Patnáctý měsíc

Rodičovství

Je konec 15. měsíce a rodiče mě zcela prokoukli prý jsem prudce inteligentní (rozumím naprosto všemu, co mi říkají a co po mě chtějí) a dál jsem prudce líná (vůbec se nechci učit mluvit batolata prý se učí rychlostí 23 slova za měsíc, chachacha!!!).

Hrozně ráda maluji, umím dokonce správně chytit do prstíků pastelku. Taky se mi moc líbí, když mi někdo maluje, nejlíp můj pejsek-maňásek.

Ráda si hraji s knížkami, kde s mámou hledáme namalované autíčka a miminka a pejsky a kočičky a kočárky a vláčky - a já je vždycky najdu.

Taky si ráda hraju na „…kde mám“ a ukazuji, kde mám očička, vlásky, pusinku, ručičky, nožičky, bříško, nos, ouška, naušničky, prstíky, prcinku a taky, kde to všechno má panenka a máma a táta.

Moc ráda chodím s mámou a kamarádem Honzíkem a jeho maminkou do místního obchoďáku na dětský koutek, kde jezdíme na skluzavce, lozíme přes překážky a házíme po sobě balónky.

Taky ráda otevírám skříňky s nádobím a vařím, a ještě raději otevírám skříňky s oblečením, nejlépe s čepičkami, které si už sama dokáži obléct.

Taky jsem zjistila, že dosud „zakazované ovoce“ náramně chutná a tak k nelibosti maminky ohrnuji nos nad zdravou výživou a mlaskám u čokolády a koláčů a sýrů a salámů.

Prostě zjišťuji, že být malé mimino je moc príma.

Hodnotilo 0 lidí. Score 0.0.

Reklama


Reklama

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

 Váš příspěvek