Pobyt v nemocnici = noční můra

emimino  Vydáno: 16.08.01

jak bojovat, abyste nebyly pro lékaře jen další v pořadí, jak si vybrat porodnici

Milá Šárko,
objevila jsem stránky „e-mimina“, protože jsem hledala nějaké informace o porodu. Pročetla jsem si i listárnu a rozhodla se, ze také napíšu. Asi se budeš divit, ale miminko zatím nečekáme ani jsme na něm nezačali „pracovat“. Ve svých 23 letech bych miminko uvítala hned, ale současná situace není pro příchod miminka zcela ideální. Začátkem příštího roku se budeme stěhovat a tak snad brzy. Ale proto nepíšu. Potřebovala bych, já nevím jak to přesně nazvat, ale asi takovou útěchu.

Již je to rok, co jsem dobrovolně podstoupila diagnostickou laparoskopii v nejmenované nemocnici poblíž Prahy na Gynekologicko porodnickém oddělení. Netušila jsem, že mě ten zážitek nějak poznamená, ale bohužel se tak stalo. Měla jsem déle trvající nespecifické bolesti v podbřišku a nikdo nevěděl, co to může být. Nikdy předtím jsem žádnou operaci nepodstoupila, i když v nemocnici jsem již 2× hospitalizována byla. Zaplatila jsem si nadstandardní pokoj a ocitla jsem se na oddělení budoucích maminek. Byly tam maminky, které děti přenášely, maminky, které čekaly dvojčátka a tak byla na pozorování, dále pak oddělení nedonošených dětí. Tam jsem se poprvé ve skutečnosti setkala s prostředím porodnice. Atmosféra mě bohužel šokovala a chování doktorů také. Možná jsem měla prostě jen smůlu na lékaře (můj doktor přijel jen vykonat laparoskopii). V situaci, kdy ti není dobře, máš strach a víš, že jdeš na operaci, kterou nepodstupuješ každý den (stejně jako porod) a víš, že doktoři nevědí, co to je, jsem se setkala s velmi neosobním a povýšeným chováním. Nepovažuji se za tak velkou citlivku (samozřejmě osobní názor), ale lékaři se tam ke mně chovali, s prominutí, jako ke „kusu masa“. Gynekologické prohlídky mi nikdy nevadily, ale prohlídky před cca 20 doktory, kdy po tobě chtějí, aby ses tam na stole před nimi „rozvalovala“, zatímco oni si zatím jen povídají? Možná jsem citlivka. Pro lékaře je to rutina. Při laparoskopii naštěstí nic nenašli, takže jsem v pořádku, ale to co jsem si odnesla odtamtud mě trochu děsí. Já se nebojím porodu, já se bojím toho, jak se tam ke mně budou chovat ti ostatní okolo. Když mi někdo vysvětlí, že klystýr se dává kvůli tomu, aby miminko mělo více místa, prosím, samozřejmé podstoupím klystýr. Když mi někdo vysvětlí proč se provádí nástřih a že se používají místní anestetikum, jsem spokojená. Co když nechci podstoupit oholení ochlupení? Je to vůbec nutné? Chtěla bych mít možnost diskuse a volby. Ve zmíněné porodnici prostě chyběl jakýkoli dialog. Nechci, aby zrovna u mého porodu byla nějaká exkurse studujících doktůrků a sester.
Možná ti to připadá hloupé, ale já na to bohužel často myslím. Už mám pocit, že mě do porodnice nikdo nedostane, ale vím, že na druhé straně lékaře potřebuji. Kde najdu porodnici s „lidštějším“ přístupem k rodičkám? Jsou moje obavy zbytečné?
Ani vlastně nevím, proč se mě to tak moc dotklo. Někde tam uvnitř mám velký strach z budoucnosti, i kdy teď ještě vzdálené. Jsi první, komu jsem o tom napsala a potěšil by mě tvůj názor nebo jakákoli rada.
Přeji krásný den,
 Lenka

Ahoj Leni,
je mi moc líto, že jsi prodělala takovou zkušenost a ještě více líto je mi, že podobnou zkušenost má spousta žen. Máš pravdu, řada lékařů jakoby zapomněla, že léčí lidi - nepřipouští si, že lidé mají pocity, strach, právo znát pravdu, právo na diskusi, právo na úctu a slušné chování.
Je pravda, že dnes již máš právo na výběr lékaře, právo na výběr nemocnice, popřípadě porodnice - někde je ale situace poněkud komplikovaná - na široké okolí je pouze jeden lékař a porodnice, která by splňovala požadavky budoucí rodičky je velmi vzdálená. A tak některé ženy raději podstupují porod v místě, kde to mají blízko i s rizikem, že chování sester a lékařů nebude zrovna příkladné - prostě to berou jako nutné zlo, vždyť porod trvá nejvýše 16 hodin a pobyt v porodnici týden a navíc nic jim nemůže zhatit radost z nově narozeného miminka. Veliké štěstí mají maminky ve velkých městech, kde mají velký výběr, dnes už z řady soukromých porodnic, kde nejen že žena si volí polohu porodu, svého lékaře ale i zda chce nálev nebo oholení a se slovy „náš zákazník - náš pán“, přistupují k pacientkám sestry i lékaři.
Je jasné, že zejména maminka, která rodí poprvé potřebuje velmi citlivý přístup - má strach z bolesti, z cizího prostředí, z příchodu miminka, z toho, zda vše zvládne - naštěstí dnes již nastala doba, kdy otec může být přítomen u porodu - právě on zná maminku nejlépe, může nejlépe plnit její přání a také může maminku „chránit“ před nepříjemným personálem porodnice.
Leni, jelikož chceme budoucím maminkám, co nejvíce usnadnit výběr porodnice, máme nachystanou novou akci - Vysvědčení pro porodnice - kde poprosíme maminky, které již rodily, aby ohodnotily porodnici, kde přišlo jejich miminko na svět. Budeme se ptát nejen na přístup sester a lékařů, ale i na možnost volby nálevu, oholení, přítomnosti otce u porodu, na dodržování správných zá:,–( pro úspěšné kojení, na zařízení porodního sálu, pokojů na šestinedělí, stravy, hygieny atd. Snad tím pomůžeme, aby maminky již neměly takovou zkušenost, jakou jsi prodělala Ty.
Ale v každém případě ať jednou budeš rodit kdekoliv, věř, máš právo výběru - nemusíš dostat nálev, nemusíš být oholena, můžeš dostat tišící prostředky (např. epidural) atd. a to bez ohledu na to, co je v této porodnici běžné - prostě pokud vyslovíš svůj požadavek, musí ti ho splnit.
Leni, doufám, že ani špatná zkušenost z nemocnice Tě neodradí mít miminko - je to opravdu to nejlepší, co může člověka v životě potkat.
Zatím se měj a budu moc ráda, když se opět ozveš. Šárka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

 Váš příspěvek