Péťa

 Vydáno: 10.01.03

Milé dámy,
dnes jsem objevila tuto stránku a musím říct, že až vaše články a zážitky mou maličkost přesvědčily, že na to nejsem sama. Proto jsem se rozhodla také napat. Věřím, že všem jde asi o to nejdůležitější. Dostat to ze sebe a podělit se či požádat o radu. Kdo jiný s Vámi cití než ten co už to zažil nebo tím právě prochází. Rodiče si dělají starosti a manžel se vás snaží pochopit, ale…

Asi to znáte. Problémy, problémy a zase problémy. Jak to tak chodí, když jsem byla mladá - ke gynekoložce jsem zašla jen když to bylo nutné.

Když před třemi roky si hledaly holky od nás z práce novou gynekoložku, tak jsem se přidala. V 1999 jsem se šťastně vdala a dva měsíce na to jsem zjistila, že jsem těhotná. Bohužel jsem na konci třetího měsíce potratila a necelý měsíc jsem to v sobě nosila mrtvé. Protože, když jsem začala trošičku krvácet, doktor mi na ambulanci řekl doslova: Milá dámo, když jste těhotná, tak nesmíte z manželem spát!

Trochu mě to vyděsilo a nadávala jsem si jak jsem blbá. Přestala jsem krvácet a za týden na kontrole jsem to říkala doktorce. Řekla, že je to tedy OK a já se radovala ze svého těhotenství. Bylo mi sice špatně, ale znáte to - to si člověk nepřipouští. Za tři týdny jsou začala velmi krvácet. Na ambulaci mi oznámili, že jsem potratila. A více jak čtrnáct dní jsem to v sobě měla mrtvé. Zhroutil se mi svět.

Změnila jsem doktora a začala se věnovat zařizování bytu. Měsíc poté, co nám doktor dovoli znovu to zkusit jsem byla opět těhotná. Bohužel jsem opět po sedmi týdnech potratila. Opět jsem se začala věnovat jiným věcem a změnila doktora. Začala jsem chodit do Podolí. Tam mi skvělá pani doktorka Benešová udělala během dalšího roku všechny možné vyšetření a všechny nápravy, které jsem měla - záněty atd. Poté jsme to opět mohli zkusit. Bohužel to nešlo a tak nás pani doktorka poslala po půl roce do Pronatalu. Mám za sebou jednu inseminaci a i když jsem toho nezažila tolik co vy ostatní, jsem z toho úplně na dně. Příští měsíc jdu znovu na inseminaci. Kdyby to nešlo, tak si řeknu fain někde je chyby, ale takto. Nervy pracují a já se snažím být fit a v klidu, jenže znáte to, nějaká kamarádka přijde, že je těhotná, rodina kolem Vás chodí po špičkách a stále se ptá. Kdyby měl nikdo radu jak se vyrovnat s neúspěchy po psych. stránce byla bych mu vděčná. Snažím se, ale …

Všem nám držím palce a gratuluji každému, komu se splní jeho asi bych řekla největší sen.

Péťa

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Romik
Ukecaná baba ;) 1837 příspěvků 10.01.03 09:54

Ahojky Péťo,
tady je každá rada drahá, ale zkus věřit, že jednou to určitě výjde. Nevím, co říct, abych tě povzbudila, tak alespoň ti budu držet palce.
Snažilka Romča.

 
Anonymní  10.01.03 10:39

Ahoj, mám skoro 31 a zažila som to tiež. Mám za sebou dva spontánne potraty a niekoľko rokov chodenia po doktoroch. Mne psychicky veľmi pomohli www stránky www.anjeliky.sk, ale aj články tu na emimine (hlavne tie radostné o narodených miminkách, strašne som to každému priala a tešila sa), na www.rodina.cz, www.babetko.sk a www.mamatata.sk. Skús niektorú z nich, možno ťa oslovia. Internetové diskusie považujem za skvelú formu skupinovej terapie… Držím palce, aby si si našla to svoje a hlavne sa nevzdávaj, všetko príde keď na to bude ten správny čas.
 Lucia

 
Maru
Závislačka 3427 příspěvků 10.01.03 10:44

Ahoj Péťo, moc a moc Ti držím palečky, aby Ti to vyšlo. Zatím se mi taky nedaří otěhotnět, ale pořád se zjišťuje proč …
Po psychické stránce na tom nejsem nic moc. Musíme si nějak dodat sílu tady všichni najednou, aby jsme to všechno vydržely. Zatím přeju moc a moc štěstíčka. Maru

 
Euka2
Závislačka 3624 příspěvků 10.01.03 10:56

Ahoj holčiny,

Vaše zkušenost mě taky potkala. 2 x jsem byla na umělém oplodnění, i když podle výsledků bylo u mě vše OK a údajně i u manžela. Vím, jaké jsou to nervy a jak pracuje psychika. Mooooooocccccc vám všem držím pěstičky.
A jak se to podařilo mě, že mám teď měsíčního Adámka. Psychika asi opravdu zafungovala. Nejdřív jsem se rozvedla, pak jsme to s 2 příteli (samozřejmě postupně) zkoušeli mít miminko. Nešlo to pořád. Rozešli jsem se s partnerem tím posledním a já si řekla, že už je mi všechno jedno, a to i to, s kým budu mít miminko. Bylo mi 32 a už jsem si říkala, že se miminka už nedočkám. A ono najednou při první ovulaci se to podařilo. Nejdřív jsem nevěděla, jak reagovat, ale nakonec jsem byla moc ráda, že se to podařilo. Samozřejmě neradím Vám nějaké rozvody nebo rozchody a střídání partnerů, to vůbec ne. Ale chce se na to vykašlat, myslet na něco jiného (vím, je to těžké) a ono to půjde samo.

Tak držíme pěstičky s Adámkem

papa Veronika a Adámek 1 měsíc

 
Anonymní  10.01.03 10:58

Ahoj Peto,
nejsem ta prava, ktera by ti v tomto pripade mohla radit, protoze jsem takove problemy nikdy nepoznala, ale napisu ti o moji svagrove.
Tedy snazili se neco pres dva roky. Svagrova pochodila vsechna nejruznejsi vysetreni a nakonec zjistili, ze ma nizkou delozni sliznici (ci co). Brala leky a injekce na stimulaci delozni sliznice a letos v breznu meli jet na umele oplodneni, ale umele oplodneni se pro nepriznivost del. sliznice nekonalo. V te dobe ji doktor rekl, ze na dva mesice vy:,–(i veskerou lecbu a at pije caj na vycisteni tela. A buch, svagrova v kvetnu prisla ze je tehotna a letos v prosinci porodila 2,5 kiloveho kluka.
Jak jsme se pak bavili, mela stejne psychicke problemy jako tady popisujes. Tehotne kamaradky, rodina co se porad pta tak kdy? a tak dal…
Nevim jak se s nezdary vyporadavala, ale gynekolog asi vedel co dela, kdyz rekl „vy:,–(ime lecbu“. Svagrove se v tu chvili ulevilo a prestala premyslet jenom nad neuspechy.
Vim ze jsem nijak neporadila, ale je videt, ze ta psychika je opravdu dulezita.
Takze drzim palce at se brzy zadari. Handa

 
Petulca
Nováček 1 příspěvek 10.01.03 16:00

Ahoj Peto,
je mi 28 let a na neplodnost jsem se „lecila“ od mych 19. Dnes jsem v 7 mesici tehotenstvi a se spousty zkusenosti za sebou (radsi tomu nebudeme rikat starosti a problemy). Nedokazu asi poradit k problemu c.1 a to je samovolny potrat (promin ta kruta slova, ale chci se vyjadrit jasne a srozumitelne, aby to bylo ku pomoci), ale prekvapuje mne, ze ti pan doktor vynadal za pohlavni styk. Je sice pravda, ze je na tuto otazku nazorova ruznorodost (ve vyssim stupni tehotenstvi), ale ze by si normalnim sexualnim stykem mohla prijit o dite? Je to mozna jeden z aspektu (ja si myslim ze ani to ne), ale tohle rict lekar - nevim nevim. Plod je v deloze preci chranen - plodovou vodou, zatkou atd (nazory laika). Myslim si ze, urcite nenadavej Peto sobe - to neni stejne k nicemu.
Psychika je strasne slozita vec, myslim si ze stranou nikdy nejde, protoze stejne pred i po kazdem zakroku ci ukonu pracuje na plne obratky a kdyz ti radilove reknou „jen na to nemysli“ to proste nejde. Ja jsem absolvovala vsechny mozne vysetreni: vyzralost sliznice -a naslednou hormonalni lecbu, pruchodnost vejcovodu a nakonec jejich fyzicke zpruchodneni. Nakonec mi jeden v roce 1995 zprůchodnili, druhy byl od narozeni srostly. Otehotnela jsem, radosti silela a za tyden mi zjistili mimodelozni tehotenstvi. Na brise a v srdci jizva jako hrom, psychika to asi nemusim popisovat. Nedalo se nic jineho delat nez - umele oplodneni. Po zjistovani vsech informaci a doporuceni jsem si sama vybrala ISCARE I.V.F v Praze. Nemusis vzdy souhlasit s doporucenim sveho lekare, ale je asi dobre (i pro vas) si tyto centra navstivit, zjistit jejich vysledky a pohovorit s lekari. Nechci tuto kliniku dopurucovat, pouze podavam (v mem pripade) velmi kladne reference. Absolvovala jsem umele oplodneni celkem 3 x, po treti uz metodou tzv.intracyto­plazmatickou injekci spermie (ICSI) oplození vajicek se provadi aktivnim zavedenim jedne spermie do vajicka. A to konecne zabralo, je to ale financni nakladnejsi (coz je asi to posledni co vadi).
Pokus se zeptat jakou metodou se vajicka oplodnuji v tvem pripade a nech si nabidnout dalsi alternativy. Ono to potom cloveka taky trochu uklidni, kdyz vi ze je opet vetsi a vetsi sance. Po zavedeni embryii, lez alespon 5 dni - to by mela byt doba, kdy embria hledaji misto k zahnizdeni. Pri propusteni z embryotransferu, nas asistentky (nebo jestli se jim jeste rika sestricky) zahrnuly spoustou informaci co delat a nedelat.
Berte to s partnerem lehce nad veci, jdete treba spolu pred odberem do kabinky, proste snazte se pred pokusem co nejvic uvolnit a odreagovat. My jsme to takhle pojali pred poslednim placenym pokusem (3) - bavili jsme se tim vylozene dobre - spolecna navsteva kabinky, zhave a laskypne pohledy a polibky a vyplatilo se. Muzu ale rict, ze po dvou nezdarenych pokusech, kdy si proste myslis, ze je uz vse v naprostem poradku a skoro na 100% pocitas, ze to vyjde- je clovek opravdu na dne. Nepomaha nic, pouze cas a vule zakousnout se do toho, zkusit dalsi radu -u mne to byl prechod na zdravejsi styl zivota, cviceni a dalsi drobnosti. A doufat ze ten dalsi pokus uz musi vyjit.
Mila Petulko, preji ti, aby si sve trapeni a zoufalstvi obratila opacnym smerem a ikdyz si myslis, ze rady, ktere ti davaji kamaradky, maminky a babicky jsou leckdy k nicemu, zkus ty zdravi prospesne neodsoudit a lehce pouzit. Zkus vyhledavat naucne informace o IVF pr. www.iscare.cz, nevahej se desetkrat „blbe“ ptat a hlavne se milujte s manzelem z lasky, kdekoli a jakkoli.
Pa Petulca

PS: Jeste mne napada, ze jsme pred tretim pokusem museli papat vitamin E.

 
Anonymní  12.01.03 06:58

Milá Peťko,
my měli tenhle problém 7let. A teď už není…máme 3měsíčního Kubíka.
Musím se stopro připojit k těm holčinám, které vše svádějí na psychiku.I když je léčba maximální a úspěšná, přeci jen když je blok v hlavě, lékaři toho udělají málo(alespoň se to tak zdá).
Všechny ty pokusy myslet na něco jiného, přestavovat byt,měnit práci,partnery (tím se nechci nikoho dotknout - promiňe)nejsou moc k ničemu.Všechno totiž stejně děláš s tím vědomím, že to děláš kvůli tomu, abys otěhotněla a až to uděláš,určitě už to přijde.....
Já jsem to všechno překonala, možná trochu neefektivním způsobem-pomalým a zdlouhavým.Prostě jsem se sama sebou nechala uondat.Říkala jsem si, že musím udělat všechno pro to, aby se mi muj sen splnil,abych si to jednou nevyčítala.Trvalo to a já chodila od čerta k ďáblu.Pak už jsem přestala věřit, jen mechanicky jsem plnila příkazy,doporučení a terapii doktorů na CAR U Apolináře.Už jsem to všechno jen chtěla dotáhnout do konce.No a vida,jak už tu jednou bylo,nakonec pomohla úplná triviální blbost: rezignace-tedy vyčištění duše a hlavy.
Já vím je to těžké, ale fígl je v tom, že na to opravdu musíš přestat myslet. A ne dělat věci ve jménu zapomnění a tedy následného úspěchu.Musíš najít jiný smysl života…a snažení o miminko vzít doplněk.Je to kruté ho odstrčit na vedlejší kolej, ale ony jsou strašně stydlivé a dávají na sebe někdy dost dlouho čekat,než se otrkají a vezmou v nás důvěru.
Tak vydrž, ale ne fanaticky.
(já vím, to se mi to mluví…)Papa Klára a Kubík

 
Anonymní  05.02.03 19:17

Ráda bych také přispěla do této diskuse.Prodělala jsem neúspěšně 2 IVF v Iscare Praha.Jenom když tu tyto články,lesknou se mi oči.Přitom si pořád říkám,že jsem po psychické stránce v pohodě.Asi ne.O víkendu jsme byli v Plzni u Doc.MUDr.Ulčové-Gallové , kde jsme se dopídili k výsledku -protilátky proti vajíčku.Začínáme pracovat na 3 IVF.Snažíme se už 5 let.Netušila bych ani ve snu,kolik lidí má stejné nebo podobné problémy.Všem držím palečky,protože všichni to potřebují.Vím, o čem píši. Čauky Renča.

Vložit nový komentář