Plánovaný, ale ne chtěný císař

pooopelka  Vydáno: 27.01.16

Všimli jste si, že si po čase ze svých zážitků většinou pamatujete jen to hezké? Většinu nepříjemných pocitů, které jsme při nějakém zážitku měli, po čase vystrnadíme, což je sice fajn, ale… Jsem měsíc po porodu a už začínám ty nepříjemné pocity zapomínat. Možná budu jednou vykládat, jak skvělý porod jsem měla. :)


2 komentáře

Ve svých 27 letech jsem si miminko už opravdu hodně přála. Měla jsem už dva roky vysazenou antikoncepci a „novou lásku“. Bývalý přítel se na toto téma moc bavit nechtěl. Po čtyřletém vztahu (v jedné domácnosti), dokončených studiích a s celkem dobrým zázemím jsme neměli moc co řešit. Navíc jsme si skvěle rozuměli. Přesto nás tahle má malá touha postupně rozdělila. Zůstala jsem připravená na to mít už miminko, ale najednou jsem neměla s kým. :-(

Než přijde nový vztah, než se poznáme… No, nevypadalo to dobře.

Půl roku po rozchodu jsem byla pozvaná do kina svým spolužákem ze základní školy. Seděli jsme spolu v lavici, ale vlastně jsme spolu nikdy nikde nebyli. :) Přeskočila jiskra a 11 měsíců na to jsme už čekali naše první miminko. Jeho jsem moc dlouho poznávat nemusela - znám ho přeci skoro celý život.

Věděla jsem o miminku od prvních dnů. Musím podotknout, že jsme to nijak extra neplánovali. Netušila jsem, jak fungují plodné dny, ani kdy má žena ovulaci. Nikdy jsem se o to nezajímala. Jen jsem si poznamenala dny, kdy jsme si „nedávali pozor“ - kdyby náhodou.

Svůj první těhotenský test jsem si dělala tři dny po početí. Samozřejmě mi ještě nevyšel, ale ten malý uzlíček už tam byl. Bylo to čtyři dny před prvním májem. Plánovali jsme velkou oslavu s velkým množstvím alkoholu, a tak mě napadlo, že bych možná neměla pít, kdyby náhodou. :)

No i přesto, že byl test negativní, moc alkoholu jsem ten večer nevypila. Nějak jsem to prostě cítila. Druhý test - týden po májce - už byl pozitivní. Podle digitálního testu jsem byla ve druhém - třetím týdnu. :)

Můj první pocit byl, že bych to samou radostí běžela vykřičet do světa. Pak jsem se rozplakala štěstím. Byla jsem zrovna sama doma - přítel odešel dřív k rodičům na zahradu připravit gril na večerní posezení. Když jsem se trochu oklepala, začaly se mi honit hlavou myšlenky, jak mu tu skvělou novinu oznámím. Řeknu mu to hned, jak dojdu na zahradu před celou jeho rodinou, nebo počkám, až budu mít první fotku? Byla jsem jak na trní.

Cestou za ním jsem to musela napsat alespoň mojí mamce. Než jsem došla na zahradu, volala mi teta, že gratuluje. Byla zrovna s mamkou v práci. Moje první přání, vykřičet to hned do světa, bylo splněno. :D Příteli jsem to oznámila až doma v posteli. Řekl mi, že si to myslel. Prý se mi začala měnit prsa.

Měla jsem opravdu krásné, klidné těhotenství. Od 3. měsíce jsem byla doma. Mohla jsem se věnovat jen sobě a hodně odpočívat. Měla jsem spoustu času, ale netrávila jsem ho zjišťováním informací o těhotenství a porodu a dalších věcech, kterých je plný internet a spousta časopisů. Brala jsem to tak, že tělo si řekne, co potřebuje a až se miminko narodí, budu prostě vědět, co s ním. Jsem žena. Mám to v genech.

Měsíc před termínem mi má gynekoložka oznámila, že náš chlapeček je otočený koncem pánevním a že si mám tedy rozmyslet, jestli budu rodit normálně, nebo císařem. V tu chvíli to na mě padlo. Nebála jsem se porodu. Nechtěla jsem operaci.

Tak moc jsem se těšila na miminko. Až ho budu chovat a starat se o něj. Věděla jsem, že po porodu je důležitý ten první kontakt. Těšila jsem se, až mi ho poprvé položí na bříško, až se poprvé setkají naše pohledy. A najednou jsem to měla prospat? :(

Doktorka mi popsala obě varianty a v podstatě mi nedoporučila rodit normálně. Dnešní doktoři to prý moc neumí. Musela bych natrefit na dobrého doktora, být dobře otevřená, nesměla by mi moc brzy odtéct voda a musela bych prý správně tlačit. Jediné, co jsem z toho mohla ovlivnit, bylo to tlačení. Já, prvorodička… :-(

Za týden jsem měla přijít na další kontrolu a říct jí, jak jsem se rozhodla. Po odchodu z ordinace jsem se rozplakala. Tak nějak jsem proplakala i celý ten týden. Na další kontrole jsem jí řekla, že tedy půjdu na toho císaře. Tak moc jsem nechtěla, ale nechtěla jsem ohrozit své vytoužené miminko, takže jsem vlastně neměla moc na výběr. Doktorce se viditelně ulevilo a poslala mě do péče porodnice.

Co čekat od normálního porodu, jsem tak nějak z vyprávění věděla, ale co čekat od porodu císařským řezem, moc ne. Jediné, co mi bylo jasné, bylo, že budu mít díru v břiše a své dítě nebudu moci mít hned u sebe. Hrozná představa.

Jiné informace jsem v podstatě ani nedostala. Císaře jsem měla plánovaného, takže jsem věděla datum, kdy se náš chlapeček narodí. Věděla jsem, že mohu mít jen částečnou anestezii - díky bohu! Že po operaci budu muset 24 hodin ležet a minimálně dva týdny budu muset být velmi opatrná při pohybu. A že u toho nebude moci být můj přítel, což byla další skutečnost, která mě hodně trápila. Chtěla jsem, aby byl se mnou. :( Ano, pořád se mě ptali, jestli mám nějaké dotazy, ale jaké jsem mohla mít dotazy? Základ jsem věděla a to, jak to budu prožívat, bylo jen na mně.

Do porodnice jsem nastoupila den předem. Celou cestu jsem proplakala. Připojili mě na monitor a začal výslech. Sestřička si zapsala všechny informace o mě i o tatínkovi, převzala si potřebné doklady a pak mě zavedli na pokoj. Převlékla jsem se do své košile a vlezla si do postele. Přítel ještě chvilku pobyl a pak odjel domů.

Od tří hodin odpoledne jsem nic nejedla, takže večer už jsem měla příšerný hlad. Dostala jsem akorát čípek na vyprázdnění a nějaký prášek na uklidnění. Sestřička byla totiž nervózní z toho, že jsem si pořád hladila bříško. Nechápu proč. Hladila jsem si ho celé těhotenství.

Při rozhovoru s anestezioložkou jsem se opět rozplakala. Popsala mi, jak se anestezie aplikuje. Co bych měla cítit a jak dlouho to bude trvat. Došlo mi, že už se jen jednou vyspím a můj chlapeček bude na světě. A já si ho ani pořádně nepochovám… :(

V noci jsem toho moc nenaspala. Ráno v půl osmé mi zavedli cévku a dali mi do ruky pytlíček na moč. :-( Je to opravdu nepříjemný. Když jsem si sedla na postel, cítila jsem tu hadičku a bála se, že mi vypadne. Po narkóze jsem ji už necítila, ale bylo to zvláštní. Neměla jsem vůbec pocit, že se mi chce, a každou chvíli byl ten pytlík plný. :)

Před osmou dorazil přítel, stihli jsme si dát jen pusu a už mě vezli na sál. Do té doby jsem nevěděla, jestli půjdu v 8 nebo v 9. Najednou přišli asistenti a řekli: „Tak půjdete první třeba vy.“ a už mě vezli. Přítel musel čekat na chodbě.

Na sále ze mě stáhli košili a posadili mě na lehátko (s tou hadičkou, děs). Dostala jsem nějaké prostěradlo, abych se překryla. Ze předu u mě stál asistent a držel mě za ramena, abych se nepohnula a zezadu už mi jezdil po zádech anesteziolog a hledal to správné místo.

Během toho si stěžoval, že mi nedali na hlavu čepičku a překáží mu tam mé dlouhé vlasy. Po chvilce přicupital druhý asistent, nandaval mi čepičku a cpal mi pod ni vlasy (dost špatně jsem je pak rozčesávala). :-) Omlouval se, že zapomněl.

Anesteziolog mi dal injekci na umrtvení a začal vpichovat. Nemohl se trefit, takže asi po 20 minutách zavolal na pomoc kolegyni. Už tak jsem byla dost nervózní z toho všeho… Začala jsem se bát, že mi budou muset dát celkovou narkózu, to už by bylo fakt moc.

Kolegyně se naštěstí trefila hned napoprvé. (Paní, co rodila po mně, tento anesteziolog napíchl hned napoprvé, takže asi nebyl tak neschopný). :-) Celých těch dlouhých 20 minut jsem se mohla rozhlížet po sále a sledovat pětici „doktorů“, co stáli v kroužku po mé levici a vykládali si.

A už mě pokládali, přikryli mě dalším prostěradlem, přivezli plentu a už mě řezali. Pořád jsem hýbala prsty u nohou a děsila se, aby ta anestezie zabrala. Po chvilce už jsem s nimi hýbala jen v mysli, hrozný pocit. Pravou ruku jsem měla podél těla - celou dobu jsem se s ní hladila na boku - ten dotek jsem vůbec necítila - jen na té ruce - to mě uklidňovalo.

Cítila jsem, jak mi jede ostrý skalpel po břiše, ale necítila jsem žádnou bolest. Po chvíli jsem cítila, jak malého vytahují ven. Jakoby ho páčili. Byl to zvláštní, nepříjemný pocit a v tu chvíli mi to přišlo hrozně nekonečný. Bylo to těch nejdelších 5 minut v mém životě.

Pak jsem cítila hrozný tlak od břicha směrem nahoru k hlavě a nemohla jsem popadnout dech. Anestezioložka, která mi celou dobu seděla u hlavy, mi hned přikládala kyslík na obličej. Zaslechla jsem jemný pláč mého drobečka a doktora, jak se ptá, kolik je hodin.

Bylo přesně 8:34 a ze mě spadl obrovský balvan. Cítila jsem se hrozně, ale byla jsem šťastná, že už je venku a že je v pořádku.

Anestezioložka mě upozornila, ať otočím hlavu nalevo, že ho tam ponesou měřit a vážit. Viděla jsem dvě sestry a ruce a nohy vztyčené ke stropu. :) Jak se klepal, chudáček můj… A už jsem zase bulela. Donesli mi ho zabaleného k hlavě, abych se na něj podívala a pozdravila ho. Nebyla jsem schopná slova. :( :)

„Dejte mu pusinku,“ pobízela mě sestra.

Dala jsem mu dvě pusinky na čelíčko a už ho nesli pryč. Ještě jsem se stihla zeptat, jestli půjde jeho tatínek s ním, jak mi slibovali. Šel. :) Tak alespoň něco, když už nemůže být u mě. Mezitím mě zašívali. Přesun z lehátka na postel mě trochu pobavil. Byla jsem jak pytel brambor. :) Naštelovali mě na postel vystlanou vložkama, přikryli a v 9:05 mě odváželi ze sálu na pokoj.

Hned za mnou přišli moji rodiče a teta se strejdou, kteří také čekali na chodbě, a o jejichž příjezdu jsem nevěděla. Hlásili mi, že přítel je ještě u malého a že jim řekli, že si ho tak za hodinu můžou přijít vyzvednout. Díky bohu za to! Uteklo to… Vyložila jsem jim, jak to probíhalo, a už mi vezli mého broučka.

Položili ho vedle mě na postel, takže jsem si ho konečně mohla prohlédnout a trochu se s ním pomazlit. V tu chvíli jsem byla fakt ráda, že tam jsou. S odstupem si říkám, že by bylo možná lepší, kdyby tam nebyli a měla bych tuto chvíli jen pro sebe a pro přítele, který by mi malého také dovezl.

Kolem jedné všichni odjeli a pro mě nastal čas odpočinku. Trávila jsem ho s telefonem v ruce. Mé tělo pomalu přicházelo k sobě, ale já zatím neměla čas se na něj soustředit. Naštěstí. K večeru mi sestra dovezla malého. Položila mi ho do postele a řekla, že ho mám zkusit přiložit k prsu. Pomohla mi trochu se naštelovat (moc to nešlo) a pak odešla. Po deseti minutách si pro něj zase přišla a odvezla ho.

Bolest jsem zatím moc necítila. Dostávala jsem injekce a čípky na bolest ještě další tři dny, takže to bylo celkem snesitelné. Nemohla jsem se moc hýbat. Z postele mě tahali druhý den ráno. Točila se mi hlava. Došla jsem do sprchy. Sestřička mě musela umýt, protože sama jsem nebyla schopná. Dokud jsem ležela, cítila jsem se celkem dobře.

Strhla mi velkou náplast z břicha, oblékla čistou košili a odvedla mě zpět do postele. Zůstala jsem sedět, abych si rozčesala vlasy. Když jsem se chystala, že si už lehnu, omdlela sem. Naštěstí jen na posteli. Přiběhly dvě sestry, aby mě probraly a pomohly mi si lehnout. :)

Ten den jsem viděla malého, když mi ho dovezla návštěva a pak k večeru ho zase na chvíli dovezla sestra. Pokusili jsme se přiložit k prsu v sedě, což se teda fakt nedalo. Hrozně mě bolelo břicho, když jsem ho držela. Dostala jsem k večeři - dva jogurty. :-( No měla jsem příšerný hlad.

Další den už jsem měla snídani - zase jogurty a tekutý oběd. Dost se mi ulevilo, když jsem se najedla. Odpoledne mi vyndali cévku a k večeru mě převezli na normální pokoj a dovezli mi malého. Proběhl další pokus o kojení, tentokrát v pohodlnější poloze, ale stejně to byl boj. Hrozně mě to bolelo a Lukášek stejně nebyl schopný se pořádně přisát. Nakonec jsem dostala klobouček. Díky němu jsem se pak rozkojila. Na noc ho ještě odvezli.

Čtvrtek byl kritický den. Malého jsem měla u sebe už od rána. Po třech hodinách jsem ho kojila. A při vizitě mě a mé „spolubydlící“ (paní, co rodila hodinu po mně) oznámili, že nás nejspíš pustí domů. Byl totiž konec roku a chtěli se trochu zbavit pacientek. :)

Proběhli kontroly a mou „spolubydlící“ propustili, ale mě ne. Lukášek měl žloutenku. Do toho mi příšerně otekly nohy a začala se mi nalévat prsa, což taky dost bolelo. Musela jsem si je pořád masírovat a odstříkávat. Hrozný.

Lukáška položili na takové solárko, takže jsem ho nemohla chovat. Vyndavala jsem ho jen na kojení. V pokoji bylo přetopeno, protože Luky byl nahý, tak aby mu nebyla zima. Celý ten den jsem proplakala. :( A aby toho nebylo málo, tak ho v noci začaly trápit prdíky, takže jsem se ani nevyspala.

Když nás v sobotu v poledne propustili, spadl ze mě druhý obrovský balvan. Konečně doma v klidu. :)

Teď jsem měsíc po porodu a cítím se skvěle. Břicho už skoro nebolí. Nohy mi splaskly po dvou týdnech. A už pár dní kojím bez pomoci kloboučků. Lukášek se budí jen na jídlo, jinak většinu dne i noci prospí. :) Na to, že své první dny tak strádal, chudáček, je úplně zlatej… :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Katuskka
Ukecaná baba ;) 2464 příspěvků 27.01.16 06:33

Závidím tu návštěvu po porodu, ke mne nikdo na Jip nesměl, nesměla jsem mít u sebe ani zapnutý telefon, to mi vadilo asi nejvíc, že jsem byla celých 24h odříznuta od světa :) ale na druhou stranu jsem už druhy den celkem normálně fungovala, malou měla u sebe, jen na noc jsem ji ještě dala sestrickam, za to jsem ráda :D Jinak hezký, detailně popsaný denicek :D

 
miisenka
Extra třída :D 14313 příspěvků 27.01.16 06:37

Ja dufam ze z Teba idu hormony, lebo vacsiu prisernost som uz dlho necitala..ako keby si mala 16r..drzim palce, nech uz je vsetko v poriadku, i ked mas zdrave dieta, tak nechapem to ustavicne fnukanie a plakanie..

 
kintly
Závislačka 3335 příspěvků 27.01.16 07:09

Trosku jsem se v denicku ztrácela možná to bylo řečeno ale proč doporučili císaře?

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 27.01.16 07:30

Taky jsem rodila císařem, ale dvojčata a taky jeden z nich byl otočený koncem pánevním :D. Držím palce at na vše zlé brzy zapomeneš a už bude jen líp.

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8372 příspěvků 27.01.16 08:18

Nemuzu si to odpustit, ale fakt jste nenasli lepsi fotku nez s tema rozcapenyma nozickama? Kdyby aspon nesvitila hned na zacatku uvodni stranky. :zed:

 
MaJiKa
Zasloužilá kecalka 855 příspěvků 27.01.16 08:25

Mně se deníček moc líbí, jako bys popisovala moje pocity. Taky jsem měla plánovaného císaře a vím, jaké to je. Hlavně s odstupem času si pak člověk vyčítá, že chtěl přece porodit normálně, že na to má, že to je přirozené.
Kdo to nezažil, těžko to pochopí..
Přeju hodně štěstí do života Vám oběma :-)

 
Danča_87
Kecalka 247 příspěvků 4 inzeráty 27.01.16 09:17

V Brně Bohunicích pokud je mimčo do 3500 g, může se dítě otočené koncem pánevním porodit vaginálně. U mě sice ten porod nepostupoval, takže to po jednom dni skončilo akutním císařem, ale s pocitem, že jsem pro to udělala všechno. Doufám, že se Ti u druhého zadaří normální porod a gratuluji k miminku :-)

 
zpevanda
Zasloužilá kecalka 521 příspěvků 27.01.16 09:17

@MartinaIrena Co ti na té fotce tak vadí? Takhle se miminka po vyndání z bčicha prostě odnášej. A nic vidět není. Těžko asi bude mít z porodnice umělecké fotky…

 
zpevanda
Zasloužilá kecalka 521 příspěvků 27.01.16 09:18

@Danča87 i prvorodičku nechaj rodit KP normálně? Vícerodičky, když chtěj, tak můžou, ale u prvorodiček jsem slyšela, že to nepovolujou skoro nikde…

 
Lentylka
Povídálka 18 příspěvků 22 inzerátů 27.01.16 09:24

První mimi jsem taky měla koncem pánevním, taky plánovaný císař. Druhý porod přirozený. Takže mám srovnání. Obě varianty jsou bolestivý, ale přirozený porod si rodička i partner více užijí. Je to prostě o něčem jiným. A nikdy nezapomenu ten pocit po porodu. Tu velkou euforii. To u císaře nebylo. O dítě jsem byla schopna se hned postarat.
Jen teda u nás v porodnici při císaři partner celou dobu byl u mě. Dokonce mu bylo nabízeno přestřihnutí p. šňůry. Miminko mi dali k pomazlení na prsa, hladila jsem ho. Pak šel manžel k ošetření a pak už seděli oba u mě, než mě zašili. Na pooperačním jsem byla hodinu. S manželem a miminkem. 8hodin po operaci jsme už musela vstát a jít do sprchy. Celou dobu bylo miminko se mnou. Na sestry se jen zvonilo. Když bylo potřeba kojit. Od druhýho dne už jsem se starala o dítě sama. Každá porodnice to má hold jinak. Ale jsem ráda, že tam mohl být partner se mnou. Je to prostě podpora.
Gratuluji k Lukáškovi. Pěkný chlapeček.

Příspěvek upraven 27.01.16 v 09:25

 
Renáta C.
Stálice 62 příspěvků 10 inzerátů 27.01.16 09:25

Gratuluji ke zdravému miminku. Taky jsem musela na císaře kvůli poloze koncem pánevním. Ale manžel byl celou dobu na sále se mnou. Po 10-ti hodinách od porodu přišla rehabilitační sestra, chvilku se mnou cvičila až mě postupně rozchodila. Takže jsem šla do sprchy a na normální pokoj, kde už jsem měla syna celý den na starost já. To byl trošku jiný mazec. Odpočinek po císaři žádný, bolelo to jak čert a dostala jsem jen pár prášků na bolest, které už jsem pak kvůli malému ani nechtěla. Nebrečela jsem, člověk prostě musí zatnout zuby a vydržet to. Tak snad příští porod budete mít lepší.

 
MaJiKa
Zasloužilá kecalka 855 příspěvků 27.01.16 10:01

Mě malou po porodu ukázali jen hrozně krátce a hned jí odnášeli. Manžel ji teda alespoň na chodbě vyfotil. Protože to bylo v době rekonstrukce porodního odd., tak jsem nakonec rodila na normálním operačním sále a manžel se mnou nemohl být. Jinak to tu jde, že je otec při porodu Cř. Pak mě převezli na dospávací pokoj, mezi ostatní pacienty :? A pak po hodině na gynekologii, nebyla jsem ani na novorozeneckém, sestry odtud za náma několikrát za den přišly. Malou měli přitom ze začátku tam, jenže bylo léto, hodně porodů tou dobou, tak nás několik prostě šoupli na gyndu.
A malou po porodu mi přivezli někdy odpoledne, už nevím přesně, po jak dlouhé době a první noc si jí nechali u sebe. Mně to teda nevadilo, chtěla jsem se po tom všem hlavně pořádně vyspat. Od dalšího dne už jsem jí měla u sebe pořád.

Příspěvek upraven 27.01.16 v 10:03

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8372 příspěvků 27.01.16 11:00

@zpevanda Tak ja nemyslim ty dve barevne, strasna je ta cernobila, jak ma na ni mimco utrpny vyraz a rozcapene nozicky s pindou pres pul obrazovky.

 
leene
Závislačka 3526 příspěvků 1 inzerát 27.01.16 11:12

@MartinaIrena nemůžu si pomoct, ale vy jste slepá? Přes půl obrazovky jsou tak maximálně nožky miminka, kde vidíte toho pindika? 8o

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8372 příspěvků 27.01.16 11:14

@leene No jeste rekni, ze se usmiva a padnu

 
Mrs. S
Kelišová 5029 příspěvků 27.01.16 11:30

@MartinaIrena nemá cenu se hádat, nějaký pedofil, bude za tuhl fotku hrozně šťastný, třeba si jí vystaví i doma :zed:

 
leene
Závislačka 3526 příspěvků 1 inzerát 27.01.16 11:45

@MartinaIrena to netvrdím, jen nejak nevidím pindika pres pul obrazovky :nevim:

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8372 příspěvků 27.01.16 11:49

@leene Pouzila jsem extrem, protoze tady jedna uzivatelka psala, ze nic videt neni.

 
suvik
Generální žvanilka 24533 příspěvků 27.01.16 12:48

Ahoj, gratuluju k synovi a je parada, ze ted uz ti to prijde dobre. Urcite jsi udelala dobre, kdyz ses rozhodla pro cisare, ja bych v tomto udelala to stejne, bala bych se riskovat. A tve pocity celkem chapu, je to operace, netyka se jen tebe, ale i tveho ditete a ty spolecne chvilky jsou fakt hodne osekane, navic jsi prvorodicka. Ja rodila prirozene, krasne a stejne jsem na sestinedeli bulela. :-) Uzivej si malinkyho a preju mu i tobe hodne zdravi!

 
reinkarnace
Závislačka 3756 příspěvků 6 inzerátů 27.01.16 12:53

Ještě že u nás v porodnici rodí KP běžně. :mrgreen:

 
bobr123
Zasloužilá kecalka 826 příspěvků 1 inzerát 27.01.16 13:13

@MartinaIrena
Sorry, ale ja tam teda zadnyho pindika nevidim. Vidim jenom gumicu z pupecniku, ale jak koukam, tak nidke zadnej pindik.

 
zpevanda
Zasloužilá kecalka 521 příspěvků 27.01.16 13:19

@MartinaIrena nevím, co je na tý fotce strašnýho. Normálně zachycuje realitu. Není potřeba mít jen fotky, na kterých je miminko načančaný…

 
silvik.sk
Echt Kelišová 9770 příspěvků 27.01.16 13:32

Na to, že je Ti, odhaduji, skoro 30, hodně infantilní způsob psaní… Příště zkus míň za všechno brečet.
K málemu gratuluji.

 
Danča_87
Kecalka 247 příspěvků 4 inzeráty 27.01.16 13:38

@zpevanda Nechali mě normálně rodit (já jsem s tím i souhlasila - nechtěla jsem císaře), akorát malá fakt nešla ven a i kvůli tomu, že jsem měla prasklou vodu skoro den, mě museli nakonec říznout. Do 3500 g to může jít normálně i u prvorodičky, ale nikde se s tím nechtějí babrat. :)

 
leene
Závislačka 3526 příspěvků 1 inzerát 27.01.16 13:43

@MartinaIrena však ale není :mrgreen: :mrgreen: koukni pořádně :mrgreen: ;)

 
suvik
Generální žvanilka 24533 příspěvků 27.01.16 13:47

Naopak v Brne se KP rodi a cukaji se na CS. Znama mela takhle deti obe dve a obe musela rodit, i kdyz chtela cisare. Neudelali ji ho ani na prani. Zvlastni. Dalsi dve kamaradky taky rodily vaginalne, jedna skoncila nakonec na CS, druha zvladla celej porod.

Myslim si, ze by meli dat zenskym vybrat, kdyz se na to nekdo neciti, ja bych nerodila ani za zlaty prase. U normalni polohy nereknu, ale KP…

 

Kecalka 291 příspěvků 27.01.16 14:02

@MartinaIrena Ja myslim ze pinda vubec videt neni, podle me to je pahylek od pupicku…

Mne se denicek libil a to proto, ze jsou v nem moc hezky a asi i podrobne popsane pocity a prozitky z CS. Ja rodila vzdy prirozene, takze pro me urcite zajimave cteni. Necitim z nej infantilitu, citim pozitivni mysleni autorky. P.

 
miska.siskaa
Kecalka 147 příspěvků 27.01.16 14:07

Moc hezky denicek, cekame dvojcata a zatim je pouze jedno otoceno hlavickou..takze zatim to vypada take na cisare…tak aspon jsem si nekde konecne precetla jak to probiha a na co se pripadne,,tesit,,

 
Misheli
Kecalka 107 příspěvků 27.01.16 14:37

Tak vše dobře dopadlo :D a už jste byli na ortopedii na kyčlích? Měla jsem přesně totéž s dcerou (11/2015). Koncem 8tt se otočila KP a měla jsem stejné dilema- normálně, nebo císařem? Nakonec jsem zvolila méně riskantní cestu císařským řezem. Nelituju, už tak má díky té poloze špatné kyčle a kdybych rodila normálně, bylo by to ještě horší. Jsem prvorodička a před tím by mě nenapadlo, že to má na ty klouby takový dopad. Kdyby mi to někdo řekl, ani bych neváhala a volila císaře okamžitě (na gyndě čekali na rozhodnutí jak chci rodit tři týdny :mrgreen: prostě jsem strašně chtěla rodit normálně, 8 měsíců jsem se na to psychycky ladila a najednou se máš během týdne rozhodnout…)

 
Misheli
Kecalka 107 příspěvků 27.01.16 14:51

Jo a fotky jsou krásné, autentické. Škoda, že zapomínáme na ty krásné pocity a emoce, které s náma „hážou“ ještě pár týdnů po porodu…tím narážím na některé kritické reakce na konto autorky. Skoro se mi nechce věřit, že sem takový komentář vloží nějaká mamča :roll:. Nu což jsou mezi náma i strohé, neempatické ženy :zed:

 
Veru-nka
Zasloužilá kecalka 792 příspěvků 27.01.16 15:58

Gratuluji k Lukáškovi :) Když jsem před 5.lety rodila měla jsem to stejně, vše mě strašně dojalo atd :D A už jen užííííívej :kytka:

 
martina97
Ukecaná baba ;) 1754 příspěvků 27.01.16 17:04

@Lentylka jeeeee moc hezky přístup, v jaké porodnici to bylo? Ja skončila akutním císařem a zpene me mrzí, ze jsem nemohla prožít to, co popisujete :)

Jinak moc pěkný deníček! Krasne fotky (nevim proč někomu vadí nahate miminko, myslim si ze dnes i před 22. Hodinou ba i v pohádkách pro děti jsou mnohem nevkusnejsi veci :mrgreen: )
Pocity naprosto chapu…
Ja mela malou od druhého dne u sebe, hned se vse lip hojilo, než když jsem byla sama :palec:

 
Mallorka
Ukecaná baba ;) 1642 příspěvků 27.01.16 17:49

Ahoj, možná kdyby sis zkusila rodit normálně, tak jsi ráda za císař :-), já si zkusila vyvolávačku, a když mi byl nabídnut, byla jsem šťastná. Kde jsi rodila? U nás v porodnici je to tak, že se mnou mohl být manžel, malého si podepsal, fotil si ho, choval a byl u mě, než mě dali dohromady. Na Jip se mnou byl taky snad dvě hodiny, malého nám donesli brzy. Jinak ten pytlíček na čurání mi dali až u operace, ne před, k sálu jsem si normálně došla. Já už byla v porodnici předtím kvůli odtoku vody, ale celkově se u nás chodí na příjem až ráno, ne v noci. Hrozný bylo to první stoupnutí, to jsem myslela, že nedám, ale když si to srovnám s šesti hodinovou kapačkou na vyvolání porodu, tak shrnu zlatej císař a když druhý, tak jedině sekcí.

 
Lentylka
Povídálka 18 příspěvků 22 inzerátů 27.01.16 18:02

@martina97 V Jihlavě. Fakt jsem byla mile překvapená, protože většinou na ní chvála není. Ale jak u prvního, tak u druhýho porodu můžu jen a jen doporučit. Je to o lide jako všude. Blbec se dá najít všude :)

 
fashion_victim83
Ukecaná baba ;) 1940 příspěvků 27.01.16 19:35

Mozna by sis mela koupit nove číslo Maminky, je tam nejaky článek Jak se vyrovnat s císařem nebo co.Ja pro tohle pochopeni nemam, priorita by mělo byt zdrave dite a ne se ňahňat ve svým problémku, ze jsi nemohla rodit klasicky.Nic proti, ale kdyby si zažila poradny extrémní porod s následky (pri sexu, na wc),tak bys asi kvůli císaři tolik nebrecela…

 
stankaSR
Kecalka 303 příspěvků 27.01.16 20:01

Mne sa denníček páčil, niektoré pocity sú podobné tým mojím aj keď som cisársky nemala. Je dosť podrobný, nepripadá mi infantilný, dá sa celkom dobre predstaviť ako to prebiehalo, mňa to baví čítať. Autorke gratulujem ku krásnemu synčekovi.

 
Blešík
Extra třída :D 12010 příspěvků 27.01.16 21:04

Fajn deníček, o císaři se moc nepíše. Mám za sebou taky dva, taky nechtěné, přesto zážitek. Takže chápu tvé pocity. Gratulace k miminku :kytka:

 
raddka87
Kecalka 454 příspěvků 27.01.16 21:38

Měli jsme podobný „porod,“ taky mi nemohli napíchnout umrtvení, dozvěděla jsem se, že mám dost křivá záda :-D u nás mohl být manžel se mnou na sále a malou jsem měla celou dobu na pokoji :-) gratuluju k miminku :kytka:

 
lídaV
Zasloužilá kecalka 710 příspěvků 27.01.16 22:52

Měla jsem to před 5 lety jako ty: prvorodička a konec pánevní.
Dali mi vybrat, jestli císaře, nebo přirozený porod. Zjišťovala jsem si všechno možné okolo a pořád jsem cítila, že chci rodit přirozeně. Primář s doktorem byli taky pro, že to můžeme v pohodě zvládnout. Jen jsem nakonec přenášela a pro málo plodové vody jsem měla vyvolávaný porod, ale byl z mých třech přirozených nejpohodovější. A je pravda, že mě rodil sám primář, který měl už spoustu zkušeností. Škoda, že jsi od toho přirozeného upustila, ale teď už je to jedno, hlavně že jste oba dva v pořádku a všechno tak v pohodě zvládli!

 
pooopelka
Stálice 65 příspěvků 7 inzerátů 27.01.16 23:55

@Katuskka No.. toho jsem se právě děsila, ale naštěstí za mnou mohli a jsem za to opravdu ráda.. :srdce:

 
pooopelka
Stálice 65 příspěvků 7 inzerátů 27.01.16 23:56

@miisenka Každý má hold jiné vnímání.. ;)

 
pooopelka
Stálice 65 příspěvků 7 inzerátů 27.01.16 23:58

@kintly Doktorka mi „doporučila“ císaře, protože mimčo bylo koncem pánevním a rodila jsem poprvé..

 
pooopelka
Stálice 65 příspěvků 7 inzerátů 27.01.16 23:59

@MartinaIrena Je to první fotka mého miminka a není na ní vidět nic pohoršujícího.. proto jsem ji zvolila.

 
pooopelka
Stálice 65 příspěvků 7 inzerátů 28.01.16 00:05

@MartinaIrena Tím pinďou přes půl obrazovky zřejmě myslíte zavázaný pupíček.. :D :D

 
Daphnei
Kecalka 132 příspěvků 28.01.16 00:11

Mně se deníček líbil a nepřipadá mi, že by v nem pisatelka nějak „fnukala“, tak jak to popisuje uživatelka miisenka. Holt někdo nemá to stesti, že muže rodit vaginální cestou.
Některého děti přijdou na svět proste sekci a tecka.
Uprimne me zarazi, co to s vámi v tech nemocnicích delaji. Mam za sebou druhou sekci a vim, že to jde i jinak.

První sekce byla neplánována a pro nepostupující porod to muselo jít raz dva. :lol:
Epidural mi dávali ještě rychle ve výtahu :lol:..
Manžel byl i v tom fofru u me. Malou mi dali hned na pomazlení, pak ve stejném sále ji zkontroloval dětský lékař a pak ji dostal můj manzel na mazleni. Čekali na me na pokoji nez lékaři dokonci vse potrebne. Po pár minut ach me přivezli na pokoj a pak už jsem ji mela ja a mazlíla se a kojila ji.
První noc strávil manžel se mnou na pokoji a mohl mi ji nosit a nebo mi ji podat na kojeni.
V pondělí se ve čtyři odpoledne narodila a ve čtvrtek jsem mohla jít domu.
Druha se narodila před dvěma měsíci v jine nemocnici plánovanou sekci a i když mela 2550 g, mela jsem ji celou dobu u sebe. Na sále byl manžel se mnou. Okamžité jsem ji dostala na pomazlení, viděla jsem přes prosklene dvere, jak ji vyšetřuje dětský lekar. Pak jsem se ještě mohla s ni mazlit, následné ji dostal manžel na pokoji na tělo kvůli bonding. Za pár minut přivezli i me. Po hodině me odvezli na normální pokoj i s malou. Manžel bohužel nemohl zůstat přes noc se mnou, protoze porodnice byla plne obsazena. Jinak by zůstal a mohl mi pomahat.
Musím rict, že plánována sekce byla úplné o něčem jinem. Pohoda a klid. Anesteziolozka si se mnou celou dobu povídala a vysvětlovala co se tedy právě děje a co bude následovat.
Malou jsem mela okamžité a po celou dobu u sebe. Kromě pár minut, kdy me zastoupil manzel.
Vstala jsem po šesti hodinach. Cevku zaváděli az na sale po narkoze. Ani jednou jsem nemusela žádné čipky nebo jiné věci na vyčištění :roll: Zádna jipka. Obě dvě děti jsem mela vždycky u sebe od první chvile. Akorát u druhé vozily sestricky v noci malou prebalit první dva dny, protoze prebalovak byl v jine mistnosti. U obou porodu byl manžel vždycky se mnou. A u obou sekci jsem šla brzy domu - za tri dny. I s trosku „zlutym“ dítětem s 3100 g a 2400 g. :lol:
Pisu to proto, aby když to bude čist nějaka maminka, ktera bude rodit sekci, neměla zbytecne strach. Aby nemusela čist jen ty - nechci psát hororove :think: - nepříjemné zkušenosti s císařskym rezem. Aby vedela, že to jde opravdu i jinak. A aby vedela, že plánovaný císařský řez s sebou nese méně rizik, než neplánovaný porod vaginální cestou.
Nejsem propagátor císařských rezu, jen odmítám nazor, že vaginální porod dela z ženy lepší matku. Nelíbi se mi předsudky a pohledy nekterych, že porod sekci je něco meneceneho, neplnohodnotneho.
A jelikož láska k diteti a mateřský instinkt nevzniká ve vagine, je tudíž úplného sumak, jakými způsobem přijde ten novy, zdravý a krásný človíček na svet. :pankac:

 
pooopelka
Stálice 65 příspěvků 7 inzerátů 28.01.16 00:15

@Misheli Na kyčlích jsme byli. Má je dobrý. Ale taky mě na to teda nikdo neupozornil.. až ten doktor co mu kontroloval ty kyčle se zmínil, že to bývá problém.. :? Lukášek je prý vyjímka.. 8o
A s tím rozhodováním.. No právě.. :? navíc jsem se bála, že budu muset jednou rodit císařem.. Chtěla jsem prostě rodit normálně, mít své dítě hned co nejvíc u sebe a partnera pořád za zadkem.. :roll:

 
pooopelka
Stálice 65 příspěvků 7 inzerátů 28.01.16 00:31

@Daphnei Krásně jste to shrnula.. ;) A závidím Vám přístup vašich porodnic. Určitě bych svůj porod také vnímala jinak, kdybych měla u sebe alespoň toho partnera.. :roll:
Když jsem měla ten týden na rozhodnutí, hledala jsem nějakou diskuzi, kde bych se dověděla nějaké detaily, ale je fakt, že moc takhle pozitivních popisů jsem nenašla.. a to člověku taky moc nepřidá.

 
pooopelka
Stálice 65 příspěvků 7 inzerátů 28.01.16 00:48

Rodila jsem v Karlových Varech.
A ANO - jsem trochu infantilní - no a co. U učitelky z mateřské školy, se to ztratí.. :lol:
Napsala jsem všechny detaily, které jsem si ještě vybavila, protože přesně to mě před porodem zajímalo..

 
Pov
Kecalka 177 příspěvků 28.01.16 08:38

Nechcu byt hnusna, ale uzila sis vubec ten prichod syna na svet, kdyz jsi porad jen „plakala“?bud rada, ze te vzali cisarem, kdyz jsem cekala prvni dceru, tez jsem o porodu nepremyslela, ze je to prirozeny a ze je dano, aby to slo, nicmene tlacit sem neumela, dceru stahovala zpet pupecni snura, nakonec po 25hodinach kleste, dcera malem umrela. tehda bych dala nevim co za SC :nevim: druha dcera loni cisarem a az na par tydnu bolavyho bricha to byl-hlavne po psychicke strance-luxus.moc to prozivas, chapu, ze kazda to mame jinak a i hormony sehraly svou roli, ale myslim, ze sis to zbytecne zkazila tim vsim premyslenim :nevim: denicek je peknej popis toho, jak probiha SC, ale jinak nic moc :think:

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 28.01.16 09:24

Já jsem dítě učitelky MŠ a taky jsem v porodnici pořád brečela, i dojetím z ostatních narozených miminek. Někdo je prostě více citlivý :hug: U mě to znamená i dobře vyvinutou intuici, která se v mateřství velmi dobře hodí :kytka:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Inzeráty uživatele