Opravdu už neumíme být vděční?

Jančik  Vydáno: 15.09.12

V poslední době jsem jen tak bloumala po internetu a taky prolistovala pár časopisů (původně jsem měla žehlit), potkala jsem pár lidí a jen tak s nimi povykládala, a tak na mě padla nějak úzkost. Zjistila jsem totiž, že si pořád někdo na něco stěžuje.

Pohleďte na polní lilie, nepracují ani nepředou a přece...Ani Šalamoun v celé...

Když řeknu, že je to fajn, protože svítí slunce, lidé mi odpoví, že je hrozné vedro a nedá se dýchat. Když prší, slyším stížnost, že je hrozné počasí. Někomu pochválím auto, slyším, že je to jen „ojetina“ a na nové není. Někdo má krásný dům, ale zase není spokojený, protože má hrozné sousedy. Některé rodiny nemůžou mít děti, jsou smutné a některé je mají, ale mají problém, protože jim vadí dětský křik.

A tak bychom mohli pokračovat. Říkám si, kam se poděla vděčnost? Umíme se vůbec někdy ještě radovat? Dokážeme se jen tak zasmát štěstím a říci si, jak je krásně, že jsme zdraví, že máme kde bydlet, že máme partnera, rodinu, děti. Anebo je už dneska vděčnost něco, co se nenosí? Začal být IN neustálý shon a spěch, honba ukořistit něco víc, co ještě nemám, pídit se za tím, co bych ještě chtěl a obětovat tomu cokoliv a kohokoliv? Opravdu se máme tak špatně, že bychom museli mít ještě tohle a támhleto? Opravdu nedokážeme být spokojeni s tím, co máme?

Byli jsme letos v létě v Rakousku. Už jsme tam byli víckrát a vždycky na nás dýchne takový klid. Trochu jsme pozorovali místní lidi a zjistili, že žijí poněkud jinak než my. Jejich prioritou není mít všechno za každou cenu, ale vystačit si s tím, co mají a starat se o to, aby to vydrželo co nejdéle. Nestalo se nám, že by nás někdo na procházce nepozdravil nebo neodpověděl na pozdrav. Když jsme se zastavili u plotu jedněch lidí (děti se dívaly na malé kačenky), majitelé byli přátelští, zvali děti dál, ať se jdou podívat i dovnitř, na všechno měli čas, máloco byl problém.

Jaké by to asi bylo, kdyby se lidé u nás začali chovat stejně. Najednou, jako mávnutím kouzelného proutku by bylo všechno jiné? Řeknete si o mně, že jsem blázen, možná si to říkáte od začátku, co jste začali číst tento článek. Nechci nikoho moralizovat, nikoho se nechci dotknout, kritizovat ani urazit, ale možná by stálo za to se na chvíli jen tak zastavit a podívat se na to všechno, co máme. Není toho dost? Nestojí za to žít naplno s partnerem, který sice není ideál, ale nadevše nás miluje a kromě několika drobností je nám s ním dobře?

Nestálo by za to děti nejen pořád překřikovat, ale taky jim naslouchat, často se s nimi smát a nemyslet na to, že nás z jejich křiku bolí hlava? Nestálo by za to vzít pár jablíček ze zahrádky a odnést nemožným sousedům v rámci zlepšení sousedských vztahů? Nestálo by za to se podívat na všechno to bohatství, které máme v našich blízkých a říci jim, jsem tak šťastná, že vás mám. A pak by možná taky nebylo na škodu zavzpomínat na takové to slůvko „vděčnost“, opatrně ho vytáhnout někde z hloubky našeho srdce a dennodenně si jej připomínat.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
skjaninka
Závislačka 4312 příspěvků 15.09.12 11:09

Tak na tento deníček sa dá reagovať jedine takto: :potlesk: :palec: :potlesk: :palec:

 
Elficek
Kecalka 110 příspěvků 15.09.12 11:16

Moc pěkně napsaný deníček :potlesk:

 
Snoopy87
Závislačka 2774 příspěvků 15.09.12 11:29

Bohužel je tomu tak…

 
ivetka79
Zasloužilá kecalka 744 příspěvků 15.09.12 11:35

Velice výstižně napsáno :potlesk:, mívám někdy bohužel stejné pocity…

 
lilia81
Extra třída :D 14653 příspěvků 1 inzerát 15.09.12 11:38

Bohužel je toto chování typicky české… my si budeme neustále stěžovat… ale myslím, že se to pomalu začne měnit, čím víc dětí odjede do zahraničí, čím víc lidí bude chvíli „venku“ tím víc lidí uvidí rozdí a třeba změní svůj pohled na věc… já ho za několik let strávených v německu změnila, jsem vděčná za každý prima den… za maličkosti… ale ten „kulturní šok“ po návratu z vysmátého berlínského metra, kde se na sebe lidé usmívají nebo si začnou povídat do zamračených nevrlých lidí v pražském metru, byl fakt hrozný!

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 15.09.12 11:39
:palec:
 
vanuatu
Kecalka 443 příspěvků 15.09.12 11:44

Zakladatelko, asi máme stejnou povahu :hug:
Také mě to štve…Sice bydlíme v zahraničí, ale za pár let se chceme vrátit. A když jedeme do Čech na dovolenou, jde vidět ten obrovský rozdil mezi národnostmi. U nás vidím jen závist, stěžování si na všechny a všechno, nikdo tě pořádně nepozdraví…Je mi z toho kolikrát smutno. Až si říkám, jestli se chci vůbec domů vrátit. Ale rodina za to stojí :srdce:

 
LuckaJ
Kelišová 6358 příspěvků 15.09.12 11:49

Tak tento deníček mi mluví naprosto z duše!!! A jsem moc ráda, že nejsem sama kdo má stejné pocity. Já poslední dobou zjišťuju jak je úžasné se radovat z každé maličkosti a jak je najednou všechno hezčí i přesto že svět není a asi nebude ideální. Ale důležité je vyzařovat pozitivní energii, protože to co vypustíme do prostoru my, se nám zase vrátí. Takže se snažím být pozitivní i když to jde někdy těžko. Ale něco na tom bude…

A moc pěkně napsané tedy!!! :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Evka73
Ukecaná baba ;) 2358 příspěvků 15.09.12 11:53

Velmi hezky napsaný deníček. Patřím se svou rodinou mezi ty šťastné, ale mým problémem je, že štěstí nedokážu dávat najevo před svým okolím. Nevím co odpovídat na otázky - jak se máš? Když řeknu že dobře, tak hned okolí reaguje jak by se tak chtěli také mít,,, ale přitom jen si nechci stěžovat na běžné věci, se kterými zápasí většina z nás - málo peněz, zrovna silná alergie u dcery, začátek školy… Ale pokud na otázku odpovím že nic moc, tak se dozvím, že si pořád jen stěžuji, že problémy jsou všude. Možná je to dáno tím v jaké rodině jsem vyrůstala, dětstvím - dnes i když jsem pochválená v práci, tak z toho mám pomalu výčitky a čekám nějako ránu do zad.

 
Martina84
Ukecaná baba ;) 1256 příspěvků 15.09.12 12:20

Moc hezky napsané, občas se nad tím zamyslím a uvědomím si, co vlastně doma mám a proč nejsem šťastná. Proč se neraduju z pěkného dne, že jsou moji blízcí zdraví a mají mě rádi. Pak mi příjde stěžování malicherné :kytka:

 
Nenulka88
Závislačka 3657 příspěvků 15.09.12 12:58

Pěkný deníček a hlavně pravdivý! :palec: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Petiik
Ukecaná baba ;) 1848 příspěvků 15.09.12 13:04

Moc pěkný deníček :kytka: :potlesk: Doufám, že si ho přečte co nejvíce lidí a trošku se nad sebou zamyslí. Ale musím se pochlubit, že mezi tuhle věčně nespokojenou většinu nepatřím :mrgreen: Jsem zdravá, mám skvělou rodinu, přítele, kterého miluji a on mě… Co víc si přát?

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 15.09.12 13:35

:potlesk: :potlesk: V mém okolí taky panuje závist, nespokojenost a zloba :,( Lidé si neváží ničeho, ani sami sebe ne… Je to smutné!!!
Ale tenhle deníček jsi napsala moooc krásně :dance: Snad si ho přečte hodně lidí a trochu se nad tím zamyslí… :kytka:

 
-Evka-
Závislačka 2849 příspěvků 15.09.12 13:50

Souhlasím.
Na tohle mám vždy odpověď - bohužel jsme v česku.
Miluji ty chvíle, kdy opustíme hranice CZ a dýchne na nás ta pozitivní atmosféra. Je to jako pohlazení po duši.

 
monifix
Závislačka 2638 příspěvků 15.09.12 14:04

Bohuzel je to tak… Jen bych podotkla, jelikoz v Rakousku ziju…ano, lide jsou tu pratelsti, pozdravi, popreji hezky vikend, krasne svatky. Kdyz jsem prijela domu a u pokladny na me zira protivna prodavacka, ktere popreji hezky den a ona vypada jeste nastvanejc:-) ale co se tyce financi, tak bych rekla, ze za penezma se honi vic jak my. Kdyz jsem se zminila, ze bych chtela mimi, tak mi na to vetsina rekla, co blaznim, ze jsem jeste mlada(je mi 29) a ze nejdriv si mam vydelat penize, uzit si. A ja na to, ze nechci deti ve 40 a dnes jsem v 33.tt. Rekla bych vsude je neco:-/

 
Romiša
Ukecaná baba ;) 1517 příspěvků 15.09.12 14:07

Moc pěkně si to napsala a bohužel i vystihla. Já si nestěžuji, protože jsem spokojená s tím co mám. Starý domek který dáváme pomaličku dohromady a v něm dva bezva kluky a milujícího manžela. Skoro každý večer si říkám, jak moc jsem za to co mám vděčná a to nemluvím o celé naší rodině :srdce:
Ale mám kolem sebe hodně lidí co mají „možná víc než já“ a neustále si stěžují :?

 
Veras82
Závislačka 2583 příspěvků 15.09.12 15:44

Na 100% souhlasím :palec:

 
marky070809
Zasloužilá kecalka 971 příspěvků 15.09.12 16:43

Krásný deníček, jako by jsi mi viděla do hlavy a psala 8o :potlesk:. Já si toto uvědomila až teď v druhém těhu, ale jsem ráda, že k tomu došlo.

 
jeudi
Stálice 90 příspěvků 15.09.12 18:02
:potlesk: :potlesk: :potlesk:
 
Ms.H  15.09.12 18:08

Mentalitu národa těžko předělat, není to jen o vděku, ale také o nízkém sebevědomí, kdysi jsem četla o rozdílu mezi americkou a českou hospodyňkou, americká upeče koláč a i když ví, že není dokonalý, přesto jej svým kamarádkám vychválí, jak se jí náramně povedl, česká hospodyňka se naopak začne omlouvat, že se jí na koláči to nebo ono nepovedlo :roll: já osobně celý život žiju tím, že jsem ráda za všechno, co mám a fakt toho nemám mnoho, „jen“ hodné děti, rodinu, mám co jíst, mám kde bydlet, jsem celkem zdravá :D málokdo mě chápe, když mu to říkám ;)

 
Káka74
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 15.09.12 18:16

Mám to štěstí, že momentálně jsem obklopená lidmi, kteří nejsou notorickými stěžovateli, ale přesně vím, o čem je řeč. Člověku to úplně bere energii, když se dostane do společnosti, kde se jen nadává a stěžuje… Já ale nejsem přesvědčená o tom, že jinde je to o tolik lepší. Ono za těmi úsměvy a „pohodou“ se zase často skrývá pokrytectví a nadřazenost. Takže za mě: všude dobře, doma nejlíp.

Příspěvek upraven 15.09.12 v 18:16

 
fatige  15.09.12 18:52
vděčnost

Nevím jak Vy, ale na to, abych byla v psychické pohodě a usmívala se na celý svět bych nesměla posledních pár let zapnout televizi a nečíst noviny. Vděčnost za co?? Za to, že mámy tady vraždí své děti, lidé bez páteře okrádají slabé, že nám vládna tlupa dementů a polovina národa se potýká s životem na hranici bídy?? Jistě, pokud budu myslet jen sama na sebe, tak OK. Zdravá celá rodina, máme dostatek peněz, všichni práci,,, ale co sousedka?? Sama, 2 děti, teď přišla o práci a já se na ní budu blbě usmívat, že já jsem OK?? Ne, budu jí pomáhat, ale jen jí a těch dalších lidí jsou tu tisíce a ty já nespasím. Napsala jsi krásnou pohádku a bylo by kouzelné takhle žít,,, ale bohužel život tady a v téhle době je totální hnus. Každý se snaží nějak přežít, uživit děti, někde bydlet a na rozjímání o modré obloze a super sousedských vztazích nějak nemají čas a náladu. Z

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 15.09.12 18:56

Naprosto souhlasím :palec:

 
Andule
Ukecaná baba ;) 1730 příspěvků 15.09.12 19:01

Obcas mam hodne podobne pocity… je to bohuzel tak, jen teda nesouihlasim s tim, ze by tov Rakousku melo byt jinak…

 
beckie
Závislačka 4132 příspěvků 15.09.12 19:26

Co napsat, také jsem bývala věčným pesimistou, nic nebylo dost dobré, správné, vhodné. Nic nebylo dost dobrým důvodem k radosti. Dnes už Ti rozumím. A jsem za to tak moc ráda. Snad k tomu někdy dospěje většina národa. Možná vychováme „lepší“ generaci. :kytka: Děkuji za deníček :kytka:

 
viky23
Extra třída :D 13679 příspěvků 15.09.12 19:26

Pěkně napsané :potlesk: žiju v Rakousku, zdraví mě každý kdo projede jenom třeba autem, polovinu z těch lidí jsme třeba nikdy neviděla, ale zase mi přijde, že se spřátelit víc nechtějí…to zase mají rádi svůj klid, žiju tady skoro 4 roky a nemám jedinou kamarádku :,(

 
Jane1990
Kecalka 354 příspěvků 15.09.12 19:38

Jo tak přesně takový „problém“ mám taky… když vidím jak si každý jen stěžuje a přitom, když ráno vstanu a slyším jak zpívají ptáci, hned je mi líp. ještě otevřu okno ať je líp slyším a přítel hned - zavři to, nemůžu při tom řevu spát! no, a mám po ptákách :)
Ale kdyby to s tou kouzelnou hůlkou šlo, hned to beru ;) hned by se nám dýchalo líp a bio by už nikdy nebylo na 3 :-)))

 
Girly
Kecalka 316 příspěvků 15.09.12 20:05

Hezky napsané, díky. Já se přiznám, jsem prostě stěžovatel od přírody, ale snažím se o nápravu :)

 
Knihomyš
Echt Kelišová 9786 příspěvků 15.09.12 20:20

Jako samozřejmě, že je lepší být spokojený a vděčný než si stěžovat, ale tak si říkám: nestěžuje si náhodou autorka, že si moc stěžujeme, místo aby viděla ty pozitivní stránky? ;)

 
Aladina
Echt Kelišová 7584 příspěvků 15.09.12 23:07

@Knihomyš - musím se přidat. Mě tedy deníček přijde jak jedna velká deprese.
Já jsem šťastná a lidi v mém okolí taky. Nikdo si tedy až tak nestěžuje. Źila jsem nějakou dobu v Německu a nevidím rozdíl mezi lidmi tam a lidmi tady.

 
evinax
Závislačka 4741 příspěvků 15.09.12 23:24

Ne, neumíme, kašleme na všechny okolo a pak se divíme, že se nám to vrací jako bumerang. Slova jako pokora a vděčnost vymizela… :,(

 
Pettuulka  15.09.12 23:58

Je to smutná pravda. :) Měla jsem čas si to uvědomit a od jisté doby jsem šťastná a na nic si nestěžuji.

 
Lenka147
Kecalka 456 příspěvků 15.09.12 23:59

Krásně napsáno :think:

 
AnitAma
Ukecaná baba ;) 1259 příspěvků 16.09.12 01:02

Moc hezky napsáno, je to pravda! ;)

 
Milkiway
Kecalka 427 příspěvků 16.09.12 02:38
fatige

To mě teda hodilo zase na zem, ale máš pravdu.

 
kyslík
Kecalka 111 příspěvků 16.09.12 10:46

Polovina národa na hranici bídy?? No to snad ne…
V tom je právě pointa deníčku, ne? I když se nám zrovna nedaří podle představ a nemáme se jak na zámku, můžeme se radovat z drobností nebo i z toho že jsme zdraví. Zejména nemoc změní náhled na život a vše kolem.
My jsme teď taky v totální finanční krizi a vůbec nevíme, jak to zvládnem, a představ si - i tak ve mně nový slunečný den vyvolá optimismum a dobrou náladu, přestože naší situaci nevyřeší…
Kromě toho - stěžujou si snad skoro všichni, nejen ti, co doslova nemaj na chleba, a těch zas tolik není. A hlavně za všechno může vždycky ten druhej, nejvíc vláda…

 
MeloryNox
Kelišová 5251 příspěvků 14 inzerátů 16.09.12 11:06

Přesně tak! Být vděčný za to, co máme. A nestěžovat si pořád na to, co nemáme. :palec: Vždykcy se najde něco, co nemáme. Proč se tím trápit?

 
fatige  16.09.12 11:20
pro kyslík

Buď ráda, že Ti stačí ke štěstí sluníčko… také k čemu jídlo nebo bydlení.. Doufám, že se z krize vyhrabete a kdyby náhodou ne a skončila si třeba někde pod mostem, budu rozhodně v klidu… sluníčka budeš mít habaděj ;)

 
Jančik
Závislačka 4032 příspěvků 16.09.12 13:00

Díky moc za komentáře i za to, že jste si děníček přečetli :lol:
fatige nevím, čím to je, ale lidi, kteří si dokážou vážit maličkosti a být za ně vděčni, se pod mostem ocitnou málokdy, protože i z toho nejhlubšího dna se dokážou rychle odrazit. Jejich radost a optimismus jim dává sílu zvládnout i ty nejtěžší životní překážky ;)
@kyslík Ať tu krizi rychle zvládnete, přeji spoustu sil :hug:

 
Carolline1
Ukecaná baba ;) 1064 příspěvků 16.09.12 14:02

:potlesk: :palec: Krásně napsané, je to tak.
Jen tak mimochodem, já taky odpovídám na reakce na naše nové auto - je to jen Oktávka - ale ne proto, že bych nebyla vděčná za to, že jsem si na ni vydělala a našetřila, ale proto, že vím, že dotyční ji závidějí a tak si neodpustím je ještě trochu popíchnout :nevim:
Znám hromadu závistivých lidí a je to hrozný. Však nemusíme chodit daleko, vidíme to i tady na emiminu.
Jak já říkám, každý svého štěstí strůjce, ale nedej bože když se tohle někomu řekne - nikdo si nechce připustit, že jeho štěstí či neštěstí závisí jen a jen na něm a sám si je za něj zodpovědný (teď samozřejmě nemyslím extrémy).
Tak pevně věřím, že všem tady se podaří radovat se z „maličkostí“ a neřešit prkotiny. A když je nejhůř, nejsou peníze, není na super auto - říct si, všechno bude, jen to chce čas a trochu snahy ;)

 
Caty  16.09.12 14:50

AHoj, v jistém směru máš pravdu. DNešní doba je hrozně uspěchaná, pořád se za něčím honíme a neumíme si ten život vychutnat. Tedy, já většinou ano, naučila jsem se to, život mě to naučil. Protože zítřek už být nemusí. ALe co se týká třeba Rakouska. Máš uplnou pravdu. Lidi tam jsou přátelští, milí, pozvou Tě dál, osloví, odpoví na pozdrav. Žijí tam opravdu jinak než tady, ale jak jsem viděla z toho, když jsem tam žila. Oni k tomu mají docela podmínky. Pracovní doba je max někdy do 18ti hodin a to už musí být. O víkendu se pracovat nesmí, jen v sobotu a to jen velké markety většinou. Neděle je volná, vše zavřené. Lidi si v týdnu jdou po práci do kavárny, cukrárny, tatkové jsou venku s dětma, neděle jsou rodiny spolu pohromadě. Důchodci tam mají ale taky o dost větší důchody než už nás. Jejich kolonie chatiček jsou krásné, upravené, ne zanedbávané jako většinou u nás, dělají to s láskou, pokorou, mají z čeho žít slušně, u nás důchodci ne, nedivím se, že si stěžují. Ano v tomhle směru se mi v Rakousku strašně líbilo. Nestalo se mi, aby se na mě prodavačka za kasou neusmála, nebyla malá, opravdu za tu dobu ani jednou. Když jsem potřebovala poradit, ochotně poradila, něco, co se u nás nenosí, ale prostě je to doba. Lidi u nás se nemají opravdu tak dobře jako třeba v Rakousku. Stát jen bere, ale nedává a aby vzali politici sobě, to už vůbec ne. Nač si torchu přihoršit, raději zvedneme daně, snížíme důchody, bude dražší MHD, lékařská péče. CO dodat no. Myslím, že u nás to ani jinak nejde.

 
Pajanka
Ukecaná baba ;) 2281 příspěvků 16.09.12 15:29

Nad něčím podobným jsem přemýšlela zrovna včera. Napadlo mě, proč jsme všichni tak nespokojení, přitom většina z těch, které znám, má drahou moderní televizi, pěkné bydlení, relativně dobře placenou práci, zdraví, rodinu… Zatímco několik miliard lidí na světě řeší, kde vzít DNES jídlo, já řeším, jestli si koupíme mikrovlnku s grilem nebo bez něj. Asi víte, co tím chci říct. Za deníček tleskám :potlesk: Možná by si měl člověk někdy popřemýšlet nad tím, jestli jeho problémy jsou opravdu tak strašné. Jestli opravdu tolik vadí, že nemá na nové auto a musí se spokojit se starým. Mnoho miliard lidí nebude mít nikdy ani motorku, ani televizi, ani bydlení. Tak na co si taky k čertu stěžujeme?

 
vodaziva
Echt Kelišová 9918 příspěvků 16.09.12 16:41

:kytka: krásně napsané :mavam:

 
Mišanila  16.09.12 18:10

Víceméně souhlasím.
Taky mi připadá, že mnozí lidi spíš hledají proč by měli být nespokojeni místo toho aby hledali to pozitivní, co se jim daří. Je to asi nabručená a nespokojená česká povaha v kombinaci se závistí, zatrpklostí a neschopností radovat se z maličkostí.

My se sice nemáme nejlíp, ale ani ne nejhůř.
A ohledně toho, jak zle se tu máme, nejšťastnější a nejpsokojenější lidé, kteří hledají na životě to pozitivní žijí v zemích, kde je největší chudoba a musí vyžít s částkami jako je dolar na den. Takže o bohatství to až tak není. Někteří lidi by si i při pár milionech na kontě našli spoustu důvodů proč být naštvaný a co vše jim ke štěstí ještě chybí.

 
cvikinka
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 17.09.12 11:03

Také si občas kladu tuto otázku. Naštěstí já už jsem vděčná za vše co mám a je mi hned lépe :palec:

 
StáleKrásně
Kecalka 306 příspěvků 17.09.12 12:49

Děkuji, něco takového jsem si potřebovala přečíst… Poslední dobou jsem nespokojená a tohle mě vrátilo opět do vyrovnané nálady :-)

 
Jančik
Závislačka 4032 příspěvků 17.09.12 12:52

@StáleKrásně Tak to jsem ráda, tak ať ti ta vyrovnaná nálada dloooouho vydrží :kytka:

 
kyslík
Kecalka 111 příspěvků 17.09.12 13:08

Jasně že bydlení je potřeba a sluníčko samo o sobě ke štěstí nestačí… Stačí ale k chvilkové radosti, stejně jako třeba ty polní lilie na obrázku u deníčku. Proč bych měla pořád jen celé dny brečet, nadávat a chodit jak mrtvola, protože teď zrovna na nás padá krize. Já si i přesto ráda udržím optimismus, ono zase bude líp a až bude líp, budu ráda, že jsem tohle období celý neprobrečela a nezešedivěly mi všechny vlasy. Vždyť i přesto toho máme tolik, co jiní ne, a je třeba si toho vážit, ne si věčně stěžovat na to, co nemáme.
A jak tu někdo psal - každý svého štěstí strůjcem. Nikdo se do nějaké finanční pasti nedostal jen tak, zničehonic. Každý má odpovědnost sám za sebe a musí se starat.

 
radúna
Extra třída :D 10393 příspěvků 17.09.12 13:08

Když jsem četla tvůj deníček, hrkly mi do očí slzy. To, jak popisuješ ten klídek a pohodový stav lidí v Rakousku mi připomnělo mého dědečka. Byl takový super pohodář a věčně usmívající se člověk. Klidný, spokojený s málem, pořád v jednom kole a přesto šťastný. Já jsem tak trošku po něm - mám radši klídek a pohodu, za ničím se nehoním, chci mít klidnou rodinu a jsem šťastná za to, co mám kolem sebe. Život (a povolání ošetřovaltelky na LDN) mě naučily pokoře k životu a stáří. A vždy si uvědomím, jak je život krátký na to, aby jsme se na jeho konci ohlédli a viděli jen čáru pachtění se za něčím. Nebo ničím?

Smířila jsem se s okolnostmi ve svém životě, snažím se být vyrovnaná. Ale i přesto vím, že nejsem vždy taková. I já bych občas nejradši sousedce vrátila i s úroky její naschvály, kopla do psa, co na mě vyjíždí na chodníku (toulavý pes), a občas mi to negativní přeroste přes hlavu. Pak se zastavím, mávnu nad tím rukou a ušklíbnu se pro sebe, že si nebudu kazit svět tím, že budu kyselá jak zelí.
Díky, moc krásný deníček :palec: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:.

 
Jančik
Závislačka 4032 příspěvků 17.09.12 13:18

@radúna Díky moc. Moje babička byla taky taková. Měla nemocné srdce a lékaři ji moc času nedávali, srdce jí pracovalo jen na 1/4. Dávali jí 3 týdny a ona žila ještě půl roku. Malý měl tehdy necelé 2 roky a ona ho milovala. Když jsme za ní přijeli, neležela v posteli a nečekala na smrt, ale na jedné z posledních návštěv, co jsme tam byli s ním běhala po kuchyni, on po ní skákal a prostě nikdo by na ní nepoznal, jak je nemocná. Říkala jsem jí tehdy, že by se měla šetřit a ona mi tehdy odpověděla : „Musím si toho malého pořádně užít, protože nevím, jak dlouho to ještě bude.“ Tuto větu si pamatuju a budu pamatovat na pořád. Nikdo neví, jak dlouho…Tak si užívejme toho, co máme a buďme za to vděčni.
Děkuji všem za reakce!

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele