. Zavolala dr. a čekali jsme na vyšetření.

Paní doktorka byla velice milá. Vyskočila jsem si na kozu a netrpělivě čekala, co mi poví. K mému překvapení mi oznámila, že jsem otevřená na 3 cm a že půjdu na přípravu. Nevěřícně jsem na ni koukala a strašně se začala smát, že jsem si myslela, že nás pošle domů (vyšetření pěkně bolelo a plodovka mi podle dr. prosakovala), a tak jsme s manželem a jednou napěchovanou taškou šli o patro výš a začalo TO.
Nejdříve jsme s doktorkou a šikovnou PA sepsali ještě nějaké papíry, uložili si věci do skříňky, já jsem se oblékla do krásné nemocniční košilky a potom šup na přípravu. Na klystýr jsem se po několikadenní zácpě vyloženě těšila. Ještě před tím jsem dostala včeličku do zadečku :D No fuj, a pak už klystýr a vydržet. Ani ne po 5 minutách jsem si lebedila na záchodě a manžel trpělivě vyčkával za dveřmi. Potom jsem si dala sprchu a šli jsme na porodní box, kde mi zase začali točit monitor. Na něm bylo jasně znát, že kontrakce už jsou větší. Stále jsem je ale snášela s úsměvem. Přišlo další vyšetření dr., které bylo zase velice nepříjemné. Doktorka se mi totiž snažila pomoci a dloubala se ve mně, abych se lépe otevírala. Vždy jsem ji chtěla kopnout do úsměvu. Ještěže byla tak milá.

Ani jsem nesledovala hodiny, tuším, že bylo 10 hodin. Píchli mi kapačku s glukózou kvůli mému nízkému tlaku 80/55 (jo, ani porod mi ho nezvýšil), do ní mi v průběhu píchli Dolzin na bolest. Ten mi ale vůbec nepomohl. Po další hodině jsem byla otevřená na 4 cm, že to prý jde dobře. A že tedy píchneme vodu. Jéééžiši, takový ošklivý nástroj, jaký vzala doktorka do ruky. Dala pode mě lavor a já jsem cítila jen TEPLO :) Pak mi píchli oxitocyn, aby to šlo ještě lépe. Podle doktorky jsem měla hodně tvrdé porodní cesty (jo, maliník nějak nezabral), a tehdy mi poprvé nabídla epidural. Statečně jsem odmítla. Ani důvod, že mi pomůže se otevírat, mě nepřesvědčil. Jo jsem prostě tvrdohlavá Moravačka :D

Bolesti už byly o hodně větší a statečně jsem prodýchávala kontrakci za kontrakcí. Manžel mi byl velkou oporou. Držel mě za ruku, masíroval záda, podával pití, a dokonce mi i mazal rty labelem :), občas se mě na něco zeptal a já málokdy odpověděla :D ( Během tady toho nekonečného čekání porodily dvě maminky, které přijali po mně… fakt krása poslouchat dětský křik, zatímco vy dýcháte jako ufuněná mašina), za další hodinu se na mě přišli podívat. „No, je to tak 4–5cm" Cože? To snad není možné! Myslím, že kolem půl 3. ráno jsem se zasekla na 5–6 cm. To už jsem hekala bolestí. Manžel mi po porodu říkal, že si ho Dr. odchytla na chodbě, když šel na Wc a říkala mu, že za svou praxi statečnější a tak odvážnou paní neviděla, že jiné by při takových bolestech už lezly po zdech (já stále na monitoru), ale ať mě přemluví k tomu epiduralu. Pokusil se, ale nevyšlo mu to.

Za chvíli byly bolesti už opravdu nesnesitelné. Začala jsem brečet a se strachem v očích sledovala PA, jak volá dr., že se jí nelíbí ozvy. Malé vyletělo srdíčko jako blázen. Přišla doktorka, ani nestačila doříct otázku a já jen kývala, že ANO, že ho tedy chci. Během 10 minut byl sál plný lidí. Manžela, který mi už musel u pusy držet kyslík, poslali za dveře (bylo mi ho líto, musel mít strach, potom mi vykládal, jak zachraňoval dalšího tatínka, který tam ubrečený kolaboval) :) Položili mě na bok a já jsem jen čekala na tu hrůzu. „Vyhrbte se jako kočka", říká anestezioolog. PÍÍCH-CUK- ,,neuhýbejte mi, zkuste tlačit jakoby proti mně" PÍÍÍCH… něco mi teklo po zádech, netuším, zda to bylo ze mě nebo ne. Raději jsem se neptala. Hlavně jsem ani nemohla. No, po minutě jsem už s úsměvem děkovala anesteziologovi za podání epiduralu. Manžel se vrátil a nestačil se divit. Poslali mě tedy ještě na hodinku do sprchy na míč. Manžel vzal foťák a vesele mě natáčel na video :), kontrakce jsem cítila jen jako slabé tvrdnutí bříška. Snažila jsem se nabrat co nejvíc sil, protože jsem si jasně uvědomovala, že budu muset ještě tlačit :)

Po hodně zase šup na monitor a lehnout na bok, aby miminko pěkně dorotovalo. Epidural začal ustupovat a já jsem začala zase cítit bolest. Další dávku mi ale nedali, protože dr. Usoudila, že už půjdu přitlačovat, tak ať to pěkně cítím (prý: na to, co jsem se otevírala 5 hodin, jsem se díky epi otevřela za hodinu). Kontrakce jsem cítila už víc, ale ještě ne natolik, abych věděla, kdy tlačit, tak jsem koukala na monitor a jakmile šla čísílka nahoru, poctivě jsem tlačila… na boku to šlo fakt dost mizerně. Po druhém zatlačení jsem dr. obhodila zbytkem plodovky. V duchu jsem se sama sobě smála :D Pak už jsem šla na záda a šlo se na to.

Jak mám tlačit, jsem pochopila vcelku rychle. Musím říci, že samotné tlačení mě bolelo o hodně méně než samotné kontrakce a včelička do zadečku :D Tlačila jsem, co mi síly stačily :) Viděla jsem už hlavičku, ale zároveň taky cítila, že bez nástřihu to nepůjde. To mi vzápětí potvrdila Doktorka. „Bez nástřihu to nepůjde, Míšo.“ ,,Já vím…" Šmik a bylo to, hlavička venku, ještě 2 kontrakce a malá byla venku celá :)

Sofie Alex se narodila 5. 3. 2012 ve 4:14h ve 39+3. Hned mi ji dali na bříško. Jen jsem jí řekla ahoj, a že je strašně fialová… byla nádherná! Pak mi ji odnesli na měření a tak. Mezitím jsem porodila placentu. To jsem ani necítila. Manžel šel kontrolovat malou a vrátil se se slovy, že má nos po něm. Jeho slova, když jsem byla těhotná zněla asi takto: ,,NE, že bude mít nos po mně" :D Pak mě doktorka začala šít ve 4 vrstvách nebo co, a musím říct, že to dooost bolelo (udělal se mi i hematom,) ale myšlenka na to, že je vedle moje princezna, mě od bolesti odpoutala :) Během šití jsem se stačila zeptat, jestli mi dají malou k prsu… byla tam, ale nějak moc dlouho. Ošetřoval ji sám pan primář a nezdálo se mu dýchání. Nakonec jsem se malé jen na chviličku dočkala a to, když mi ji přivezli ukázat v inkubátoru. Pak mi ji odvezli. Primář za mnou přišel a trpělivě mi vysvětloval, že malá špatně dýchá a tak pojede na JIP. Zodpovědně a oddaně jsem přikyvovala a doufala, že bude malá v pořádku.

Pak jsme místo těch dvou hodin, kdy se obvykle rodiče radují z narození dítěte, byli s manželem sami. Oba dva vyčerpaní, znavení a doufající, že všechno dobře dopadne. Ani jsem si nějak nepřipouštěla, že by to mohlo být jinak. K odpočívání patřilo i čůrání, které se mi nezdařilo, tak mě vycévkovali. Po dvou hodinách jsem poslala manžela domů, ať se vyspí, protože jsem stejně jela na šestinedělí. Naložili mě na lehátko a nějaký ušmudlaný zřízenec to se mnou krosil po nemocnici na pokoj. Myslela jsem (a chtěla jsem si i říct, aby mi na postel pomohly sestřičky), ale než jsem stačila otevřít pusu, zřízenec mě odkryl a jako Evu mě dost nešikovně pomáhal na postel, no fuj. Na pokoji jsem byla sama, chtělo se mi strašně na záchod, ale bohužel mi jaksi zapomněli sdělit, jak mám volat na sestru. Nemohla jsem najít takové to tlačítko, a tak jsem dobrých pár minut volala přes zavřené dveře na sestřičky. Chtělo se mi bolestí brečet. Pak jsem zázrakem tlačítko našla a sestra přišla, dala mě na bažanta, ale nějak se nedařilo, tak mě čekalo další cévkování, málem jsem jí zulíbala ruce.

Spát jsem nemohla, pořád jsem myslela na malou, manžel mi mezitím poslal aspoň MMS s fotkou. Po 6 hodinách jsem šla do sprchy, pořád mi nikdo nepřišel mi říct, co se děje se Sofii. Ptala jsem se dokonce i fyzioterapeuta, který mi přišel dát jen nějaké papíry. Kolem 1 přišla Doktorka, říkala, že malá je na kyslíku a že jí nasazují antibiotika, protože má infekci (test na streptokoka jsem měla negativní). Odpoledne přišel manžel a mohli jsme se jít na princeznu podívat. Byla nádherná! Trpělivě jsme si vyslechli, co jí všechno dělali a dělat budou. Na pokoj jsem se vracela s trošku klidnějším pocitem.

Bylo ale hodně o nervy být na oddělení šestinedělí a koukat se na maminky, jak si po chodbě pyšně vozí svá miminka. Druhý den mi na pokoj dovezli pacientku po císaři, miminko měla zdravé, ale neustále si stěžovala na to, že ji někam berou a nenechají ji u ní (sestřičky jen chtěly, aby si odpočinula). Byla docela dost sprostá a bezohledná, do dvou do rána telefonovala známým a chlubila se s mimčem, to už jsem nevydržela a začala řvát jako malé děcko. Den před tím jsem úspěšně začala odstříkávat mlezivo a nosila jsem ho malé. Díky téhle „kolegyni" jsem ho ten večer nějak nemohla odstříkat, chytala jsem aspoň každou kapku. Třetí den mě propustili a já jsem šla na pokoj s malou Sofií o patro výš, na oddělení pro nedonošené děti.

Celkem jsme v nemocnici strávili 10 dní. Malá na lécích a já s nehojící se jizvou. Podstoupila jsem ještě vyšetření jizvy (raději rodit než tohle). Špatně jsem se hojila a sedla jsem si, až když jsme přišli domů, jizva se mi rozjela a pomohla jen dubová kůra. Malá je již v pořádku. Důvod špatného dýchání byla infekce, která způsobila, že se jí mezi plícemi a srdíčkem a taky v srdíčku neuzavřely nějaké průchody, které se po porodu automaticky uzavřou, aby si mimčo mohlo samo okysličovat krev. U malé se tak nestalo, a proto musela být na kyslíku. Domů jsme odcházeli ještě s jedním průchodem otevřeným, čekají nás ještě nějaká vyšetření, ale já doufám, že to nejhorší už máme za sebou.

Děkuji doktorce, která se za mnou po porodu přišla podívat na šestinedělí a ptala se i na dcerku :), na lepší doktorku a PA jsem snad narazit nemohla :) Děkuji, že jste dočetli až sem a zároveň se omlouvám, že jsem se tak rozepsala, nějak jsem to potřebovala.

Hodně štěstí, maminky, a přeji pohodové porody :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Zdenin
Zasloužilá kecalka 686 příspěvků 24.03.12 08:38

Moc hezky napsaný deníček, byla jsi moc statečná. Gratuluji ke krásné dceři :srdce: a přeji Vám oběma hodně zdravíčka :)

 
marky070809
Zasloužilá kecalka 971 příspěvků 24.03.12 08:56

Pěkný deníček, normálně jsem to děsně prožívala.
Hodně štěstíčka a zdravíčka Vám oběma :palec:

 
chcememimi
Echt Kelišová 7764 příspěvků 24.03.12 09:05

…krásný deníček, byla jsi opravdu statečná a Sofinka je krásná :*

 
Sidinka
Ukecaná baba ;) 1578 příspěvků 24.03.12 10:37

ty jo,tak ted uz rodit nechcu vubec

 
Jana2587
Ukecaná baba ;) 1657 příspěvků 24.03.12 11:27

krásný deníček,krásně napsané,čím dál víc chci rodit :) moc gratuluji a přeju hodně zdravíčka :kytka:

 
laja64
Kecalka 116 příspěvků 24.03.12 14:32

Hezky napsáno. Maličké i Tobě přeju moc zdraví :srdce: Už se těším, až budu mít taky naši malou u sebe :hug:

title="Vice metriku na www.celysvet.cz

 
Ilonka007
Kecalka 327 příspěvků 24.03.12 21:01

Jééé, to je krásný :-) Tak buďte holky obě v pohodě a hlavně to zdravíčko :kytka:

 
Andule
Ukecaná baba ;) 1730 příspěvků 24.03.12 22:01

Hodne zdravi :-)
a jsem teda v soku z toho, ze nekde nuti epidural..ja o nej dvakrat zadonila a ani jednou se ho nedockala, za coz jsem zpetne teda rada, ale chtela jsem ho moc :)) :D

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 25.03.12 12:24

krásný deníček,který jsem četla se zatajeným dechem,ale všechno dobře dopadlo,si statečná :kytka:
gratulju k narození nádherného miminka a spostu zravíčka a štěstíčka do života :srdce:
já také dostala nakonec epidural,abych mě mohli rychle roztáhnout a porodit,malého mi po porodu museli resuscitovat a také byl 5 dní v inkubátoru plně na kyslíku,ale naštěstí také všechno dobře dopadlo :* :srdce: :dance: ./mám také deníčky o porodech,kdyby to někoho zajímalo:-)/

 
Jazz27
Neúnavná pisatelka 17088 příspěvků 25.03.12 12:37

ja uz taky nechci… ani rodit, ani byt tehotna, ani zvracet… boze, snad to ty mrnata vsechno jednou vynahradi.
A vam, holky statecny, preji vsechno dobre do budoucna :kytka:

 
strazzi
Stálice 57 příspěvků 25.03.12 17:51

Gratuluji! :kytka: Krasne popsane i kdyz jsi to nemela jednoduche. Moje porody tady radeji davat ani nebudu,protoze to by teprve SIDINKA neporodila vubec :lol: . Nejlepsi je na tom vsem ale to, ze si ty bolesti dnes uz nedokazi vubec vybavit! To priroda zaridila mooooc dobre,protoze by jinak rodinky zustaly jen o jednom diteti :) . Ale ne kazda ma komplikace nebo tak ukrutne bolesti, takze holky, hlavu vzhuru! Potom to FAKT stoji zato! :hug:

 
sylwikk
Kelišová 6726 příspěvků 25.03.12 20:22

Gratuluju, jsi dobrá :kytka: A já bojim bojim 8o

 
BáraaÁďa
Stálice 92 příspěvků 26.03.12 11:45

Jééé buď ráda, že ti dali epidural, já jsem ho chtěla taky, byla jsem domluvená i na příjmu v porodnici s panem doktorem, takže jsem šla rodit vysmátá, jenže se na mě vysrali a mě krutě smích přešel, větší bolest snad zažít nejde…nojo Frýdek tady si můžeme jen o takových věcech nechat zdát :D hlavně ať je malá v pořádku :mavam:

 
BáraaÁďa
Stálice 92 příspěvků 26.03.12 11:46

jo a z té jizvy si nic nedělej já jsem si poprvé sedla po třech týdnech :) zahojí se to uvidíš :)

 
Miižu
Kecalka 188 příspěvků 26.03.12 17:35

:) děkuji za komentáře…
a BáraaÁďa: no jsem ráda že ho do mě nakonec dostali…ještě chvíli bych se cukala a šla bych císařem. :oops:

 
Veroniiilka  26.03.12 20:09

Mám šikovnou sestřičku. :potlesk: :hug:

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 27.03.12 15:03

Je dobře, že všechno dobře dopadlo :hug: . Gratuluju k holčičce, je fakt nádherná :palec: a přeju jen a jen zdravíčko :kytka:

 
Miižu
Kecalka 188 příspěvků 27.03.12 16:08
krásné

Jsem rozhodně pro Epidural. :) :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele