Plánovat či neplánovat?

katije2  Vydáno: 25.08.13

Tímto deníčkem bych chtěla dodat sílu všem holkám, co do toho vlítly neplánovaně jako já.

Jak začít? Ještě před 4 měsíci jsem netušila, jak moc se mi změní život. Studuji na VŠ, je mi 25 let. S přítelem jsme spolu už přes šest let (a je o 6 let starší než já), ačkoli spolu pořád nebydlíme. Považuju se pořád za přerostlou puberťačku a nikdy by mě nenapadlo, že budu muset najednou dospět. Můj svět se skládal ze školy, brigády, času s přítelem a hlavně z lásky mého milovaného pejska, kterého jsme si pořídili, kterého jsem si přála od mala a kterému věnuju každou minutu svého života. <3 Osud tomu chtěl - a naše „hloupost“ tomu pomohla, zjistila jsem po zpožděné ms, že jsem těhotná! :O

I když jsme spolu s přítelem budoucnost plánovali, tak nějak jsme se (tzn. vůbec) do ničeho nehrnuli, zvlášť během školy a bez bydlení. V životě jsem nebyla tak moc zoufalá, nešťastná a v depresi, jako když jsem uviděla ty dvě čárky. Brečela jsem několik dní a noci, zvažovala všechny možnosti…Přítel mi moc pomohl, snažil se mi být oporou, jakkoli se rozhodnu a utěšoval mě, že se dá přece vše zvládnout. Ta slova mi moc pomohla a myslím, že právě mému příteli vděčím za to, jak jsem se s celým těhotenstvím smířila. Zbytečně se nebudu rozepisovat o tom, jak vše nesli moji zaskočeni rodiče…Nejprve byli v šoku, nešťastní nad „zmařeným“ životem v mladí, bez zázemí, bez svatby atd. Ted už to ale vypadá, že se mamka i těší. :)

Momentálně jsem v 6. měsíci a stále nemůžu uvěřit tomu, že se to děje. :) A děje se to strašně rychle. S těhotenstvím jsem se smiřovala opravdu dlouho a doteď nejsem ta ušišlaná těšící se budoucí maminka, beru vše s rezervou. Slyšela jsem na to už kdejakou reakci, ať se to komu líbí nebo ne, já si připadám v pořádku a „střízlivá“. Uvědomuju si, že miminko je dar a ne všem se v tomto směru může dařit. Měla bych být vděčná za to, co mám, ale je to pro mě všecko tak nové, nečekané a neuvěřitelné, že toho zatím schopna nejsem.

Na miminko se začínám pomalu těšit, ale bohužel mám i plnou hlavu starosti, jak dokončím školu, napíšu diplomku, jak se povede dočasně bydlení s rodiči a posléze stěhování do bytu, jak změnu bude snášet můj psí miláček a hlavně jak vše zvládnu já sama, fyzicky i psychicky. :( Na porod se snažím zatím ani nemyslet, ten samotný mě děsí už od dětství. Pročítám tady plno diskuzí a deníčků, abych se dozvěděla co nejvíc, ale na tu obrovskou změnu mě prostě nemůže nic připravit. Porodit bych měla po vánočních svátcích, ale kdoví, kdy to bude…

Máme za sebou několik ultrazvuku a je potvrzena holčička, kterou jsem si přála. :)

Chtěla bych říct všem budoucím maminkám, které miminko neplánovaly tak rychle a jsou/byly zaskočený jako jsem byla já: Být těhotná je nepopsatelný zážitek, já sama jsem podobným řečem nevěřila, všecky maminy jsem házela do jednoho pytle. Ono ale nezbývá, než se s tím smířit. :D Následuje ultrazvuk, kdy poprvé vidíte to stvoření (myslím, kdy jde opravdu rozeznat), a pak to, až ucítíte, jak se vám něco vrtí v břiše a sem tam to kopne. :)

Možná tenhle deníček působí chaoticky (nebo spíš moje myšlenky), ale doufám, že někomu pomůže. ;)

Všechny zdravím a přeju pěkný den. :)

katije2

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Makovice
Povídálka 45 příspěvků 25.08.13 06:34

Jako bych četla příběh o sobě, až na tu školu, ja skončila u bakalare.
Též jsem těhotenství neplanovala, otehotnela jsem ve 24 letech, porodila v 25 letech dceru, kterou mam se svým o sedm let starším přítelem, se kterým jsme spolu šest let.
Nebrali jsme se a zatím to ani neplanujeme, jsme spolu štastní i bez toho.To,ze jsem mama jsem poradne nevstrebala do ted a to uz tu u sebe mam dvouměsíční miminko. Naše tříleta fenka ji zboznuje a to jsem mela také obavy z její reakce, protože to byl a je nas mazel. Rodice a okoli reagovalo obdobne, proste, až na to zazemi jak pres kopirak a taktez jsem nikdy nepropadla šíleným mateřským hormonum a sislani.
Porodila jsem ve 41+1 prirozene, bez medikamentu, za tři hodiny byla mala na svete.Byl to nejsilnější zazitek a chystám se na denicek, abych na to nikdy nezapomněla. Věřím tomu, ze to probehlo hladce, protože jsem se nebala a verila, ze vse probehne tak, jak ma.
A za odmenu mam hodné miminko, co temer neplace a spinka celou noc.
Gratuluji k tvému rozhodnuti a preji ti moc stesti a krasny porod s odmenou na konci :hug:

Příspěvek upraven 25.08.13 v 07:20

 
Denpry
Závislačka 4280 příspěvků 25.08.13 08:37

Moc gratuluji a neboj, zvládnete to :hug:

 
Rieshell
Závislačka 3648 příspěvků 25.08.13 09:24

Ahoj, také jsem u prvního dítka otěhotněla neplánovaně:-) bylo mi 19. Ještě ten rok jsem se přihlásila na VŠ a dodělala ji i s magisterským titulem. Byla jsem na to bohužel sama, takže jsem u toho zmákla chodit i pracovat abych nás uživila a dnes jsem na nás strašně pyšná. Dnes už mám doma konečně tu vytouženou mužskou oporu se kterou čekáme druhého potomka:-) Synek se moc těší na bratříčka nebo sestřičku:-)

 
verulicek  25.08.13 09:47

Holky, které neplánovali miminko „tak rychle“?Já ti nevím, ale stará mi připadáš dost..nehledě na věk tvého přítele, který (předpokládám) už nějaký ten rok pracuje a má něco naspořeno..? :nevim: nebereš to trochu moc drasticky? a ve 25 říkat něco o zmařeném mládí? chápu, kdyby to psala středoškolačka. Je to prostě jen pitomý trend chodit do nekonečna do školy a bydlet u rodičů jak dlouho to jen jde… :zed: generace se zbláznila a myslí si, že může zastavit biologický čas. Nic proti tobě, chápu že je dnes na tom mnoho děvčat podobně právě díky naší „skvělé“ době. Myslím, že nemusíš mít vůbec obavy, všechno zvládnete :kytka:

 
jeudi
Stálice 90 příspěvků 25.08.13 10:07

Gratuluji :-), urcite budes dobra mama :hug:

 
ivito
Kecalka 160 příspěvků 29 inzerátů 25.08.13 10:36

Ahoj, nepřijde mi, že otěhotnění v 25 letech je zmařené mládí ;) ale taktéž chápu tvé pocity. Přeji ti hodně štěstí.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29284 příspěvků 61 inzerátů 25.08.13 10:52

:kytka: Určitě všechno zvládneš. Buď ráda, že takhle osud rozhodl za tebe. Jinak bys možná taky plánovala a odkládala a najednou by ses dočkala důchodu. ;)

 
samanta2208
Kelišová 5369 příspěvků 25.08.13 11:29

@verulicek musim rict ze s timhle nazorem se naprosto stotoznuji..

 
balestra
Závislačka 4477 příspěvků 25.08.13 11:40

@verulicek take souhlasim.

 
Jarča21  25.08.13 14:16

Taky souhlasím s tim že v 25 letech není mladí zmařené, to je ideální věk. Já měla malýho ve 22 letech, byl plánovanej a poslední, protože druhý mít nesmím a ničeho nelituju. Užila jsem si už dost. A ty se ničeho neboj, chápu tvoje obavy, my taky měly holej zadek, než se narodil bydlely jsme do mího 8 měs. u tchýně a zadek máme skoro i ted',ale nestalo se ž by malej neměl co na sebe, že by neměl co jíst, že by trpěl, že by nebylo na léky, novej kočárek i když z bazaru, na co fungl novej…ale v dnešní době to hold tak je. Málo kdo svým dětem naspořil a málokdo má dobrou práci a vysokej plat a když už jo, má toho tolik, že se honí jen za kariérou a penězma. Mám v rodině příbuznou a vidim to u ní, v práci se vypracovala, má dobrej plat, bydlení, ale přítel (můj švagr) by chtěl už dítě je mu 34,jí 28…ale ona nechce, je posedlá svojí postavou, neustále drží všelijaký diety a když jsem jí viděla nahou, není to krev a mlíko ale kost a kůže a měla by spíš přibrat! Přítelovi neustále dítě slibuje, ale to je v nedohlednu a on neví že ona prostě nechce…upozornila jsem jí, že nám ženským tikaj hodiny…muž může splodit dítě i v 70…ale my? My můžem mít už i jen po 30-tce potíže…tak se drž, ničeho nelituj, porodu se neboj. Já se bála a pak se mi zastavil!!!A můžu ti říct, že až na to dojde a at' to bude jakýkoliv, ten výsledek, to myličký bezbranný co pak budeš utěšovat v náručí za to stojí!!!Pak už ti je všechno jedno a zajímá tě jen to malý! At' je mu dobře, teplíčko, at' nemá hlad…tak se neboj. Vše dobře dopadne! Držim palce! :hug: :kytka: :mavam:

 
luluso
Kecalka 131 příspěvků 25.08.13 14:50

Vitej do klubu! ;) Jsme na tom obdobne. Jen ja jsem vdana, je mi 33 a mam temer 3letou dceru a take jsem na jare zjistila, ze jsem neplanovane tehotna. Hormonalni antikoncepci brat nemohu a klasicka zrejme selhala. Uz jsem mela zarizeny navrat do prace a vse kolem a za nekolik dni jsem zjistila, ze bude vsechno jinak. I termin porodu mame obdobny. V komentarich jsem cetla zejmena probirani veku. Ano vek zeny a plodnost spolu hodne souvisi, ale s tim jak se s neplanovanym tehotenstvim zena vyrovna to vzdy souviset nemusi. Me to taky nejakou dobu trvalo nez jsem to v sobe zpracovala, vyrovnala se situaci, kterou jsem neplanovala. Mam a mela jsem pocit, ze potrebuji zmenu, do prace jsem se moc tesila. Nepatrim mezi matky, ktere materska zcela naplnuje. Jsem spokojena, ale potrebuji i nejakou svoji seberealizaci a ta doposud nebyla mozna. Moc mi pomohl muz, ktery se hned od zacatku moc tesi a prenesl to i na me. Ano ja nemusim resit zazemi, reakci rodicu apod. Prakticky to spis od nas okoli ocekavalo, ale to nic nemeni na tom, ze jsem se s tim musela poprat ja sama a nebylo to jednoduche. Ted uz se tesim, planuji, zarizuji… tyhle situace chteji cas a oporu od partnera. Verim, ze vsechno dobre dopadne a za sve rozhodnuti jednou budes vdecna :palec:

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19525 příspěvků 25.08.13 17:27

No tak tvůj deníček na mě opravdu působí trochu chaoticky, možná i trochu víc :) a určitě mi nepříde v 25 otěhotnění „tak rychle“ a už vůbec né zmařerné mládí :lol:…spíš je to tak akorát, ale chápu že je to sakra změna..a neboj zmákneš to, život přece nekončí…s dětma se dá pracovat, studovat i spousta jiných věcí ;)

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 25.08.13 17:46

@verulicek - lépe bych to nenapsala, také souhlasím

 
Tableta
Ukecaná baba ;) 1925 příspěvků 25.08.13 18:35

Gratuluju :potlesk: a přeju rychlý a bezproblémový porod :kytka:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24088 příspěvků 25.08.13 20:11

Pamatuji si na moji exsvagrovou, ktera v tomto veku plasila, ze uz je moc stara na dite :mrgreen: :mrgreen:
Neboj vsechno zvladnete a budes videt jak se ti zmeni zivot, samozrejme i v tom pozitivnim ;) ;) ;)

 
Perouťáčci
Ukecaná baba ;) 1364 příspěvků 25.08.13 20:21

Buď ráda za to, co tě potkalo..jsou takový, jako třeba já, které si miminko i v těch 25 letech přejí a nedaří se. Mám vystudovanou VŠ v tvém věku, jsem učitelka a děti miluji. S manželem po něm moc toužíme, v únoru jsem otěhotněla a v květnu potratila. Následovala strašná bolest a pak snažení na novo. Do dnes těhotná znovu nejsem, nedaří se…takže buď ráda za to, že tě ten malý zázrak takhle překvapil! Hodně štěstí!

 
Anonymní  25.08.13 22:01

Zakladatelko já tě naprosto chápu, zvlášť když nemáte ani vyřešené bydlení ani dodělanou školu. Já chci dítě až kolem 33, takže v 25 mi to přijde jako zkažené mládí. Ale je fakt, že spoustu žen se dlouho snaží a nejde to a ty si do toho spadla ani nevíš jak asi je to osud. Hlavně si udělej tu školu snad to zvládneš s mimčem.

 
M1983
Kecalka 235 příspěvků 26.08.13 10:08

Katije2, úplně chápu tvé pocity a moc se mi líbí tvůj deníček, já jsem v 25 letech taky o mimču ještě neuvažovala, ikdyž stejně staré kámošky už „začínali“ těhotnět :-), ale když už by to přišlo, tak si myslím že bych se s tím taky poprala. Sice jsem už byla v práci, ale krátce, říkala jsem si, že musím taky nabrat nějaké pracovní zkušenosti a tak.. Asi o 3 roky později se tělo přihlásilo samo, že už by to asi chtělo začít :-) Tak po prvním neúspěšném pokusu (samovolný potrat ve 12.tt) teď už to snad dopadne dobře a už se moc těšíme na únor a věříme, že to dobře dopadne.

 
katije2
Povídálka 32 příspěvků 26.08.13 10:51

Holky, dekuju moc za podporu a hezke komentare :kytka:
@verulicek - mas pravdu, ani ja nepovazuju svuj stav za zmareny mladi, to je nazor hlavne me maminky (ktera me mela taky v 25 letech :mrgreen: ), a muj vek si pripada idealni.. slozitejsi je to s psychikou :lol:… ale i jak pise @luluso, na tu zmenu (=otehotnet „tak rychle“ jsem myslela jako neplanovane a necekane) clovek nemusi byt idealne pripraven v zadnym veku. mezi mymi kamaradkami se najdou takove, ktere uz porodily, ale stale hodne jich je bez deti a studuji, cestuji, zarizuji bydleni… a hlavne maji uplne jine starosti! takovy je proste trend, at se to komu libi nebo ne :nevim:
@Makovice to je parada, doufam ze i muj pes bude malou zboznovat a hlidat :*
opravdu jeste jednou vsem moc dekuju a preju vsem hodne stesti v zivote, at uz se to tyka cehokoli :kytka:

 
lesniboruvka
Kecalka 393 příspěvků 28.10.13 18:39

Nečetla jsem předchozí příspěvky. Jen napíšu svou zkušenost. Otěhotněla jsem též na VŠ, ale poslední rok už jsem si dodělávala jen zimní semestr (měla jsem páťák rozložený, byla jsem předtím půl roku v Kanadě) a letní semestr jsem měla volno a na konci května mě čekaly státnice.. Všechno jsem zvládla, chodila jsem i na dvě brigády, jednu jsem pustila v lednu, druhou míň náročnou jsem skončila na konci března, dopsala jsem diplomku a s velikým pupíkem jsem šla ke státnicím;) (měla jsem asi abnormálně velký pupek, protože už v dubnu jsem slýchávala komentáře, že už určitě budu za chvíli rodit a Jaroušek se narodil až 19.7 :-) )
Všechno se dá zvládnout, když člověk chce.. Já měla mega otoky a hooodně jsem přibrala a stejně jsem se furt hýbala, jezdila na své skládačce a chodila na výlety.. Mám aktivitu v povaze.. Učení na státnice teda totálně nešlo, spíš jsem u něj spala, ale za ty roky jsem už v té hlavě něco měla, tak jsem to nehrotila, abych nestresovala prcka v břiše a ono to dopadlo dobře :-)

Porodu se neboj.. spíš se na něj těš.. představuj si ho pozitivně a pak taky bude.. Já si představovala, že budu mít rychlý porod a hodné děťátko a obojí se mi splnilo ;) Držím palce :-) :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček