Paní Buchňánková přichází

Vivik  Vydáno: 04.06.11

Podobně jako dřív těhotenství, i porod jsem si představovala tak nějak idealističtěji, než by bylo zdrávo, zvláštní, jak se člověk nepoučí. No, paní Buchňánková je teď v kočárku na zahradě se svoují zlatou babičkou, tak mám čas o tom něco napsat, už jen proto, abych o tom velikém zážitku nemusela psát pořád dokola všem svým přátelům na síti.

Vivík s paní Buchňánkovou, první den jejího života. :)
3 komentářů

Nenápadný začátek

Ve čtvrtek 19. 5. jsem ještě byla v Písku v porodnici na monitoru, který mrňavá sabotovala, i když v autobuse a potom v cukrárně sebou mlela tak, až jsem myslela, že si s ní zahrajem na slavnou scénu z prvního Vetřelce. Nicméně nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco blížilo. Takže jsem ten den vesele spořádala asi tak dvě kila (nebo litry) zmrzliny, lítala jsem po městě a nakupovala a tak vůbec.

Ani v pátek potom jsem nic netušila, i když první termín mi vycházel na 22. 5., pořád jsem tak nějak předpokládala, že TO přijde až na druhý termín, 30. 5. Takže jsem donutila přítele, aby mě vyvezl „do města“, totiž na vetší nákup, neb spíže zely prázdnotou a já měla pořád děsně žravou :)

Každopádně po tom, co jsem se vlastně celý pátek někde kutálela v tom děsném vedru, prala jsem prádlo, věšela a vůbec jsem vyvíjela aktivitu, u mne jinak nevídanou, jsme si šli lehnout, a já jsem najednou cítila, že ze mě cosi vyteklo.
Takže šup na záchod, ale neteklo to dál, tak jsem si říkala, že ještě počkám, jestli je to ono, musí to bejt přece silnější… to se opakovalo ještě dvakrát, a tak jsem začala chlapa jemně připravovat, že jako by to mohlo být ono, a že jestli to je ono, tak budem muset jet… vzal to s pozoruhodným klidem. A to něco se zopakovalo ještě jednou, tak jsem s miláčkem zatřásla, a povídám, že asi teda jako nejspíš jedeme.

Vyletěl, jako kdybych ho právě kousla do zadku, a jal se panikařit. „Já jsem nevěděl, že to myslíš vážně, já myslel, že mluvíš tak jako obecně!“ Aha… no, šla jsem si dobalit nějaké drobnosti, co jsem ještě neměla v tašce, a nastávající tatínek lítal kolem, oblékal si současně tři kusy oblečení, hledal peněženku, mobil, klíčky od auta a tak různě a vůbec se choval jako oživlá ilustrace výrazu „nervák“.

Snažila jsem se ho uklidnit, protože mi nepřipadalo ideální, aby v takovým stavu řídil - nakonec se přestal tak klepat, našel, co potřeboval, oblékl si kalhoty na nohy a mikinu na tělo, a ne obráceně, a vyrazili jsme.

Já jsem zatím necítila nic, než občas to, že něco vyteklo, tak po troškách… tak jsme se řítili nocí, já jsem přemýšlela o tom, že se možná už zbavím toho pupku a trochu mi to začínalo přicházet skoro až líto.

Čekání

Dorazili jsme ve dvě hodiny ráno. Zjistilo se, že mi sice odtéká voda, ale jinak se nic neděje, takže mě poslali do postele a že se počká, jak se to vyvine. Přítel chtěl čekat, ale moudře ho poslali domů, že to hned tak nebude. Bylo mi ho líto, z těch nervů byl úplně bílej, skoro průsvitnej a cosi šeptal o tom, že ve filmech to takhle nechodí, že to není fér, a vůbec… Poradila jsem mu, ať se na to pořádně vyspí a přijede druhej den, a že mu dám vědět, kdyby náhodou něco. Necítila jsem nic, čemu by se dalo říkat kontrakce, takže jsem byla v klidu. Zatím.

Takže jsem se (zřejmě na dlouhou dobu naposled) pěkně vyspala. A den se začal táhnout. Asi víc pro přítele, než pro mě, protože on chudák přijel do Písku a pak pendloval mezi zkušebnou, kamarády a porodnicí, kde se pořád nic nedělo. Jenom mě stále monitorovali, ale mrňavá potom, co si skoro vypustila bazének, nejspíš usoudila, že nemá cenu lézt ven, stejně to tam za to nejspíš vůbec nestojí. Břicho jsem měla divně změklé, a s tatínkem jsme mrňavou přemlouvali, aby si to rozmyslela.

Někdy kolem čtvrté hodiny odpoledne jsem začala cítit něco jako bolesti. Zatím to bylo nic moc, trochu jako při menstruaci, dalo se to dobře vydržet. Říkala jsem si, že jestli už je to ono, tak nechápu, co s tím všichni tak nadělají… Haha, svatá prostoto…

Sestry mi vesměs radily, že se mám prospat, než to začne, abych nabrala sílu, ale já jsem chtěla být s přítelem, takže jsem vysedávala na chodbě, na pokoj nemohl, nadstandart jsem neměla (ani nechtěla). Ten byl čím dál tím netrpělivější. Nemohl se ani najíst, jak byl nervózní, a tak do sedmi hodin jsem ho utěšovala a uklidňovala. Pak se začaly role obracet, protože ty bolesti se změnily v něco, co už bylo pěkně nepříjemný. A mrňavá zatvrzele odmítala jakkoli se začít vyloďovat. Takže v těch sedm hodin mi řekli, že pokud se porod do osmi aspoň trochu nerozjede, dostanu jakousi tabletku, která by to měla povzbudit. Fajn.

Přítel hned začal mrňavou strašit, že když nepůjde ven, pošlou jí tam „zlej šumák“, a to nakonec zaúčinkovalo. Bohužel jsem se otevřela jen na prst, a to tak sotva, takže mě zase poslali „odpočinout si“ a přítele vyspat se domů. To už jsme byli zoufalí oba, já proto, že mi rady „spěte mezi těmi bolestmi“ připadaly jako sadistický vtip, a přítel proto, že cituji: „Už tu na ten porod čekám deset hodin!“

Poslala jsem ho domů k mojí mámě, protože kdyby jel těch 40 km k nám, nemusel by to potom stihnout a navíc už tak brblal, kolik spotřebuje benzínu.

Konečně rodíme!

Od těch devíti hodin do půlnoci to pro mě bylo peklo. Po hodině jsem se chodila nechat zkontrolovat, ale i když bylo čím dál tím těžší na monitoru ležet (chvílema jsem se chtěla zakousnout do stropu, nebo tak něco a vyskočit z kůže mi přišlo jako hodně dobrej nápad) a na pokoji jsem kolem postele spíš provozovala různé prostocviky (aneb jsem se prostě kroutila jak červík na háčku) než odpočívala a nabírala síly, pořád jsem se moc neotvírala. Ještě v jedenáct to bylo na dva prsty.

Před půlnocí už mě to bolelo tak, že jsem byla rozhodnutá lékařský personál donutit klidně násilím, aby ze mě to dítě vyndal… což mrňavá nejspíš vycítila, zalekla se, a paní doktorka při poslední kontrole s údivem zjistila, že jsem na čtyři prsty a že se to rozjelo.

„Tak, zavolejte tatínka, začneme se pomalu připravovat na porod…“ To slovo „pomalu“ mě vyděsilo, přestože za dnů sladké nevědomosti jsem si kreslila, jak si budu hopsat na míči, tatínek mi bude masírovat záda, dám si sprchu, dostanu klystýr a oholí mě a vůbec se budu mít jako v ráji… teď už jsem o nic z toho ani moc nestála. Ležela jsem rozplácnutá na křesle, akorát jsem mlátila hlavou ze strany na stranu, když přišla bolest a jediný, co jsem využila ze svých načtených mouder bylo, že jsem poprosila o mokrou plenu, do které jsem se zakousla :D

Jo, zvládla jsem zavolat tatínka, i když jsem asi do telefonu jen něco zamumlala… naštěstí to pochopil. Během patnácti minut byl u mě. To už z „pomalých“ příprav na porod moc nezbylo, protože když už se mrňavá konečně rozhodla jít ven, tak se nehodlala s ničím zdržovat. Přítel přišel akorát ve chvíli, kdy z „netlačte“ (netlačím, ono samo!) bylo „zatlačte“, stihl mi akorát dojít znova namočit tu mojí nepostradatelnou mokrou plínu. Takže žádné masáže a žádné drcení ruky. Chytla jsem se jakýchsi madel, a čtyřikrát jsem zabrala. Sice jsem měla pocit, že mi vybouchne hlava, ale konečně přestaly ty děsné bolesti… a na počtvrté byla mrňavá venku.

Na chvíli jí dali ke mě, už teda umytou (za což jsem byla celkem ráda), pak přišoupli vyhřívaný lůžko vedle křesla a mrňavou do něj položili. Tak jsem na ní mohla koukat a přítel k ní mohl strkat hlavu (vždycky na chvíli, protože se z toho horka hrozně opotil :D)

Já jsem byla napůl mimo. Jednak proto, že mě už nic moc nebolelo (aspoň proti tomu, co jsem zažívala před tím), a jednak jsem měla už fakt dost. To jsem myslela, že toho vydržím hodně… :D

Navíc se zjistilo, že mi malá asipřipevnila uvnitř placentu vteřiňákem, nebo co, prostě nešla ven, takže se rozhodlo, že mě uspí a vyndají ji. V tu chvíli jsem to jenom přivítala, slovíčko spát znělo tak krásně… paní doktorka mi ještě řekla, že když už budu v narkóze, rovnou mi zašije nástřih. Asi jsem jí trochu zaskočila, když jsem na ní vybafla: „Jo, a zašijte to rovnou komplet celý, ať už mě nenapadne si tohle zopakovat…“ :D

A závěrem

Adrianka, aka paní Buchňánková, se narodila 22. 5. 2011 v 0:33. Byla malinká, jen 2,6 kg - v tu chvíli jsem za to byla vážně ráda. :D

Mně ještě asi dva dny běželo hlavou, že tohle už nikdy. Pak jsem začala zapomínat, jak moc to bylo hrozné a i když to mám zapsané v deníčku, nejspíš do toho jednou znova půjdu… lidé jsou prostě nepoučitelní.

(Paní Buchňánková není příjmení, ale přezdívka, abych někoho nemystifikovala :))

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Šája
Hvězda diskuse 102681 příspěvků 04.06.11 07:34

moc hezký deníček, gratuluji ke krásné holčičce s krásnou přezdívkou :dance: :kytka:

 
ajva
Kecalka 325 příspěvků 04.06.11 08:43

Moc hezky napsané :palec: , taky jsem si po porodu říkala že už nikdy a teď 16 dní po bych chtěla další úžasný miminko a kdyby ten porod měl být znova stejně komplikovanej a bolestivej :lol:

 
Zuzylka
Ukecaná baba ;) 1061 příspěvků 04.06.11 09:35

Tak to je zlatá porodnice, že tě nechali a počkali, až se porod rozjede sám a nespěchali na žádná popohánědla a chemikálie. I když bys to v tu chvíli možná uvítala. Važ si toho, pak by totiž porod byl sice rychlejší, ale mnohem bolestivější.
Není nad to porodit bez kanyl a hadiček :palec: .
Jsi šikulka :kytka: .

 
Pája52
Závislačka 2861 příspěvků 04.06.11 09:50

Krásně napsaný deníček,moc jsem se u něj nasmála (nejvíc mě pobavil „zlej šumák“ a ten závěr s šitím :lol: )

Gratuluju k překrásné a zdravé holčičce a že jsi to tak skvěle zvládla :wink:

 
hašlerka
Závislačka 3119 příspěvků 04.06.11 11:03

Krásný deníček :kytka:

 
mishka2
Ukecaná baba ;) 1762 příspěvků 04.06.11 11:44

Parádně napsané :potlesk: :potlesk: :potlesk: Moc jsem se nasmála. „Zašijte to rovnou komplet celý“ :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Nemělo to chybu. Paní Buchňákové přeji hodně zdravíčka a rodiče ať zůstanou veselý tak jako teď :mavam:

 
j.s.
Extra třída :D 11529 příspěvků 04.06.11 12:39

gratuluji, jen mi prosím tě vysvětli, jak se dají kontrakce prodýchávat s mokrou plínou v pusy :nevim: :nevim: :nevim: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
Vivik
Kecalka 474 příspěvků 04.06.11 13:22

Tak to fakt vysvětlit nedokážu, prostě jsem do toho byla zakousnutá a funěla asi skrz zuby, nebo nevím, už… :mrgreen:

 
Fima
Nadpozemská drbna 27809 příspěvků 19 inzerátů 04.06.11 15:24

Krásný deníček, :palec: gratuluji k narození Adrianky. :kytka:

 
chica.p.
Kelišová 5813 příspěvků 04.06.11 15:31

Uff…úplně jsem se do toho z tohoto deníčku vžila 8-o Tak doufám,že porod také zvládneme v pohodě..hodně zdravíčka :-) :hug:

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 05.06.11 14:36

Gratuluju k holčičce :palec: A porod - no rychlý nebyl, ale dopadnul na výbornou, no ne? :mrgreen:

 
jankoc
Kecalka 167 příspěvků 05.06.11 23:07

Deníček je moc krásně napsaný :potlesk: Moc gratuluji k narození Adrianky.(Má moc krasné datum narození já jsem náš poklad rodila před 3 rokama) :kytka:

 
Leonika
Povídálka 25 příspěvků 06.06.11 19:43

Uzasny denicek :palec: . GRATULUJI :kytka:

 
luciblank1
Ukecaná baba ;) 1005 příspěvků 06.06.11 22:37

překrásně napsaný deníček kdysi jsem si říkala to samé už nikdy a dnes jsem 27tt a těšíme se na dalšího chlapečka :-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele