Phoenix AZ

Mac01  Vydáno: 31.12.04

Ahojte lidicky, jsem ve Phoenixu vice jak 3 mesice. A pred Stedrym dnem jsem zjistila, ze jsem tehotna.

Nasledovala jsem sveho pritele, ktery je American a 6 let studoval v Ceske republice. Vedela jsem, ze to jednoho dne musi prijit, ale netusila jsem, jak to bude pro me tezke. V USA jsem byla 4×, vzdy na navsteve u jeho rodicu, kteri me prijali velmi pozitivne. Dokonce v lonskem roce prijeli na 2 tydny do Ceske republiky.

Planovali jsme spolecnou budoucnost, zalozeni rodiny, ale ne tak brzy. Doma v Cechach jsem zanechala svou rodinu, pratele, slibne se rozvijejici karieru a prijela jsem do zeme, kde nic neznamenam.

Zijeme ve Phoenixu, i kdyz pritel je puvodne z Jizni Karoliny. Nemame tu pratele, rodinu, proste nikoho. Zijeme si jen sami pro sebe. Nejhorsi je, ze pritel je prvnim rokem residentem v mistni nemocnici, takze je vice v praci jak doma. Ja osobne jsem doma, v blizkosti naseho apartmanu neni nic a stejne tady nikoho neznam. Uprimne receno, kdybych ho nemilovala, uz tady davno nejsem.

Ted jeste tehotenstvi, svatbu jsme sice planovali {protoze jsem tu na turisticke vizum}, moje i jeho rodina jsou srozumeni s tim, ze se chceme vzit. Bohuzel to bude probihat asi tak, ze prvni faze probehne na soude, jen ja a Mac a druha faze bude ..... nekdy az budeme mit penize v kostele, kde bude moje maminka, snad sestrenice a pritelova rodina, samozrejme.

Vsechno je tak komplikovane. Ja sama jsem hodne velky pesimista a vzdy vidim vsechno v horsim svetle {mozna je to tak lepsi}, pritel je naopak zase velky optimista a vse vidi ruzove. Hrozne moc mi chybi kontakt s nekym, kdo je v podobne situaci.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Kokhina
Kecalka 483 příspěvků 31.12.04 14:31

Ahoj,
bohužel ti nemohu nijak pomoct,ale jen jsem ti chtěla říct,aby jsi to nechala času,určitě to dobře dopadne,ať se rozhodneš jakoliv…Každý něco řeší a prostě se uvidí…Určitě se tady najdou holky,co žijí za velkou louží a psychicky tě podpoří…držím palečky a šťastný nový rok..
Kokhina s Venouškem

 
Luccka  31.12.04 14:33

Ahoj Mac,
já Ti osobně moc nepomůžu, protože žiju v ČR a vím jistě, že bych nikde jinde ani žít nechtěla (tos potřebovala slyšet, viď :o)). Jen jsem Ti chtěla napsat, že Ti držím pěsti ať se máš co nejlíp, že on už se ten život nějak dopadne. V tuhle chvíli se raduj ze svého broučka v bříšku (co já bych za něj dala …) a z toho, že se s přítelem milujete. Kamarádi se časem určitě nějaký najdou. Nebudeš třeba chodit na těhu tělocvik? Třeba právě tam narazíš na nějakou fajn kamarádku …
Držím pěsti.
Přeji šťastný nový rok a hodně zdraví Vám všem třem :o)
Pá Lucka

 
Anonymní  31.12.04 17:54

Mila Mac,
moc te zdravim ze Seattlu. Chtela bych te povzbudit v Tve nelehke situaci. Ja jsem prozivala neco podobneho. Letos v lete jsem se tu vdala za Americana, mame taky jen sebe, protoze manzelova rodina zije v Texasu. Je to pro nas oba tezke, ale tim vic jsme si bliz. Taky jsem doma a manzel travi spoustu casu v praci, tak vim, jak Ti je. Navic jsem hned po svatbe otehotnela, ale o miminko jsme prisli. Bud prosim moc stastna, ze jsi tehotna a az se vam malicke narodi, budes mit u sebe dalsiho clovicka. A budes moc stastna. vsechno se vam vynahradi v tom malickem.
Jestli budes chtit, muzeme byt v kontaktu.
Mej se pekne.
 S.

 
Anonymní  01.01.05 12:53

Ale Mac, proč to vidíš tak pesimisticky? :-)
Máš muže, který tě miluje, který má práci, kterou má rád. To je moc důležité, aby se manžel realizoval v práci, pak bude i šťastný a v pohodě v osobním životě.. Má tebe a budete mít mimíska. Skvělé!
Máte kde bydlet, další super věc, někdo nemá peníze ani na vlastní byt ani na pronájem či podnájem… Čekáš drobečka, kterého spousta holek mít nemůže a kdyby jej mohly mít, daly by vše za možnost jej držet v náručí..
Jste zdraví, nikdo vás neterorizuje kvůli vašemu náboženskému vyznání či rase…

Máš toho tolik, kolik toho většina žen na této planetě nemá a nikdy mít nebude… Tak na to koukni z této lepší stránky a buď za všechny tyto možnosti vděčná..

Odhoď obavy, zbav se strachu z neznáma a začni si vychutnávat ty skvělé možnosti, které ti život nyní nabízí. Těš se na miminko, poznávej novou zemi, nové zvyky, nové lidi…
Hodně lidí by ze svého stereotypu rádo uniklo a bylo by vděčných za něco nového vzrušujícího v jejich životě :-) Tak si vše užívej a v těžších chvilkách se vypovídej přes Inet :-)

E.

 
Anonymní  01.01.05 20:26

Ahoj Mac,
ja sice uz ve Statech neziju, ale zila jsem pet let. Docela chapu, jak se citis, zacatky byly pro me taky dost krusne, nikoho jsem neznala, pritel (ted uz manzel) vecne pryc. Bylo mi 19, vlastne poprve z domova. Stehovali jsme se porad, nekdy i parkrat za jeden rok. Ale vsechno se zvladlo a ted uz na to vzpominam jen v dobrem. A pratele? Letos jsem do Ameriky posilala peknou kupu vanocnich pozdravu na ruzny mista a taky jich peknou kupu dostala zpatky! A to uz tam par let nejsme. Urcite si nekoho najdes, Americani jsou hrozne pratelsky a otevreny, hrozne rychle se s nima navazujou kontakty. Jen pak v tech vztazich musis vybirat, nektery nejsou moc hluboky, ale nektery pak vydrzi i za ocean.
Tehotenstvi taky urcite zvladnes, i kdyz bylo mozna neplanovane, tak nakonec urcite nebudes litovat, ze toho malickyho Americanka mas! A co se tyce svatby - ja vim, ze by to mel byt ten nejkrasnejsi den, ale rikej si, ze mnohem dulezitejsi je cely ten zivot po svatbe. My meli svatbu taky v Americe, bez rodin, na posledni chvili jsme museli posunout datum a manzel pak hned druhy den rano musel odletet na druhy konec Ameriky a tri tydny jsme se nevideli - no nic moc, rozhodne jsem si to takhle nevysnila. Ale ted po sesti letech na to vzpominam s usmevem. Vsechno zvladnete kdyz se mate radi! Tak jsem asi moc nepomohla, ale chtela jsem aspon povzbudit. Tak preju hodne optimismu do noveho roku a uzivej tepleho arizonskoho pocasi!
 Niki

 
Anonymní  01.01.05 23:41

Ahoj Mac,
I ja se pripojuji k tvemu clanku a vim velice dobre jak se momentalne citis.Ja ziju v Canade ale je to stejny zivot jak v Americe.Moje zacatky tu byli taky velmi stresovane ale clovek si casem zvykne a ver mi ze dnes uz bych nemenila.Miluji svoji rodnou zem Cechy a rada se tam vracim za svoji rodinou ale zit tady je daleko pohodlnejsi.
Navic jeste cekas miminko tak to pro tebe zacina uplne novy zivot.Je pravda ze o to horsi i budou tve zacatky z miminkem bez tve rodiny ale ty vzdy muzou priletet na nastevu a byt stebou a trochu pomoct.
Dej hlavu vzhuru a uvidis ze to bude casem od casu lepsi a lepsi ver mi ja v tom byla taky a ver ze i dnes mam obcas pekne deprese ze jsem tu sama bez moji rodiny.Kdyz budes chtit napis svoji e-mail adresu a muzem si dopisovat treba Ti to trochu pomuze.Mi taky casto jezdime do statu, mame tam od manzela rodiny dost pribuznych.Z Poz­dravem Vanesa.

 
Markina
Kecalka 401 příspěvků 02.01.05 03:24

Plne souhlasim !! …clovek si ma vazit toho co ma i kdyz jsou situace nekdy velmi obtizne…
Zatim bydlim 1 rok v Mexicu a stale si zvykam, nemam tady zadnou kamaradku, ktere bych si mohla vylit srdico…s pritelem to nemame nekdy lehke, ale snazim se divat na veci s nadhledem. Za 2 mesice se narodi nas syn a to mi hodne dodava na sile a optimismu…jsem nejstastnejsi, ze se stanu mamou, at jsem kde jdem…citim to tak, ze kdyz chce byt clovek stasten a radovat se ze zivota, tak jim proste bude a nepotrebuje k tomu nic a nikoho :)

Uvidis, ze az se po case „zaklimatizujes“, najdes si pratele, zacnes citit prvni pohyby sveho detatka…budes se divat na veci s jinym nadhledem :)
Preji Ti abys rychle nasla sve vnitrni stesti (protoze vse vychazi ze vnitr) a viru, ktera zahoji kazdou bolavou dusi.

Mej se hezky a prozivej sve tehotenstvi kazdym dnem na plno - je to nejkrasnejsi dar, ktery mohl zenu potkat !!

S pozdravem Markina 30tt.

 
MAC1
Nováček 5 příspěvků 02.01.05 05:04

Ahoj, hlavne dekuju vsem za podporu, vim, ze kazdy ma neco. Potrebovala jsem to jen ze sebe dostat a chtela jsem taky s nekym navazat kontakt. Vim, ze v tehle situaci nejsem ani prvni ani posledni. A mam to stesti, ze mam partnera, ktery me miluje a jeho rodina i ma rodina stoji pri nas {co vic si prat}. Chtela jsem hlavne s nekym navazat kontakt.

Muj email je: Hanka.Rechtori­kova@seznam.cz

Budu rada, kdyz se nekdo ozve, opravdu. Preji do Noveho roku vsem jen to nejlepsi. Hanka

 
MAC1
Nováček 5 příspěvků 02.01.05 05:07

Ahoj, dekuji za odpoved. Muj email je: Hanka.Rechtori­kova@seznam.cz

Budu rada, kdyz se ozves. Do Noveho roku vse nejlepsi. Hanka

 
MAC1
Nováček 5 příspěvků 02.01.05 05:16

Ahojte vsichni, take Vam vsem preji v Novem roce vse nej.

Asi ta zpravicka ode me vyznela, ze si stezuji. To vubec ne. Vim, ze v tehle situaci nejsem prvni ani posledni. Navic mam partnera, ktery me miluje a cela jeho i moje rodina stoji pri nas.

Vim, ze si casem urcite tady nekoho najdu s kym si budu rozumet. Vim, ze Americane dokazi byt velice pratelsti a navic jste pro ne zajimavi uz tim, ze jste z Evropy, setkala jsem se jen s par odlisnymi nazory, napr.:„Oni tam maji letiste“, atd. Ale i tak mi chybi nejaky kontakt s nekym, kdo ma podobnou zkusenost.

Muzu rict, ze jsem ani nedoufala, ze budu mit nejake odezvy. Jeste jednou dekuji.

 
MAC1
Nováček 5 příspěvků 02.01.05 07:40

Ahoj, budu rada pokud se mi budes chtit ozvat. Jeste jsem si to poradne neprozkousela, tak jsem Ti poslala odpoved pro vsechny. Vim, ze to neni moc zajimave, ale byla jsem v Seattlu, teda primo v Tacome, coz je kousek od S. u pritelove sestry, ktera tam zije. Muzu rict, ze je tam nadherne. Do Seattlu jsme jeli jen na jeden den a to jsme si prosli {ten nevim nazev} ten nejslavnejsi street market.
Pritel/Mac je z Jizni Karoliny, je tam cela jeho rodina. Sestra se ted ze Seattlu bude stehovat do Jizni Karoliny take. Mac je vasnivy lovec, ovsem tady nema zadnou prilezitost.
Mac je lekar, ale teprve zacina. V praci je 80 hodin tydne a cely volny vikend ma 1× za mesic. Taky jsme si rekli, ze mame jeden druheho a jsme za to radi, samozrejme.
Tak jeste jednou, mej se krasne a snad si nekdy popovidame. Hanka.Rechtori­kova@seznam.cz

 
MAC1
Nováček 5 příspěvků 02.01.05 07:50

Asi to tak vyznelo, ze si stezuju. Musim rict, ze jsem vdecna za tu sanci byt tady s nekym koho miluju a kdo miluje me. Chtela jsem Ti jen rict, ze ja moc dobre vim, co to je byt pez penez. Rodice se rozvedli,kdyz mi byl 1 rok a otce jsem potkala ve svych 18ti letech {na soude, kdyz jsme zadali o zvyseni alim.}. Vysokou skolu jsem studovala pri zamestnani, protoze jsem si uz nemohla dovolit byt doma. A moc dobre vim, co to je „mit prazdny zaludek“. Nezlob se, ze Ti to pisu. Ja si toho vazim co jsi napsala. Preji hodne uspechu do Noveho roku. Hanka

 
Anonymní  02.01.05 16:15

Mac, zkus mrnkout na www.rodina.cz - v levém sloupku na hl. straně DISKUZE. Klikni na ně a uprostřed stránky hl. diskuze si můžeš vybrat - je tam databáze maminek ze zahraničí. Pá Lucka

 
Anonymní  02.01.05 17:46

Ahoj Hanko,
poslala jsem Ti mail. Mas mou velkou podporu a kdyz budes chtit, rada si popovidam. S.

 
Anonymní  02.01.05 20:06

Mila Mac,

hned, jak jsem si precetla tvuj mail, me napadlo, ze jsme v docela podobne situaci, i kdyz ja nejsem tak daleko od Cech jako ty.

Nas vztah s pritelem, Rakusakem (zije blizko Salzburgu), trva asi 3 roky. Po celou dobu naseho vztahu jsme to delali tak, ze jsme pendlovali, abychom splu travili co nejvic casu - vlastne hlavne jsem pendlovala ja, protoze to moje prace umoznovala vic nez ta jeho. Bylo to tak, ze jsme se vzdycky tak tyden az dva nevideli, zato pak dalsi tyden dva byli spolu (ja byla v Rakousku). Planovala jsem, ze jakmile bude moznost, presunu se k nemu natrvalo, nebo aspon tak, abychom spolu mohli byt jeste vic. V srpnu lonskeho roku jsem zjistila, ze jsem tehotna. O miminku jsem uvazovala uz predtim (bude mi 29), a na jednu stranu jsem si ho moc prala, na druhou jsem si rikala, ze jeste neni ten spravny moment a ze nejdriv se musim poradne u:,–(it a v tom Rakousku si zvyknout ja sama. Ale asi to byl osud, jinak si to nedokazu vysvetlit, protoze ta souhra nahod, za jakych nase miminko vzniklo, byla az skoro neuveritelna… :-)

Nicmene - jakmile jsem zjistila, ze jsem tehotna, vsechno to na me padlo. I kdyz jsem vzdycky byla spis kosmopolitni (zila jsem rok v USA, studovala v Rakousku, cast moji rodiny dokonce byli Rakusaci) a nikdy nemela nic proti vztahu s cizincem, najednou jsem mela pocit, ze to proste nezvladnu. Ze nezvladnu odejit z Cech, od rodiny, od pratel, opustit to duverne zname prostredi… Nejsem primo z Prahy, ale studovala jsem tam a zhruba dva tri roky i pracovala, a Prahu jsem mela vzdycky moc rada, ale tak normalne, jako neco, co ma clovek automaticky a samozrejme. A najednou - kdyz jsem sla v zari po Karlove moste, rozbrecela jsem se a nebyla k zastaveni. A tak to bylo se vsim, s takovymi malickostmi kazdodenniho zivota, ktere kdyz clovek ma, vubec jim nepriklada zadny vyznam nebo dulezitost, a jakmile by je mel ztratit, neumi si zivot bez nich predstavit…

Zari, tesne potom, co jsem zjistila, ze jsem tehotna, probehlo velmi dramaticky, da se rict, ze jsem to vubec nezvladla a napadaly me ty nejhloupejsi veci… Vubec jsem se z miminka nemohla tesit, psychicky jsem byla fakt totalne na dne, jako jeste nikdy v zivote (a to uz jsem si predtim par docela krizi prozila). Ale pak, v rijnu, se to pomalu zacalo zlepsovat a ja se „rovnat“, jako zazrakem to pomalu preslo a ja nabyla jistoty, ze ten maly tvorecek ve mne je to nejuzasnejsi a nejzazracnejsi, co me kdy v zivote mohlo potkat :-).

Jasne, porad mam strach, ze se mi bude styskat a ze nebudu schopna se prizpusobit zivotu v malem mestecku v rakouskych Alpach. Ze budu dokonce i trpet tim, ze po materske nebudu moct „delat karieru“ v Praze. Ze budu jen „holka v domacnosti“, ktera se stara o rodinu, zatimco pritel se bude sve praci venovat naplno. Ze me bude trapit, ze moji rodice neuvidi detatko tak casto, jako kdybych byla v Cechach. Ze mi budou chybet ty kazdodenni ritualy a malickosti, ktere ted skoro 29 let formovaly muj zivot a me samotnou. A stovky dalsich a dalsich detailu, ktere jsem si predtim neuvedomovala - nebo uvedomovala, ale netusila jsem, ze az to opravdu prijde, ze to bude tak strasne tezky…

Ale co je nejdulezitejsi: je tady to nase miminecko, ktere mi dava odvahu a pocit, ze zvladnu vsechno na svete, at se deje, co se deje. Mila Mac, moc ti drzim palce, at tuhle jistotu ziskas taky, a nic se neboj, ono se to vsechno casem podda. Je toho ted na tebe hodne noveho najednou, ale to se srovna, uvidis :-). Zvlast jestli mas podporu sveho pritele - to je moc a moc dulezite a to se pak nemas vubec ceho bat, zvladnete to vsechno spolu. A zvyknes si i na zivot v Americe a najdes si tam pratele, i kdyz se ti to treba ted zda moc tezky. A nakonec - tvoje rodina za tebou muze litat na dlouhe navstevy, a ty za nimi taky :-). Nic se neboj, vsechno zvladnes. Urcite to nebude jednoduche, ale o to hezci a zajimavejsi. Zkus se na to divat z te lepsi stranky a zkus na tom vsem hledat to dobre, ne to spatne. A neboj se, ted je jeste moc brzy, ale uvidis, ze vase miminko ti da tolik odvahy a sily, kolik jen budes potrebovat! :-) Moc ti drzim palce,

Deni

 
souris
Ukecaná baba ;) 1466 příspěvků 03.01.05 10:58

Ahoj Mac,

v prvom rade prajem vsetko dobre do Noveho roka! :-)
Dufam, ze ked si pisala tento clanok, mala si svoj „cierny den“ a uz sa mas lepsie.

Posielam ti plno podpory, viem ako sa citis: -)
Pred troma rokmi som sa odstahovala do francuzska za priatelom. Nie dost, ze je to daleko, ze tu nikoho nepoznam, este ani po francuzsky som nevedela…
Vsetko zavisi od uhlu pohladu :-) Zacala som chodit do skoly na tu francustinu a okrem linguistickeho zlepsovania sa mi zlepsovalo aj sebavedomie, ze sa uz dorozumiem, ze som schopna najst si tu kamaratov, ze som schopna vybavit si papiere (studentske viza) vsetko pomalicky ale ked sa po nejakom case pozries spat, tiez urcite uvidis veci ku ktorym si mozes pravom gratulovat.

Uplne najlepsie co mozes urobit, je zacat sa venovat nejakemu konicku: ja som sa znovu zacala zaujimat o tanec: nutilo ma to chodit tam pravidelne - to je velka opora a tiez som si tam urobila kamaratov, ktori ma uznavali; bola som sice cudzinka co na zaciatku hovorila anglicky alebo rukami ale v tancovani sme si boli rovni - chapes co chem povedat, vsak?? :-)

urcite aj ty mas nejaky zaujem (ked nic tak aspon to tehucvicenie), co ti pomalicky pomoze zabudnut, to a kde si a zacnes si postupne tvorit svoj novy domov.
Ked budes manzelovi vecer rozpravat co si cez den robila, koho si stretla, co si sa naucila, urcite na seba budes hrda aj ty! :-)

Drzim palce na rychlu aklimatizaciu

Souris

 
Anonymní  14.01.05 14:50

Mila Mac,
take jsem pred lety nasledovala sveho muze, byt jsem mela velice dobre postaveni u nas doma. A mnoho dobrych pratel jenz mi pochopitelne zustali na blizku, a potvrdili fakt, ze jsou dobri. Casem se vse vyresilo a i ja jsem si vybudovala velice dobrou pozici a nasla nove uplatneni a smer. Pravdou je, ze na misto ve Phoenixu jsem byla v Bostonu. Coz je zrejme tez mirne jina pisen. :-)Nicmene, Ty jsi nyni v situaci, ze jsi tehotna, mas pritele-muze jenz Ti miluje. Jste na vse dva byt jsi po vetsinu casu sama.
Stejne by doma prisla situace, ze bys jednou musela kariery na cas nechat a venovat se rodine, o to by pro Tebe bylo tezsi nebot by jsi si rikala, doma me v praci mozna ujizdi vlak. Pokud by Tve vrstevnice tvrde sly jeste za praci o to by bylo vice premysleni. Jsi sice jako na pustem ostrove, ale musis si z toho vzit pozitivni skutecnosti. Jsi tehotna, vsem se tak nepodari, mas na to vek a pokud se nemylim milujete se.

Pokud Te mohu z vlastni zkusenosti doporucit par rad… Relaxuj, uzivej sama sebe, nebot po narozeni maleho drobecka budes mit cas vesmes jen na nej. A obecne v zivote prijdou ruzna obdobi, pracovniho uspechu treba a to pak je zas o neschopnosti byt sam se sebou. Vim o cem mluvim za dva tydny rodim.
Nyni jsme v zemi, kde vubec jiz nemam karieru co jsem mela doma ci v Bostonu a jsem budouci matkou a snazim se najit pozitiva. Tehotenstvi si uzivam. I kdyz v zemi v niz to neni uplne snadne, nebot jsem sem jiz tehotna prisla. Tudis nove pratele jsem nemela sanci za kratkou dobu najit. Byt nejaci jsou, ale neni to jako v Bostonu a hlavne jako doma. To je logicke. Ale clovek nemuze zoufat, nac. Svet je dnes globalizovany a s prateli se jiste muzes cas od casu videt ci psat si s nimi.
Cilize podobna situace.

Prace a kariera pokud jsi jen trochu schopna Te neutece. Nebot schopnych jedincu je stale nedostatek vsude na svete.

Kazde obdobi sebou neco nese. A prave ted je cas na to, aby jsi si uzivala sebe, cetla,stravovala se zdrave, pracovala na sobe, poznavala okoli. Hledala si lekare k nemuz budes po celou dobu tehotenstvi chodit. Serfovala po internetu a nasla par dalsich stranek i US o miminkach a peci o nich. Nakupovala mimcu vecicky. :-)Prozivala ocekavani spolecne s muzem Tveho zivota. :-)Pripadne se vzdelavala v tom co mas rada.

Je dulezite, ze Tvuj manzel ma dobrou praci, nebude mnoho veci pak problemem. A US zdravotnictvi, kdyz mas dobre pojisteni je velice vstricne. Je vsak dulezite byt pojisten, predpokladam, ze muz ma nejake rozumne treba u Anthem a tim padem i Ty jsi pojistena. Bez pojistky bys to mela sakra tezke. Byla jsem do 3 mesicu tehotenstvi pod dohledem US lekarky ve velice prijemnem zarizeni.Nemohu si na US zdravotnictvi vubec stezovat.

Zkus poznavat okoli a hledat si pozitivni veci na okoli. Vim, ze Phoenix ma i prijemne stranky. Nas kamarad tam zil 10 let a miloval to tam. Moc drzim palce. Nepropadej beznadeji. Neni duvod. Pamatuj, ze jde treba jen o prechodne obdobi. Neni Te jeste ani 30, cili za rok ci dva bude zas jinak. A treba nemusite byt ve Phoenixu.

Good Luck.
Jana

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček