Plánování mimča

niceta  Vydáno: 20.04.12

Dívám se na to malé stvoření v postýlce a nestačím se divit, jak ten čas letí. A jak to všechno začalo? Prvním mezníkem bylo samotné rozhodnutí, jestli mít či nemít rodinu. U nás měl toto rozhodnutí nastarosti přítel.

Po půlroce vztahu jsem ho s tou myšlenkou začala seznamovat, ale moc tomu nebyl nakloněný. Ono se není čemu divit, když jsme spolu byli jen krátce a v podstatě ani jeden z nás nevěděl, jak to s námi bude. Navíc on jako voják jezdil na celý týden pryč a já jsem v té době byla nezaměstnaná. Jako správný zbrkloň jsem vysadila antikoncepci, aniž by o tom někdo věděl a naivně jsem si myslela, že s miminkem se časem zadaří.

Uplynulo první výročí, druhé a nic se nedělo. Plno mých kamarádek, mladších než jsem já a spolužaček ze školy, už děti mělo, a taky jich už bylo hodně v očekávání a já jsem se začala trápit nad tím, jestli někdy budu moci otěhotnět. Proklínala jsem matky, které otěhotní, aniž by o miminko stály a dají ho stejně po porodu do babyboxu. Nechápala jsem tu nespravedlnost při vzpomínkách na známé, které si děti přejí, ale i po několika letech se nedaří.

Trochu jsem začala panikařit a myslela na nejhorší, protože jeden zánět dělohy střídal druhý. Nakonec to dopadlo tak, že za cca 8 měsíců jsem dostala sedm různých antibiotik, než jsem se zbavila zánětů. Antibiotika mi všechno v těle tak rozházela, až mi postupně vynechávala menstruace, což jsem ze začátku považovala za první příznak těhotenství. Pořád dokola jsem kupovala těhotenské testy a brečela pokaždé, když byla na testu jen jedna čárka. Většinou jsem byla psychicky „v háji“.

Doktorka mi ale stále tvrdila, že v tom nevidí žádný problém, že takové problémy má mnoho žen a že to chce všechno čas, než se to samo srovná. Jenže u 20leté holky 72–90denní cyklus prostě normální není. Nakonec zjistila, že mám zděděnou Leidenskou mutaci, což je zvýšená porucha srážlivosti. Až později jsem se někde dočetla, že způsobuje výkyvy nebo vymizení menstruace. Naštěstí jsem začala chodit k jinému doktorovi, za což vděčím hlavně příteli. Nemohl se dívat na to, jak mi ex doktorka ničí zdraví (později jsem se dozvěděla, že ona paní doktorka bojkotovala zdraví i jiným pacientkám).

Současný doktor začal řešit problém a nasadil mi na 4 měsíce Proveru. To už jsme s přítelem řešili svatební přípravy. Ani on už se nebránil myšlence na miminko, a tak mi doktor vyšel vstříc a píchl mi injekci na vyvolání menstruace a dostala jsem lahvičku Clostilbegytu. Přesně dva měsíce před svatbou jsem to konečně dostala. Pátý den jsem začala brát lék po dobu dalších pěti dní. Následující týden měla nastat ovulace, tedy příležitost k miminku.

Zkoušeli jsme to opravdu každý den, přítel dokonce jezdil 130 km z práce, abychom zvýšili šance. V práci měl ten týden přezkoušení z tělocviku, tak do sebe dopoval jeden energeťák za druhým. Zpětně si uvědomuji, že malá Elenka je asi proto tak akční :D Po každém snažení jsem se modlila, ať to vyjde, že už nic jiného na světě nechci.

V následujícím týdnu bylo něco jinak. Nevím, jak to popsat, asi mateřská intuice. Cítila jsem, že se nejspíš zadařilo, ale nechtěla jsem si dělat plané naděje, navíc přítel brblal, že si to jen namlouvám. Další týden jsem to zkusila zjistit testem, který byl samozřejmě negativní.

Pak mě ale několik dní příšerně bolelo břicho. Vysvětlovala jsem si to nadcházejícími měsíčky, a tak jsem to naše marné snažení patřičně oplakala. Nakoupila jsem těhotenské testy, ovulační testy a zašla k panu doktorovi pro své léky, abychom započali další kolečko snažení. Bolesti byli jiné než obvykle. Nedalo mi to, a tak jsem se vykradla s nádobkou a testem do koupelny. Následující minuty byli ty nejšťastnější, co jsem ve svém životě zažila. Téměř ihned jsem uviděla jednu silnější čárku a druhou bych mohla nazvat duchem. Rozbrečela jsem se tak, že za mnou přítel doběhl vyplašený, co se mi stalo. Ukázala jsem mu dvě čárky na testíku, objal mě.

Měli jsme se za měsíc brát a při všech těch starostech kolem svatby jsem už ani nečekala, že by to mohlo vyjít. Sice s pomocí léků a hormonů, ale napoprvé. Co by za to jiné holky daly. Upřímně držím palce všem, komu zdraví zatím nepřeje. Nevzdávejte to!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
beruska03
Kelišová 7465 příspěvků 20.04.12 07:29

gratuluji, já takto čekala na mimi přesně 2 roky..... :potlesk:

 
Haňulda
Zasloužilá kecalka 714 příspěvků 20.04.12 08:50

Gratuluji mam radost kdyz ctu takhle krasne happy andy :-* :-D
My na mimi cekali 5 let a kdyz prislo tak nam ho osud nebo zapal plic vzal!a ted nam nezbyva nez cekat zase nekolik let na adopci!! Asi nas udel.. Vam moc gratuluji a ze srdce preji ;-)

 
Kačta
Zasloužilá kecalka 639 příspěvků 20.04.12 09:28

Gratuluji k miminku :* Je dobře, že jsi vyměnila gynekologa, někdy si totiž myslíme, že pro nás dělají jen to nejlepší a po změně se nestačíme divit :cert:

 
kkaattkkaa
Extra třída :D 10551 příspěvků 1 inzerát 20.04.12 09:31

Pridavam se a gratuluji… :kytka:

 
Iuliana  20.04.12 11:16

Gratuluju ;)

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16883 příspěvků 20.04.12 11:57

gratuluju! :potlesk:
snad taky budu mít jednou štěstí a zadaří se ;)

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 20.04.12 14:24

Veliká gratulace :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Petiik
Ukecaná baba ;) 1848 příspěvků 20.04.12 18:07

Moc gratuluju k (pro nás snažilky) magickým dvěma čárkám :kytka:

 
Weruunkaa
Kecalka 323 příspěvků 20.04.12 21:50

Krasne napsane,gratuluju ke dvoum carkam.Doufam,ze i ja budu mit to krasne stesti.

 
Kornel
Závislačka 3777 příspěvků 20.04.12 22:25

Strašně Vám gratuluji že se vám to podařiloooooo­oo!!!!!!!!!! :* :* :*

 
NJustyna
Kecalka 227 příspěvků 21.04.12 23:58

Moc gratuluju k miminku :hug:

 
niceta  23.04.12 08:59

Všem čtenářkám děkuji za přečtení deníčku. Jsem ráda, že se to dá číst :lol:

Vložit nový komentář