Osudový muž

Christal  Vydáno: 02.10.11

Byla to láska jako trám. Poblouznila mě a nikdy před tím jsem tolik nemilovala. Padaly slzy štěstí, lásky, pak i nenávisti a trápení. To všechno mi dal ON. Avšak zásadně změnil můj život a já jsem mu za to vděčná.

Na studia jsem odjížděla zasnoubená tři roky za muže idiota, což jsem si nechtěla přiznat, snad jsem to ani pořádně neviděla. Ušlapával mě, poroučel a „vychovával“ a já kráva držela hubu a krok. Před mojí rodinou, kterou tvořila tou dobou hlavně babička, byl super a milý, babička ho zbožňovala, a já bych si nedovolila před ní proti němu cokoliv říct. Změnil to až ON.

Musím nejdřív říct, že už prvních pár dní v zahraničí mi došlo, že to doma není úplně OK, ten pocit svobody, co mě ovládl, byl blažený. Moci jít kamkoli a kdykoli bez keců - paráda. Ale k němu… Poprvé jsem ho viděla stát u baru v naší oblíbené hospůdce s karaoke. Byla to Irish pub a každé pondělí se tam scházeli studenti z různých zemí a někteří odvážlivci si i zazpívali. Pilo se a smálo, prostě pohoda. Stál tam a hypnotizoval mě pohledem. Líbil se mi, ale neměla jsem náladu za ním jít, i když mě kamarádka přesvědčovala. On odvahu snad kvůli kamarádce nesebral. Když jsem ho viděla odcházet pryč, naše pohledy se ve dveřích střetly a já si říkala: sbohem krasavče…

Druhý den jsme měli jít na velkou párty, která se konala na největší univerzitě ve městě a mně se tam šíleně nechtělo. Já, doposud spíš intoška, toužila zalézt s knihou a mít chvíli klidu. Ale ta již zmiňovaná kamarádka mě navlékla do svých sexy šatů a dotáhla mě tam. Dle předpokladů - plno lidí, nedalo se tam hnout. Vydobyla jsem si místo u baru, že si dáme pivo, ale v tom kraválu jsem nerozumněla, co po mě číšník chce. Za zády do ucha se mi to ozvalo mnohem hezčí němčinou. Otočila jsem se a tam stál ON. Na tom pitomým místě s miliony lidí ho potkám. Každopádně má nálada z předchozího dne ještě nevychladla a já neměla nejmenší náladu si s ním něco začínat. Při tanci s kamarádkou jsem jí říkala - já ho nechcííí, ať jde pryč. Ona se jen smála. Držel se nás se svým kamarádem jako klíště. Když jsem se dali do řeči, zjistila jsem, že je náhodou docela v pohodě a dá se s ním mluvit. Dokonce jsem mu dala svoje telefoního číslo a nechala se doprovodit domů.

Pak to začalo. Série SMS, pak emailů přes celý den. Náhodně jsme na sebe naráželi ve městě a byli jsme příjemně zblblí. Mně bylo 24, jemu téměř 30. Ačkoliv jsem mu hned na začátku vytyčila hranice, že náš vztah je begrenzt (omezený), neboť za pár měsíců se vracím do ČR, tak se choval tak, že jen o postel nešlo. Nosil mi dárečky, květiny, byl galatní, milý, choval se ke mně tak, jako doposud žádný muž. Připadala jsem si tak krásná a potřebná. Do bytu si pořídil minikuchyňku, aby mi mohl dělat teplé snídaně do postele. Zbavil mě strachu z motorky, abychom mohli podniknout výlety krásnou přírodou i za zvířaty. Představil mě u sebe v práci a chlubil se mnou. Opravil svoje kolo a dovezl mi je na kolej, protože jsem se zmínila, že jsem doma zvyklá jezdit. Vzal mě s sebou běhat, i když jsem ho šíleně zdržovala a trénoval mě… Je to jen drobný výčet toho, co pro mě za těch pár desítek dní udělal a já mu propadala čím dál víc. Neřekla jsem mu hned, že jsem zasnoubená, ale už jsem měla dávno jasno, že prstýnek vracím.

Byli jsme na výlětě v Bruggách. Krásné romantické město. Ve sprše jsme spolu blbli a vtipkovali, když pak najendou zvážněl a řekl Ich liebe dich, Hany. Strnula jsem a první, co jsem si říkala, bylo, to ne, to jsem nechtěla. Tekly mi slzy a on mě objal a řekl, že to bude dobré. Na to jsem mu řekla, že ho také miluji. A tak začal náš vážnější vztah.

Měl odjet na služebku a já domů udělat zkoušky a ukončit své zasnoubení. Měli jsme být bez sebe 2 týdny. Koupil mi hodinky - stejné, jaké měl on a mně se líbily (pouze v dámském provedení) a řekl mi, že si je musím od něj vzít, protože na nich uvidím, jak ten čas utíká, a že budeme zase brzo spolu.

V ČR to bylo divoké, babička se mnou nemluvila, už bývalý snoubenec se mi naboural do mailu a dával všem číst, co jsem si s NÍM psala. Mimo jiné mi řekl, že si myslel, že se spolu zase po dlouhé době vyspíme a bude vše OK… super řešení, ne? Byli jsme spolu 6 let.

Po návratu do Německa mě ON vzal ke svým rodičům. Bylo to šílené, hlavně ta místní hatmatilka. On se chlubil, kolik umím jazyků (prý česky, slovensky (haha), že rozumím polsky (haha), umím německy, anglicky, trochu španělsky, rusky (fakt trochu) a já se potila i při blbý němčině, ve které jsem studovala. Mile mě přivítali, ptali se, zda Karlsbad (Karlovy Vary) leží v Rusku a jak vlastně v těch Čechách je. Pak jsme strávili noc u jejich rybníku a lovili sumce.

Když jsem v Německu dodělala všechny zkoušky, nastal čas odstěhovat své věci zase domů. Nabídl mi, že mě domů odveze, že se stejně chce podívat, kde bydlím a že si uděláme v ČR dovolenou. Ještěže tak, auto bylo plné až po střechu. Ukázala jsem mu rodinu (jinou část než babičku), krásy Čech, naposledy jsme se pomilovali a přišel čas mu zamávat. Byli jsme domluveni, že za 14 dní přiletím. Netušila jsem, že ho vidím naposledy a že můj život už nikdy nebude úplně normální…

Vydala jsem se ke své lékařce, protože mě trápily modřiny a potřebovala jsem ještě nějaký papír. Na modřiny mi vzala lhostejně krev, ale ještě to odpoledne začal šrumec a já skončila v nemocnici téměř bez krevních destiček. Padl můj první odjezd do Německa, zato jsem ale fotila své lékařské zprávy a ty se konzultovaly i tam. Brzy padl i náhradní termín odjezdu, opět jsem skončila v nemocnici, a to už jsme se domlouvali, že přijede on, ale vlezla mu do toho práce. Pak měl zase jet do Anglie služebně. To už jsem začínala pociťovat lítost, že mu na mně zas tolik nezáleží, když ležím dlouhodobě v nemocnici a on nepřijede. Volali jsme si přes skype s webkamerou, psali si maily… Pak spadl s padákem (pracovně) a ležel taky v nemocnici, naštěstí jen s rozbitým nosem.

Začaly od něj přicházet první maily, že to nemá smysl, že budeme kamarádi a já byla nešťastná. Zavřená v nemocnici a opouštěla mě moje láska. Vzpominam si, že den před operací (brali mi slezinu) to definitivne ukončil (věděl, že na ni jdu) a já brečela a všichni si mysleli, ze se bojím té operace. To jsem ho začala i nenávidět - nevím, co z toho, co mi říkal, byla pravda, vím jen to, že mohl počkat, až budu mít po, co by mu udělalo pár mailů. Pak jsme si ještě párkrát napsali, až mi sdělil, že potkal někoho jiného (o nějaké dva měsíce později). Tak jsem mu popřála hodně štěstí a už jsem mu neodpovídala. Skončilo to, pořád to bolelo a pro mě začala nová, divoká éra života.

Děkuji mu za to, že mě naučil mít se víc ráda. Už vím, že jsem hezká a zvládnu cokoliv, jen chtít. Děkuju mu taky za to, že mě naučil vážit si sama sebe a žiji teď svobodný život. Pamatuju si hlavně jedno: Du muss immer das tun, was DU willst! – Doufám, že žiješ, ať jsi v jakékoliv tramtárii a že jde vše jako po másle. Mach's gut!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
dusk
Kecalka 368 příspěvků 02.10.11 11:50
Krásně smutné....

jako z nějakého románu :srdce:
A jak to bylo dál? NAšla jsi někoho, kdo je tu pro tebe teĎ?

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 02.10.11 15:14

Nádherný deníček i když mě mrzí, že nemá šťastný konec… Umíš moc hezky psát :palec: a i když to určitě chvílema ještě bolí tak si určitě najdeš někoho kdo tě ocení stejně jako ON! Držím palečky :kytka:

 
KIKOLETEK
Ukecaná baba ;) 1639 příspěvků 02.10.11 19:34

Moc hezky napsané :wink: taky by mně zajímalo jak to bylo dál… :-)

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 02.10.11 22:51

Pres vsechnu zamilovanost se k Tobe nezachoval hezky, mel tam u Tebe coby nemocne byt…ale nechci soudit :nevim: Pripada mi povrchni :-?

 
Munenka
Kecalka 145 příspěvků 03.10.11 09:27

Krasny pribeh…

 
Christal  03.10.11 11:34

tohle se odehralo pred dvema lety
laska to byla velika, bolelo to, ale posunulo me to uplne nekam jinam. Osudovy muz proto, ze mi zmenil osud, ne proto, ze mi mel patrit

jak jsem psala, zacalo pak bourlivejsi obdobi, vystridala jsem par chlapu :oops: a pak se objevil ten, s kym valcim doted a mame syna :srdce:

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 03.10.11 13:22

uplně jako z románu souhlasím !!!!Jen ten konec pane Bože!!!!Doufám ,že ste zdravá ! :srdce: a chlapů po světě běhá! :hug: Ať se Vám daří!!!!!!! :srdce:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 07.10.11 09:06

Christal, a nepsala jsi tady náhodou před pár měsíci pohádky o tom, že jsi právnička a matka šesti dětí? Tehdy jsi psala pod nickem Christel a pěkně jsi to tady schytala.
Přijde mi to jako přes kopírák, je to smyšlené a ty jenom čekáš, kdo se chytí. Ale zkus to prodat třeba do Červené knihovny :palec:

 
sulyen
Stálice 93 příspěvků 14.10.11 16:17

Obávám se, že Christel se znovu reinkarnovala. Tentokrát je to Garmet, žije v Anglii a má čtyři děti…
 http://www.emimino.cz/profil/garmet/?…

 
katy.k1
Povídálka 17 příspěvků 15.10.11 23:54

du muss nebo du musst?

Vložit nový komentář