Pohádka v reálném životě?

Barushe  Vydáno: 14.07.11

Rozhodla jsem se napsat svůj příběh jako takové povzbuzení pro ty, kteří to v životě neměli a nemají jednoduché a vím, že leckdy i hodně těžší a smutnější než jsem to měla já a moje rodina. Minulý čas je tu opravdu na místě, protože všechno zlé je k něčemu dobré.

Do mých šesti let jsme byli jako každá normální rodina. Já, můj o tři roky mladší brácha a rodiče. Najednou se objevil „strejda“ a jednoho krásného dne jsme se stěhovali pryč. Pamatuji si, že mi to ani divné nepřišlo, protože otec skoro doma nebyl, tak mi bylo jedno, že ho uvidíme jednou za čtrnáct dní. Později jsem se dozvěděla, že táta mamku podváděl kde mohl.

„Nový“ otec (říkejme mu třeba Josef) si s námi hrál a věnoval se nám jako vlastním dětem a my jsme ho měli s bráchou rádi. Když přišla na svět sestra, jakoby se něco zlomilo. Začal mamku podvádět a mnohokrát se stalo, že jsem se v noci vzbudila tím, jak mamka volá o pomoc, protože ji mlátil a bylo mu snad i jedno, že děti jsou toho svědky. Když mamka opět otěhotněla, čekala dvojčátka. Jedno z ní Josef doslova „vymlátil“ a s druhým šla mamka radši na potrat.

Jednoho dne, tenkrát mi bylo tak deset let, jsem přišla ze školy domů. Malá sestra ležela v postýlce, bratr si hrál, ale rodičové nikde. Šla jsem se podívat do kotelny. Na ten obrázek nezapomenu. Mamka ležela na zemi v bezvědomí a Josef si v klidu vedle ní něco kutil jako by se nechumelilo. Nevěděla jsem, co mám dělat, běžela jsem domů za sourozenci a byla s nimi. Zanedlouho Josef asi zavolal záchranku, protože přijeli a mamku si odvezli. Pokusila se totiž o sebevraždu - spolykala prášky.

Mamka se rozhodla odstěhovat ke svým rodičům na Moravu, Josef sám požádal o rozvod. Od táty jsme byly 150 km, takže jsme k němu jeli jednou za rok, ale už dávno před tím o nás začal ztrácet zájem. Svůj podíl na tom měla jeho nová manželka, která nás od začátku neměla ráda - to nebyl jenom můj dojem, když jsem to před nima řekla, nevyvrátili to.

Zdálo se, že se začíná blýskat na lepší časy. Jak se to tak stává, nebylo tomu tak. Bydleli jsme v domě s prarodiči, začal jim vadit hluk, který děti obvykle dělají. Nesměli jsme pomalu ani chodit, protože to bylo slyšet. Mezi příbuzenstvem jsme byli černé ovce rodiny. Poté jsem se dozvěděla, že děda není biologickým otcem mé mamky, proto nás moc v lásce neměl. Po čase si dokonce s mamkou začali vykat!

Jednou před Vánocemi jsem opět přišla ze školy domů a u nás byla policie. Šla jsem zjistit, co se stalo. Děda nás obvinil, že jsme mu ze skříně ukradli 48 tisíc z kapsy kabátu. Určitě by nás napadlo, že zrovna tam bude mít schované peníze! Vyšetřovala to tedy policie, chodili za dětmi do školy a ty z toho akorát měly trauma. Pak to nějak skončilo a my jsme se dozvěděli, že ty peníze nakonec měl schované jinde, ale nikdy se neomluvil. Dokonce nám poštou přišla výpověď od jeho právničky z domu. Mamka tedy zažádala o podnájem v městském bytě, protože jsme nikdy neměli peněz nazbyt.

Tak jsme se opět stěhovali. Mamka pořád nemohla najít práci a když už nějakou sehnala, vyhodili ji, protože má skoro každý týden migrény od křivé páteře. Doktoři se diví, že s takovou páteří ještě chodí, ale invalidní důchod ji nepřiznali, protože ještě chodí. Proto jsem si od 12 let vydělávala na brigádách, abych mohla vůbec studovat. I na gymplu jsem si vše platila sama, výživné od otce totiž zdaleka nestačilo na naše potřeby a on se už o nás nezajímal. Žádné dopisy co potřebujeme, jak se máme, dárky k narozeninám, k Vánocům, nic. Hlavně abychom po něm nic nechtěli.

V 17 letech jsem se seznámila s mojí první velkou láskou. Jmenoval se Tomáš a byl o pět let starší než já, zdálo se, že mi chce osud jeho pomocí vynahradit úplně všechno. Udělal by pro mě cokoliv, kupoval mi vše, na co jsem si vzpomněla, neustále mi říkal a dokazoval, jak mě miluje. Po čase pro mě slova „miluji tě“ přestali mít význam, Tomáš byl na mě závislý, nemohla jsem nikam jít s kamarádkami, protože on sám žádné kamarády neměl. Musela jsem být jen s ním a být jenom jeho. K sexu mě nutil, i když jsem nechtěla a navíc mě to s ním bolelo a to také moc dobře věděl. Připadala jsem si jako ve zlaté kleci.

Minulé léto jsem si začala brát na brigádě v obchodě schválně všechny víkendy, abych s ním nemusela být. Díky tomu jsem se seznámila s Michalem. Byl sice o 11 let starší než já, ale to mi nijak nevadilo. Stačila chvilka s ním a věděla jsem, že je to ten pravý. Po pár schůzkách s ním, jsem se rozešla s Tomášem. Nevěděla jsem, co tím způsobím.

Nastoupila jsem na VŠ do Českých Budějovic, kde jsme měli pronajatý byt. Bylo nás tam pět studentů, přátelé ze školy. Co jsem se rozešla s Tomášem, naše vztahy se začaly hroutit. Vyčítali mi, že jsem se s ním rozešla. Oni totiž jenom viděli to, jak by mi snesl modré z nebe a to, že byl na mě závislý je vůbec nezajímalo. Byla jsem prostě mrcha pro široké okolí. Nakonec mi Tomáš do toho všeho oznámil, že si něco udělá, když se k němu nevrátím. Měla jsem všeho po krk. Jediným světlem byl pro mě Michal.

Byli jsme ale strašně daleko od sebe - 150 km a dalších 150 km jsem dojížděla do školy. I přes tu dálku nám to vydrželo. Skončila jsem první semestr a přerušila studium. Musela jsem. Mamka to nezvládala finančně, tak jsem ji dávala všechny peníze z brigády, co jsem měla. Takže to u nás bylo opačně, já jsem nebyla závislá na mamce, ale ona na mně.

Michal mi řekl, že by si přál miminko. Vysadila jsem prášky a napoprvé otěhotněla. Nedávno jsme měli svatbu a teď zařizujeme byt a pokoj pro mimi, které se nám v září narodí. Ve studiu bych ráda pokračovala a sám Michal mě v tom hodně podporuje. Snad se celé naší rodině blýská na lepší časy :-)

Omlouvám se za délku deníčku, zkrátit to nešlo. Koho to zaujalo, dočetl až sem. Koho ne, skončil hned na začátku :-) Nechci, aby to vyznělo jako sebelítost. Chtěla jsem se jen podělit o svůj příběh se šťastným koncem :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
evinula
Stálice 100 příspěvků 14.07.11 09:47

Určitě to nezni jako sebelitovaní.Ja to v životě taky neměla jednoduchy to by bylo na hodne dlouhy přiběh ale ted sem štastna mam krasnou a zdravou rodinu.A tobě přeji at mate krasne zdrave miminko,ktere vam bude dělat jen a jen radost.Hodně štesti do života.

 
BabyNicole
Kecalka 388 příspěvků 14.07.11 12:48

Klobouk dolu :potlesk:

 
Uživatel je onlineterokac
Neúnavná pisatelka 15870 příspěvků 14.07.11 12:57

No děti by tohl eneměli prožívat…Teď už bude jen líp, gratuluji k miminku :srdce:

 
bekky
Zasloužilá kecalka 777 příspěvků 14.07.11 13:23

Přeji hodně štěstí,at se ti v životě už jen daří :-D :-D
A gratuluji k miminečku :kytka: :-) :-) :-) :-)

Příspěvek upraven 14.07.11 v 13:24

 
Agave
Povídálka 32 příspěvků 14.07.11 13:55

Ahoj, držím ti palce a gratuluji k těhotenství :-)

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 14.07.11 14:11

Verim, ze to spatne uz sis v zivote vybrala a moc ti preji, at jsi stastna! Gratuluji k uzlickovi, ktery se ma narodit, at ti dela jen samou radost a at jste vsichni zdravi! :hug: :hug:

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19525 příspěvků 14.07.11 14:31

Teda tvůj příběh jsem přečetla jednim dechem a opravdu si neměla lehké dětství ......a neboj školu můžeš klidně dodělat i při mimču dálkově - já sama takhle vystudovala Bc. a ted´takhle pokračuju na Ing. a děti už mám dvě :-) Neni to jednoduchý s dětma, ale když se chce a okolí tě podpoří, jde to :palec:

tak se opatruj a at´máte krásné a zdravé miminko :wink:

 
Barushe  14.07.11 15:24

Holky, děkuju :-)
Doufám, že už bude jen dobře :-)

 
RadMich
Stálice 82 příspěvků 14.07.11 15:50

Přeju hodně štěstí v novém životě,určitě už bude jenom líp a moc gratuluju k miminku…

 
Ananta
Ukecaná baba ;) 2487 příspěvků 14.07.11 17:58

To je hrozné, tohle by děti neměly nikdy zažívat. Je strašné mít za rodiče slabochy. Doufám, že už bude ve tvém životě jen dobře.

 
j.citra
Echt Kelišová 8078 příspěvků 14.07.11 22:03

Ze srdce Vám i miminku přeju,ať už máte šťastný a krásný život,který si zasloužíš!!!

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 15.07.11 00:08

opravdu si to nemela v detstvi jednoduche, proto preju at narozenim vaseho detatka zacne dalsi etapa tvojeho zivota, ktera prinese jen same radosti, mnoho stesti a at se ti podari dodelat skolu a vse zvladnout jak ty sama budes chtit :kytka:

 
bořková
Extra třída :D 10635 příspěvků 15.07.11 10:05

pěkný deniček…
Přeju tobě, ať máš šťastnou a zdravou rodinku a tvojí mamce, ať si užívá konečně klidu! :kytka:

 
mobycek
Povídálka 26 příspěvků 16.07.11 11:38

ted už bude jenom líp,hlavně vše zvládněte a držím palce :palec:

 
maruskaaa
Kecalka 348 příspěvků 31.07.13 17:51

:) pekneee :D

Vložit nový komentář