Plánované a neplánované rodičovství 2

Anushka  Vydáno: 29.08.13

V předchozím deníčku jsem se rozepsala o mých těhotenstvích. O tom, jaké to je mít jedno dítko naplánované a druhé ne. Teď už je naše druhá beruška na světě, a tak jsem se rozhodla sepsat pokračování. O konci těhotenství, o porodu, o bondingu a o tom, jak se sžívám se svými skorodvojčaty.

Poslední deníček jsem psala v době, kdy se mi blížil týden porodu, kdy jsem rodila svou první dcerku. Ta na svět spěchala předčasně. Daruška však byla poslušná a v bříšku přetrvala až do termínu. Musím říct, že to kratší těhotenství bylo mnohem příjemnější. Teď jsem si opravdu užila do sytosti pupku, únavy, veder a stále mi někdo psal, jestli už nerodím. Tak měsíc před porodem jsem denně vstávala s tím, že už doufám, že dnes vykoukne maličká na svět, jak to bylo úmorné. Hlavně mi bylo líto starší dcerky, protože jsem se sotva valila a už jsem neměla náladu na vysedávání na hřištích, takže jsme pořád trčely doma.

První porod byl rychlý a mě zajímalo, jestli i druhý bude takový. Poprvé jsem si porod opravdu užila, i když byl předčasný, ale maličká byla v pořádku, jen droboučká, takže ani to mi to nezkazilo. Druhý porod byl také rychlý, ale přesto úplně jiný. Oba začaly slabými kontrakcemi, ale zatímco poprvé se mi rozjely rovnou po 7 minutách, nyní začínaly kontrakce po hodině. Poprvé mi praskla voda při 5 minutových kontrakcích a otevřela jsem se na 3 prsty. Tentokrát jsem měla slabé bolesti, intervaly rozházené, ale ne častěji jak po 5 minutách. Následovalo vyšetření v porodnici, kdy mi řekli, že jsem na 8 prstů a už se jen čekalo, až mi odteče plodová voda a mohla jsem začít rodit. Ta odtekla a začaly hrozné tlaky na konečník. Zatímco první dceru jsem v tuto chvíli mohla okamžitě vytlačovat na svět, druhorozená potřebovala sestoupit a dorotovat, takže jsem musela dobrých 20 minut prodýchávat, což bylo otřesné. Kontrakce jsem těžce nezvládala. Poprvé jsem měla jen nástřih, napodruhé bez nástřihu, ale byla jsem potrhaná.

Co měly oba porody společného, byly bolestivé kontrakce až ve chvíli, když už se holky opravdu draly na svět. Do té doby to byla pohodička s občasným prodýcháním. Oba porody byly přirozené, bez zbytečných zásahů a bez medikace.

Když se narodila starší, tak ji hned po porodu zabalili, ukázali mi ji, dala jsem jí pusinku a hned ji odnášeli vyhřát do inkubátoru. Nelitovala jsem toho, že jsem si neužila bondingu, nemyslím si, že by to nějak narušilo naše vztahy, do Máji jsem se zamilovala hned na první pohled. Přesto když jsem si napodruhé mohla bonding prožít, tak mě přeci jen trošičku mrzí, že jsem poprvé přišla o tak nádhernou vzpomínku. A pevně doufám, že se mi tohle podaří znovu prožít s třeťátkem. Bonding je opravdu něco úžasného. Bylo to tak nádherné, když ze mě maličká vyklouzla, slyšela jsem pláč a najednou mi to horké tělíčko přistálo na hrudi. Asistentka Darušku zakryla, já jsem ji obejmula a ona začala spokojeně vrnět a koukat na mě maličkýma očkama.

Dny v porodnici byly zvláštní, přišlo mi, že se vrátil čas a já tam zase ležím s Majinkou, pořád jsem tak Darču oslovovala. Bylo to poprvé, co jsem nebyla se svou starší dcerkou. Nikdy jsme bez sebe nebyly přes noc, natož více dní. Myslela jsem, že se nám oběma bude stýskat a že si to vůbec neužiju. Opak byl pravdou. Dcerku hlídala moje máma a malá si na mě vůbec nevzpomněla. Když za mnou přijeli den po porodu na návštěvu, tak přilítla na pokoj a skoro si mě nevšimla, běhala tam, otvírala skříňky, okukovala „mimi“ a snažila se ho krmit sušenkama. I já se přiznám, že mě žádný stesk nepřepadl, ty tři dny jsem si moc užila, konečně jsem se v klidu najedla, došla jsem se osprchovat, podívala jsem se nerušeně na film - vše, co mi za těch 14 měsíců mateřství taaak chybělo. :-)

Hodně rychle jsem poznala, jak náročná péče byla o nedonošené dítě. Když mi teď do ruky přistálo dopečené miminko, které se okamžitě přisálo k prsu, nikdo mě nenutil převažovat, kolik pije, hlídat čas, aby pilo přesně po třech hodinách, jednoduše jsem začala přikládat k prsu podle potřeby a mlíčko se krásně rozjelo. Malá se napapala a až pak usnula, kdežto Maruška usínala u prsa pořád, musela se dokrmovat lahví. Tak si říkám, že to s Májou byla pořádná starost.

A už se dostávám k části, o kterou jste si řekli u předchozího deníčku - jaká bude péče o skorodvojčata - holky mají mezi sebou přesně 14 měsíců. I mě tato otázka trápila celé těhotenství a vůbec jsem si neuměla představit, do čeho jdu. Navíc s první dcerou byl ten start do mateřství pro mě docela náročný. Většina matek skorodvojčat mě zásobovala příběhy o tom, že to bude náročné, o tom, jak první měsíce nezvládaly, padaly na hubu a já se toho šíleně bála.

První tři dny, kdy jsem přišla z porodnice, jsem měla po ruce mámu, takže jsem se starala jen o Darušku. Mája vzala příchod miminka do domácnosti úplně v pohodě, pro ni to bylo, jako kdyby dostala novou hračku. Vůbec si neuvědomovala, jak velká změna u nás nastala. Na Darču chodila koukat do postýlky, házela jí tam hračky, nosila pitíčko a jídlo. Jediné, co jí vadilo, bylo, když plakala, tak zděšeně plakala taky. Ale než moje máma odjela, tak už si na pláč zvykla. Momentálně jsme ve fázi, kdy Darčin pláč napodobuje.

Když konečně nastal den D, kdy byla péče jen na mě, tak jsem zjistila, že to vůbec není tak hrozné, jak to vypadalo. Největší strach jsem měla z kojení. Naprosto zbytečně, neuměla jsem si představit, jak mám dítě u prsa a druhé se mi někde vzteká, skáče z postele apod. Ale Mája mě překvapila, buď si jde hrát a krámovat hračky, nebo si přinese knížku a povídáme si o zvířátkách, zpíváme. Jindy se jen přitulí a kouká na sestřičku. První dny teda měla tendenci popisovat části těla, takže při popisu „oko a oko“ o ně Daruška málem přišla, ale to rychle pochopila, že musí být opatrná. Taky na ni zkoušela „mala mala“, které přešlo v „baci baci“, ale opět rychle pochopila, že se to nesmí. Dnes mě zrovna dojala, když jsem Darču kojila a Mája si donesla plyšového medvěda, vyhrnula si tričko a začala ho kojit. Potom si vytáhla přebalovací jednorázovou podložku, položila ho na ni a začala balit do plíny. :srdce:

Zatím se mi daří obě holky zahnat po obědě do postýlek, a tak si užívám klidu, koukám na ty spící andílky a říkám si, jaká je to krása. I večer zvládáme koupání relativně v pohodě, občas už jde na holkách znát přetažení, tak to míváme s koncertem, ale většinou je to dobré. Okoupu Darušku, nakojím, usne a jdu okoupat Majinku. Sice jsem od zkušených matek měla rady, že vždy mám první koupat/krmit/us­pávat starší, ale takhle naopak mi to přijde lepší, když už mladší spí, tak aspoň můžeme v klidu blbnout ve vaně. Už se těším, až se budou holky koupat společně.

Noci jsou zatím taky pohodové. Daruška se budí jen jednou za noc. S Májou je to horší, Darča totiž po kojení tak hodinku chrochtá, heká a vrtí se v postýlce a tím Máju budí. Někdy se to zvládne jen s pohlazením, ale když je horší noc, tak se pak starší pořád budí, vrtí, kňourá, odhazuje dudlík a to jsem potom na nervy. Není nic horšího než nevyspalá matka. :D

Pokud tohle soužití shrnu, tak musím říct, že si ty skorodvojčátka nesmírně užívám. Když srovnám náročnost s prvním dítětem, kdy jako prvorodička bez zkušeností jsem si musela zajet nový řád, skloubit domácnost s péčí o dítě, tak se dvěma je to teď mnohem větší pohoda. Všechno už mám zajeté, mám osvědčené fígle, poznám, jestli novorozenečka trápí prdíky nebo jestli má hlad, jestli se potřebuje jen ponosit a hlavně už všechno tolik neřeším. Když už teď tohle všechno prožívám, tak bych si jiný věkový rozdíl nevybrala. To, že Mája ještě nemá ze všeho rozum a všechno přijímá bez známek žárlení, je neskutečně velké plus.

Vím, že mám štěstí, že jsou obě holky pohodové, Darušku netrápí žádné koliky, větry. Je teda trochu otesánek a u prsa tráví víc času, než spí, ale nemám proč se kvůli něčeho stresovat, a tak je všechno tak nějak lehčí. Vím, že krušné chvilky nastanou, až holky budou trápit nějaké bacily nebo začnou růst zuby a podobně. Ale už nikdy mi nikdo nevezme tu lásku, něhu a pocit naplnění, který teď prožívám.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
jezek1
Zasloužilá kecalka 627 příspěvků 29.08.13 05:49

Mám kluky neplánovaně 16 m od sebe a věř, že to horší tě čeká ještě později - ale to si uvědomuješ i sama (nemoci a žárlení).
Když se tak ohlédnu zpět, tak to cítím tak, jak to popisuješ teď ty - začátek byl naprostá pohoda - mimi se napilo a chrnělo, sem tam i zabrečelo, na staršího bylo stále dost času. Žárlení se projevilo až tak okolo 8 měsíců mladšího a drželo ho hodně tak rok a to byl děs běs - už ten brácha nebyl to ležící mimino, ale konkurence, co mu jde po hračkách :cert: Pak ještě přežít dobu, než se mladší rozmluví a domluví se s bráchou… Teď už se domluví, ale jsou to přece jen kluci a tahanice jsou u nás na denním pořádku.
Zůstalo jim to, že byl starší náročné miminko a teď je to náročný předškolák a mladšímu ten klid, je to takový medvídek, krásně si hraje sám a i když ho starší zlobí, tak strašně miluje staršího bráchu :roll:
Neříkám, že to někdy není na palici, ale neměnila bych, už jsem si zvykla. S každým dítětem prostě přicházejí i nějaké starosti.
Jinak s koupáním to bylo uz nás stejné, vždycky šel první mladší, bo starší byl nespavec a mladšího mi budil…

 
Luci1986
Zasloužilá kecalka 559 příspěvků 29.08.13 09:02

Nádherný deníček :) moc jsi mě uklidnila, taky mě každý straší, že až se druhí narodí, bude to pro mě hrozné, dokonce mě sem tam někdo i lituje… Měli by být od sebe 20 měsíců. Moje mamka si holt vezme týden v únoru dovolenou, než se pak doma aklimatizuju :)

 
Barushe  29.08.13 09:33

Uzivej si, dokud mas idylku :mrgreen: neni to tak davno, co jsem tu psala taky opevny denicek na skorodvojcata :lol: mam deti 18mes od sebe- mladsi ze zacatku porad spal, starsi si sama hrala, pohodicka… Ted? Mladsiho (5,5mes) nic nebavi, vzteka se, ze mu nejde lizt :roll: starsi si najednou neumi hrat 8o a to nijak :cert: :zed: noci, kdy oba spali celou noc jsou ty tam a ja minimalne 4× za noc vstavam (to kdyz se povede lepsi noc, jindy i 8× :twisted: ) at uz k mladsimu nebo starsi :cert: jeden cas jsem byla tak unavena, ze me bolelo i koukat 8) ted uz jsem si zvykla :lol:
Tak preju, at je to pohoda porad :hug: ale vsechno se meni… :mrgreen:

 
DidierK
Kecalka 170 příspěvků 3 inzeráty 29.08.13 11:06

My jsme s brachou od sebe 10,5 mesice (mamka otehotnela posledni den sestinedeli) a stale si to tak vychvaluje :) Cekame s manzelem teprve prvni ditko, ale mamka si uz planuje druhe vnouce :)

 
Pavlína36
Kecalka 277 příspěvků 29.08.13 15:41

Deníček i komentáře zajímavé, nicméně je mi trochu divné, proč tu není ani zmínka o tatínkách??? Nemyslím to tak, že bych se chtěla plést do cizích vztahů, ale beru to z toho praktického hlediska- oni nepomáhají? 8o Berte mě, prosím, s rezervou, jsem mladá, naivní a plná nadějí, že můj manžel pomáhat bude (a rád)… :oops:

 
lebudik
Ukecaná baba ;) 1850 příspěvků 29.08.13 21:20

My máme dcery plánovaně 17 měsíců od sebe. Začátky byly asi nejlehčí, protože mladší dcera se napila a spala. Horší to bylo když už spala míň a bylo třeba skloubit půlroční a dvouleté dítko. Malá chtěla spát a velká si hrát,… žárlení nějak moc neproběhlo. Na druhou stranu mladší okoukala hodně věcí od starší a byla tak ve vývoji rychlejší, což jim zůstalo pořád. Například starší dcera od roka a půl plynule mluvila jako jiné děti ve třech letech, chodily od 9,5 a 10 měsíců,… prostě holky šikulky. Teď máme tříměsíčního chlapečka a tam byla žárlivost zpočátku horší, protože dosud jsem všechen čas věnovala jen holkám a teď má 80% času bráška. Ale pochopily to a všechno v pohodě. Takže za mě - je lepší mít děti blíž k sobě, teď si spolu hrajou, pomáhají si,… sice se perou, nadávají,… ale když jde do tuhého, tak stojí při sobě. Jen asi jedno - v tom fofru jsem si holky pořádně neužila, což zjišťuju teď a hrozně mě to mrzí :( Takže fakt si užívej obě dvě dcery ať Ti neproplujou mezi prsty jako ty moje kočky. :kytka:

 
konipas
Nováček 7 příspěvků 09.09.13 21:30
Hodně štěstí s holčičkami

Ahoj, jednou jsem Ti psala soukromou zprávu, nevím, zda došla, nedostalo se mi odpovědi. Přeji hodně štěstí s holčičkami a upřímně závidím dvě holky. Taky jsem si je moc přála. Byla to náhoda, nebo máš nějakou radu jak zplodit holku? Díky konipas

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele