Pohľad z druhé strany

arcanobacterium  Vydáno: 21.01.12

Dlho som rozmýšľala, či napísať denníček o mojom tehotenstve, porode a starostiach i radostiach potom. Dúfam, že tak ako ja som si našla inšpiráciu a silu vo vašich denníčkoch, tak si v mojom možno nájde niekto, kto práve prežíva to, čo som prežívala ja a nevie si rady. V diskusiách píšem po česky, ale denníček som sa rozhodla napísať vo svojej materčine, tak snáď mi budete rozumieť. Prvý denníček teda venujem svojmu tehotenstvu. Pre vysvetlenie nadpisu, som gynekologička a teraz mám svoje prvé dieťa. Odrodila som stovky detí, udržovala nespočet tehotenstiev, pomáhala, operovala, ale nikdy až doteraz som nevedela, aké to vlastne je.

Maxík 23 týždeň

S manželom sme spolu začali chodiť v roku 2001. Na rok 2011 sme si naplánovali svatbu, keď sme mali zaistené bývanie a na oboch stranách i zamestnanie. V septembri 2010 sme sa rozhodli, že nastal konečne čas snaženia. Vysadila som antikoncepciu a na 4. mesiac (24.12.) sa zadarilo. Bola som veľmi šťastná. Ďalej som chodila do práce do 6 týždňa, keď mi moj primár navrhol vybrať si minuloročnú dovolenku, ktorá mi ostala. Chudák, nevedel, že sa potom na dlho už nevrátim. Dovolenku som si vzala, domov som išla natešená a potom to začalo.

Prvý deň večer mi bolo nevoľno, ale nič hrozného. Ráno som zvracala, ale tešila som sa (ja hlúpa), lebo to je podľa babských povier známka prosperujúceho tehotenstva. Druhý deň mi bolo zle o trochu viacej a začala som zvracať častejšie. Tretí deň už som zvracala 1-2× za hodinu, budilo ma to aj v noci, takže som mala pripravené u postele vedro a nakoniec som zvracala minimálne 30×denne. Snažila som sa robiť všetko tak, ako som to sama radila zvracajúcim tehotným v ambulancii, ale nič nepomáhalo. Nevoľnosti a zvracanie sa postupne zhoršovali tak, že som nebola schopmná udržať v sebe ani hlt vody. Po 14 dňoch som bola troska, bledá, kruhy pod očami, len som ležala, nepomáhal Torecan, myslela som, že to nevydržím a strašne som sa bála, že to nevydrží ten človiečik vo mne.

Na bežnej kontrole srdiečka plodu bolo všetko v poriadku, bola som v 8 týždni, babatko vyzeralo dobre, maličky hematom je v tomto týždni normálny, takže všetko super. Moj gynekológ je zároveň i moj kolega a kamarát a na moje zvracanie mi povedal, že to mám v hlave a že si to musím sama vyhovoriť. No hej, jemu, chlapovi, ktorý to nikdy nezažil sa hovorí ľahko. Vzhľadom k tomu, že som v tej dobe už nejedla viac ako 5 dní a pila len po troškách, do toho zvracala sliny, žlč a žalúdočné šťavy, tak mi neostalo nič iné ako si podať infúzie. Našťastie je manžel tiež zdravotník, takže som mohla byť doma a podával mi ich on. Trošku sa mi uľavilo, zvracala som síce rovnako aj ďalej, ale aspoň som chodila čúrať každý deň (predtým to bolo 1× za 2 dni, čo mohlo viesť k zlyhaniu obličiek a moč mala farbu čierneho čaju). Nasledujúcich 14 dní som bola len na infúziách a aj keď som nič jedela a nepila, stále som zvracala a strašne slinila. V tej dobe padla diagnóza - malígne zvracanie, stav, keď telo ženy reaguje na tehotenstvo úporným zvracaním, nadmerným slinením, vo výsledku rozvratom vnútorného metabolismu, dehydratáciou, ktoré možu bohužiaľ končiť smrteľne.

Postupne som k infúziám musela začať užívať Degan, aj keď sa v tehotenstve nedoporučuje, ale pohužiaľ, nešlo o život len tomu prckovi vo mne, ale aj mne samej, takže sa nedalo inak. Injekcie som ale obmedzila len na 1-2×denne, hlavne na noc, aby som sa vyspala. Celé 4 mesiace som preležala v obývačke a pozrela som všetky filmy, čo sme doma mali. Po 4 mesiacoch došlo konečne ku zlepšeniu, zvracala som 5-6×denne, bolo mi síce nevoľno, ale už som sa s tým nejak naučila ziť. Genetika nám dopadla v poriadku, len chudák doktor, keď sa dozvedel, že som od začiatku tehotenstva schudla 13kg skoro onemel. Už sa nám potvrdilo, že čakáme silného chlapa, keď so mnou toto vydržal.

Ja som sa vrátila do práce, hlavne aby som už nemyslela nato, že mi je zle, ale aj kvoli splátkam hypotéky. V práci sa to ďalej zlepšovalo, za chvíľku som zvracala len večer, robila som si srandu, že zo zvyku. Ale ďalší zlom nastal v 20 týždni, kedy som ráno na WC dosť zakrvácala. Vzhľadom k tomu, že som „od fochu“, hneď som všetko videla len čierne. Volala som manželovi do práce, ten hneď prišiel po mňa a odviezol ma na naše oddelenie, kde som s plačom poprosila kolegu, aby mi urobil sono. Už viem, čo budem hovoriť ako prvé, keď priložím sondu maminkám na brucho - nebojte srdiečko bije. Tie minúty neistoty, keď zamyslený lekár pozerá na monitor, jazdí sondou po bruchcu a nič nepovie som myslela, že nevydržím.

Srdiečko bilo, malý rástol tak ako má, všetko bolo v poriadku. Čípok dlhý, neotvorený. Jednalo sa pravdepodobne o prasknutú cievku na čípku, ale pre istotu som išla zase na neschopenku a ležať. Aj tak som sa za 3 týždne mala vydávať a aspoň som všetko mohla vybaviť. Krvácanie sa už neopakovalo, ja som ležala ako lemra, ale hlavne, že už som cítila prvé silné kopance a vedela som, že Maxík je v poriadku. Po svatbe som sa zase vrátila do práce a ostala som až do 36 týždňa a tehotenstvo som si užívala plnými dúškami. Ku koncu mi začala haprovať placenta, malý nerástol, občas mal nepekné CTG monitory, ja som bola zatvorená na 100 zámkov a nakoniec som aj prenášala a porod mi vyvolali. Porod bol ďalšou kapitolou a o ňom niekedy inokedy.

Aké pre mňa z mojho tehuľkovania vyplynulo ponaučenie - hlavne nezľahčovať problémy, s ktorými príde žena do ambulancie a na sone okamžite uistiť, že je mimi živé. Moj prístup k ženám bol aj pred tehotenstvom výborný, ale po mojich zážitkoch mám sama vačší obdiv a rešpekt predtým, čo dokážu ženy obetovať a vydržať aby donosili svoje detičky a budem k nim pristuppovať ešte viac empaticky, než doteraz.

Ďakujem všetkým, čo dočítali až sem.

Barča

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17593 příspěvků 21.01.12 07:55

Baru, moc děkuji za tvůj deníček. Víc takových citlivých a empatických lékařů. Je super, že své zkušenosti chceš v praxi využít. Je mi líto, žes musela takhle těhotenství protrpět, opravdu sis užila a jsem ráda, že Maxík je ok.
Pěkně napsané.
Přeju hodně zdraví. A ještě otázka - v dalším těhotenství - je jasné, že se to bude opakovat, nebo se ti to může vyhnout? (přála bych ti to, pokud plánujete další potomky)

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 21.01.12 09:51

Já mám to šťestí,že nemám lékaře.ale anděla.přála bych takového lékaře všem.a myslím si že i tvé pacientky mají to štěstí.Moc hezky napsaný deníček.prožila jsem sí též peklo a věřím že nám oběma už bude hej.Mně při nynějším těhu a tobě určitě v tom příštím. :mavam: :kytka:

 
arcanobacterium
Kelišová 5576 příspěvků 21.01.12 10:02

Jenom poopravím, že jsem neodrodila jenom 100 dětí, ale stovky dětí :mrgreen: :mrgreen:

 
zoretka
Kecalka 478 příspěvků 21.01.12 10:10

Děkuji za psaní…tak jsem si krásně připomněla svá těhotenství-byla celkem čtyři a bylo mi špatně od rána do večera…Prvních pět měsíců jsem jen zírala do stropu,i otočení na druhý bok mi zvedlo žaludek…pokaždé to bylo o něco horší,nejlépe jsem to snášela poprvé,to jsem každý den věřila,že zítra bude lépe.Všichni utěšovali,že druhé těhotenství bude určitě lepší,ale bylo horší.A nakonec se ještě dcerka narodila mrtvá o pouhé tři týdny dříve-uzel na pupečníku.Potřetí a počtvrté už jsem věděla,do čeho jdu,ale bylo to hrozné,ta beznaděj,že za měsíc,dva,tři mi bude pořád tak příšerně špatně…Kolem šestého měsíce pak dokážu vstát a trochu se postarat o domácnost,do­nutila jsem se jít na procházku…ale s přemlouváním se.Vždy jen kontrola v poradně bylo utrpení-sedět a čekat,přemáhat nevolnost,navíc se mi motala hlava jak při velké chřipce.Nejhezčí vždy bylo,když jsem po porodu vstala a NEBYLO mi špatně. :) Ale stejně jsem to přečkala a už mi přijde,že to snad ani nebyla pravda.Pro ten výsledek člověk vydrží lecos :mavam:

 
monysek21
Kecalka 248 příspěvků 21.01.12 11:05

Teda Baru… smekám před Vámi, kolik jste toho musela pro Maxíka vydržet. Muselo to být strašně náročné. Ale stálo to za to :srdce:
Doufám, že v dalším těhotenství už se to opakovat nebude a přeju vám všem hodně zdravíčka.
A taky trošku doufám, že při mém příštím těhu budu mít to štěstí a na sále se spolu potkáme :andel:

 
Betynka87
Kelišová 6085 příspěvků 21.01.12 11:52

Ahoj Barčo, moc pěkně napsaný deníček, slovenština je nádherný jazyk, krásně se to čte.
Jsi velmi silná žena, že jsi tohle vydržela, ale co bychom nevydrželi pro své malé v bříšku.
A jak píšeš - nejlepší je, říci ženě, že miminko je v pořádku, ihned jak se o tom ujistíš, protože když víš, že něco není v pořádku a lékař jen kouká na monitor a mlčí, je to nejhorší, co může být. Jsem po ZT ve 12.tt a až budu znovu těhotná, budou pro mě prohlídky bohužel velmi stresující …ale takových nás tu je mnoho.
Ať vám Max pořádně roste a jste všichni šťastni a užíváte si zdraví:-)

 
arcanobacterium
Kelišová 5576 příspěvků 21.01.12 12:07

Holky děkuju, já jsem tak pozitivní příspěvky ani nečekala. Já zase smekám před maminama, které proleží celé těhotenství s nohama nahoru, jenom aby se jim miminko udrželo. Myslím, že musíme být silné a to jsem zatím nepsala o porodu a bojování s kojením, snad se k tomu někdy dostanu. :lol:
Zoretko děkuju za příspěvek, jsi moc silná žena a přeju ti do života jen to nejlepší :srdce:
Barča :kytka:

 
peggy.sl
Generální žvanilka 20544 příspěvků 21.01.12 15:40

Baruš,
super deníček! :potlesk:
Pěkně sis to ,,vyžrala,,…Moje druhé těhotenství vypadalo stejně jako to tvoje - jedním slovem peklo.

 
suvik
Generální žvanilka 24534 příspěvků 21.01.12 15:46

Ahoj, díky za deníček, je to zajímavé číst, když jsi sama gynekoložka…já jsem měla na gynekology zatím štěstí, moje dr. je zlatá a i v nemocnici, kde jsem ležela v 16 tt s krvácením neznámého původu byli fajn (někteří víc, jiní míň, ale nemůžu si stěžovat). Zaujala mě hlavně ta věta, že první co řekneš těhotné a vyplašené ženě na sonu je, že bije srdíčko. To je přesný, mně to přišlo jako snad hodina, než tu větu řekla (přitom to byla chvilka ;) ).

Jinak je mi moc líto čím sis prošla, neumím si takové nevolnosti představit. Seš dobrá, žes vydržela (co zbejvá viď? ;) ), je fajn slyšet, že všechno dobře dopadlo a moc gratuluju ke klučíkovi! :kytka:

 
cuttysark
Extra třída :D 12650 příspěvků 21.01.12 18:52

Krasny dennicek, dakujem zan!

 
Maddlen
Závislačka 2956 příspěvků 22.01.12 11:56

Toto je moc pěkný a hodnotný deníček, obvykle na deníčky reakce nepíšu, ale tady to jinak nejde. Je neuvěřitelné, co je v těhotenství možné, každá to opravdu máme jinak a někdo si bohužel takto „užívá“. Hlavně, že jste všichni v pořádku! Líbí se mi ten pohled lékařky a zároveň maminky, vždycky mě to zajímalo. Můj porod sekcí taky vedla hodně mladá lékařka - také zatím bezdětná - a její péče byla vynikající, tento deníček mi ji trochu připomněl - jak se hezky chovala a jak byla pečlivá.

Příspěvek upraven 22.01.12 v 11:57

 
Mína13
Generální žvanilka 20807 příspěvků 22.01.12 12:29

Baru, moc krásně napsaný deníček :hug: :hug: :hug: :hug:
Jsi úžasná, jak jsi to všechno zvládla a taky jak jsi nás v té „naší“ diskuzi podporovala, radila jsi nám a odpovídala na naše, mnohdy stupidní dotazy.
Máme tě moc rády a doufáme, že mezi nás zase brzy nakoukneš.
Posílám pusinku Maxíkovi :*
Páááá
 Mína

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele