Plánované a neplánované rodičovství

Anushka  Vydáno: 24.06.13

Tento deníček bych ráda věnovala porovnání mých dvou těhotenství, které je každé od úplně jiné. Moje první dcera byla plánovaná a chtěná, druhé dítko přišlo nečekaně a ze začátku jsem jeho příchod vnímala velmi negativně.

První dcerka byla počata plánovaně, tři měsíce jsme se snažili tak nějak pořád, čtvrtý měsíc jsem si načetla vše o ovulaci, jejich příznacích, nakoupila jsem si ovulační testy a zadařilo se nám hned. Deset dní poté, co jsem viděla dvě dálnice na ovulačním testu, se mi zjevily dvě čárky i na testu těhotenském.

Na miminko jsme se moc těšili, od začátku jsme měli vybraná jména pro kluka i holku. Radostnou událost jsme rodině sdělili o Vánocích, po screeningu a od té doby začaly velké přípravy, nákup kočárku, nábytku, oblečení. Do 20.týdne jsem měla doma celou výbavičku a zbytek těhotenství už jsem jen kupovala nezbytné zbytečnosti. A také růžové oblečení, protože nám bylo sděleno pohlaví. Holčičku jsme si moc přáli a byli jsme nadšení, když jsme zjistili, že se v bříšku opravdu schovává.

Během těhotenství jsem absolvovala 3D UTZ, chodila jsem na speciální nahřívání lampou proti striím, denně jsem se mazala. Také jsem si koupila ruční ultrazvuk, abych malou mohla poslouchat. První tlukot srdíčka, první škytání, první kopanečky. Bylo to tak krásné! Z každé kontroly jsem si odnášela fotku princezny, sdílela fotky na Facebook, dělala videa z fotek a nahraného tlukotu srdíčka. Samotné těhotenství bylo vcelku bezproblémové, na začátku mě potrápily migrény, ze kterých jsem zvracela a zhubla 5 kg. Ale jinak mi každý říkal, že jen kvetu, měla jsem krásnější vlasy i pleť. Bříško mi začalo růst až v 7.měsíci, ale moc těhotensky nevypadalo, byla to podivná boule, snad proto, že dcerka téměř do porodu byla ležela v bříšku příčně.

I přes pohodové těhotenství mě ve 32.týdnu začalo téměř neustále bolet břicho, na konci 34.týdne mi odešla hlenová zátka a ve 35.týdnu, téměř o 6 týdnů dříve, se naše malá narodila. Na sále to byla láska na první pohled, strávily jsme 2 týdny v porodnici, ale naštěstí se nám vyhnuly jakékoli komplikace a čekaly jsme jen na dovršený gestační věk 36+0.

Doma však nastaly krušné časy, láska k dcerce přetrvávala, ale nemohla jsem se v tom mateřství nějak najít, když se odplavily hormony štěstí a přišla krutá realita, zjistila jsem, že je pro mě mateřství hrozně těžké. Najednou změnilo mé sociální postavení, z manželky, kamarádky a pracující ženy se stala matka na plný úvazek. A z manžela se v mých očích stal neschopný hňup. Tento stav trval půl roku, měla jsem dojem, že můj život skončil, denně zahrabaná v tuně pokaděných plín, k mým narozeninám jsem byla obdarovaná dárky pro dceru, všechny hovory se točily okolo miminka…A to miminko jen koukalo, nic neumělo a já pro něj byla hlavně zdroj potravy a uhoupávač před spaním. Usmálo se na mě jen zřídka, zatímco z ostatních se mohlo počůrat smíchy. Když řvalo, bylo mu jedno, jestli ho krmí nebo houpe máma, hlavně že mělo uspokojené potřeby.

Nikdy jsem nemilovala domácí práce tak, jako když se mi narodilo dítě. Ten pocit, že umím i něco jiného, než zalepit plínu, byl osvobozující, ale jen do chvíle, než se z postýlky opět ozýval řev probuzené dcerky „Mám hlaaaad a bobek v plííííněěě, všimětě si mě někdoooo“. Ten někdo jsem byla téměř vždy já. Manžel denně zabořený do práce a prarodiče 400 km daleko. Já, která jsem vždycky chtěla minimálně tři děti, jsem razantně prohlásila, že další dítě už nechci. Nebo možná tak za 6 let.

Dvě čárky na těhotenském testu jsem objevila přesně v den, kdy první dcera slavila 6 měsíců. Ten den jsme zrovna byly na půl roční kontrole a já říkala pediatričce, jak se to konečně začíná lámat, že dcera začíná být komunikativní, manžel se jí přestává bát a víc se jí věnuje a já si konečně to mateřství začínám užívat. Vyšly jsme z ordinace a volá mi kamarádka, že je neplánovaně těhotná. V tu chvíli jsem začala vzpomínat, kdy jsem měla mít menstruaci a začala jsem panikařit. Měla jsem už 4 dny zpoždění, pleť už 14 dní jak puberťák a v břiše prapodivné prázdno. K tomu předešlý den nevolnost v autobuse…Začínala jsem se klepat. Ty dvě dálnice doma na záchodě nešlo přehlédnout.

Pozitivní test jsem obrečela, volala jsem hystericky mámě a měla pocit, že se mi zhroutil svět. Manžel na mě bezradně koukal a potom prohlásil, že je nadšený. Na otázku, co budeme dělat mi říká: „No co, tak budu při uspávání místo jedné ručičky, držet ručičky dvě!“ Dojalo mě to, ale byla jsem přesvědčená o tom, že to dítě nechci, že to nemůžu zvládnout. Nakonec jsem ale změnila názor. Uvědomila jsem si, že pro další dítě máme zázemí, máme finance a že by bylo sobecké vzít mu život jen proto, že já mám strach. Navíc jsme si „za to“ mohli sami, protože jsme si dostatečně nedávali pozor a spoléhali se na to „že už by mělo být po ovulaci“. Nehledě na to, že jsem obklopená kamarádkami, které mají dítě z IVF, nebo se o dítko snažily i několik let.

Začátek těhotenství byl hodně podobný tomu prvnímu. Zhubla jsem 5 kg, potrápily mě migrény. Ale tentokrát jsem nekvetla, pleť se mi strašně zhoršila a já se na svět dívala hrozně negativně. Bylo mi zle jak psovi a nemohla jsem si lehnout, protože jsem se musela starat o dceru. Nikdo jiný mi nemohl pomoct. Tisíckrát jsem si vyčítala, že jsme si přeci jen druhé miminko nechali, když jsem zvracela do záchoda a dcera na mě vyděšeně koukala a plakala, co se to děje. Tisíckrát jsem si to vyčítala, když jsem dceru zavírala v pokoji, aby mi nemohla nikam odlézt a „nutila“ ji hrát si v pokojíčku na koberci, zatímco jsem s ledovou hadrou na hlavě rozháněla bolest hlavy.

Naštěstí migrény po prvním trimestru téměř vymizely. Bříško mi začalo růst okolo 24.týdne a celkově ho mám zhruba o měsíc napřed, než tomu bylo poprvé, také vypadá mnohem víc těhotensky, je krásně kulaté. Těhotenství mi celou dobu hrozně rychle utíká, nestíhám číst žádné chytré články, nemám čas nakupovat prkotiny a pozorovat se, fotky z UTZ mám jen dvě a srdíčko jsem si poslechla asi dvakrát.

Můj negativní pohled na tohle těhotenství se zlomil ve 25.týdnu, kdy jsem absolvovala 3D ultrazvuk. Ten už pro mě nebyl takovým zážitkem, jako to bylo u první dcery, nicméně jsem o něj nechtěla druhé dítko připravit, aby mělo také vzpomínku v deníčku. V tomto týdnu mi pan doktor oznámil, že čekáme druhou holčičku. Najednou jsem se jako lusknutím prstu začala těšit. Druhá holčička bylo sice naše vysněné pohlaví, ale jistě bych se stejně radovala i z chlapečka. Ale konečně to „něco“ v mém bříšku nabylo konkrétnosti a mně moc pomohlo, že jsem mohla začít toho vetřelce oslovovat jménem.

U první dcery jsem to měla podobně, měla jsem pocit, že mám v břiše „něco“, ale rozhodně ne dítě, takže sdělení pohlaví pro mě bylo příjemné. Zatímco první dcera se stala v těhotenství pouze vetřelcem se jménem a po narození jsem měla ještě asi 3 měsíce pocit, že v břiše vetřelec stále je (pořád jsem si pupek hladila a cítila pohyby) a mimo to se mi i v náruči objevila dcera, tak teď už od zjištění pohlaví vnímám, že mám v bříšku miminko-holčičku Darinku. Nad jménem jsme se dohadovali ještě dlouho po tom, co nám pohlaví bylo sděleno. Na klučičím jsme se doteď neshodli, takže do papírů opět napíšu jako kompromis jméno mého manžela.

Ten zlom mi moc pomohl, celkově se cítím lépe, jsem vyrovnanější, začala jsem pomalu probírat výbavičku, objednali jsme s manželem dvojkočárek, postýlku…Po předchozí zkušenosti, kdy se dcerka narodila o 6 týdnů dřív a my jsme měli všechno sice nakoupené, ale pobalené v krabicích, oblečení sice vyprané, ale nevyžehlené apod., jsem začala od 30.týdne všechno chystat, tak aby mě nemohl překvapit ani předčasný porod. Musela jsem se pousmát, když jsem se snažila zabalit si tašku do porodnice a nemohla jsem si vzpomenout skoro na nic, co si do ní mám dát. V prvním těhotenství jsem měla všechno tak důkladně načtené, že když se mi rozjely v noci předčasně kontrakce, tak jsem měla během pěti minut sbaleno, celý seznam jsem znala nazpaměť snad už od objevení //.

Nyní pomalu končím 34.týden a v sobotu budu stejně daleko, jako jsem rodila poprvé. Jsem nervozní, jestli to i tentokrát přijde dříve, nebo si naše nejmenší počká pěkně do termínu. Když si teď porovnám obě těhotenství a pominu to, že jsem se nemohla srovnat s tím, že budu podruhé maminkou, tak je pro mě jednoznačně příjemnější těhotenství druhé, to neplánované.

Šlo všechno přirozeně, bez nějakých stresů a ohlídání se, kdy mě píchne při ovulaci a kdy musím počůrat papírek. Jsem moc ráda za to, že jsem si mohla prožít to, že mi moje tělo dalo najevo, že je těhotné. To, že vše vnímám tak nějak přirozeněji - moje pocity a názory nejsou ovlivněné vyčtenými věcmi, ale zkušenostmi a nasloucháním svému tělu. Cítím se mnohem klidnější, vyrovnanější. I když je těhotenství s momentálně ročním dítětem trochu náročné, protože si nemůžu odpočinout, když to potřebuju (pořád se někde ohýbám, běhám, zvedám dcerku), tak i přes časté vyčerpání a únavu mám pocit, že mě to paradoxně velmi pozitivně nabíjí.

Teď už ve mně hlodá jediný červík, jaký asi bude druhý porod. První porod byl úžasný, rychlý, naprosto přirozený, bez zbytečných zásahů, a tak doufám, že i na podruhé to bude nádherný zážitek.

Děkuji všem, co jste dočetli do konce. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
revereb  24.06.13 02:48

Hezke pocteni, v mnohem se pozvanam :srdce:

 
beruska03
Kelišová 7465 příspěvků 24.06.13 07:42

Moc moc drzim palce at je vse i nadale ok! ;-)

 
suricata
Kelišová 6601 příspěvků 24.06.13 09:55

Já jsem taky podruhé těhotná, obě mám plánované, ale obě těhotenství naprosto odlišné, až si říkám, že mi je líto, že to druhé nemám čas tak prožívat, u prvního jsme četli, co už umí, jak je velké a teď? vůbec nemám čas a když jsem manželovi řekla, že už je velké, jak limeta, nevěří mi, prej má tak maximálně centimetr, vůbec nám nedochází, že budem čtyři, snad se to taky po ultrazvuku zlomí 8)

přeju rychlý porod a pohodové miminko :hug:

 
pha  24.06.13 10:18

Krasny denicek…doufam ze se precteme i jake je to mit doma dve „miminka“…

 
e-máma  24.06.13 11:18

Pěkné čtení, já to měla tak nějak naopak, první neplánované a druhé plánované. první těhotenství jsem si naplno užívala až po státnicích, to bylo asi3 měsíce před porodem. druhé těhotenství si pořádně neužívám doted, měla jsem školu, státnice a ještě se starat o skoro dlouletého raubíře… malého vnímám jen když mě kopne, skoro si ani nevzpomenu, že jsem těhotná :-)

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1282 příspěvků 24.06.13 11:29

Naprosto rozumim tvym pocitum pul roku po porodu. V hlave zmatek a nepochopeni te socialni izolace :hug: Urcite nejsme jedine, kdo to tak citil a mel problem se s tim srovnat. Ted uz to mame vic zmaknute ;) Taky cekam druhe, u nas jde tedy o plan (mam 2lety rodicak) a deti tak budu mit 20 mesicu od sebe. Jsem rada a na druhou stranu plna obav. U druheho tehotenstvi uz neni tolik casu veci resit, stejne jako nebude moc casu na prkotiny pote, co se druhorozena narodi. Svym zpusobem je to dobre, budes klidnejsi a casem, az budou holkam tak 3, 4 roky, tak ti nastane fajn obdobi, kdy spolu budou tahnut za jeden provaz…snad :D
Drzim palce a moc pekne a hlavne UPRIMNE napsano!!! :potlesk:

 
Anonymní  24.06.13 12:06

Krásný deníček. Závidím ti tvůj optimismus! Mám první dcerku též plánovanou a vlastně se můj příběh s tvým docela shoduje. Sociální izolace, přijdu si jako uklizečka a podržtaška, nulové sebevědomí. Dcerce budou dva roky, já jsem dostala nabídku na snovou práci, zajistila jí soukromé jesličky, práci stále vyběhávám, ale vím, že nějaké místo dostanu 100%, jde jen o to jaké. A do těch všech výběrových řízení jsem zjistila, že jsem těhotná. Selhala ochrana. Jsem z toho nešťastná a jen trpím a nevím co dál. Finance nemáme žádné, jsme na účtech v minusech, věci po dcerce nemám, takže bych musela vše kupovat a představa strávit další 3 roky doma je mi vyloženě odporná. No čekám na výsledky z genetiky, protože řeším i zdravotní problémy a beru hodně léků a doufám, že se to nějak vyřeší za mě :(
Přeju krásný porod, děkuji za příběh, třeba mě to ještě zlomí..

 
Fima
Nadpozemská drbna 27809 příspěvků 19 inzerátů 24.06.13 12:17

Moc pěkný deníček, upřímným, od srdce… :kytka:

Já to mám úplně stejně. První těhotenství vymodlené, plánované, to druhé přišlo úplně samo a nečekaně. První tři dny pro mě šok, začala jsem studovat, dítko jsme plánovali po třech letech, né po dvou, už kvůli škole. Manžel to vzal skvěle, jen já v tom viděla tragédii. Nicméně hormony mi asi dobře fungují, protože po třech dnech jsem se začala i já těšit. Druhé těhotenství mám mnohem lepší než to první, já říkám, že vyloženě za odměnu. Na začátku mi teda bylo blivno, ale jinak jsem byla plná elánu, bříško mi začalo růst až někdy v 25tt. a do nějakého 34tt. to byla naprostá pohodička i s téměř dvouletým drakem, který mě nenechá ani na chvilku sednout. Od 35tt. mě začala trápit rozestoupená symfýza, takže šílená bolest pánve a stydké kosti, ale zvládám to a zvládla jsem úspěšně ukončit i ročník ve škole. Nic jsem nečetla, nesledovala, přípravy na druhátko šly nějak kolem mě, taška do porodnice stále ještě sbalená… Hrozně se na druhé mimčo těším a teď říkám, že je tohle to nejlepší, co nám příroda poslala a asi to tak mělo být. ;)

Držím palce, ať je nadále všechno tak fajn. :potlesk:

 
štěpánka11
Ukecaná baba ;) 1579 příspěvků 24.06.13 12:32

Minulý týden jsem byla na první konzultaci kvůli darování vajíček a když mi dělali utz, tak jsem hrozně doufala, že mi řekne že jsem znovu těhotná :mrgreen: mam doma 8mi měsíčního :lol:

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 24.06.13 12:34

Hezky napsané, uvidíš, že s druhým mimčem vše budeš líp zvládat :kytka:.
Já jsem se do druhého „odhodlala“ až opravdu po těch 6 letech, jak jsi psala, že se odhodláš i ty ;)…Měla jsem to hodně podobné jako píšeš - nedokázala jsem jakoby „pochopit“, proč musím trčet doma, nevyspaná, uřvané dítě atd. atd…Užívat jsem si to začala až tak ve 4 měsících. To druhé po 6ti letech bylo úplně jiné - hrozně jsem se na všechno těšila, i na porod, na to, jak si zopakuju vození kočárku - vše se mi splnilo. Ale opravdu až po těch 6ti letech ;)

Jen se chci zeptat, píšeš, že se „z tvého manžela stal ve tvých očích neschopný hňup“ - jak se to projevovalo, nebo proč jsi na něho měla tento pohled??? :nevim:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 24.06.13 16:14

Jo, šok z nečekaného těhotenství je opravdu výživný. Já se tak nějak těšila a netěšila celou dobu, první dva měsíce byly trošinku horor, kdy mimino zmlklo jen když mělo v puse prso nebo uslo, ale pak už to bylo čím dál tím lepší :mrgreen: Teď už jsou kluci skoro i parta a já jsem moc šťastná, že to osud tahle zamíchal, protože kdybych nebyla otěhotněla tehdy, tak bych to třetí dítě už možná nikdy neměla a já ho chtěla, jen teda ne takto brzo. :lol:

 
Diana.Kyss
Kecalka 213 příspěvků 24.06.13 17:31

Krásně napsané, obdivuju tě, mám 11 měsíční dceru a nedokážu si představit být ve tvé situace. Ať porod proběhne bez komplikací a pak dej vědět jak zvládáš dvě holčičky.

 
janees
Kecalka 437 příspěvků 24.06.13 18:44

No, v mnohém se poznávám :mrgreen: Úplně stejně jako ty jsme na první holčičku čekali, a to ještě déle - rok. Když přišla půl roku po porodu první menstruce, tak jsme se tak nějak chránili nechránili, přesně jak píšeš - už by mělo být asi po ovulaci :lol: haha. No takže budu mít druhé, když bude malé 15 měsíců. A začátky byly teda šílené, bylo mi strašně zle skoro dva měsíce, nemohla jsem se o malou téměř starat, ještě že mám doma pomocníky - manžela a mamku, jinak nevím co bych dělala. A těšení se přicházelo taky velmi pozvolna, bylo mi to hrozně líto. Zlom nastal nedávo na velkem UTZ, navíc když jsme zjistili, že čekáme chlapečka, kterého jsme si moc přáli. Opět přesně jak píšeš, najednou to miminko získalo jaksi konkrétní rozměr ;) mám pořád strach, ale už se těším. Kdy máš termín? Já na konci října :mavam:

 
niezabudka
Kecalka 133 příspěvků 25.06.13 16:43

Pripájam sa k tým, čo chápu tvoje pocity počas prvých mesiachov rodičovstva, mňa to tiež zaskočilo, aké je to náročné, a to s tým manželom hňupom - no len som sa pousmiala, môjmu to tiež trvalo, než pochopil, že by tiež mal priložiť ruku k dielu a že to dieťa nie je len moje :lol:

 
Anushka
Zasloužilá kecalka 995 příspěvků 25.06.13 22:08

@Gerberka manžel „hňup“ se celé těhotenství kasal, jak bude pomáhat a jak to s dítětem bude super a pak se malou skoro bál do 5 měsíců vzít do ruky, natož se o ni nějak starat ;)

 
Anushka
Zasloužilá kecalka 995 příspěvků 25.06.13 22:10

Ostatním děkuji moc za kladné reakce :-) Pokračování deníčku určitě napíšu, snad ne z Bohnic :mrgreen:

@janees tak to budeme ve velmi podobné situaci :jazyk: termín mám 1.srpna, takže už se mi to blíží mílovými kroky

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1490 příspěvků 26.06.13 12:25

Úžasně napsané a popsané! Já mám mezi dětmi 2 roky a 4 měsíce a druhé těhotenství jsem prožívala stejně. Všechno jsem brala jak to běží a leží, nic jsem nestudovala a vůbec byla jsem ráda, že jsem si na chvilku mohla spočnout.
Moje sestra má mezi dětmi 16 měsíců a bylo to pro ni i po porodu moc náročné, ale zvládla to, a i ty to, Anushko, zvládneš :kytka:

 
Alllla
Kecalka 378 příspěvků 184 inzerátů 27.06.13 11:26

Hodně štěstíčka :srdce:

 
Tapeta
Echt Kelišová 8068 příspěvků 21.01.14 15:00

Krásný deníček! Pokračování by mě velmi zajímalo…

 
Anushka
Zasloužilá kecalka 995 příspěvků 24.01.14 13:47

@Tapeta ahoj, pokračování je zde: http://www.emimino.cz/…tvi-2-10897/

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele