Početí je jen začátek

Aries6  Vydáno: 20.03.11

Když jsem vysadila HA, tak jsem se bála, co nastane. Jestli to dostanu, jak mám, jestli se ve mně nevzbudí nějaká nemoc. Nakonec jsem otěhotněla prakticky hned, ale úleva nepřišla. Těším se na miminko moc, ale ten strach kolem dětí, ten už mě bude provázet celý život. Ale moc se těším.

Ahoj,
rozhodla jsem se taky přidat, i když to bude asi nudné čtení. Jen se potřebuji podělit o pocity :) Miminko bych měla už dávno, jsem zastánce mladých maminek, ale nevyšel mi vztah. Po 4 letech jsem se od přítele odstěhovala zpátky k rodičům. Záhy na to jsem poznala svého nynějšího přítele. O dětech jsme se bavili snad už na prvním rande. Je o 9 let starší a rodinný typ, takže na děti víc než připravený :)

Po necelých dvou letech (v září) jsem přišla s tím, že vysadím HA, protože ji beru už dlouho, a že když jsem se 1,5 roku chránila jí, teď může on :) Vzal to dobře. Asi dva měsíce jsme si „dávali pozor“ a pak si ho přítel přestal dávat. Za další měsíc už to nazýval snažením se o miminko :) Já jsem začala bláznit, jestli ve mně neroste nádor, jestli mi probíhá ovulace a takové ty další šílenosti, co jsou následkem HA (brala jsem ji 5 let). Dobrým signálem bylo, že jsem měla mens pravidelnou a stejnou, jak před HA, ale stejně jsem bláznila.

V lednu mi přeskočilo… těh. testy jsem si dělala ještě před očekávanou mens, byla protivná a nešťastná, že nám to nejde (teď si ťukám na čelo, bylo to 4 měsíce po vysazení HA). Mens dorazila naprosto přesně. Po této záležitosti jsem se trošku zastyděla a zařekla se, že se musím uklidnit a neřešit to. Následující měsíc jsem byla 2 týdny u našich a pomáhala, protože oba lehli s chřipkou, tak jsem se smířila s tím, že tento měsíc nic. Týden před očekávanou mens mě začalo bolet břicho a při chůzi že schodů prsa. V sobotu, kdy jsem to měla dostat, jsem měla pozvanou známou, která mi sdělila, že v 7. tt a při našem povídání říkala, že jí to začalo naprosto stejně.

Počkala jsem ještě do středy a to už jsem nevydržela a ráno si udělala test - // jasně viditelné (trefily jsme se do plodného dne mezitím, co jsem na víkend přijela od našich, tak vím i datum početí :) Když jsme přišla z práce, tak jsem to oznámila příteli. Byl nadšený, objímal mě, slzy na krajíčku. Další den jsem se zavolala na gynekologii a tam si mě objednali až za 3 týdny. Měla jsem pocit, že to nevydržím, ale uvědomovala jsem si, že letět tam moc brzo nemá stejně smysl.

ALE všude jsem četla, že sex se může, a i když mi bylo sem tam špatně, tak jsme se normálně milovali. Opatrněji, ale milovali. No a jednou v neděli večer (podle mých výpočtů 6. tt) - krev… ani jsem překvapivě nezačala moc šílet, jen zavolala přítele a chvilku přemýšlela, jestli jet nebo ne na pohotovost… nakonec jsme samozřejmě jeli – před odjezdem jsem už jen nepatrně špinila.
Tam mě nenechala protivná sestra domluvit s tím, že to může být snad menstruace, až pak mě nechala doříct, že mi vyšli 3 těh. testy.

Doktorka byla příjemnější, prohmátla mě a pak vzala na ultrazvuk. Prohlížela mě tím vnitřním, viděla jsem, jak bije srdíčko, málem jsem brečela. Diagnóza „hrozící potrat“ a prý štěrbinové odloučení – následek sexu. Do práce můžu (dělám v kanceláři) dostala jsem Ascorutin a mám se šetřit a na kontrolu ke své dr. jít v naplánovaném termínu.

V úterý mě moje kamarádka přemlouvala, ať zavolám své dr., jestli mě nechce vidět dřív. A ono opravdu, jela jsem hned. Nazvala to poraněním, které se zahojí a vzhledem k minimálnímu špinění mě uklidnila, že to bude v pořádku. Za týden na plánovanou kontrolu s tím, že dostanu průkazku.

Jsem pořád nervózní, aby bilo srdíčko, abych to donosila, aby to bylo zdravé… no šílím a doufám, že je to normální. Včera jsem byla na ultrazvuku (moje dr. ho nemá, tak musím před kontrolou jinam) a tam… 1,5 cm, srdíčko vidím, ale co mě dostalo, bylo, když mi ho pan doktor pustil nahlas. Byl to asi to nejhezčí, co jsem kdy v životě slyšela :) Tak jsem zase krapet klidnější.

Bála jsem se, že neotěhotněním, že budou problémy po HA, protože jsem toho viděla dost. Když jsme otěhotněli tak brzy a lehce, myslela jsem, že mi spadne kámen ze srdce, ale kdepak – teď nastal strach o zárodeček, pak o plod, pak o miminko a dál a dál, prostě už je to na celý život.

Pokračování, snad klidné a šťastné, přidám :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Sýkorka2
Kecalka 457 příspěvků 20.03.11 09:40

Moc pěkný deníček, těším se na šťastné pokračování. Moc Ti přeju klidné těhotenství a na závěr krásné, zdravé miminko v náručí! :hug:

 
Sabrine
Ukecaná baba ;) 1474 příspěvků 20.03.11 10:11

:-) Uplně vím jak se cítíš já prožívám ted to samé.

 
MeloryNox
Kelišová 5257 příspěvků 14 inzerátů 20.03.11 13:52

Ahoj, taky jsem měla na začátku diagnózu hrozící potrat. Píšou to skoro všude. Teď probíhá těhotenství v pořádku. Od začátku mám o miminko strach a vím, že to tak bude celý život.

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 20.03.11 16:20

Mocinky gratuluju. Tyhle pocity prožívají snad všechny těhulky :wink:

 
iríísek
Povídálka 49 příspěvků 20.03.11 17:19

Gratuluju a držím palce a můžu ti říct, že toho strachu z něčeho se už asi nezbavíš…mám 5 týdnů do porodu a pořád je něco, čeho se obávám..... :_))

 
evinula
Stálice 100 příspěvků 20.03.11 19:04

JJ to sohlasim že strach je pořad znečeho a když se to bliži je toho strachu čimdal vic.Jinak taky sem brala HA 5 let a řikala sem si že asi dlouho dotoho nepřidu a ouhle hned sem byla v tom.Mam pětiměsični holčičku a strach oni mam pořad to ktomu prostě patři.Přeji hodně moc štěstička zdravičko :kytka:

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 21.03.11 15:52

Uplne s tebou soucitim. Ja jsem i pres problemy s plodnosti (PCO) otehotnela hned prvni mesic a od te doby mam stale strach. Nejdriv jsem mela silene stavy, porad jsem se bala, ze potratim, zvlast, kdyz pracuji se starymi lidmi - tzn. clovek si skoro nesedne, neustale neco zveda, taha, tlaci, apod. Ale zjistila jsem to brzo, takze me hned preradili na lehkou praci, ale i tak je to pro tehulku dost narocne. Porad jsem se bala, ze potratim, pak jsem asi 14 dni spinila (hnede ne cervene), to me znervoznovalo, pak to ale ustalo a mela jsem normalni vytok a hned na to jsem chytla silene nevolnosti, hormony na vrcholu, tak jsem se uklidnovala, ze mimiskovi se darit musi. No, ted uz je to lepsi a snazim se myslet pozitivne, to prckovi nejvic prospiva! Preji hodne stesticka a uvidis, ze to dobre dopadne! :hug:

Vložit nový komentář