Petříček je na světě

Hromnice  Vydáno: 28.04.11

Ahoj miláčku, tak po 3 hnusných potratech jsi konečně s námi na světě a děláš nám jen samou radost. Moc tě milujeme, miláčku náš.

Tak píšu svůj 3. deníček. Možná jste četly první 2, možná ne, ale je to jedno. Termín porodu jsem měla stanovený na 8. února. Vůbec nic se nedělo, tak jsem 9. února naklusala do porodky na vyšetření, co se bude dít dál. Prohlédli mě, byla jsem asi už 14 dní otevřená na 1 cm a nic. Dali mi čas do 16. února. Pokud do té doby neporodím, tak mám 17. února nastoupit do porodky na vyvolání. Porodu jsem se bála jako čert kříže a ještě vyvolávačka no fuj. Jenže Petříčkovi bylo v bříšku u maminky dobře a ven se mu prostě nechtělo a tak jsme 17. února s manželem jeli ráno směr porodnice.

Dodnes vidím, jak jsme stáli na zastávce a čekali na tramvaj. Byla pěkná zima a já skoro brečela bolestí, chytly mě neuvěřitelné křížové bolesti a já nemohla ani pořádně stát na jednom místě - když jsem chodila, tak to bylo o něco lepší. Přijeli jsme do porodnice a šli na příjem. Tam se mnou vypsali papíry, prohlédli mě a dali na čekatelský pokoj. Manžel mohl být celou dobu se mnou. Asi za hodinu přišla sestřička znovu a dostala jsem gel na vyvolání. Ten den se vůbec nic nedělo a tak manžela poslali odpoledne sestřičky domů.

Další den ráno jsem šla zas na vyšetření, aby se na mně podívali. Opět se nic nedělo. Nevím, co to bylo, ale hrábli do mně tak šíleně moc, až my vyhrkly slzy bolestí a v té chvíli my zavedli první tabletku na vyvolání. A já jsem si mohla zavolat manžela, pokud jsem chtěla. Manžel přijel za chvilku a čekali jsme, co bude dál. Trápili mě hlady a natáčeli nespočet monitorů. Dopoledne bylo v pohodě.

Ale odpoledne to začalo. Po 12. hodině jsem dostala neuvěřitelné bolesti -sedět, ležet, chodit jsem nemohla. Do toho jsem musela ležet na boku a natáčeli my monitory. Po každém monitoru jsem letěla do sprchy, ta jediná my pomáhala. Bolesti se stupńovaly a já jsem doslava chvilkama brečela bolestí. Sestry se na mě chodily koukat a povzbuzovaly mně. Okolo 3. hodiny odpoledne na hodinu vyhnaly manžela ven. Čekalo mě oholení a klystýr.

Pak po další hodině jsem byla převezena na porodní boxy a manžel už byl u mně. Následovalo vyšetření - otevřená na 4 cm. Píchli my epidurál a pořád jsem byla napojená na monitoru. Okolo 18. hodiny tam přišel doktor, prohlédl mě a chtěl mi píchnout plodovku. Jenže já už žádnou neměla. Musela mi buď odtéct ve sprše nebo na záchodě, zkrátka jsem nepoznala, kdy my odtekla. Pak natočil ještě jeden monitor a začal fofr. Malému začaly padat ozvy. Manžela vyhnali a mně čekal akutní císařský řez pod celkovou narkózou.

Petříček se narodil 18. února, přesně v 19:00 hodin. Měřil 51 cm a vážil 3230 g. Manžel udělal fotečky, Petříka umyli a na chvilku musel do inkubátoru. Já jsem se vzbudila o půlnoci na jipce. Nechápala jsem, kde jsem a co se děje a pak mi to došlo. Dopoledne přišly sestry. Jedna šla se mnou do sprchy - cesta byla náročná, ale zvládla jsem to . No a po 9. hodině ranní jsem Tě poprvé uviděla i já. Byl jsi nádherný a já se štěstím rozbrečela. Chytnul ses mě hned, ale já jsem neměla mlíčko po císaři. Rozkojila jsem se vlastně až 3. den, na můj svátek, 21. února - to bylo pondělí a ve středu dopoledne nás pouštěli domů.

Šestinedělí bylo docela dobré. Ty jsi jen papal a spinkal a brečel. Já jsem kojila skoro každé 3 hodiny - bylo to hodně náročné. Kdyř jsi spal ty, spala jsem taky. Doma trošku menší nepořádek, ale co, přežili jsme. Strašně moc nám pomáhal tatínek, když přišel z práce. Když byl doma, tak jsem se mohla v klidu najíst a dojít si na záchod a vykoupat se. Byly dny, kdy jsme padaly na hubu oba dva. Máme za s sebou pár bezesných nocí. Ale zvládli jsme to. Petříček trpí docela dost na prdíky, takže bumbáme fenyklový čaj, pomáhá mu.

v pátek Ti bude už 10. týdnů. Miláčku, moc tě s tatínkem milujeme a jsme moc rádi, že Tě máme. Jsi naše velký štěstíčko a jak se říká vymodlené miminko. Moc si přejeme, abys byl na světě šťastný a hlavně zdravý. Maminka Tě pořád kojí, ale už musím i odstříkávat a hlavně tě musíme už přikrmovat Nutrilonem. Takže maminka odstříkává, kojí a přikrmuje a z tebe roste nádherný chlapeček.

Petříčku jsme moc rádi, že tě máme. Jsi naše všechno - děkujeme Ti za tvoje nádherné úsměvy, které mně vždycky skoro rozbrečí.

Moc Tě milujeme!

Tvoji šťastní rodiče

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 28.04.11 07:49

KRÁSNĚ NAPSANÉ.. :potlesk: :potlesk: DALO BY SE ŘÍCT ŽE JSEM MĚLA STEJNÝ POROD-VYVOLÁVAČA A NAKONEC AKUTNÍ CÍSAŘ :cry: ALE CO HLAVNĚ ŽE MÁME ZDRAVÝ DĚTI… :hug: :hug:

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 28.04.11 12:55

:palec: :kytka: Co k tomu dodat je to krásné a přejeme i Petříkovi hodně zdraví ať vám dělá jen samou velikánskou radost. :kytka: :kytka: :kytka:

 
Barbulka
Závislačka 2751 příspěvků 28.04.11 14:36

gratuluji k miminku :kytka: přeji štěstíčko a zdravíčko do života :hug:

 
darla
Kelišová 5035 příspěvků 28.04.11 15:46

krasne a gratuluji :kytka:

 
tinuš
Kelišová 6829 příspěvků 28.04.11 16:15

Miluju happyendy :palec: děkuju za tvůj příběh… :kytka:

Příspěvek upraven 28.04.11 v 16:15

 
mucinka2
Nadpozemská drbna 26578 příspěvků 28.04.11 19:26

hezkééé.hodně zdravíčka malému ,at vam děla jen radost a jste všichni štastní. :hug:

 
beruska7908  28.04.11 21:12

Hezky napsany denicek :palec: Petrickovi prejeme at je zdravy :kytka: a at vam prinasi jen samou radost a stesti :mavam:

 
Margotka26  28.04.11 21:59

I slza mi ukápla…Ve stejný den - 18.2.2011 se mi totiž narodilo taky to největší štěstíčko - moje dcera Eliška :srdce: a taky akutním císařem…Ať vám Petříček dělá jen samou radost :mavam:

 
anavi86
Stálice 92 příspěvků 01.05.11 19:43

Hlavně ať jste zdraví, taky se bojím že budu mít podobný případ, no snad to zvládneme.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele